Dipsi, drobná bílá vlčice, která na první pohled vyzařuje dojmem bezbrannosti a křehkosti. Její velké bílé zářivé oči, které vám vidí až do nitra duše, spolu s jejími huňatými naducanými tvářemi, působí až vlčecím dojmem. Vypadá jako malý andílek. Nebylo by to pro ni poprvé, kdybyste si ji spletli s přerostlým vlčetem. S největší pravděpodobností ji navíc najdete v mizerném stavu – hladovou, opuštěnou, nemocnou, nutně potřebující péči. Vůbec vám nebude hlava brát, jak je možné, že ji někdo nechal takhle dopadnout. A přitom je tak milá, ohleduplná, zajímá se více o vás než o sebe samotnou, a to je na tom tak špatně! Omyl. Tato vlčice ví, co dělá. Je chytrá, nesmírně mazaná a vůbec ji nezajímá, kdo jste, nebo v jakém stavu je kdokoliv jiný než ona samotná. Představujete pro ni pouhý zdroj péče, jídla, tepla a úkrytu, kvůli kterému nemá problém nahrát divadýlko.
Proč by to ale dělala? Copak si neumí nalovit, jako všichni ostatní? Kdyby chtěla, určitě by to svedla, to ano. Za celý její život ji k tomu ale nic nedonutilo. Jistě, mohla by se pokusit si něco ulovit, ale proč by to dělala? Čím déle bude hladová, tím hůř na tom zdravotně bude a tím spíš najde někoho, kdo se o ni z lítosti začne starat. A to dlouhodobě. Raději pár dnů či týdnů přetrpí hlad, než aby přišla o dlouhodobý pocit bezpečí. Co je jediná věc, o kterou je schopna se postarat sama, je žízeň. Ironicky je to pro ni ale daleko více pracné, než samotný lov. Odmítá totiž pít vodu z jakéhokoliv přírodního vodního zdroje. Jezera, řeky, kaluže… Všechno je to pro ni absolutně odporné a vidí to jen jako zkapalněné bakterie, kterým se musí vyhnout za každou cenu. Odmítá se takové vody i dotknout, tudíž nepřipadá v úvahu ani plavání. Za dobu, co žije sama, si našla způsob, jak vodu shromažďovat vlastním způsobem. Vyhloubí si jámu, kterou vystele velkými lopuchy a nechá dešťovou vodu, aby se tam nashromáždila. Tyto jámy má různě v okruhu několika kilometrů, a tak když vypije jednu, jednoduše může popojít k další. Není to jednoduché, ale je to něco, co se stalo pro ni zcela přirozeným. Stejně tak by nesnesla sníst zvíře, které je nemocné. Je přesvědčená, že by ji chytla také a to nemůže dopustit.
Dipsi se bohužel nebojí jen bakterií. Bojí se všech nemocí a úrazů. Jakákoliv bolest pro ni představuje hrozbu, že má smrtelnou chorobu a její konec se blíží. Vyhýbá se tak všem namáhajícím fyzickým aktivitám. Běh, lov, nebo boj, všechny tyto typicky vlčí aktivity, pro ni nepřipadají v úvahu. A právě díky tomuto má naprosto žalostnou fyzičku. Kdyby se pokusila o běh, pravděpodobně by neuběhla ani pár metrů, než by začala lapat po dechu a tvářit se, že nemůže dýchat. Co se zápasů týče, bytostně je nesnáší. Je sobecká a kdyby došlo do tuhého, dovedla by podrazit i její nejbližší známé. Ani jejich ztráta by ji dlouho netrápila. Za svůj život si zvykla o vlky přicházet, a tak neodlišuje to, že ji někdo opustí a to, že někdo zemře. V obou případech už se na daného vlka nemůže spolehnout a už nikdy ho v životě neuvidí. Jak už asi všichni tuší, trpí těžkou hypochondrií, která se u ní vyvinula v raném dětství. Rodiče ani vlci ze smečky jí nevěnovali pozornost, do té doby, než měla úraz, nebo byla nemocná. A tak z hraní nemocné se stalo naprosté přesvědčení, že si prošla snad každou nemocí, která existuje. A kdyby náhodou nějakou ještě neprožila, brzy o ní bude přesvědčena, díky úplně neškodnému symptomu. Kdyby se stalo, že byste vyprávěli o nemoci, kdy vlk časem oslepne, v tu vteřinu by přísahala, že vidí najednou rozmazaně. Má taky takový divný zlozvyk. Když si potřebuje odskočit, vždy musí zkontrolovat, zdali její dílo neukazuje známky nemoci. Ať už barvou, nebo čímkoliv jiným. Žije v naprosté paranoie, že brzy zemře, a tak moc se tomu snaží předejít, že to celý její život úplně naprosto ovládá.
Právě díky svému přesvědčení, že je v permanentním ohrožení, spolu s její neschopnosti si něco ulovit, vždy vyhledává společnost jiných vlků. Doslova se na ně upne a drží se jich jako klíště. Během života se naučila, že největší prospěch má ze vztahů romantických, a tak nehledě na pohlaví, pokusí se vás svést. Pokud neúspěšně, pravděpodobně to zamluví a svede to na nevinný vtípek a zaměří se na to, aby s vámi utvořila přátelství. Ale jestli se jí podaří se probojovat k vašemu srdci, máte na noze přikovanou kouli. A to na pěkně dlouho. Doslova to bude jako starat se o neschopné vlče, jen o něco méně vděčné. Bude vaše velkorysá gesta brát jako samozřejmost. Až půjde do tuhého a ucítí, že jí hoří u zadku, začne vás zahrnovat láskou a vděčností. Možná se i překoná a něco vám uloví, jen aby vám ukázala, jak moc vás miluje. A většina jí na to i skočí. Při pohledu do jejích velkých stříbřitých oček vás najednou všechny pochyby přejdou. Nevěříte, že by byla schopna říct cokoliv, co nemyslí vážně. A tak zůstanete a jakmile ucítí, že má vyhráno, pomalu to sjede do těch starých kolejí. A co je horší, nemusíte jí připadat ani přitažlivý. Dovede všechny okolo, včetně sebe, přesvědčit tak dobře, že tomu sama uvěří. Uvěří tomu, že se jí líbíte. Ať už to je kvůli čemukoliv. Oči, uši, barva kožichu, nebo mnohdy naprosto hloupá věc, jako jeden bílý chloupek v hromadě tmavých. Vždy si najde důvod, kterému se donutí uvěřit. Protože kdyby byla v romantickém vztahu s někým, kdo se jí hnusí, zbláznila by se.
Asi si říkáte, jestli by to neměla lepší ve smečce. Dipsi nesnese zodpovědnost, nebo povinnosti. A jelikož to je od ní ve smečce očekávané, vyhýbá se ji jako čert kříži. Každá vlčice by ale chtěla milujícího partnera a vlčata, ne? Rodinu si přeje snad úplně každý. Stála by alespoň o vlčata? Bohužel, ani to pro ni není možné. Vlčata přímo nesnáší. Tyhle malé chlupaté koule jí automaticky dělají konkurenci, a to ona nesnese. Ví, že se jejich roztomilosti nevyrovná, a tak se jim snaží vyhýbat. Byla by schopna se vlčete i zbavit, jen aby si získala pozornost jen a pouze pro sebe. Je tu ovšem jedno scenárium, kdy by na vlčata přistoupila. Kdyby právě její vlčata byly to, co by jí zajistilo jídlo, úkryt a bezpečí od partnera, udělala by i tohle. To ovšem neznamená, že by se o ně starala. Jestliže by o partnera přišla, buď by se vlčat zbavila, nebo by je využila jako past na další potencionální empatickou oběť, které by se zželelo zubožené matky s vlčaty.
Ve zkratce je Dipsi manipulativní, sobecká vlčice, která pokud se vám zaplete do života, budete potřebovat hodně štěstí se jí zase zbavit. Ale i ona má věci, které jí dělají radost a které ráda dělá, stejně jako každý jiný. Zbožňuje dlouhé letní dny trávené sluněním na pláži, které jí připomínají dětství. Ráda si během dne dá šlofík, nebo se jednoduše bezdůvodně povaluje kdekoliv, kde to vypadá pohodlně. Je taky taková noční sova, takže noci tráví pozorováním hvězd a ráda si pospí si až do poledne. Nerada se moc toulá, spíše se drží v jejím „teritoriu“, které zná.

Je zcela běžné, že se vlčata narodí milující rodiče ve smečce, která jim poskytne zázemí, bezpečí a stravu, kterou matka nutně potřebuje pro krmení novorozených. Dipsi měla už od narození svůj život nejistý. Rodiče Dipsi byli tuláci a co hůř, poprvé za život. Laetning a Nakato spolu vyrůstali ve stejné smečce, zamilovali se do sebe, a tak neměli důvod smečku opouštět. Vše, co chtěli, měli na jednom místě. Jejich vztah však nepodporovali rodiče Nakata, kteří byli výše postavení a představovali si pro syna někoho lepšího. A z tohoto zakázaného vztahu vznikla i zakázaná vlčata. Přes veškeré zákazy a spory si mladý pár založil rodinu, asi ve snaze svést tímto všechny ve smečce dohromady. Dosáhli tak ale naprostého opaku. Alfa je ze smečky vykázal, a tak nezkušení rodiče museli najít útočiště jinde. Ani ve smečkách, kde prosili o místo, nikdo nestál o březí vlčici. Nezbývalo jim tedy nic jiného než se postarat sami o sebe. Našli si poblíž pláže krásné místo, kde si udělali v zemi úkryt, a právě tady se narodila Dipsi s jejími čtyřmi sourozenci.
Ze začátku to bylo hezké. Jako malí si hrávali na pláži, matka, která však neměla moc zkušeností, ani oporu matky, je ale téměř vždy okřikla a až paranoidně je chránila před jakoukoliv známkou nebezpečí. Ale to vlčatům nevadilo. Dokud si hráli, nic jim nechybělo. Ale ono chybělo. Ani jeden z rodičů nebyli převratní lovci, vlčata tedy dostávala vše, co se jim podařilo ulovit a rodiče zůstávali o hladu. Jednoho dne se ale Nakato rozhodl, že to s tímto způsobem života nemají šanci přežít, a tak se vydal hledat pomoc. Podařilo se mu jednu smečku přesvědčit, aby jeho rodinu přijala pod podmínkou, že vlčata dosáhnutím dospělosti musí opustit smečku. Nakato se tedy vydal zpět za svou rodinou, kterou následující den chtěl odvést do jejich nového domova. Čekala je dlouhá cesta, kterou nebylo jisté, jestli přežijí všichni.
Cestu zvládli díky bohu všichni, rodinu smečka uvítala a konečně to pro ně vypadalo, že už mají veškeré obtíže za sebou. Netrvalo dlouho a všichni se se smečkou sžili. Rodiče se aktivně podíleli na lovu, aby se doučili nedostatkům a byli tak užiteční smečce, o vlčata se většinou starala opatrovatelka, ale tím, že tato pětice nebyla na smečku sama, setkala se Dipsi s něčím, co doposud nepoznala. Konkurence. Sourozenci si našli nové kamarády, rodiče měli své známé a hlavně spoustu práce, ani máma už se o ně tolik nebála, když měla rady a pomoc jiných vlčic. Dipsi tak zůstala sama.
Jednou se závistí dostala do ošklivé hádky, za kterou jí ještě dospělí vynadali, a tak se sebrala, schovala a na truc zůstala celou noc v dešti. Právě díky této hádce dostala ale jednu životní lekci, která jí život změnila od základů. Dipsi v chladu a dešti nachladla a poprvé od doby, co se přidali do smečky pocítila, že se o ni někdo zajímá. Vlci je obskakovali, nosili jí kožešiny, jídlo pod čumák, vlčata jí z lítosti nosila kosti a klacíky na hraní, dokonce i máma s ní celou dobu zůstala, aby na ni dohlédla. Připadala si jako v ráji. Absolutně nic jí nechybělo. Jenže jakmile se její nemoc vytrácela a cítila se zdravěji, pozornosti ubývalo, až neměla opět žádnou. A tak začala buď nemoci předstírat, nebo se aktivně snažila nějakou chytit. S tímto také přišla na to, že i bolest jí přivolává pozornost a péči, a tak z bolesti ze rvaní dělala scény i z úplných maličkostí. Jak si dovedete asi představit, ostatní to už poměrně brzo začínalo štvát a pozornost jí už nikdo věnovat nechtěl.
Její další pokus o pozornost následoval, když o něco povyrostla a začínala utíkat z domova. Nejprve na den, nebo na dva. Vlci ji strachy bez sebe hledali a dovedli domů, jenže po chvíli i tohle je omrzelo a věděli, že ji to brzy přestane bavit a vrátí se domů, a tak i tohle přestalo fungovat. Lepší taktiku ale neměla, a tak své útěky z domova protahovala až na týden, či dva. A čím byla starší, tím častěji byla ze smečky pryč. Částečně i proto, že po ní vlci začínali chtít, aby se podílela na chodu smečky, což se jí příčilo, a tak mizela i na týdny, či měsíce. Nakonec byla její přítomnost ve smečce takovou vzácností, až ji vlci přestali poznávat. Na cestách potkávala nové vlky, kterých se začínala držet, jen aby jí věnovali pozornost, kterou ve smečce nedostala. Jen co ale i o ně přišla, vrátila se do smečky, vlastně jen ze zvyku a proto, aby se najedla.
Vlci ze smečky jí brzy ale začali pohrdat. Právě kvůli tomu, že byla smečce hlavně na obtíž a jen využívala smečkových výhod, ji sesadili na omegu. Jedla poslední, a tak přežívala ze zbytků. Její vzhled se horšil a horšil, byla hubenější a nemocně vypadající, a tak jí nezbývalo nic jiného než utéct nadobro.
Celá tahle situace jí ale hrála do karet, protože netrvala dlouho, než se jí někomu zželelo, byl ochotný se o ni postarat a dostat ji do lepšího stavu. I v této fázi jejího života se naučila cennou životní lekci, a to tu, že je pro ni nejlepší taktikou se zaplést do vztahu romantického. Nic netušící Ace, mladý samec, který na ni natrefil, se o ni dlouhodobě staral, oddůvodňujíc si její chování tak, že je stále zesláblá a nevzpamatovala se ještě z traumatu, kterým si nedávno prošla. Trvalo mu to ale tak dlouho, než byla zdravotně i vzhledově v daleko lepším stavu, než byl on. Opakovaně stavěl na první místo Dipsi, která jeho chování brala jako samozřejmost, zatímco on zdravotně chřadnul. Byl tak přesvědčený o tom, že by se Dipsi nezbavil, i když by se s ní rozešel, že musel nahrát vlastní smrt. Když byl lovit ryby, zatímco se Dipsi nedaleko slunila, nahrál, že omylem mu uklouzla tlapa a voda ho stáhla až k vodopádů. Než však Dipsi přiskočila k řece, Ace už byl dávno pryč. Pomocí magie se zneviditelnil a utekl, než si jeho partnerka čehokoliv všimla.
Dipsi se ze ztráty partnera moc dlouho nevzpamatovávala. Mrzelo ji, že tak hloupě umřel, ale daleko víc se bála toho, kde teď najde další zdroj potravy a teplé místečko, kde by přečkala noc. Brzy se však upla na dalšího chudáka, který ji sežral příběh zdrcené vlčice, která přišla o dlouhodobého partnera, smečku, rodinu a domov. Staral se o ni ale podstatně kratší dobu než Ace. Tedy pokud mluvíme o časovém období, kdy měli fungující vztah. Po rozchodu byla Dipsi tak paličatá, že se svého partnera držela i přesto, že ji opakovaně odháněl, než se nad ní opět slitoval a začal se s ní o jídlo dělit. Vysvobodilo ho od ní až to, že se přidal do smečky, do které se ona přidat odmítala. Bylo pro ni daleko snazší se pokusit najít další oběť než se muset mořit s ním ve smečce.
Pokaždé, když na někoho natrefila, pokusila se ho svést, a když jí to nevyšlo, využila aspoň vztahu přátelského, který pro ni sice nebyl tak výhodný, ale stále se z něj na pár dnů najedla. Vystřídala tak mnoho partnerů, až došla do fáze, kdy jí došlo, že i samičky by mohla svést k romantickému vztahu. Měla jich sice daleko méně než těch se samci, ale měly něco do sebe. Samice byly velmi láskyplné, opečovávaly ji a rozmazlovaly. Vynahrazovala si tak péči matky, která jí tak scházela. Navíc vlčicím většinou trvalo déle, než se na ni vybodly. Neměly na to asi srdce.
Dipsi cestovala za vlky, nikoliv za zážitky či za dobrodružstvím. Díky tomu se vzdálila od domova tak moc, že už by domů v životě netrefila. A ani o to nestála. Život ze dne na den jí nijak nevadil. Poznávala spousty vlků, zažila si spousty krásných chvil ve vztazích, ochutnala spousty různých druhů zvířat a dokázala si mistrně vyhledat úkryt, kde by přečkala noc. Není sice života sama za sebe schopna, ale nijak jí to nevadí. Stalo se to tím, kým je.

Zajímavosti:
- malá, vzrůstově připomínající spíš přerostlé vlče, velké oči
- trpí hypochondrií a také nekontrolovatelnou touhou mít veškerou pozornost
- neschopná se postarat sama o sebe, závislá na společnících
- nesnese vodu, a tak si sbírá dešťovou do jam, z kterých pije