Gallirea - Příspěvky uživatele

Vlk jí začal vymlouvat to, že by měla opustit smečku, ale Darkie ho c tu chvíli vůbec neposlouchala a jen se na něho omámeně dívala. Někde tam dole hluboko věděla, že by s ním souhlasila, a že by určitě říkala jiné věci, ale momentálně, momentálně byla jiná situace, její mysl byla zaslepená tímto vlkem a dělalo si co chtělo. Nemohla se ovládat a už toho měla dost, ale nic nemohla udělat. Neměla žádnou moc vůči tomuto zvláštnímu okouzlení.
Darkie se na vlka usmála, když souhlasil s procházkou a šel vedle ní. Nezajímalo jí to, že vlastně nešel dobrovolně a ani andšeně. Jí zajímalo pouze to, že je momentálně vedle ní a jde s ní na procházku. ,,Sigy, ty jsi tak strašně milý vlk. Moc ráda jsem tě poznala a moc ráda bych byla vedle tvěho boku po celou dobu," zamrkala rychle svými víčky a hodila na něj pohled. Pak se trochu zamyslela. ,,Ano, rodina je důležitá a je důležité s ní udržet pouta. A rodinu můžeš mít jinou, novou, vlastní, svou," zazubila se a vesela zavrtěla ocasem. Kdyby tohle tak pravá Darkie slyšela, hanbou by se propadla a nejspíš by se jeho přítomnosti dlouho vyhýbala. Ale tohle není pravá Darkie. Tohle je zamilovanou magiií očarovaná Darkie, cž Sigy nevěděl.

Když jí vlk začal argumentovat s tím, že by musela opustit rodinu a smečku, v duchu jen pokrčila rameny. Reálně se široce zazubil na vlka a začala zvesela vrtět ocasem. ,,To ostatně každý jednou udělá. Odejde a pak se možná vrátí, ale pokud by to byla jen tahle překážka, pro tvé neodolatelné oči bych udělala cokoli," nenechala se odradit, ale v hloubi duše věděla, že to tak není. Celkově, co se teď dělo jí někde v tou koutku přišlo zvláštní. jako by pravá Darkie byla obklopena růžový mrakem, který ji zaslepuje cestu a ovládá její mysl. Ztrácela nad sebou kontrolu. Dělala a říkala to, co nechtěla, avšak ona nad tím moc neměla.
Když se Darkie podívala na oblohu, opět zapadalo Slunce. Pohlédla na Sigyho a prošla vedle něj. Nezapomněla se přitom svým kožichem otřít o ten jeho. ,,S tím západem Slunce je hned vše romantické a tak krásné. Pojďme si udělat večerní procházku," otočila se a dívala se na vlkovo pozadí. S tím by se dalo dělat tolik věcí, svou vtipnou a škádlivou poznámku rychle přešla a jen tiše postávala v chladném sněhu, ze kterého jí už trošku studily tlapky.

Stála před ním a jen kulila oči na jeho slova. Pomalu couvala s každým ošklivým slovem, které mu vycházelo z tlamy. Nechtěla to slyšet, ne od něho. Ustupovala v naději, že čím bude dál, tím ten zásah slov, která jí sděloval budou slabší. ,,Ne, ty neříkáš pravdu," zavřela prudce oči a vrtěla hlavou. ,,To přeci nemůžeš," řekla spíše pro sebe tiše. Vlk mluvil dál. Stále jí tvrdil, že jsou přátelé, což jí alespoň trochu ulehčovalo situaci, jelikož na ní nezanevřel. Avšak byla smutná, jelikož to vypadalo, že nedosáhne svého cíle. Co mám jen udělat, aby nade mnou přestal uvažovat jako nad kamarádkou? Nakonec se zhluboka nadechla, a i když byla o něco dál než před tím, koukla se na společníka. Dívala se mu do očí, kterým stále nemohla odolat, a které v ní stále vyvolávaly silné vibrace. ,,Dobře, v pořádku, ale já se nevzdám. Budu o tebe usilovat, i kdyby to byla ta poslední věc, kterou udělám!" (//mám mladší sourozence a dopad šmoulých hlášek je velký! :D) řekla rozhodně a usmála se. ,,Však ty brzy na mě změníš názor, neboj se," dodala úsměvně a zavrtěla ocasem.

Darkie vyčkávala na vlkovu odpověď, vlastně na jakoukoli reakci, kterou jí vlk poskytne. Doufala, že se ve svých slovech spletl a on začne okolo ní chodit a svou srstí se třít o tu její. Ve svých představách však byla dál, než jen u tohoto vyznávání lásky. Představovala si oba dva vlky, jak společně běhají, radují se, tulí se k sobě, skotačí a žijí krásný život, avšak tento obrázek se jí rozpadl, jako kdych se rozdrolí suchý list na milion kousíčků. Zapříčinila to slova od jejího Sigyho, tedy. Ještě ne tak jejího. Její ocas pokles a hlava též. ,,A počkal bys na mě ještě pár let? Až budu pro tebe dostatečně dospělá?" zeptala se Sigyho s naději v hlase i očích. ,,A hlavně. Jsem už dost dospělá na to, mít partnera a žít po boku druhého. Když s někým začneš míti vztah, neznamená to hned dělat všechny věci," narazila na jeho myšlenku, kteoru nejspíše měl ohledně ostatních věcí a zazubila se. Stále doufala, že jeho slova změní. ,,Zaujal si mě už od prvního pohledu a věděla jsem, že tohle nebude jen přátelství, i když bych si přátelství cenila stejně tak, jako kdybychom byli něco víc," zasřihla opět nadšeně ouškama.

Vlk se od Darkii odtáhl, což jí trochu zabolelo, ale jeho reakce nebyla taková, jakou si myslela, že bude mít. Sigy se na ní usmál a z jeho postoje jasně vyčetla, že chce, aby se najedla. On je tak ohleduplný! On by byl tak skvělý partner! řekla si v duchu, ale na to se zarazila. Vyplašeně nad svou myšlenkou vykulila oči a rychle se postavila na svoje tlapky. Konečně pochopila, co vlastně cítí, co jí to tak táhne. Ona totiž svého nového kamaráda začíná mít velice ráda. Nikoli kamarádky, ale romanticky. Když se mu v tichosti podívala do očí a následně sjela pohledem každý záhyb jeho těla, v žilách jí začala kolovat prazvláštní energie, která v jejím těle dělala neplechu. Ocas jí začal radostně bouchat do rytmu, uši ve větru zakmytaly a trochu splihly s hlavou. Pomalu se posadila před norka. ,,Děkuji ti milý Sigy. Ty se tak o mě hezky staráš," řekla mu na oplátku a začala jíst norka. Pomalu. Snažila se, aby jedla jako velká dáma. Elegantně, s co možno nejmenší šancí se ušpinit, což se jí dařilo. Když norka spořádala, měla okolo tlamy přece jen menší vrstvu krve. Podívala se na Sigyho, snažila se s ním navázat oční kontakt a olízla si čumák a tlamu. Doufala, že při tom vypadá přitažlivě.
Po její snídani jí společník sdělil návrh, ale zarazila se u jednoho slova. ,,Kamarádka? Já jsem tvá kamarádka? JEN KAMARÁDKA?" ne že by poslední slova kařičela, ale dala na ně silný důraz. Potřebovala vysvětlení. To se mu nelíbím? To mě nechce? Co jsem udělala špatně? Proč? Trápili jí tyhle myšlenky a sklesle se podívala na tu menší spoušť, co zanechala po norkovi. ,,Po tvém boku bych byla nejradši celý svůj život. Ovšem, že tě s radostí doprovodím. Kam, že to míříš?" při těchto slovech se zvedla a došla k Sigymu. Byla naproti němu, ale byla tak blízko, jako by se skoro dotkly čumáky. Ze široka se usmála.

20

V dáli se před vlčicí rozprostírala nádherná krajina, která byla pokratá čerstvě napadaným sněhem. Vítr byl mírný, přesto jí občas zákeřně pocuchal srst a zastudil na kůži. Věděla, že se opět ocitá na místě, před kterým se snažila dlouhou dobu utéci, avšak její nohy jí sem vždy zavedli. Vnímala ty pachy, které se jí v čumáku mísily a vytvářely tak vůni, ze které se ošila. Vzhlédla vzhůru v naději, že by jí obloha dala znamení, aby ten neviditelný práh nepřekročila, ale nebe bylo čisté a nic nenacházela. Ve svém nitru sváděla boj. Vědoma si byla toho, že pokud práh překročí, bude o to těžší se vrátit zpět. V mysli se jí objevila vzpomínka. Vzpomínka na den, kdy jí Mythi ukázala cestu domů, do Sarumenského hvozdu. ,,Víš, dítě mé. Všude kolem nás je jistá magie, která ošálí naše smysly a dovede vlka udělat věci, kterých by litoval. Vrátit se domů a odprostit se od těch myšlenek je nemožné. Vlk, který se chce vydat vstříc smrti je ten, který toto místo vyhledá a já doufám, dítě mé, že ty to nebudeš," slyšela její hlas, jak promlouvá v její mysli. Vznešená bytost jí chránila před touto magií a tou bytostí byla Mythi. V lásce jí měla. Vychovávala Darkii jako svou dceru, ale ta si z toho málo pamatovala. Vymazala veškeré její vzpomínky, které s Mythi měla. Vybavila si jen její setkání a rozloučení s tím citem plný lásky.
Věru, nemyslela si, že se sem někdy vrátí. Vůbec nechtěla na toto místo, ale ona opět chtěla pocítit tu nefalšovanou lásku, kterou z ní cítila. Vyplňovala její tělo a ona byla spokojená. Vykročila tedy vpřed s myšlenkou, že vyhledá svou zachránkyni i přes magii, která je okolo ní, a která zaslepuje mysl. Vrávoravým krokem se dobelhala k jednomu stromu. Vnímala, jak se její tělo poddává oné magii, která dovede zmanipulovat vlkovu mysl a provést věci, které nechce. V mysli jí však napadla jediná věc, které se magie chopila a naplnila tak její tělo proudem energie a citu, jenž byli spjateé s onou myšlenkou. Vraždit, zabít, zničit, vymazat," mluvil hlásek, který nabíval na intenzitě, jelikož už nezbývalo moc času, než se magie zmocní jejího těla. Vší silou stiskla svá víčka. V naději, že se jí podaří silou vůle, s myšlenkou ma Mythi zapudit tyto myšlenky, ale marně. V momentě, kdy otevřela oči, hleděla na svět jiným pohledem. ,,Vítej Darkie," zašeptal hlas vedle ní, i když tam nikdo nestál. Vše kolem ní náhle potemnělo, stejně jako její duše.

Vlčice zaregistrovala, že její společník se diví nad jejím chováním a opět znejistila. Byla sama sebou zmatená, tudíž vlkovi nemohla vysvětlit svoje pocity. Jakoby nad jejím tělem převzal kontrolu někdo jiný a ona nebyla schopná racionálně myslet. Sigy se rozodl jít něco sníst. Darkie se všimla východu Slunce a trochu se nad tím pozastavila. ,,Je krásné sledovat východ s někým po boku, s někým jako jsi ty," otočila se k němu a mile se usmála, vtom se jí však opět rozbušilo srdce a ona těkala pohledem. Nechápala, kde ty slova bere, zvláště ty pocity. Co to se mnou je? divila se, avšak pokračovala dál za vlkem, který se rozeběhl a jedním skokem polapil norka. Když se na Darkii otočil, hodil jí norka k nohám s tím, že by to Darkie měla sníst. Ona jen na norka hleděla. On pro mne ulovil snídani? Pro mne? CÍtí něco ke mně? Co to znamená? Rychle zvedla na Sigyho svůj pohled a viděla, že se na ní usmívá. ,,Já, děkuji," řekla nesměle, vzala norka do tlamy, ale místo toho, aby ho snědla, tak s norkem přišla vedle vlka a hodila ho na zem před ně oba. Usmála se na Sigyho. ,,Co posnídat společně, drahý Sigy?" začala vesele vrtět ocasem, přičemž ho občas tím svým polechtala. Chtěla se ho nějak nenápadně dotknout. Já nedokážu ovládat své tělo, pohyby, svou mluvu, své city. On mě něčím prostě učaroval. To bude ta jeho další magie. Proč to dělá? A vlastně. Vadí mi to vůbec?

Obloha opět potemněla a byl to již druhý večer, který tráví vlčice ve společnosti jejího nového společníka, možná i kamaráda, jelikož se Darkie v jeho společnosti cítí velice příjemně. Když se Darkie podívala na obloho, mohla vidět nádherný měsíc v úplňku, který byl obklopen miliony hvězd, jejiž světlo někdy bylo skoro pohaslé. Musela se usmát, jelikož jí to připadalo krásné. V tu ránu ucítila silné štípnutí v zadních partiích, až se musela se syknutím otočit. Neviděla tam nic, jenom cítila štiplavou bolest. Co to bylo? Nějaká mrňavá zvěř si mě dovolila kousnout do zadku? zamračila se do dáli v naději, že uvidí někde pachatele. Když se však otočila na svého společníka, neviděla ho tím stejným pohledem, jako se na něho dívala předtím. Vlk v tu chvíli akorát začal vysvětlovat, kolik má sourozenců, avšak Darkii to přišlo, jako by pjel nějakou kouzelnou píseň. Jeho hlas jí přišel velice uklidňují a s občas s chraplavým přízvukem jí to přišlo hodně přitažlivé. Darkie se v jeho hlase ztrácela.
Nastala situace, kdy vlk očekával od Darkii reakci, avšak jediné, co se mu dostalo, bylo ticho. Darkie znejistila, vyzařovala z ní plachost. Poprvé v životě nevěděla, jak by měla reagovat, jelikož vlk, co stál naproti ní v ní vyvolával silné pocity, které ještě nikdy nepociťovala a ona si je nedokázala vysvětlit.
,,Já, chtěla bych ti říct, že se cítím ve tvé společnosti velice příjemně, jako bych mohla být sama sebou," začala. Nekoukala se přitom ale do očí, těkala pohledem všude kolem, až nakonec zůstala viset se svým pohledem na své přední pacce, která se zarývala v krouživých pohybech hluboko do sněhu. Byla nesvá, styděla se a nedokázala pořádně své pocity interpretovat. Ale věděla jedno. Sigy v ní vyvolával velice hřejivý pocit, který jí byl příjemný. Přitahovalo jí to k němu, ale styděla se. Nedokázala tyhle pocity vyslovit nahlas.
,,Líbíš se mi," řekla tiše, ale v tu chvíli si uvědomila, že to řekla poměrně nahlas, ,,Ne teda, jakože, ne že se mi líbíš, teda jo, máš pěknou postavu a ty oči," zadívala se na něho, ,,oh nenene, tak jsem to, já jsem to tak nemyslela, jakože rozhodně si lepší medvěd, teda chci říct vlk, než jak jsem tě nazvala, eh, co to," mluvila páté přes deváté a sama se v těch slovech ztrácela. ,,Je mi s tebou dobřě," dodala rychle.

//Já bych taky ráda pogratulovala všem, kdo byli povýšeni a chci přivítat Aseti! Smečka se hezky rozrůstááá!

//rychlo odpověď

Když její společník spočinul vedle ní, nebo spíše naproti ní a řekl jí lichotku, které sice Darkie moc nerozumněla, ale zasmála se jí. ,,To víš, běh je pro mě velice osvobozující. To si ještě ve mně neviděl tu pravou běhnu," řekla s úsměvem a prohodila ocasem. Věřila ve své schoposti a proto vůbec nepochybovala v tom, že je dobrá v běhání. Mohlo by někoho napadnout, že se přeceňuje, ovšem opak je pravdou. Nejen že dobře promýšlí taktiku, ale má i rychlé reflexe a dobře běhá, na což byla pyšná, ale i přesto, jak byla výřečná, netušila, co slovo běhna může znamenat, ovšem brala to jako kompliment.
Sedla si do sněhu a poslouchala ho. ,,Hm, já jsem si se svým bratrem celkem vzhledově podobná. Sice nejsem úplně na oko stejní, ale oba jsme černobíly, alespoň co si pamatuji," dodala. ,,A říkáš sourozenci, takže jich máš více?" zeptala se ho se zájem. Když se Sigy opět rozpovídal o magiích, zaujalo jí, že si šel vylepšit magii a hlavně získat další. Pro Darkii bylo toto zjištění stále natolik fascinující, že vykulila oči. Sigy by si jí mohl splést s přerostlým vlčetem, i když se Darkie snažila působit jinak, nikdo v sobě vlče nezapře. ,,Takže ovládáš více magií? Páni, musíš být asi hodně silný, když přijde na boje, co se týče využití magií," pronesla.

// Ježčí mýtina

Darkie si velice běh užívala, zejména v tomto období. Líbilo se jí, jak při běhu kolem sebe lítá sníh, kterého nebylo málo. Velké, srdcovité vločky stále padaly velice hustě, což způsobilo, že krajina všude kolem byla přikrytá nádherně čistě bílou přikrývkou. Připadalo jí, že ten sníh spíše hřeje než studí. Je opravdu krásně, s úsměvem se při běhu rozhlížela a samozřejmě dávala pozor i na svého společníka. V mysli měla stále jeho povídání ohledně Smrti a Života. Při slovech o magii si byla více jistá přítomností její magie v jejích žilách. Oči jí trochu pálily při pomyšlení, že by se v magii zdokonalila. Ale zejména ze začátku se musím naučit tu magii používat a zdokonalit se sama. Pak bych mohla za Životem jít, aby mi pomohl, přemýšlela. O Smrti moc myslet nechtěla, jelikož se jí to nezamlouvalo, i když na druhou stranu by jí to možná lákalo, takovým dobrodruhem si určitě nepřipadala. Ještě ne.
Nakonec Darkie zastavila. Když se ohlédla napravo, mohla vidět v dálce část jejího hvozdu. Ráda se držela poblíž a doufala, že to Sigymu nijak nevadilo. Avšak přednimi se tyčily kopce, které museli zdolat, pokud chtěli na druhou stranu, což si ovšem Darkie nebyla jistá a prosto se otočila na společníka. ,,Tak co, hezky jsem si zaběhli, že?" dodala trocu udýchaně, avšak s úsměvem. Stále by běžet mohla, ostatně to milovala, ale po jídle, které ještě plně nestrávila to bylo trochu složitější. ,,To jak si vyprávěl, že nevíš, jak moc jsou příbuzní, či co má Život co dočinění se Smrtí, mám za to, že jsou to sourozenci. Smrt, je sestra Života. Alespoň takhle mi to jednou bylo řečeno, ale to jsem netušila, že Život a Smrt opravdu existují, jen jsem to od jisté vlčice slyšela," pronesla Darkie a přitom v myšlenkách se jí objevila postava vlčice, Mythi, se kterou trávila většinu svého času. Ostatně Mythi byla mýtická vlčice, takže asi něco mohla vědět. ,,A co ti jinak Smrt se Životem dali?" zeptala se zaujatě Darkie svého společníka.

Pro Darkii bylo velice příjemné slyšet, že se její společník dobře baví jejím nepovedeným vtípkům. Avšak takové věci by neříkala jen tak někomu, protože u tohohle vlka si byla jistá, že jí bere přátelsky, ostatně stále nevěděla na kolik přátelsky. Neznáme se tak dlouho, takže bychom si stále mohli říkat cizinci se jmény, ale mám z jeho přítomnosti dobrý pocit. Že bych měla svého prvního kamaráda mimo smečku? To by bylo skvělé. Při té myšlence trochu poskočila a zavrtěla ocasem.
Když se její společník rozpovídal o magií, Darkie vstřebávala jeho slova a jen tiše žasla, co se všechno dovídala. Rozhodně jí tohle setkání přineslo za poslední dny, co se objevila zpátky doma, nejvíce. Bylo by troufalé říct, že jí tohle dalo více, než setkání s matkou, avšak vzpomínka na průběh jejího setkání dpsvědčoval tomu, že Sigyho šoupla na první místo před svou matku. V tuhle chvíli mi pomáhá mnohem více než vlastní rodina. Co se to děje? Nahnula hlavu do strany a měla fascinovaně vykulené oči. ,,Smrt? Život? Propána, co vše tady na tom světě není! Obchodování s nimi? Tohle mi přijde strašně zvrácené," řekla nevěřícně a fascinovaně Darkie a trochu se zahloubala ve své mysli. ,,Když se porozhlédneš kolem, kolem nás jsou jen vlci s magiemi, ovšem zvěř kolem nás takovou moc nemá. Magií nedisponuje, takže by se dalo říci, že je touto nevýhodou předem předurčená býti slabá, předurčená zemřít. Nevím, zda brát magii za něco vrozeného, co s vlky je navždy spojeno, nebo jen nám momentálně bylo umožněno mít větší moc? A pak se dozvím, že se s magií může obchodovat, a asi by mě nepřekvapilo, kdyby to nebyla jen magie. Že tu někde je samotná Smrt a Život? Ty už jsi tam byl?" Darkii zářili oči. Touto novou informací se cítila více ochotna to tu prozkoumat, ovšem slizké, šlahouny strachu se kolem té myšlenky začaly obtáčet. ,,Tohle je pro mě neuvěřitelné zjištění. Kolik toho kolem nás je, co vše zajímavého se tu děje," mluvila dál a občas se zasněně zadívala do dáli, takže to vypadalo, jakoby jen vyslovovala své myšlenky nahlas a ne k Sigymu. Pak se na něho s úsměvem podívala. ,,Ani nevíš, kolik se toho díky tobě dozvídám. Tohle setkání mi dalo mnohé, děkuji," řekla vesele, i když známky nesmělosti tam znát byli. Darkie mu byla vděčná a chtěla mu to dát najevo, proto pro ni bylo nejlepší mu to říct.
Nakonec se otočila a pohlédla směrem, kudy by se ti dva mohli vydat, jelikož jí její společník vybídl, aby ona byla tou průvodkyní jejich cest. Sama nehodlala běžet někam dál, ovšem vracet domů se rozhodně nehodlala. Ne, když ještě může mít po boku tak skvělého spolčeníka, jakým je Sigy. Když si nakonec v hlavě usoudila, kudy by mohli běžet, otočila hlavu směrem na Sigyho a pohozením hlavy ho vybídla, aby jí následoval v běhu. Rozeběhla se dřív, než vlk, aby jí mohl následovat. ,,Tak poběž," zvolala na něj zvesela, když si běžela sněhem. Byl to příjemný pocit opět vnímat te vítr ve svém kožichu.

//Narrské kopce

Bylo vidět, že oba vlci jsou v dobré náladě a jejich konverzace je na velice přátelské úrovni, alespoň takový pocit z toho měla Darkie. Vesele prohodila ocasem, když jí její společník řekl o incidentu, že zaspal celý měsíc. Musela se na hlas zasmát. ,, A to se z tebe stal na chvíli medvěd?" zařertovala. Díky krásně blankytně modrého nebe a vycházejícímu Slunci mohla vidět vlkovo zbarvení. Přesně takové by se hodilo pro medvěda. Sama si pro sebe uchechtla, jelikož se jí ta myšlenka líbila. ,,I když popravdě by ti to jako medvědovi velice slušelo, to se musí nechat," dodala vtipnou lichotku.
Když začal mluvit vlk o své magii, Darkii to fascinovalo. Neměla tušení, že by vlk mohl mít magie dvě. Jediné co věděla, že existuje určitě více magií, než je jen země, ale netušila, že vlk může mít více jak dvě. Kolik jich má asi matka nebo otec? pomyslela si. Pohlédla se zaujetím na Sigyho. ,,Netušila jsem, že vlk může mít schopnost ovládat několik magií. To je neuvěřitelné," stále jí fascinovalo toto zjištění. Připadala si jako hozené vlče do vody, které neumělo plavat. Díky němu teď byla obohacena o další informaci. Připadalo jí, že s tímhle vlkem přijde na spoustu nových věcí. Byla mu jistým způsobem vděčná. Pak se jí Sigy zeptal, do jaké úrovně svou madii ovládá. Znejistila. ,,Popravdě sama netuším. Svou magii jsem tolik nepoužívala, abych věděla, jak moc dobře jí ovládám a co s ní dokážu. Nechi ti tu říkat, co bych asi zvládla, když sama nevím. Na magii jsem přišla jiným způsobem, než že by pode mnou začala sama růst tráva," zasmála se. ,,Sama jsem to totiž odtušila, cítila jsem to ve svých žilách, tu zvláštní moc, podivnou energii, která způsobovala, že jsem si připadala s přírodou bližší, než kdy dříve. Začala jsem vnímat stromy jinak. A pak stačil pohled do vody a místo jantarové jsem měla zelenou, což mi pak bylo vysvětleno, ale neozkoušela jsem si nikdy, co pořádně dovedu," přiznala se ke svému příběhu. Pohlédla na Sigyho s otázkami v očích a svým pohledem ho vybízela, aby jí svůj příběh sdělil taky. Nechtěla se ptát přímo. Tušila, že to zní vyčte.
Na čumák jí najednou něco zastudilo. Začaly padat ve velkém vločky, avšak měly zvláštní tvar. v úžasu povstala ze sebu a trochu popošla, fascinovaná srdíčkovými vločkami. ,,Sigy podívej. Není tohle zvláštní?" když se nadechla chladného vzduchu, vnímala zvláštní pach. Celkově, jakoby s novým dnem, nastala zvláštní atmosféra všude kolem. Vnímala, jak ta divná energie proplouvá jejím tělem. Trochu se otřásla. ,,Cítíš to taky? Nebo se jen mě zdá, že je všude taková vláštní atmosféra najednou?" otočila se zvesela na vlka. Vesele začala mrskat ocasem, když hleděla na vlka naproti ní. ,,Nechtěl by ses trochu proběhnout, zahřát se alespoň?" nabídla mu. Už jí studily zadní partie, jak pořád seděla ve sněhu, takže by ybla moc ráda, kdyby se nějak začala hýbat, aby se zahřála, a co jiného, než její milovaný běh.

// Psala jsem básničku na Newlina a Amnesii (bohužel byste hádat nemohli, když to mám jako nadpis básničky, sorry). ^^

// Děkuji za akci a za hezké odměny. Lístky bych si ráda vybrala!