//Mahtae
Pomalým krokem jsem se ploužila směrem k lesu a pak směrem k úkrytu. Už jsem získávala trochu víc energie, ale pořád jsem měla škubavé záchvaty kašle. "Nezvládla jsem... ovládat magii... Nešlo to ... zastavit," vysvětlila jsem jim. Tak trochu jsem chtěla ujistit Sionna, že za to nemůže, i když pravdou bylo, že tak trochu mohl. Ale nemohl přece tušit, že magii emocí neovládám v podstatě vůbec. Na chvilku jsem se zastavila, protože mi bylo jasné, že bych to s ním měla dožešit, dokud ještě dýchám. "Nevymazala jsem ti... Záměrně... Chtěla jsem pomoct... Nevěděla...žeto umím...Pořád to... Neovládám," vydrala jsem ze sebe a sýpavě při tom dýchala a tlumila kašel, než se rozjel zase nanovo. "Agh agh agh agh." Bylo mi jasné, že mi to Sionn neuvěří. Nechtěl tomu věřit, tak jsem ho u toho nechala. Ať si dělá co chce, je dospělý a mě bylo jasné, že stejně jako v očích jeho sourozenců budu já ta nejhorší ze všech. I když bych se pro ně nejradši rozkrájela, jim to bylo všem fuk. A ať si Sionn tvrdil, co chtěl, byl stejný jako oni. Nehodlal počkat na vysvětlení nebo se ho snažit pochopit, rovnou na mě začal řvát a být hnusný. Neměla jsem zapotřebí dávat mu výsady, které se ostatním nedostalo.
Otočila jsem se k Arcovi a Kessovi a pokračovala v chůzi. "Jen si musím odpočinout.... Vdechla jsem... sníh," řekla jsem jim slabým hlasem a pomalu postupovala dál. To že tu Kessel byl, bylo zarážející, ale já se potřebovala prvně vyspat, než se s ním pustím do hovoru. Když jsem byla u jeskyně rozhodla jsem se od nich odpojit. Odtáhla jsem se a opřela se o stěnu jeskyně, abych se o ni mohla podepřít a dojít dovnitř. Nehodlala jsem někoho dál obtěžovat svou vlastní neschopností.
//Siccumské jeskyně
Na chvilku jsem odpadla. Neuvědomovala jsem si tak plně, co se kolem mě děje. Viděla jsem Kesse. Ale ten přece odešel. V zorném poli jsem měla spodní stranu Sionnova čenichu, něco říkal, ale nějak jsem nepochytila co. Pak se tu zjevil Arcanus a začal mě zvedat, při čemž se mu Kessel snažil pomoct a Sionn se jim snažil asistovat.
Tak nějak jsem se začínala pomalu vracet k sobě, ale jenom v podobě dusivého kašle, který se mi nezastavitelně dral z hrdla a drásal mi vnitřní strany krku. Občas jsem ze sebe vykašlala sliny a kus vody, ale to bylo asi tak všechno. Nebyl to vlhký kašel, který aspoň tolik nebolí, ale suchý kašel, který škrábal jak můj krk, tak uši všech, kteří ho slyšeli. Bylo to velice nepříjemné, ale co se dalo dělat. Byla jsem nesmírně unavená a nejraději bych si chvilku odpočala, ale tak nějak jsem neměla jak. Pokaždé, když jsem přivřela oči netrvalo dlouho a začala jsem zase kašlat. Pomalu jsem se nechala nadzvednout a začala se krok za krokem courat směrem k Asgaarskému hvozdu. Tlapky se mi motaly a šlo to hodně pomalu. Kašel mě dusil a nemohla jsem se pořádně nadechnout, takže jsem nemohla jít ani pořádně rychle. Jen tak jsem se kymácela mezi vlky, kteří mě podpírali.
//Asgaarský hvozd
Slyšela jsem Sionna, který mě volal. Jenomže jsem se bála, že když na něj zavolám, tak schytá ránu nějakou z mých magií, které se naprosto vymkly kontrole. "Nechoď sem," houkla jsem jenom, protože jsem nechtěla, aby se zranil. Nebo jsem možná nechtěla vidět jeho vyčítavý a rozzuřený obličej. Možná jsem nechtěla oboje. Tiše jsem zasténala, jak se mi zatočila hlava z nedostatku energie. Pokusila jsem se vstát, ale roztřásly se podemnou tlapky a já zase spadla na zem. Zůstala jsem ležet. Hele buď umři nebo se zvedni, ale nic jiného se dělat nedá. Nebo si zavolej toho blbečka na pomoc, třeba bude schopnej jednou zavřít tlamu a něco pořádně udělat.
Ležela jsem ve sněhu a všechno mi přišlo až moc vzdálené. Nějak jsem netušila, co mám nebo nemám dělat. Snažila jsem se zvednout, ale tlapky mne moc neposlouchaly. Místo toho, abych se nadzvedla na všechny čtyři a pustila se do dalšího pochodu jsem jenom ucítila palčivou bolest v tlapkách, které se v křeči začaly motat. Přetočila jsem se na bok, kde se pod mým tělem udělala loužička z roztávajícícho sněhu. Nechtěně jsem se nadechla přímo s čenichem v louži, což vyvolalo příšerně palčivou bolest nejen v mém hrudníku, ale hlavně v krku a čenichu. "Aghaghagh," začala jsem dusivě kašlat, ale nic nevycházelo ven. Cítila jsem, že mám něco usazeného v krku, ale nešlo to vykašlat.
Přetočila jsem se zpátky na záda, abych se dostala daleko od ledové vody, která mě pálila v kroku a čenichu. Slyšela jsem další hlas, který se přibližoval a skláněl nademnou, ale nebyla jsem schopná nalézt odkud ten hlas přichází. Nachvíli jsem prostě odpadla. Nebyla jsem v bezvědomí nebo tak, ale nezvládala jsem nějak vnímat všechno kolem, protože mě jenom strašně pálil krk a hrudník a do toho jsem cítila jak mi tuhnou svaly v tlapkách, které sebou občas škubaly.
Ahoj, poprosím o započítání posledních lístků.
ELISA
Posty: 15 lístků - 29. 1. do 14.2.
SIGY
Posty: 3 lístky - 29. 1. do 14.2.
ROWENA
Posty: 3 lístky - 29. 1. do 14.2.
TASA
Posty: 30 lístků - 29. 1. do 14.2.
//3 safíry - z důvodu loterie
//loterie 29
//Asgaarský hvozd
Klopýtala jsem sněhem pryč. Ani jsem nevěděla kam pořádně jdu. Snažila jsem se dostat jenom pryč. Nad hlavou se mi probouzelo slunce, vypadalo to na celkem pěkný den. Jenomže pro mě pěkný nebyl. Snažila jsem se se kráčet ve sněhu, ale moc mi to nešlo. Můj smutek musel skrz magii emocí zasáhnout naprosto každého, kdo byl v mém okolí. Což se samozřejmě odráželo i v tom, že jsem postupně začala ztrácet energii. Energii naprosto na všechno. Moje vyčerpání se projevilo nejdřív tím, že jsem začala mít problémy se zvedáním tlapek, takže jsem se sněhem opravdu brodila. Pak jsem přestala mít sílu i na prosté posouvání tlapek. A když jsem zakopla při dalším kroku o nějaký kámen, který byl zahrabán pod slupkou sněhu, zhroutila jsem se na zem.
Zůstala jsem ležet na zemi a cítila jsem jak ze mě odchází úplně všechna energie. Za normálních okolností, bych prostě přestala používat magii, jenomže já ji ovládat neuměla. Magie emocí mi dávala víc a víc zabrat. Cítila jsem jak mi ochabují svaly. Zůstala jsem ležet ve sněhu a nemohla jsem se pohnout. Studený chlad se mi pomalu začal vkrádat pod srst. Jsem špatná máma. Neměla jsem se mu snažit pomoct, ale já nevěděla, co ta magie dělá. Smrt jen řekla, že mu to pomůže... Je to nevděčnej parchant. Nepotřebuješ ho. Nikoho už nepotřebuješ. Hlavně buď v klidu, zavři oči a nech to být. Nemusíš dělat vůbec nic. Chlad se o všechno postará... Zavrtěla jsem hlavou. Nechtělo se mi umřít, ale nemohla jsem se ani zvednout. Byla jsem naprosto na dně s energií. Každou chvíli pravděpodobně ztratím vědomí a pak na sněhu umrznu a už nikdy nikomu nebudu překážet a vadit.
//Loterie 28
Kývla jsem hlavou. Bylo mi jasné, že vlčata už teď musí být obří, oproti tomu jak byla malá, když se narodila. Pro Sionna to ovšem musela být velká změna, nikdy pořádně malá vlčata neviděl. I když Shireen a Nemesise viděl jako malé i teď... Sám na ně zavedl řeč. "Nemesise jsem naposledy viděla, jak se klouzá na jezeře. Vypadal šťastně, tak jsem mu do toho nechtěla zasahovat. Už není tak malinkatý, aby mu musela stát máma za zadkem, navíc když byl v doprovodu dospěláka, který mi přišel v pořádku," vysvětlila jsem mu, aby nezačal hned vyšilovat. Pach té vlčice jsem znala z nové smečky a jestliže si jejich Alfa tak moc zakládala na důvěře a přátelství, tak jsem neměla obavu, že by členka její smečky byla masový zabiják. "Shireen by tady někde měla pobíhat. Poslední dobou je nějaká duchem nepřítomná mi přijde... Ráda bych se jí věnovala, ale spíše se mi vzdaluje," povzdechla jsem si smutně. Mrzelo mě to, protože Shireen mohla mít to dobré od Arca a to strategické ode mě. Zatím se ovšem neprojevila ani jedním směrem.
Na slova o smečce prohlásil jen "opravdu". "Ano, jsou to zbytky Maharské smečky, která žila v močálech. Zjišťovala jsem, kam se poděli, abychom náhodou neměli jednoho krásného dne na hranicích bandu hladových tuláků... Ale očividně si našli novou Alfu a usadili se na severu," doplnila jsem informace. "Musím to pak říct otci až ho potkám," dodala jsem ještě. Sice ho to nejspíš nezajímalo, ale chtěla jsem ho varovat. Až bude brát Nym někdy na rande tak, aby náhodou nevletěli přímo do cizí smečky. Nerozumní jsou na to dost.
A pak to přišlo. Sionn se do mě pustil tak, jak jsem to nikdy nezažila. Metal kolem sebe slova jako munici, kterou nešlo zastavit. Každé jeho slovo se mi zažíralo do srdce hlouběji a hlouběji. Na čenichu se mi mihnul podivný škleb a v očích jiskra smutku. Byl to jenom kousek a bylo to pryč. "Já... já..." Držela jsem se své masky, jak nejlépe to šlo. TY MALEJ ZÁKEŘNEJ ČÚR.KU! JÁ MU ROZBIJU TU JEHO NEVYMÁCHANOU DRŽ.U, ŽE BUDE RÁD KDYŽ MU SRNKU BUDE NĚKDO MIXOVAT! Hlava mi třeštila nadávkami, které nepocházeli ode mě. Cítila jsem v sobě vztek a zlobu, ale zároveň smutek a strach. Spoustu strachu. Projel mnou záchvěv. Hele v pohodě. To zvládnem jasný. Je to jenom malej cucák, kterej neví co říká El. Jen mě nech na chvilku si s ním pokecat a uvidíš, že toho nechá hmm?
Rozplakala jsem se. Neřekla jsem ani slovíčko a rozplakala jsem se. Jako by se kolem zvedla vlna emocí a můj smutek se začal projektovat úplně všude do okolí. "Oml...Omlouvám se... Už ti... ani ostatním... nebudu ubližovat," vykňourala jsem ze sebe s pláčem a rozeběhla se pryč. Slzy mi hned zamrzaly na obličeji jaká byla zima. Pálilo to a drásalo mi to kůži, ale já se nemohla zastavit. Pořád jsem jenom plakala a zakopávala jsem při tom o sníh a všechno, co mi stálo v cestě, protože jsem přes slzy neviděla. Doufám, že je ten kr.tén spokojenej, proletělo mi hlavou, než jsem opustila les.
//Mahtae
1. Promluvit si s někým o tom, jak jsou rybí vnitřnosti nejlepší strava a proč. ✔
2. Vychloubat se vlastní smečkou vlčeti z jiné smečky (2 posty)✔
3. Nemít něco ohledně smečky pod kontrolou a snažit se nevyšilovat (3posty) ✔
4. Napsat post, kde budou věty max o 7 slovech a budou se rýmovat, na 5 plných řádků.✔
5. Prozkoumat okolní území Mechového lesíka za 24 hodin. (Narvinijský les, Nad kopci, Východní úkryt, Sopka Fëlga'Tarátar).
1. Nechat bobek na hranici jedné ze smeček a zdrhat o život. ✔
2. Presvedč Alfy Sarumenu/Mecháču o tom, že je Tasa plne schopná byť spoľahlivou členkou svorky. (ak ťa alfy prijmú, dostaneš bonus) (min 2 posty)✔
3. Zkusit svést jednoho zadaného vlka. (3 posty) ✔
4. Napíš post, kde Tasa hovorí s niekým, pričom v každej vete bude "Tasa" zmienené aspoň 3x. ✔
5. Za 24 hodin najít všechny hrající sourozence a rafnout je do zádele. ✔
- za asistenci díky Dušanovi, Savíkovi, Baki a SJ.
//Loterie 27
Už jsem byla mnohem klidnější, než před chvílí. Byla jsem jako oheň. Rychle a silně jsem vzplála, ale zase jsem dokázala poměrně rychle vyhasnout. "To je jedno z vlčat, už musejí být počádně velká. Mám v plánu vyrazit na sever hned jak se počasí trochu umoudří," prohodila jsem zamyšleně, protože mě trochu zaskočilo, že Sionn nedošel ani do hor. Třeba se tam něco stalo... Měla bych se na to jít podívat a zjistit, zda jsou všichni v pořádku. Mírně jsem si povzdechla. Nerada bych ztratila další přátele. Navíc mému klidu nepomohlo ani to, že jsem Lennie cítila v jiné smečce. "Mimochodem na severu kousek od sopky vznikla nová smečka, tak si tam případně dávej pozir, aby ses do něčeho nenamočil," řekla jsem trochu vážně. "Alfa je tam sice milá, ale jeden nikdy neví, zda se takhle extra milým vlkům dá věřit nebo zda je to jenom divadélko," dodala jsem ještě s povzdechem. Pokud Mechová Alfa svoje přátelství hrála, měla bych jí složit poklonu a zamávat třikrát ocasem, protože to by pak byl výkon hodný metálu, když jsem jí na to skočila i já. Na druhou stranu jsem pochybovala, že by vlčice byla tak prohnaná. Pravděpodobně byla tak milá od přírody.
Sionn se svou řečí vrátil zpátky ke Smrti. Nějak mě to nezajímalo. Ne, že bych si s ním ráda povídala, ale nerada jsem se matlala v magiích. Magie jsem neměla ráda, ale ani jsem je neměla nerada. Byl to takový vztah, že jsem je využila když bylo třeba, ale víc jsem se o ně nezajímala. "Ano, takovou magii údajně mám, ale popravdě ji neumím vůbec dobře používat," prohodila jsem se smíchem. "Jako většina mých zvláštních magií, mi dělá problémy," prohodila jsem tlumeně, nerada jsem připouštěla, že nějakou svou vlastní schopnost neovládám, tak jak bych chěla. "Třeba magie emocí mi teď dělá celkem paseku, z nějakého důvodu se občas vynoří a to jsou pak divy. Naposledy jsem se smála každé prkotině celé dopoledne," povzdechla jsem si a to jsem ani nedodávala, že moje magie má pravděpodobně na svědomí sourozence Nym.
// Ukončeno dva porotci nalezeni.
//loterie 26
Dívala jsem se do oček v kterých byla jen tma a temnota, nic příjemného. Sionn se pustil do vysvětlování, že je to jeho vrozená magie. Celkově mě to zaskočilo, protože jsem neslyšela o tom, aby vlče dostalo vrozenou magii neviditelnosti. "Zvláštní," řekla jsem jenom stručně a začínala se zase vracet do normálu. Pokud to bylo tak jak říká, asi to byla jen jeho vrozená magie a nic šíleného jsem za tím nemusela hledat. Přišlo mi to ovšem jako velká náhoda, že by zrovna Sionn dostal magii neviditelnosti do vínku a zároveň při té změně oček navštívil Smrt. Něco mi na tom prostě nesedělo. Jeho čelist se zaťala a já pochopila, že ho tahle celá rozprávka rozrušuje. Sedla jsem si zpátky vedle hořícího keře a mírně se uklidnila. Sice mě to pořád trochu děsilo, ale nechtěla jsem ho rozrušovat ještě víc. Neměl ke Smrti vůbec chodit.
Rozhodla jsem se proto vrátit k tématu, které pro něj bylo příjemnější. "Takže jsi se potkal s Nym... Jak pak se jí v horách daří? A co její rodiče, jak se jim vede?" zeptala jsem se o poznání klidněji, i když bylo jasné, že jsem pořád trochu nervózní a podivně nalazena. Mrskla jsem ocasem a do vzduchu se vznesla trochu sněhu. Doufala jsem, že se taky trochu uklidní. Neměla jsem tak vyšilovat, teď bude zaražený, celou dobu. Usmála jsem se na něj i když můj úsměv působil dost nepatřičně. Byl to podivný úsměv, ale to bylo tím, že jsem pořád zpracovávala to, že je Sionn už tak veliký, že se mu změnila i očka. Nejenom že už objevil magii, ale že ho to změnilo i fyzicky. Už z něj byl prostě dospělý vlk a mě to trochu vadilo.
//loterie 25
Sionn vychrlil, že byl s Nym, což mě popravdě vůbec nezajímalo. Ne, že by to nebyla zajímavá informace, ale spíš to, že mě zajímalo něco jiného. Jeho oči byly napros to černé a podle jeho vlastních slov, si to chudák ani neuvědomoval. "Máš naprosto černý oči... Nemáš v nich žádnou barvu. Koukej?" zajíkala jsem se a ukázala mu na kaluž sněhu, který roztál kolem ohnivého křoví. Mohl se do něj podívat, pokud chtěl. No i kdyby nechtěl, tak bych ho k tomu donutila, protože bylo nutné zjistit, co to je. "Vidíš dobře, nebo špatně? Kde se ti to stalo? To ti udělala Nym že?!" zavrčela jsem rozzuřeně, protože mě ta malá fiflena, kterou si odněkud přitáhla Lennie se Saviorem vytočila. Pokud si hrála s magií a podařilo se jí ze Siona udělat mrzáka, který bude mít špatné vidění a pokažené oči, tak si mohla být jistá, že z toho v celku nevyvázne. Rozsekám jí na kousíčky a nakrmím s ní piraně.... Nebo s ní nakrmím piraně v celku a zaživa, to bude lepší. Byla jsem naštvaná, vyděšená a rozhozená. Pořád jsem si prohlížela oči syna, který vypadal taky vyděšeně. No tak musíš se uklidnit! Tiše jsem si oddechla, abych se uklidnila. Nym by nezvládla takovou magii, pokud jí Smrt..."Nebyl jsi náhodou u Smrti, že ne?" zeptala jsem se nakonec.