Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//jakoby spíš delta, ale děvka taky :))

//Já teda nevim, ale jednak mi přijde, že ostatní smečky už od tohohle dávno maj bety a gammy, který to můžou udělat za alfy (který se v Mechu už asi 3 týdny neměly šanci hnout od příjmání všech novejch členů) a druhak se na takový věci opravdu myslí líp, když před sebou člověk tu nástěnku má... mě to taky vždycky praští v Sarumenu do očí až na poslední chvíli a jdu radši varovat ostatní, protože Duncan to dělat nemůže... :Dd
//Edit Savo: Lebo je Duncan děvka?

Vánoční idylka

Ticho je, i klavír sklapl,
přes obývák letí kapr,
a po zemi svařák všude,
katastrofa z toho bude.

Stromek padá, kocour ječí,
utíkejte do bezpečí!
Otrávený františek
sjel tu deset jeptišek.

Takže zase po roce
šťastné sjeté Vánoce.

Ahoooj,

když mám několik verzí stejný mapky, a nevim, která se do soutěže hodí nejlíp, můžu prostě poslat všechny? Klidně z ní pak vyberte tu, která zapadne, ale já se vůbec nemůžu rozhodnout, jak to pojmout spíš ,_,

1x zmrzlé ouško - Cynthii na zátylek, za všechnu tu girl power, co celej rok servíruje
1x zmrzlé ouško - Ilenii na rameno, za to, že vždycky zjedná spravedlnost
1x zmrzlé ouško - Bahgs do železné kyčle, za to, že je nejvíc sexy důchodkyně na Galli
1x zmrzlé ouško - Styx na zadek – you light my fire, baby
2x paroh - Rzi na hlavu, ať spolu v Among us hezky ladíme (more like 'roh' but almost)
1x paroh - Wizku na ocásek za to, že dala Duncanovi přes držku = satisfakce pro všechny
1x bobek - Pippě do boku za to, že je nejlepší učitelka taliánštiny
1x bobek - Kaye do zad, aby se mohla divit, kdo to po ní mrsknul
1x pozlacený divočák pro Maple… jemně a do tlapiček, protože ho bude brzo potřebovat! :c

//Bobří ostrov

Hned kousek za řekou jsem se zastavil, odmazal jsem z jednoho místa slabounkou vrstvu tajícího sněhu a sklonil jsem čumák prudce k zemi, jestli je tohle to místo, kde jsem nechal zakopanou rybu. Sice jsem byl trochu mimo, ale bylo to před chvílí, když jsem jí tu zahrabal, takže se mi povedlo schovku najít hned. Začal jsem hrabat - nejdřív rychle a potom o něco jemnějc, abych kořist úplně nerozmašíroval. "Zatracená Tasa," zabručel jsem si pod fousy.
Konečně jsem rybu našel, vyválel jsem jí v čerstvý pokrývce sněhu, aby z ní trochu slezla hlína, nabral jsem jí do tlamy a popošel jsem trochu víc doprostřed pláně, abych měl šanci zjistit, jestli tu Pippa ještě je. Nastražil jsem uši a zavětřil jsem. Byla tu. V dálce jsem jí takhle v denním světle viděl ve společnosti Marion, Alfreda a toho cizáka. Vlastně to znamenalo, že jsem se sem nemusel nějak extra honit, ale na ostrově stejně bylo všechno kouzlo pryč.
Kecnul jsem si na zadek a rybu jsem mrsknul hned před sebe. Napadlo mě, že se Pippa třeba přijde rozloučit, ale jestli ne, já jsem se do tý její společnosti rozhodně nechystal. Zrovna jsem netoužil po setkání s Marion, nebo s kymkoliv dalšim z nich.
STYX, došlo mi, že malá Pippa vlastně zná vlčici, se kterou jsem odběhnul dělat techtle mechtle do doupěte kousek odtud, takže jsem se znovu hezky zvednul, popošel jsem o kousek zpátky a začal jsem se pečlivě válet v trávě, blátě a sněhu, abych ze sebe dostal její pach. I tak už se se mnou ale táhnul cestičkou od řeky až sem. Navíc jsem ho měl... doslova skoro všude po těle. Tohle mě mělo napadnout už u tý řeky.

S nezájmem jsem pozoroval, jak Styx masakruje vlastní sestru, jak jí nutí po sobě uklidit ten bordel a jak ho po sobě Tasa opravdu uklízí. Celej ten pohled pro mě byl zvláštní. Obě byly v něčem hrozně... vlci. Byl jsem zvyklej se takhle rvát se samcema, ale nikdy jsem neviděl, že by vlčice opravdu porcovala vlčici, nebo vlčice vlčici nadělala do úkrytu, a už vůbec ne, když jsou to sestry. Byl jsem zvyklej na nezajímavý, hloupý a jednoduchý vlčice, který si kožich moc nezašpiněj.
Tupě jsem zamrkal, zatímco Tasa odcházela k řece. Když se na mě Styx podívala, poslední kousek mě po ní chtěl teď hned skočit a Tasa neTasa dokončit to, co jsme začali, ale... taky jsem měl ještě nějaký povinnosti, a už jsem byl myšlenkama jinde. Vydechnul jsem a zarejpal jsem tlapkou v zemi. Takhle potichu takhle dlouhou chvíli jsem nebyl snad nikdy v životě. Ani ve spánku.
Hlavu jsem zvednul až ve chvíli, kdy se Tasa vrátila a začaly znovu něco probírat. Chvilku jsem počkal, jestli jí Styx dá ještě druhý kolo nakládačky, ale nepřišlo to. Byl jsem rád, protože mi přišlo, že sestra už dostala přes držku dost, ale hluboko uvnitř jsem jí chtěl zmátit sám, protože nebejt ní, nestojim tu teď jako tydýt a dělám úplně jiný věci.
Když se na mě Styx podívala, už jsem byl tak nějak rozhodnutej, že je čas jít. Ani jsem teda nevěděl, jestli Pippu Marion neodvedla, ale chtěl jsem to zkontrolovat. Beze slov jsem k ní pomalu popošel, znásilnil jsem jí osobní prostor a strčil jsem jí tlamu k uchu. "Příště uvidíš," zašeptal jsem tak potichu, aby to neslyšela Tasa, ale tak horlivě, že bych se nedivil, kdyby jí to slovo vlezlo dovnitř uchem a vylezlo nosem. Ještě jsem jí do ucha fouknul čumákem a konečně jsem se odtáhnul, rovnou věnujíc pohled i její sestře. "Taso," kývnul jsem na ní hlavou na rozloučenou, a pomalu jsem se vypravil ke kamennému přechodu přes řeku, jako by nic. Nebylo co řikat. Pořád jsem se neprobral z toho, že si mě Styx fakt odvedla do úkrytu, a následně z toho, že se nám k tomu zase přimotala Tasa. Kdyby k něčemu fakt bejvalo došlo, asi by nás poslouchala skrz vchod do úkrytu. Divná existence.

//Náhorní plošina

//Doupě

Cesta nahoru jako kdyby narozdíl od cesty dolu trvala věčnost. A byla mnohem namáhavější. A nudnější. A vůbec!
Začal jsem jako tělo bez duše šplhat z úkrytu na povrch, tělo mi ovanula zima a já jsem se znovu otřásl, protože už jsem nebyl zdaleka tak rozpálenej jako pár minut zpátky, a můj kožich z jihu zase začínal vypovídat službu. A do toho ten sníh! Ještě před chvilkou to bylo děsně romantický, ale teď to byla hnusná břečka. Zamračil jsem se na prvních pár vloček, co mi spadly na čumák, a vynořil jsem se z úkrytu celej.
Mrtvolácky jsem zamžoural do světla, snažíc se zjistit, co se tu děje, kde je problém a co mi znemožnilo udělat to všechno, co jsem se se Styx udělat chystal. Páni - já jsem musel bejt největší smolař na světě!
Zdálo se, že to zavinila Tasa. Soudě podle toho, že byla venku nad úkrytem, a že se do ní Styx hned pustila. To jsem se nedivil. Kdyby mi někdo zaneřádil úkryt, asi bych ho v tom vyválel a zadupal ho do země. A Tasu jsem měl teda chuť zaškrtit i kvůli tomu, jakej byla kazišuk, ale jednak se holky nemlátily a druhak už se o to začala starat Styx. Krabíma krokama do strany jsem se mlčky poposunul do jinýho úhlu od jejich bitky, abych na ní viděl líp, protože to bylo aspoň trochu zajímavý vynahrazení toho, co se nakonec neastalo v úkrytu. Tak snad abych šel... Protože se mi před deseti minutama krev rozmístila všude jinde po těle, jenom ne do mozku, byl jsem pořád trochu zpomalenej.

Závan zimního vzduchu mi prohrábnul srst na tvářích a hlavě, díky čemuž mi nakonec nevybouchla, i když byla aktuálně rozehřátá na maximum a docela se k tomu schylovalo. Tak trochu mě překvapilo, že jsem při všem tom žáru třeba nezapálil něco okolo... aspoň vlastní ocas. Moje magie se nepřihlásila o slovo už dlouho. Bůh ví, čím to bylo. Momentálně jsem měl jiskřičky jenom v očích. I díky tomu jsem si absolutně nevšímal zvláštního pohybu v periferním vidění. Beztak to byl bobr.
Styx se po chvilce ne-moc-zdlouhavýho přemlouvání zvedla, aby mi teda ukázala... ten úkryt. Tu půlku těla, kterou ke mně byla původně přilepená, mi najednou ofoukla zima, a já jsem se lehce otřásl, zvedajíc se zase na všechny čtyři. Díval jsem se za ní, jak stěhuje svůj zadek ke vchodu úkrytu. 'Nebudu ti v ničem bránit', řekla, a mně ty slova začaly rezonovat hlavou jako zvon. Nachvíli jsem se ani neměl k tomu, abych šel za ní. Musel jsem tenhle moment zpracovat. Ani jsem tomu nevěřil. Co jsem byl tady na Galliree, moje balící techniky nějak tak přestaly fungovat, ale teď... jsem byl zpátky! Duncan byl zpátky! Nebudu ti v ničem bránit. Ještě chviličku jsem stál omámeně na místě, div se mi oči nevykutálely z hlavy. Tohle se mi nestalo opravdu až nezdravě dlouho. Po pár vteřinách jsem se oklepal od hlavy k patě, vesele jsem se rozhlídnul kolem a hluboce jsem vydechnul. To je den. Nakonec jsem hlavu soustředil směrem tam, kam moje společnice zmizela, a vesele jsem odhopkal přímo za ní.

//Doupě

Když odsouhlasila, že Pippě nic neudělá, už šlo oficiálně stranou všechno rozumný a normální, co jsme spolu chtěli probrat. Nečekal jsem, že když za ní na ten ostrov po zavytí opravdu doběhnu, nabere to takový obrátky. Zakopat tu rybu a otočit se o 180 stupňů bylo možná jedno z nejlepších rozhodnutí mojeho mizernýho krátkýho života zasvěcenýho příliš silnejm pudům a a špatnejm rozhodnutím. Teď jsme tu na sebe seděli natisknutý snad ještě víc než u vodopádů, v Sarumenu nebo na tý kamenný louce, kde jsme byli naposled. Neměl jsem tušení, co se vlastně děje, ale můj mozek už vypnul a odmítal se tim zabejvat. Měl prostě po zavíračce. Zato celej zbytek těla byl jako po deseti doušcích vody ze studánek, připravenej na všechno a divně omámenej zároveň.
Když jsem se lačně začal dožadovat prohlídky úkrytu, na kterém jsem tehdy asi tak tři minuty sám pracoval, než mě Styx vyhnala po Noroxově scéně, pošoupla se a mně to definitivně vystřelilo mozek někam hoooodně daleko do vesmíru. Zaskočeně jsem vydechnul a bez mrkání jsem s pootevřenou tlamou protnul pohledem její oči, které už se na mě dávno upíraly. "No..." vydechnul jsem, než jsem pobral dech na to, říct něco dalšího. "Pokud si vzpomínám, tehdy jsi řekla, že jsem tam taky zvanej," pozvednul jsem spokojeně obočí. "Možná... prostě použiju fyzickou sílu a podívám se tam sám, hmmmm?" přejel jsem si jazykem po zubech. "Zkus mi v tom zabránit," navrhnul jsem laškovně, ale prozatím jsem zůstával ve stejné pozici, jenom jsem se po jejím vzoru lehounce zavrtěl.

"To je hezký, že jí schvaluješ, a kdybys jí zkusila nesežrat, bylo by to úplně perfektní," ušklíbnul jsem se, když jí nejspíš došlo, co za vlče mám na mysli. Nevěděl jsem, kolik vlčat zná, ale v Sarumenu už jich teď moc nebylo, protože většina odrostla, takže jí to mohlo dojít na základě toho. A vůbec - každej další probranej detail k tématu 'měl bych teď hlídat vlče' mě donutil nenápadně těknout očima zpátky k místu, kde jsem malou bez rozloučení nechal. Kdybych jí aspoň řek 'čus', nemusel bych si teď vyčítat, že jsem se vypařil, a třeba bych se nakonec nemusel ani vracet. Takhle to ale byla jenom otázka času, kdy mě moje svědomí začne hlodat dost na to, abych se vrátil.
Na to jsem teď ale nemyslel. Styx hrála mojí super svůdňáckou hru se mnou, což mě zrovna v tuhle chvíli docela překvapovalo, protože původně fakt vypadala, že jí někdo zranil teprve pár chvil zpátky. Bylo to trochu jako kdyby jí znovu zasáhlo to kouzlo, co nás zasáhlo tehdy u Vodopádů. To bylo vůbec zvláštní setkání. "Jenom mě při tom nech, prosím," zahuhlal jsem podmračeně, když zpochybnila, že se její sestře taky líbim, a obličej se mi znovu rozzářil až ve chvíli, kdy řekla, že ale o dost přichází. "Viď... vůbec netuší o co všechno," zahoupal jsem obočím a snažil jsem se nenechat svojí vlastní hlavu explodovat z toho, jak se Styx pořád vrtěla. Dokonce jsem postřehnul, jak se taky celá naježila. Díky tomu snad nebylo tolik cejtit, jak moc jsem se naježil já, když mi přejela jazykem po tváři. O olíznutí tváře jsem si od ní ze srandy zažádal naposled někdy před rokem v Sarumenu, když jsme se potkali poprvý, a neúspěšně. O to víc vzrušující to teď bylo. Zamrkal jsem a nechal jsem si na hlavě roztát všechny vločky, jak moc mi hořela. "Úkryt už je hotovej, jo?" zabloudil jsem očima kousek za ní, kde byl vchod. "Chceš mi ho ukázat?" olíznul jsem si tlamu a zamrkal jsem na ní.

"Tvrdila, že už jste se potkaly," zauvažoval jsem nahlas po tom, co Styx řekla, že doufá, že jí někdy potká. A ještě jsem jí tak nějak neřek, že se s tebou znám taky. S Pippy dobrem jsem si dělal starost jenom proto, že jsem jí... toleroval jako osobnost. Kdyby byla jenom nějaká moje smečková povinnost, vykašlal bych se na ní stejně jako na všechny další smečkový povinnosti, a zůstal bych tady na ostrově se Styx, protože to byl v tuhle chvíli mnohem lákavější scénář. Takhle mi ale hlavou vrtalo to, že se budu muset zachvíli stejně vrátit na pláň. Je tam s nima Marion, je to v pohodě, žádnej spěch.
Najednou se ke mně Styx zničehonic přimáčkla ještě víc. Teda - ona těsně předtim ještě něco řekla, ale často se mi stávalo, že jsem vypnul a nedával jsem pozor, a trvalo mi, než jsem si vzpomněl, co se vlastně děje. Takhle mi ze všeho toho naléhavýho tělesnýho kontaktu úplně přejel mráz po zádech. Napadlo mě, že bych chudáčkovi Styx možná věnoval svojí rybu, nebo jí šel s pomocí svojeho novýho super triku ulovit jinou, ale nechtěl jsem tenhle moment kazit. "Ohh, vážně?" nafouknul jsem se pýchou, když mě Styx začala vychvalovat prostřednictvím její sestry, která něco takovýho určitě neřekla, a po zádech mi přejela druhá vlna mrazu, když se ke mně přilísala i tlamou. Jako správnýmu samečkovi se mi z toho udělala vzadu na hlavě díra, skrz kterou mi odtekl mozek někam daleko do volný přírody. "Bylo jí to vidět na očích, že se jí děsně líbim," přitakal jsem, hrajíc tuhle hru s ní. Když následně řekla, že mi ale Tasa nevěří, stáhnul jsem uši k hlavě a pohnul jsem s ní trochu dozadu, abych se na Styx pořádně podíval. "To je dobře. Jsem... nedůvěryhodnej," zasyčel jsem a zavrčel jsem podobně, jako ona na mě před chvílí. "A děsně nevyzpytatelnej... neměla bys mi radši věřit ani ty," prokrčil jsem rameny, jako kdyby se s tim bohužel nedalo nic dělat. Byl jsem prostě hroznej hajzl.

//Akce parádní! <3 Skoro až... návyková ._. Moc díky oběma!

Zašklebil jsem se, když Styx poznamenala, že takhle třeba taky dopadnu. Za svůj krátkej život jsem už stihnul v různejch situacích dopdnout všelijak, párkrát i dost špatně, ale takhle špatně teda ne. Na druhou stranu byla otázka, jestli nárůst takhle cool křídel znamenal "dopadnout špatně". Takový křídla bych náhodou děsně chtěl. Dost jsem je jí záviděl. Skoro bych jí je uškubal a přilepil si je na vlastní záda. Jednou... jednou. Teď jsem jí s timhle ale vyhrožovat nechtěl. To se moc nehodilo, když už jsem mezitim začal pracovat na změně tématu. Uškubu jí je až zachvíli, přistihnul jsem se, jak si s nima představuju sám sebe.
"Ne, ty jseš, řek jsem to první," skočil jsem jí rovnou do řeči, když se snažila moje nadávky otočit proti mě, a drcnul jsem do ní znovu, silnějc. A mohla si třeba zkusit namítat, že si z ní nemám dělat škrabadlo. Nebyla zrovna ve stavu, kdy by mohla cokoliv diktovat, takže jsem si z ní moh udělat klidně rohožku.
"Tohle vlče se tě nebojí," procedil jsem, když jsem si vzpomněl na to, že Pippa je schopná vynadat i mně tak, abych se jí leknul. "A už má instrukce, co ti má říct, až tě potká," pochlubil jsem se vítězoslavně, takže odhalováni identity toho prcka nebylo potřeba. To už jsem si ale fakt připadal jako nějakej adoptivní otec, což se mi zrovna dvakrát nelíbilo. Pippa byla jeden z mejch nejdrsnějšich kámošů tady na Galliree, kterýho jsem si chtěl udržet, protože je součástí mafie, což je hustý. Nebyla nějaký miminovský trapný chlupatý batole, jako ostatní vlčata. Jezdil mi mráz po zádech jenom z toho, co bude dělat, až se dozví, že se zahazuju se Styx.
"Drsnej a hustej Duncan je TADY," vyhrknul jsem, aby to mělo pořádnej zvuk, a vypnul jsem hruď, takže jsem se tak trochu pohnul naproti její hlavě. "Kdybys nebyla zraněnej chudáček, ukázal bych ti drsnýho a hustýho Duncana," doplnil jsem perverzácky, jenom tak z recesu. "Hele, co na mě teda řikala ta tvoje ségra?" vrátil jsem se ještě jednou k Tase. Tohle mě zajímalo. Byl jsem drbna. Určitě mě nesnášela, což bylo pro mojí pověst dobrý. Zvláštnim způsobem mě uspokojovala představa, že po světě běhá spousta vlků, co mě nesnáší. Jenom V.I.P. jedince jsem nechal, aby mě mohli mít rádi.

Když ze sebe začala horkotěžko soukat vysvětlení toho, co se teda vlastně stalo, nachvíli jsem zvednul obočí a zamračil jsem se s pobavenym úšklebkem snad ještě víc, ať mi to radši ani neřiká. Nebylo to potřeba, jestli o tom nechtěla mluvit. Sice mě to mooooc zajímalo, protože jsem byl vždycky děsně hladovej po informacích a ty křídla mi přišly dost cool, ale jestli sama nevěděla, o co vlastně jde, nemělo cenu jí tlačit. Tim spíš, že to z ní vlastně dělalo docela neobyčejnou magickou potvoru, a já moc dobře věděl, jak to má s magiema. No - prostě bylo lepší v tom teď asi nešťourat. "Taky se někdy do něčeho zamotám, takhle to teda ještě nikdy nedopadlo" zamrmlal jsem pobaveně, aby atmosféra přešla z... opatrný a starostlivý zpátky do naší normální atmosféry, ve který si ze sebe děláme srandu a provokujeme se.
Bez otáčení hlavy jsem zatěkal očima po ostrově a nakonec jsem jí stejně nenápadně stočil ke směru, ve kterém jsem za sebou přibližně nechal Pippu s bratrem. Ještě chvilku počká. Styx se ke mně mezitím stačila přiblížit a přitisknout se ke mně, což mě docela překvapilo. Původně jsem se s ní nějak extra tulit nechtěl, jednak protože je zraněná a druhak protože jí Pippa znala a určitě jí z mojeho kožichu potom nějak vycejtí, ale teď už to bylo oficiálně jedno. Hrdelně jsem si potichu odkašlal, a stáhnul jsem uši k hlavě, když prohlásila to o blechách. "Tak to ne, ty jedna špíno, fuuuuuuj," zahučel jsem a lehce jsem do ní strčil, ale jenom tak silně, aby se zase vrátila do pozice, kdy se o mě opírá. "Humusáku," zašeptal jsem směrem k ní ještě, jako kdybych ty blechy už sám dávno neměl, a na vteřinku jsem si z ní udělal opěrátko na hlavu, než jsem jí zase zvednul. V tu chvíli se blechy na mojem obličeji přihlásily o slovo, takže jsem nad ní hlavu natáhnul znovu a párkrát jsem po jejím čele ze srandy zašoupal bradou, abych se o ní podrbal. "Aspoň někdo se mnou vydrží žít," zabručel jsem nakonec svůj oblíbenej blechovej vtip. Ty mrchy přes zimu musely bydlet někde hezky v teple. Já byl taky hovado, který muselo žít přes zimu někde hezky v teple, takže jsem jim rozuměl. Vlastně jsem byl rád, že se na mě Styx takhle mačká, protože začínala bejt fakt zima, a tak jsem se ani neuhejbal. "Mám teď na starost jedno vlče, hustý, co? Ta malá tvrdí, že tě zná," začal jsem sdílet dojmy, jak jsem to měl ve zvyku, když bylo ticho, protože jsem ticho nemusel a rád jsem ho znásilňoval. Navíc bylo docela hezky vidět, jak to vlče "hlídám". Nebylo totiž nikdě v pětsetimetrovym dosahu. "Jediný vlče na světě, který nemám chuť pověsit za kožich na strom. Asi jsem vyměknul."