Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Sledovala jsem pohledem odchod těch dvou vlčic. Stejně je zvláštní, že si přivedla posilu... Ty bys dělala to samé... Já bych nepřišla hlásit, že odcházím, prostě bych se zdejchla. Mrskla jsem ocasem a mírně zavrtěla hlavou. Bylo to zvláštní. Celý tenhle svět byl zvláštní. "Už to není, co to bývalo," povzdechla jsem si a chtěla se pomalu vrátit k Arcanusovi, který ležel na kameni mezi stromy. Zvedla jsem se a šla směrem k němu. Byl na tom samém místě a já mezi kmeny stromů viděla, jak pravidelně oddechuje. Usnul. Taky by ses měla prospat. Už meleš z posledního... Ne dokud nenajdu Awnay. Mrskla jsem ocasem a sedla si na zem. Bylo načase promyslet, co dál. A nechtěla jsem budit Arca. Zahleděla jsem se na sever.
Chtěla jsem přijít na to, kam mohla dcera odejít. Nejpravděpodobnější variantou se jevil sever, protože odtamtud přišla i tenkrát s Fiérem. Třeba tam nalezla nějaký úkryt? Náhle mě z myšlení vyrušil Sionn. Usmála jsem se na něj a když si přisedl olízla jsem mu čenich. "Jsem ráda, že jsi doma," broukla jsem s úsměvem."Kde jsi byl?" zeptala jsem se nenuceně. Nechtěla jsem přehnaně vyzvídat. Vypadal celkem v pořádku, jen na krku už neměl tu cetku. Ani jsem netušila kde ji vzal, takže jsem se ani neptala, kde ji ztratil. Popravdě mě to nezajímalo, neměla jsem ráda tohle přehnané zdobení mladých. "S otcem jsme na tebe čekali, ale zdá se že usnul. No snad mu nebude vadit, když si s tebou promluvím sama," dodala jsem ještě, aby náhodou neodešel zase pryč, než si s ním stihnu promluvit.

Sjela jsem obě vlčice pohledem, který rozhodně nenaznačoval přátelství nebo nějakou jinou pozitivní emonic. Byl chladný, ale klidný. Nečišelo z něj nepřátelství nebo jiná extrémně negativní emoce. Byl prostě neutrální. Ta, která si nakráčela na naše území se ani neomluvila. Phantasia, nebo jak se jmenovala, se ji snažila omluvit. "I tak by měla ve svém věku vědět, že nemá lézt na cizí území, ale počkat na hranicích," odvětila jsem a švihla ocasem jako bičem. Nemělo smysl tenhle fakt nějak přikrašlovat. Vlčice byla dospělá a měla by tedy nést odpovědnost za své činny, ne se schovávat za slova přátel. Už jen tímhle faktem si u mě udělala bílo flekatá vlčice mínus. Ne že by na tom nějak záleželo.
Phantasia se po omluvě rozhodla vyjádřit poděkování a následné rozhodnutí odejít. Neměla jsem jí to za zlé. Bylo mi jasné, že tahle přivandrovalecká vlčata se dlouho ve smečce neohřejí. U Phantasie mi to ani nevadilo. Ve smečce o ní nikdo nevěděl, nebyla na obtíž jako Sunflower a tak mi její odchod byl v celku ukradený. "Dobrá tedy, pokud je to tvoje rozhodnutí," prohodila jsem s klidem. "Poprosím tě tedy, abyste s kamarádkou odešli a příště, abyses zastavila na hranicích, kdybys přišla někoho do smečky navštívit," dodala jsem, abych naznačila, že po tomto rozhodnutí už není úplně cesty zpátky. Naše smečka se o ni sice jako o malou starala, ale pokud se tahala s takovouhle pakáží z Mechové, tak bylo možná dobře že odchází. Ukecaná totiž prohlásila odkud je aniž by se jí na to někdo ptal. Sjela jsem ji pohledem a nekomentovala to. Naštěstí se rozhodla vypadnout, což jí zachránilo před nepříjemnostmi.

//Možné to je, ale hlavní odměnu může získat hráč jen jednou na jeden charakter. A je nutné si pak sám pohlídat, zda na ni nárok má nebo ne (aka sečíst si body, které obdrží páč se mi nechce dohledávat, kdo má jaký charakter a za který se kdy hlásil).

1. Může být v našem týmu vlk, co není přihlášený do VLA s příslušnou magií?
Ano, pokud bude nad počet. Aka budou 3 účastníci VLA + 1 vlk neúčastnící se VLA s příslušnou magií.
"Ne", pokud bude vlk pod zadaný počet členů skupiny. Pokud bude méně členů skupiny + tento jeden vlk s magií, úkol se bude počítat jen jako částečně splněný, i když se vás do podvodního města vydá správný počet.

1. Máme posílat k SD úkolu 300 slov za každý den nebo dohromady?
Posílejte 300 slov za celý úkol. Prostě napište něco jako úvahu o tom, co vám pět dní pobytu venku dalo, co jste viděli zajímavého, co vás zaujalo, co jste objevili třeba nového atd.

"No jasný, nechám tě tu a pak budu poslouchat, jak ses nachladl, máš rýmu a kuckáš, to víš že jo, celá nakřivo," odfrkla jsem si s náznakem smíchu, protože mi bylo jasné, že to sám myslel jako vtip.
Na součet stavů jsem mírně zavrčela. "To vlče jsem potkala, ale nedělá mi starosti. Pokud v zimě někde pošlo, tak co s tím. Naše mladé to není a nemůžeme se starat o všechny, kteří se rozhodnou běhat mimo území smečky, jako Sunflower," řekla jsem tvrdě. Nebyla jsem prostě ta starostlivá vlčice, která by běhala za každým drobečkem, jako to některé dělají. Já prostě brala výchovu jako poslouchej a přežiješ, dělej si co chceš, ale pak se vypořádej sám s následky. "Awnay a Fiér podle mě budou někde v okolí. Nebo v to aspoň doufám," povzdechla jsem si. Arcanusovo rýpání, že se něco blíží mě začínalo víc a víc prudit. Nevěřila jsem na nějaký magický předtucha ani nic podobného, takže mě to jenom přimělo k zamyšlenému. "Mňa," zaňufala jsem Arcovi do kožichu.

Naše malá chvilka ovšem neměla být jen naše. "Cítíš to? Nějaký blbečci netuší, kde je jejich místo," prohodila jsem a pomalu se zvedla na všechny čtyři. "Vezmu to delší cestou přes les, abych označkovala hranice," dodala jsem. Bylo jednodušší vzít to po jednom a nemuset se pak zbytečně motat po lese znovu. "Takže když nebudeš chtít jít, nemusíš. Pak se když tak vrátím," dodala jsem, aby věděl, že chodit nemusí pokud nechce. Minule se o vetřelce postaral on. Teď byla řada na hlídání hranic na mě.
Pomalým krokem jsem zamířila do lesa. Začala jsem se proplétat kolem stromů, abych kolem sebe roznášela svou stopu. Občas jsem se otřela o kmen stromu, nebo prošla křovím, které mi pročesalo srst jako hřeben. Někdy jsem přisedla a označkovala půdu žlutou močí, jejíž zápach se roznesl po lese i díky tomu, jaké bylo teplo. Pachy přicházely od Mahtae, takže jsem nejprve zamířila na opačnou stranu směrem k Midiam. Od řeky jsem se začala proplétat směrem na jih. Na jihu bylo nutné udržovat hranice více než čerstvé. Šakalů bylo po létě celkem dost a já se obávala dalších nezvaných hostů. Bylo by to k ničemu, kdyby se nám sem začala stahovat i tahle chátra. Dost na tom, že sem leze každý vořech z okolí... Aspoň bude zábava, jestli tihle cizinci za něco stojí... Těžko. Označila jsem další část lesa a zahleděla se směrem k Šakalí pahorkatině, která se táha v pozdním světle do temných výšin. Doufám, že Arcanusova předtucha jsou jen bolavé kosti z předzvěstí bouřky a ne nějaký šakalský útok. Mrskla jsem ocasem a pro jistotu se vyčůrala přímo na hranici s pahorkatinou. A to rovnou třikrát. Nechtěla jsem nic nechávat náhodě.
Stopa po značkování byla stále celkem silná, takže jsem nechápala, jak to tu někdo mohl přehlédnout. Místní vlci ovšem mnohdy čumáky tak vysoko, že si ani nevšimli pachů, které byly všude kolem nich. A to byla jejich chyba. Otřela jsem se o jeden z kmenů stromů, který spadl na zem před několika lety. Jeho dřevo bylo tak prohnilé, že bylo nebezpečné na něj skákat. Rozhodla jsem se ho obejít a tím, jsem roznesla svůj pach kolem.
Pak bylo na řadě pustit se kolem Mahtae směrem na sever. Odtud přicházel onen pach divných cizinců, kteří se sem vydali. Nebyla jsem zrovna nadšená, že je tu máme a tak jsem přidala do kroku. Na druhou stranu jsem ale svou povinnost značkovat nezanedbávala. Nechtěla jsem, aby se nám tu poflakovalo víc takových nuzáků. Musí se to udělat pořádně, když už se to dělá, jinak by to nemělo vůbec žádný smysl. Opřela jsem se bokem o další kmen stormu, který rostl do závratné výšky. Korunu pomalu nebylo vidět, skrze propletence různých jiných větví. Odfrkla jsem si a vydala se za těmi nevítanými hosty.


Jen co jsem přišla blíže, bylo mi jasné, že jedna z vlčic je členkou naší smečky. "Zdravím," řekla jsem s klidným hlasem jejich směrem. Z mého hlasu ovšem nebylo cítit vůbec žádné přátelství. Neměla jsem ráda, když si někdo vodil neznámé vlky na území bez dovolení. Navíc někdo, kdo se ve smečce už hodnou chvíli neukázal. "Jak koukám tak víte, že na tomto území je smečka. A tím pádem bych tě poprosila, abys tady svou společnici vyprovodila pryč. Pokud nemá něco závažného, co by bylo nutné probrat," řekla jsem a rázně u toho mrskla ocasem. Neměla jsem zrovna náladu na to, se tu vybavovat se dvěma vochechulema, kterým po bradách ještě kape mlíko. Pokud neměla ta divně strakatá, co říct, musela odejít a to hned. A nebo aspoň Phantasia musela podat vysvětlení, proč tu jsou. Přejížděla jsem je rudým pohledem a čekala, až se vymáčknou.

1. Jaké posty máme posílat?
Odkaz pošlete ve vzkazu jen ze čtyř zmíněných území. Budu si ovšem namátkově hlídat, zda jste nevyužívali teleportační lístky, nepřeskakovali více území než povolují pravidla, nebo nedělali jiné věci, které se neztotožňují s pravidly (např. záměrně přecházeli mezi územími, které nemají faktický přechod).

2. Do kdy že máme úkol plnit?
Všechny úkoly běží přesný počet hodin od zadání. Tento úkol tedy běží do neděle do 9:00.

Znělo to rozumě. Trochu jsem se obávala, že bude chtít Arcanus držet Lauru na betě. Meadow taky držel na vysokém postu i když bylo jasné, že odešla. "Máš pravdu," odsouhlasila jsem to i slovně. "Nejprve bych ovšem počkala, zda se Sionn na betě zajede," dodala jsem a mrskla ocasem. Byla jsem celá taková divně napružená. Tohle čekání až se syn objeví mne bavilo méně a méně. Nebyla jsem už zvyklá dlouho sedět na jednom místě, když byla práce, kterou bych měla udělat. "Budu ráda když to nejdřív zkusíme po staru. A nebo když tu aspoň bude Sionn, kdyby tě to náhodou složilo. Nerada to říkám, ale sama bych tě do úkrytu nedopravila," řekla jsem a trochu tím oddálila používání magie, které by Arca mohlo vyčerpat. Byla jsem sice silná, ale rozhodně by mi odtáhnout vlka jako Arcanus dalo pořádně do těla. Bude lepší počkat na Sionna.
S dalšími slovy se nedalo než nesouhlasit. "Sunflower odešla, stejně tak Yeter, takže hádám že jejich odchod je definitivní," dodala jsem, abych jeho slova podpořila. "Ale nemyslím, že by je nějaká povinnost měla ke smečce vázat. Pokud se budou chtít porozhlédnout po světě, než se usadí. Proč ne." Pomalu jsem se zvedla a vyskákala k Arcovi na kámen. Moc jsem se mazlit nechtěla, nebo ne aspoň dlouho. V mém zimním kožichu bylo vedro a to vedle mě nemusel někdo další sálat. Lehla jsem si za Arca apoložila si na něj čenich, abych měla aspoň zadní část těla ve stínu a mohla se chladit. "Stejně půjdu," broukla jsem. Nějaké tušení mě nemohlo zastavit.

Kývla jsem hlavou, i když ohledně počasí jsem si byla jistá, že se nezhorší. Na obloze nebyl skoro ani mráček, tak co by se mohlo zhoršit? Arcanus ovšem nevypadal úplně přesvědčeně, během svého putování už asi zažil mnoho náhlých změn počasí a z nádherného výletu se stala pekelná pouť. Mrskla jsem ocasem a poryv větru odnesl i myšlenky na počasí.
"Rozhodně by bylo lepší, kdyby někoho měl. Na druhou stranu nechci řešit na vyšším postu vlčici s tuláckýma tlapkama," řekla jsem upřímně. Pokud neměla Sionnova vyvolená ani tu slušnost, aby přišla za námi a místo toho se raději toulala, pak jsem si nebyla tak úplně jistá, že ji chci svěřit nějakou vyšší pozici. Pak bychom měli na vyšších pozicích dva ztracence, což není úplně vhodné... Třeba se Laura vrátí... Možná jo, možná ne... Spíš asi ne... Taky si myslím. Mrskla jsem znovu ocasem a nechala další myšlenky odletět. "Nevím jestli by vůbec někdo na svolání přišel. Poslední dobou mi přijde, že i když si všichni hledí svého do nějakého skupinkování se jim nechce," prohodila jsem ve vší slušnosti. Jistě, že by se mi líbilo je všechny svolat, ale nebyla jsem si úplně jistá, zda je to v našich možnostech a schopnostech. "Možná by stačilo sezvat jen ty, co jsou v lese a Sionna. A pak nechat na slovech ať se rozletí z uší do uší," navrhla jsem. Teoreticky stačilo o věcech spravit nejvýše postavené členy smečky a pověřit je tím, aby informace předali dál. "Ohledně vlčat nevím. Mají celkem toulavé tlapky oba dva. Shireen mi přijde, že si smečky váží, zajímali ji celkem povinnosti. Nemessis byl zase hrr do lovu, když jsem s ním byla naposledy. Možná bych jim dala čas do konce léta se rozhodnout, zda chtějí ve smečce zůstat nebo zda půjdou dál," sdělila jsem Arcanusovi své obavy. Rozešla jsem se za Arcanusem, který hledal místo na odpočívání. Já ovšem neměla na nějaký spánek ani pomyšlení. Sedla jsem si pod jeho kámen a sledovala okolí. "Ráda bych zašla obejít hranice a pak bych chtěla jít hledat Awnay a Etneyho," sdělila jsem Arcanusovi své plány. "Ale ještě před tím počkám, jestli se tu neukáže Sionn," dodala jsem a jako bych ho pohledem hledala v okolí. Bylo toho tolik, co se muselo ještě vyřídit.

Kývla jsem na synova slova hlavou v souhlasu. Odchod vlčice, kterou jsme v podstatě vychovali, ho ovšem nijak nezadáhl. Nebo aspoň nevypadal, že by ho to kdo ví jak mrzelo. Nemesis byl prostě svůj a vypadalo to, že kromě Shireen si k nikomu ve smečce nevybudoval řádný vztah. Jeho odchod byl náhlý jako příchod jarních deštíků. Trochu jsem nakrčila čenich a mrskla ocasem. Tohle jejich trajdání se mi moc nezamlouvalo, ale za pár dní už budou stejně dospělí. A třeba je tlapky zanesou mimo smečku na hodně dlouhou dobu. "Aspoň, že počasí těm jejím dobrodružstvím přeje," prohodila jsem spíš pro sebe než pro kohokoli jiného.
Přitulila jsem se k Arcovi a zývla. Nespala jsem už pořádně dlouhou dobu a rozhodně bych si měla odpočinout, ale bylo toho tolik co udělat a co říct. Spánek počká. S rozhodným mlasknutím jsem pokývala hlavou. "Pokud myslíš Nym tak tu jsem neviděla už hodně dlouho. Podle mě to nebylo nic extra vážného, když nepřivedl slečnu ani sem," řekla jsem a přenesla trochu váhy na Arca. "Vypadá to, že teprve zkoumá okolí. Pravděpodobně hledá staré přátele, než se někde usadí. I když v jeho věku a stavu by bylo nejlepší, kdyby se někde zabydlel. Ne že by na tuláctví neměl, ale spíš kdyby se někde zranil, aby se o něj někdo postaral," zhodnotila jsem situaci našeho společného přítele, který momentálně hlídal vlčata. "Duncan... Takový frajírek divný. Dle mého názoru si o sobě myslí, že má nějaké právo hovořit za smečku, ale když jsem tam byla nebyl betou, takže bych spíš řekla, že si jenom hodně myslí." Odhodila jsem ocas od těla, aby mě tak nezahříval. "Já zase viděla Gee, postarala se o hranice. Ale dlouho jsem neviděla Lauru, myslím si že by pozici bety měl oficiálně dostat Sionn. Na lovech se snažil, i když ho vedl bez Lucy. Takže bychom mu to měli oznámit, ať o tom ví. Snad se brzo vrátí."

1. Musíme hodit oba posty na Zubatou horu? Nebo můžeme jeden na Zubatou a jeden do sněžných hor?
Oba posty by měly být na Zubaté hoře. Jde hlavně pro přehlednost, abych oba měla na jednom území a nemusela je dlouze hledat, páč určitě některé zapadají. Takže klidně popište cestu ze Sněžných hor na zubatku, ale hoďte to rovnou do území Zubaté. Děkuji

2. Můžeme si uspořádat závod tak, že skončíme na Zubaté?
Můžete skončit svůj závod (úkol číslo 2), kde chcete. Ale pokud hodíte závěrečný post na Zubatou, tento post se vám nebude počítat do úkolu číslo 3. Každý úkol musí být totiž plněn samostatně. Sice můžete plnit dva úkoly naráz, ale podmínky musíte dodržet u obou zvlášť. (V tomto případě, poslední pátý post 2 úkolu bude na Zubaté, ale pro splnění 3. úkolu musíte na Zubaté postnou alespoň 2 další posty, abyste splnili úkol 3.)