Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Pokud se jedná o první účet, může každý napsat, že si vycentrování nepřál. To dopíšu do komentáře s hodnocením a je na hodnotitelých (ostatních hráčích), aby to brali v potaz.

//Ok... já totiž myslím, že jí to nikdo neřekl, ale třeba to zaslechla. Budu teda dělat, že ví že existuje Smrt a že dává vlkům magie.

Shireen mlžila o tom, kdo jí o Smrti pověděl. Sama jsem hádala, že to moc dobře ví, jen to nechce říct. Pravděpodobně někdo z jejích sourozenců, ale to je přeci jedno. Stejně jsem počítala s tím, že jí to někdo řekne. "Smrt žije na severu, ale neřeknu ti přesně kde. Miluje drahé kameny a vlkům za to dává různé magické schopnosti a síly," začala jsem. Slova jsem si promýšlela. "Rozhodně ovšem nedá každému, o co si řekne. Většina jejích dárečků má háček, který není vůbec příjemný. Může ve vlkovi ovšem probudit i magické schopnosti, které jen dřímaly nebo takové, které nikdo jiný nemá." Pomalu jsem se začala zvedat do sedu. "Na jihu bydlí její bratr Život, který má také celkem dost schopností. U něj se jednomu velice líbí, že ani nechceš odejít. On má rád květiny a povídání si. Není zákeřný, ale vlezlý... Miluje všechno živé, takže klidně potrestá i nevinného, jen aby zachránil požíračku vlčat," dodala jsem nakonec. Samozřejmě jsem čekala ještě nějaké další otázky.
Shireen mluvila i o tom, že by ráda prozkoumávala svět, že toho moc neví. Naklonila jsem hlavu na stranu. "Pokud chceš, mohla bych tě vzít na návštěvu do jiných smeček a cestou bychom mohli zajít k Smrti. Stejně jsem chtěla navštívit přátele na severu, co myslíš?" prohodila jsem s úsměvem. Pak jsem se pomalým krokem rozešla ven z jeskyně. Nebyla jsem unavená, odpočinek mi prospěl. Navíc jsem si uvědomovala, že hranice nepočkají. Nechala jsem na Shireen zda mne bude následovat při mé cestě na sever nebo ne.

//Asgaar

Jen jsem pokývala hlavu a nechala ji jíst. Bylo důležité, aby se pořádně najedla a nabrala sílu na případné hojení ran. Tiše jsem odpočívala vedle ní a užívala si toho, že po dlouhé době nemusím nic dělat. Sice by to chtělo jít obejít hranice, ale nechávala jsem to na někom jiném. Snad se stihnou z lovu vrátit včas a někdo to udělá. Nebo možná Awnay. Zastříhala jsem ušima a nechala to plavat. Co nejhoršího by se mohlo stát? Přišla by na nás Godzilla nebo co?
Sledovala jsem Shireen, jak se nacpává. Pak se malá rozhovořila o tom, že nemá ráda "sluníčkáře", jak je ona nazvala. Jen jsem pokývla hlavou. Vlčice ovšem pokračovala a rozhovor se začal stáčet směrem ke Smrti. "Kdo ti o ní vůbec řekl?" vyzvídala jsem celkem napjatě. Nějak se mi nezdálo, že by takhle malá měla chodit ke Smrti. Rozhodně by tam neměla chodit sama nebo jen v doprovodu Nemesise. Naposledy když tam byl Sionn mě to málem stálo krk. "Rozhodně bys tam neměla chodit sama. Bylo by lepší, kdyby tam s tebou šel někdo dospělí... Třeba já nebo otec. Nemyslím si, že by bylo vhodné, abys tam šla třeba jenom s Nemesisem," dodala jsem ještě, abych jí řekla svůj postoj k téhle věci. Neměla jsem nic proti tomu, aby objevovala svět, ale měla by mít sebou zálohu a podporu, kdyby se náhodou něco zvrtlo.

Shireen souhlasila s tím, že ji můžu prohlédnout. Počkala jsem až si lehla na zem a začala žvýkat maso. Zvedla jsem se ze země a začala jí prohlížet záda. Na krku měla poměrně velký kousanec, který se tvářil mírně srostle, ale pořád byla rána jasně rudá a viditelná. Na okrajích měla zaschloukrev. Pustila jsem se tedy do čištění, abych jí odstranila krev z kožíšku. Potřebovala jsem na ránu dobře vidět. Možná to trochu tahalo a pálilo, ale bylo to třeba udělat. Když byla rána dostatečně čistá mohla jsem se na všechno lépe podívat. Nakonec to nebyla tak příšerná rána jak jsem čekala. Na krku měla několik malých trhlin a ne jednu velkou, takže s hojením by neměl být problém. "Není to moc hluboké nebo velké poranění. Brzo se ti to začne hojit samo od sebe," řekla jsem s klidem. Odtáhla jsem se a zase si lehla na kožešiny. "Pokud by tě to ale bolelo nějak víc, tak si zajdi za otcem, určitě ti bude schopný nějak pomoct," dodala jsem, aby věděla co má v případě potřeby dělat. Osobně bych hádala že se jí to za pár dní samo zacelí a nebude to tolik bolet. Na úplné zotavení bych dala tak týden dva. Rána opravdu nebyla tak strašná.
Shireen mezi sousty vyprávěla o tom, jak se Sunstorm rozklepala, když mě ucítila. "Taky má proč. Jen co najdu ten její zadek, roztrhnu ji na dvě půlky," zabručela jsem. Tahle tulačka mě začala vytáčet. Nejen že byla neskutečně neschopná a drzá, ještě neznala svoje právoplatné místo. Které bylo níže než místo všech ostatních. Doufám, že ji sem nebude Etney tahat. Švihla jsem ocasem a přitáhla si ho k tělu. "Většina vlků je tu děsně otravná, ale neškodná. Popravdě se tu pohybuje jenom pár vlků, kteří si zaslouží nějaký respekt jako právě Kessel, váš strýc Savior nebo třeba Alfy ostatních smeček, i když u mnohých taky pochybuji že si respekt zaslouží... Pak jsou tu vlci, kteří jsou spíše nebezpeční jako je Styx a ta její parta. Ne že bych si s nima neporadila, ale rozšiřují podivné nápady, které kdyby se uchytily, kdo ví.." řekla jsem zamyšleně a pak si překřížila tlapky před sebou. "Ale jak říkám, většina je otravná a přehnaně miloučká jako tahle tulačka, která nezná své místo. Všichni by tu chtěli žít v pohodě a harmonii jako jedna velká šťastná společnost, ale nedochází jim, že až dojde na lámání chleba přežijou jen ti nejsilnější a nejpřizpůsobivější, ne ti nejmilejší a nejnekonfliktnější. Už jsem to jednou zažila."

//Asgaarský hvozd

Došla jsem po boku s Shireen do chodby, která vedla do jeskyně. "Jestli tě to bolí, tak na to v úkrytu mrknu, abys tam neměla nějaký bordel," řekla jsem stručně a šťouchla do ní laskyplně čumákem, abych ji povzbudila. Byla jsem ráda, že mi řekla pravdu a nesnažila se zatloukat. Pomalým korkem jsem sestoupila do větší jeskyně. "Támhle je kus srnce, tak si něco ukousni," prohodila jsem k ní a ukázala pod velký lišejník, kde se válel zadní kus srnce.
Pomalu jsem se odebrala směrem ke kožešinám, které ležely kus od srnce. Cítila jsem Arcanuse, který ležel v menší jeskyni. "Necháme tátu spát a budeme tady," řekla jsem potichu a podívala se na Shireen, která byla u masa. "Myslím, že té tulácké vlčice se tak lehce nezbavíme. Je celkem dost otravná a mohla by se sem vydat v bláhové naději, že o ní snad Etney stojí," prohodila jsem a pomalu si začala lehat na kožešiny, které působily příjemným a hřejivým dojmem. Nebylo proto nutné rozdělávat oheň. Tepla tu bylo celkem dost. "Ale brzo si to s ní půjdu vyříkat. Na moje vlčata nebude nějaká coura vztahovat drápy," dodala jsem jako ujištění pro ni i pro sebe.

//Kaskády přes vyhlídku

Jen jsem pokývla hlavou na její ujištění, že třeba překvapí. Stát se mohlo všechno, ale moc jsem v to nedoufala. Ona i Nemo měli až moc toulavé tlapky. A svoje hlavinky o které tímhle tempem rychle přijdou. Tiše jsem si pro sebe zavrčela a pokusila se dotěrný hlásek vyhnat z hlavy. Shireen za mnou zaostávala, takže jsem zmírnila tempo, když jsem se dostaly do hvozdu. "Jsi si jistá, že ti nic není?" dotázala jsem se naposledy. Pokud řekne ne, nebudu se v tom dál šťourat. Na druhou stranu jsem byla rozhodnutá, že když jí nic nebude, rozhodně ji jen tak nenechám být. Neměla jsem ráda, když se někdo přeceňoval. V tomhle jsem si toho užila až až s Awnay, která i po ráně od srnky tvrdila, že je v naprostém pořádku a mezi tím se kácela k zemi. Švihla jsem podrážděně ocasem. Shireen za nic nemohla, ale podobala se Awnay každou chvilkou víc a víc. Kde ta vůbec je...
Zavětřila jsem, ale necítila jsem nikoho z lovu. Tiše jsem zadoufala, že se jim nikomu nic nestalo, když se pořád nevraceli a zvedla jsem hlavu k obloze. "Auuuuuuuuu," neslo se k obloze a já dávala všem vědět, že jsem se vrátila zpátky domů. Shireen se znovu rozpovídala. Tentokrát mluvila o tom, že se ta nechutná tulačka měla k Etneymu až moc důvěrně. "Neboj s ním si to vyřídí Lucy... Pokdu se vrátí... A pokud ne bude rád když od té šmudli nechytne nějaké muňky, nebo jiné potvory," prohodila jsem v celku s klidem. Bylo mi jasné, že jestli s ní něco Etney má, tak jen pro povyražení a ukojení vlastních potřeb. On nebyl ten typ vlka, který by se vázal k vlčici, od které nemůže dostat něco lepšího... třeba postavení nebo nějakou funkci, která by se hodila k jeho vymyšlené velikosti. Neměla jsem tedy strach. Dokud mi ji netahal domů bylo to v pořádku.

//Siccumské jeskyně

Shireen prohlásila, že se nikde toulat nebude. Přejela jsem jí pohledem od tlapek až k očkům, které zářily jako knoflíčky. "To ti tak baštím, ale aspoň jsem to zkusila," prohodila jsem sklesle, protože bylo jasné, že tahle malá mě bude poslouchat úplně stejně jako Awnay... Tedy nijak. A celkem to i vypadalo, že se dřív nebo později jako Aw sebere, v záchvatu vzteku mě pošle do určitých míst a zdrhne. Shireen už ovšem dál vyprávěla o svých dobrodružstvých, která zažila během minulých pár dní. Nezajímalo mě to. Ale občas jsem kývla hlavou, abych nějak ukázala svou účast. Popravdě magických problémů bylo víc a víc. Vlk by se od toho všeho měl držet, co nejdál. Švihla jsem ocasem.
Nakonec byla potvrzena moje doměnka, že má malá dáma hlad. Doposlechla jsem si její vyprávění, než jsem se rozhodla, co dál. "Co kdybys mi to pověděla v úkrytu všechno a pořádně probereme, co ti ta pitomá tulačka udělala... A co ty jí, hmm? V jeskyni máme dost žrádla, právě jsem se vrátila z lovu a třeba se tam ukážou i tvoji bráškové, co ty na to?" navrhla jsem a pak jsem se pomalým krokem začala posouvat směrem k Asgaarskému hvozdu. Vlka, který mne pronásledoval jsem nechala za sebou. Byl mi naprosto ukradený. Ze slušnosti jsem kývla hlavou, než jsme s dcerou odkráčely dál směrem k domovu.
Shireen nezavřela tlamu ani cestou. Mluvila o té vlčici jako o Zrůdičce, což mi nevadilo. Pak mluvila o bratrovi a starouškovi. Musela jsem se zasmát, když to vyslovila. "Ten staroušek se jmenuje Kessel a je to můj velice dobrý přítel... Co se týče tvého bratra hádám, že té vlčici tvrdil, že je pánem celého hvozdu a budou Alfou ne?" povzdechla jsem si a pokračovala jsem v chůzi.

//Asgaar přes Vyhlídku

//Ohledně počasí, tak to se pravděpodobně upřesní v rámci FAQ, na které se budu snažit každého nováčka odkazovat, jako jsem je odkazovala na rubriku pro nováčky dříve. Takže nováčci budou jistě upozorněni, kde počasí najdou tam (popřípadě jim to explicitně napíšu do vzkazu, to je to nejmenší). Popřípadě zkus Skyl oslovit přímo vzkazem nebo do knihy dotazů a žádostí, že by bylo fajn počasí vrátít, neboť počasí přesunula z menu ona a jako jediná tam má přístup :)

Ohledně území. Většina území má zvěř, která se tam vyskytuje rovnou v popisech. Možná jenom nechápu dotaz, ale :D

Pohledem jsem kontroloval Shireen a zda je v pořádku. Její nadšené poskakováí ovšem nesvědčilo o tom, že by jí něco bylo nebo se jí něco závažného stalo. Pravděpodobně byla jenom lovit a celá se ušpinila. To by jí bylo podobné. Čekala jsem ovšem na odpověď, než abych se pouštěla do dalších odhadů, co se dcerce stalo. Tiše jsem naslouchala Shireen, která tvrdila že nic necítí, ale že jí to pravděpodobně udělala ta divná tulačka. Zavrčela jsem. Pohlédla jsem směrem, kterým se táhl její smrad. Ten smrad dřeva a navoněných kytek, bych nikdy nepřehlédla. Ze stejného směru ovšem přicházel i pach Kessela a Etneyho, takže jsem měla jistotu že ta hlupačka nebude dělat další problémy. "Pak si jí najdu, ale nejprve tě odvedu domů... Asi budeš mít pořádný hlad, že?" řekla jsem o poznání veseleji, ale v hlase mi pořád byla slyšet jistá ráznost. Sunstorm byla mrtvá. Sice ne reálně, ale na tom nezáleželo. Pokud neumře v tenhle moment, umře za den, za týden, za měsíc. Ale umře mojí tlapou.
Shireen už ovšem zase mlela dál. Jako nezastavitelný vlka jí z tlamičky létala další a další slova. Mluvila o nějakých kopcích a magické síle. Proudu vody a tom, že na ni ta dementní tulačka zaútočila. Zavrčela jsem. Tentokrát mnohem víc. Když Shireen prohlásila, že ji ta slepice zatáhla do proudu a tím ji málem utopila, zvedla jsem se. "Ta sketa," zavrčela jsem skrz zaťatou čelist. "Neboj... než ji zabiju bude trpět desetkrát tolik, co ty," dodala jsem s podivným úsměvem. Na kom jiném si prozkoušet magie, které jsem dostatečně neovládala než na nějaké tulačce, která je všem ukradená. Nebude jí škoda a nikdo se na nic nebude ptát, když jednoho krásného dne zmizí... Kosti hodím do propadliny, tam je nikdo nenajde. Zavrtěla jsem hlavou a obrátila se k Shireen. "Neměla jsi nikam sama chodit. Poslední dobou je to tu s magiemi pořád horší a horší. Nerada bych, aby se ti něco stalo," řekla jsem rázněji. Chtěla jsem, aby si pamatovala, že takhle daleko sama chodit nesmí. "Dokud nebudeš dospělá, tak nikam sama nechoď... ano?"

Doufala jsem, že můj nezájem a slovní pobídka vedl k tomu, že se vlk vzdálil. A pokud ne byla to jeho věc, já se o něj starat nehodlala. Mrskla jsem ocasem a čekala jsem, odkud se Shireen objeví. Trochu jsem se obávala, že někam zapadla, ale to by tu její pach nelítal tak moc ne? Jestli zahučela do nějaké díry, tak snad alespoň zařve. Rozhlížela jsem se po okolí. Slunce pomalu stoupalo k nebesům a já začínala být mírně unavená. Sedla jsem si na zem a čekala jsem. Nebyla jsem ten typ matky, co by svoje potomky naháněl. Cítila jsem i Etneyho a Kessela a pak tu tulačku hloupou, ale nehodlala jsem se k nim pouštět. Nebylo proč. A Shireen přijde, pokud nechce mít kožich od krve. Čekala jsem.
A nemusela jsem ani čekat dlouho. Chvilka a už jsem měla vlčici kolem krku. Shireen celkem vyrostla od posledně, co jsem ji viděla. Byla jsem ovšem zvyklá na to, že vlčata pak rostou celkem rychle. Vytáhnou se jim tlapky a krky a už na vás koukají přímo a né zespoda. Sice nebyla pořád vysoká jako já, ale už jsem se nemusela krčit, abych jí v sedě viděla do očí. Opětovala jsem jí obětí, ale Shireen už jela a tlamička se jí nezastavila. "Taky tě zdravím," řekla jsem jí mírně přísně, protože se mi nelíbilo, že ani nepozdravila. Pohodila jsem ovšem vesele ocasem, takže bylo jasné, že se nijak moc nezlobím. "To mi všechno povíš později, ale...Co se ti stalo? Jsi celá od krve?" prohodila jsem a začala si Shireen promýšlet. Těžko říct, zda to byla její krev nebo ne. "Jsi zraněná?"

//řeka Midiam

Pach byl silný. Shireen tu někde musela být. Jelikož byl pach silnější než u řeky, bylo mi jasné, že ji neunesl proud. Je šikovná a šla se schovat na vrchní část řeky. Inteligentní malá potvůrka. Vlk se pachtil po kamených kaskádách za mnou. Bylo dost nepříjemné tu lézt. Voda tekla snad všude, ale aspoň to tu nebylo tak nebezpečné jako dole u řeky. "Jo, genius, jasný," broukla jsem spíš pro sebe než k Odinovi, který mi ťapal v patách. Nějak jsem o něj ztratila úplný zájem a nechápala jsem, proč leze za mnou. Možná měl nějaký plán a nebo prostě nevěděl, kam by se mohl vrtnout, tak se na mne přilepil a doufal, že mu z toho něco kápne. Nekápne.
Začala jsem se rozhlížet. Zvedla jsem hlavu k obloze a zavyla. "Auuuu, Auuuuuuuuu," neslo se všude po okolí. Snažila jsem se přilákat Shireen k sobě, abych jí dala vědět, že tu jsem. Musela tu někde být. Cítila jsem tu ovšem i spoustu dalších pachů, jejihž majitelé mne museli taky slyšet. Bylo mi to jedno, momentálně měli všichni dost starostí se sebou a já nehodlala vyvolávat spory. Najdu Shireen a jdeme domů. Mrskla jsem ocasem. "Jen někoho hledám," odvětila jsem vlkovi. Nebylo mu nic do toho, koho hledám nebo proč. "A ty bys už asi taky měl někam vyrazit ne?" dodala jsem trochu ostřeji jako varování, aby se buď klidil nebo nekladl osobní dotazy.

//% potřebná k zabití jsou jen orientační (aneb občas se může podařit zabít i něco s méně % nebo např. v osudovkách a jiných akcích se na to koukat úplně nebude). Jak je napsáno na stránce samotné flory, jde hlavně o nápovědu. Jde nám tedy spíš o to, nabídnout pomoc těm, kteří tápou, co teda jejich vlk uloví a co ne (+ aby pak nebyli případně překvapeni, že po ulovení zdravého srnce s 10 % ve všech vlastnostech, se jim někdo z tlapek ozve, že to není úplně "dobře" nebo jim rovnou do hry zasáhne nakvašený Osud). Jde prostě o snahu pomoct, není to úplně "pravidlo", které bychom chtěli striktně vyžadovat. (Na druho ustranu to ovšem neznamená, že na to máte automaticky prdět )

Co se týče lovu s magií, ten se pořád odvíjí podle stejných pravidel. Takže pokud zabiješ medvěda magií ohně, bude tě to stát asi celkem dost energie a mělo by se to na tobě projevit minimálně únavou (zda budeš chtít jít do extrémů a omdlíš či něco podobného je na tobě, jako při jakémkoli použití magie, kterou třeba vlk plně neobjevil atd.).

//Šakalí pahorkatina

Kráčela jsem přímo k řece, která hučela a skučela. Varování vlka jsem si nijak k srdci nebrala. Bylo to tu celkem nebezpečné. Snažila jsem se jít, co nejdále od koryta, aby mě nestrhl proud. Problém byl, že koryto se jen těžko poznávalo, když se voda rozlila do okolí. "Síla ti nic nezaručí," prohodila jsem k vlkovi, který mne následoval. "Může zabít koho chce, takže když se jí budeš zamlouvat máš šanci i v tomhle stavu, ale... kdo ví," dodala jsem ještě. Popravdě mi bylo fuk zda zhebne nebo zda zůstane ustrašným a slabým tulákem. Našlapovla jsem pomalu a s tichým vrčením. Vodu jsem opravdu nesnášela. Kde jen ta Shireen je?! Bála jsem se, že opravdu mohla spadnout do vodního toku. Už bych ji nikdy nenašla... Pokud by to přežila. Zavrtěla jsem hlavou. "Netuším," odpověděla jsem na dotaz, ohledně toho, co všechno Smrt nabízí. Jak bych to jako měla vědět?
Jen jsem nakrčila čenich. "Je fakt, že občas někdo žádnou magii neobjeví nebo mu to déle trvá," řekla jsem trochu nakvašeně. Ta voda mě příšerně vytáčela. Každý krok byl těžší a těžší. Zvedla jsem čeich a zavětřila. Pach Shireen! Mrskla jsem ocasem. Byla tu. Ale kdy? Jak dlouho? Kam šla? Věřila jsem, že moje dcerka šla hledat bezpečí, ale nešla domů. Musela tedy jít do vyšší polohy. Kaskády. Šla jsem vybraným směrem a chvilku nevnímala vlka. "Co?... Jo předměty... Zkus najít někoho kdo je ovládá, popravdě netuším kdo. Tak často je vlci neovládají," zabručela jsem a pokračovala dál v chůzi nepříjemným terénem.

//Kaskády

// + 7 oblázků, + 3 křišťály

Odin začal rozmlouvat o tom, jak se z hodnýho vlka může stát ten zlej. "To se tady moc nestává," zabručela jsem a začala se rozhlížet. Šakalové se zase začali vracet a tentokrát ve větší skupince, než před chvilkou. Měla bych brzo vypadnout nebo to nebude příjemné. Vrátila jsem se pohledem k vlkovi, který se začal více a více vychloubat tím, jak on nebude sežrát. "Nechci ti krást iluze, ale v tenhle moment jsi tak slabej, že bych tě dokázala rozmáčknout jenom jednou tlapkou a to tu ani nejsem ta nejsilnější. Takže si zase tolik nefandi," zabručela jsem jeho směrem a znovu se obrátila na skupinku šakalů, která se k nám blížila po centimetrech.
Rozhovor se vrátil zpátky k magiím a Smrti. "Je to vlčice, která ovšem nestárne a nevypadá to, že by se rozhodla v brzku umřít. Rozhodně bych za ní nechodila, když si slabej jak žížala," řekla jsem mu chladně. "Pokud chceš ovšem umřít krutou smrtí, tak přesně u ní se ti jí dostane," dodala jsem. Bylo mi fuk, jestli mě poslechne nebo ne. Na druhou stranu nebyl tak stupidní jako ta vlčice, co jsem potkala v norách. Její jméno už jsme zapomněla. Tenhle vypadal, že má alespoň všech pět pohromadě a ví, jak se má chovat... částečně. "Oči se někdy změní, někdy ne. Občas mi přijde, že ti, co se jim oči nepřeměnili, jsou mnohem nebezpečnější než všichni ostatní," shrnula jsem to. Znala jsem pár vlků, kteří měli žluté oči, ale ovládali hned několik magií od své přirozenosti. "Hnědá je něco s ovládáním různých předmětů, pokud si dobře pamatuju. Znala jsem kdysi dávno jednoho vlka, co to uměl ovládat, ale přišlo mi to jako magie k ničemu," řekla jsem mu klidně a pohlédla do jeho hnědých oček. Pak jsem zaslechla zavrčení od bandy šakalů. "Asi změním pozici, takže pokud mě chceš následovat..." řekla jsem a pomalým krokem se vydala směrem k řece Midiam. Pryč od území šakalů.

//Řeka Midiam