Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// loterie 38
// Třešňový háj

Když běžela, cítila, že se již blíží ke svému milovanému hvozdu, k jejímu domovu. Její srdíčko velice vesele zaplesalo. Podívala se na oblohu, která byla nádherná. Občas pár mráčků plulo oblohou, avšak po několika dnech konečně mohla vidět sluníčko, které sice nebylo nijak teplé, avšak byl to velice krásný pohled. Opět vidět tu oblohu, která jí přináší radost a naději. Zárvoeň si uvědomila, že její vnitro je také najednou klidnější. Ten strach, který jí téměř pohlcoval, již mizel. Tál pod tím sluníčkem. Darkie vesele prohodila ocasem a trochu zpomalovala, avšak v dáli zahlédla první stromky jejího domova, což způsobilo, že opět běžela jak o závoda. Ach domove, můj nádherný domove. Tak dlouho jsem byly odloučeni, že sibuji, že si tě zase prozkoumám a nevyjdou nějakou dobu ven! složila slib tak nějak sama pro sebe. Když zrychlila, vítr se jí začal prohánět srstí a ona byla opět na vrcholu blaha. Jak málo jí stačí k tomu aby byla zase pořádně a naplno šťastná. Se Sigym mě to moc bavilo, ale domov je domov.
Blížila se. Viděla, jak jí hvozd zdálky vítá a natahuje k ní své větve. Nemohla se dočkat, až vkročí a jí pohltí ten pocit domova, který tak postrádala.

//Sarumenský hvozd

// loterie 37
// řeka Midiam

Darkie překročila řeku opět pomocí spadlých stromů, jelikož jinak by se nedostala na druhou stranu a opravdu neměla pocit, že by byla schopná řeku nějakým způsobem obejít. Jediné, co jí teď hnalo dopředu byl strach. Aby mohla říci pravdu, nebylo to ani tak tolik z důvodu, že opět dlouho nebyla zase doma, protože si nějak nebyla jistá, jestli jí někdo hledá, jestli se někomu stýská, jestli si na ni někdo vzpomene, i když o matce nepochybovala. Přesto si nebyla jistá. Jedinou jí potkala, avšak pak opět zmizela. Měla chuť se setkat i s ostatními vlky smečky. Všichni jí viděli naposledy jako vlče, ale ona už je dospelá vlčice.
Přidala ješě do kroku. Běžela tak rychle, jak jen dokázala. Vnímala ten strach, který jí stahoval hrdlo a ona byla nucena zrychleně dýchat, jelikož to bylo pro ní velice složité. Dobrodružství je sice moc fajn. Potkala jsem Sigyho, ale na nějakou dobu to zase nechám být. Ještě nejsem zcela připravena cestovat dál, než jsem teď. I tohle je dost na nervy. Věřím tomu, že kdybych zůstala déle, asi bych se zbláznila, a Sigy by toho měl už dvakrát tolik, přemýšlela v mysli a hnala se dál lesíkem an jih.

// Kopretinová louka

//loterie 36

Darkie poslouchala svého společníka, který jejím myšlenkám porozuměl, z čehož byla velice šťastná a ráda. Nechtělo se jí vysvětlovat svůj strach, či jak to vše vůbec začalo. Rozhodně si vážila toho, že jí Sigy respektuje, zejména v tomto ohledu, a neptá se na detaily. Potom se však na okamžik Sigyho chování změnilo. Vnímala to zejména z jeho pohybů a změny mluvy. Věděla, že asi musela udělat něco, co mu bylo nepříjemné, ale nahlas to neřekne, jelikož nechce dělat Darkii problémy, což jí přišlo velice milé. ,,Dobře. Ještě se jednou tedy omlouvám za nepříjemnosti, jež má maličkost způsobila, ale zároveň ti děkuji," nechtěla vysvětlovat, za co děkuje. Nechala to na něm, zda si to vyloží jako poděkování, že jí sdělil tyto informace, či to mělo znamenat něco jiného.
zasvědilo jí za uchem, tak se na chvíli podrbala. Když však položila na zem svou zadní, levou nohu, trochu se vzádech protáhla, což způsobilo, že se ocitla na nohou. Vyslechla si jeho odpověď a vesele zavrtěla ocasem, jelikož byla ráda, že se trefila. Ono se to dá i logicky vyvodit, avšak vlk si nikdy nemůže být jistý, co za magii může mít, řekla si pro sebe v hlavě.
Pousmála se na svého společníka, když jí v tom do čumáku udeřil neznámý pach. Otočila se a uviděla novou vlčici, která se vša posadila a hned začala mluvit k Sigymu, který byl velice šťastný, že vlčici vidí. Byla by lež říci, že se jí její chování vůči Darkii nedotklo, avšak to hned hodila za sebe. Nehodlala si dělat hlavu z toho, že jí vlčice úplně ignorovala a ani se neodvážila představit se. Měla dobrou náladu, i přes to, že její vnitro pohlcoval strach z neznámého území, na kterém momentálně byla. Sigy se však ujmul představování. Darkie vesele prohodla ocasem.
,,Těší mě, Lylwelin. Pocházím se Sarumenské smečky, kam se akorát vracím, takže mě prosím omluv," řekla jejím směrem. Ráda by zůstala déle, ale měla tuchy, že by akorát překážela. Hlavně se Sigym trávila dost času. Bylo čas se ukázat ve smečce, a hlavně se vnitřně zklidnit. Pootočila svou hlavu k Sigymu a usmála se. ,,Děkuji za tvou společnost i za obohacení o velice zajímavé informace. Budu se těšit na naše další setkání. Tak se měj krásně, Sigy," zastřihla ušima a nakrčila trošku nos, jelikož se pokusila o veselý úsměv, ,,a ty také, Lylwelin," chtěla být zdvořilá. Možná se s ní taky někdy více seznámím, pomyslela si v duchu. Věnovala ještě krátký pohled Sigymu, pak se otočila a svižným krokem směřovala na jih. Rychle, rychle, rychle, srdce jí silně bušilo do hrudíku.

//Třešňový háj

//lot 35

//Maharské močály

Darkie úspěšně doběhla svého společníka, který nadšeně prohodil ocasem, což jí neušlo a ona se musela pousmát. Byla ráda, že je vše mezi nimi v pořádku, protože se toho semlelo na ní najednou tolik, že nevěděla, s čím začít dřív, ale tohle jí přeci jen udělalo radost. Zkusila se pousmát, jak to jen šlo, aby Sigy viděl, že je veselá v jeho přítomnosti a sedla si na zadek naproti němu. Vlk se jí otázal na otázku, ale ona nevěděla jak začít. Nakonec se rozhodla, že mu to řekne všechno najednou. ,,Nejdříve ti jen chci říct, že jsem momentálně ze všeho tak nějak zmatená, nesvá, i když mě bav být ve tvé společnosti a jsem s tebou ráda, avšak se necítím dobře takhle daleko od domova. Hlavně jsem poprvé v životě byla na úzeí cizí smečky, viděla alfu, jsem sama od sebe takhle daleko od domova, že cítím, že už potřebuji zpátky," snažila se vysvětlit narychlo Darkie, než vychrlí spoustu otázek, které má na srdci. Po očku se dívala za Sigyho, tam, kde je asi její domov. Při té myšlence se trochu rozklepala, jelikož si zase plně uvědomovala, že není doma, že je na cizím území. Udělala něco, na co by nikdy nepomyslela. Cestovala mimo domov a to bylo pro ní velké... wauuu. Pak se myšlenkami opět vrátila k Sigymu. Pohlédla mu do očí, vesele prohodila ocasem. ,,Mám toho tolik. Co se vlastně mezi námi odehrálo? Reálně si pamatuji jen, že si mi povídal o Smrti a Životě. Byli jsme dole u těch kopců, kde údajně sídlí jeden z nich, a pak jsem se ocitla na území té smečky a šel k nám ten velký černý vlk. Vše mezi tím si nepamatuji, jen mám v sobě pocit, že ti má přítomnost nebyla pohodlná, takže se předm chci velice za své chování omluvit," sklopila hlavu a její uši trochu poklesly, ale pak zvedla hlavu, aby se mu podívala do očí, ,, a co to bylo s tím mazlem? Ten černý vlk měl nějakou magii, že ti... četl myšlenky? Nebo s tebou vedl vnitřní monolog?" hádala Darkie a čekala na odpověď svého společníka.

//34

Sigy vedle Darkii vypadal trochu nesvůj. Vlčice ucítila z jeho postoje, že se již nehodlá dále zdržovat na místě, avšak stále se soutředila na alfu před nimi. Sigy se jí omluvil a dovysvětlil situaci, přičemž alfa sama reagovala velice mile. Varovala oba vlky a zároveň se omluvila za chování vlka, který je zastavil jako první. ,,Neomlouvejte ho. Bránil území, což by řádný člen smečky měl dělat. My se z chyby určitě poučíme a velice děkujeme," dodala rychle, mírně se alfě poklonila, aby dala na znak ústu a respekt, kterou k ní chovala. Sigy mezitím Darkii sdělil, že by velice rád už odešel. Pochopila z jeho situace, že by velice rád pokračoval dál a to byla přesně ta chvíle, kdy Darkie na okamžik zaváhala. Toužila velice potom vědět, co se stalo mezi ní a Sigym, jak se ocitli na tomto místě a co měla znamenat ta prudká reakce černého vlka, avšak se v ní začal probouzet strach, moná spíše paranoia z toho, jak je daleko od svého domova. Začala to velice poci'tovat, až se trochu rozklepala. Povšimla si, že již alfa smečky odešla, což pro Darkii bylo znamení, že by měla rychle vyrazit taky. Srdce jí začalo bušit velice rychle a ona byla zmatená. Nevěděla, pro co se má rozhodnout, až nakonec vyhrál Sigy. Je to můj první přítel, opravdový kamarád a chci urovnat vztahy. Musím zjistit, co se stalo, ale pak přísahám, že půjdu domů. Tohle je šílený! mluvila velice rychle v hlavě a běžela za pachem, který jí byl tolik známý. ,,Sigy, prosím, počkej!" zakřičela Darkie, když se blížila k jejímu společníkovi, kterého následovala. Mám tolik otázek.

//řeka Midiam

//33

Vlk na nás pohlédl pohledem, který Darkie považovala za pohrdavý a otravný. Bylo na jeho postoji vidět, že mu společnost nově příchozích nesvědčí a tak velice rychle ukončil jejich setkání. Sigy ještě předtím byl s to se opět omluvit, avšak vlčici stále vrtala hlavou předchozí událost. Radši se pak Sigyho zeptám, co se vlastně stalo, pomyslela si Darkie, a než vlk stačil odejít, všimla si, že se k nim blíží jiný vlk. Už z dálky z vlčice, jak si posléze Darkie všimla, vyzařovala autorita a respekt. Byl to jiný druh autority, než cítila Darkie z vlka předtím, který se už vzdaloval.
Vlčice k nim došla, představila se a hned se zeptala na záměry těch dvou. Darkie trochu rychleji zamrkala, jelikož jí tělem projel záblesk úžasu. Nikdy nebyla v jiné smečce, nikdy nepotkala jinou alfu. Tohle pro ní vše bylo nové, fascinující, ale zároveň tak trochu měla strach. Zkoušela to na sobě nedát znát a být tou odvážnou vlčicí, hrdou dcerou alf, avšak přece jen její ocas se trochu stáhl. ,,Ehm, já jsem Darkie a tohle je Sigy," hodila hlavou směrem ke svému společníkovi, ,,moc se omlouváme, že jsem vstoupili na vaše území. Nemáme v plánu vás tu nijak déle vyrušovat a narušovat váš klid. Pouze tu procházíme," shrnula to vše Darkie, jak uznala za vhodné. Měla z alfy respekt a rozhodně nechtěla svým postojem a chováním nějak narušit zatím dobrou auru a atmosféru, která tu začala panovat. Neměla z ní strach a necítila z ní nic zlostného, přesto nechtěla být nezdvořila. Pohlédla letmo na Sigyho, jak on se zachová.

// čekám na Judaye, a pak je to teda já --> Sigy --> Skylieth, že?

Áno
~Sky

naprosto se mi to líbí, i když je pravda, že jsem se těšila na zářivější barvy po pochmurné zimě, každopádně se mi líbí vše. na macbooku mám gallireu uloženou v záložkách a už tam nemám písmenko G, ale vlčka ^^
mapa je naprosto úžasná a souhlasím s Lunou, ten název mi tu taky chybí.

/lot 32

I když se oba vlci ocitli v situaci, kdy byli pod střežením černého vlka s řetězem, v mysli se jí vybavila Sigyho slova. Doufám, že jsem nevyvedla nic hroznýho, co by ho odradilo od mé společnosti, ale vypadalo to, že to bylo celkem v pořádku, i když divná a otravná? Takhle bych nikdy nechtlě být označena. Nakonec trochu zatřepala hlavou, přičemž měla na chvíli zavřené oči. Napomenula se, že by neměla přemýšlet o těchto věcech, když je v situaci, která se na to nehodí. Když však oči otevřela, černý vlk se dal do pohybu. S každým pohybem jeho řetěz se na hrudi zhoupnul a vydal zvláštně drásavý zvuk. Bylo to nezvyklé, aby vlk v téhle volné přírodě, byl nějak svázaný, avšak vypadalo to, že to vlkovi nevadí. Darkie byla na chvíli zaskočena tím náhlým pohybem. Sledovala, kam jde a oči jí spočinuli na společníkovi. Trochu vyděšeně vytřeštila oči. Černý vlk pronesl zvláštní slova. O čem to mluví? podivila se Darkie. Vlk na Sigyho vycenil zuby a hrdelně zavrčel. Takhle z boku vypadal velice mohutně a nebezpečně. Její instinkty však momentálně mluvily za ní. Rychle se dostala k Sigymu, čímž do něho neopatrně strčila. Darkie se tím tak dostala na místo, kde stál on. Rychle na něho hodila omluvný pohled, avšak hned stočila pohled k vlkovi. byla trochu vyděšená, jelikož nechápala, proč to dělá, ale měla tendenci oba dva vlky dostat z téhle šlamastiky. ,,Já, omlouvám se, zda můj společník pronesl něco, co se vám nelíbilo. Určitě to nemyslel zle," trochu se zazubila v pokusu o úsměv. ,,Chápu, že jste mluvil k němu, on vám to určitě vysvětlí, ale chci se za něho přimluvit, že určitě neřekl nic špatného," dodala rychle v domnění, že by se na ní vlk ohradil s tím, že jim skáče do konverzace a že mluvil spíš na Sigyho než na ní. V hlavě jí však šrotovala slova, která vlk pronesl. Ale Sigy je reálně neřekl, to jsem si jistá. To musí být nějaká speciální magie, i když podle jeho zářivě, rudých očí bych to tipla na oheň. Ale wau, z téhle blízkosti vypadají hodně krvavě, i když je asi neslušené mu takto hledět na oči. Ale teda jsem si jistá, že mu musel nějak nahlédnout do myšlenek, protože Sigy se reálně taky omluvil a o mazlovi nic neřekl, přemýšlela Darkie, když stále vedle Sigyho.

//lot 31

//Říční eso

Stále byla Darkie okouzlena přítomností jejího společníka. Když před ní poklusával, ona jen sledovala každý pohyb jeho těla a nemohla se vynadívat. Představovala si ve své mysli jejich společnou budoucnost. Tak nádhernou, až se do toho snu zasnila. Nestává se Darkii často, skoro vůbec, že by snila za pochodu, za bílého dne, ovšem nikdy nesmíme říkat nikdy. Stalo se jí to poprvé a ona nevnímala svět kolem sebe. Slepě následovala svého společníka, Sigyho, avšak díky předstvaám se jí ztrácel před očima. V realitě měl Sigy náskok a trochu se jí ztratil z dohledu. Ona prudce zamávala hlavou, aby se probrala, a opřela se do svých pacek s tím, že ho doběhne. Jak ale území neznala, nedokázala pořádně kontrolovat své kroky, které jí v trysku nesly za Sigym. Prudce narazila hlavou do stromu. Motala se jí silně hlava, před sebou měla mžitky. ,,S-si...sigy. S-s-sigy?" říkala spíše pro sebe. Vlk jí nemohl pořádně uslyšet. Zkusila postát na místě. Rána to byla velká, takže si dala na čas, aby se vzpamatovala.
Začala rychle mrkat. V hlavě cítila silnou bolest, až nahlas sykla. Uši se jí stáhly podél hlavy a s vyceněnými zuby, jelikož ta bolest pro ní byla nepříjemná, se skloněnou hlavou šla po pachu, kde byl Sigy. Když k němu dorazila, pohvedla hlavu. Podívala se na vlka a i přes bolest vytřeštila oči. Rozhlédla se rychle kolem, prudce se zatočila, že její hlava to neustála a sedla si na zadek. ,,Pro Velkýho vlka, kde to jsem? Jak jsme se sem dostali? To jsme na území smečky?" zeptala se rychle Sigyho, avšak byla opatrná. Nezakřičela, ale řekla to tónem, aby jí slyšel. V očích samé otázky, neznámé pro ni samotnou. Že by jí vypadla paměť? ,,Sigy, proč jsme tady? Co se stalo? Já.... já si nic, nic si nepamatuji?" znělo to jako otázka. Podívala se do země a snažila se vzpomenout, ale jediné, na co si pamatovala bylo, jak stáli pod kopcem blízko území, kde byla její smečka, ale teď ? Teď jsou na jiném místě. Co se stalo? Možná, že jak jsem narazila do toho stromu, asi, jinak si tu bolest nevysvětlím, tak jsem ztratila paměť? Jak dlouho to je? Co vše si nepamatuji? Oh, Velký vlku, tohle je nadělení! sykla tiše, jelikož hlava se jí opět s bolestí ozvala.
Avšak nečekalo dlouho. Vetřelce si přece jen musel někdo všimnout. Až s přicházejícím, neznámým pachem si Darkie mohla prohlédnout území, které bylo pokryto sněhem. Mrzlo a ona se trochu rozklepala, ale momentálně netušila, zda je to tou zimou, či tím, jaký má strach. Já jsem daleko od domova. Hodně daleko....já jsem pryč, tělem jí začala prostupovat hrůza z neznámého místa. Nešlo o to, že by na ní místo působilo špatně. Že by se bála močálů, které díky své teplotě a páře mohla zmerčit svým okem, ale bála se toho, že je moc daleko od domova. Slíbila si, že potom incidentu z domova neodejde a nebo se bude držet poblíž, ale teď neměla ponětí, kde vlastně je. Vzpoměň si, vzpomeň si.
Pach byl silnější a ona uviděla stín. Rychle se oklepala a zkusila zahnat ten strach. V mysli se přesvědčovala, že vše bude dobré a se Sigym přežijou, ale to nečekala přivítání, jakého se jí dostálo. Před nimi spočinul v vysoký, statný, na pohled velice nebezpečný vlk, který se několik metrů před nimi posadil. Vycenil své dlouhé, bílé tesáky a zeptal se je na otázku, na kterou nevěděla sama Darkie odpověď. Řetěz, který se mu obtáčel krk a rýsoval hruď vyvolával v Darkii strach, ale i úžas v jednom. Jeho rudé oči, jako čerstvé plamínky, které se budí k životu, spočinul na obou dvou. V Darkii by to za normálních okolností probudilo čirou hrůzu, jelikož vlk vypadal, jako přišel od bran pekelných, ale ona pocítila obdiv a respekt. Rozhodla se proto tak jednat.
Vlkovi se poklonila. Natáhla před sebe svou levou, přední packu, nklonila se k ní hlavou a zavřela na okamžik víčka. Poté se zvedla. Ona to sama pro sebe brala jako náznak úcty a respektu. ,,Velice se omlouváme, že jsme vkročili na území smečky. S velkou pravděpobobností," otočila svůj zrak mírně na Sigyho. Nevěděla, jaké on měl plány, či na čem se dohodli a hlavně vůbec, jak jí tak rychle dokázal přemluvit, aby se vzdálila od svého domova, ,,tu pouze procházíme. Omluvte naši drzost," pronesla nyní už se zrakem, který upírala směrem k černému vlkovi. Doufám, že nás nechá projít.

// Nárské kopce

Darkie běžela za svým společníkem, okouzlená jeho přítomností, zahleděná do jeho krásy, nevnímajíc okolního světa. Vlk v ní udělal bordel. Jak v citech, tak i v mysli. Nedokázala myslet na nic jiného. Slepě ho následovala a bylo jí úplně jedno, že se vlastně blíží k území cizí smečky a že se tak vzdaluje od domova. Necítila ani ten strach, jakoby jí určitá magie ovládla. Běžela poklusem, občas zrychlila, když bylo potřeba.
Co jí však neunikalo byla atmosféra okolo jejího společníka, což jí vnitřně deptalo a nevědlěa, co s tím udělat. Ale neřešila to, nechtěla to řešit. Jí stačilo, když ho měla po svém boku nadále a nemusela se od něho vzdalovat. Ani on jí nevyháněl, takže nemělo cenu se tím trápit.

//Maharské močály

Darkie se na chvíli zastavila a začala se kochat tou nádherou. Nikdy se nestyděla za to, že miluje koukání na oblohu, zeména v noci, když je vidět úplněk, jako dneska. Obloha byla nádherně čistá, skoro jako by si jí jen představovala ve své mysli, až na to, že tohle bylo opravdové. Jako očarovaná tím nádherným úplnkem popoběhla za svým společníkem s úsměvem. ,,Nikdy bych si nedoázala představit, jak mi krásně bude po boku někoho takového jako jsi ty," řekla. Nedalo si nevšimnout, jak vlk na ni reagoval, což jí opravdu mrzelo. Šíp, který byl vystřelen, a který způsobil takovou změnu v chování Darkii, stále svou magií na ni působil a nehodlal nijak polevit. Tyhle okolnosti ovšem nikdo nevěděl. Pro oba vlky by bylo velice dobré, kdyby tyhle emoce polevily a Darkie se za vše mohla omluvit, ovšem tohle si momentálně neuvědoovala. ,,Já doufám, Sigy, že ti nijak neubližuji, protože to bych opravdu nechtěla," řekla ze srdce a poprvé za tu dobu, co si Darkie uvědomila svoje city ke svému společníkovi, jakoby promluvila ta, která magií nebyla ovlivněna. Poklusem sledovala, kam vlk běží. byla šťastná, ale zároveň smutná.

//Říční eso

// děkuji za zajímavou akcičku. vzala jsem to celkem šupem, takže těch vět mám poměrně málo, ale tak snad vás některé zaujmou

Mohla bys být té dobroty a přečetla si můj vzkaz o larvách motýlů? Potřebuji to mít opravený i za rizika, že jsem to celé pokazila, jelikož bych si to nerada posrala u Radka. (Azola, Iraz, Laura)
Tomu říkám trefa, Lio, nebo abys to pochopil, máš prostě skvělou mušku. (Falion)
Hej, lidi! Pojďte si užít s náma ples, ať se nikdo nenudí! (Maple)
Lžeme i nerespektujeme starší z nějakého důvodu, tak se zamyslete. (Meinere)
Učili jsem se pracovat v html a všichni měli za úkol kliknout na tlačítko "adding new line". (Newlin)
Když budeme hodný, dostaneme tak kinder vajíčko!! (Takki)
Přidala se k nim Mel i Saša, co radši má vajíčka jen na hniličku. (Elisa, Cora, Jenna)
Vychloubá se, že umí španělsky, ale ona snad ani QUE TAL neumí! (Danique)
Pravda, i koně jsou užiteční při převozu nákladů. (Daikon)
Provdala jsem jednu z mých dcer. Nu, někdy se snad provdám i já. (Cernun)
Moje fenka se jmenuje Dara, ne Lara! (Aranel)

Darkie si povšimla, že jeho odpověď nezněla nějak přesvědčivě, přesto jí věřila a ona byla opět šťastná. To chvilkové chmurno z toho, že její milovaný vlk má špatnou náladu rázem přešlo a ona zase nabila sebevědomí a vrtěla vesele ocasem. Takže mě má Sigy rád, alespoš takhle. To ho k tomu dopracuji. On mě bude milovat! Sama se pro sebe usmála a hleděla přitom na vlka, který stále nevypadal, že by mu tahle situace byla příjemná, ale o to se již Darkie nestarala. Ona byla ráda, že on jí má také rád, i když jinak. Tohle jí momentálně stačilo ke štěstí.
Když jí vlk nabídl, že by se proběhli, doslova radostí vyskočila. Slunce blo na obrozu, nikde ani mráček, takže nesněžilo. Ideální stav na běhání. Hlavně když ude po boku s ním. ,,Běhání já miluji, to ty víš. Momentálně se raduji, že po mém boku stojíš," vzala to trochu poeticky, jelikož měla dobrou náladu a celkově atmosféra všude kolem byla taková krásná, klidná. Přímo pro básně. A ještě ke všemu v tom stavu, v jakém se Darkie nacházela. Kdyby tak ale oba vlci věděli, že za tyhle myšlenky Darkie nemůže, vše by bylo asi jiné.

Sigy vypadal velice rozrušený slovy, co říkala Darkie. Bylo mu vidět na očích a na postavení jeho těla, že mu konverazace nesvědčí a po boku jeho nové kamarádky mu není dvakrát nejlépe. Darki to všechno vnímala. Zaslepená tolik nebyla, protože měla oči jenom na vlkovi. Kéž bych mohla něco udělat, aby se tak necítil. Trápilo jí, že její slova nejsou vhodná pro uši jejího společníka, spíše je ani nechce slyšet a nedává jim váhu. Za to Darkie ty slova, která byla řečena, myslela vážně. Do vlka, jak již v průběhu jejich konverzace zjistila, se bezmezně zamilovala a to každičkou buňkou v jejím těle. Proto jí trápilo to, jak reagoval. hodně jí však překvapilo to bouchnutí na konci. Darkie se zastavila, její oči nevinně a ustrašeně přilehly k hlavě a s bolestí, ovšem zároveň s omluvou v očích na něho hleděla. ,,Já, udělala jsem snad něco špatně? Proč se zlobíš? Proč vypadáš, že ti není přijemná má společnost? Však jsem tvoje velká kamarádka, i když i s tím nejsem úplně za dobře, ale zvládnu to. Pro tebe vše," mluvila s mírným tóne, aby bylo poznat, že nechápe vlka naproti ní, ale zároveň jí je vše líto. ,,Však jsem pořád pro tebe důležitá, že?" řekla s nadějí v hlase.