Gallirea - Příspěvky uživatele

//9 oblázků + 2 křišťálky

Situace poblíž nás se moc nevyvíjela. Vypadalo to spíš, že si přišli poklábosit, než dělat problémy. Nechápu pitomce, co si jen tak nakráčí do lesa, aby si popovídali. "Je to bratr Smrti. Říká si Život a je až vlezle příjemný ke všemu živému. Nejvíc, ale k těm, kteří ubližují ostatním očividně. A je celkem ochranářský k tulákům," zabručela jsem. Neměla jsem bílého vlka, který žil na vrcholku pískovce ráda. Z mého hlasu to bylo velice cítit.
Poslouchala jsem Shireen, která hodnotila mou bývalou Alfu poměrně drsným způsobem. Ve finále se obrátila i proti tomu, že opustila svoje vlčata, což mě trochu nakrklo. Popravdě jsem znala několik vlčic, které opustily své mladé. Většinou k tomu měly svoje vlastní důvody, které jsem možná plně nechápala, ale nezpochybňovala. "Neznalas ji, tak nesuď," zavrčela jsem výchovně na mladší vlčici. Rozhodně jsem chtěla, aby si vštípila pravidlo, že by nejprve měla každého poznat na vlastní kůži, než si vytvoří nějaký obraz, který se bude od reality lišit, jen na základě "jedna vlčice povídala". "Pravděpoodbně vlčata sama nezvládala a já se jí nedivím. Je to víc práce, než by se mohlo zdát," dodala jsem. Nevěděla jsem, proč opustila Zoe, Gee a Rockeyho, ale důvod k tomu měla. Jako Siana, když opustila svoje vlčata. "Vlčice odchází z mnoha důvodů a pokud nevíme všechny podrbnosti, je kruté je takhle odsoudit," prohodila jsem už o poznání mírnějším hlasem.

//Až bude mít Sionn chvilku tak jsem jí prosila ať se za Elisou zastaví, takže snad ano. A kdyby náhodou tak jí to Arcanus pošle myšlenkou :)

Pokývala jsem souhlasně hlavou. Nebylo vhodné rušit Arcanuse, když se vypořádával s tím póvlem, který nám momentálně oxidoval v lese a neměl ani špetku slušnosti, aby zacouval. Hranice bylo cítit celkem dobře, takže to museli být nějací machýrci nebo naprostí idioti. Mrskla jsem ocasem a mírně se mi naježila srst na krku. Kdyby bylo po mém, už bych je odsud vlekla v zubech. Arcanus byl v tomhle ohledu více diplomatický než já. Obrátila jsem se tedy zpět k dceři, která navrhla celkem dobrý důvod, proč by jeden chtěl podpálit les. "To samozřejmě ano, ale hádám, že místnímu bohu všeho dobrého by se to nelíbilo," procedila jsem skrze zuby a odplivla si. Život na mne byl sice hodný, když mě u sebe nechal a i pak když mě přiměl se vrátit, ale rozhodně jsem mu nezapoměla, že se snažil ochránit Styx, která ublížila Sionnovi a i dcerce Lennie.
Její další otázka mířila na mou bývalou Alfu. Netušila jsem, že zrovna tohle by ji zaujalo. "Když jsem přišla do kraje našla jsem si Klímovou smečku, kterou jsem označila za svůj domov. V té době v ní byla Alfou Nerssie a její partner. Jeho jméno si už nepamatuju, sama jsem ho potkala snad jen jednou dvakrát. Nerssie byla silná vlčice sama o sobě, jenomže byla až moc tvrdohlavá a umíněná. Nechtěla s ničím pomáhat, takže v podstatě nic nestíhala. Udělala ze mě ochránce, ale nikdy jsem jí plně neuznávala. Neměla jsem proč. Byla sice nabručená a silná, ale to bylo tak všechno. Nikdy jsem nepochopila, proč je vlastně Alfou....Já si s ní prostě nikdy nesedla. Dvě vlčice magie ohně v jedné smečce nenesou nic dobrého," začala jsem vysvětlovat. Nijak moc jsem toho o Nerssii nevěděla. Nesedly jsme si a to bylo to jediné, co mne zajímalo. "Než mě stihla vyhodit v zubech odešla jsem. A když jsem se vrátila do Klímového lesa za přáteli, byla už moje bývalá Alfa pryč. Údajně nezvládla své magie a utekla. Problém ovšem byl, že ve smečce nechala svoje vlčata, jako by to byl nějaký odpad. Gee je její dcera," dodala jsem ještě.

Ležela jsem v poklidu na zemi a sledovala vlky v povzdálí. Neměla jsem moc náladu se k nim přidávat. Navíc poté, co jsem zahlédla mezi stromy Arcanuse mi bylo jasné, že si situaci vyřeší sám. Obrátila jsem svou plnou pozornost zase k Shireen. "Magie jsou dost zajímavé, ale popravdě jsem se jim nikdy nevěnovala dost do hloubky, abych mohla prezentovat proč tu jsou nebo něco podobného," řekla jsem klidným hlasem. "Popravdě mne vždy fascinovalo spíše fungování smeček, protože jsem to potřebovala jako ochránce vědět. O magiích jako takových si možná víc promluv s otcem," dodala jsem, abych jí poradila na koho se má obrátit. Sama jsem o magiích věděla jen to, že jsou a že je má na povel Smrt.
Otázky ohledně magie ohně jsem ovšem mohla zodpovědět. Pro to jsem byla asi ta nejpovolanější. "Magie ohně je hodně silná a nebezpečná, pokud ji jeden neovládá plně," řekla jsem se zamyšleným tónem. "Tvoje sestra Awnay ji třeba ovládá. A znala jsem jednu vlčici, moje původní Alfa, ta byla v magii ohně nepředstavitelně dobrá. Oheň je sice výhodný, protože tě může ochránit i zahřát, ale na druhou stranu jedno špatné použití a celý les lehne popelem." Nakrčila jsem se, abych se zadní tlapkou podrbala za uchem. Byla jsem ráda, že už tu nejsou ty zpropadené blechy. Pravděpodobně přes zimu pochcípaly.
Její další otázka mne trochu zaskočila. Jak k tomu vlastně došlo? "Magie jsem objevila až tady v kraji. Původně jsem je neovládala," řekla jsem po chvilce ticha. "Došlo k tomu poměrně rychle, ale jak oby mi ovládání ohně bylo druhou přirozeností. Navíc jsem se toho taky hodně mohla naučit od své bývalé Alfy. Celkem vzato jsem se s magií ohně rychle zžila a od té doby ji používám, pokud potřebuji."

//Vodopády přes Mahtae (sever)

Kráčela jsem opatrně zpět do lesa jehož vůně byla cítit na dálku. Staré dřevo dodávalo místu podivnou zemitou vůni. Začala jsem opět obcházet hranice. Tentokrát jsem začala obcházet severní část lesa a mířila jsem na východ, kde jsem měla v plánu zatočit dolů směrem na jih, pak po jižní hranici a zakončit značkování na západní straně. Jeden by si řekl, že už to nebudu muset dělat, ale evidentně tu na svoje povinnosti každý kašlal. Co si jeden neudělá sám, jako by neměl. Pustila jsem se do značkování. Občas jsem se otřela o nějaký ten strom nebo přisedla a počůrala kus země. "Děkuji za pomoc," prohodila jsem k dcerce a usmála se na ni. Za chvilku už bude vyšší než já. Byla jsem ráda, že mi s tím Shireen pomáhá, stopa tak byla silnější než obvykle. V dálce jsem sice cítila nějaké tuláky, ale byl u nich Castor, takže jsem věděla, že je odporoučí. Nebo pokud bude potřebovat, zavolá si mne na pomoc. Přesto jsem ovšem zvedla hlavu k nebi a zvučně zavyla. "Auuuuuuuu. Auuuuuu," roznášelo se celým hvozdem. Každý tak musel vědět, že jsme se vrátily se Shireen domů.
"Myslíš magie?" reagovala jsem na dceřin dotaz. Tuhle otázku jsem dostala už několikrát a mnohokrát jsem na ni i odpovídala. Mít pět vlčat mělo i svoje výhody. Poslední vrh vás už svými dotazy nemohl nijak zaskočit. "Magií je spousta. Základními jsou magie ohně, vody, země, vzduchu a myšlenek. Nebo alespoň si to myslím, protože jsou nejobvyklejší," prohodila jsem a otřela se bokem o vysoký dub, který stál kousek ode mne. Mírně jsem si o jeho kůru poškrábala záda, než jsem se pustila do dalšího pochodu, tentokrát kolem východní hranice našeho území. Slyšela jsem Midiam jak si zpívá v nočním vzduchu. "Existuje i magie neviditelnosti, emocí nebo příkazu. Znala jsem jednoho vlka s magií předmětů, ale o té toho moc nevím. A pak taky existuje magie elektřiny tu ovládá Lennie. A ještě jsem znávala vlčici, která uměla vytvářet věci, které neexistovaly. Myslím že to je magie iluzí nebo něco takového," řekla jsem a na chvilku se odmlčela, aby si to Shireen mohla přebrat. "O kterých bys chtěla vědět více?" zeptala jsem se po chvilce pochodu. O magiích jsem se bavila ráda, takže jsem očekávala na co se zeptá dále.
Naše putování kolem hranic se chílilo ke konci. Přičapla jsem naposledy k zemi a označila ještě kousek země. Můj pach se roznesl do okolí. Byly jsme zhruba několik metrů od skupinky cizinců. "Tady bychom si mohly na chvilku odpočinout. Budeme je sledovat, kdyby se náhodou něco dělo," prohodila jsem k dcerce a lehla si na zem. Pach hranic byl momentálně velice silný, takže i těm dvěma cizákům muselo dojít, že jsou od nich mírně dál než by bylo slušné. Nehodlala jsem do toho Castorovi zasahovat, pokud to nebude přímo nutné, takže jsem je jen ze vzdálenosti zhruba dvaceti metrů sledovala a zároveň naslouchala otázkám Shireen.

//6 květinek + 3 křišťálky

//6 mušliček + 3 křišťálky

//7 drahokamů + 3 křišťálky

Příjemné počasí bylo přesně to, co jsem potřebovala. Na chvilku si vydechnout a odpočinout. Zajímalo by mne, zda je opravdu Savior s Lennie v té nové smečce? A proč to jejich Alfa v horách vzdala... Co mu asi přeletělo přes čenich, držel se přeci jen tak dlouho. Různé myšlenky mi výřily hlavou a já na ně neznala přesnou odpověď. Nedokázala jsem říct, zda na ně odpověď vůbec kdy získám. Snad se jednou zase potkáme. Kdybych vyrazila na sever už tenkrát, tak bych možná přišla právě v čas, abych zjistila, co se stalo. Kdybych neonemocněla, mohla jsem nabídnout přátelům útočiště u nás. Ale Lennie byla v té druhé severní smečce už když jsem tam byla já. Že by se smečka rozpadla mnohem dříve?
Shireen zanechala mluvení o smečkách a přešla na zjišťování informací o magiích. "Většinou se projeví až po prvním roce života, ale těžko říct. Sionnovi to trvalo celkem dlouho, ale Awnay zase byla v tomhle napřed," prohodila jsem zamyšleně a položila si hlavu na tlpapky. "Často se postupně začnou zabarvovat oči podle magie, která je dominantní pro daného vlka. Ale znám i takové vlky, kterým se oči nezabarvily. Moje teorie je, že u takového vlka není žádná magie dominantní a že jich ovládají více, než by bylo zdrávo. Očka jim pak zůstanou zlatá. Proto si myslím, že vlci se žlutýma očima jsou nejvíc nebezpeční, nikdy nevíš co od nich můžeš čekat," broukla jsem a pak se u toho rozzívala. Byla jsem v takovém líném stavu. Ráda jsem si se Shireen povídala a nechávala se cuchat příjemným vánkem. V tichosti jsem začala podřimovat, ale jen na půl jak to mámy umí.

Nemohly jsem tu ale zůstávat věčně. Bylo potřeba se vrátit domů a udělat vše, co je nutné. "Sice je to tu nádherné, ale musíme se vrátit domů," prohodila jsem k malé vlčici vedle sebe. Pomalu jsem se zvedla a protáhla se. "Doma se najítme a můžeme třeba vyrazit na procházku do té druhé smečky na severu, co myslíš?" dodala jsem, aby si dcerka nepřišla odstrčeně, což jsem rozhodně nechtěla. Spíš mě domů táhly povinnosti, než cokoli jiného. Kdybych mohla, tak bych tu ležela ještě klidně celou noc. Usmála jsem se na Shireen a pomalu vyrazila směrem k domovu.

//Asgaarský hvozd (přes Mahtae sever)

Vypadalo to na slunečný den. Můj huňatý kožich začne brzo trpět, ale doufala jsem, že stihnu shodit ještě nějakou tu zimní srst. Při silnějším poryvu větru mi odlétalo od těla spousty chlupů, takže bych se nemusela případných veder bát. Ale i tak by to nemuselo být nic příjemného. Mrskla jsem ocasem a sjela do lehu na chladnou zem. Nechávala jsem si ochlazovat spodek těla, zatím co vršek jsem nechávala v polostínu přílehlých stromů.
Voda určela a já doufala, že nepřijde nějaká zbytečná vlna z roztátého sněhu. Toho už snad bylo dost. Pohlédla jsem na dceru, která byla vodopádem taky uchvácena jako já. Bylo zajímavé, že příroda vytvoří něco takhle masivního, ale přitom naprosto bezcenného. Vodopád neměl žádný účel, jenom hezky vypadal. Byl naprosto nepoužitelný. Možná že přitahuje víc ryb, ale kdo by jedl rybu když kousek odsud je les plný vysoké. Cítila jsem se trochu oslabenější, ale za to mohla pravděpodobně zima. Trvala celkem dlouho a i když nebyla tak krutá jako ta minulá, vybrala si svou daň.
"No," povzdechla jsem si a zapátrala v paměti. "Nevím proč se přesně rozpadla. V té době jsem měla svých problémů dost, takže jsem neměla místo na zajímání se o problémy ostatních. Vím jen, že se téhle smečce říkalo Smrková a že ji vedla bílá vlčice s divně nafialovělým nebo možná narůžovělým kožichem a její parnter. Popravdě si je moc nepamatuju taky. Je to tak strašně dávno... On měl něco na krku, možná," řekla jsem a snažila se vybavit si je, ale nešlo to. Bylo to už moc dávno a bylo to moc nepodstatné. "Vyděla jsem je jen jednou," dodala jsem, abych ospravedlnila, proč toho moc nevím.

//lesík topolů

Dokráčely jsme k vodopádům a jejich melodické burácení jako by vyhnalo poslední zbytky mé snahy se s dcerou bavit o záležitostech rozmnožování. Bylo to tu více než nádherné. Voda se valila v naprosté velikosti z Armanských hor a my dvě teď stály dole pod vodopádem. Pohled mi utkvěl na řece, která se z rozhučené vody stávala. Jako by ji najednou něco uklidnilo a ona se rozteklá, vláčná táhla někam pryč. Nádherné. Ve vodě se navíc odrážel měsíční svit, což z vodní masy dělalo stříbrný závoj. "Tak co, splnilo to očekávání?" zeptala jsem se polohlasem Shireen a pak jsem si sedla do bezpečné vzdálenosti od vody na zem. Nechtěla jsem si namočit kožich, ale Shireen jsem chtěla dát prostor, pokud by si chtěla jít zaplavat nebo něco podobného.
Zakláněla jsem hlavu, abych viděla až na vrcholek vodopádu, ale bylo to zbytečné. "Kdysi dávno byla kousek odsud smečka. Byla to jedna z největších smeček, které jsem znávala," pronesla jsem mírně sentimentálně. "Určitě sem chodilo mnoho vlků z té smečky přemýšlet a odpočívat, vypadá to tu přímo poeticky," dodala jsem s pohledem upřeným na stříbřitý vodopád.