Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Meadow mi potvrdila, že pro ni nebude problém vlka tu provést. I když jsem její povolení nepotřebovala, mohla bych jí to dát rozkazem, byla jsem radši, když ostatní dělali moje příkazy dobrovolně. Nechávalo jim to jistý pocit svobody. Na mou otázku odpověděla, že už jsem se jí na to ptala. „Aha, poslední dobou trochu zapomínám,“ podotkla jsem a dál jsem to nekomentovala. Měla bych se jí zeptat na rovinu a ne chodit kolem horké kaše. Pomyslela jsem si a i když byla Meadow větší než já, věděla jsem že bych se před ní v případě, že by se naštvala a chtěla mi ublížit, ubránila. „Tohle bude trochu divný, ale přeci jenom ti to musím říct,“ zahájila jsem svou řeč. „Jistě víš že náš les je přeplněný a teď máme i člena navíc, jelikož jsem vzala Lighta. Problém je tedy ten, že už se sem nikdo jiný nejspíš nevejde, pokud nás někdo neopustí a já bych byla opravdu nerada kdyby se tak stalo,“ pověděla jsem jí s mírně teatrálním smutkem v hlasu. Popravdě by mě odchod každého člena mrzel, ale některé jsem už neviděla tak dlouho, že jsem pochybovala o tom, že patří ke smečce. „Takže jestli přijde někdo další, nějaká tvoje tetička, strýček z druhého kolene, ale kdyby to byl i někdo naprosto jiný, už pro něj prostě nemáme místo.“ Mrskla jsem ocasem a nepřestávala jsem Meadow sledovat. „A to platí pro jakéhokoli možného nového člena,“ dodala jsem doufaje, že můj záměr pochopí. Na tohle téma bych si měla promluvit i s Laurou. Radši řešit všechno hned než pak brečet nad rozlitým mlíke… Jo nebo kaluží krve. „Víš co tím chci říct ne?“

Lauřiny poznámky mne nechávaly klidnou, i když jsem se naštvala, byla jsem moc unavená, abych se s ní dohadovala dál. Měla by si dávat pozor na jazyk, než jí ho někdo vyrve z tlamy. Pomyslela jsem si a nechala jsem se odnést do říše snů.

Procházela jsem se po zasněžených horách, které byli mým domovem už po dlouhou dobu. Na druhou stranu jsem si nebyla jistá, jestli jsem tu vůbec někdy byla. Ale pocit bezpečí a domova ve mně přetrvával. Sníh padal naprosto všude, ale můj kožich byl přesto suchý a čistý. Najednou jsem se ocitla v lese. Ležela jsem na břiše a sledovala Arca jak se snaží přesvědčit žábu, aby vzlétla. Něco mi říkalo, že tohle je jenom sen a že to není logické, ale zbytek mě tvrdil, že je to to nejlogičtější a že by ta žába měla opravdu vzlétnout.

S trhnutím jsem se probudila. Chvilku jsem byla zmatená a nevěděla jsem, jak dlouho jsme spala, ale aspoň jsem se cítila dobře. Odpočatě a uvolněně. Dokonce jsem měla i lepší náladu, než když jsem šla spát. Teď bych se nejraději přitulila k Arcovi, ale ten tu nikde nebyl a tak jsem se postavila. Nejprve jsem přenesla váhu dopředu a pak dozadu. Protahování po spínku bylo mým malým rituálem, během kterého jsem se připravila na nadcházející den a utřídila si myšlenky. Konečně nemusím nic dělat. Nikoho vyhánět ani nic řešit. Nádhera. S úsměvem jsem si sedla na zem a začala si olizovat tlapky, abych je očistila.

Meadow odešla, ale já měla moc práce, abych tomu věnovala pozornost. Light vypadal potěšeně, že jsem ho vzala do smečky. „Ber to spíš tak, že jsi ve zkušebním období, když mě naštveš, zakousnu tě, když mě nenaštveš, nechám si tě,“ prohodila jsem s úšklebkem. Představa toho, jak můžu do někoho zabořit tesáky a cítit jak z něj utíká život, mne naplňovala pocitem vzrušení. Otázal se mě, jestli je Awnay moje. „Toto je Awnay,moje dcera, a její bratr Etney tu taky někde pobíhá,“ představila jsem mu vlčata, která by mohl ve smečce objevit. A doufám, že jenom tyhle dva by tu mohl objevit, ale jeden nikdy neví.
Ucítila jsem Lauru, která k nám přišla, ale nejprve jsem se kývnutím hlavy rozloučila s Lightem, než jsem se začala věnovat jí a Awnay. Malá vlčí slečna se začala vykrucovat, jako by mi nechtěla říct, co tu dělá. Mohla bych na ní použít svou magii, ale na to jsem byla moc líná a věděla jsem, že vlastní vlče přesvědčím i jinými prostředky, než magií. „No tak ven s tím, a nelži mi, nejsi v tom dobrá,“ řekla jsem s ledovým klidem. Poté co ze sebe vysoukala, že její bratr je v jeskyni s Laurou, která se tu objevila. Takže je tam sám, zase… skvělé.Tiše jsem zavrčela. Laura začala vše uvádět na pravou míru, že Etney je s Naxem který je zraněný. „Neměla by ses tedy postarat spíš o něj?“ otázala jsem se a mrskla jsem ocasem, jak jsem měla ve zvyku. Pak mi navrhla, jestli bych nechtěla vzít Awnay na menší lov nebo ji provést po okolí. „Nejdřív by se měla naučit jiné užitečné věci pro vlčici, než lov, nemyslíš?“ vyslovila jsem k Lauře otázku, která však moc jako otázka míněna nebyla. Spíš to bylo rozhodnutí, které jsem udělala. Začínáš se chovat jako tvoje matka… Někdo ji ale všechno musí naučit dřív, než z ní vyroste někdo jako já… Jak myslíš. Otočila jsem se na Awnay. „Jestli chceš jít s Laurou na lov tak jdi, je to tvoje rozhodnutí,“ řekla jsem jí a usmála jsem se na ni.

Tak když už je tu ta možnost, tak proč se nepřidat, že ... :D ráda bych tedy zažádala o třetí charakter. Víc k tomu asi říkat nemusím, čas mám a za oba vlky píšu často (pokud nejsem někde zaseklá, jako teď se Sigym) :D

Podívala jsem se na Awnay, která se složila do trávy a zaujat sledovala okolí. Ashe se rozeběhla pryč a já jí jen kývla na pozdrav. Aspoň že někdo se může proběhnout za hranice lesa… taky bych se šla projít. Bílý vlk začal říkat, co všechno by mohl udělat. Když chtěl moje vlčata nazvat potvorami naklonila jsem hlavu na stranu s pohledem „to myslíš vážně“ Naštěstí si rychle rozmyslel, co chtěl vlastně říct. To že jim tak říkám já, neznamená, že jim tak může říkat kde jaký přivandrovalec. Pohodila jsem ocasem a upřeně ho sledovala. Meadow vypadal, že by byla ráda, kdyby s ní byl ve smečce. „Multifunkčnosti mě nijak neoslňuje a ani tvoje další schopnosti,“ řekla jsem stroze, protože mě začínal nudit. Proč jen žádný vlk nemůže být zajímavý. Povzdechla jsem si a obrátila se zpět na vlka. „Ale vzhledem k tomu, že Meadow na tobě nejspíš záleží, tak si tě tu necháme,“ řekla jsem jako by to nebylo vůbec závažné rozhodnutí. Je nás v lese moc, tak strašně moc… Ale někoo už jsem neviděla roky, tak třeba nás opustili. Pomyslela jsem si. „Tahle smečka je teď tvůj domov, nechci slyšet žádné hádky s ostatními. Pokud někoho z nich naštveš a on ti ukousne ocas, je to tvůj problém za mnou nechoď. Delty jsou zde Meadow, Ashe a Laura, která je zároveň pečovatelkou. Nad nimi je pak náš lovec a gamma Naxther. Nakonec jsem tu já a můj partner Arcanus. Ostatní členi smečky se ti jisto jistě představí sami,“ dodala jsem abych ho už měla z krku. S Meadow jsem si chtěla ještě popovídat, ale vypadalo to, že teď bude zaneprázdněna vlkem. Svoupozornost jsem tedy upřela na Awnay. „A ty jsi tu protože?“ nechala jsem otázku nedopovězenou. „A kde máš bratra nebo Lauru?“

//Všechny tři díla zde: http://asgaarska-smecka.blog.cz/1504/velikonocni-akce

TRAMTARADÁ! TRAMTARADÁ!
Vlci a vlčice. Máme tu vyhlášení naší velikonoční soutěže. Chtěla bych nejprve poděkovat Meadow, Lauře a Antenaymovi za účast. Všechny výtvory byly nádherné, ale vítězem může být jen jeden. A tím se stává Laura. Jako odměnu za 1. místo získává 1 hvězdička do magie + 1 křišťál + 25 opálů. Meadow a Antenyam však nemusí zoufat, jelikož jim do úkrytů přibude 1 křišťál + 20 opálů.
Výherkyni gratuluji a doufám, že i ti co se nezúčastnili této akce, se zúčastní té příští :)
A. a E.

Sledovala jsem ty dva. Meadow řekla, že ten vlk, jehož jméno jsem zapomněla - Sakra, s tou sklerózou musím něco dělat. - je tam s ní. Kývla jsem na ni hlavou, že tomu rozumím, ale i tak jsem si dál stála v tichosti za svým, že nám tam stojí dost dlouho. Ještě ho na území smečky klepne a co já potom s ním. Pomyslela jsem si, i když jsem vůbec nevěděla kolik vlkovi může být. Podle pochudlosti byl tulákem už nějaký ten pátek. Vlk najednou promluvil. Jeho hlas byl podlézavý a jeho pohled mi vadil snad ještě víc. V tichosti jsem však poslouchala. Mluvil o Meadow a mě to nejdřív nedocházelo, ale pak se mi rozsvítilo. On chce do smečky?! Nevěřícně jsem na něj koukala. Být tu na mém místě Arc určitě by neváhal, ale já si nebyla jistá. Věděla jsem, že když ho nepřijmu uteče Meadow nejspíš s ním a to by mě pak Arc asi dvakrát nepochválil. Má teď tolik práce, nemůžu mu vzít jediného starého přítele co tu má. „Užitečný je tu každý druhý, ale podívej se na to, jak náš les vypadá. Ochránce si někde chrápe. Lovec šel lovit a od té doby jsme ho neviděla a to bude už skoro měsíc. A naše opatrovatelka se o nikoho nestará. Tak mi řekni, čím ty bys mohl do naší skupiny zapadnout?“ řekla jsem na hlas nedostatky naší smečky. V tu chvíli jsem ani neměla ponětí o tom, že Nax je zraněný a že Laura hlídá Etney a ani o tom, že Ness už má svou hlídku dávno za sebou. Takže vlastně všechno fungovalo naprosto správně.
Podívala jsem se na vlka a chtěla jsem se ho zeptat ještě na něco. Slyšela jsem šelest a tak jsem se otočila, abych viděla Ashe, která k nám došla. V jejích stopách cupitala Awnay. Vypadal o dost větší, než když jsem ji viděla naposledy. „Díky, Ashe,“ prohodila jsem k ní a doufala jsem, že je to dostatečné ohodnocení jejího snažení a mé vděčnosti, že vlče přivedla. Prohlížela jsem si vlastní dceru a nejraději bych se s ní pomazlila a zjistila, jak vyrostla a co všechno umí, ale na to nebyl čas. Ten vlk tu překážel a já doufala, že to budeme mít co nejrychleji za sebou.

Vlku zdar,
jelikož se nám blíží Velikonoce a jelikož tento svátek by mohl být dobrým námětem pro akci, rozhodli jsme se pro vás vymyslet tvůrčí akci, právě pro tento svátek, abychom vám nabídli i nějakou tu jinou aktivitu než jenom psaní za vaše vlkouše.
Akce bude v jádru jednoduchá. Vaším úkolem bude nějak zpracovat (jestli budete kreslit v ruce, na počítači, uděláte keramické dílo, které vyfotíte atd.) vašeho nebo cizího vlka, ve Velikonoční náladě. A tentokrát máme omezení. Žádné psaní! Takže básničky nebo příběhy nebudou do soutěže zařazeny. Celá akce bude probíhat od 2.4.. do 6.4. takže máte přesně 4 dny, což je dost času (když přihlédneme k tomu, že někteří mají prázdniny).
Takže si to zrekapitulujeme.
Co: tvůrčí činnost (né psaní!)
Téma: Vlci a Velikonoce.
Kdy: od 2.4. do 5.4. 23:59
Kam: Odpovědi zasílejte do vzkazů buďto Arcovi nebo Elise

Případné dotazy směřujte též do vzkazů. A. a E.

P.S. odměny jsou tajmestvím

Sledovala jsem ty dva a pomalu jsem si uvědomila, že už jsem konečně vidět. No vypadalo to, že si mě nevšimli a zrovna se rozhoupávali, že by mě šli hledat. Ten vlk ještě chtěl něco podotknout na moji adresu, ale v čas se zarazil. Máš takové štěstí, jestli bys štěknul jenom trochu křivě dostal bys ťafku… Ty seš vždycky tak nepřátelská… a Ty jsi jak sluníčko, některý dny. Jeden by si i myslel, že ti to mateřství stouplo do hlavy… Pfff… Mrskla jsem ocasem a pomalu jsem se zvedla. Byla jsem od nich kousek, ale i tak jsem vyšla procházkovým krokem, jako bych teprve dorazila na místo.
Podívala jsem se na Meadow a pak jsem upřela pronikavý pohled na vlka. „Promiňte, že vás obtěžuju, ale přijde mi, ž se tu tenhle ten potlouká nějak dlouho,“ prohodila jsem bez úvodních pozdravů, protože na ty jsem zrovna teď neměla čas. Chtěla jsem to mít co nejrychleji z krku, abych se mohla věnovat nalezení Arca, který byl nejspíš pořád někde na lovu. Ale Laura byla na lovu taky a ta už se vrátila… Asi se jenom někde zdržel s kořistí. Moje myšlenky se nejdříve ubírali tím nejčernějším možným směrem, ale pak jsem si uvědomila, že kdyby se Arcovi něco stalo, byla bych ta první co by se to dozvěděla. Navíc les by mi to řekl kdyby se mu něco stalo. Prostě bych to cítila. Zatřepala jsem hlavou a podívala jsem se na ty dva. Věděla jsem, že mi chtějí něco říct, ale nedala jsem na sobě nic znát. Dál jsem se tvářila chladně a rezervovaně. Nedůvěra ze mě přímo kapala.

Ti dva se začali dohadovat což zbudilo mojí pozornost. Zamyšleně jsem se na ně dívala. Vypadalo to, že všechno je na Meadow, protože vlk vypadal rozhodnutý, že z lesa odejde. Chtělo by to nějakou vypasenou vránu, aby to bylo dokonalé představení. Proletělo mi hlavou a já se musela mlsně olíznout. Sledovala jsem ty dva a přeskakovala pohledem. Nejdřív na Meadow pak na vlka. Pak zase na Meadow. Asi jsem přestala dávat pozor, protože najednou jsem se z ničeho nic zviditelnila. Bohužel jsem byla tak zaměřená na ty dva, že jsem si toho vůbec nevšimla. Škoda že tu neteče krev, to by bylo možná ještě lepší. Nevěděla jsem proč, ale hádky jiných vlků mi dělali dobře. Švihla jsem ocasem, ale jelikož jsem byla pořád přesvědčená, že nejsem vidět, tak jsem ocas pomalu položila na zem, abych nezpůsobila žádný hluk.

Sledování jich bylo tak otravné, že jsem byla v pokušení odejít pryč nebo jim tam hodit ohnivou kouli, aby byla nějaká sranda. Jedna ohnivá koule a bylo by hotovo. Můj plán byl jednoduchý, ale v jednoduchosti se skrývá krása a taky genialita takového plánu. Když vlk prohlásil, že se od Meadow ani nehne, byla jsem v pokušení začít se smát, ale místo toho jsem vydala jen přidušený zvuk, protože jsem si uvědomila, že by mne mohli slyšet. Meadow mu na to řekla, že máme plnou smečku a že tu není prostor a že se o mé osobě nemá tak vyjadřovat. Pff jako by si ona myslela něco jiného. Vlk prohlásil něco o rozšiřování smečky. Nadzvedla jsem hlavu a nevěřícně na něj koukala. Přece ani on nemohl být tak hloupý, aby si myslel, že si sem jen tak nakráčí, pomalu ani nepozdraví, a hned ho všichni budou na tlapkách nosit. Pak taky prohlásil něco o tom, že bych se mohla tvářit líp. Jasně na nějakýho namyšlence se já budu tvářit mile a budu samej úsměv, no to víš, že jo. Náhle se vlk otočil že půjde pryč. Podívala jsem se na Meadow a čekala jsem, jak zareaguje. Možná že kdyby hodně moc prosili místo by se našlo… Nebuď tak měkká! Zavrtěla jsem hlavou a sledovala je.

Nakonec se ti dva rozhodli, že nikam nepůjdou. No tak faaajn. Dobře… aspoň si můžeš lehnout a odpočinout si, žere to magii jako snad nic jinýho. Lehla jsem si na zem a položila si hlavu na packy, abych si trochu odpočinula. Magie mi odebírala energii, ale když jsem teď ležela, nemusela jsem se tolik soustředit na zamaskování svých kroků. Bavili se o vlčatech a o to, že má Meadow odznaky. To jako vážně? Takhle prvoplánově flirtovat? Nakrčila jsem nos a dál je potichu sledovala. Pak ten vlk začal mluvit a přišlo mi, že mluví o mě. Ehm ehm, ty seš tu vetřelec, tak si laskavě rejpej do někoho jinýho. Pomlouvání je spíš pro vlčice ne?... Neboj jestli mě moc naštve tak si z něj uděláme sváču, co ty na to?... Beru. Chtělo se mi spát, ale nutila jsem se mít oči otevřené a soustředit se na svou magii. Jednou jsem vydržela mít magii neviditelnosti dva dny, takže jsem byla rozhodnuta teď to zvládnout taky. Déle jsem stejně neplánovala být ukrytá.

Sledovala jsem ty dva a naslouchala jejich hlasům. Bylo to tak strašně nudné a únavné, protože se rozhodli, že se projdou. A ty jejich kecy. Málem mi z toho praskla hlava. Navíc většina otázek byla strašné klišé. To se nemůžou bavit o něčem důležitějším? Jako třeba co po Meadow chce, že ji najednou tak strašně moc chtěl najít co?... Hlavně mě taky zajímá, kam ho tady bude chtít Meadow vodit, protože docela riskuje, že narazí na někoho dalšího, když se nám tu takhle budou promenádovat… Tak teď máš aspoň odůvodněno proč je sledovat, co kdyby náhodou došli k jeskyni a z něj se vyklubal psychopat?.... Pravda pravdoucí. Proběhlo mi hlavou. V klidu jsem cupitala za nimi jako nějaký ocásek a naslouchala jsem všemu, co říkali. Přeci jenom jsem se chtěla o tom vlkovi dovědět co nejvíc, když už nám takhle leze za Meadow. Byla jsem prostě šíleně zvědavá. A účel světí prostředky ne?

Sledovala jsem ty dva, kteří se nejspíš poznali. Ashe působila trochu ztraceně, ale to byl nejspíš jenom můj dojem. Možná by bylo nejlepší je tu nechat, ať si to vyříkají… To by bylo nejhorší. Musíme na ně dohlédnout. Hlavou mi proběhl dokonalý nápad. „Ale ne klidně tu zůstaňte. Myslím, že Meadow to zvládne,“ rozhodla jsem a podívala jsem se na Ashe. „Mylsím, že nejlepší by bylo nechat je tu o samotě,“ naznačila jsem jí, aby se vypařila, ale nechtěla jsem jí k tomu přímo nutit, když se zdálo, že s tím vlkem se zná. „Kdyby něco stačí štěknout a ukousnu mu hlavu,“ zašeptala jsem Meadow do ucha, když jsem se rozhodla odejít. Uchopila jsem do zubů Etneye, který pořád ještě spal. Pomalým krokem jsem s ním zamířila k jeskyni.
Nebylo to naštěstí daleko, takže jsem ho položila před jeskyní a čumákem mu naznačila, ať jde dovnitř. Poslechl mě, což byl zázrak. Když mi zmizel z dohledu, otočila jsem se a rozhodla jsem se využít své magie. Šmírovat je neslušný… Ale je to pro dobro smečky, co kdyby se tam něco dělo. S nádechem jsem se pustila do magie. Trvalo mi to jenom chvilku, než jsem si uvědomila, že moje energie odchází z těla. Pomalým krokem jsem se začala vracet k ostatním. Meadow ani nevěděla, že mi vlastně pomohla vylepšit zbraň k jejímu šmírování. Neviditelnost mě pokryla celou a dokonce zamaskovala i můj pach Snažila jsem se našlapovat co nejtišeji, i když jsem věděla, že moje magie kryje i sebemenší zvuky. Stačí jen nemluvit a bude to v pořádku. Uviděla jsem Meadow a vlka. Sedla jsem si na zem na doslech, abych je slyšela a měla na ně i dobrý výhled. Ale abych při nejhorším mohla říct, že jsem šla jen zkontrolovat situaci.