Gallirea - Příspěvky uživatele

Shireen začala celkem dost protestovat, že s nikým nic. Nevěřila jsem jí. Něco mě ponoukalo, že mi lže, ale nemohla jsem říct, co to je. Nedokázala jsem se prostě zbavit pocitu, že je tu celkem dost nesrovnalostí. "Chci se o tom bavit teď, protože už jsi skoro dospělá a se Sionnem jsem už tenhle rozhovor taky měla, když byl v tvém věku," řekla jsem přísně. Bylo nutné vzdělávat potomstvo v problematice rozmnožování. Velice nerada bych pak přišla do smečky a našla tam těhotnou Shireen. "Etney i Awnay si přivedli do smečky náhodné partnery, které jsme ani neznali a nehodlám dopustit, aby se tahle situace opakovala víš. Prostě chci, abys ty věděla jak se máš chovat a co se sluší," zabručela jsem s mírně nakrčeným čenichem.
Její další slova byla v podstatě pípnutím. Slabé "ne" a já věděla, že nastal čas, aby se dozvěděla víc. "Vlčata se berou tak, že vlk strčí svůj... nástroj, do zadních partií vlčice. Nebudu ti tu mazat med kolem tlami jsi skoro dospělá, takže proč věci přikrašlovat. Tohle spojení by ovšem mělo vznikat jedině z lásky, ne z nějakého poblouznění a rozhodně by k němu nemělo docházet jen tak s někým," poučila jsem dcerku, která očividně neměla zájem nic chápat. Pomalu jsem se zvedla a začala kráčet k vodopádům, které byly naším cílem.

//Vodopády

Přejela jsem Shireen pohledem. Zastavila jsem se, abych mohla její výbuch puberty sledovat. Běsnila jako malikatý čertík v krabičce. Přímo tohle běsnění mě utvrdilo v tom, že jsem uhodila přímo na to správné místo. Nechala jsem ovšem dcerku vyřádit, než jsem se posadila na zem a pustila se do vlastního hovoru. Neměla bych to udělat jako se Sionnem, napřímo... Však ona už asi nějaké zkušenosti má jinak by takhle nevyváděla. "Tak s kým jsi, co měla?" řekla jsem klidným hlasem. Chtěla jsem si zachovat nějakou masku klidu, aby se Shireen rozhovořila sama. "Protože jestli jsi s někým něco měla... Tak bys měla vědět, že rozhodně si nemůžeš jako dcera Alf nechat každýho zametáka, aby si s tebou začínal. Musíš mít taky trochu té důstojnosti," řekla jsem a podívala se na malou vlčici, která byla předemnou. No už tak malá nebyla. Byla celkem v tom pravém věku, než jí začne první měsíc nepohody. Navíc by pak mohla mít vlčata a to by byl poměrně velký problém. "Víš jak se berou vlčata, že jo?" zeptala jsem se ještě, abych věděla zda s ní jednat v rukavičkách nebo ne.

//Ageron kolem hor

Kráčela jsem před Shireen, abych jí trochu udělala cestičku. Naštěstí to šlo kolem hor projít celkem bezpečně. Občas mě štípla nějaká větev nebo jehličí, ale už jsem viděla les, který působil celkem přijatelně na to, abych zvolnila tempo a zařadila se vedle dcery. "Uvidíme, pravděpodobně se usadili v té druhé smečce víc na východě, ale ... podle mě to je jako utéct z deště pod okap," prohodila jsem a nakrčila čenich. Nehodlala jsem soudit rozhodutí Lennie ani Saviora, ale pokud Alfák v nově vzniklé smečce není co pro to, tak jeho partnerka rozhodně nemá na to být pořádnou Alfou. Změkčilost vládne tomuto světu. Švihla jsem ocasem a obrátila se pohledem na Shireen.
Vypadala už celkem dospěle a mě najednou došlo, že s ní asi nikdy nikdo neměl rozpravu o vlčatech a tak. Navíc jak se tak natřásala vypadala až moc jako uhniocaska. (//rozhoďnožka mi přišlo divný). "Neměla by ses tolik natřásat, působíš pak moc povolně. To se na dceru Alfy nesluší," zabručela jsem káravě. "Nerada bych pak řešila, že ti nějaký pako udělá vlčata jasné?" dodala jsem, aby pochopila o čem mluvím. Tak nějak jsem předpokládala, že jí o vlčatech někdo už řekl. Snad Laura nebo možná někdo jiný, nechala jsem to tedy otevřené, zda se pustí do mluvení, že nechápe. Navíc v tom jejím nakrucování bylo něco divného.

//Ragarské pohoří

Scházela jsem opatrně do lesa, který se držel v úpatí hor. Nešla jsem nijak rychle, aby mne Shireen stíhala. Sice už byla skoro stejně velká jako já, ale pořád jsem nějak předpokládala, že nebude schopná tak rychlého pohybu, na který jsem byla já obvykle zvyklá. V horách jsme zanechali vlka a vlčici. Nijak mne to nezajímalo. Teď to byli jen další tuláci. Jedni z mnoha. Těžko říct, co z nich bude... Snad nebudou problémy. Smečka, která se rozpadne a nechá po sobě pár silných vlků... To by mohlo být nebezpečné. Mrskla jsem zamyšleně ocasem a proplétala se mezi stromy. Bylo tu až děsivé ticho.
"Snad se za námi brzo zastaví," prohodila jsem směrem k Shireen, která výlet mírně ohodnotila. Bylo mi jasné, že Lennie asi opravdu s vlčaty přešla do té druhé smečky. Sice jsem netušila, jak může vystát tak milou alfu. Asi lepší milá než neschopná. Nakrčila jsem čenich. Saviro tam byl pravděpodobně s nimi, i když jsem tenkrát jeho pach necítila. Možná byl na lovu pro mladé... Kdo ví. "Nevím proč se rozpadli, ale podle vyprávění Saviora a Lennie to byla chyba Alfy. Pokud není Alfa schopná vést smečku a nemá partnera nebo alespoň silnou Betu, pak je to vždycky špatné. Taková smečka se není schopná zorganizovat kvůli lovu, nehlídá si hranice, každý se toulá kde se mu zachce až... Se prostě smečka rozpadne," vysvětlila jsem dceři klidně. "Občas za to ovšem nemůže Alfa. Někdy to je jen místem, kde je smečka, které je nehositné. Nebo jsou členové smečky až moc toulaví, než aby se plně odevzdali smečkovému životu," dodala jsem ještě. Ne vždy mohla za problémy Alfa. Někdy se mohla sebevíc snažit, ale ostatní nejevili o smečku dostatečný zájem. Měli ji jen jako stanoviště na zimu a ne jako opravodvý domov. Začala jsem pomalu přecházet po úbočí hor, které nás dělily od vodopádů. Nikdy jsem tam nebyla, tak jsem se snažila cestu volit, co nejobezřetněji.

//Lesík topolů kolem Armanských hor

//6 květinek + 3 křišťálky

//Dávej si pozor na čárky a mě/mně! 4 drahokamy + 3 křišťálky

//Všechny změny platí okamžitě, jak bude nahozen nový odkaz na život na příslušném území

Pohledem jsem přejela hory. Shireen zhodnotila Sunflower celkem správně, takže jsem jen pokývla hlavou a dál se k tomu nevyjadřovala. Něco tu prostě nesedělo. Byla jsem ovšem ráda, že Shireen nakonec plán jít k Smrti zavrhla. Byla dost inteligentní, aby pochopila, že to není nejlepší nápad. Podívala jsem se do jejích žlutých oček a usmála se. "Fajn vyrazíme tedy na vodopády," prohodila jsem o trochu veselejším tónem, než jsem oznámila náš příchod. Dcerka se ke mně přidala. Nebylo ovšem jasné, zda má naše počínání vůbec smysl. Stejně jako já, ani Shireen necítila v okolí nic, co by připomínalo hranice smečky.
Měsíc už stoupal celkem vysoko, když na naše volání přišla vlčice. Mluvila celkem mile a nebyl důvod ji podobnou přívětivost také neprojevit. "Zdravím," řekla jsem, než nám vlčice sdělila, co se tu stalo. Moje prvotní předtucha se potvrdila. Na jednu stranu jsem úplně nechápala, proč na naše volání vlčice vůbec reagovala. Kdyby nepřišla došlo by nám, co se tu stalo i bez ní. Vlčice nás také informovala, že na území smečky se nikdo nenachází. Že by proto byla Lennie v té smečce s tou děsně milou vlčicí? Mohla bych se tam zastavit, ale co by tomu řekla Shireen... Mrskla jsem ocasem. "Děkujeme za informace, ne všechny smečky jsou schopny zvládnut krutou zimu... Navíc v horách to muselo být nepříjemné," dodala jsem a z mých slov byl cítit chlad, jako by mi bylo naprosto lhostejné, že se smečka rozpadla. Popravdě jsem z toho měla radost, kterou jsem ovšem neprojevovala, nebyla jsem až tak moc neuctivá. Byla jsem ovšem ráda, že je méně konkurence. Obrátila jsem se k Shireen. "Raději půjdeme," řekla jsem a pokývla hlavou na vlčici, než jsem se rozešla pryč. Nebylo vhodné tu takhle postávat, kdo ví proč se smečka rozpadla a žádní vlci tu nezůstali. Mohlo to být hladem v zimě, ale taky to mohlo být nějakou nemocí a já nehodlala riskovat.

//Ageronský les

//Jedlový pás

Došly jsme do útolí hor, které byly pořád chladné. Vítr tu foukal a nemít hustý kožich, asi by mi to bylo více nepříjemné. "Hodná holka," kývla jsem na Shireen, která prohlásila, že se bude chovat slušně. Trochu jsem doufala, že to fakt dodrží, protože bych ráda udělala na přátele dojem. A kdyby moje vlče bylo vychovanější než ta jejich smečka, pak bych se možná necítila zase jako tak moc špatná matka. "U nás ve smečce je ještě vlče Sunflower, ale ta hádám někde v zimě pošla. Dlouho jsem ji na našem území necítila a obávám se, že s její snahou pořád utíkat ze smečky ji něco sežralo nebo umrzla," řekla jsem suše. Jiná vlčata u nás nebyla, co jsem si tak pamatovala. Lilac i Phantasia už museli být veliké.
Shireen zněla nadšeně, že vyrazíme k vodopádům. O méně nadšeněji zněla ze Smrti. "Pokud za ní nechceš chodit nemusíme, sama si nic pořizovat nechci a hádám, že ty jsi na nějaké nákupy magií malá," řekla jsem jí a šťouchla do ní čumákem. "Taky půjdu radši k vodopádům, než k ní," dodala jsem s úsměvem a podívala se po okolí.
Zvedla jsem hlavu a zavyla. Něco mi tu ovšem nehrálo. Necítila jsem tu žádné hranice a ať jsem šla více a více do území, které už mělo patřit smečce, nic jsem necítila. Že by? Rozhlížela jsem se, ale nikoho jsem neviděla. V dálce jsem cítila vlky, ale nebylo jich mnoho. "Shireen?" oslovila jsem dceru, zatímco jsem se rozhlížela kolem. "Asi budeme muset hledat Saviora a jeho rodinu jinde," řekla jsem mírně zaskočeně. Opravdu jsem nečekala, že zrovna ragarští zimu nezvládnou.

//Smrkáč přes ZG

Kráčela jsem krokem celkem odhodlaným, ale čím blíže jsme byly k Smrti, tím můj krok znejisťoval. Ohlédla jsem se na Shireen, která souhlasil a s tím, že jsem to vysvětlila dobře. Jen jsem mírně nakrčila čenich a nekomentovala to. "Jdeme navštívit Saviora. Je to můj velice dobrý přítel. Jeho partnerku jsem také dlouho neviděla a ráda bych ji navštívila. Navíc mají vlčata skoro ve tvém věku, takže bys mohla potkat i někoho jiného než jenom svého bratra... Přišlo mi to jako dobrý nápad," odvětila jsem ji na to, koho jdeme navštívit. Pak jsem se ovšem rozhodla to trochu rozvést, abych dcerku případně varovala. "Savior umí být pořádně nepříjemný když chce, takže se k němu chovej slušně. Dřív byl mou Alfou ve smečce, kde jsme se potkali s tvým otcem. Teď žije se svou novou rodinou v Ragarských horách, je tam smečka, kterou vede okřídlený vlk," dodala jsem, abych ji ještě trochu rozšířila obzory.
V dálce to hučelo, ale bylo to již dál za námi. "To jsou pravděpodobně vodopády. Někde tu prý jsou, ale já je nikdy nenavštívila. Cestou zpět se u nich můžeme zastavit, co ty na to?" navrhla jsem a postupovala jsem opatrně dál. Cítila jsem ten podivný strach, kterým bylo okolí nasáknuté. "Támhle tím směrem. Zhruba pět set metrů, je podivné návrší z kamenů a tam bydlí Smrt. Teď už víš kde bydlí, takže se tomu místu můžeš vyhnout... A pokud chceš můžeme ji navštívit až půjdeme zpátky. Nechci na území cizí smečky dorazit v noci... je to neslušné," vysvětlila jsem Shireen proč ke Smrti nejdeme hned. Já k ní ani nepotřebovala, ale hádala jsem, že malá by tam mohla chtít jít.

//Ragarské hory

//Mahtae (sever)

"Šikovná," pochválila jsem Shireen, která přeskákala kameny bez menších problémů. Usmála jsem se na ni a pak jsem pokračovala cestou na sever. Snad nás tam Savior uvítá, nebo možná Lennie a vlčata. Doufala jsem, že někdo bude doma a nebudeme muset čekat na Alfu nebo tak někoho.
Shireen se pustila do mluvení. Její dotaz byl poměrně krátký. "Sever je směr," prohlásila jsem mírně zaraženě a snažila se přijít na to, jak jí to vysvětlit. "Existují čtyři směry. Sever, jih, východ a západ. Na východě slunce vychází, na západě slunce zapadá. Jih je tímhle směrem," řekla jsem a ukázala tlapkou za nás. "Je tam teplo a je přímo na druhé straně od severu, kam míříme a kde je větší zima," domluvila jsem. "Nevím, jestli to vysvětluju správně, nikdy jsem nebyla dobrá ve vysvětlování," dodala jsem a pokračovala jsem v cestě dál.

//Jedlový pás přes západní galtavar

//Asgaar

Razila jsem si cestu na sever. Slunce stoupalo k obloze a já doufala, že se nám podaří dojít na sever než zase zapadne. Vypadalo to na příjemný den. Dokonce i řeky se už uklinily a půda nebyla tak podmáčená, jako tomu bylo před pár dny. Otočila jsem se a počkala na Shireen, která kráčela za mnou. "Nevím, jestli se ti Etney začne věnovat," procedila jsem skrze zuby. Nejstarší syn byl celkem dost nezvedený a já jen doufala, že ho nenapadne nějaká pitomost. Jako třeba přivést tulačku k nám do smečky a označit ji jako svou novou partnerku. Zkusit by to mohl, ale asi jenom jednou a pak by si mohl jít hledat nový domov, že?.... Jistě. Měla jsem svoje vlčata ráda, ale jelikož se ke mně chovala, jak se chovala. Tak nějak mi už přetekla trpělivost. Takže pokud někdo z nich něco vyvede, poletí z Asgaaru dřív než řekne kamzík.
Uviděla jsem kameny, po kterých se dalo přeskákat na druhou stranu. Řeka tu nebyla moc hluboká, ale já se rozhodně nehodlala namočit. "Dávej si pozor, ať ti to neuklouzne," prohodila jsem a elegantně jsem začala skákat po kamenech na druhou stranu. Na břehu jsem se zastavila a počkala na Shireen. Zvládla to celkem obstojně. "Je něco co by tě ještě zajímalo o Smrti nebo tak?" zeptala jsem se mladé vlčice. Když už jsem s ní šla, proč nevyužít čas.

//Smrkový les

//7 ametystů + 2 křišťálky

//úkryt

Slyšela jsem Arcanuse, který se rozhodl vstát a vyrazit na pár chvil do lesa. Pravděpodobně byl celkem dost utahaný, když na tak dlouho vytuhnul. "Měly jsme se celkem dobře. Ještě čekám, než se vrátí zbytek z lovu," prohodila jsem když jsem vyšla na denní světlo. Bylo ráno a slunce pomalu vstávalo k obloze. Vypadalo to na celkem příjemný den. "Se Shireen vyrazíme na sever, ale nejprve obejdeme hranice," řekla jsem s klidným hlasem a pak se pustila cestou na východ.
Hranice celkem vyčpěla, takže už bylo na čase ji obnovit. Šla jsem celkem pomalým tempem, aby mne Shireen stíhala. "Značení hranic je poměrně důležitá práce víš?" prohodila jsem jejím směrem. "Je důležité, aby hranice měla silnou pachovou stopu, protože jinak by se nám sem potulovali stejní pomatení tuláci jako je Sunstorm. Navíc by se sem mohli zatoulat i šakalové z jihu nebo něco podobného." Otřela jsem se bokem o jeden z kmenů stromů, který tu byl. Byla jsem celkem ráda, že je příjemný den a neprší. Stopa by tak měla vydržet silná několik následujících týdnů. "Většinou značkuje ochránce. U nás jsou to Gee a tvoje sestra Awnay. Gee je ovšem na lovu, takže své povinnosti nestihla a Awnay je kdo ví kde, takže pak hranice musím obcházet já nebo tvůj otec nebo beta. U nás je betou Laura, ta se o vás chvilku starala když jste s Nemesisem byli malincí," vysvětlila jsem Shireen a prolezla křovím, které mi stálo v cestě, abych ho také označila.
"Největší pachovou stopu zanechává moč, takže pokud potřebuješ čůrat směle do toho," vybídla jsem ji, protože by mi to i celkem pomohlo v rámci značkování. Já sama moc nepotřebovala, takže jsem hodlala využít její malinkatý močáček, který by mi mohl pomoct. "Ve smečce máme ještě několik dalších funkcí. Je tu pečovatelka, tu zastává Laura. Učitelem je Etney, ale asi brzo o tuto funkci přijde, jelikož se tobě ani bratrovi moc nevěnuje. Na závěr je tu funkce lovce, kterou zastává Lucy a tvůj bratr Sionn. Lovec je moc důležitá funkce, protože musí zajišťovat jídlo pro celou smečku," vysvětlovala jsem jí dál jak to ve smečce funguje. Když už jsem se do toho pustila bylo nutné jí to vysvětlit všechno. Navíc značkování byla celkem pohodová práce, při které si vlci mohli normálně popovídat. Otřela jsem se o další kmen. Prošly jsme jižní stranu hvozdu a zamířili zase po západní straně na sever.
"Kromě funkcí máme ve smečce i postavení. Nejvýše jsem já a tvůj tatínek, Alfy. Pak jsou ve smečce Bety, ty jsou hned pod nimi a v podstatě za ně mohou o většině věcí rozhodovat. Gammy a Delty jsou středně postavení jedinci. Oni většinou mají nějakou tu speciální funkci ke svým běžným povinnostem. Na závěr jsou tu Kappy, kam momentálně patříš ty. A na úplném konci smečkového rozdělení jsou Omegy, to jsou vlci, kterým se úplně moc nevěří nebo něco provedli. Oni žerou jako poslední a většinou ani nesmí do úkrytu, ale u nás omegu nemáme," dořekla jsem a naposledy se otřela o kůru jednoho ze stromů. Na chvilku jsem se zastavila. "Doufám, že jsem tě tím moc neunavila," pousmála jsem se a pak jsem se švihnutím ocasem pomalým krokem začala kráčet k severu. Vypadalo to na příjemný den a já doufala, že do ragarského pohoří dojdeme ještě za světla.

//Mahtae (sever)