Na první pohled nepůsobí nijak výstředně – spíš nenápadně a klidně. V jejím postoji je cosi zdrženlivého, co dává jasně najevo, že si ostatní raději nejprve tiše prohlédne, než aby s nimi navázala kontakt. K cizím se nepřibližuje bez důvodu a přestože není konfliktní, není jedna z těch, které byste chtěli provokovat. Na pohled je totiž tichá pozorovatelka, ale pokud by měla důvod, byla by hlasitá šelma. Často váhá a je zdrženlivá, což značí, že přátelství s ní chce čas. Opravdové přátelství pak chce ještě více času a trpělivosti.
Při náročnějším průchodu životem, kdy za každým rohem čeká stresová situace, si na Einor vybírá velikou daň. V nitru tikající bomba čeká pouze na překročení hranice stresu a Einor v podstatě vybouchne v šílenství. Po výbuchu nechce komunikovat už naprosto s nikým a nejlépe se schová někam, kde se nějakou dobu nemá šanci s nikým setkat. Dalo by se to přirovnat k panickým atakám, kdy se často potlačované stresové situace, promění k újmě na psychickém zdraví. A právě tam, kdy je zcela osamělá, se Einor dává znovu dohromady. Pomalu po částech, jako by každou ranou ztrácela kousek sebe a zároveň se učila, jak se znovu poskládat, tentokrát ale trochu jinak… pevněji. Skoro nikdy z toho nevychází úplně stejná a snad právě proto je kolem ní vždy jistý závoj, tichý odstup, jakési neviditelné „Nedotýkat“.
A přes to všechno… má i tak vlčice Einor místo pro pár výjimečných v jejím nitru – rodinu. Pro rodinu by Einor udělala cokoliv. Rodina je pro ni kotvou v rozbouřeném moři. Samotná Einor není moc hlasitá ve svých projevech lásky k rodině, nikdy nebyla ta, která by své city dávala na obdiv. Ale ti kteří ji znají, vědí, že za jejím pohledem se skrývá hluboká loajalita, která si nezakládá na slovech, ale na činech. Pro ty, které vnímá jako své, by bez váhání položila život.
Možná by to do ní málokdo řekl, do tiché, chladné a někdy až tvrdé vlčice. Ale Einor má v sobě zvláštní citlivost k drobnostem, které si jiní možná ani nevšimnou. Když je svět příliš hlučný, hledá ticho v přírodě. A právě tam, mezi vysokou trávou, ve kvetoucích loukách, či pod stínem starých stromů najdete Einor nejčastěji. Má také slabost pro květiny. Možná se v nich vidí – nenápadné, často přehlížené, a přesto schopné rozkvést i v těch nejtvrdších podmínkách. Občas si některou odnese i sebou, jako tichou připomínku, že i v drsném světě existuje krása.
