Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Ještě já se přidám na poslední chvíli, jestli to nevadí :D

42 oblázků
70 drahokamů
39 kytek
12 křišťálů
1* do magie

Srazu se bohužel účastnit nemohu

Akce moc pěkná, bohužel jsem neměla čas na dokončení :(

Když táta souhlasil s tím, že budu kouzlit, trochu jsem se podivila. To vážně jde? pomyslela jsem. Nikdy jsem nikoho neviděla kouzlit. "Jak se naučím kouzlit? Chci umět třeba něco zapálit! Jo! Toho by se každý bál! Vypadala bych mocně v plamenech!" vyhrkla jsem nadšeně a pohazovala ocasem. Pořád mi to leželo v hlavě. Být velká silná vlčice, to jsem jednou chtěla! Proto když se mě táta zeptal, jestli vím, co to je vydra, tak jsem se zazubila a vesele pokývala hlavou. "Jo! Nate mi jednu nahnal a já za ní pak běžela," řekla jsem energicky a byla na mě uplně vidět, jak už moc moc chci lovit. Možná jsem se do toho hnala až s příliš velkým nadšením. Takže když se zeptal, jestli jsem odhodlaná a připravená, natěšeně jsem kývla a pořádně se protáhla. Srdce mi bilo jako závodnímu koni, byla jsem plná nadšení, ale hodně i strachu. Byla jsem s tátou a nechtěla jsem se před ním shodit. Vyrazila jsem za ním a ťapala si úplně bezstarostně, když mě přerušil svým tiše. Nastražila jsem uši a zaposlouchala se do zvuků lesa. Sluch byla moje nejvyvinutější vlastnost, takže jsem ihned začala vnímat, jak strašně "dupu" a dělám bordel. Zarazila jsem se a začala našlapovat s větším citem a zrakem jsem skenovala zem. Pod nohama mi křupal sníh a tak jsem do něj tlapky pokládala více s citem. Větvičkám a klacíkům jsem se snažila pokud možno co nejvíc vyhnout. Když jsem si chvíli zvykla takhle chodit, tak jsem zvedla hlavu a rozhlížila se.Taťka mi klepl na čenich. Jasně, tohle bych asi taky měla použit. Zavětřila se a přitom se tak divně protáhla, protože už jsem zas chtěla zaujmout Natův čuchací postoj. Ovládla jsem se a šla dál. Nejvíc jsem stejně asi zapojovala čuch a tak jsem točila ouška jak radary a snažila se něco zaslechnout. Očima jsem skenovala okolí. Když jsme se blížili k řece, zaslechla jsem nějaký pohyb napravo od nás. Zpomalila jsem a otočila tím směrem hlavu. "Támhle," špitla jsem a poukázala na nějaký pohyb několik metrů od nás, zatím ale nebylo jasné, co to tam je ani.

//Dělám maturitní otázky, takže pro dnešek jen odepisuji krátce, pardon :/

Pozorně jsem poslouchala tatínka a když mě zaskočil, bezmocně jsem máchala tlapkama, protože proti němu jsem byla vážně hodně bezmocná. "Tatí!" pískla jsem pobaveně a smála se. Pak jsme se ale zvedli a výcvik opět začal. Udělala jsem přesně to co mi říkal. "Vibrace?" podivila jsem se.Zvedla jsem do pozoru svá velká ušiska a naslouchala. Na chvíli jako bych splynula s lesem a cítila úplně všechno. Páni, pomyslela jsem nad tou magii. "Tenhle les je tak kouzelný, chci taky kouzlit!" řekla jsem po chvíli, co jsem se probrala z tranzu a koukla na tátu.

Darkie - Ostrá skaliska

První otázka byla mířená na naše nedávné toulky, možná táta ani nevděl, když jsme byli u řeky, měla bych mu to říct? Rozhodla jsem se, že začnu tím co vím. "Byli jsme u vody a pak jsme byli honěný takovejma malejma potvorama- vílama a ony nám brali zuby a my museli běže-" na chvíli jsem se zarazila, protože jsem nevěděla kam jsme to vlastně běželi. "-No běželi jsme někam na sever, přes louky a pak tam byla pahorkatina a jezevec a on byl zlej a to bylo hrozný tati!" začala jsem si vzpomínat na ten hrozný zážitek a trochu mi klesla nálada. "My neměli zuby a on po nás házel kameny a bylo tam spoustu vlků a moc víl, ale pak se změnily zpět a byly hodný, ale bylo to hrozný," vypověděla jsem mu trochu nepřehledně a velmi rychle. Občas jsem mluvila trochu rychle až mi nebylo dvakrát rozumět. "Doma je nejlíp, nebo se smečkou na procházce, ale tady je moc dobře," řekla jsem a svěsila smutně ušiska. Svět tam za hranicema byl ošklivé místo. Nechci říct ošklivé na vzhled, ale bylo tam tolik nebezpečí a zlých věcí. Jinak krajina byla nádherná, to ano. Přecijen les se rychle okouká, ale je tu bezpečno a rodina, tam nic dobrého není.
Moje nálada se ale opět zvedla ve chvíli, kdy přišla řeč na lov. I když se táta smál, tak mě pochválil. Byla jsem ráda za oboje, jak za tu chválu, tak za to, že jsem ho rozesmála. Měla jsem ráda jeho zvučný hlas, hrozně mě uklidňoval a jeho smích přinášel tolik radosti. Následující otázka mi teprv rozproudila krev v žilách. Vesele jsem se přikrčila, jako bych ho vyzývala ke hře. "Chci být velká lovkyně!" štěkla jsem zvesela a radostně začala hopinkat kolem. Někdo jako je táta musím mít lov zmáknutej, budu se učit od toho nejlepšího! pomyslela jsem a vesele švihala ocasem div mi neupadl. Začala jsem se pokoušet opět větřit. "Stačí mi ten svět co mám tady ve smečce, chci ho objevit pečlivě všechen," řekla jsem, protože jsem to tu měla prostě absolutně nejraději a úplně mi to zatím stačilo. "Co budem čenichat?" zeptala jsem se a koukla sladce na taťku. Měla jsem takovou radost, byla jsem tak natěšená, že třeba něco fakt ulovím. "Mocná lovkyně Darkie jde do akce!" řekla jsem takovým temným hlasem, jak kdybych chtěla někoho zabít, byla v tom ale pořád cítit ta radost a nadšení malého vlčete. Znovu jsem se přikrčila, i když opět se zadkem nahoře a skenovala jsem krajinu, naslouchala všem zvukům v okolí a doufala, že uvidím něco po čem budu moc skočit. Protože, tak jsem si prostě lov představovala. Kouknu - vidím - skočím - mám.

Vesele jsem ťapinkala dál. Byla jsem ráda, že doma žádné ty obludy nejsou. Nate pak souhlasil, že pro příště s ním mohu počítat, na mě teď jsem bylo zjistit, co umí ty instinkty. Netrvalo to dlouho a moje ouška zaslechla příchod vlka, kterého jsem už opravdu dlouho chtěla vidět. "Tati!" vyštěkla jsem radostně a skoro se mi až vlily slzy do očí, jak jsem byla ráda, že ho po tak dlouhé době zase vidím. Začala jsem mrskat ocasem ze strany na stranu a rozeběhla se mu naproti. Ihned jsem po něm skočila a objala ho. Po dlouhé době jsem opět vdechla vůni, která mi tolik připomínala jakou mám rodinu. Po chvíli jsem od něj odskočila a rozjařeně ho sledovala. Byla jsem tak zbrklá, že i když jsem si ho prohlížela, tak jsem stejně nic vnímat nemohla. "Mm, děkuju," řekla jsem když mi složil lichotku, ale moc jsem nechápala jak to myslí, protože mamča byla šedá a já černá spíš po něm. "Kde jsi byl tak dlouho?" zeptala jsem se a ani mě nenapadlo, že to spíš já jsem byla pryč, ne on. Oklepala jsem se a ohlédla na Nata, který se měl k odchodu, chtěla jsem se dál učit lovu a těm instinktům, ale teď tu byl táta. "Tak zas někdy," řekla jsem s úsměvem na rozloučenou a pak se zas otočila na tátu. "Nate mě zrovna učil lovit, koukni co jsem se naučila!" vyštěkla jsem nadšeně a prostě mu musela předvést jak elegantně si umím stoupnout, abych mohla stopovat. "Stopovací póza, dál jsme se nějak nedostali," zazubila jsem se a zas si stoupla normálně. Byla jsem tak ráda, že ho zas vidím.

Dál jsem vesele poskakovala kolem tůňky, ale nepřišlo mi, že by Nate projevoval takovou radost jako já. Jen jsem se zazubila a hlavou mi prolítla myšlenka, že jsem asi trochu dětinská. Naštěstí jsem tuhle myšlenku hodně rychle zahodila a začala pohazovat ocasem. "Už chci něco lovit!" štěkla jsem z vesela a poskočila. "Takže, elegantní postoj-" začala jsem a stoupla si přesně do puntíku, jak mě učil Nate před chvílí. "-Čenich-" říkala jsem a přitom zvedla čumák zas tak divně do vzduchu. "-hm," na chvíli jsem se zarazila. "Jak mám poznat co cítím, když ani nevím co a jak voní? Jak voní medvěd, nebo zajíc, nebo teta Seta? Nikdy jsem je nijak neočichávala, medvěda jsem ani neviděla, co když mě někde kousnu?!" řekla jsem zděšeně a pohodila hlavou při myšlence, jak utíkám před nějakým obřím stvořením, co si říká medvěd a on mě kouše do ocasu. Brrrr, tak to vážně ne, pomyslela jsem a podívala na Nata, protože by s tím asi něco chtělo dělat. Rozešla jsem se k hustší části lesa, protože jsem doufala, že tam bude asi žít víc zvířat, která bych mohla zkoušet lovit. "Strejdo, ty jsi stejně třída! Konečně se naučím lovit a to jen díky tobě! Nikdo mi to tak nevysvětluje jako ty! Měl by z tebe být nějaký učitel smečky nebo tak něco! Jooo! Nate - učitel Sarumenský! Jsi ten nejlepší učící strejda! Už umím stopovat a běhat a.. a... Apostoj na čenichání-" řekla jsem a předvedla opět na chvíli onu pózu, která Natovi moc neseděla. "A jsi taky hrozně dobrý ohřívadlo, když je zima. Doufám, že s tebou budu moc počítat i příště, když tu teď tohle období bude dlouho? Mám tě ráda," řekla jsem zvesela a rozjančeně se otřela o jeho rameno hlavou. Zazubila jsem se a zkoušela ještě něco zavětřit. Bylo to až k nevíře, jako dlouho vydržím být plná energie. Ale proč taky ne? Vždyť jsem byla doma, všichni mě měli rádi, já měla všechny ráda, moje rodina byla skvělá, co víc si přát, to by pak byl každý nadupaný energií.

Elegance? přemítala jsem si v hlavě a přitom nepatrně zvedla hlavu, jako kdybych byla někde na výstavě. Přitom jsem ale sledovala strejdu, jak zaujal velmi zajímavou pózu, zajímavou proto, protože jsem tak nějak necítila, že je to on, nehodila se k němu. Natočila jsem hlavu a stoupla si do puntíku přesně jako on. Ovšem, vypadala jsem přitom poměrně jinak, to víte, vlčí slečinka. "Asi to mám!" štěkla jsem vesele po chvíli. Soustředila jsem se na pach Newlina, který ještě nebyl daleko a tak jsem uznala, že toho bych mohla cítit. Newlin, "Newlin," Newlin, říkala jsem si a občas to trochu zamumlala nahlas. Měla jsem pevně sevřená očka a snažila se vybavit si jeho pach. Na chvíli jsem vypnula všechno kolem. Pak jsem stejně zvedla čumák, jak řekl Nate - jako když si chceš udělat z plic nafukovací balon - a pořádně nasála všechny pachy. Po chvíli jsem ucítila, jak mi to v hlavě všechno šrotuje a najednou jsem začala vlnit ocasem. "Mám Newlina!" pískla jsem a podívala se směrem, kde jsem asi myslela, že by mohl být, Pak jsem to zkusila znova. Zase jsem se pořádně postavila do elegance a nasála. "Hm," vyšlo ze mě jen při plné koncentraci a najedou mě to bouchlo přes nos. "Co je to?" zamumlala jsem a cukala nosem. Ten pach jsem už někde cítila. "To znám!" zamumlala jsem zase a otevřela oči. "Jdeme!" štěkla jsem na Nata a vypálila jak raketa z místa během setiny vteřiny. Najednou jsem přeskákala několik větviček a prudce zabrzdila u jedné tůňky. "Nate! Nate! Nate!" pískala jsem a skákala kolem ní, jak kdybych našla poklad. "Koukni!" pobídla jsem ho a zastavila se. Koukala jsem do tůňky, která nevypadala dvakrát pitně. "Tady jsem se přiotrávila, když jsme zdrhla Newlinovi," pochlubila jsem se a nadšeně koukala na znovunalezenou tůňku. Vesele jsem pohazovala ocasem, jako by to bylo něco vážně vyjímečnýho, ne tůňka, kde jsem se přiotrávila před pár týdny.

//Oči ještě moc neřeším, asi bych byla raději, kdyby se ještě nezbarvily prosím :)

//Tatínku učím se lovit s Natem, ráda si s tebou zahraju! :D

Zmateně jsem koukala na oba vlky. Newlin se jen otočil na patě a odešel. Vyjukaně jsem na to koukala, protože on přeci jen tak neodchází a už vůbec ne odemně! Brala jsem to trochu jako zradu, jak to, že se nechtěl účastnit mého lovu? Třeba to neumí, usoudila jsem a s tímto závěrem jsem se naprosto spokojila. Otočila jsem se teda na Nata a přikývla na jeho plán. Zvedla jsem čenich vzhůru, protože jsem neměla nejmenší tušení, jak jinak stopovat a nasála pachy z celého okolí. "Hmm cítím studeno," poznamenala jsem a odborně vyhodnotila stav ovzduší. "Zebe mě čumáček," vyhodnotila jsem dál a do nosu mi vletěla vločka, takže při dalším nádechu mi podráždila a já si kýchla snad na celý les. "Ups," zahihňala jsem se a koukala na Nata. "A co mám přesně cítit? Nebo mám u toho nějak speciálně stát nebo se pohybovat-" řekla jsme a začala běhat dokola, jako bych si honila vlastní ocas. Zase jsem se zahihňala a pokračovala v mluvě. "-Proč mám vlastně čmuchat? Chci lovit, ne čenichat vůni našeho lesa, tu poznám všude na sto honů!" řekla jsem a konečně se zastavila. "Není v tom nějaké kouzlo! Jééé naučíš mě kouzlit!" popadla mě nová myšlenka a vesele jsem poskočila. Byla jsem asi trochu praštěná, ale měla jsem tolik elánu na rozdávání, že to muselo jít ven. Poslušně jsem ale stále čekala na Natovi pokyny.

Protože mi Nate přišel trochu líný, začala jsem kolem něj ještě více poskakovat, aby se co nejrychleji dostal na všechny čtyři. Byla jsem tak strašně moc ráda, že mě konečně vezme na lov, když se to naposledy s Newlinem moc nepovedlo. Teď jsem měla vážně energie na rozdávání. Konečně jsme se dali do pohybu. "Ne ještě nikdy, možná tak vlky na louce," řekla jsem a zazubila se při vzpomínce na náš výlet, připadalo mi to jako věčnost, co jsme byli u vody. To bylo ještě pěkně teplíčko. Pohodila jsem ocasem a šla za svým učitelem. Koukala jsem na něj, jak hýbe čenichem a tak jsem se snažila "stopovat" taky, ale dvakrát mi to nešlo, chodilo mi kolem čenichu tolik všemožných pachů. Nakonec jsme se zastavili a já dostala pokyn k lovu. Čekala jsem a spatřila v dálce vydru, kterou jsme sem stopovali. Přikrčila jsem se, protože jsem si prostě myslela, že se to tak dělá. Co jsem ovšem trochu nevystihla byl zadek, který mi trčel nahoru a na něm byl zapíchnutý ocas jako vlajka. Čekala jsem na Nata, až mi jí dle domluvy nažene a když se dala do pohybu. Vyskočila jsem po ní. No řekněme, že to byl docela pěkný skok. Ladně jsem letěla vzduchem a velice elegantně dopadla na všechny čtyři. Byla jsem už velká vlčí slečna, která mohla dělat jen parádu! To bylo ale asi tak jediné. Protože ta potvora se držela při zemi a i když jsem za ní docela rychle vypálila hned po doskoku, tak mi zdrhla během pár sekund. To její kličkování na mě nebylo. Všechno se mi motalo pod tlapky a kdykoliv zahnula, snažila jsem se zahnout taky, takže jsem se motala jako vítr v bedně. Vrcholem všeho bylo, když jsem neudržela rovnováhu, několikrát se přetočila a skončila rozmázlá na zemi. První lov a neúspěch. Asi by každý čekal, že tohle mou maličkost poznamená, ale kdeže! Místo toho jsem se začala hrozně smát. Ležela jsem na zádech a vesele pohazovala ocáskem. "Nate! Nate! Viděl si to?" smála jsem se rozjančeně celá rozcuchaná. Přetočila jsem se do sedu a pořád se hihňala. "To musíme zkusit znova!" vyštěkla jsem radostně, když v tom jsem zaslechla kroky. Natočila jsem svá velká ušiska směrem odkud to šlo a pak se hbitě zvedla. "Strejdo!" vykřikla jsem a hned uháněla ho obejmout. No vždyť víte, po tom vlčím způsobu. Hrozně ráda jsem ho viděla. Šíleně rychle jsem švihala ocasem a kus od něj odstoupila. Mluvil zas tím jeho šíleným slovníkem, což mě znovu rozesmálo. "Viď, že jsem vyrostla! Já zase spala a koukni, určitě jsem vyšší!" štěkla jsem a začala se prohlížet. Bylo možná tak vidět, že mi povyrostly uši - zase - a nohy se zdály hodně dlouhé. "Určitě jo, jo jo, rozhodně, viď Nate?" řekla jsem a pořád se zaujatě prohlížela. Chtěla jsem být velká vlčí slečna co všechno umí. "Teď se ale musím učit lovit! Strejdo to ti je taková zábava! Lovila jsem vydru než jsi přišel, teda aspoň myslím, že to byla vydra a já běžela a ona kličkovala a já spadla a ona mi utekla a pak jsem se moc smála," vyprávěla jsem Newlinovi zaujatě a zas byla plná energie. "Co bude další krok strejdo, budeme něco čuchat, nebo utopit v tůni?" zeptala jsem se Nata a zas vyskočila jak kdybych byla na pružince. Možná bylo trochu matoucí, jak jsem všem říkala strejdo, ale nějak jsem je tak měla zafixované. Teď už jsem hlavně chtěla postoupit dál v učení.

Sledovala jsem Nata, který ke mně byl velice milý, jako zatím všichni. Vyprávěl mi o zimě, která je očividně období, které dle jeho slov přijde a zas odejde jednou za čas. Jak jsem ho tak poslouchala, natočila jsem hlavu a nastražila pořádně svá velká ouška. Trochu promrzle jsem přešlápla a uvažovala o tom co říká. Takže sníh? pomyslela jsem a koukla vzhůru. "A to všechno čaruje nějaký vlk?" zeptala jsem se a najednou mi přišla ta otázka docela hloupá, ono když se to vezme kolem a kolem, už jsem něco v té hlavě měla a zas tak malé vlče jsem už rozhodně nebyla. Pohodila jsem hlavou, abych oklepala dalších pár vloček a lehce se zachvěla. Toho si asi Nate všiml a nabídl mi svůj kožich. Udělala jsem k němu pár kroků - ne že bych mu nedůvěřovala, právě naopak, jen jsem byla zvyklá oblejzat spíše Newlina a tak jsem byla trochu nejistá. Stočila jsem se pod jeho hrudník, zády k jeho břichu a obtočila se kolem jeho levé přední. Musela jsem uznat, že to bylo opravdu dobré vyhřívadlo. Sálalo z něj příjemné horko, které se rozlévalo do mých zad a příjemně mě prohřálo. "Kde je vlastně teta Seta?" zeptala jsem se. Její jméno jsem prostě neuměla skloňoval a nikdo mě ani neopravil, takže to asi nikomu nevadilo.
Rozhlédla jsem se pro mrtvé krajině a začínala vyvozovat závěr, že zima se mi opravdu nelíbí. Byla taková studená a chladná a mrtvá. Nic moc se nedělo. "Chci za tatínkem, dlouho jsem ho neviděla," pípla jsem a pevně objala nožku, na kterou jsem byla nacuclá. Byla jsem na svou rodinu velmi pevně fixovaná, stejně tak jsem si dělala pouta i k vlkům ze smečky. "Něco bych asi snědla," pípla jsem a v tom se mi v hlavě zrodila nová myšlenka. "Půjdeme na lov!" vyštěkla jsem a najedou vyletěla od něj a čiperně přešlapovala před ním. Vypadalo to skoro jako by do mě někdo píchnul injekci hyperaktivita. Začala jsem vesele poskakovat. "Jo strejdo, musím se naučit lovit!" štěkla jsem vesela a už už se měla radostně k odchodu, už jsem jen čekala na startovní výstřel v podobě "ano jdeme" a mohla jsem vypálit. "Ukážeš mi jak se pak dělá zábava sněhem!" dodala jsem, protože jsem právě měla ohromnou chuť dělat bejkárny! Hlavně jsem se konečně těšila na svůj první lov, chtěla jsem být nejskvělejší lovkyně široko daleko!

Zdál se mi zlý sen o jezevci, který mě honil po pláni a já mu kradla zuby. Jo podivný, ale to sny bývají ne? Takže jsem se moc nevyspala, protože jsem sebou trochu cukala a pak jako bych běžela ze spaní, se mi rozutekly nožičky. Prostě jsem jima krapet mávala do prázdna. Když jsem otevřela oči, uviděla jsem vedle sebe hnědé tělo vlčí. Podívala jsem se pořádně a zjistila, že je to Nate. Doufala jsem v rodiče nebo brášku. Hlavou mi proletěla i myšlenka, kde je můj chůvák Newlin. Nata jsem ještě tak dobře neznala, tedy měla jsem ho moc ráda, patřil do mých "top" vlků, ale z nich jsem k němu měla asi nejmenší vztah, asi takový jako k Sallarému. Usmála jsem se na něj. "Ahoj strejdo," špitla jsem a ospale zívla. Chtěla jsem Nata obejmout, protože mi nebylo vážně nejlíp z toho snu. Pomalu jsem se začala zvedat a přišla na to, že na mě parazituje ta bílá přeháňka. Myslím, že můj udivený pohled mluvil za vše, že by to asi chtělo vysvětlenou, proč nám padá bílá na hlavu a proč je najednou taková zima. No jo zima. Byla mi vlastně docela zima. Myslím, že jsem trochu shodila. Už jen ta výprava a ani nepamatuju, kdy jsem měla něco víc než kousek veverky. Zachvěla jsem se a koukla na něj takovýma unavenýma očkama. "Kde jsou všichni?" vylezlo ze mě akorát a oklepala jsem znovu to cosi bílé. Zima se mi začínala dostávat pod kůži. Přeci jen jsem zažila jen léto a teplo, tohle byl pro moje tělo docela šok. Udělala jsem krok k Natovi a rozhlédla se smutně. Stýskalo se mi po tátovi.

<<< Návrat z akce

Konečně jsme byli doma, byla jsem už úplně vyřízená a tak když mamča odklusala pryč, udělala jsem jen pár kroků do středu smečky a zapíchla to u jednoho stromu. Ani jsem si nestihla pořádně všimnout, že začaly padat sněhové vločky, které pomalu pokrývaly krajinu. Podívala jsem se kolem a sledovala jak se klidně snášejí k zemi. Bála jsem se, že je to nějaká další akce jezevce a že není kamenem napořád. Vlci kolem si toho však nevšímali a já neměla energii jít dělat povyk. Schoulila jsem se do klubka, protože už mi byla docela zima, ale do úkrytu mi to přišlo hrozně daleko. Složila jsem nožky pod tělo, tak jako to dělají srny, a pozorovala jsem ty bílé zázraky, jak padají všude kolem mě. Studili, ale chutnali jako voda, jen trochu jinak. Olízla jsem si čenich, na který mi přistál jeden chuchvalec a tak zjistila chuť. Pomalu se mi klížila očka a já cítila, jak přestávám vnímat. Najednou přišla tma a já hodně tvrdě usnula únavou.

... Kdyby měl někdo zájem, hledám někoho na hru, kdyžtak piště vzkazy a vzbuďte si Darkie :D ...