Gallirea - Příspěvky uživatele

Sledovala jsem Nemesise, který se na moje něžnosti moc netvářil. Asi byl uražený a já ho chtěla tedy nechat vyvztekat. Každý přeci potřebuje nějaký svůj osobní prostor. Mrskla jsem ocasem ze strany na stranu. Na lovu jsem nebyla už minimálně rok, nebo mi to tak alespoň připadalo, a dost mi to chybělo, takže možnost někam vyrazit mne nadchla. Lov zněl jako skvělý nápad. Kývla jsem proto hlavou na srozuměnou. "Budu ráda, když se ke mně připojíš Fiére, celkem bych si užila vést po několika měsících lov," prohodila jsem na něj celkem vesele. A taky si tě proklepnu, jestli nejseš nějakej trasořitka. Můj úsměv byl milý, ale moje myšlenky byly kruté. Švihla jsem znovu ocasem, když se Arcanus pustil do vytí, aby svolal celou smečku. Před ním jsem slyšela výt Caluma. On ještě žije?
Svou pozornost jsem obrátila na Nemesise. "Jestli chceš můžeš jít s námi, ale budeš si udržovat odstup, aby z tebe stádo neudělalo placičku. Placičky jsou sice roztomilé, ale jako podoba jsou dost nepraktické," řekla jsem k Nemovi s úsměvem. I když byl třeba pořád nakrknutý, bylo mi to jedno. Já se těšila na ten lov. Dodalo mi to novou energii a radost.

Sledovala jsem Shireen, ale než se to prtě vymáčklo objevila se u nás Awnay a Sunny. No a než jsem se nadála byly zase pryč. Znovu utekla. Z hrdla se mi vydralo zavrčení, protože malá vlčice očividně nerespektovala zákazy. "Ještě jednou zdrhne a vyhodíme ji," zabručela jsem razantně, protože jsem opravdu neměla náladu na vlčata, která si dělala, co se jim zachtělo. "Kde je vůbec Lilac?" prohodila jsem si spíše pro sebe, než pro někoho konkrétního. Mou pozornost ovšem upoutal Nemesis, který se tu zjevil s Fiérem kousek za ním. Nečekala jsem na to, než se někdo nějak pustí do hovoru. Rozeklusala jsem se za Nemesisem a přitáhla si ho k sobě. Olízla jsem mu čenich a hlavou mu přejířděla po kožichu. "Kde pak jsi byl? Hledala jsem tě v Nárských kopcích a nemohla jsem tě nikde najít. Ani jsem tě nikde necítila," broukala jsem potichu do jeho srst. Opravdu jsem se bála, že se mu něco vážného stalo. Vypadal ovšem v celku. Nechyběla mu tlapička, ani ocásek. Sicy byl špinavý až běda a občas jsem cítila pod čenichem nějakou tu odřeninu, ale jinak vypadal naprosto v pořádku.
Zvedla jsem hlavu a podívala se na Fiéra. Jen jsem na něj kývla hlavou. Byla jsem ráda, že vlče přivedl zpátky, i když ne úplně v sto procentním stavu. No nakonec jsem se rozhodla nechat to být. Vrátila jsem se zpátky pohledem k Nemovi. "Chceš se jít projít?" prohodila jsem na něj s úsměvem. Věděla jsem, že není úplně dobrodružný, ale cestování mu nevadilo. Pokud s námi nešel Arcanus.

Počet řádků se vztahuje na celý post.

//Jak jsi se prosím dostala ze zrcadlové jeskyně až do jedlového pásu? Ani pás ani jeskyně nemají na sebe napojení přes 1 území. Takže prosím doplnit přechodové příspěvky :)

A pokud jsi použila teleportační lístek, je nutné to označit alespoň u přechodu, když už ne herně, a napsat si do knihy dotazů a žádostí o odečtení :)

"Asi máš pravdu," broukla jsem k Arcovi, i když mne ta myšlenka pořád nahlodávala. Možná jsem jenom potřebovala pauzu a trochu toho lepšího počasí. Asi se na mne snášela nějaká podzimní depka. Jinak jsem si to neuměla vysvětlit. Zvedla jsem se a otřela jsem se Arcanusovi o bok. Nasávala jsem do čenichu jeho vůni. Byla jsem ráda, že jsem se dostala domů. "Kde je vůbec Nemesis?" zeptala jsem se a odtáhla jsem se. Čtyřnohý váleček nebyl nikde vidět. Dokonce jsem ho ani necítila. Dala jsem tlapku na kámen. Po malém vlčkovi nikde v lese ani stopy. Ani v údolí jsem ho necítila. Tiše jsem zavrčela.
Shireen začínala být více a více otravnou. Já se na ni pokusila být milá, ale to ji jen popohnalo k většímu škemrání o mléko. Chybělo jí vychování a já se rozhodla, že je načase s tím něco udělat. A to hned. "Žádné mléko už nebude. Nikdy. Za prvé jsi na to moc velká a za druhé žádné nemám," řekla jsem jí rázně. "Měla by ses naučit chovat v přítomnosti dospělých mladá dámo a když ti někdo z nich řekne ne, tak prostě ne. Rozumíš mi?" Přejela jsem ji pohledem. Bylo mi jasné, že za to budu v jejích očích za hroznou matku, ale na to jsem si u svých vlčat zvykla. Lepší být za zlou než mít nevychované spratky. "Jestli máš hlad, zkusíme něco ulovit," dodala jsem, abych jí nabídla řešení jejího problému, ale jelikož sama tvrdila, že maso nechce, tak jsem pochybovala, že má hlad.

// 7 opálů Trocha luxusu s Rollem jo?

//5 ametystů

//5 opálů

Obrtlá ulice číslo popisné 5. - Je nutné přiložit i fotku výrobku. Jinak nemám možnost ověřit, že jste jej opravud vytvořili, jak je psáno v zadání.

//Bohužel ne, k vydlabání musíš použít to, co je zmíněno.
Ano, jim jejich magie zůstává.

Sledovala jsem Arcanuse, který se na můj dotaz ohledně předání smečky cítil zamítavě. Naklonila jsem hlavu na stranu. "A co kdyby..." zhluboka jsem se nadechla a vydechla. "Co kdyby jsi smečku vedl ty a k sobě si někoho z nich vybral?" dotázala jsem se. Byl to poměrně podivný nápad, ale nabízel se. Arc toho měl smečce ještě mnoho co nabídnout. Byl dobrým vůdcem a vyhovovalo mu to. Já měla moc horkou krev a to se na Alfu nehodilo. Nerada jsem hledala kompromisy nebo smírná řešení. Nejprve jsem někoho přirazila k zemi a ukousla si kousek, až pak jsem se ptala. Poslední dobou mi docházelo více a více, že jako Alfa se tak chovat nemůžu a to mi vadilo. Tenkrát mi nevadilo obětovat kousek sebe, abych mohla žít s Arcem v bezpečí vlastní smečky. No ale teď jsem viděla, že to možná byla chyba. Ubíjelo mne to. Ničilo mě to ze vnitř. Už jsem se necítila jako já. Nemohla jsem si dovolit ukázat svou pravou osobnost, protože se to nehodilo k mojí pozici. Jako ochránce jsem si mohla v Klímu dělat cokoliv a maximálně mě Siana sjela... Teď už chápu, jak to měla těžké. Podívala jsem se na Arca a čekala, co na můj návrh dodá.
Najednou se k nám dopotácela Shireen, která nejprve chtěla nakrmit. Jen jsem ji tlapkou odstrčila. Už byla moc velká na to, aby se krmila mlékem a navíc jsem pochybovala, že mi nějaké zbylo. Vlčice se pak rozeběhla pro kus masa, který údajně ulovila. "Možná by ses měla zkusit nakrmit z toho masíčka. Jen to utrhni a rozžvíkej," navedla jsem ji a pak se pohledem vrátila k Arcovi. Ráda bych se jí věnovala, ale teď jsme řešili něco důležitého.

Čekala jsem zda se někdo dostaví nebo ne. Po chvilce jsem ovšem zaslechla šustění a tak jsem natočila hlavu na stranu, abych se mohla podívat, kdo se ke mně blíží. Vlastně jsem se ani dívat nemusela, poznala jsem to podle zvuku tlapek. Váhy, kterou přenášel z jedné tlapky na druhou. Naklonila jsem hlavu na stranu a čekala, až promluví. To je vše... Trochu mne zamrzelo, že to více nerozvedl. Občas dokázal mluvit o nesmrtelnosti brouka, ale když o něco šlo, tak nenacházel slov. Pomalu jsem se zvedla a přešla k Arcovi. Byla jsem trochu přikrčená, takže jsem mohla působit agresivně a výhružně. Když jsem ale došla k černému vlkovi o třela jsem se mu hlavou o spodek čelisti. Omluva přijata. Já se za nic omlouvat nechtěla. Už jsem mu vše vysvětlila. Kdyby v tom nebyla magie omlouvala bych se a možná se i plazila po zemi, ale já za to všechno nemohla. Byla jsem v tom nevině.
Arcanus tedy všechno pochopil. Náš vztah nebyl stejný, jako před tím, ale aspoň už jsme si nešli po krku. Bude to chtít čas. Pomalu jsem se od Arcanuse otáhla. "Jsem ráda zpátky," prohodila jsem a sedla si kousek od něj na zem. "Pobyt u Života mi otevřel oči a... je zapotřebí vyřešit pár věcí," prohodila jsem a hluboce si oddechla. "Nevím, zda to víš, ale Maharská smečka už neexistuje. Nevím z jakého důvodu se rozpadli, ale na jejich území skoro nikdo nebyl a smečka nebyla cítit," shrnula jsem ve zkratce svá zjištění z pochodu domů. "Donutilo mne se to zamyslet. Tenhle les a naše rodina jsou pro mne vším a nechtěla bych, aby se jednou rozpadla a zmizela jen tak... Myslím, že bychom měli začít přemýšlet o vhodném nástupníkovi... Ráda bych někomu smečku předala..." řekla jsem vážněji.

//Mahraské močály přes Midiam

Nechtěla jsem působit nějak moc ustaraně. Život mi dodal novou energii, ale až Maharská smečka mi dodala nový cíl. Bylo jasné, že pokud má naše smečka vydržet dál, musíme vyřešit problémy nástupnictví a pokud možno, hned. Bylo mi jasné, že to asi nebude téma, které by chtěl Arcanus probírat, ale já ho probrat chtěla. Měla jsem nový přístup k životu jako celku. Chtěla jsem něco změnit a začít se chovat jinak. Zvedla jsem hlavu k nebi a pustila se do vytí. Oznamovala jsem všem, že jejich Alfa se vrátila.
Už při prvním pohledu mi bylo jasné, že si smečka vedla dobře. Hranice byla značená a necítila jsem nikde žádné tuláky nebo cizince. Pravděpodobně tu bylo i dostatek jídla, které by nám mohlo stačit na zimu, ale i tak by to chtělo jít nalovit znovu. Pokud bude zima krutá, musíme se připravit předem. Sedla jsem si na zem a čekala jsem. Dřív nebo později se tu někdo objeví. Netušila jsem kdo projeví o mou maličkost zájem jako první. V tichosti jsem doufala, že to bude někdo, kdo mi nerozbije moje odhodlání, které jsem momentálně měla. Život mi ukázal to, co mi v životě přivádělo štěstí a já zjistila, že život pohodové a nekonfliktní Alfy to prostě není.