Příspěvky uživatele

//Drze si to tu ohodnotím 5 opálů

//7 ametystů

//6 opálů

//5 ametystů

//Uzavřeno Etney získává 10 safírů, za hezký recept a fotodokumentaci

//Hlásím Elisu, i když nevím jak na tom v lednu budu s aktivitou :)

Zítra započne odesílání prvních dopisů
Vlčíšek bude postupně posílat vzkazy a přidávat dárečky z úrkytu do úkrytu. Může se tak stát, že se odměna z inventáře odečte dřív, než bude přijata příjemcem (stejně jako když něco pošlete poštou). Proto prosíme o případnou trpělivost, kdyby chvíli trvalo než dáreček dorazí.

//Za Tasu napíšu až zítra odpoledne, takže pokud chcete a budete mít čas můžete klidně psát a já napíšu později myslím že momentálně je pořadí fuk :)

Sledovala jsem vlčici, která o sobě měla pravděpodobně tak nízké mínění jako žížala na poušti. Achjo dneska si myslí každý že může být alfou. No uvidíme jak jim to s tímhle přístupem vydrží... Já hádám, že dlouho ne... Je fakt že jsi to říkala i o Maharské a Borůvkové a u obojího jsi měla v podstatě pravdu... Skoro měla. Ale jo, moje předpovědi jsou často celkem přesný. Tak uvidíme. Na druhou stranu jsou pár, třeba je ten její partner víc jako ty a míň jako sluníčko. Jen jsem naklonila hlavu na stranu a nechala to být. Vlčice už neměla o tohle téma evidentně zájem.
"Naše smečka dohody respektuje vždy, hladomor nehladomor. Ale jak myslíš," řekla jsem s klidem sobě vlastním a udělala si u téhle smečky velká vykřičník s tím, že jsou jim odhody asi ukradené a nebudou mít podle slov jejich vlastní Alfy problém s tím je porušovat, když se jim to bude hodit. Rozhodně se jim tedy nedá důvěřovat. Děla jsem si v hlavě menší seznam o všech smečkách. Zatím jsem věděla s jistotou, že nejvíce schopný je tu Alfa Sarumenu. Ragarská a Borůvková měly Alfy, kteří byli jak kam vítr tam plášť. Podle nálady se s nimi dalo jednat, ale byli v podstatě stejně sluníčkový jako tahle Alfa. Všichni si to představují jako procházku růžovím lesem... Haha všichni budeme nejlepší kamarádi... Ale komu tady smečka funguje několik let a nikdy nebyla v přímém ohrožení, pokud nepočítám přirozené problémy se šakaly? Nechávala jsem to být. "A jak jsem říkala, my si najdeme loviště jinde. Máme schopné lovce, kteří se o nás v klidu postarají, jen prostě musíme najít další vhodná území než napadne víc sněhu,"nebo vám prostě vybrakujeme před nosem východní hvozd. Bylo mi té vlčice trochu líto. Vypadalo to, že spadla do Alfování a sama nevěděla, co to obnáší. Na druhou stranu taky mohla říct ne, že jo...
Posunula jsem si zadek na zemi a sledovala vlčici jak si také sedá. Vypadala už trochu víc v klidu, než před momentem. Náladová, jak jsem si myslela. Já si udržovala stále klidnou fasádu, bez sebemenšího náznaku emocí. Ale k tomuhle mě vychovali, že. Ne každý měl to štěstí, že se naučil vystupování, diplomacii a etiketu. "No tak to se připrav na pořádnou jízdu. Nejenom že je neuvidíš vyrůstat, protože poviností bude kupa, ale přijdeš i o přátele. Budeš muset dělat rozhodnutí, která bys za normálních situací neudělala, protože budou lepší pro celý kolektiv. A i když o rady nestojíš, sežeňte si co nejdřív ochránce a lovce. Dost vám pak ulehčí starání se o spoustu věcí, pokud budou dost schopní, takže možná budete mít s parnerem jednou za čas chvíli pro sebe," řekla jsem a rozhlédla se po okolí. Vlčata jsem tu nikde neviděla, i když jsem tu cítila Lennie a její mrňata. Ráda bych se na ně zeptala, ale nehctěla jsem zanechávat dojem, že ji znám. Pořád jsem netušila, zda by tahle informace nemohla přítelkyni uškodit nebo ne. "Mám šest vlčat. Tři z nich už jsou dospělí, dvoum nebyl ani rok a jeden nidky nezestárne," řekla jsem, jako by to byla informace naprosto běžná jako zprávy o počasí. Nějak jsem nechápala kam tím vlčice míří.

Vlčice začala hlasem trochu vyšilovat, nebo mi to tak aspoň přišlo. Obrat od jsem milé sluníčko k všichni mě se.ete, byl u ní rychlý. Nasála jsem do čenichu pachy, ale krev jsem necítila. Ach jo, další vlčice s krámy.. Pššt... Nebudu sticha, když se o tebe otírá nějaká pinda, co si myslí, že sežrala všechnu moudrost světa... Ticho prosím... Musela jsem si srovnat všechno v klidu v hlavě. "Já ale neřekla, že jste slabí a neschopní... Popravdě si myslím opak. Dokázali jste vydržet ve smečce s neschopnou alfou a pokud se ke mně donesly pravdivé zvěsti, bylo tam víc vlčat než kohokoli jiného. Ty jsi sama sebe označila za někoho, do se na pozici Alfy nehodí a to mi přijde jako paradox," řekla jsem stejně klidným a neutrálním hlasem, jakým jsem mluvila doposud. Vlčice mi přišla prostě až moc vyjevená ze všeho, co se dělo kolem ní. Pravděpodoně rychle, bez její vlastní vůle a navíc nekontrolovatelně. Musí se pochlapit, jinak z toho budou problémy... Nech mě se soustředit prosím... No tak jo jo ty jsi tu šéf. "Přiznání vlastních nedostatků sobě nebo osobě blízké určitě. Ne někomu, koho sotva znáš. Takhle sama sobě podkopáváš autoritu, což je prostě škoda," dodala jsem ještě, i když mi bylo jasné, že to vlčice pojme jako útok na její osobu. A pak že já jsem tu ta horkokrevná, že jo!
"Každá nefunkční smečka je riziko," řekla jsem s klidným hlasem. "Pokud smečka nemá alespoň nějaký řád, založený na čemkoli. Síle, domluvě, vzájemné náklonosti... Prostě pokud nemá to pojítko, dělají si tam všichni co chtějí a to je ohrožení pro ostatní," začala jsem svůj poměrně dlouhý monolog. "Ve smečce kde není silná Alfa, která by vytvářila ono pojítko, to nemůže fungovat a to je ohrožení. Může dojít ke sporům uvnitř dané smečky, které se rozrostou i mimo její území. Nebo jako v případě Maharu může dojít k jejímu rozpadu, co vyvrcholí novým přílivem tuláků, kteří jsou dostatečně silní, aby dokázali dělat okolním smečkám problémy, pokud půjde třeba o potravu v tuhé zimě... Takže popravdě, pokud by se Mahar rozpadl a vy jste se nerozhodli založit smečku, pak by to mohl být pro mou smečku velký problém," řekla jsem. Bylo vidět, jak mnou během hovoru hýbou emoce. Byla jsem víc a víc horlivá a můj hlas zrychloval. "Neschopná Alfa, rovná se nefngující smečka..." dodala jsem ještě nakonec a opět přešla na normální tempo řeči, protože jsem si uvědomila, jak moc horečně mluvím.
Její další informace ohledně lovného území mě celkem dostaly. Bylo opravdu vidět, že je nezkušenou Alfou a že to nemá absolutně promyšlené. Jo jen do toho pojďme si všichni lovit kde chceme!... Kušuj! "Mě nejde o ten les, klidně si ho ve finále nechte. Dřív tam lovil převážně Mahar. Jde mi o to, abychom si navzájem nevybíjeli stádo... Pokud tam naběhnete třikrát za zimu vy, dvakrát mi a do toho ještě nějací tuláci, stádo nebude mít na jaře dostatek členů, aby se úspěšně rozmnožilo a rozrostlo. Proto si smečky rozdělují sféry vlivu kde loví. Je to čistě pragmatický důvod, nejde o nějakou dominanci nebo tak. Pokud si chcete východní hvozd nechat, tak prosím, my si najdeme loviště jinde... Možná jsem to podala z prvu špatně, ale jde tu jen o praktický problém o nic jiného," snažila jsem se jí to vysvětlit. To že dřív si každá smečka dělala, co se jí chtělo, mělo taky své dopady. Stáda tu sice byla, ale už ne tak početná jako tomu bylo dřív. "Proto je lepší když má každá smečka svá vlastní loviště, o která se nedělí, aby si mohla regulovat stáda na nich. Pro Asgaar holt budu muset najít něco jiného než je náhorní plošinu, pokud máme přežít zimu," řekla jsem na konec. Jak si to vlčice přebere bylo na ní. Nehodlala jsem jí ovšem mazat med kolem tlamy, že jsem přišla jen z čisté lásky a zájmu o vlky z maharu. Prvotně mě zajímalo, zda nejsou ohrožením pro mou smečku. To evidentně nebyly, takže teď jsem se mohla teprve zaobírat tím, zda budu hodná nebo ne...Arc by asi neocenil, ž bych nám vytvořila nepřítele, který se ještě ani pořádně neutvořil. Volba byla tedy jasná. Když už neodejít v přátelské náladě, alespoň to udržet na neutrální půdě.
Vlčice očividně nechápala, co si na sebe uvalila, když se rozhodla být Alfou. Neměla jsem sílu na to, abych se s ní dál dohadovala. Chtěla jsem jí opravdu pomoci. "Dobře nemusíme se na ničem dohadovat když nechceš, ale mohlo to být výnosné pro obě strany," dodala jsem jenom stručně. Pak mě pobídla, zda se s ní nechci pustit do boje. Přejela jsem jí pohledem. Opravdu netušila, co dělá. "Alfa nebojuje s jinou Alfou, pokud to není ve válečné vřavě," sdělila jsem jí. Ráda bych zjistila jak na tom je, ale všechno mi prozrazovalo, že bych tenhle souboj prohrála. A co hůř. Pustím se do ní a kdykoliv se tu může objevit někdo z její smečky a přijdu o krk ještě než stihne kdokoliv cokoliv říct. "Tím, že se staneš Alfou toho hodně získáš, ale i hodně ztratíš," řekla jsem s trochu smutným tónem a podivným úšklebkem. Nevím, jestli si to vlčice předemnou uvědomovala nebo ne, ale cítila jsem, že by jí to někdo říct měl. Zdála se dost chytrá na to, aby si to uvědomovala sama, ale já nechtěla působit jako zbabělec, proto jsem to řekla. Kdybych nebyla Alfa, mile ráda bych si to s ní rozdala na vedlejším území. Ale ne... Alfy mají zásady a ty se neporušují.

"Moje netaktnost jistě nebyla vhodná, ale popravdě mě zaráží, že si smečku založí někdo kdo o sobě sám prohlásí, že na to nemá," odvětila jsem jí stručně. Bylo mi jasné, že začíná být nabroušená, ale to mi celkem nevadilo. Na druhou stranu bylo nutné udržet alespoň nějaké přátelské vztahy. Pokud o sobě tvrdí, že je Alfou tohohle místa měla by se tak začít, ale chovat... Je mladá, nezkušená, trochu naivní. Můžeme jí pomoct... Jo nebo se to tady rozpadne během zimy, kterou nevydrží... To není můj problém zda vydrží nebo ne. Když nevydrží nic se nám nestane snad. A když vydrží bude lepší, když je povede někdo silný na naší straně, než nějaká slabota, která by nás mohla ohrozit svou neschopností ne? Naklonila jsem hlavu na stranu. "Pokud jsi Alfou, neměla bys nikdy schazovat sama sebe a ani svého partnera, i kdyby to byl největší blbeček v okolí," řekla jsem s klidnějším tónem, který byl naprosto neutrální. Neuměla jsem jako ostatní přetvořit svůj hlas na hřejivý a přátelský. "Proto mi uniklo to zasmání. Řekneš že jsi Alfa, ale pak sama sebe shodíš. Kdybych byla tvůj nepřítel využiju tvé nejistoty. Nechci tě poučovat, ale chci aby tahle smečka fungovala a nebyla tak nebezpečím pro všechny. Smečky se špatným vedením jsou ohrožení, to sama víš když jsi byla v Maharu," dodala jsem ještě.
Její rozohněnost ohledně území jsem se pokusila ukočírovat jako další. "Máte celá Narvinijský les, kdysi tam byla smečka a lovila tam celkem s klidem, je to vhodné místo na lov jelenů. Moje vlastní smečka je z jihu připravena o loviště jižní smečkou, na severu máme Borůvkovou smečku a Ragarské, kteří si rozdělili hojné pláně kolem velkého jezera. Na vlasním území se dělíme o kamzíky se šakaly, které musíme pořád odhánět... Ale jak myslíš, tvoje rozhotnuí," vysvětlila jsem jí svůj postoj k celé věci. Pokud se ona nechtěla dohodnout na rozdělení možných lovišť, neviděla jsem důvod v tom se s ní dohadovat. Ale tím pádem si my budeme taky lovit, kde se nám zachce. Byla jsem rozhodnutá, že další lov povedeme právěd do východního hvozdu ať se to nové Alfě téhle smečky líbí nebo nelíbí. Já se sem přišla jen slušně domluvit, ale nebudu ze sebe dělat hlupáka. "Chceš teda poradit, když tu jsem, výměnou pouze za to, že necháte mou smečku a mé vlky případně na pokoji, nebo ne?" dořekla jsem nakonec pořád neutrálně klidným tónem. Z mého pohledu mohla vidět, že je moje pomoc nabízena upřímně, z hlasu to poznat nebylo. Aspoň se chová trochu jako Alfa. Potenciál tam je, ale ne když se bude chovat takhle náladově.

Vlčice zůstala stát. Nebrala jsem jí to, na jejím místě bych se taky bála. Vypadá až moc jako malé klubíčko radosti... Hádám, že kdybych jí jednu vrazila, tak by se mi ještě omluvila... Nechutné. Přejala jsem vlčici pohledem. Nechala jsem ji mluvit. Byla stručná, což jsem měla celkem ráda. "Hmm... nebudu říkat, že mě to mrzí," řekla jsem v odpovědi na rozpad Maharské smečky.
Pak z ní vypadlo něco o tom, že si tu založili "smečku". Léta praxe a odříkání zabránila tomu, abych se začala smát. Můj pohled ovšem musel prozrazovat, že mě tahle informace udivuje více než dost. Vlčice opravdu svou mluvou a postojem nebyla ten typ, který bych od Alfy očekávala. "Pro mě je hlavní, že se nám rozšířila možná území pro lov v zimě a že od vás nemusíme očekávat žádné nebezpečí, že?" řekla jsem klidným hlasem, který ovšem nebyl vůbec přátelský nebo přívětivý. Tím, že sama sebe a svého partnera pasovala na Alfy smečky, se automaticky postavila do pozice hrozby nebo nepřítele. Hrozba asi nejsou... I když zoufalí a hladoví vlci jsou schopní čehokoli... Naklonila jsem hlavu na stranu.
Vlčice nakonec položila dotaz, který jsem nečekala. A to už jsem se naudržela a kousek smíchu mi uklozl z tlamy. "Děláš si srandu, že jo?" položila jsem spíše řečniskou otázku, protože ton hlasu vlčice prozrazoval, že si rozhodně srandu nedělá. "Jestli chceš můžu ti dát menší výcvik v tom jak být dobrou Alfou, ale ... Chci za to určité jistoty pro svou vlastní smečku. Třeba to že nebudete lovit v hvozdu nad kaskádami, že to necháte v zimě jako lovné území pro nás. Že na členy mé smečky nebudete útočit a že v případě potřeby si budeme nápomocní," řekla jsem klidněji. Po smíchu už nebylo ani památky. Teď se rozjelo vyjednávání.

Čekala jsem kdo se tu zjeví. A nemusela jsem ani čekat dlouho. Za chvíli se tu objevila vlčice, kterou jsem si matně pamatovala z Maharské smečky. Aha, takže sem se všichni poděli... Určitě tu vymýšlejí něco nekalého, když nechali svou Alfu podle pachu v močálech a sami se vytratili... Možná nám poví, co se tam stalo. "Zdravím," řekla jsem s klidem a poposedla jsem si na chladné zemi. Vlčice vypadala... nepříjemně. Ne že by ona byla nepříjemná, ale spíše jako by jí něco nebylo úplně příjemné. Něco jí bylo proti srsti, ale co?
Nesnažila jsem se působit děsivě. Tahle vlčice aspoň uměla používat vychování, ne jako ten pitomec v jižní smečce. "Byla jsem v maharských močálech a zjistila jsem, že smečka zůstala opuštěná. Rozhodla jsem se proto zjisti, zda jsou všichni v pořádku a co se stalo," sdělila jsem jí. Nebyla to úplně lež, ale nebyla to ani celá pravda. Chtěla jsem zjistit, co se se smečkou stalo, ale spíše z důvodu, zda nebudou její obyvatelé ohrožením pro moji vlastní smečku, moji rodinu. Zatím to tu vypadalo celkem dobře. Vlčice působila klidným a milým dojmem, ale množství pachů v okolí mne znervózňovalo. V močálech jich nemohlo žít tolik.

//Řeka Kierb (?)

Pomalým krokem jsem vešla do lesa obaleného mechem. Na zemi byl sníh, ale některé jehličnany měly kměny obalené tím zeleným svinstvem. Nakrčila jsem čenich. Pachy mne praštily přímo do nosder a já si uvědomila, že tohle není jenom nějaké náhodné setkání tuláků. Les někdo nedávno označkoval a jeho hranice byla silně cítit. Že by se tu rozhodli zazimovat? Netušila jsem, zda se jedná o vlky z močálů, ale některé pachy mi přišly povědomé. Cítila jsem ve vzduchu trochu té močálové zatuchliny, takže tu někdo musel z močálů pocházet. Toho smradu se jeden jen tak snadno nezbaví. Další pachy byly ovšem jiné. Cítila jsem tu pach Lennie a nejspíše jejích potomků. Pak jsem tu cítila několik pachů, které patřily tulákům, které jsem občas při potulce u našich hranic sama cítila. Jejich pachy se mísily a motaly jeden do druhého. Jako by se tu rodilo něco mnohem většího. Zakládají smečku?!
Toto zjištění mě donutilo zastavit. Pořád jsem byla v pásu lesa, který by se dal označit za hranici smečky, ale rozhodně jsem nestála na kraji fyzického lesa. Stejně jako v Sarumenu jsem se tu hodlala schovat před větrem a sněhem. Přeci jenom nejsem žádný zaprášený tulák, abych musela zůstávat na krajíčku lesa. Musela jsem uznat, že tenhle divný spolek upoutal mou pozornost. Jestli si tu formují smečku, tak to není nic dobrého pokud přijde krutá zima... Ale co možná vychcípají sami... Pokud jsou to tuláci, co se jenom na zimu dali dohromady, budou to jenom problémy... Rozhlédla jsem se po okolí. Po chvilce jsem se rozhodla oznámit svůj příchod, pokud si někdo nevšiml. Zvedla jsem hlavu k nebi a melodie mého hlasu se nesla krajem. "Auuuuuuuuu," oznámila jsem svou přítomnost na území této... smečky?