Příspěvky uživatele

< návrat zpět

1. Les
2. Louka
3.Hvozd
4. Červený
5. Mrazivý
6. Dokonalý
7. Kessel
8. Drzost
9. Pššt
10. Bác

Počkala jsem, až se všichni ztiší a začnou mě konečně poslouchat. Někdo se ošíval a někdo jen tak postával. Ale nesešlo se jich tu nějak moc. Proběhla mi hlavou myšlenka, když jsem pohledem přejela naše malé společenství. Nakrčila jsem nos a podívala se na Arca. Nebylo mi úplně po srsti začít mluvit jako první, ale bylo mi jasné, že někdo začít musí. Zhluboka jsem se nadechla a dala jsem se do řečnění.
„Jsem ráda, že se nás tu pár sešlo. Hlavně ti důležití samozřejmě,“ pohledem jsem zabrousila k Lightovi. Amelis se nažila mluvit s vlčicí, co jsem neznala, ale ta ji ignorovala. Amelis se nebude líbit to, co řeknu. Ale co už. Mrskla jsem ocasem, jak jsem měla ve zvyku, když jsem byla nervózní nebo naštvaná. „Nejprve začnu tím špatným. Kischan a Ness už nejsou na déle členy smečky. Prosím, pokud je potkáte, vyžeňte je z lesa. Dalšími adepty, o kterých skoro ani nevíme, že existují jsou Antenyam a Parysa. Pokud je někdo z vás uvidí, pošlete je za námi,“ udělala jsem pauzu, aby to každý mohl stihnout nějak pobrat. Každý potřeboval svůj čas na vstřebání informací, ale já se rozhodla dát jim jen krátkou pauzu, než začnu mluvit o dalších věcech, které je potřeba oznámit. Znovu jsem pohlédla na Arca, jestli nechce něco říct.
Pak jsem otočila hlavu zpátky k ostatním členům smečky. „V naší smečce se tedy uvolnila nová místa, pokud budete chtít přivést nějakého člena rodiny nebo svého přítele můžete, ale berte na vědomí, že já jsem hodně vybíravá v tom, koho do smečky vezmu a koho ne. Takže to, že si sem přivedete maminku, neznamená, že jí neukousnu ocas a nevyženu pryč, když se mi nebude líbit,“ zabručela jsem. Aby nám z toho tady nedělali holubník.
„Kvůli odchodu Nesse, došlo k malé změně ve funkcích smečky. Ashe byla přidělena funkce ochránce. Tím to jí gratuluji a žádám ji, aby se po tomto shromáždění za mnou zastavila, a já jí vysvětlím co a jak. Další novinkou ve funkcích a i trochu v hierarchii smečky je, věc týkající se lovce. Náš nynější lovec toho má poslední dobou až až a tak jsme se rozhodli dát na funkci lovce Lighta, kterého také povyšujeme na post delty. Doufám, že s tím nebude mít nikdo problémy,“ podívala jsem se na oba dva zmiňované a čekala jsem, jestli Arc něco dodá, nebo se chopí slova někdo jiný. Asi se nikdo na nic ptát nebude, ale jeden nikdy neví.

Seděla jsem si tak na kameni a čekala, kdo všechno se tu objeví. Doufala jsem, že by mohla dorazit aspoň nějaká část smečky, abychom si ujasnili kdo tu s námi je a kdo nás opustil. Arc se nabídnul, že sežene nějaké dřevo. Jen jsem zavrtěla hlavou. Dřevo nebylo třeba, byla jsem zvyklá pomoct si jen svou vlastní silou a tak jsem dokázala odhadnout, že dokážu oheň udržet dostatečně dlouho. Navíc síla kamzíka mne naplnila energií a adrenalin z jeho lovu mi navíc přidal živočišnou bdělost, která mne udržela vzhůru, i když energie vyprchávala.
„Teď chvilku počkáme Míí,“ odvětila jsem béžové vlčici a zvedla jsme se. Přenesla jsem váhu na přední tlapky a pak zas na zadní, abych si protáhla hřbet. Věděla jsem, že může chvilku trvat, než přijdou ostatní, ale já chtěla využít téhle chvíle nádherného ticha k tomu, abych si vyčistila hlavu. Bylo mi jasné, že nás s Arcem čeká několik důležitých rozhodnutí. Natáhla jsem se na kámen a potichu čekala. Oheň byl uklidňující a já se zaměřila na jeho plameny, které levitovaly nad zemí.
První se z lesa vynořila Amelis. Vypadala trochu zmateně. Pozdravila a tak jsem jí kývla hlavou na pozdrav, nebyla jsem ještě odhodlaná mluvit. No odhodlaná, spíš jsem byla neuvěřitelně líná. Pohodila jsem ocasem a přejela ji pohledem. Dotazovala se na Nesse. K čemu je mi ochránce, když není ani ve své smečce a nic tu nedělá. Arcu?! Oslovila jsem ve své hlavě černého vlka, aby věděl, že myšlenky jsou mířeny přímo na něj. Také jsem podpořila svou mysl pohledem, aby stihl mou myšlenku zachytit. Amelis jsem neodpověděla.
Další se z lesa vynořila vlčice s podivným kožichem. Nakrčila jsem nos a podívala se na Arca. Moje skeróza byla obdivuhodná. Neměla jsem ani ponětí, jestli jsem tuhle vlčici přijala do smečky, ale rozhodně voněla pachem Asgaaru. „Můžeš klidně jít blíž… Jak že se to jmenuješ?“ oslovila jsem fialovou vlčici bez zbytečných vytáček. Neměla jsem náladu na to si nějak hrát na slušnou a různými oklikami zjistit jak se jmenuje a jak se sem dostala. (// aneb tak to dopadá, když si ani jeda alfa nepamatuje, koho do smečky vzali).
Jako poslední se do údolí vřítili Light s Ashe. Oba pozdravili a já zase jen pokývala hlavou. Všetečná Ashe zpozorovala neznámou a začala se hned vyptávat. „No tak můžeme začít?“ nahodila jsme otázku a doufala, že se všichni rychle usadí a začnou poslouchat.

//Asgaar

Vběhla jsem na mýtinu. Když jsem měla plný žaludek, byly pro mne jen dvě možnosti, co dělat. Buď si lehnout a hezky se vyspat, což bych teď dělala tak strašně ráda, nebo jsem mohla být aktivní jak nadopovaná veverka. Arc rozhodl za mě, že musím dělat nějakou aktivitu, kterou bych byla prospěšná pro smečku. Rozeběhla jsem se proto ke kamenům a vyskákala obratně až na vršek. Sedla jsem si jako bych byla na trůně a spokojeně hleděla na své poddané. Pak jsem pozvedla hlavu a zavyla. Nic moc nádherného to nebylo, vždycky jsem měla hrubý hlas a když už jsem musela vít nesnažila jsem se ani předstírat, že umím měnit melodie. Na druhou stranu si můj hlas nemohl nikdo zaměnit s ničím jiným.
„Doufám, že někdo dorazí, nehodlám tu na ně čekat celý měsíc,“ prohodila jsem směrem k Meadow a Arcovi. Zamyšleně jsem si lehla na šutr. Bylo mi teplo, i když ostatním nejspíš ne. Zaměřila jsem se na místo pod skalou a s trochou soustředění jsem tam vykouzlila plamínky, které hezky pobíhaly kousek nad zemí. Magii jsem už dlouho nepoužívala a proto mě to malinko ukolébalo do jistého stavu před spánku, ale věděla jsem, že jakmile přestanu plameny přiživovat budu zase plná energie. Ještě, že jsem se najedla a mám z čeho tu energii dávat.

Lov proběhlo skvěle. Všichni přežili a mládě bylo rychle a čistě skoleno. Mrskla jsem ocasem a sedla si. Olízla jsem si mlsně tlamu, kterou jsme měla zalepenou krví. Ta červená tekutina chutnala dobře a mě došlo, jaký mám hlad. Arcanus navrhl odtáhnout naši kořist do údolí, ale já spíše souhlasila s Meadow, která navrhovala nažrat se. Má pravdu, proč by se měli nažrat ostatní, když nic nedělali. Mohou si nalovit zajíce nebo něco podobného. Podívala jsem se na Arca a pak jsem se hladově zakousla do masa s tím, že problém jsem vyřešila.
Hladově jsem trhala maso a přežvykovala ho. Tlamu jsem měla opět od krve, ale to mi nevadilo. „Nevím jak vy, ale já mám hlad. Takže pokud se do toho masa nepustíte hned, asi vám ho všechno sežeru.“ Zabořila jsem čumák zpět do masa a pokračovala v jeho konzumaci, dokud jsem nebyla plná k prasknutí. Olízla jsem si čumák a sedla si kousek od masa. „A teď můžeme svolat smečku,“ navrhla jsem a rozeběhla se směrem do lesa k místu kde bylo údolí. Bylo mi jedno jestli běží za mnou nebo ne.

//Údolí

Rozeběhla jsem se směrem, kam se vydalo mládě. Moje rychlost, ale nebyla taková, jakou měla Meadow nebo jakou oplýval Arcanus a tak jsem poměrně zaostávala. Naštěstí se Meadow podařilo vytvořit magické liány, o které se to nebohé mládě přerazilo a to mne povzbudilo k rychlejšímu běhu. Zrychlovala jsem, co to šlo a pak jsem se neohroženě vrhla na mládě.
No než jsem se na něj vrhla, byl tu menší tanec mezi mnou a kopyty. Mládě se snažilo zvednout ze země a já se snažila udržet ho na ní, aby to mohly ostatní dokončit. Obratně jsem poskakovala mezi kopyty, a když jsem viděla, že už se snad nějak snaží zvednout, zakousla jsem se a strhla jsem jej zpátky k zemi. Krev mi pomalu plnila tlamu s každým dalším kousnutím do živého masa a to mě nutilo, abych byla ještě víc bojovná a abych kousala ještě hladověji. Mládě sténalo a já věděla, že bych mohla použít svou magii a zapálit ho, ale přišlo mi to barbarské a neférové, takže jsem dál jen tančila svůj tanec mezi kopyty a čekala na to až Meadow nebo Arcanus ukončí jeho marný boj.

//Všichni Ježíšci si mákli a proto jsem mohla akci odeslat již dnes.
Pokud by však někdo přeci jen nedostal svůj dáreček všechny reklamace prosím ke mně :)
Snad udělaly dary radost a doufám, že se uvidíme u další akce.
Díky všem za účast Elisa.

Mea odsouhlasila můj plán jít něco zabít, protože má prý taky hlad. Byla jsem ráda, že ji aspoň nezneužiju, ale bude to týmová spolupráce. Tak jak to má v rodině být. Mrskla jsem ocasem a kývla jsem hlavou. Béžová vlčice se ještě otázala, kam půjdeme. Zamyslela jsem se nad tím, jestli se mi chce jít na jiné území. Byla jsem totiž přesvědčena, že v okolí musí být nějaké stádo. Přešla jsem k nedalekému kameni a začala se soustředit. Jednu tlapu jsem dala na kámen a snažila jsem se přestat vnímat svůj tlukot srdce a zvuky okolí. Cítila jsem okolí. Cítila jsem sebe a Meadow jak tu stojíme. Cítila jsem i ostatní členy smečky. Cítila jsem Arca jak se k nám blíží a Lauru s cizincem, jak odcházejí pryč. Cítila jsem zajíce, jak pobíhá nedaleko od nás. A cítila jsem i stádo. Mufloni nebyli daleko a nebylo jich mnoho. Na zimu jejich stav mírně prořídl, ale pořád jsem si byla dost jistá, že něco ulovíme. Položila jsem tlapu zpět na zem a obrátila se zrovna ve chvilce, kdy na nás Arc zakřičel.
Snažila jsem se potlačit emoce, které na mě dotíraly. Arc se o mě otřel a já se jen zavrtěla. Nepotřebovala jsem nic víc. Byla jsem ráda, že je tady a to mi stačilo. Meadow ho hned začala okřikovat. Sedla jsem si na zem a nezaujatě je poslouchala. Pak jsem jenom sdělila informace, které jsem získala. „Kousek odsud je stádo muflonů. Připlížila bych se mezi ně a pak udělala rozruch a vy byste je chytili,“ prohodila jsem a nečekaje na jejich rozhodnutí jsem se rozeběhla k místu, kde bylo stádo. Běžela jsem proti větru, aby mě stádo necítilo dřív, než se k nim dostanu. Okem jsem prohlédla celé stádo, abych našla jednoho odstrčeného muflona. Nebyl starý, bylo to sotva odrostlé mládě, ale bylo dostatečně od stáda, abych ho mohla odtrhnout. Kývla jsem hlavou směrem k němu a doufala jsme, že to ti dva pochopí. Pak jsem se začala plazit směrem k muflonovi. Když jsem byla dostatečně blízko zvedla jsem se a začala jsem výt. Stádo se vyděsilo a dalo se do pohybu

Poslouchala jsem Meadow, která si mírně postěžovala, že Arcanuse neviděla už poměrně dlouho. A co mám říkat já? Jsem jeho partnerka a neviděla jsem ho už několik týdnů. Proběhla mi hlavou myšlenka, kterou jsem nechtěla s Meadow sdílet, ale stalo se. Nesnášela jsem, když měl někdo myšlenky a mohl se mi prohrabávat v hlavě. Arca jsem byla ochotná do své hlavičky makovičky pustit, ale rozhodně jsem nechtěla, aby i ostatní ze smečky věděli o mém malém problému, který se v ní nacházel.
Když mě vyslechla, vypadalo to, že pochopila, co jsem jí chtěla touhle svou rozpravou naznačit a že mě možná i – světe div se – poslechne. „To doufám,“ řekla jsem jí trochu zaskočená tím, že mě opravdu poslouchala. Co mě zaskočilo ještě víc bylo že se začala vyptávat, s čím by mohla pomoct. Nevěděla jsem, jestli vůbec máme nějaké věci na udělání, ale byl to jen momentální zkrat. Hned jak jsem se začala zamýšlet nad tím jestli musím něco udělat, co bych jí mohla svěřit se mi v hlavě vyrojila spousta nápadů. „Je nutné obejít hranice,“ vyhrkla jsem jako první, ale pak mi došlo, že je tu možná něco důležitějšího. Měla jsem strašný hlad. „Nebo můžeš jít se mnou na lov, jestli chceš?“ dodala jsem takticky, abych přímo neodhalila svoje hladové karty a taky to že zajíce nebo vrány už se mi jíst nechce.

(Ne)chtěná návštěva

V šedivém kožichu, zlostí se třese,
V zubech pak běloučkou kost hrdě nese.
Tlapká si po sněhu, který se leskne.
Těší se chudinka, jak sebou pleskne.

Jen však se její záď dotýká země,
přibíhá vlčice, táže se jemně.
„Prosím vás nevíte kde, že to stojím?
Chodím tu hodiny, trochu se bojím.“

Vlčice šedivá pozvedá zraky.
Možná že ztratila v lese se taky?
„Copak ty necítíš kolem ty pachy?
Rychle mi odpověz, nesnáším tlachy.“

Cizinka zděšená rudým pohledem,
sedla si na zem svým slušným posedem.
„Co si tu sedáš pod moje dva duby!
Že ten tvůj krk stisknou mé ostré zuby!“

Šedivá vlčice začala vrčet.
Cizinka zarytě zůstala mlčet.
Šedivá zacvaká ve vzduchu zoubky.
Nejspíš na cizinku dostala choutky.

Utíká nebohá vlčice z lesa.
Šedivé srdíčko zábavou plesá.
Lehne si ke kosti a dá se do ní,
Doufá že další host aspoň zazvoní.

Tak proč to taky nezkusit, že?
Nad možností pomáhat s chodem této stránky jsem přemýšlela hned, jak jsem tenhle článek viděla a přečetla. Nebudu to zbytečně okecávat, na Gall chodím několikrát denně a trošku to tu znám a ráda bych dala tlapku k dílu.
Proto se hlásím na správce k Životu či k Smrti.

Seděla jsem na zemi jako posel pomsty. Vítr ani sníh se ke mně nedostávaly díky ochraně hustého lesa, který byl neprostupitelnou hranicí mezi venkovním světem a světem smečky. Byla jsem rozmrzelá z nedávného výstupu, který jsem měla s Meadow a Scrootym. Švihla jsem ocasem a sledovala béžovou vlčici, která si ze mne nejspíš dělala velkou srandu. Nejprve se pozastavovala nad svým postavením. „Ty, Laura a Nax jste gammy. Arc vám to měl vyřídit, ale nejspíš na to v tom shonu zapomněl,“ odsekla jsem rázně. Nebyla jsem zvyklá na to, že někdo něco nevěděl. Takhle se vykašlal na své povinnosti… On zato ale nemůže. Má toho taky hodně…. Jen aby ses ho nezastávala. Elisa a její miláček. Je mi z vás dvou zle. Vydralo se mi z hrdla mírné zakňučení a doufala jsem, že ho Meadow nezaregistrovala.
Další proslov béžové vlčice mne nijak nenadchnul, ale nechala jsem ji v klidu domluvit. Její milostný život mě zajímal pra málo a byla jsem rozhodnutá, že jí to dám dostatečně najevo. „My nejsme kamarádky. Já jsem tvoje alfa. A jako alfu mě zajímá vše co se ve smečce děje a vše co se nějak dotýká jejích členů,“ řekla jsem jí s klidem. „Zajímám se o to, co se děje tobě, protože to ovlivňuje i ostatní členy. Nejen tím, že se tu potuluje cizí vlk, který tak nádherně naznačil, že by mi nejraději zakroutil krkem. Ale taky tím, že pokud se ty nebudeš moct soustředit například na lov nebo na něco podobného. Nebudeš smečce k ničemu a budeš jen na obtíž. A já bych tě moc nerada vhodila,“ řekla jsem jí s kamenným výrazem. Mrskla jsem ocasem a čekala co mi odpoví.

Hola hej všem místím vlkoušům,
Svátky už nám nedočkavě klepou na vrata a byla by sranda si je trochu zpříjemnit, nemyslíte? Proto jsme se rozhodli uspořádat „tajného Ježíška“.
O co půjde?
Váš úkol bude následující, do 22.12.2015 napíšete mě do vzkazů, jestli se hodláte soutěže účastnit.
23.12. obdržíte jméno vlka, který vám byl náhodně vylosován. Bude se jednat pouze o vlky ze smečky, kteří se rozhodli do soutěže též zapojit. Váš úkol bude jednoduchý. Musíte vymyslet dárek, který vlkovi dáte. Jestli to bude báseň, kresba nebo něco jiného je zcela na vás.
Dáreček poté zašlete do 30.12.2015 mě nebo Arcovi do vzkazů a my se je pokusíme doručit jejich budoucím majitelům. Do vzkazu s dárečkem také napište, zda chcete, aby se obdarovaný dozvěděl od koho dárek je nebo ne.
Doufám, že když jsou ty prázdniny, zapojí se vás co nejvíc, úkol je to opravdu jednoduchý a co je lepšího než pocit, že jste někomu udělali radost? :)
Hodně zdaru A. a E.

P.S. :V následujících dnech se můžete čekat na pár šokujících novinek! Takže zůstaňte na příjmu :D

Snášela jsem ho jen jako by byl otravný hmyz, co mi bzučí kolem uší. Tím byl a ničím jiným. V klidu. Nesmíš mu ublížit. Mohla bych. Ale nesmím. Mohla bych. Ale nesmím. Opakovala jsem si svou mantru zatím, co on pořád nepřestával mlít pantem. Poslouchala jsem, ale zachovávala jsem si v mysli jen to důležité. Jeho teatrální gesto při odchodu mne mírně vyvedlo z míry a z mé tlamy se vydralo přidušené zavrčení, ale nechala jsem to být. V čas jsem se ovládla, abych po něm neskočila a nezakroutila mu krkem. Meadow se takticky přemístila, ale to jsem taky nechávala být, dokud mi jeho černý kožich nezmizel z dohledu. Ještě chvilku jsem se soustředila, než jsem si byla jistá, že odešel a nevrátí se.
Obrátila jsem svůj pohled na béžovou vlčici, která sice byla vyšší než já, ale to mi rozhodně nebránilo v tom se narovnat a tvářit se hrozivě. „Děláš si ze mě srandu?!“ vyštěkla jsem na ni, když jsem konečně mohla povolit svým emocím, aby vypluly na povrch. Bylo mi jasné, že by si Arc nepřál, abych na ni byla hnusná, protože byla jeho kamarádka, ale já to prostě nedokázala zkousnout. Neměla jsem ráda vlčice, které se tahají s každým koštětem, co se kolem nich otočí. „Co to jako mělo znamenat? To tvoje chování vůči němu. A co jste tu celou tu dobu dělaly? Kdybych se nevěnovala Awnay přišla bych to vyřídit už dřív, ale doufala jsem, že to zvládneš. Jako od Gammy bych od tebe očekávala víc,“ seřvala jsem jí jako malé vlče, které si nic jiného nezaslouží. Aspoň jsem na ni nevrčela a necenila zuby, jak jsem měla ve zvyku, když jsem se naštvala.
Pohodila jsem nasupeně ocasem a zhluboka se nadechla, abych se uklidnila. Nepomáhalo to a tak jsem si to začala rázovat sem a tam, jako bych byla nervózní, ale ta chůze mne uklidňovala. Nakonec jsem se posadila na zem a znovu jsem si zhluboka oddechla. „Popravdě je mi jedno s kým se taháš a jak se s ním taháš, ale přijde ti to fér vůči ostatním? Co třeba chudák Light, kterého ten pobuda chtěl napadnout a přitom já si myslela, že ho chceš ve smečce, protože je ti blízký,“ dodala jsem, protože mne to velmi zajímalo. Upřela jsem na Meadow svůj pátravý pohled. Naštěstí už jsem se tvářila spíš unaveně než vytočeně. Tenhle rozhovor mě zmohl.

Sledovala jsem Scrootyho a Meadow jako bych byla rozhodnutá už předem, co s nimi. A vlastně jsem byla rozhodnuta předem. Nesnesu ho tu! Ať vypadne, nebo ho zakousnu!... V klidu. Žádné vztekání. Jen v klidu… Ten tvůj klid mě jednou zabije…. Můj klid tě drží tam kde jsi. Odsekla jsem sestřinu hlasu ve své hlavě. Mučila mě tím, jak se dokázala objevit v té nejnevhodnější situaci. Nestačilo, že jsem musela vést konverzaci s Meadow a Scrootym, která byla sama o sobě zlá, do toho jsem se snažila hlídat Arca, kdyby volal o pomoc, a nakonec se ještě musím dohadovat s ní. Bylo to k vzteku a to mě nutilo být ještě víc nepříjemnou, než jakou jsem normálně bývala. Meadow se snažila působit klidně, i když jsem vycítila její nervozitu. Neboj, nic mu neudělám, pokud mě nevytočí. Tahle smečka nepotřebuje na svém území krev. Věděla jsem, že ovládá myšlenky a trochu mě rozčilovalo, že je nervózní a bojí se. Na jednu stranu jsem chtěla zakousnout Scrootyho na druhou stranu obejmout Meadow. Bylo to jako na horské dráze. Ale co si budeme povídat, moje emoce byli vždy jak na horské dráze.
Poslouchala jsem Scrootyho, který mne bez obalu urážel. Pomalu jsem začala zarývat nehty do hliněného podkladu. Zhluboka jsem dýchala a snažila se být v naprosto ledovém klidu. Byla jsem jak skála, kterou nepohne nikdo a nic. Byla jsem součástí tohoto lesa, který mi dával sílu. Byl to můj domov. Ne jeho. Mohl mě urážet, jak chtěl, ale přeci jen bude muset odejít. „Arcovi o tvé návštěvě řeknu. A neboj já mu o tom nevykládala, je dost chytrý aby si dal dvě a dvě do hromady,“ odvětila jsem s klidem, ale jasně bylo cítit, že to ve mně vře. „Pro tebe to možná byla malá ranka, kdybych nebyla mokrá, tak by se možná nic nestalo. Ale minulost je minulost. Proč se jí zaobírat,“ Navíc teď, když vidím, že bych ti nakopala zadek, kdybych mohla. „Pokud si mě přišel urážet, tak tě musím upozornit, že jsi stále na území mé smečky a že pokud ti nic nemohu udělat já. Už kvůli Arcovi. Moje smečka může,“ odvětila jsem s mírným úšklebkem.
A najednou začala magie, kterou jsem na něj použila působit. Vysypal mi ze sebe všechno. Dokonce i to co nevěděl, ale nakonec se to zvrtlo. Došlo mu, že neříká to, co by chtěl říct a tak zavřel tlamu. Cítila jsem ve své hlavě nutkání uhnout pohledem a přestat magii používat. A tak jsem přestala. Nedobrovolně, ale přeci. Ten zmetek má příkaz. Pusť mě na něj!.... Ne! Nechtěně jsem zavrčela, když se Scrooty zmínil o počasí.
Švihla jsem ocasem. „Žádám tě naposledy, abys opustil tento les,“ nebyla to výhružka, nebyla to žádost. Bylo to prosté konstatování a taky jsem věděla co udělat kdyby mu nechtěl vyhovět. Bylo by to ode mne kruté a potrestalo by to i Meadow o které jsem věděla, že jemu na ní záleží. Když už jsme u toho s Meadow jsem byla rozhodnutá si promluvit hned, jak se ho zbavím. Přeci jen byla to její neschopnost, která ho udržela na tomto území. Měla ho vyhodit nebo ho odtáhnout jinam. A navíc pokud ho nechala zaútočit na člena smečky, jak jsem vyrozuměla z jeho doznání, zasloužila si trest. Zvedla jsem hlavu a sjela Scrootyho pohledem.