Příspěvky uživatele

|2|

Držel jazyk za zuby a jen tiše těma malýma očima sledoval dění kolem sebe. Moc mu nerozuměl. Bráška mu říkal nějak hrozně divně a zprvu ani nepochopil, že oslovení „Vene“ patřilo jemu. Jen tam tak seděl u ohně, hřál se a tupě zíral do prostoru, který jim náležel. Proč vlastně ten druhý chtěl ven? Co bylo ven? A koho měli dohánět? Opravdu pomalu se dovalil k neustále pohyblivému tělu bratra a nedůvěřivě si prohlížel tu cestu, který před nimi ležela. Byla úzká a nevypadala zrovna bezpečně. Ještě pro takovou nemotornou kouli chlupů, kterou tohle vlče bylo. Pak se slova zhostila matka a mluvila o věcech, kterým nerozuměl. Neměl ponětí, kdo je strýček Fredo a ani co je to za věc, kterou sebou někdo tahal. Raději se otočil na tu divnou nudli, která kolem nich hopkala. Bylo to taky vlk? Pohledem poslušně sjel k ohni, který vedle nich plápolal a ihned se k němu začal natahovat. Byl podivně teplý a když ta nudle říkala ať tam dá tlapu, určitě to k něčemu muselo bejt. Ne? Ale než se nějak stihnul rozkoukat, nebo si uvědomit že to teplo je už moc teplo, houpal se rázem ve vzduchu, jak ho čapnul medvěd za flígr. Nepříjemně se zhoupnul ze strany na stranu a pohoršeně se pokusil ohlédnout na toho hříšníka, co s ním takhle cloumal. Ale bylo mu to prd platné. Prostě mohl jenom viset a k ničemu mu to nebylo. A země se rázem vzdalovala a ta díra se světlem byla níž a níž. To se kdoví proč jeho tělu nelíbilo a měl tendenci sebou šít, hlavně když se medvěd naklonil přímo nad tu díru. Poplašeně strachy vypísknul, protože neměl pevnou půdu pod nohama a nelíbilo se mu, že by mohl být upuštěn. Tlamu ovšem rychle zavřel, protože co kdyby to někoho rozzlobilo? Lepší bylo být potichu a moc se na nic neptat a nic radši neříkat, protože pak by třeba dostal přes papulu jako nudle. Naštěstí se medvěd rozhodl ho neupustit a zamířil s ním někam, kde to taky nebylo moc světlé a nebylo tam zrovna moc teplo. Do jeho těla se už v tmavé chodbě opřel podivný dotek, který mu lomcoval srstí. Vlček s malýma očima a hranatou hlavou na to koukal popuzeně. Tady se jeho schránce nelíbilo. Krátce se ohlédl po díře, do které se narodil. Nemohli prostě zůstat tam?

|1|

Byl to divný svět, do kterého se vlček narodil. Seděl v přítmí a malýma očima skákal z dospělého na dospělého, aniž by se v jeho hlavě urodila jediná myšlenka. Hlad ho teď výjimečně netrápil, stejně jako žádné pořádné starosti. Mohl by jít zase spát a nemusel by se o nic starat, ale trochu ho nahlodal bratrův návrh. Jít ven? Nevěděl, co je ven. Kde je ven. Jak se tam chodí. A už vůbec se mu nelíbila slova, která pronesla ta černá vlčice: máma. Bratr jí nějak říkal – tak, jak ona chtěla. Ale to slovo si Draven nepamatoval. Měl vůbec problém si zapamatovat svoje jméno, které bylo moc dlouhé a zbytečně divné. Bratrovo jméno si taky moc nepamatoval. Byl to prostě Nagi a musel se s tím smířit. Ale ta černá vlčice… něčím mu hrozila. Moc času nad tím nezabil a přemýšlet mu nešlo, ale to dilema ho nutilo držet jazyk za zuby a na nic se neptat. Nakročil se vpřed a namířil si to k ní s cílem u ní najít trochu útěchu z toho všeho přemýšlení, ale když mluvila s bratrem, naháněla mu strach. A tak se radši odbatolil za hnědého vlka s podivnou malou věcí, která ho sledovala.
Díky svým malým očím Draven moc neviděl a orientace v prostoru mu dělala problém. Líbila se mu ta zlatá věc ze které šlo teplo a která plápolala v rohu. Ale když se přiblížil, bylo mu zase moc horko a tak nechodil nijak blízko. Musel se prostě smířit s tím, že se posadí daleko od ní a tiše bude pozorovat všechno a všechny kolem sebe.
Viděl dospěláky o něčem mluvit a pak toho velkého vlka odejít. Taky vypadal rozzlobeně a ve vlčeti to probouzelo strach. Pořád se chtěl k někomu přitulit a schovat se v něčí srsti, ale ta černá srst která ho zahřívala v prvních dnech najednou nevypadala tak příjemně. Pořád si pamatoval, jak na Nagiho vrčela jen protože něco řekl. Ale druhý sourozenec jí pořád seděl pod ocasem. Dravenovi to teda nepřišlo nijak nefér, protože na tom ho neubylo. Prostě se teď nedůvěřivě motal ve stínu u ohniště a přemýšlel, co má jako dělat. Zajímalo ho to ven, ale Nagi musel jít první. A vůbec… někdo by mohl trochu upřesnit, co má teď jako dělat. Bez návodu na život byl docela bezradný.