Gallirea - Příspěvky uživatele

// +7 mušliček + 2 křišťály, pěkné

//Asgaar přes medvědí řeku

Medvědí řeka naštěstí nebyla tak rozvodněná jako Mahtae nebo Midiam. Nebyl to silný tok, který by nám nějak extra překážel. Trochu jsem se spíše obávala, co se stane až se z koryta vylije jedna z dvou větších řek po okrajích našeho smečkového území. Zavrtěla jsem hlavou a doufala jsem, že se to nestane během lovu. Snad všechno půjde jako po másle a nebude to jako posledně. Teď bych nikoho z nich domů nedotáhla. Zvedla jsem čenich k nebi a zavětřila jsem. Okamžitě mne praštil pach srnek, které se schovávali někde uprostřed plošiny. Vítězoslavně jsem se usmála. Musela je vyhnatvoda z křišťálového lesíka a nebo je na plošinu nasměřoval hlad.
Obrátila jsem se k celému shromáždění. "Myslím, že bychom se měli rozdělit. Každá skupina se pokusí ulovit alespoň něco. Klidně používejte magie, není nás úplně mnoho, tak ať se nikomu nic nestane," shrnula jsem to. "Kousek odsud je stádo srnek, tak třeba budeme mít štěstí," usmála jsem se na všechny přítomné.

Tesai se trochu rozmluvil. "Tak to nemáš moc zkušeností, ale aspoň se třeba něco přiučíš," řekla jsem a snažila se, aby to neznělo tak ostře. Myslela jsem to v odbrém, alespoň měl příležitost se něčemu novému naučit. Nakonec dorazil Tesai, Sionn a Nemesis. Nebyli jsme úplně ta nejlepší lovecká sestava a spíš to vypadalo na výukový lov, než na lov pro smečku. Já byla vyčerpaná po nemoci. Sionn byl ještě v lovu nezkušený. Nemesis byl malé vlče. A Tesai... byl prostě Tesai. Mrskla jsem ocasem. Chtěla jsem Nemesise a Siona pohladit, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Byli už oba v podstatě moc velcí na to, aby se jim líbilo mazlení s mámou před jiným členem smečky. Jen jsem se na oba usmála. "Zdravím, vyrážím na náhorní plošinu na lov. Voda, která teče z mahtae by mohla vyhnat pár srn víc do vnitrozemí, takže pokud se chcete přidat," seznámila jsem je s plánem a spiklenecky mrkla na Sionna a Nemesise. Byla jsem ráda, že si oni dva sedli. Netušila jsem, jak moc dobře na tom jejich vztah je. No aspoň se nesnaží navzájem sežrat, což je celkem plus. Věkově si byli rozhodně blíž než si byl Sionn se staršími sourozenci. "Nevíte kam šla Shireen?" zeptala jsem se věcně a rozhlédla se po okolí, jestli někde neuvidím nejmladší z rodu. Nikde jsem ji ovšem nezahlédla ani jsem ji necítila. Magii lesa jsem nepoužila. Trochu jsem se bála, že bych pak mohla zase začít kašlat nebo tak něco.
Otočila jsem se od ostatních a vyrazila jsem směrem k plošině.

//Náhorní plošina přes medvědí řeku
- prosím všechny, co chtějí na lov, aby na plošinu dorazili do 24.3. Čekací doba na lovu 24 hodin, jako vždy :)

Jakmile jsem dovyla uvědomila jsem si nemilou skutečnost a to tu, že nemáme dostatečně označkované hranice. Cítila jsem sice pach Gee, ale už začínal být celkem dost vyčpělý. Mírně jsem se usmála, když jsem si uvědomila, že Nerssiina dcerka bere svoje povinnosti stejně vážně jako její matka. Bylo to tak dobře. A i když jsem měla s matkou své neshody, občas mi její ráznost chyběla. Svět byl o dost jednodušší. Rozhodla jsem se vzít to do vlastních tlapek a trochu se projít po hranicích. Gee odvedla znamenitou práci, neb hranice byly označkované do posledního detailu. Hlavním problémem bylo ovšem počasí. Déšť celkem rychle smýval pachovou stopu a i to málo, co tu zůstalo by dlouho neodolalo větru a jiným věcem.
Došla jsem na jižní stranu hranic a začala je obcházet. Klidně jsem u toho pohazovala ocasem a pak se občas otřela o nějaký ten kmen stromu nebo křoví. Musela jsem jít opravdu pomalu a opatrně, jelikož mě celkem pobolívalo v krku. Snad ten lov nějak zvládnu. Byla jsem rozhodnutá udělat z nás dvě skupiny, teda podle toho kolik vlků dorazí. Lov v menších skupinkách by mohl přinést větší úspěch. Teď jsem se ovšem rozhodla zaměřit více na značkování, než na lov, který mne čekal.
V jedné čísti hranic jsem ucítila podivný pach. Tiše jsem zavrčela, protože mi až náramně připomínal Styx. Nebylo to ovšem přesné. Tenhle pach byl trochu jiný. Narušovalo to tu dokonalé označkování našich hranic a jako šipka rušilo pach. Znovu jsem zavrčela, když jsem objevila původce zápachu. Byl to exkrement. Někdo se nám doslovně vykáknul na rohožku. Zavrčela jsem tentokrát pobouřeně a hlasitě, až jsem se z toho zakuckala. Která sketa?! Rozhlížela jsem se po okolí, ale původce tohoto výkonu byl už pryč. Začala jsem tu nechutnost zahrabávat do sněhu a hlíny, abych tak překryla pach, který se tu šířil. Nakonec jsem se rozhodla sama označkovat toto místo, a tak jsem zanechala na místě žlutý sníh, který dával všem jasné znamení do čenichu, že tady je naše území. Nerada bych tu potkávala nějaké nezvané hosty kvůli jednomu lejnu.
Obrátila jsem svůj krok ještě kus po hranicích, abych dokončila pomyslné kolečko. Byla jsem celkem ráda, že se mi podařilo obejít hranice tak rychle. Původně jsem plánovala s pomalejším tempem a časem, ale bylo to celkem rychlé. Otřela jsem se o poslední strom a nasála do čenichu vůni nově označených hranic. Ještě že máme všechno území ve hvozdu. Nebavilo by mne značkovat každý stromek na třch různých územích. Byla jsem nadšená svou vlastní prospěšností pro smečku a ve veselé náladě jsem se začala vracet zpátky ke svému místu, kde jsem začala všechny svolávat, abych zjistila kdo přišel.

//Konec značení

Dorazila jsem zpátky na původní místo, ale nikdo tu zatím nebyl. Zvedla jsem znovu hlavu a zvonivým hlasem zavyla ještě jednou. Doufala jsem, že tak oznámím všem, že by bylo dobré se ke mně připojit a zapojit se do lovu, který brzy proběhne. Sama bych asi neměla nejmenší šanci něco ulovit a trochu jsem doufala, že mne v tom smečka nenechá samotnou. Potravu jsme potřebovali. Náhle jsem uviděla pohyb kousek od sebe. Uviděla jsem Tesaie. Trochu mě to zaskočilo, protože jsem popravdě čekala, že už vlk naši smečku opustil. Ztratil se, jako všichni ostatní, které jsem tak často nevídala. "Zdravím Tesaii," prohodila jsem klidně. Měla jsem celkem dobrou náladu a bylo to na mě poznat. "Svolávám lov, pokud se budeš chtít přidat. Snad dorazí ještě někdo, ale hádám že se jenom courají," dodala jsem na vysvětlenou a moc se vlka nevyptávala. Nikdy mi nepřišel jako někdo, kdo toho moc namluví, a já mu nehodlala způsobovat nepříjemnosti všetečným vyptáváním. Sama jsem to neměla ráda.

//úkryt

Vyšla jsem celkem malátně z úkrytu. Jeskyně byla v severní části lesa a já se rozhodla, že bych měla jít víc směrem na jih. Měli bychom jít na lov. Oteplilo se a to prozrazovalo příchod jara. Mírně jsem se otřásla a pomalým krokem jsem pokračovala směrem do středu lesa. Zvedla jsem hlavu k nebi. "Auuuuuuu, AUUUUUUUUU!" neslo se moje volání lesem. Můj hlas se příjemně vlnil, stoupal a klesal, a všem oznamoval, že mají dorazit. Doufala jsem, že se někdo rozhodne jít na náš malinkatý lov. Snad tu někdo po zimě bude. Taky jsem tušila, že bude chtít Arcanus udělat svolání celé smečky. No netušila jsem kdy a jak. Trochu jsem se obávala, že se všichni nesejdeme, ale bylo nutné zjistit jaké jsou stavy po zimě. Po těch letech jsem věděla, že nás někdo určitě opustil, ale netušila jsem kdo. Rigel asi zmizel, ale ten se ani do smečky nepřidal pořádně. Taky Calum se někam ztratil... A kdo ví kde se potulovala celou zimu Laura. Sedla jsem si na zem a čekala jsem, zda se někdo objeví.

// Zajímavé + 7 oblázků + 3 křišťály

Spánek byl příjemnou změnou od pálení v krku. Když jsem se probudila, měla jsem vyprahlo v tlamě. Napila jsem se vody, kterou tu Arcanus vyčaroval. Bylo mi už celkem lépe, i když jsem se pořád necítila úplně v pořádku. Trochu mě škrábalo v krku, ale Arcova magie pravděpodobně zabrala. Stačilo se jenom prospat, aby se ukázala v plné síle. Pomalu jsem se přitočila k Arcovi a položila si hlavu do jeho kožichu. Mírně jsem mu olízla čenich a přitulila se. Byla jsem ráda, že jsem konečně v lepší pohodě. Měla bych se pustit do pořádného úklidu a taky bychom měli jít na lov. Mírně jsem sebou škubla, jak jsem potlačovala kašel.
"Dobré ráno," broukla jsem trochu rozespale, když jsem si všimla, že se Arčí probudil. "Zapomněla jsem ti říct, že na severu vedle sopky je nová smečka. Vede ji pár, ale jsou až moc milý..." podělila jsem se o nové informace. "Na jihu mají asi nějaký problém, neb tam za mnou ani Alfa nepřišel. No a v Borůvce jsou totálně mimo, jelikož místo ochránce nebo dospěláka za mnou přišlo vlče," sdělila jsem mu všechno, co jsem během svého malého průzkumu okolních smeček poznala. "Ráda bych na jaře zašla navštívit Saviora a zjistit, co smečka v horách," dodala jsem ještě a pak jsem se neochotně začala zvedat. Bylo načase se trochu rozchodit. Usmála jsem se na Arca a pak se pomalým krokem rozešla směrem ven z menší a pak i z větší jeskyně.

//Hvozd

//Loterie byla super, bavilo mě hnát se za posty a po dlouhé době si pořádně zafretkařit jako za mlada. Písečku moc díky, že jsi se do toho pustila a dala si práci se sepsáním všech hlasů, vyhodnocením a kontrolou postů Slibuju, že do příště vymyslím lepší tabulku, kde to bude snadnější...snad. A doufám, že tě to moc nezmohlo! Posílám virtuální čokoládu neb česká pošta by ji určo sežrala a pokud dorazíš někdy na sraz, dostaneš i tu reálnou

Obdiv taky všem fretkám, který profretkařili každý nebo skoro každý den. Klobouk dolů

P.S. taky prosím kompenzaci pro žebráky pokud si o ni tedy máme psát.

//Savíku neboj všichni chápeme, že se vyhlášení posouvá a myslím si že ani není třeba nějakých kompenzací navíc. Hlavně děkujeme vůbec za uspořádání loterie, která je asi nejvíce nevděčnou aktivitou pro pořadatele na Gallirei :D

MASO V ÚKRYTU

LOV

//7 mušliček + 3 křišťálky

//Etney se zúčastnila jako jediná a získává 15 drahých kamenů za povedený příběh

Náš rozhovr se točil převážně kolem Sionna a jeho pravděpodobné neschopnosti být trochu agresivní. "Až se trochu vyležím... ugh...ugh....měla bych ho vzít někam do hor na pořádnou tůru," narhla jsem Arcanusovi, ale bylo mi jasné, že Sionn s tím moc souhlasit nebude. Jenomže problém byl v tom, že nikdy nebyl tulákem. Nikdy neztrádal a nezažil jaké to je mít hlad. Proto jsem doufala, že menší výlet na dosti nehositnné místo, na které nemá kožichu, mu ukáže, že občas se s ostatními nedá jednat v rukavičkách. Že mu to ukáže, že pokud nebude někdy drsnější, pak je taky možné, že někdo z jeho blízkých umře hlady. Alfa by si měla uvědomovat, že její smečka je před všemi ostatními. Což si Sionn asi uvědomoval, ale netušila jsem v jakém rozsahu. "Budeme ho muset na všechno připravit, máš pravdu,"dodala jsem, než se rozhovor stočil jiným směrem.
Naklonila jsem hlavu mírně na stranu. "Ale šediny ti sluší," broukla jsem mírně se smíchem v hlase, ale to mě rozkašlalo a musela jsem se odmlčet. "Pokud si myslíš, že ti to pomůže, rozhodně tam zkus zajít," povzbudila jsem ho, když kašel odešel a olízla mu čenich. Pak jsem si položil hlavu na zem a nechala se praskáním ohně kolébat do říše spánku. Byla jsem strašlivě unavená a už mě nebavilo přemáhat spánek. Hrdlo mě bolelo a já už nevěděla, co dál.