Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Kasiuse přivedla Maple, v té době Darkie umírala v jeskyni mimo Sarumen :D

Maple se to pochval a komplimentů tomu vlkovi zapojila taky. Já se jen usmívala a sjížděla ho pohledem. Vlastně s takovým krasavcem bych ráda nějaká vlčátka. Vypadala by velice kouzelně. Myšlenky s mi ubíhaly všemi směry, až jsem prostě ignorovala tu béžovou vlčici, která se ani nepředstavila. A fakt, že jsem se nepředstavila ani já jsem prostě ignorovala. Začala však ale mluvit dál a vyloženě si vlka až moc přivlastňovala. Ten vlček z toho nebyl dvakrát nadšený. Ale nijak mě to neuráželo. Sice jsem nechtěla, aby ho měla jen pro sebe, ale tím, jak reagoval vlček mi jen potvrdil, že místo bude určitě pro nás tři. A nebo jen dvě. Tuhle já neznám, ale s Maple se ráda podělím.
Pak zmínila jeho jméno a on na to ho sám potvrdil. Usmála jsem se. ,,Máš opravdu krásné jméno, Shao. Já jsem Darkie a pocházím ze Sarumenské smečky," prohodila jsem hlavou a ukázala tak na náš hvozd. ,,Klidně tě hvozdem provedu, jestli chceš. Mohlo by se ti tam třeba zalíbit," ladně jsem přenesla váhu z jedné nohy na druhou a mrskla ocasem. Doufala jsem, že vlčka dostatečně zaujmu a pokud ne ja, tak třeba to půjde Maple a budeme ho mít jen pro sebe.

Byla jsem v té vodě, která byla příjemně teplá. Noc se přehoupla na den a jako zázrakem najednou přestalo pršet a koukalo na nás sluníčko, avšak ani to mě nezastavil před tím se vykoupat a trochu si ohřál celé tělo. Maple ještě stála na břehu a povídala mi o mé nemoci, teda mých ještě projevech. Usmála jsem se. Bylo to na jednu stranu neuvěřitelně osvobozující mít tu někoho, kdo se o mě takhle hezky stará a bojí. ,,Mohla bych nějakou bylinku zkusit vykouzlit, ale ani to s tím Životem vlastně není na škodu. Mohl by vědět něco víc," řekla jsem uřpímně. Ono byla pravda, že by mi možná mohl pomoci s tím srdcem a s růží. Vysvětlil by mi, jak to vlastně celé funguje. Teda doufám, že on bude vědět. Za jeho sestrou se mi opravdu nechce. Při té představě jsem jen polkla.
Maple se rozpovídala o Lennie a já jen přikyvovala na souhlas, ale když přešla na téma ohrožování, zavrtěla jsem prudce hlavou. ,,Nenene. To rozhodně ne. Já jsem se jen bála, protože přeci jen to bylo něco, co absolutně neznají a ten velký chobotničák mě vylekal, ale možná to jsou taky moje nějaké divné stavy. Rozhodně nikoho neohrožuješ. Už v žádném případě vlčata nebo mě," vylezla jsem z vody a šla jí na proti, abych jí olízla čumák a nějak projevila svou lásku, když v tom mě něco štíplo, zasáhlo. Chtěla jsem se kouknout, protože jsem to cítila na zadku, ale jak jsem se otočila, do oka mi padla ta skupinka, co stála nedaleko. Maple navrhla, že bychom za nimi mohli jít a já souhlasila. ,,Ano, pojďme se seznámit," řekla jsem dychtivě a vyrazila.
Neběhala jsem, nechtěla jsem se zase položit do tho stavu, kdy budu lapat po dechu, ale přeci jen jsem trochu popoběhla. To tomu rozhodně nevadilo. Vlastně ani moc běh by nedavil, ale na nějakou delší trať určitě ne. Ale to jsem řešit nechtěla. Jak jsme se začaly blížit, zaujal mě jeden vlk, který byl krásně hnědo-zrzavý, nebo měl ten nádech a prostě vypadal dokonale. ,,Zdravím vás všechny, teda hlavně tebe, fešáku. Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se. Vypadal fakt kouzelně a hřejivý pocit naplňoval mé tělo. Ignorovala jsem tedy ostatní. Jak tu světlou vlčici, tak i toho bíle zbraveného vlka.

<< Sarumen

Nekráčela jsem nijak rychle. Přeci jen jsme obě měly docela krušné období za sebou, a i když jsme měly čas na odpočinek, přeci jen jsme zas tak dlouho neodpočívaly. Já se i přes svůj mladý věk cítila pořád unavená. Pravděpodobně jsem díky té nemoci o pár let zestárla. Když jsme se však tak rozešly, Maple se mě zeptala na můj stav. Nemohla jsem jí říct celou pravdu, ale přeci jen mě ty stavy pohlcovaly častěji, než jsem si myslela. Nemohla jsem to zakrývat, nebo lhát o tom, že to nic není, když už alespoň dvakrát po té události mě takhle zažila. Povzdechla jsem si. ,,Pravděpodobně je to tou nemocí. Sice jsem vyléčena, ale ne úplně. Nebo, spíše si myslím, že je normální po tom, co jsem prodělala, že budu mít občas takové stavy, kdy mě škrábe v hrdle," snažila jsem se používat taková slova, aby nezněla hrůzostrašně nebo nějak špatně. Nechtěla jsem jí dát jakýkoli náznak toho, že růže mi nahradila srdce, jelikož to mé mi kolabuje a občas prostě nedokážu dýchat a popadnout dech. Prostě nemohla jsem jí to říct, ale věděla jsem, že jednou bude opravdu zle a ona nebude tušit, co se to děje. Že vlastně pomalu umírám.
Zatřepala jsem hlavou a usmála se. Jemně jsem jí drcnula do boku, když jsme přišli k jezeru. Hodně pršelo a byla mi docela zima. Při myšlence, že se oteplým díky jezeru jsem tam měla chuť skočit. Než jsme však došli na jeho břeh, Maple se mě optala na Lennie. Na okamžik jsem se zamyslela, protože jsem pořádně vlastně netušila, co si o ní mám myslet. ,,Popravdě nevím, ale ty stavy, co měla, mohly být způsobené těhotenstvím. Věřím, že je to milující vlčice. Však si vzala pod svá křídla ztracené vlče, Nym. Jako my. A taky mi přijde, že to bude velice chápavá vlčice. I přes to, jaké měla narážky ve výsledku nás ale chápala a rozumněla všemu. Popravdě bych se s ní ráda zase někdy viděla a prohodila pár slov," vyřkla jsem všechny svoje myšlenka, načež jsem se na ní podívala stylem, aby mi i ona řekla, co si myslí. Tušila jsem důvod, proč se na to zeptala.
Ale na nic jsem už dál nečekala a šla do vody. Jen při prvních krocích mě pohltila husina an celém těle a já se ošila. To je panečku božský jezero. Usmála jsem se. Popravdě jsem si ani nevšimla, že na druhém břehu jsou vlci. Byli hodně daleko, protože přeci jen je to jezero veliké a pršelo, takže jsem je necítila. Ale mohla jsem vidět jejich siluety. Otočila jsem se zpět na Maple a jen jí pohybem hlavy vybídla, ať jde za mnou.

Slyšela jsem její tlukot srdce a i to, jak si oddechla, když jsme se objaly. Opřela se mi do objetí a začala se třít o mojí srst. Bylo to příjemné, až na to, že naše srst byla mokrá. Sama jsem se však tomu musela zasmát, protože její úšklebek jsem cítila na své srsti. ,,Ano, jednoduchý to vůbec nemám," odtáhla jsem se. Sice nerada, ale usmívala jsem se. Čenichem jsem se dotkla toho jejího a pak se oddálila. ,,Ale o tom je partnerství, ne? Být s tebou za každých okolností," mrskla jsem ocasem a mrkla na ni.
Když mi oznámila, že jsou vlčata v bezpečí, kývla sem na ni. Dobře, alespoň je má kdo hlídat. Hlavně bylo fajn mít na chvíli Maple pro sebe. Ano, vlčata vyžadovala veškerou péči, ale i my si mohly na okamžik odpočinout, no ne? Nebylo na tom přece ni špatného, hlavně Maple to potřebovala a já věřila Yanlin, že ve společnosti ještě dalšího vlčete bude mnohem radši. I když Kaisus se jí ujal velice pěkně. ,,Nejradši bych byla, aby sis lehla do úkrytu, ale znám tě. Co kdybychom zašly k tomu rudému jezeru? Sice prší, ale je tam teplo a... stejně jsme morké," zachichotala jsem se a jemně do ní drcla. ,,Půjdeme?" otázala jsem se, srovnala se k jejímu boku a vyšla.

>> Ohnivé jezero

((doufám, že ti to Maple nevadí, že jseme jinam :P mám tu totiž další char))

Byl jsem docela znepokojená, že svým příchodem způsobila další bordel, ale jakmile jsem si jí prohlédla, viděla jsem její kulaté bříško a hned jsem na nějaké daňky zapomněla, i když se ještě chvíli pohybovali okolo nás. Ona je těhotná? No to je úžasný. Nym bude určitě ráda za sestřičky a bratříčky. A možná jen prostě jí hrají hormony v těle a neví, co dělá. Usmála jsem se na ni, když začala zrovna mluvit a vysvětlovat. Jen jsem jí poslouchala a kývala. Sice jsem pořád nevěděla, kdo je vlastně Duncan, ale vím, že jsem ho asi jednou zahlédla. Vlastně mi přišlo neuvěřitelně zvláštní, že tu je ve smečce nějaký člen, kterého vlastně pořádně neznám a Lennie, která není ze smečky, ho prostě poznává. Ale nehodlala jsem nad tím nějak víc uvažovat.
Když ale zmínila mého ote, přikývla jsem, jenže v tom pokračoval její dlouhý proslov. Já se jen usmála. Vím, že to nemyslela útočně, ona to i potvrdila, že nic ve zlém nemyslí. ,,Lennie, láska je láska a sama to nedokážu vysvětlit. Ano, sice jsme se vzdaly toho, že někdy budeme mít vlčata, ale našla jsme dvě krásné, zatoulané kuličky, které se budeme sice snažit vrátit, pokud budou oni sami chtít, ale myslím, že tohle je něco, čemu ty pochopíš," mrkla jsem na ni a narážela na Nym, která byla taky ztracená a Lennie se jí ujala, co jsem tak pochopila od Nym.
V tom k nám přicupitala Maple a ony si začaly povídat. Mluvily o vlčatech, o tom jak se nám daří a jiné věci. Já jen nešťastně koukala na Maple, protože mě vůbec neuposlechla. Až moc se stará o druhé a na sebe zapomíná, pozvdechla jsem si. Ani jsem se nestčila přidat do konverzace a Lennie už utíkala. ,,Buď opatrná a pozdravuj Nym zpátky," houkla jsem na ní. Přeci jen cestovat takhle těhotná muselo být hodně obtížné.
Obrátila jsem se na Maple a byla s ní po dlouhé době sama. Přišla jsem k ní a mlčky já dala svojí hlavu za krk a byla v tom objetí nějakou chvilku. Potřebovala jsem jí mít u sebe a ne okamžik s ní sdílet moment. Vdechla jsem její mokrou vůni. Byla příjemná. ,,Máš odpočívat, trdlo," vydechla jsem, ale ještě se neodtáhla.

//omlouvám se Yanlin, ale přeskakuji kvůli Lennie, aby stihla úkol

Nechala jsem se Yanlin chytit a pousmála se. ,,Ty jsi mi ale rychlá rybka," drcnula jsem jí čumákem do jejího krčku a plavala zpátky k Maple, jenže jakmile jsem k ní doplavala, chobotničák nám nabídl svezení k němu domů. Na nic jsem nečekala a nechala se obmotat jeho chapadlem. Bylo to docela slizké, jak se mě to dotýkalo, ale co bych přece nevydržela. Maple pomohla prckům, aby je chobotničák chytil trochu neškrtícím způsobem a pak nás vytáhl na hladině a posadil na ostrůvek. Rozloušil se s námi se všemi a my všichni mu zavolali sbohem na zpátek. Až teď mi došlo, že nás spíše pomohl dostat k nám domů než k jeho domu. Ale naprosto jsem rozumněla situaci. Maple už musela ztrácet sílu a být unavená. Proto jsem si radši našla místo po jejím boku a kdyby náhodou potřebovala, byla jsem připravena ze sebe udělat opěrátko. V tom se ale začal ostrůvek měnit, prorůstat, za námi moře zmizelo a najednou jsme opravdu byli doma, doma. Jenže, čekala nás ošklivá realita. Pršelo a to opravdu hodně. I když jsme byli v iluzi a pod vodou, naše kožíšky nebyly vůbec mokré, ale to se nedalo říct o momentální situaci. Maple hlavně vypadala hodně unaveně. ,,Tak, co tomu říkáte? To se tady mamince Maple povedlo, že?" usmála jsem se na ty dva. ,,Ale bohužel to mamču stálo moc energie, takže jí hezky doprovodíme do úkrytu a odpočineme si, co říkáte? Hlavně hodně prší. Budeme úplně promočený, pokud se neschováme," řekla jsem a sama se oklepala. Podívala jsem se na Maple a přistoupila k ní blíže. Měla jsem ustranný pohled. Otřela jsem se o její tvář. Ona je tak úžasná. ,,Musíš si odpočinout," řekla jsem jí a doufala, že všichni vyrazíme do úkrytu, jenže v tom jsem v dáli uviděla daňky, ale ne jen tak ledajaké. Byli hrozně divný, jako mrtvý a pobíhali tak nemotorně. Automaticky jsem se postavila před vlčata a chránila je svým tělem. Co to.. v tom začali divně problikávat a mě bylo jasný, že je to iluze, ale Maple tohle rozhodně nedělala. O co se tu jedná?
Rozhlédl jsem se kolem, když v tom jsem uslyšela zavytí. Otočila jsem se rychle na Maple a jedním pohledem jí dala najevo, že to jdu zjistit. ,,Vy tu zlatíčka počkejte, hned jsem zpátky," a vyěhla jsem za tím vetřelcem. Netrvalo to dlouho a doběhla jsem k jedné vlčici, která mi byla povědomá. Když jsem si jí tak prohlédla, secvaklo se mi v hlavě, o koho se jedná. ,,Ach Lennie, co tady pohledáváš?" zeptala jsem se nejdříve mile, ale když jsem si všimla, jak soustředěně na okamžik vypadala, zamračila jsem se. ,,Ty daňky, tos udělala ty?"

Ještě předtím, než jsem se otočila zptáky s klidným dechem, všimla jsem si divného poblikávání, jako by se iluze vytrácela. Aniž bych hleděla na Maple, tušila jsem co se děje a začala si to vyčítat. Nevím, co se se mnou poslední dobou dělo. Moje nálady, moje projevy se vždy změnily z chvíle na chvíli. Však já jsem ráda, co Maple dělá pro ty malé. Je toho více než dost a já se opovářím jen myšlenkami pochybovat o tom, zda je to bezpečné a zda Maple dělá dobře. Než jsem se však mohla stačit ponořit do ponurých myšlenek a do negativní nálady, Yanlin tu byla u mě a roztomile se mě ptala, jak mi vůbec je. Usmála jsem se. Srdce mi roztálo nad tou maličkou. ,,Neboj se o mě maličká. Já jsem v pořádku, jen jsem..." netušila jsem, jak bych jí mohla odpovědět. Zabřehávat do vysvětlování o tom, co mi je jsem nechtěla, ale taky jsem jí nechtěla zcela lhát. Musela jsem vymyslet něco jiného, ale rychle. ,,Prostě občas je pro mě těžké popadnout dech, a proto mám na hrudi tuhle krásnou růži, která mi pomáhá," řekla jsem velice zjednodušeně a doufala, že to její hlavička pochopí.
Když jsem se jí ale pak optala na to, jak se jí to líbí, usmála se tak, že jsem viděla všechny její mléčné zoubky. Přišlo mi, že ta její skořápka pomalu začala polevovat a ona se začala cítit svá. A to hlavně díky Maple a téhle iluzi. Povzdychla jsem si a dívala se na to všechno kolem, co se dělo. ,,Myslím si, že paní Chobotnice si jen chtěla hrát a naše loďka se jí tak líbila, že jí samou láskou objala," usmála jsem se na Yanlin. Ovšem potom jí zaujal delfín, kterého hned na to vytvořila moje milovaná. Snažila jsem se se svou bublinou k nim přiblížit, abych všechno slyšela a zároveň mohla být tak blíže Maple. S výrazem omluvy jsem na ní hleděla a doufala, že mé výkyvy pochopí.
V tom ale na nás promluvila ta chobotnice a já zjistila, že jsem se zmýlila v pohlaví. Nepatrně jsem se ušklíbla a poslouchala ho. Pořád jsem žasla nad tím, co Maple vlastně všechno s tou iluzí svede. Doufala jsem, že se to nepodepíše nijak na jejím zdraví. Přeci jen vytvořit něco takového, zapojit do toho zvuky, valstně všechny naše smysly musela být makačka. V tom ke mně chobotničák natáhl korál, o kterém říkal, že když ho sním, tak budu moci plavat jako rybka. Měla jsem zelenkavý. Koukla jsem na Maple, která ho snědla, propíchla svojí bublinu a mohla plavat. Na to hned pokračovala Yanlin a Kasi se úplně do toho neměl. Netušila jsem, zda bych ho měla nějak podpořit, ale asi bude lepší, když mu i já ukážu, že to nic není a korál snědla. Chutnal velice sladce, i když pak chutnal i trošičku nakysle, ale byl hodně šťavnatý. Vůbec jsem netušila, co to může být za ovoce. Opatrně jsem drápkem propíchla bublinu a... plavala jsem. Ladně a lehce jako rybičky. Přesně jak nám bylo řečeno. Doplavala jsem za svojí skupinkou. ,,Páni, nikdy jsem netušila, že mohu být rybou," zavtipkovala jsem a z nosu vypustila bubliny. Doplavala jsem hned na to k Maple, udělala okoloní otočku a tváří se o ní otřela. Jen jsem na ní pohlédla a hned opět připlavala k Yanlin. ,,Máš babu," dotkla jsem se její roztomilé tvářičky a začala plavat vzhůru. Pak udělala rychlou otočku a čekala, až mě Yanlin chytí.

Hmm, svědí mě chloupky... někdo tu řekl mé jméno? (neberte to vážně, jen chci rozveselit, hehe)

Moc jsem doufala, že Maple ví, co dělá, ale nakonec mě ujistila a ještě lišácky na mě mrkla. To mě sice trochu ulevilo, ale i tak se mi to moc nezamlouvalo. Mohla vymyslet něco bezpečnějšího? Já nevím, ale třeba se to prckům bude líbit. Kasius vypadal, že si to náramně užívá a svou roli kapitána bere vážně. Yanlin však nevypadal z toho dvakrát nadšeně. V momentě, kdy se chobotnice kolem nás začala motat, přitiskla se ke mně a já mohla cítit její tělíčko, jak se třese. Ovšem má reakce byla velice pomalá. Chtěla jsem Maple zastavit, ať s tou iluzí přestane. Bála jsem se, že z toho bude mít trauma, ale imaginární chobotnice nás vyvrhla do vody. Kasius byl ale ode mě daleko. K němu byla blíž Maple. I když to byla iluze, mé srdce to nedokázalo ustát. Lekla jsem se a to hodně. Tep se mi zrychlil a já věděla, co bude následovat. Ve vodě jsme se dostali do ochranné bubliny. I když se ostatní kochali rybičkami, já se odvrátila a snažila se lapat po dechu. Hrdlo se mi sevřelo, srdce vynechávalo údery. Jako kdyby to naznačlovalo můj konec. Začala jsem se třást. Zvrátila jsem hlavu, zavřela oči a zhluboka dýchala. Snažila se uklidnit a vrátit zpět do normálu, ale hruď mě velice bolela. Neuvěřitelně mě to píchalo. Podívala jsem se na růži, která svítila o něco více než normálně. Že by ukazovala, že se něco děje, prolétla mou hlavou myšlenka. Konečně jsem po chvíli zase dala dech do normálu a s tím i tep. Otřásla jsem se a otočila doufajíc, že si toho nevšimli.
Tahle podvodní vyhlídka byla mnohem příjemnější. Chobotnice vypadala, že si s lodí hraje nebo mazlí, jak to nazvala Yanlin a všude kolem bylo spoustu krásných a různě barevných rybiček. ,,Páni, to je nádhera. Co Yanlin, líbí se ti?" zeptala jsem se a doufala, že teď už má lepší náladu.

Kasius nám všem rozdal role, ale ještě předtím Maple začala dělat něco jako papouškové zvuky. Bylo to velice vtipné, protože jí to vůbec nešlo. Ale dlouho jsem se rozptylovat nemohla. Musela jsem přeci začít dělat to, co dělá pořádný průzkumník. Než jsem ovšem stačila cokoli říct, nebo nějak zareagovat, ještě jsem potřebovala odpovědět na dotazy ohledně mlhy. Začala jsem s naším malým kapitánem. ,,Ano. Je to naše čáry-máry mlha," přikývla jsem a otočila se hned na to na Yanlin, protože až v tu chvíli jsem si uvědomila, že se mě ptala na tátu. Musela jsem se usmát, jaký zájem o něm měla a vlastně i starost. Pokud to vidí i tak malé vlče, asi je hodně v nepořádku. Povzdechla jsem si, ale na to se hned usmála. ,,To je můj tatínek. Já se v tomhle lese narodila, víš?" řekla jsem jí. Sice mi přišlo, že by jí tahle informace mohla docela ranit. Přeci jen ona ze svého domova utekla, teda spíše se ztratila a musela být hodně smutná. A já jí nechtěla dělat ještě více zle. ,,Ale chceš něco říct? Já se taky ztratila jako malé vlče, ale domov jsem našla. A přesně jak říká Maple. Je to ve tvém srdíčku. To si cestu vždy najde," olíznula jsem jí levou tvářičku a zasmála se. Měla teď pocuchanou srst. Nic není ztraceno, maličká, dodala jsem ve svém duchu a mrkla na ni. Otočila jsem se však zpátky na našeho kapitána, který zavelel, že máme jít v před. Dávala jsem pozor na cestu a magií dávala z cesty možné pasti, jako byly kořeny, aby o ně nezakopli. V tom zakřičel, na to hned Yanlin. A do toho začala krákat Maple. Bylo to tak zábavné, celé. Než ale jsem stačila našemu kapitánovi říct, že vodu vidím, začalo se okolí kolem nás měnit. Podívala jsem se trochu vyděšeně na Maple, ale ta se soustředila a já věděla, že je to ona. Rozhlédla jsem se všude kolem. Bylo tu moře, i ta vonělo. Sluníčko na obloze příjemně hřálo a zároveň jsme byli na lodi. Bylo to neuvěřitelné, co Maple svedla. Přistoupila jsem k ní a opřela se bokem o ten její. ,,Nenamáhej se tolik," zašeptala jsem jí do ucha a pak se oddálila. Jenže v tom se objevila fialová chobotnice. Yanlin úžasnle na to hleděla. Rychle jsem k ní skočila a tlapkou jí přiměla couvat. ,,Kapitáne. Máme tu obří chobotnici! Loď půjde ke dnu," zakřičela jsem na našeho milovaného kapitána a podívala se na Yanlin. ,,Tohle bohužel vydra není, zlatíčko," podívala jsem se na ní, jelikož byla pode mnou. Tak, copak nám Kasius řekne tentokrát?

// budu brečet

//může se Lennie nebo Savior nějak přiblížit více k Nym, abych mohla jít se Zakarem dál? :D on se od ní nehne, dokud vás neuvidí :P

// i luv yu Nym podporuje Zakarovi blbé vtipy

Jen co jsem přiběhla, bylo tu veselo. Kasius se seznamoval s Yanlin a vypadalo to, že trochu pookřála a konečně si užívá trochu veselí s námi. I když teda na mě reagovala trochu posmutněle, jelikož i z dálky si všimla otcova smutného výrazu. Hlavně mi roztomile drcnula do nohy a na oplátku jsem jí čumákem drcnula jemně do ouška. ,,Neboj se o něho. Rozhodně žádné borůvky nejedl," řekla jsem jí a usmála se. Na to jsem pohlédla na Maple. Která souhlasně přikývl na mou výpravu s tím, že jí povede prý náš malý Kaisus. Ten byl celý bez sebe, jelikož už chtěl utíkat a poznávat okolí. Bylo to velice roztomilé, jak se vlastně vlče dokázala nadchnout pro takovou maličkost jako je dobrodružná výprava. I Yanlin se rozzářila očka a už začala povídat o tom, že jsme piráti a Kaisus je kapitán. A Maple je vlastně papoušek. Musela jsem se zasmát. Bylo to legrační. Mohla by nám něco papouškovského zazpívat, ne? Drcnula jsem do ní bokem a mrkla. ,,Takže papoušek, jo?" trochu jsem si jí dobírala. Otočila jsem se ale na Yanlin a zeptala se. ,,A co bude ze mě?" Chtěla jsem vědět, jakou budu mít roli v té naší výpravě. Zajímalo by mě, co mi vybere.
Maple pak ale upozornila maličké, aby se vody nenapily a rozhodně do ní nelezly. Já jen přikývla a podívala se na Kaisuse. ,,Hlavně ty, náš kapitáne. Musíš vést celou naší posádku do bezpečí. Nechceme přeci někde upadnout," řekla jsem mu a vesele k němu přicupitala, abych byla vedle něho. Stále měl na sobě tu mojí kytičku (//teda doufám, že jí nesundal v jeskyni). Vypadal opravdu roztomile. Hlavně to byl teďkon náš kapitán a vedl nás hvozdem křížem krážem. Kolem nás obklopovala mlha a sama nám ustupovala a dávala možnost k průchodu. ,,Řeknu vám jednu velkou zvláštnost, který má tento les. Každý, kdo obývá v tomto lese, toho mlha poslechne. Cizincovi může zatarasit cestu, zmást ho, ale pro nás, co tu žijeme. Tak nám pomáhá," mluvila jsem jak na Kasiuse, tak i na Yanlin. Natočila jsem hlavu k mlze a v mysli jí poprosila, aby ze sebe udělala zajíce. A ona tak učinila. Před nám začal poskakovat mlhový zajíček. Skočil ke Kasiusovi, pak poposkočil k Yanlin. ,,Vidíte?"