Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Meadow vypadala dotčeně, ale mě to bylo jedno. Ach jo čekala jsem, že se rozbrečí nebo že bude víc uražená nebo… mou myšlenku přerušila její slova. Bingo! Její reakce byla přesně taková, jakou jsem od ní očekávala. „Od někoho tvého věku jsem očekávala, nějakou inteligentnější odpověď než zopakování principu, který je všem jasný,“ odvětila jsem jí a postavila jsem se. Začala jsem se protahovat, protože jsem měla pěkně ztuhlý hřbet a nechtěla jsem, aby mne ještě navíc začala bolet záda.
Béžová vlčice řekla, že by s tréninkem klidně začala hned. „Můžeme jít ven. Třeba už přestalo pršet… navíc to bude bezpečnější. Mohlo by se stát, že bys nám to tu podpálila.“ Nebo že bys svou nešikovností podpálila někoho jiného… nebo sebe, což ale není zas tak špatný nápad, když se nad tím zamyslím. Po tváři se mi rozlil podivný úšklebek. Už dlouho jsem s magií ohně nepracovala a tak jsem chtěla zjistit, co všechno už dokážu. Pomalým korkem jsem se rozešla k východu z jeskyně. „Tak jdeš?“ otázala jsem se a nečekala jsem na její odpověď. Prošla jsem do chodby a pomalu se začala po kluzkých kamenech přibližovat k východu.

//Asgaar

Sledovala jsem Meadow, která se mi všemožně snažila naznačit, že mi může pomoct. Na jednu stranu to od ní bylo milé, na druhou stranu to bylo, ale příšerně otravné. Jako by to bylo od ní milosrdné, že se nabídla, že pomůže a přitom je to její povinnost pomoct… Asi si myslí, že jí to nějak pomůže v postavení. Kariéristka. Nabroušeně jsem si odfrkla, abych naznačila pohrdání nad její nabízenou pomocí. „To nebude nutné,“ dodala jsem ,abych nepůsobila až tak neeticky.
Začala mi popisovat, jak prospala skoro jeden den. Snažila jsem si vybavit dobu, kdy jsem naposledy spala cel den. Asi to muselo být ještě v době, kdy jsem byla v Klímu. Zavrtěla jsem hlavou, abych si urovnala myšlenky a mohla tak reagovat na to co mi Meadow říkala. „Na tomhle principu smečka funguje,“ řekla jsem tónem, který naznačoval, že tohle je přeci naprosto jasné a že tedy není nutné to vyjmenovávat v popisu své spokojenosti ve smečce. Od kdy ona ovládá oheň?! Překvapilo mě to, ale na venek jsem nedala nic znát. S povzdechem jsem se na ni podívala. „Ovládání ohně není hračka… Ale pokud budeš chtít můžeme začít kdykoli,“ prohodila jsem s )šklebkem, protože mi bylo jasné, že nikdy nebude v ovládání tak dobrá jako já a že ji tedy budu moct ukázat zač je toho loket a přitom to vydávat za trénink, její magie. Pffff… ovládání vody a ohně, to je proti přírodě. Proběhlo mi hlavou

Meadow si lehla, protože nejspíš odhalila můj záměr být vyšší než ona. Bylo to sice malicherné, ale prostě jsem z toho měla pocit, že jsem něco víc, když jsem byla vyšší. Což u Meadow byl docela problém, když byla vysoká jak Sněžné hory. „Ne to je v pořádku, prospat se nepotřebuju,“ odvětila jsem a můj hlas byl o poznání přátelštější. Rozhlédla jsem se po jeskyni. Awnay jsem neviděla, ale nejspíš někde usnula. „Ty už jsi dlouho nebyla venku z téhle zatuchlé jeskyně co?“ otázala jsem se Meadow, protože by možná chtěla jít ona ven. Musela tu být dost dlouho vzhledem k tomu, že mne v přítmí hned našla a já měla problém vidět dál než na několik málo metrů. Oheň to tu sice osvětloval, ale nabylo to nijak slavné. Rozhodně jsem si chtěla odpočinout, ale stejně bych měla obejít hranice… Od čeho je tu ten Ness, když za něj děláš všechnu práci… Je to jen potřeštěný vlček a já se ráda proběhnu. „A jak ses tu zabydlela? Všechno v pořádku?“ zeptala jsem se. Popravdě mne to trochu zajímalo, přeci jen byla Arcovou nejlepší přítelkyní. To jí však u mě moc nepomáhalo, protože jsem na ni v jednom kuse žárlila.

Užívala jsme si chvilkové osamělosti, ale nebyla mi dopřána ani o chlup delší chvíle, než jakou jsem si nejspíš zasloužila. Když mne někdo oslovil, pozvedla jsem hlavu, abych uviděla Meadow, která na mne zhlížela z hůry a stíny, které pobíhaly po jeskyni, jí nad hlavou vykouzlily podivnou svatozář. Nadzvedla jsem hlavu z tlapek, abych vypadala aspoň trochu majestátně a ne jak nějaký kus šutru. Vypadám snad, jako někdo kdo potřebuje pomoct?! Švihla jsem nabroušeně ocasem, ale pokusila jsem se svoje myšlenky odignorovala a působit aspoň trochu přátelsky, už jenom kvůli tomu, že se starala o vlčata a protože ji měl Arc rád. „Ne všechno je v pohodě, jen jsem si potřebovala trochu odpočinout. Navíc venku pršelo, potřebovala jsem se schovat,“ řekla jsem klidně a posadila se, abych nevypadala jako, že je mi její přítomnost ukradená. Popravdě bylo dobré, si promluvit s někým kdo jako jediný chápal kde je jeho místo a co má dělat. „Ostatní šli na lov, tak si dělám jen trochu starosti,“ dodala jsem, abych jí dodala pocit, že jí sděluju něco osobního a zároveň ji informovala o dění v lese.

//Krátké, ale absolutně nemám náladu

//Asgaar

Pomalu jsem prošla mezi stromy a vešla jsem do chodby. Nejdřív jsem ze sebe oklepala vodu, aby ze mne necrčela na podlahu a už tak kluzké kameny nebyly ještě kluzčí. Mrskla jsem ocasem a doufala jsem, že se mi kožich nenaježil a já nevypadám jako koule chlupů. Aspoň už nejsem špinavá… jo ten déšť k něčemu je, nemusíme do vody. Šla jsem chodbou, která se klikatila, než jsem vešla do tmavé velké místnosti, kde se naše smečka mohla schovávat před sněhem, deštěm nebo sluncem. Cítila jsem tu Awnay a dva další, ale o nich jsem ani nevěděla, kdo to je. Poslední koho jsem si všimla, byla Meadow. Nechtěla jsem se vnucovat a tak jsem si sedla kousek dál od všech. Do malé jeskyňky s mi nechtělo, protože jsem se bála, že pocit uvěznění a klaustrofobie by se vrátily.
Olízla jsme si tlapky a nakonec jsem se snažila uhladit i kožich na hřbetu. Moc to nepomohlo, ale lepší něco než nic. Pomalu jsem si lehla na zem a unaveně jsem zívla. Chtěla jsem si odpočinout, ale přímo spát se mi nechtělo. Byla jsem prostě líná a tak jsem si přitáhla ocas k tělu a položila hlavu na přední tlapky. Snad budou Arc a Etney v pořádku. Pomyslela jsem si a o zbytek smečky jsem neprojevila sebemenší zájem ani ve svých myšlenkách.

Sledovala jsem jak všichni zamířili někam do lesa na domluvený lov a rozhodovala jsme se jestli chci jít za nimi nebo ne. Když půjdu budu je muset hledat a to se mi nechce, když nepůjdu budou si myslet, že na ně kašlu… a to je problém?... Pravda! Zvedla jsem se ze země a rozešla jsem se směrem k hranici. Bylo mi jasné, že Ness tu zase nebyl, ale nehodlala jsem se kvůli tomu rozčilovat. Pomalu jsem se rozešla a doufala jsem, že nepotkám tu jejich lovící skupinku nebo někoho jiného. Než jsem se dostala do půlky začalo poprchávat. Déšť nabýval na síle a můj kožich se proměnil v jendu velkou houbu, která nasákla vodu. Každý krok byl těžší než to krok před ním. Mrskla jsem ocasem a zamířila směrem k jeskyním. Chtěla jsem se schovat a doufala jsem, že tam nikdo nebude, když šli na lov.

//Siccumské jeskyně

Drahé vlkovenctvo našeho skromného lesíka,
dnes pro vás mám několik stručných informací, které by vás mohli zajímat. Především rozhodně budou zajímat ty z vás, kteří se účastnili prvního smečkového lovu. Sice jsem se ho přímo neúčastnila, ale po dohodě s Arcem a po přečtení postů jsme se rozhodli, že odměnou vám bude jen ulovená kořist. Očekávali jsme, že když už se do lovu zapíšete tak budete aktivní. Převážná většina však neměla čas a tak se na ně muselo čekat, což ze záležitosti, která měla trvat týden, udělalo akci na celý měsíc. Odměny měly být hvězdou do vlastnosti, jen tak na okraj, abyste věděli, o co jste přišli.
Jednu věc nám však tato zkušenost přinesla. Lovy se budou pořádat v mnohem menším počtu (maximálně tří vlků) a bude se v nich přeskakovat, aby nedošlo ke stejné situaci jako naposledy.

Vlku zdar A. a E.

// mám za Sigyho napsat nebo ne? :D protože nemám co psát :D

Arcanus se mne zastal a i když Nax vypadal, že by mě nejraději zakousnul, nechal to být. Škoda mohla jsem si užít samostatný lov před pořádným lovem. Porozhlédla jsem se po ostatních. Laura můj rozkaz o tom, že vlčata se lovu nezúčastní, nebo aspoň ne přímo, pochopila a já doufala, že to Etney pochopí. Podívala jsem se na ostatní vlky, kteří se měli lovu účastnit. Každý měl už svou přidělenou roli. Já si prý mohla dělat, co chci. Jako bych si už tak nemohla dělat, co chci, když jsem alfa. Pohodila jsem ocasem a zaměřila se na Arca. Všichni se rozešli za Naxem na lov a mi měli malou chvilku pro sebe. Olízla jsem Arcovi čumák a pak jsem se otřela o jeho čelist v podřízeném gestu. „Chyběl jsi mi a ani nevíš jak moc,“ zašeptala jsem. „Neviděl jsi Awnay?“ otázala jsem se zvědavě. Trochu mne mrzelo, že Etney mě ignoroval, ale nic jsem s tím dělat nemohla, bylo to jeho rozhodnutí. Podívala jsem se za ostatními, kteří zmizeli v lese a pak jsem se otočila na Arca. „Měl bys už jít, než ti utečou,“ prohodila jsem a pak jsem se od Arca odtáhla. Nevěděla jsem, jestli chci na lov jít nebo ne. Možná se jen půjdu podívat, jestli vše probíhá tak jak má a pak uvidím…Možná bys mohla někoho navštívit… To není špatný nápad. Usmála jsem se na Arca. Byla jsem tak ráda, že ho vidím, i když jenom na tak malinkou chvilku, kterou jsme si pro sebe ukradli. Vést smečku bylo těžké. O dost těžší než jsem si myslela. Teď už jsme pro sebe neměli žádný čas, uvědomila jsem si a trochu mě to rozesmutnilo, ale nedala jsem na sobě nic znát.

//já bych roha brala, ale nevím kam :D

//Sigoušek se bude stejně muset přesunout kvůli valentýnské akci, takže pokud se keksík nedostaví, tak budu muset odběhnout, takže pokud nevadí Scaritě tak já pak bych jenom napsala post na přeběhnutí, protože stejně nemám moc na co reagovat :DD

//Etney asi nenapíše, takže by měla být na řadě Laura :)

1 ks červená růže = Arcanus
1 ks bílá růže = Savior
3 ks balení pralinek z bílé čokolády = Fanny, Etney, Awnay
3 ks balení pralinek z hořké čokolády = Kessel, Laura, Amelis
2 ks plyšový vlk = Meadow, Alicien

Sledovala jsem ústí jeskyně a čekala jsem. Ne že bych byla nějak trpělivá vlčice, ale zajímalo mě, kdo vyleze z jeskyně jako první. K mému překvapení to byl Nax. Kývla jsem mu hlavou na pozdrav a víc jsem ho nevnímala, protože v jeho závěsu se vynořil z jeskyně Arc. Šel klidně, ale já věděla, jak se přemáhá, aby mě nehodil na zem a nezačal se chovat jako vlče. S úsměvem jsem zašvihala ocasem. „Ty jsi mi chyběl víc,“ zašeptala jsem mu do ucha, když se mi otřel o bok a pak zavrtal hlavu do mého kožichu. Mírně jsem se odtáhla a olízla jsem mu čumák a čelist. Nijak jsem si nevšímala a vlků, kteří vylezli z jeskyně a přihnali se sem na zavolání lovce. „Jak vidím, můj vzkaz si vyřídil,“ prohodila jsem vesele a poslouchala jsem Naxe, který nám začal vykládat svůj plán o lovu.
S první částí jsem souhlasila, ale druhá se mi nezamlouvala. „Ehm… Nechci se ti do toho nějak montovat, ale nemyslím si, že je zrovna dobrý nápad, aby vlčata šla lovit, když ještě nelovila ani bezbranného zajíce,“ řekla jsem to s klidem, i když jsem neměla jistotu, jestli už je náhodou někdo nevzal ven a nenechal je lovit. Ale dost jsme pochybovala o tom, že by si Laura dovolila udělat něco bez mého svolení. „Vlčata se můžou jít maximálně dívat, ale lovit nebudou ani náhodou,“ podala jsem to jako nezpochybnitelný fakt. Pohledem jsem se rozhlédla po všech, co se tu sešli. Arc zrovna zjišťoval polohu kořisti. Amelis a Ashe se přihlásili na lov mláděte a Deliven na lov matky. Laura zrovna něco vysvětlovala malé kuličce chlupů, co byla vedle ní. Až do teď jsem si Etneyho nevšimla a dokonce to vypadalo, že ani on si nevšiml mě. Nebo si mě nepamatuje? Nebo si mě prostě nechce všimnout. Osten žárlivosti na Lauru, která pro něj nejspíš byla víc matkou, než já teď narostl do enormních rozměrů a já měla sto chutí ji poslat zpátky do jeskyně za Awnay a lov jí zatrhnout. Ostatní by si toho všimli a to by zpochybnilo tvoje postavení. Jen zachovej klid, všechno bude v pohodě. Mrskla jsem ocasem a s klidem jsem se otočila na Arca, jako bych si dodávala jistotu. „Lauro můžeš jít klidně taky na lov, ale pokud chceš lovit tak bez vlčat,“ řekla jsem přísným hlasem. Neměli učitele, ale rozhodně jsem je nechtěla vystavovat nebezpečí, ne teď když byla zima. „Až začne jaro, začnou i s lovem vysoké dřív ne,“ dodala jsem, abych nepůsobila tak, že nechci svým vlastním vlčatům nic dovolit. Doufala jsem, že mě Arc aspoň trochu podpoří. „A být vámi začnu s lovem co nejdřív než vám kořist uteče.“ Pohledem jsme přeletěla přes ostatní a stoupla jsem si, abychom mohli vyrazit. Awnay je ještě v jeskyni… Pořád tam s ní jsou dva vlci ze smečky. Zvládne to.

Vypadalo to, že moje střídání nálad Meadow tak trochu naštvalo, ale nedávala na sobě nic znát. A já si myslela, že už je na moje nálady zvyklá. Podivila jsem se, ale když mi řekla, ať klidně jdu, jen jsem nakrčila nos a pomalu vyrazila někam do lesa. Než jsem ale stihla udělat krok, uslyšela jsem hluk. Poplašeně jsem otočila hlavu a zahleděla se do lesa. Náhle kolem mě proběhnul Delivien a hned za ním Ashe. Oba dva na mne vyvalili nějaké ty omluvy a kdesi cosi a pak zamířili směrem k jeskyním. Delivien ještě poznamenal něco o lovu či co, ale já mu pořádně ani nerozuměla, jak překotně mluvil. Bože můj! Tohle je les, ne holubník! Tiše jsem zavrčela, ale nechala jsem to být. Meadow odběhla taky někam pryč, nejspíš do jeskyně.
Zavětřila jsem a snažila jsem se zjistit kde asi náš lovec je. Stopa byla už dost stará a tak jsem si nebyla jistá, jestli je v lese nebo mimo území. Co zkusit tu kamínkovou metodu? Tenhle návrh byl opravdu lákavý a tak jsem se začala rozhlížet. Vše bylo pokryto sněhem a tak jsem měla trochu problém, než jsem našla kámen. Očistila jsem ho od sněhu a přitiskla jsem k němu hlavu. Nejprve jsem nic necítila, ale pak jsem zavřela či a hlavou mi proletěl obraz lesa. Viděla jsem jak Amelis a Ness stojí kousek od hranic. Lucy už s nimi nebyla. Zaměřila jsem se na úkryt. Viděla jsem Arca, Awnay a Etney byly taky tam. Taky jsem viděla Lauru a další vlky. Nakonec jsem zahlédla i Naxe. "Bingo!" Pomalu jsem se zvedla a vyrazila jsem k jeskyni. Cítila jsem všechny vlky, kteří proběhli kolem mě před chvilkou a taky stopu Meadow. Váhavě jsem přešlápla, když jsem objevila vchod do jeskyně. Dovnitř se mi jít nechtělo, bylo tam na můj vkus až moc vlků. Arcu?! Zkouška spojení! Navrhuju jít na lov, mohl bys to prosím vyřídit Naxovi? Snažila jsem se na to soustředit co nejvíc to šlo a doufala jsem, že Arc mě uslyší i na tu vzdálenost a kámen mezi námi. A když už jsou všichni v jeskyni nechceš se jít projít... Chybíš mi. Dodala jsem ještě a sedla jsem si do sněhu. Čekání jsem neměla ráda, ale bylo to lepší než jít do jeskyně k ostatním