Gallirea - Příspěvky uživatele

Nemesis vypadal celkem zaskočeně. Netušila jsem čím. Asi tím, že jsem věděla o jeho setkání se Sunstorm. "A nic jiného bych od tebe nečekala," pochválila jsem jeho chování vůči té bílé megeře s puntíky na zadku. "Neměla by nás ovšem otravovat. Ona ani Sunflower. Dala jsem jim celkem jasně najevo, že nejsou v Asgaaru vítány a ani že nebude členům smečky bráněno, aby jim nakousli zadky," řekla jsem jim celkem rázně. Při vzpomínce na ty dvě kačeny, mne trochu začala vřít krev v žilách. Jedna napadne vlčata a druhá nás zradí. Tomu říkám dokonalá dvojice. Zavrtěla jsem mírně hlavou, abych zahnala vzpomínku na ně dvě a pustila se do vysvětlování druhé otázky.
Při té příležitosti jsem se naklonila na Arcanuse a oplatila mu přitulení. "Shireen je kousek odsud se strýcem Kesselem, říkal že ji pohlídá," řekla jsem s úsměvem. Bylo mi jasné, že Nemo bude chtít za sestrou vyrazit, ti dva byli pomalu nerozluční mi občas přišlo. "Pokud budeš chtít jít za nimi, tak ale žádné otravování nebo tahání Kesse do průšvihu. Je už starší, tak ať se mu s vámi nic nestane," dodala jsem ještě. Nerada bych, aby zrovna moje vlčata uhnala Kessela do hořké náruči smrti, protože s ním budou běhat po všech čertech nebo ho nutit k něčemu nevhodnému. Otočila jsem se k Arcovi pohledem. "Awnay, Etney i Sionn jsou prý živí a v pořádku, byla jsem u Života, ale kde jsou? To neříkal," řekla jsem tlumeným hlasem. Trochu jsem se o nejstarší vlčata bála.

//řeka Midiam

Vběhla jsem do lesa ještě s ránem. Už to ovšem vypadalo, že slunce postupuje nahoru a nehodlá se brzo zastavit. Nebe bylo hezky modré a já byla ráda, že jsem za ráno stihla tolik věcí. Bylo toho tolik. Vynadání těm dvěma potvorám zrádcovským. Setkání se Životem. Menší srážka se Saviorem a rozhovor s Kesselem. Musím říct Arcovi, koho jsem všechno potkala. Šlápla jsem na jeden z kamenů, který byl poblíž a sehnula se k němu. Naslouchala jsem lesu a vycítila přítomnost Arcanuse i Nemesise. Otevřela jsem oči a rozeběhla se jejich směrem. Nebylo těžké je najít, když jeden věděl kam běží.
Arcanus byl vedle Nemesise a vypadalo to, že si spolu povídají. "Ahoj vy dva," prohodila jsem celkem dost vesele. Setkání se starým přítelem a hezké ráno mi přidalo na náladě. Usmála jsem se tak moc, že mě bolely tváře. Celkem nezvyklé u mé maličkosti. Doběhla jsem k nim a nejprve se naklonila k Nemesisovi. Objala jsem ho "krkem" a zabořila čenich do jeho kožichu. Byla jsem ráda, že je doma v pořádku. "Jsem ráda, že jsi v pořádku doma. Slyšela jsem, že jsi měl potyčku se Sunstorm, ale té bys to nandal i po slepu," broukla jsem mu do srsti a pak jsem se odtáhla a přešla k Arcanusovi. Sedla jsem si kousek od něj a čekala, co mi syn řekne. Nechtěla jsem je přerušovat v rozhovoru nějak extra a tak jsem rozhovor s Arcem odložila.

//Ježčí mýtina přes Mahar

Nechala jsem Shireen za sebou a s ní nejlepší dozor, jaký jsem si mohla přát. Asi bych ji nesvěřila nikomu jinému. Nebo spíš nikomu jinému, kdo byl tady na Gallirei. Jistě bych ji svěřila Sianě nebo Zoe, ale ty tu nebyly. Naila by se o ni jistě taky postarala, ale ta tu také nebyla. Jako by všechny dobré vlčice odešli a nechali za sebou jenom vlky, kteří si bez nich nevyberou ani špínu z kožichů. Snažila jsem se vyhýbat nebezpečným stezkám a držet se míst, která jsem znala. Nechtěla jsem zapadnout do bažin nebo něčeho více nechutného. Jeden bobek mi stačil na zbytek života. Mrskla jsem ocasem jako bičem a přidala do kroku. Chtěla jsem najít Arcanuse a říct mu všechny novinky, které na něj čekaly. Hlavně zprávy o Awnay a taky jsem se chtěla podívat po Nemovi, netušila jsem kde ten mrňous, co už není mrňous je a to mne zneklidňovalo.

//Asgaar

Shireen projevila větší nadšení ze Saviora než Kessel, což mě mírně překvapilo, ale nechávala jsem to být. Zjevně k tomu měl vlastní důvody. "Vypadal v pořádku, takže hádám zimu přežil i bez smečky," prohodila jsem k dcerce. "Navíc byl pořád i celkem při síle na svůj věk, když si to rázoval nahoru k Životovi," dodala jsem a ukázala čenichem k vrcholkům, které se pomalu začínaly zlatit v ranním světle. Vypadaly odsud snad ještě větší, než když se je jeden snažil zdolat. Obrátila jsem pohled zpět ke svým dvěma společníkům.
Kessel odkýval, že již příběh slyšel a Shireen se pustila do obhajování svého chování. "To už je teď jedno. Ta malá bestie se k nám nepřiblíží a to je všechno na čem záleží. Stejně tak Sunflower," odvětila jsem dceři, která byla trochu pobouřená tím vším. Nebo se mi to tak aspoň jevilo. "A rozhodně není nutné se někomu omlouvat. Nechápu, proč mají všichni potřebu se hned bratříčkovat a kamarádit, i když o ně evidentně není zájem. Neboj na mě a Nemesise zkoušela Sunstorm úplně to samé, i když jsem jí dala velice jasně na jevo, že o ni ani její přítomnost zájem nemáme," řekla jsem ještě, abych celou situaci jen neodbyla. Souhlasila jsem s tím, jak se Shireen zachovala. Pokud je k sobě táhla magie, budiž, ale i tak se Sunstorm měla zajímat spíš o to, jak najít rodiče nebohého vlčete, ke kterému je připojena, a ne ho tahat po všech čertech. Kdyby přišla na území Arc nebo já už bychom věděli, co dělat. Evidentně na to ale její malý mozeček nestačil. Pohlédla jsem na Kesse. "Ráda bych vyrazila domů. Půjdete se mnou nebo máte jiné plány?" zeptala jsem se s úsměvem a hodila po Shireen pohled, kterým jsem jasně naznačila, že sice může jít s Kesselem, ale nehne se od něj ani na krok. Její odchod od Sunflower a Sunstorm se mi rozhodně nezamlouval. Pořád byla jenom vlčetem, i když ne na dlouho.

....

Shireen se zachovala jako naprostá princezna, ale nakonec se rozhodla, že půjde s Kessem. Nedivila jsem se jí. Putování s novým kamarádem bylo rozhodně zajímavější pro mladou vlčici, než se tahat s vlastní mámou. Usmála jsem se na ni. "Tak dobře. Běžte spolu, ale ne že budeš Kesse rozčilovat," řekla jsem nakonec s rezignovaným povzdechnutím. "Sklonila" jsem se k Shireen a olízla jí čenich na straně. Bylo mi jasné, že z toho vyskočí z kůže, že jí maminka pusinku je před někým cizím. Ale tak snad si můžu taky zažít to být trapnou matkou. Odtáhla jsem se od vlčice, která byla v podstatě stejně velká jako já. Vlčecí oplácanost a nesmělost byla pryč. Byla jsem ráda, že z ní vyrostla inteligentní mladá slečna, i když jsem se toho obávala. Jako malá až moc byla ve svém světě.
Obrátila jsem se na Kessela. V rámci krčního objetí jsem se k němu nahnula. "Pohlídej ji prosím," zašeptala jsem mu do ucha. Bylo mi jasné, že na malou dohlédne, aby se necourala kde nemá. Navíc Shireen už se toulala sama hodněkrát, ale nějak jsem se o ni teď obávala. Když byla Awnay pryč a tak. Chtěla jsem mít jistotu, že alespoň jedna moje dcera bude pod dohledem. "Užijte si výlet. Uvidíme se doma," dořekla jsem na odchodu a rozeběhla se směrem k domovu.

//Midiam přes Mahar

//Nárrské kopce

Kráčela jsem pozvolna v ranním slunci. Nebylo proč pospíchat, jelikož Shireen musela být někde tady. Její stopa byla celkem čerstvá a já věděla, že pořád nemá tolik síly, aby mi utekla. A pokud se můj čenich neplete, už si našla přítele, kterého by mohla terorizovat. Kráčela jsem tedy opravdu s klidem a uvolněním. Šedý kožich Shireen jsem zahlédla po chvilce, stejně jako hnědozlatavobílou srst Kessela. Dnešní den mi přináší jen samá setkání se starými známými. Mrskla jsem ocasem a usmála se na dvojici, která posedávala na mýtině.
"Zdravím vás dva," řekla jsem klidně a pak čenichem drcla do Shireen. Trochu jako přivítání a trochu jako vítku, že si takhle utekla od rozdělaného boje. "Vidím, že s nejmladší členkou rodu si se už seznámil," pozasmála jsem se na Kessela. "Dnešní den, je celkem zajímavý. V kopcích jsem cítila Storma a prohodila pár slov se Saviorem," dodala jsem a pohlédla tím směrem, kdyby se snad Kessel chtěl vydat za starými známými. Něco mi ovšem říkalo, že to neudělá. Shireen pravděpodobně prezentovala hlavně svou dobrou stránku, než tu nepříjemnou. Vyvážení Arcovi povahy a té mojí. "Se Sunflower a Sunstorm jsem to vyřídila. Pokud si chtějí udržet své kožichy na tělech už se nikdy k naší smečce nepřiblíží. Navíc hodlám všem ve smečce říct, že mají plné právo je zabít, pokud budou chtít nebo pokud se ty dvě objeví na území," řekla jsem Shireen. Pak mi ovšem došlo, že Kessel neví o co jde. "Sunstorm napadla Shireen, která slušná vlčice se pokusí pokousat cizí vlčata?" Zavrtěla jsem hlavou. Sama jsem vlčata neměla v lásce a nedělalo mi problém nějaké cizí nechat opuštěné na cestě ať samo pojde. Ale nikdy bych vlčeti neublížila svou vlastní tlapkou nebo zuby. Nikdy!

//Vrcholek

Sestupovala jsem opravdu pomalu, abych nesletěla. Nehodlala jsem riskovat ani menší uklouznutí. Vítr mne šimral v nose a já tak vnímala okolní pachy. Cítila jsem Storma, který stoupal pravděpodobně k vrcholku. Asi měl také nějaké plány se Životem. Cítila jsem i Saviora a rozhodla jsem se ho pozdravit, než se vydám na pochod domů.
Jeho hnědý kožich se na písku celkem snadno hledal. Stejně jako mě mu muselo být ovšem pekelné vedro. Sama jsem cítila, že tady nechci zůstávat déle, než je nutné. Nebe vypadalo poklidně a modře. To mohlo značit jen příchod teplot nad 20. To bych tady umřela. S úsměvem jsem dokráčela k Saviorovi. "Zdravím příteli," prohodila jsem s úsměvem. Vypadalo to, že taky stoupá k Životu. "Neboj, nebudu tě zdržovat," řekla jsem rychle. "Chtěla jsem jen říci, že mě mrzí, co se stalo s tvou smečkou. A kdybys potřeboval, tak v Asgaaru ti vždy nabízíme úkryt a potravu." Usmála jsem se na něj. "Nebudu tě ovšem rušit ve výstupu, měj se a nezapomeň se někdy zastavit," křikla jsem už na odchodu a pustila se do dalšího sestupování. Nechtěla jsem přítele zdržovat, ale zase by mi přišlo neslušné neprohodit s ním alespoň pár slov. Navíc jsem se chtěla ujistit, že je v pořádku, ale podle všeho byl v poměrně dobré kondici na svůj věk. I když jsem nechápala, proč se dva starci plouží na vrcholek kopce takhle ráno. Jeden by řekl, že budou mít dost rozumu, aby zahájili výstup spíše k večeru a pokračovali přes no. Zavrtěla jsem jen hlavou a nechala jejich počínání na nich.
Shireen pravděpodobně přes kopce jen přeběhla a mířila někam víc na sever. Hádala bych, že bude na cestě domů.

//Ježčí mýtina

//Tmavé smrčiny přes Nárrské vršky

Postupovala jsem celkem nakvašeně. Setkání s těma dvěma mě poměrně namíchlo. Neměla jsem ráda tyhle namyšlené vlčice, které si mysleli, že se z nich všichni posadíme na zadky jenom proto, že jsou už „dospělé“. Sunflower mě zklamala. Byla silným důkazem toho, že když někomu nabídnete pomocnou tlapku, nemá vůbec zábrany vás pak odvrhnout. Nejen, že pořád utíkala, ale taky se tahala, kdo ví s kým. Podle všeho bych byla radši, kdyby někde pošla zimou, než že dopadla tak jak dopadla. Smradlavá tulačka táhnoucí se s vlčicí, která napadá malá vlčátka.
Zavrtěla jsem hlavou a přidala jsem do kroku. Naposledy jsem tu byla před hodně dlouhou dobou, ale na tomhle místě se nic moc neměnilo. Navíc jsem tu byla už tolikrát, že jsem se ani nemusela rozhlížet po okolí, jestli vůbec jdu správným směrem. Taky už mě nelákalo kochání se krajinou, jako ostatní, kteří sem zavítali. Možná na poprvé mne to tu uchvátilo, ale teď je to místo jako každé jiné. Ani výhledem se nevyrovná Zubaté. Odfrkla jsem si a pustila se do dalšího pochodu. Chtěla jsem vystoupat nahoru, zeptat se na Awnay a pak si zase odkráčet dolů. Navíc jsem věděla, jakou moc mají místní hory, takže jsem se držela myšlenky, že se musím vrátit kvůli rodině a kvůli Awnay, kterou bylo důležité najít.
Za ty roky jsem objevila tenhle malinkatý trik. Když jeden myslel na to, proč se má vrátit zpátky z hor, byl pak odchod jednodušší. Pokud jste ovšem neměli proč se vracet, nebylo to ani z daleka tak růžové a vrátit se dolů vyžadovalo hodně psychického a i fyzického vypětí.
Dokráčela jsem do míst, kde jsem na Života za normálních okolností narážela. Zjevil se jako vždy s naprostou přesností a podivně připitomnělým úsměvem na tlamě. “Zdravím,“ prohodila jsem klidným hlasem. Nebyl ovšem tak přátelský jako dříve. I když jsem Životu nezapomněla jeho vysvětlení, proč ušetřil tenkrát Styx, pořád jsme ho celkem plně nechápala. Mírný osten podezření vůči tomuto bohovi ve mně proto přetrvával. “Pozdravení i tobě, proč pak jsi sem přišla, Asgaarská Alfo?“ Jeho hlas byl jako vždy přívětivý, ale podivně ostrý na konci, aby každý věděl, že si s ním nesmí zahrávat. “Přivádí mne obava o život mé nejstarší dcery. Dlouho se neukázala doma a jelikož ty máš přehled o všech a všem, byla bych ráda, pokud by ses o tuto informaci podělil, pro klid mé vlastní duše,“ řekla jsem a pohleděla do oček, která na mě mrkala z bílého kožichu.
“Tak Awnay se zatoulala? Hmm…“ Netrpělivě jsem přešlápla. Nesedala jsem si. Doufala jsem, že dostanu odpověď a zase půjdu. “Awnay je v naprostém pořádku, ale zda se vrátí domů nebo ne a kdy to bude… To ti nedovedu říct. Zatím… Je to celkem podivná osůbka, sám si nejsem jistý jejími záměry, ale rozhodně bych věřil jejímu úsudku,“ řekl Život nakonec. Nutno podotknout, že mě jeho slova moc neuklidnila právě na opak. “Není ovšem čeho se obávat. Awnay stejně jako ostatní tvá vlčata jsou na živu, tedy kromě Castiela, ale ten se má velice dobře na druhé straně,“ dodal, snad aby mne uklidnil. Kývla jsem hlavou. Zvědavost mi přesto nedala. “Na druhé straně čeho?“
“Věděl jsem, že se zeptáš,“ zasmál se. “Víš, jak to je když někdo zemře. Některé duše jsou tak moc taženy povinnostmi na zemi, že se neumí odprostit a dostat se do mého domova. Takové duše se vrací zpátky na zem. Duše, které už ovšem na zemi nic nedrží a mají všechny své povinnosti vyřízené odchází ke mně nebo mé sestře,“ snažil se mi vše vysvětlit. Nerozuměla jsem tomu. Ne úplně. “A co ti, kdo opustí kraj?“ “Každý kdo opustí Gallireu se dostává mimo magickou moc, která tu sídlí. Takoví vlci pokud za onou bránou zahynou se většinou nejsou schopni dostat zpět i po smrti. Ale záleží, jak moc velké poutu si s místní zemí udělali. Některým se to již podařilo. Zahynuli jinde, ale přesto se ocitli v mém království.“
Stále jsem ho nechápala. Netušila jsem, co mi tím chce naznačit. Awnay a ostatní jsou ovšem v pořádku. Není se čeho bát… Měla bys jít. Odlepila jsem tlapky od země a pomalu se uklonila. “Děkuji za informace a naviděnou,“ rozloučila jsem se a zamířila dolů z kopce. “Na shledanou, Eliso,“ zaslechla jsem ještě za sebou, než jsem se pustila do sestupu. Dávala jsem si pozor, abych neuklouzla na písku, který naštěstí ještě nepálil. Bála jsem se ovšem toho, že by se mohl pod mou vahou rozjet a já bych nemile sletěla až dolů do údolí. Rozhodně by to nebyl příjemný pád. Našlapovala jsem proto opatrněji, než když jsem se škrábala nahoru.

//Nárrské vršky

OBJEDNÁVKA
- ráda bych směnila 56 křišťálů na 180 drahých kamenů (opály)

- převod na Rowenu:
- 180 drahých kamenů (opály) => po odečtení 20 % 141 drahých kamenů
- 100 kopretin => po odečtení 20 % 80 kopretin
- 109 pomněnek => po odečtení 20 % 82 pomněnek
- 50 mušliček => po odečtení 20 % 40 mušliček
- 80 oblázků => po odečtení 20 % 64 oblázků

- převod na Tasu:
- 228 vlčích máků => po odečtení 20 % 182 vlčích máků

//Tak já vás taky nebudu otravovat, když si to nepřejete no

Nechala jsem se chvilku v neviditelném plášti, ale pak i mě povolily nervy. Po tom všem, co jsem viděla a slyšela. Magie neviditelnosti polevila a já se tu zjevila v plné své síle. Pohlédla jsem na Sunflower, která odcházela. Leknout se malého vlčete, tomu říkám odvaha. Sunstorm tu byla s ní. "Jak vidím, tak nenapravitelná útěkářka se spojila s vlčicí, která napadá vlčata. Vy dvě jste se určitě hledaly až jste se našly," zavrčela jsem na ně a mrskla ocasem jako by to byl bič. Nejprve jsem pohlédla na Sunflower, která se snažila vzdálit. "Myslela jsem si o tobě, že máš na víc, než jenom utíkat. Dali jsme ti úkryt, krmila jsem tě jako vlastní vlče a takhle se odvděčíš? Bez rozloučení či jediného slova si zmizíš?" Můj pohled přelétl na Sunstorm, která mi byla odporná už jenom svým smradem věčného tuláka. "A ty si dovoluješ na malé vlče, na moje vlče? Jsi zbabělec a srab, který si nezaslouží chodit po téhle půdě. Tvoje jedinné štětí je, že si tvou nechutnou srabskou krví nechci špinit tlapky. Ale nemám obav, že se o tebe postará někdo jiný," zavrčela jsem na bílejší vlčici. Moje zuby byly vyceněné a kožich naježený. Byla jsem připravená jim natrhnout zadky, ale...
Kdbych měla čas, tak bych se tu i zastavila a natrhla jim kožich. Jenže jsem potřebovala najít Awnay a podle všeho tady nikde nebyla. Pochybuju, že ty dvě by šly po svých kdyby na ni narazily. "Berte tohle jako varování. Jestli se někdy přiblížíte k Asgaarskému hvozdu nebo jestli budete otravovat někoho ze smečky, mají mou úplnou podporu v tom vás roztrhat na kousky. Momentálně jste našim veřejným nepřítelem, obě dvě," dodala jsem a pohrdavě si odplivla jejich směrem. Zda moje slina ušpinila tlapky některé z těch dvou jsem netušila, protože jsem už sama byla na odchodu. Shireen vzala nasupeně čáru směrem k domovu a vypadalo to, že i Sunflower se snaží vyklidit pole. Já nešla jako naštvané mrně nebo ustrašený zrádce, kráčela jsem od nich elegantně a pomalu. Vychutnávala jsem si každý krok. Byla jsem rozzuřená, ale zároveň i jaksi smutná. Mrzelo mne, že mě Sunflower zradila. Jen potvrzuje mou teorii, že vlčata, která opustí jejich rodiče jsou nebezpečná. Sunstorm mi byla ukradená. Bylo mi ovšem jasné, že budu o jejím chování spravovat všechny koho potkám. Která vlčice napadne nevinné mládě? Každá smečka si tu svá mláďata chránila a vlčici, která jim záměrně ubližuje, nikdo do smečky nevezme.

//Nárrské vršky

//Vyhodnocení akce
Nemesis a Shireen si odnášejí po pár mušličkách za každého chyceného bludišťáka!

1. Musím se seznámit s někým novým?
Ne. Klidně může jít o někoho koho už znáte, ale měli byste o něm zjistit něco nového, více se seznámit.

2. První úkol se považuje za splněný když můj vlk dojde k jinému vlkovi a nebo musí i jiný vlk dojít k mému vlkovi?
Máte se s někým seznámit aka je jedno jestli vy dojdete za někým nebo někdo dojde za vámi. Úkol je splněný v momentě, kdy s jiným účastníkem VLA napíšete každý dva posty (celkem tedy 4), kde se blíže poznáte.

3. Můžu splnit úkol s více vlky? Může být můj vlk v několika skupinách?
Ano, váš vlk může být v několika skupinách ALE body se vám připíší jen jednou + nemůžete být ve dvou skupinách současně (aka musíte nejdříve splnit úkol s jednou skupinou a pak až s další).

//Ježčí mýtina přes Narrské vršky
//Vítejte v pekle...

Následovala jsem Shireen a naslouchala okolním hlasům. Slyšela jsem, jak někdo mluví. Nebyla to Sunflower, takže to musela být Sunstorm. Dementní vlčice s dementními jmény. "Zahrajeme si hru?" porhodila jsem potichu a spiklenecky mrkla na Shireen. Magie neviditelnosti byla mou druhou přirozeností. Ovládala jsem ji celkem dlouho a tak jsem věděla, jak přesně to udělat, abych zamaskovala nejen svou podobu, ale i pachy a zvuky, které vydávaly mé tlapky když jsem kráčela blíž a blíž. Vlčice tedy neměly sebemenší šanci, aby mě mohly za Shireen vidět, cítit nebo slyšet. Stačilo jen nemohlit. Shireen tedy musela prvotní setkání obstarat i svým vlastním hláskem. Doufám, že některá z nich nemá magii myšlenek, ale co už. Ale ne řekla bych že ne. Jsou moc mladé na to, aby něco ovládali pořádně. Navíc zima byla tuhá. Jsou nevyspalé a určitě hladové. Nic extra magického by si nezkusili.Zastavila jsem se kousek za Shireen a své neviditelné tělo jsem usadila po jejím boku. Teď už jsem se nemusela zaměřovat na maskování svých zvuků, když jsem se nehýbala, takže to bylo o něco příjemnější. Ještě že jsem se najedla a pořádně prospala. Všechna ta energie se momentálně bude hodit. Tiše jsem vyčkávala, co provede jedna nebo druhá vlčice. Dají se snad na útěk? Připraví se na boj se Shireen, která vypadala celkem nebezpečně?

Shireen začala prskat. Pravděpodobně se jí nějaká z kapiček zatoulala do oka. Jen jsem se pousmála. Už byla dostatečně velká, aby to zvládala sama a nepotřebovala matčinu pomoc. Mrskla jsem ocasem a podívala se také k nebi. Už skoro nepršelo, ale nevypadalo to, že by se mělo někdy brzo nebe zase roztáhnout do modré barvy. "Už aby bylo lepší počasí. Pořád jen vedro nebo bouřka," postěžovala jsem si na chvíli. Neměla jsem tohle divné počasí ráda. Můj kožich nesnášel teplé dny, nebyl na to stavěný. No a v dešti jsem zase promokla a pak se nafoukla moje srst jako chundelatá ovce. Bylo to prostě nepříjemné.
Ohledně přezdívek jsem už nemohla nic jiného dodat. Nakonec jsem se rozhodla pro prosté pokývání a krátkou větu. "Dělej si jak uznáš za vhodné," řekla jsem klidným a v celku spokojeným tónem. Bylo mi fuk, jak se bude Shireen představovat. Klidně ať si říká, jak chce, mě to bylo popravdě jedno. Třeba až se uchytí, tak by to mohlo být celkem obávané jméno. Hlavně doufám, že to nebude něco jako Angel nebo Blair... Nic jsem nahlas neříkala. Pohlédla jsem na dceru a usmála se.
Její další krok směřoval přímo tam, kam jsem chtěla směřovat sama. Její odhad na cestu byl tedy správný. Navíc bylo vidět, že jí stopování nedělá moc problémů. Ještě že déšť roznesl vůni jejich kožichů po okolí. Vyrazila jsem poměrně jistým krokem za dcerou.

//Za Shireen