Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Loterie 18

Otočila jsem se na vlka, který se zdál zaražený mým temperamentem. "Nezlobím se na tebe, ale na ni a tu její pitomou malou hlavu. Udělal jsi dobře, že jsi mi to řekl a za to ti děkuji," prohodila jsem a i když jsem se snažila o klidný tón, bylo jasné, že jsem pořád rozlobená. Ten oheň byl součástí mojí podstaty a já se nehodlala kvůli někomu omezovat ve svém projevu. Na jednu stranu to bylo prokletí, ale i dar. Stejně horlivě jako jsem byla agresivní a nazlobená, jsem dokázala milovat a obětovat se. Dvě strany, stejná mince.
Castor působil, že ho moje slova zasáhla víc, než bych si myslela. A vlčísi další trasořitka, která neustojí silnější slova. Pche... Chceme zpátky mužné vlky! Zavrtěla jsem slabě hlavou, ale nic jsem neříkala. Jeho další narážky mě jen vytáčely, ale chtěla jsem mu ukázat, proč naše jeskyně nepřetéká zásobami a proč máme jen zbytky. Cítila jsem stádo a obratně se prodírala lesem. Občas jsem musela překonat nějaký ten spadlý kmen nebo kámen, který mi stál v cestě. Pachy sílily. Přikrčila jsem se a dopracovala se dostatečně blízko stáda, aby bylo vidět. Počkala jsem, až se ke mně Castor přidá.
"Vidíš?" vybídla jsem vlka, aby sledoval kamzíky, kterých bylo zhruba deset. Většina z nich byla pohublá. Hádala bych to na sedm samic a tři samce. "Tohle je jediné stádo, které tu momentálně je. Když na něj zaútočíme a ulovíme jednoho nebo dva jedince, je vysoká šance, že se na jaře nerozmnoží dostatečně na to, abychom měli co lovit během roku," pustila jsem se do vysvětlování. Nehodlala jsem to protahovat, kdyby nás náhodou ucítili, i když šance byla minimální. Nechtěla jsem je rušit v pastvě a hledání kořínků. "Takže i když mě tvůj zájem o prázdné žaludky smečky těší, nemůžu s tím nic dělat. Prostě budeme chvíli na zkrácených přídělech, nebo si každý musí vystačit na lasičkách, zajících, rybách nebo ptácích. Lov na vysokou by pro nás mohl být kritický a my si nemůžeme dovolit riskovat, jak oslabení stáda, tak možná zranění. Chápeš co tím myslím?" zabručela jsem a pak jsem se začala vzdalovat od stáda. Nikdy jsem nechtěla jít na lov. Chtěla jsem mu jenom ukázat, že nejsem úplně tak dementní jak se pravděpodobně domníval a že vím, že dvě srnky nevystačí na celou zimu, ale zároveň jsem chtěla, aby pochopil, že s tím nemůžu nic dělat. Když jsem byly dostatečně daleko napřímila jsem se a otočila se ke Castorovi. "Okolní stáda jsou na tom podobně. Vyjednávala jsem loviště s Alfami okolních smeček, ale většina z nich rozdělení lovišť pohrdá, takže hádám, že nedopatřením o některá stáda přijdeme. Chtělo by to, aby tyhle kruté zimy přestaly, ale to si můžeme jenom přát, že," řekla jsem suše a sedla si na zem.

//loterie 17

Ležela jsem si ve sněhu pod křovím, které mě chránilo. Slyšela jsem podivné zvuky a občas kolem mě něco zmrzlého prosvištělo k zemi. Mít smečku v takhle starém lese má občas i své výhody. Ať už se venku dělo cokoliv, tady se to neprojevovalo skoro vůbec. Žádný člen smečky se tedy nemusel obávat rozmarů počasí, které by mohly pocuchat jeho kožíšek. Zima sice byla cítit, sice jsem byla ze severu, ale tenhle mráz jsem pociťovala i já. Křoví kousek ode mě vzplanulo jasným plamenem. Dokonce se i zdál, že kdykoliv do něj spadl sníh, tak se ještě víc rozhořel. Zajímavé. Protáhla jsem si tlapky před sebe a pak si je složila tak, abych mohla pohodlně ležet. Nikam se mi nechtělo chodit. Čekala jsem, až všichni přijdou za mnou.
A ani jsem nemusela čekat dluho. Castor se ke mně dobral s podivným výrazem. Nějak jsem tohohle vlka nemusela, pořád si jenom na něco stěžoval. Na druhou stranu byl celkem loajální, takže jsem mu jeho vrtochy odpouštěla. "Zdravím," prohodila jsem klidně a narovnala krk. Jeho zpráva o Sunflower mě rozčílila. Tak nějak jsem doufala, že vymazání vzpomínek na rodinu jí pomůže překonat tuhle fázi utíkání, ale evidentně jsem se pletla. "Děkuji za informaci, až budu mít chvíli vyřídím si to s ní. Tíží tě ještě něco?" prohodila jsem a z mého hlasu bylo znatelně slyšet naštvání. Informace o věčně toulajícím se vlčeti mě dost vytáčela a bylo to znát. Castor ovšem pokračoval svým obvyklým šťouráním do všeho možného. Pomalu jsem se zvedla na všechny čtyři. "Fajn, pokud tě tak moc trápí nedostatek jídla, jdeš na lov se mnou," řekla jsem přísně a bez čekání na jeho souhlas či nesouhlas jsem se rozešla lesem. Oheň na keři zmizel a s ním i příjemné teplo, které si mohl vlk užívat.Věděla jsem, že kamzíci budou spíše na jihozápadní straně. Budou se držet dál od šakalí pahorkatiny, ale dostatečně blízko jihu a řeky. Cítila jsem tam přítomnost stáda a tak jsem se tam i vydala.

// + 7 drahokamů + 2 křišťály

//3 safíry- sníženo z důvodu loterie

//6 opálů

//loterie 16
VVJ přes řeku Mahtae sever

Cítila jsem změnu nejen tělesnou, ale i ve schopnostech. Můj krok byl jistější a mnohem lépe se mi běželo. Tohle tělo bylo zvyklé na zimu a chlad, takže jsem se netřásla, jako ještě před chvilkou. Navíc jsem si všimla, že se mi i začal celkem zlepšovat sluch, díky větším boltcům, které mohly zachytit naprosto všecičko v okolí. Slyšela jsem zurčit vodu, pískat ptáky a dokonce i nějakou tu vysokou, která se potulovala kolem řeky. Měla bych zkontrolovat smečku a pak se vydám do Ragaru. Změnila jsem plán své cesty, jelikož jsem chtěla vědět, zda se vrátili zpátky do svých těl všichni... nebo alespoň ti na kterých mi záleželo.
Sice jsem nebyla nejlepší běžkyní, ale můj krok byl delší, než krok mého malého těla, takže jsem byla v Asgaarském lese, mnohem rychleji. Les vypadal v pořádku, dokonce jsem i cítila, že se někdo prošel kolem hranic a označkoval je. Všechno je jak má být. Uznale jsem kývla hlavou a přešla do pomalého poklusu. "Auuuuuu," oznámila jsem v krátkosti svůj návrat, pokud by někdo měl zájem o mou maličkost. Přeci jen se mohlo stát, že někdo něco potřebuje vědět, znát nebo něco podobného. I když hádám, že by se prvotně obrátili na Arcanuse než na mě. Našla jsem si příhodné místo u jednoho ze stromů, jehož kmen byl obklopen křovím. Díky tomu na mě nefoukalo a sníh mi nepadal na hlavu. Svezla jsem se na zem a spokojeně oddechovala.
Byl konec přenádherného dnu. Sníh se pomalu usazoval na zemi, jak jsem ho svým příchodem a lehnutím si, roznesla do vzduchu. U tlamy se mi dělal obláček páry. Naklonila jsem zamyšleně hlavu na stranu. Co je dneska vlastně za den... VŠECHNO NEJLEPŠÍ! Musela jsem přivřít oči, protože hlas v mé hlavě byl moc hlasitý. Vážně? Dneska?.... Jojo, dneska na den přesně!"Všechno nejlepší mě," povzdechla jsem si slabě. Nějak jsem nečekala, že budu slavit další z řady narozenin. A rozhodně jsem nečekala, že je budu slavit sama, ale co se dalo dělat. Lepší sama než s nějakým otravou na hranicích. Spokojeně jsem se usmála. Zase o rok starší, kdo by si to jenom pomyslel, když jsem dorazila do kraje, že mě tu tlapky udrží tak nehorázně dlouho? Bylo to celkem zvláštní. Se svou povahou bych čekala, že mě někdo zabije hned v začátcích. A že k tomu neměla Nerssie daleko. Zasmála jsem se vlastním myšlenkám a vzpomínkám na vlčici, jejíž jedno oko bylo krvavé a druhé jako smrt. Staré dobré časy.

//loterie 15

Sledovala jsem Nemesise, co nebyl Nemesis, ale nehodlala jsem jej vyrušovat. Spíše jsem dávala pozor po okolí. Ucítila jsem totiž velmi známý pach, který se mi v blízkosti syna nelíbil. Mohla bych ji zabít, ale ne v tomhle těle. Měla štěstí.
Náhle jsem ucítila podivné lechtání a natahování. Jako by mě něco tahalo za kožich. Moje tělo se začalo vracet k normálu. Morda se mi protáhla a já cítila, jak se mi zvětšují zuby. Mírně to zabolelo, ale nic hrozného. Naklonila jsem se nad ledovou plochu, která mi poskytla dokonalý odraz mé podoby. Viděla jsem, jak se zlatavá barva kolem zorniček halí do oranžova a pak se překlápí na krvavě rudou. Šedá kolem tlamy se navrátila do svého původního odstínu, který jsem měla od narození. Zahlédla jsem i svou jizvu na krku, která prosvitla skrze srst. Mé tlapky se mírně propadly do sněhu, jak jsem se zvětšila.
Život měl pravdu a já se navrátila do svého milovaného těla. Chvíli jsem přešlapovala na místě. Zvedla jsem pohled, abych se podívala na led, ale Nemesis byl pryč. Jeho pach se naštěstí vzdaloval od pachu Styx. Zahlédla jsem ji a ještě nějakou jinou vlčici. Tiše jsem zavrčela. Kdyby byla sama, asi bych ji na místě zapálila, ale byla v přítomnosti někoho jiného. Nemohla jsem si být jistá, že druhá vlčice neovládá magickou moc, silnější než byla ta má. Jen jsem zavrtěla hlavou a otočila se směrem k domovu. Na rvačky nebyl čas. Vydala jsem se po břehu řeky, která vedla tam kam mě srdce táhlo nejvíce.

//Asgaar přes Mahtae sever

//Za mě skvělý nápad na akci A taky super spolupráce z tlapek Otec a syn s.r.o. :D

// Můžeš poslat všechny 4 bytosti, ale každou jen v 1 provedení (tedy max. 4 obrázky na každém někdo jiný). Pokud má někdo více charakteru může posílat jen za 1, což se tebe netýká, když máš jen jeden.

Ahojky,
posílám svou sbírku lístků :D snad jsem pochopila dobře, že to máme posílat z 1 účtu všechno Kdyby ne, tak to opravím :)

ELISA
Posty: 14 lístků - 14. 1. až 28.1.
20 pomněnek prosím změnit na 2 lístky
Elisa celkem 16 lístků

ROWENA
Posty: 8 lístků - 15. 1. až 28. 1.
Kronika Elisiny příběhy + povodeň (5. 11. a 27. 11. asi) – 2 lístky
80 oblázků prosím změnit na 10 lístků
30 křišťálů prosím změnit na 15 lístků
Rowena celkem 35 lístků

SIGY
Posty: 7 lístků – 19.1. až 28. 1.
Sigy celkem 7 lístků

TASA
Posty: 52 lístků - 14. 1. až 28. 1.
20 mušliček prosím změnit na 2 lístky
20 kopretin prosím změnit na 2 lístky
20 křišťálů prosím změnit na 10 lístků
Tasa celkem 66 lístků

//loterie 14

Sledovala jsem vlčici, která něco mlela a mlela. Bože jak ta byla otravná. V podstatě jsem vyignorovala všechno, co řekla. Zareagovala jsem až na dovětek jejích slov. "Hahahaha," začala jsem se smát. "Měli rádi," smála jsem se na celé kolo. Pak jsem si povzdechla a podívala se na vlčici. "Milá zlatá, ty jsi roztomilá. To si fakt myslíš, že všem záleží na tom jestli je mají ostatní rádi?" zeptala jsem se se smíchem. "Možná to tak zajímá tebe, jestli tě někdo má rád... hmm... Ale hádám, že nemá, protože jinak bys tu nevysedávala se mnou. Zlomil ti snad někdo srdíčko? Udělal ti v něm dírku a ty teď bloumáš po okolí? Božíčku, aby si mě nerozplakala," řekla jsem výsměšně a pohrdavě. Tahle vlčice byla tak moc patetická a směšná, že mě dokonce začalo bavit si s ní povídat.
V dálce jsem zacítila pachy. Jeden z nich patřil Arcovi. Nemesis... Došlo mi že pokud tělo zůstalo mě, muselo zůstat i zbytku smečky. Zvedla jsem se a bez rozloučení se vydala za pachem. Zda mě vlčice opustí nebo bude následovat jsem nechala na ní. Cestou pryč jsem se pořád smála. Přišla mi prostě k smíchu. Začala jsem se rozhlížet a pak jsem zahlédla Arca s nějakou vlčicí na ledu. Bylo mi jasné, že je to Nemesis a jenom blbne, takže jsem se rozhodla, že je budu sledovat ze břehu, abych jim nechala prostor. Zvedla jsem hlavu a zavyla. "Auuuuuu," neslo se okolím. Sledovala jsem idilku dvou vlků na ledu a usmívala se. Možná bych se tolik neusmívala, kdybych věděla, že na druhé straně plochy je Styx.

//loterie 13

Vlčice toho moc nenamluvila a mě přestávala její společnost bavit. "Kdybys mě chtěla sežrat, tak to uděláš už dávno..." zabručela jsem. Odhadovala jsem totiž, že její narážka na vyhrabání si mě ze sněhu je přímo na tohle. Nebála jsem se jí. Nevypadala nebezpečně ať si o sobě mohla myslet cokoliv. "Kdybys byla té lásky a šla otravovat někoho jiného, bylo by to fajn," dodala jsem ještě, protože to vypadalo, že s touhle už žádná zábava nebude. Jediné téma, které mne nějak zaujalo, bylo téma o zabrání Borůvkové smečky a na to vlčice nijak nereagovala. Hádala jsem tedy, že taky patří k těm neslaným nemastným vlkům, kteří se tu potloukají a ani sami nevědí, co se sebou. Velká slov, prázdné činy. Seděla jsem dál na okraji jezera a přestávala jsem vnímat vlčici.
Přemýšlela jsem nad tím kam vyrazit dál. Nad ránem bych mohla mít šanci dojít až do ragarského pohoří, ale kdo mohl tušit, jaké bude zítrapočasí. Taky bych se mohla otočit a vyrazit ještě teď v noci zpět domů, ale to se mi nějak nechtělo. Už jen z důvodu, že bych pravděpodobně musela jít kolem borůvky a to se mi opravdu nechtělo. Rozhodla jsem se, že bych o jejich nestřežených hranicích mohla říct Arcovi. Sice je měli označkované, ale rozhodně je nikdo nehlídal, když už se jim přes hranice někdo zatoulal. Bylo to zvláštní. Stálo by za zvážení to obsadit jako celek. Navíc když to území nabídneme Etneymu nebo Awnay, tak nám s tím ještě pomůžou, což by taky nebylo od věci. Momentálně je ta nejvhodnější příležitost.

//Loterie 12

Vlčice pravděpodobně znala podobné přátelské smečky, nebo měla vlastní zkušenost s Borůvkovou, kdo mohl vědět. "Hádám, že jo... Podle mě jsou prostě jen moc posedlí tím být na všechny milý a hodní, jako by jakákoliv známka agrese byla nemoc," zabručela jsem si pro sebe a poslouchala její otázky v pár slovech. Kývla jsem. "Jo naprostá a totální dominance. Přebrat jejich území, vyhnat nebo pozabíjet slabé a připoutat si k sobě silné," řekla jsem a v očích mi zablesklo. "Chyběl kousek, když ta smečka chcípala. Jediné, co jim pomohlo, byla skupina dementních potížistů a pak ti otravní šakalové," zavrčela jsem. Kdyby nás neotravovala Styx a šakalové na jihu, pravděpodobně bychom s Borůvkou udělali krátký proces. Jenomže nikomu se nechce do boje s unavenými vlky, kteří si ještě lížou rány z posledního boje.
"No neříkej, to jsem vůbec nepochopila. O úkrytu jsem mluvila jako o alternativě... Je mi jasný, že na sever odsud nedolezu. Proč myslíš že tu čekám? U vody je tepleji než v otevřeném prostranství, i když je jezero zamrzlé. Čekám na ráno, které by mohlo přinést teplejší vítr, který by mi pomohl při pochodu na sever," vysvětlila jsem to jejímu mozku, který mě evidentně nechápal. Podívala jsem se na vlčici. "A co ty se vůbec staráš? Nemáš být někde jinde?"

//Loterie 11

Vlčice se omluvila, což bylo jediné její štěstí. Aspoň má nějaké vychování, když už nic jiného. Na druhou stranu působila divně, odměřeně a nevěřícně. Sama bych asi nevěřila vlčeti, kdyby mi řeklo, že je staré. Zároveň jsem ale měla všeho po krk, takže jsem se rozhodla kašlat na nějakou empatii a porozumnění.
Vlčice se pustila do mírného klábosení o Borůvkové smečce. "Spíš jsou tam všichni tak moc vlezle příjemný až to bolí. Nedivila bych se tomu, kdyby se sjížděli na borůvkách, aby si udrželi tu svou věčně přátelskou náladu," zabručela jsem se značným opovržením. Neměla jsem ráda přátelské vlky, kteří se snažili každému vlézt do zadku. "To bych řekla, že nefuguje. Celý to tam nefunguje, měli jsme to zabrat dokud byla šance," dodala jsem a neubránila se znechucenému úšklebku, který se mi rozlil po čenichu. Jak já neměla Borůvkovou smečku ráda. A to jsem se k nim před lety chtěla přidat. Bych se z toho zbláznila. Na mou duši zbláznila!
Vlčice se ukázala jako chytrolínka, když prohlásila něco o mém mrňavém těle. "No nepovídej," prohodila jsem s teatrálním zděšením v hlase. "Na to bych bez tebe v životě nepřišla, ale co vím nejbližší úkryt je u sopky a tam sama nedolezu ani náhodou," řekla jsem s již klidnějším hlasem, který byl ledový jako sníh kolem. Nebyla jsem pitomá. Bylo mi jasné, že tohle tělo poměrně rychle promrzne, ale co jsem mohla dělat. Vrátit se do Asgaaru byla asi jediná možnost. A doufat, že tahle blbost hezky pěkně zmizne.

1. Odměna je jednorázová a poputuje jen na jeden charakter. Sice můžete zasílat své příběhy z různých charakterů, ale jen na ten ze kterého příjde vzkaz jako první obdržíte odměnu! Jde tedy o doměnu na hráče, ne na počet účastnících se charakterů.
2. Příspěvky do kroniky stále zasílejte vzkazem. Jde hlavně o to, aby se zabránilo nehodě typu smazání věcí v souboru atd. + aby vám mohla být udělena odměna.
3. Odměna je snížena pokud odesíláte své příspěvky po konci akce!