Příspěvky uživatele

< návrat zpět

F3: 6) Napiš závěr celé scény. (Použij slova spojená s koncem – např. popel, dým, ticho.)

S úlevou jsem vydechl, když Lalie řekla, že se jí nic nestalo. "Ochraňoval nás oba," opáčil jsem krátce s náznakem úsměvu. Snad ochránil i Hyettu. Okrajem mysli jsem zauvažoval, zdali je Monn i Lalie patronem či jestli zmínila právě jeho kvůli naší blízkosti k moři, ale pro tu chvíli jsem o tom nedumal příliš hluboce. Bude nám snad dopřán čas si všechno povědět. Jen, co budeme zase všichni pohromadě.
Došli jsme až do pirátského tábora, kde už panoval ruch a shon, jak piráti spěchali, aby se nalodili. S rostoucím neklidem jsem mezi pobíhajícími vlky hledal Hyettu... a nenacházel. "Ta hnědá vlčice, kam jste ji poslali?" pokusil jsem se zeptat kulhavého vlka, který procházel kolem, ale ani se po mně neohlédl. Jako bychom byli vzduch. Během pár chvil už byli piráti na lodi a odráželi od pobřeží.
Zůstali jsme stát v mokrém písku. Sledoval jsem, jak se loď vzdaluje a představoval jsem si, jak to asi vypadá z její paluby. Jak se mi dva zmenšujeme a zmenšujeme, až jsme jako dva mravenci, pak jako zrnka písku, jak nakonec zmizí i náznak země a zůstane jen nedozírná modrá dálava. Na pláž padlo ticho, po předchozím shonu téměř dusivé. Vítr vanoucí od moře přesýval písek a smazával stopy, které po pirátech zůstaly. Slané vlny olizovaly pobřeží.
Byl konec. A Hyetta nikde.
Srdce se mi sevřelo. Nebyla s nimi, nevlekli ji na loď. Musí tu někde být. "Já vím. Můžeme ji hledat společně. Byla tady, v táboře, než odjeli a určitě ji nebrali s sebou," pokud ji nenaložili na loď, když jsi byl pryč, když ses otočil zády, pokoušely se o mně pochybnosti, ale nenechal jsem je, aby ve mně hlodaly. Že by byla Hyetta nadobro pryč bylo až poslední možností. "Projděme pobřeží. Možná se jí podařilo jim uniknout," navrhl jsem a s čenichem skloněným u země jsem pomalu vykročil, nedbaje na únavu ani na poraněné rameno. To všechno mohlo počkat.

F3: 5) Zeptej se, zda byl poklad vůbec někdy skutečný – nebo jestli to byla celou dobu past. (Vlož do postu 5 slov, která by mohla být pirátským heslem.)

Souboj skončil tak rychle a nečekaně, jako i začal. Zlompacka, starý mořský vlk, zatřepal jedním z bývalých pirátů jako kusem hadru a když to spatřil ten, se kterým jsem se potýkal já, vzal do zaječích. Nechal jsem ho běžet. Druhý vlk už nevstal. Měl tu zůstat a až se zvedne příliv, patrně se stát potravou pro ryby. Bylo zbytečné zemřít kvůli tak malichernému sporu a doufal jsem, že alespoň jeho duše nalezne klid.
"V pořádku?" směřovala má první slova k Lalii, kterou jsem viděl dostat dělovou ránu do hlavy. Držela se ale na nohou a zdálo se, že se jí nic vážného nestalo. Mě po těle štípalo pár šrámů a na levém rameni se mi kožich lepil krví, ovšem k žádné horší úhoně jsem nepřišel. Bylo to štěstí a děkoval jsem v duchu Monnovi, že na nás dohlédl. Také jsme mohli skončit jako vykuchané ryby v písku.
Zlompacka přiložil k mapě pochodeň. Neubránil jsem se bodnutí lítosti, byla to krásná práce, kterou bylo škoda pálit. Byl bych si ji rád prostudoval blíže. Jednooký kapitán se však beze slova otočil a vedl nás směrem k táboru. Rozvrzaná kocábka houpající se na vlnách to místo označovala dobře. Vypravili jsme se za ním, Lalie se držela po mém boku a já byl rád, že jsem ji našel a že se jí nic nestalo. Chtěla vědět, kde je Hyetta a jestli vůbec nějaký poklad kdy existoval. Pochybuji. Vyhlížel jsem Hyettin hnědý kožíšek v místech, kde jsem ji viděl naposled, ale zatím jsem ji nezahlédl. "Rozumím tomu dobře, že žádný poklad neexistoval, že ano? Jen jste potřebovali někoho, kdo by za vás odvedl špinavou práci." Troufalé, možná, ale vycítil jsem ve Zlompackově náladě zvláštní změnu. Zdál se být spíše melancholický a zřejmě už mu bylo jedno, co bude dál. I já byl s touhle bandou hotový. Hledal jsem pohledem Hyettu. Už musela být blízko.

F3: 4) Vrhni se do boje! (Vlož do postu tři detaily, které by naznačily vnitřní konflikt – třeba pohyb uší, zatažené drápy, neklid v břiše…)

Veškerý zdravý rozum a civilizované řešení sporů letělo z okna. Zatínal jsem zuby, nechtěl jsem se rvát, ale v tomhle bude už jsem neviděl jiné východisko. Bylo na čase to konečně skončit. Jakmile se druzí dva vlci pohnuli proti nám, vrhl jsem se proti nim. Nechtěl jsem, aby měli příležitost ublížit Lalii. Musel jsem se snažit, abych ovládl svůj dech. Nervy pracovaly, ať jsem chtěl, nebo ne.
Jak tomu bylo ve většíně rvaček, i tahle, jakmile vypukla, byla nesmírně chaotická. V hrudi jsem cítil nepříjemné pnutí, nic na této situaci se mi nelíbilo. Uštědřil jsem důkladný kousanec jednomu z vlků a málem ho povalil, když mne Laliin výkřik upozornil na další nebezpečí. Tak tak jsem díky tomu stačil ustát nečekaný útok ze strany. Zlompacka se mlátil s prvním z vlků, zatímco se já snažil vypořádat s tím druhým. Pár šrámu jsem získal, pár jich zase rozdal. Nekousal jsem tak silně, jak bych mohl. Nechtěl jsem vlka zabít.
Koutkem oka jsem spatřil, jak Lalie schytala zásah. Trvalo mi moc dlouho ze sebe setřást svého soka, než abych tomu zabránil a Zlompackovi evidentně bylo úplně jedno, jestli někdo z nás přijde k úrazu. Vrhl jsem se dceři na pomoc, avšak celý tenhle chaotický, krvavý střet už se tak či tak chýlil ke svému konci. Vlci byli jen dva a neměli tolik sil. Bylo jasné, že nemají šanci.

F3: 3) Přidej se na Zlompackovu stranu. (Použij přímou řeč tří postav: Zlompacky, cizího vlka, sebe.)

Co se chystali cizí vlci odpovědět, to už se nejspíš nikdy nedozvíme. Za našimi zády totiž zaburácel hlas kapitána pirátů. "To jsem si mohl myslet," mlaskl, nezněl příliš překvapeně. Cožpak celou dobu čekal, že to budou bývalí členové jeho posádky? Blýskl jsem po něm pohledem. "Nemohl jste rovnou naznačit, co víte?" zeptal jsem se stále ještě s klidem, ovšem má skálopevná trpělivost byla velmi těžce zkoušená. Nikdo, vůbec nikdo z těchto vlků nebyl schopen komunikovat jako rozumná bytost a začínalo to být velmi, velmi frustrující.
Bývalí piráti se otočili na nás, na mě a na Lalii. Cítil jsem, jak atmosféra houstne, jako by bylo ovzduší nabité elektřinou. Tohle se nepodaří vyřešit po dobrém. Napjal jsem svaly v těle. Nelíbilo se mi, že v tom, co přijde, bude zapletená i Lalie.
"Notak? Vyber si stranu, suchozemská kryso," ozval se jeden z bývalých pirátů a já tiše zavrčel. Couvl jsem směrem ke Zlompackovi. Nezamlouvala se mi ani jedna ze stran, ale Hyetta byla pořád někde s jeho piráty a navíc se k němu připojila i Lalie. Tím bylo rozhodnuto. "Zůstaň blízko u mě, pokusím se ti je držet od těla," šeptl jsem dceři do ucha a připravil se na boj, kterému se nedalo vyhnout.

Srpen 3/10 - Varja

Že pochází z jiného klimatu, než jaký tu momentálně panoval, bylo na vlkovi vidět na první pohled. Jeho huňatý, hustý kožich se opravdu nejevil vhodný do letních veder. "Také jsem se narodil v poněkud drsnějších podmínkách, ač možná ne v tak chladných, jako vy, takže tomu rozumím," pokývl jsem hlavou, horko mi nevyhovovalo, avšak můj hrubý kožich byl přece jen o něco všestrannější.
Seveřan skutečně jen zářil. Culil se. Ani nemusel říkat, že je šťastný, bylo to z něj poznat na míle daleko. "To vám přeji, ať už je důvodem toho štěstí cokoliv," máchl jsem ocasem - na světě bylo příliš mnoho trápení, bylo příjemné tedy potkat někoho, komu se daří dobře a ke všemu se nestydí to dávat najevo.
Přestože si zřejmě užíval poklidu u jezera a svého vlastního štěstí, vlk prohlásil, že mu nevadí, když tu budeme společně. Nevadilo to ani mně, tudíž jsem nijak nespěchal zase pryč. "Rád tu s vámi chvíli pobudu," odpověděl jsem a udělal ještě krok do vody, až mi sahala skoro po hřbet. "Já jsem Eladan. Potěšení je na mé straně," pokývl jsem mu a v duchu si zopakoval jeho jméno, abych si ho zapamatoval. Varjargar.

F3: 2) Zkus zjistit, co přesně chtějí. (Použij v přímé řeči: "Nikomu to neříkej.")

Když jsem se zmínil o rodině, Lalie mi špitla do ucha, že v pirátské lodi nikdo nebyl. Kývl jsem téměř neznatelně hlavou. "Vím, kde je tvá matka," šeptl jsem k ní v odpověď a doufal, že Hyetta je pořád tam, kde jsem ji zanechal. A že je v pořádku.
Bývalí piráti nám však neumožňovali odejít. Frustrovaně jsem zafuněl. Tohle bylo úplně to samé, jako předtím se Zlompackou. Spousta tajností, snaha nás přetáhnout na svojí stranu, aniž bychom věděli, o co přesně se jedná, aniž by nám dali přesvědčivý argument, proč by tohle měl být i náš boj. "Ne, hloupý nejsem, avšak nemám ve zvyku nechat se zatahovat do záležitostí, o nichž nic nevím a které se mne netýkají," prohlásil jsem. I Lalie chtěla vědět, oč jde. Ozvala se dost rázně a navzdory situaci jsem pocítil v hrudi vzedmutí hrdosti.
"Pokud mi nepovíte více, nepřidám se na vaši stranu. Pokud tu budou jen další tajnosti, 'nikomu to neříkej', 'tohle ti nemůžeme říct'... pak nemůžete očekávat, že vám budu důvěřovat." Už jsem nebyl svázaný a nebál jsem se. Chtěl jsem však celou tuhle věc už mít za sebou. Kéž bychom tu teď byli všichni tři i s Hyettou! Mohli bychom se rozběhnout pryč třeba teď hned.

F3: 1) Promluv si s bývalými piráty. (V postu použij tato slova: moře, krev, noc, zrada, ticho.)

Nakonec jsem se pohnul opět kupředu. Nevěřil jsem Zlompackovi a u neznámých vlků byla alespoň nějaká šance, že budou lepší, než on. Snášela se noc a na pobřeží panovalo ticho. Ušel jsem kus cesty jen za zvuku šumění moře, avšak netrvalo příliš dlouho, než se přede mnou vynořily vlčí postavy. Dva vlcí, které jsem viděl předtím, jak se dorozumívají posunky... a s nimi byla ještě jedna menší. Lalie. Ta byla nakrčená, jako by se chystala po mě vrhnout. Stěží jsem se jí mohl divit, jestli si s piráty prošla takovými potížemi, jako my. "Neboj se," špitl jsem k ní a zastavil se opodál. Byl jsem ale rád, že ji vidím živou a snad i zdravou. Teď už jsme se museli jen znovu spojit s Hyettou - jenže to nemělo být tak snadné.
Vlci se rozpovídali a tak jsem mohl zjistit, co jsou zač. Neudivilo mne, že mezi piráty bujela zrada. Že mezi podobnými kriminálními živly nakonec vznikne zlá krev nebylo ničím překvapivým. "Nikdo mne neposlal," opáčil jsem klidně a pozoroval jak bývalé piráty, tak Lalii. Teď, když jsem ji našel, nehodlal jsem ji znovu spustit z očí. "Nemám zájem o poklad ani o pirátské spory. Chci jen bezpečí pro svou rodinu," řekl jsem jim to samé, co předtím Zlompackovi a koutkem oka sledoval Lalii. Nemohla nejspíš ani tušit, že jsem její otec a teď vskutku nebyla dobrá příležitost to probírat.

Srpen 2/10 - Varjargar

Upřímně jsem nečekal, že se vlk bude chtít bavit. Zdálo se mi, že bloudí kdesi hluboko ve své mysli a nechtěl jsem ho vyrušovat ničím dalším, než pouhým pozdravem, ovšem sotva jsem vlezl do chladivých vod jezera, ozval se mi za zády. Otočil jsem se proto, abych mu byl čelem. Sledoval jsem jeho blažený výraz a uvažoval, za co mu asi vděčí. Vzpomněl jsem si, jak by to popsal můj někdejší učedník Kallan, jak se při jedné příležitosti takto vyjádřil i o mně samotném - huňatý vlk se culil.
"Vskutku," přitakal jsem mu s klidem a koutky tlamy se mi krátce pozvedly do úsměvu, ačkoliv jim to jako obvykle dlouho nevydrželo. Den byl skutečně krásný, slunečný, přesně takový, jaký se vám hned vybaví, když se řekne "léto". "Zdá se, že vy si takový den dokážete vychutnat do sytosti," podotkl jsem potom v návaznosti na vlkovu evidentní blaženost. "Snad jsem vám nenarušil tichou chvilku? Hledal jsem jen trochu osvěžení, než půjdu dál."

Srpen 1/10 - Varjargar

Neviděl jsem už nic zvláštního na tom, že mé kroky opět skončily u břehů velkého jezera. Neustále jsem sem byl přitahován a nevzdoroval jsem té touze, neboť to bylo místo malebné na pohled, které navíc přálo zajímavým setkáním. Nedivil jsem se, že jsou sem lákáni i jiní vlci. Jezero nebylo skryté, přístup k němu byl snadný, voda překypovala rybami a břehy zase klidnými kouty k odpočinku. Já sem přišel s úmyslem se osvěžit ve vodě a trochu si zaplavat. Občas bylo třeba ze sebe smýt prach cest a plavání bylo zdaleka nejlepším způsobem, jak protáhnout své tělo za horkých letních dnů.
Přišel jsem k vodě blíže a všiml si vlka, který polehával na břehu opodál. Lehce jsem se pozastavil nad výraznými barvami, které zářily v jeho huňatém kožichu, ovšem už jsem si začínal zvykat, jak se tu věci mají. Modravý Nickolas mne připravil na to, že zde budou jistě pobíhat i další prazvláštně zbarvení vlci. "Dobré ráno," pozdravil jsem slušně ležícího vlka a vešel do vody, až jsem v ní stál po břicho. Nesnažil jsem se za každou cenu navázat hovor, ale ani jsem se nesnažil cizinci nějak vyhnout. Jen jsem se mu nepletl do bezprostřední blízkosti, kdyby si snad nepřál být rušen - zdál se být totiž ztracen v myšlenkách. Těch šťastných, soudě z jeho výrazu.

F2: 6) Vydej se na místo a popiš, co najdeš. (Vlož 2 detaily, které naznačují přítomnost druhých vlků, ale nic konkrétního – např. otisk, rozhrabaný písek, zlomenou větev.)

Vydal jsem se určeným směrem, sám, ačkoliv jsem si nebyl jistý, jestli mě někteří z pirátů skrytě nepozorují. Neviděl jsem je ani necítil jejich přítomnost, ale jistotu jsem neměl. Mocný Monne, prosím, ukaž mi cestu, která nás odtud vyvede. Nedovol, abychom zůstali ztracení, prosil jsem v duchu a doufal, že přijde nějaká rada či znamení. Již tolikrát mi bůh moří poskytl pomoc... ale jeho vůle byla nevyzpytatelná jako samotný oceán.
Větřil jsem, všechny smysly v pozoru. Opět jsem se snažil zpozorovat Lalii a opět se mi to nepodařilo. Nebylo po ní ani stopy. Kam ji mohli schovat? Neublížili jí? Srst v zátylku se mi naježila, ale zhluboka jsem se nadechl a přiměl se ke klidu. Přiměl se přemýšlet. Je možné, že už s piráty ani není. Mohlo se jí podařit vyklouznout nebo narazila na ty druhé. Což mohla být myšlenka děsivá nebo povzbudivá, podle toho, co ti druzí vlci byli zač.
Zastavil jsem se krátce nad místem, kde byla suchá tráva rostoucí mezi skalami polámaná. Někdo tu chodil, přešlapoval, některá stébla byla rozdupaná na maličké kousíčky. Zlompacka měl pravdu, něco tu skutečně bylo. S nervy napjatými k prasknutí, připraven se bránit při prvním náznaku nebezpečí jsem obezřetně pokračoval dál. Nebylo pochyb o tom, že se tu někdo pohyboval. Stopy po chůzi byly v písku stále zřetelné, ač je vítr jistě zase brzy skryje. Prozatím tu však stopa byla... Mohl bych ji následovat, kdybych chtěl. Zastavil jsem se v krátké úvaze. Jít dál a zkusit hledat pomoc u neznámých? Jít zpět a spoléhat se na pirátskou čest? Rozcestí.

F2: 5) Řekni Zlompackovi, co se stalo. (Vlož do postu tři lži – ale nesmí být jasné, které to jsou.)

Nás pirátský společník nás odvedl zpátky k admirálovi, který už náš návrat netrpělivě očekával. Hned na nás uhodil s otázkou, co jsme viděli a co se stalo. Pevně jsem se rozhodl, že nic nevyzradím, avšak něco jsem říct musel. Otevřeně lhát a vymýšlet si jsem nechtěl, dokonce ani před vlky, jako byli tito, avšak říct celou pravdu by nás v tuhle chvíli mohlo přijít draho. Opatrně jsem proto volil slova.
"Na pláži je klid," prohlásil jsem. Svým způsobem to i pravda byla, špehové (či kdo vlastně byli) se sice neschovávali nejlépe, ovšem klid okolí vůbec nenarušovali. "Neviděli jsme žádnou další loď a vlastně nic, co by naznačovalo, že sem nedávno někdo připlul. Žádné stopy po nepřátelích." Jistě - žádné stopy, jen nepřátelé samotní.
Domníval jsem se, že jsem řekl víc než dost, i když jsem vlastně neřekl vůbec nic, ale Zlompackovi to zřejmě stále nestačilo. Mračil se a čekal na něco víc, něco dalšího. "Nemám, co dalšího bych k tomu dodal," prohlásil jsem pevně. Jistě toho bylo víc, co bych dodat mohl, ovšem nechtěl jsem. Pirát nevypadal vůbec spokojeně, což se dalo čekat. Zamžoural jsem očima po Hyettě, co k tomu poví ona, ovšem to už se Zlompacka vecpal mezi nás a vyslal mě prozkoumat jiný kus pláže. "Chci jít s Hyettou," ozval jsem se, poněkud alarmován tím, že by nás měli oddělit od sebe všechny, ale kapitán pirátů evidentně chtěl přesně tohle. Musí vědět, že když nás rozdělí, neutečeme. Připoutá nás takhle k sobě... Vyšel jsem tedy po pláži sám a s těžkým srdcem.

F2) 4: Rozhodni se, jestli informace předáš Zlompackovi – nebo si ji necháš pro sebe. (Post napiš jako vnitřní monolog)

Co jsou vlastně zač? Neviděli jsme žádné plavidlo, na kterém by se sem dostali. Možná kotví jinde a už se tu pohybují nějakou dobu, ale mohli by být i místní. Strážci pokladu? Strážci pobřeží? Stejná cháska, jako piráti, jen více sehraná? Kéž bychom se mohli spolehnout na to, že když kují pikle proti pirátům, budou zároveň na straně naší! Zmatek boje by nám mohl dát šanci, ale nebylo by zrovna milé octnout se mezi kladivem a kovadlinou a nechat se v něm rozdrtit.
Ovšem ke střetu dojde nejspíš tak jako tak. Nakonec. Moment překvapení by mohl rozhodnout o všem. Pokud je ohlásíme pirátům, dáme jim tím výhodu a možná si získáme Zlompackovu důvěru - ačkoliv je na pováženou, jakou cenu taková důvěra vlastně má. Pokud to zatajíme, pravděpodobně dostanou výhodu tihle neznámí vlci. Nevíme, co od nich čekat, víme jedině, že z nich mají Zlompacka s piráty strach. A ne malý. Mohli by překazit jeho plány a tím nás toho problému zbavit. Vsadíme si na to? Víme, že od pirátů nic dobrého čekat nemůžeme. Snaží se nás jen využít. Co můžeme čekat od těch druhých nevíme vůbec. Snad se v tom ale skrývá větší naděje.
Zachytil jsem Hyettin tázavý pohled a zlehka, téměř neznatelně zavrtěl hlavou. Neříkal bych nic. Alespoň ne hned.

F2: 3) Popiš, co přesně jsi viděl a jak tomu snažíš porozumět. (Každý odstavec napiš v jiném čase (minulost, přítomnost, budoucnost – použij všechny tři)

Ač se to zdálo k nevíře, dosáhli jsme jistého pokroku. I sám Zlompacka musel uznat, že jsme mu svázaní nebyli k ničemu a tak pobídl ostatní, aby nás provazů zbavili. Konečně! Začal jsem si rozhýbávat ztuhlé končetiny a mírně krčil čenich, jak se mi do nich s mravenčením navracel cit. Sledoval jsem, jak je na tom Hyetta, ovšem nestačil jsem jí ani nic špitnout, piráti měli naspěch a už nás mladý, nemytý jedinec postrkoval dál po pláži, abychom tedy zahájili naši průzkumnou misi.
Zkoumat pochopitelně budu, ovšem svojí prioritou neučiním průzkum pro Zlompacku. Rozhlížet se budu především po Lalii a také po únikové cestě pro nás všechny. Zabývat se spory pirátských skupin se nestane něčím, co budu toužit provozovat. Utečeme a potom konečně budeme moci být pospolu. Zvládneme to jistě co nejdříve.
Krok za krokem jdeme po pláži a podaří se mi dostat po bok Hyetty, zatímco je náš rozšklebený doprovod zaujatý něčím jiným. "Zatím ne," zavrtím hlavou s mírným povzdechem. Snažím se uvažovat, kam jen ji mohli schovat, ale nevidím na pláži vůbec nic zvláštního. Prozatím. "Já vím, ale stále tu je naděje," pokouším se ji povzbudit, neb vidím, že tohle pro ni není nikterak jednoduché. I mé srdce těžkne, avšak snažím se nedat nic najevo. "Musíme být silní. Lalie není daleko," šeptnu s jistotou, neboť nevěřím, že je část pirátů už kdesi za horami. Zlompacka chce mít všechno pod dohledem.
A tu jsem to spatřil. Opodál na pláži postávali dva opláštění vlci, kteří mezi naše věznitele jistě nepatřili. Nezdálo se, že by si jich náš doprovod všiml. Zůstal jsem zticha, jen jsem šťouchl čenichem do Hyetty, abych upoutal její pozornost a kývl jsem směrem k vlkům, kteří pozorovali tábor a vedli mezi sebou tajnou znakovou řeč. Teď jsme věděli něco, co naši věznitelé ne. Ale co si s tím počít? To vyžadovalo promýšlení.

F2: 2) Vymysli plán, jak můžeš Zlompackovi pomoct proti neznámým vlkům. (Použij 3 přirovnání týkající se kostí nebo ptáků)

Nezdálo se, že by tu byla jiná šance, než se připojit k pirátům, alespoň prozatím. Při první možné příležitosti jsem hodlal frnknout jako vlaštovička i s vlčicemi, ale tušil jsem, že to Zlompacka musí vědět. Byl bystřejší, než ti ostatní. Sice už mu zbývalo jen jedno, zato však bylo plné dravčího lesku, jako oko jestřába.
Bohužel byl stále dosti skoupý na informace. Buď skutečně nevěděl, kdo ti vlci jsou, nebo to jen nechtěl říci. Pokud vážně netušil... K čemu byl potom všechen ten rozruch? "Možná není třeba se děsit," pronesl jsem po chvíli úvah. "Pokud je skutečně neznáte, možná, že jsou tu jen náhodou. Nemusí ani tušit nic o tom pokladu. Chtělo by to zjistit, co mají za lubem, než začneme ztrácet hlavu." Pobíhat kolem jako bezhlavá kuřata snad ještě nikdy nikomu nepomohlo.
Jít na výzvědy by mi nevadilo, hlavně proto, že by to byla ideální šance porozhlédnout se i po Lalii. Byl v tom ale háček, na který poukázala Hyetta. Průzkumníci v poutech příliš užiteční nebyli. A vypadalo to, že o tom admirál skutečně uvažuje. Snad se konečně přiblížila chvíle našeho alespoň částečného osvobození.

F2: 1) Napiš, jak na tu nabídku reaguješ. (Použij minimálně dvě věty, které vyzní jako ironie nebo provokace – ale Zlompacku nenaštvi)

Opravdu tu panoval hrozný humbuk. Hyetta se ozvala s komentářem, který byl možná zbytečným popíchnutím, na druhou stranu se s ním těžko dalo přít. "A s takovouhle přepluli moře," zamrmlal jsem si pod vousy. Jeden by čekal, že takováhla chaotická sebranka ztroskotá na první mělčině, ale možná byli při řízení svého plavidla disciplinovanější a teď jen k naší smůle upouštěli páru.
Rozruch, který vznikl, nám však hrál do karet. Doufal jsem, že naše stěstí vydrží, protože provazy už se začínaly citelně uvolňovat. Bohužel však totální zmatek nevydržel tak dlouho, aby nám to posloužilo. Kapitán k sobě přivolal pozornost všech a mé tušení, že mezi nimi přece jen nějaký pořádek panuje, se potvrdilo. Zlompacka měl mezi piráty autoritu, která se nedala zpochybnit.
Jen, co utišil své podřízené, zaměřilo se jeho jediné oko na nás. Začal nám činit nabídky a snažil se nás přetáhnout na svou stranu. Mé nitro se proti něčemu takovému okamžitě vzepřelo. Nechtěl jsem mít nic společného s touto sortou vlků. "Ani netoužím být jedním z vás," pronesl jsem zamračeně. "Natožpak po pokladu. Přeji si jen bezpečí pro mé blízké." Tohle se nás netýkalo, byli jsme do toho zataženi proti vlastní vůli, aniž by nám vůbec vysvětlili, co od nás původně chtěli.
Ale Zlompackův pohled mluvil jasně a cítil jsem, jak se ve mně duše svírá - bezpečí? To si můžeme vydobýt jedině spoluprácí s nimi. Možná. Pokud přitom všichni nezahyneme nebo pokud nás na konci nezradí. Já s Hyettou bychom možná v některé nestřežené chvíli prchnout mohli, ale nemohli jsme opustit Lalii. Piráti to zahráli chytře, když nás rozdělili. Pojistili se. Zachytil jsem Hyetty pohled. Už i ona si uvědomila, že momentálně nemáme příliš na výběr?