Gallirea - Příspěvky uživatele

"Uvidíme, co si pro tebe kdo přichystal. Třeba budeš mít magii po otci," řekla jsem s klidem. Sice mi zalichotilo, že chce magii po mě, ale něco mi říkalo, že magie ohně by byla celkem nebezpečná. Mohlo by se to zvrtnout v hořící les nebo tak něco. Mladí a nezkušení vlci s magií jsou mnohdy nebezpečnější než kde jaká přírodní pohroma. Budu doufat, že jejich magie budou něco klidnějšího. Třeba magie vzduchu nebo země. Bylo by to rozhodně lepší, než magie ohně kterou by si mohli ublížit. Nebo zapálit les a tak... Mrskla jsem ocasem a přešlápla. Stála jsem na místě a čenichala okolní pachy. Rozhodně to byla Sunflower.
"Jestli máš nějakou přezdívku, která se ti líbí tak ji používej, ale nikdo ti nezaručí, že ji budou používat ostatní," prohodila jsem s pohledem upřeným před nás. "Ale rozhodně je chytré nikomu neříkat své jméno. Co jim je do něj, popravdě," dodala jsem, abych ji případně úplně nezdeptala. Povzbuzení v téhle podobě mi přišlo více než přijatelné. Ať už měla v plánu cokoli, hodlala jsem ji varovat, ale zároveň podpořit ať se rozhdne vystupovat pod jakoukoli přezdívkou nebo jménem.
Ohlédla jsem se na Shireen, která správně identifikovala oba pachy. "Tak jo, dáme si menší trénink ve stopování? Zkus je najít," řekla jsem mírně panovačně, ale taková už jsem byla. Chtěla jsem, aby se dcera naučila stopovat. Bude se jí to v životě hodit a praxe dělá mistra. Nechtěla jsi najít Awnay. Zajít za Životem a tak?... To počká. Počkalo to celkem dlouho, počká to i teď. Sunflower je členem smečky a ač si myslí, že může dělat, co chce. Měla by vědět, že ji nikdo nebude lovit a hledat po všech čertech. Navíc pokud se tahá s tou malou potvorou, která ublížila Shireen, zaslouží si trochu provětrat srst.

//Maharské močály

Ohavné hejno komárů jsme nechaly u močálů a prodíraly si cestu trávou a deštíkem dál na jih. K Životu to byl jen kousek. Nebylo potřeba spěchat. Snad bude vědět o Awnay něco víc. Doufala jsem, že bude, ale kdo mohl tušit, co bude vědět. Pokud něco. Oddechla jsem si a pokračovala v cestě. "Magií je spousta, ale nevím zda by nějaká taková byla prospěšná nebo ne. Navíc když se ti to vymkne z tlapek, mohl by to být velký problém," řekla jsem. Neměla jsem problém s tím hodnotit nápady svých vlastních potomků. Některá matka by řekla, že jsem až moc krutá, když takhle šlapu po jejich snech a výtvorech, ale já to brala jako součást výchovy. Ne všechny nápady byly vhodné pro realizaci a já nehodlala jednat se svými potomky, jako by byly neschopní hlupáci, kteří se rozbijí při sebemenším nesouhlasu, jak to dělali někteří. Navíc je lepší, když se setkají s nesouhlasem a zvyknou si na něj. Ne všichni je budou milovat, mít rádi nebo s nimi jen souhlasit.
Následovala jsem své kročeje dál a poslouchala Shireen, která polemizovala o jiných jménech. "Proti různým jménům a přezdívkám nic nemám, ale mnohdy se to může vymstít. Nemesis nesnáší, když se mu říká Nemo. Asi by ho nenadchlo, kdyby tak na něj každý volal... A někdy ti dá někdo nelichotivou přezdívku,která se ti nelíbí a ostatní se jí chytí a už se jí nezbavíš. Jako když ty říkáš Sunstorm Zrůdičko," sdělila jsem jí svůj názor. Neměla jsem nic proti přezdívkám, ale občas byly využívány jen ke zesměšňování a ubližování. Jako všechno i tohle mělo svá pro a proti. "Pokud ti ovšem přezdívka sedí, tak proč ne," shrnula jsem svůj názor.
Do čenichu mě udeřil velice známý pach. Sunflower?! V koutku duše jsem doufala, že vlče někde pošlo hladem a zimou. To by tak chtělo, aby se nám vrátila do smečky vysmátá jak lečo po půl roce, kdy si trajdala kde chtěla, cácora. "Cítíš to?" zeptala jsem se Shireen.

//Středozemní pláň

Můj vlastní krok zvolněl. Musela jsem si počínat opatrně, pokud jsem nechtěla opustit vyšlapanou stezku. Rozhodně jsem se nehodlala namáčet. Vedla jsem nás proto po části lesa, která byla tak otlapkaná, že jeden by ztratil cestu jen v momentě, kdy by se nedíval pod tlapky. "Rozhodně by se to místo dalo najít. Podle mě byla někde poblíž Sarumenu, ale jstli víc na východ nebo na západ, kdo ví," odvětila jsem jí. Sice se občas stalo, že se nějaké míst oztratilo, ale že by zmizel nějaký potok se mi nezdálo. Les shoří a pláň zaroste. To je normální, ale přesun potoku... Jedině, že by si tam udělali bobři hráz nebo tak něco... Nakrčila jsem čenich před smradem močálů, který byl teď silně cítit díky dešti. Navíc se mi zdálo, že jsou tu v blízkosti komáři. Občas jsem ucítila štípnutí a tak jsem ocasem mávala do všech stran. "Pospěš, než nám vysajou všechnu krev," popohnala jsem Shireen a pokračovala v cestě.
"Sopka je v podstatě hora, která nemá špičku. Pro zjednoduššení," snažila jsem se jí to vysvětlit, ale bylo mi jasné, že sama nejsem úplně dostatečně zběhlá v tom, jak tyhle přírodní úkazy fungují. "Ale umí být i dost nebezpečná, občas se v jejím okolí třese zem a jednou jsem slyšela, že z ní vytékala rozžhavená hlína nebo bahno... Ale těžko říct, co je na tom pravdy, tenkrát jsem řešila úplně jiní problémy," vysvětlila jsem jí to. Povodeň byla tenkrát víc důležitá, než nějaká ohnivá hlína. Konečně jsem zahlédla pevnější zem a vyrazila tam.

//Ježčí mýtina

//Asgaar přes Midiam

Vykročila jsem do dálky deštěm, který slábl. Gee se rozhodla zůstat v lese, ale Shireen mě jako věrný stín následovala. "Ona ta smečka, byla jenom u nějaké divné řeky. Já tam byla snad jenom jednou a moc jsem se s místními nebavila, takže nemůžu přesně říct, jak smečka vypadala ani nic podrobnějšího," vysvětlila jsem Shireen, která byla poměrně zvědavá. Nevadilo mi to. Ráda jsem vysvětlovala bystré mysli. Kdyby ovšem byla tupounek, tak bych jí to asi vysvětlit nedokázala... No jasně, že ne. Ale proč by tvoje vlče mělo být tupé? Hmm protože jsi taky tupá? Hahaha... Kušuj.
Cesta ubíhala poměrně klidně, ale procházet se na louce během deště nebylo nic příjemného. Snad to brzo přejde. Na chvilku jsem se zastavila, abych zhodnotila náš další postup. "Buď můžeme jít přes řeku nebo přes močály. Močály jsou zrádné, ale řeka... nevím zda by ji šlo přebrodit..." vysvětlovala jsem Shireen důvod zastavení. "Zkusíme jít skrz močály, když si budeme dávat pozor nemělo by se nic stát," dodala jsem a pustila se zpátky směrem na sever. Močály jsem znala v době, kdy v nich nebyla smečka a netušila jsem jak moc se změnily nebo nezměnily.

//Maharské močály

Nevědomost o tom, kde se toulá moje starší dcera byla děsivá. Už jednou se takhle Awnay zatoulala, ale zatím vždy našla cestu zpátky. Jen jsem pokývla hlavou a v duchu si přála, aby se vrátila i teď. Snad neodešla na pořád. Mrskla jsem ocasem a mírně nakrčila čenich, když mi na něj dopadly dešťové kapky. Les byl naštěstí i proti velkým poryvům větru a silným dešťům dobře stavěný. Nemusela jsem se tedy bát, že bych byla hned durch. Navíc se zdálo, že déšť s úbytkem světla ustupoval. "Měla bych se po ní jít podívat. Možná navštívit Života a zeptat se na něj," prohodila jsem a tím jsem se i rozhodla vyrazit, co možná nejdříve. Nejprve tu byl, ale rozhovor, který bylo potřeba dokončit.
"Taky jsem nikdy nechápala, proč si vybrali močály," podotkla jsem s posměšným odfrknutím. Nikdy jsem nechápala, proč někomu není dobrý les nebo alespoň pláň se sadem. Vlci byli různí a jejich chutě v rámci bydlení byly podivné. "Myslím si že existovala," potvrdila jsem Gee. "Nepamatuju si jméno, ale byla na jihu," dodala jsem a snažila se vypátrat, o kterou smečku se jednalo. "Všechna jména se mi nějak slévají. Vím že tam byla Zlatavá a tu vedl vlk s oblibou v mácích, ale tu asi nemáš na mysli," řekla jsem s úsměvem. Podle mě to byla jiná smečka, ale přesně jsem to určit nemohla. Shireen zněla celkem pobouřeně z té temné smečky. "Vlci se stahují do smeček z různých důvodů. Někdy se to stane tak, že má Alfa raději vlky ostřílené a nepříjemné... Má to i své výhody. Máš jistotu, že ti nikdo jen tak nenakráčí na území," prohodila jsem k ní a začala jsem se pomalu zvedat.
Pohlédla jsem na Gee a na Shireen. Bylo příjemné si s nimi povídat, ale nějak jsem cítila nutkání jít zjistit, co se stalo starší dceři. Kdybych se nepokusila zjistit všechno, co je možné o Aw zjistit, vyčítala bych si to. Omluvně jsem se podívala na obě dvě, že kazím tak příjemný rozhovor. "Ráda bych se šla podívat po Awnay, jestli ji neobjevím. Život by mohl napovědět víc, takže asi vyrazím na jih. Můžete jít se mnou nebo tu zůstat, jak se vám chce," prohodila jsem s úsměvem a můj hlas zněl opravdu hodně přátelsky. Skoro až nepřirozeně. Elegantně jsem se otočila a pomalým krokem jsem zamířila mimo les.

//Středozemní přes Midiam

"Někteří hledají jenom nějaké nové známosti nebo prozkoumávají situaci. Jiní jsou prostě jenom otravní a hodlají svou otravnost přenášet i dál," vysvětlila jsem Shireen. "Celkem mají štěstí, že narazili na Castora a pak Arcanuse. Jinak by taky mohli dostat pěkně po čenichu, kdybych na ně narazila já nebo Awnay," doplnila jsem ještě na závěr. Nikdo by neměl radost z toho narazit na mou maličkost a rozhodně by se nezdržoval na našem území déle, než by bylo naprosto nezbytné. "Neviděla jsi někde Awnay?" otázala jsem se Gee. Obě dvě vlčice byly ochranáři naší smečky, takže jsem trochu doufala, že se znají lépe. "O málem bych zapoměla, došlo k pár změnám v hierarchii. Z Castora je Gamma a pravděpodobně nás přes zimu opustil Calum, protože ho nikde necítím po lese a ani při obchůzce jsem na něj nenarazila," předala jsem informace Gee. Bylo mi jasné, že je jako ochranářka upotřebí ze všech nejlépe. Věděla jsem, že pravděpodobně bude následovat i nějaká změna na pozici bet, ale nehodlala jsem sdělovat Gee víc než potřebovala vědět. Navíc se třeba Laura někdy vrátí. Kdo ví... Taky by mne zajímalo kde se toulá Lucy a Etney. Mrskla jsem ocasem. Bylo nutné udělat nějaké neodkladné změny v hierarchii. Zima byla krutá a naše řady nejspíše prořídnou více, než by bylo vhodné.
To jak se tmavá vlčice má jsem odkývala. Nebylo k tomu potřeba nic dodávat. Usmála jsem se, protože jsem byla ráda, že je spokojená se smečkou i momentální situací a víc jsem to nekomentovala. Obrátila jsem svou plnou pozornost na Shireen, která sdělila Gee novinky ohledně Asgaaru. "Ragarská smečka," doplnila jsem ještě. "Navíc vedle Sopky vyrostal další smečka, pravděpodobně část členů ze smečky z močálů si tam založila smečku vlastní. Mají Alfa pár, ale přijdou mi moc přátelští na Alfy, takže aspoň nebudou dělat problémy a v případě, že by bylo potřeba nebude problém se jich zbavit. Na jihu je pořád jenom Morfeus a jeho smečka, vypadalo to, že se mají celkem dobře. Podel všech těch pachů jich je celkem dost. Mluvila jsem tam sice jen s nějakou spodinou, ale tak každá smečka musí mít nějaké otravné blbce," povzdechla jsem si. Vypadalo to, že se všechno konečně uklidnilo.

Kývla jsem hlavou. Bylo mi jasné, že údolí bude v tomhle vedru jako výheň pekelná. Rozhodně by to nebylo nic příjemného se tam povalovat. Nesnáším vedro. Docela ráda bych se vydala do hor, ale nechtěla jsem území opouštět. Možná později. Mrskla jsem znovu ocasem, abych odehnala dotěrné mouchy a jinou havěť.
"Nic nového," odvětila jsem klidným hlasem. "V úkrytu je možná zbytek masa z lovu, pokud už ho někdo nesnědl. Jinak asi nic, co by stálo za zmíňku," můj tón zněl velice laxně a znuděně. Popravdě jsem se znuděně i cítila. Vedro mi vysálo jakoukoli energii, kterou mi spánek přinesl. Tiše jsem doufala, že začne brzo pršet. "Nejsou noví," řekla jsem s hrubostí a chladem, který se naprosto lišil od celkem přátelského tónu, kterým jsem hovořila do teď. "Kdo ví, co tady chtějí. Přišli nedávno a pořád tu postávají... Možná známí Arcanuse," zapřemýšlela jsem na hlas. Nelíbilo se mi, že se nám tu putulují cizinci. Rozhodně jsem se do toho ovšem nechtěla montovat. Byl u nich Arc a ten to dle mého názoru zvládne rozhodně sám i bez asistence mé maličkosti.
Shireen se pustila do mluvení o tom, co jsme dělaly než jsme došly do lesa. Pak se zarazila. Kývla jsem na ni a pobídla ji k tomu, aby dořekla to, co měla v úmyslu říct. Ochránce by měl vědět informace i o dalších smečkách. Rozhodně by pak mohla vědět, že si má dávat pozor na případné přivandrovalce ze severu... Pokud někdo zimu přežil, kromě těch dvou, co jsme potkaly.

Shireen zavřela očka a usnula. Nedivila jsem se jí, musela být celkem dost po tom našem putování a obcházení hranic vyčerpaná. Mohly bychom se pak stavit a dožrat zbytky masa z úkrytu, pokud tam ještě něco je... Nebo možná něco zajít ulovit. Položila jsem si hlavu na tlapky. V hustém kožichu jsem se pekla. Jediné štěstí bylo, že nás kryly stromy, jejihž koruny se proplétaly a zaplétaly do podivných útvarů. Těžko říct jak dlouho tu les byl. Rozhdoně byl ovšem dost starý na to, aby pamatoval i dávné časy před tím, než tu byli vlci.
Pohlédla jsem do dálky. Cizinci tu pořád byli a nevypadalo to, že by se hodlali brzo sebrat a vypadnout. Cítila jsem ovšem, že je Arcanus už dlouho na území nebude tolerovat. Něco mi napovídalo, že jejich rozhovor se blíží ke konci. Přivřela jsem očka, abych si taky odpočala.

Probudilo mě vedro. Tma byla velice příjemnou změnou, pro očka unavená neustálým světlem. Na druhou stranu teplo a dusno přetrvávalo i v noci. Pohlédla jsem k obloze a mezi stromy jsem zahlédla padající hvězdy. Byl to zajímavý jev. Kam asi padají? A proč? Od kud? Schazuje je někdo? Mrskla jsem ocasem, jako by to byl bič. "Zdravím," odvětila jsem na pozdrav černé vlčici, která se k nám připojila. "Díky za ty hranice," dodala jsem, když jsem si uvědomila, že pach hranic opět zesílil. Gee je musela pravděpodobně obejít a já si svou větou mohla ověřit onu doměnku. "Určitě se můžeš přidat," řekla jsem s úsměvem, který ji měl povzbudit, aby zaujala pohodlnější pozici než stání. Shireen už v té chvíli stála na všech čtyřech a vítala naši deltu. "Jak se vůbec daří?" zeptala jsem se, abych navázala konverzaci.

1. Co když po rozdělení do testu budu v týmu sám/v malém počtu?
Nebojte se test je sestaven tak, aby neurčoval jen jeden hlavní tým, ale různé hodnoty preferencí pro dané čtyři tými. Pokud by se náhodou stalo, že by v nějakém týmu byl jen jeden hráč a v jiném třeba 20, pak by se z týmu s největším počtem členů odebrala jejich určitá část, která by v rámci preferencí měla tým s nejmenším počtem hráčů na druhém místě.

2. Budou úkoly vázané na nějaké místo, nebo je budeme moct plnit kdekoliv?
Bohužel na tuto otázku nemohu dát jednoznačnou odpověď.

3. Budou úkoly omezeny časově ve stejných časových intervalech?
Nebudou. Na plnění budete mít od 24 hodin do několika týdnů.

4. Můžu se přihlásit s vlčetem?
Ano, ale upozorňuji, že je nutné dodržovat všechna pravidla týkající se vlčat (viz zde).

5. Jak dlouhé mají být posty, které v rámci akce budeme psát?
12 plných řádků, pokud nebude v zadání úkolu napsáno jinak

6. Jak máme napsat do vzkazu s odevzdáním splněného úkolu členy, když nevíme s kým jsme v týmu? A nebo je to myšleno napsat ty, se kterými zrovna teď hrajeme?
V zadání je napsáno, že máte psát členy skupiny. Skupina jsou spoluhráči, kteří s vámi plní zadaná úkol. V prvním úkolu jsou jen dva, budou tedy ve vzkazu uvedena jen dvě jména (vaše a spoluhráče), v dalších úkolech bude jmen více.
Všichni účastníci VLA jsou pak rozřazeni do tajného týmu.
Ve zkratce: skupina = ti se kterými úkol plním já, tým = všichni hráči přiřazeni pod stejného maskota v rámci VLA jako já.

7. Můžu splnit úkol s více vlky? Může být můj vlk v několika skupinách?
Ano, váš vlk může být v několika skupinách ALE body se vám připíší jen jednou + nemůžete být ve dvou skupinách současně (aka musíte nejdříve splnit úkol s jednou skupinou a pak až s další). Pokud je tedy nutné pro odevzdání úkolu napsat např. 2 posty a já budu ve dvou skupinách, musím napsat celkově 4 posty, abych splnil zadání.

8. Mám odesílat posty za všechny členy skupiny nebo jen svoje?
Za všechny členy skupiny, všechny jejich posty, které se vážou na splnění úkolu ve VLA. Proto stačí když vzkaz za skupinu odešle jen jeden člen.

9. Mohu používat teleportační lístky během plnění úkolu?
Ne. Teleportačním lístkem se můžete přesunout na první území, kde chcete úkol začít plnit. Jakmile ovšem úkol začnete plnit, už se přesouvat pomocí teleportačních lístků nesmíte. (Např. Úkol zní nachytat ryby ve Velkém Vlčím jezeru a Ohnivému jezeru. Mohu se teleportovat k Ohnivému jezeru, nalovit rybky, ale pak musím pěšky až k Velkému Vlčímu jezeru).

10.Mohu přeskakovat území?
Můžete přeskakovat území podle pravidel ALE jen v případě, že se nejedná o závody nebo pokud není uvedeno v zadání jinak.

11. SD úkoly mám zasílat z jednoho charakteru?
Nemusíte. SD úkoly můžete na svých charakterech posílat klidně na střídačku (např. pokud budete chtít mít jistotu, že dáváte body do různých týmů a pomáháte tak oboum). Na závěr bude za SD úkoly oceněn hráč, který jich splní nejvíce a nejlépe. Ten si bude moci vybrat, na který charakter speciální odměna za výhru kategorie poputuje.
SD úkoly můžete však vyplnit jen jednou. Tedy vybírejte pečlivě z kterého charakteru daný úkol odešlete.

12. Nestíhám splnit všechny posty ze zadání úkolu, mám poslat jen část?
Část úkolu bude akceptována jen u úkolů pro 3 a více hráčů. Pokud odešlete částečné splnění bude vám ovšem snížena celková bodová odměna v závislosti na tom, jak velkou část úkolu jste vynechali.
Takže můžete např. odeslat úkol pro 5 pokud budete jen 4, ale dostanete méně bodů.

13. V rámci speciálních odměn se hovoří jen o jednom výherci za kategorii, chápu to dobře?
Ano. V každé speciální kategorii bude jenom jeden "vítěz". Pokud se sejde více hráčů, kteří by splnili vše bude se koukat na následující: celkové splnění úkolů a pokud ani to nebude stačit pak rychlost odevzdání. Pokud by nestačilo ani to budu koukat na kvalitu příspěvků, popřípadě zvážím možnost max. dvou výherců dané kategorie, ale na to nespoléhejte!
U SD úkolů se bude hledět hlavně na styl vypracování jednotlivých úkolů. Tedy zde půjde v případě remízy především o kvalitu.

"V podstatě většinou ano. Ale jenom v momentě pokud je matka porodí jako tulák. Smečky se o mláďata starají i v momentě, kdy je matka odvrhne," řekla jsem a natáhla si hlavu na tlapky. "Tam ovšem pak záleží i kdy od nich odejde. Pokud jsou vlčata už dost stará na to, aby žrala maso, pak matku může nahradi v podstatě kdokoliv. Pokud je ovšem musí matka ještě kojit, je to hodně špatné," dodala jsem na vysvětlenou. Siana svá vlčata opustila velice brzy po porodu, ne? Nějak jsem si už nevzpomínala, ale bylo mi jasné, že během povodně byla ještě dost maličká na to, aby s nimi musel pořád někdo chodit a neměla z ničeho vlastní rozum.
Nechala jsem ji mudrcovat o tom, jaký vliv má na nás Život a jaký Smrt. Sama jsem o tom neměla ani páru. Popravdě jsem o tom ani více vědět nechtěla. Svět takhle fungoval už pěknou řádku let a já do toho nechtěla zbytečně strkat drápky. "Styx, toulavá vlčice, ublížila tvému bratrovi, když byl ještě vlče, a pak se sem nakráčela. Chtěli jsme se jí s Lennie pořádně pomstít, ale nakonec se tu ukázal Život a potrestal nás místo ní," vysvětlila jsem dcerce celou historii toho, proč mám proti Životu averzi. "Smrt je sice nekompromisní, ale aspoň víš za koho kope. Život kope za všechny a pro všechny a to ho dělá stokrát horším a nebezpečnějším," dodala jsem s povzdechem a položila si hlavu na tlapky. Neměla jsem nějak nápad na to, co dělat dál. Povídat si se Shireen bylo zajímavé a bavilo mne to, ale bála jsem se, aby to nenudilo jí. Naklonila jsem hlavu na stranu a čekala, zda bude chtít dcera pokračovat v rozhovoru nebo se rozeběhne pryč jako její bratr, který tu nedávno proběhl mimo les. Snad se mu nic nestane.