Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zdravím všechny! ♥

S dněšním oznamem toho nic moc nového nebude + se moc moc chci omluvit za pozdní dodání měsíčníku (to víte, zkouškové, stěhování, hledání práce hraje svoje) ale pojďme se na to podívat.

Budu se muset opakovat, ale děláte mi všichni moc radost. Jste aktivní jak to jen jde i přesto, že je květen a všichni zažíváme teror od školy. Speciální díky půjde našemu úžasnému Duncanovi, který se vrátil z mrtvých a přišel na skok do Sarumenu si ho označkovat (další měsíc bez příšer, yeah!). Další díky poputuje Maple, Wolfi, Amny a Jenne za lov který sice stále probíhá, ale věřím, že se pak všem naplní hezky bříška a budeme mít nové kožichy v jeskyni (to dáte hoky, jste šikovné). Pak chci přivítat Kasiuse, který se po chvilkovém výpadku vrátil do Sarumenu. Snad ta aktivita vydží déle.

Plány jsou zatím takové, že se nám má smečka rozrůstat Máme jisté zájemce, takže moc moc doufáme, že se co nejdříve k nám dostaví a budou moci být oficiálními členy. Kdo to však je, vám nepovím (ale můžete mi své nápady psát - nic za to ale nedostatete, je to jen náhodné hádání).

Špatné zprávy tento měsíc také nemáme, což je naprosto skvělý! Takhle se mi to mco líbí

No a na závěr přikládám další supr-čupr akcičku! Nebojte, brala jsem ohled na fakt, že jsme všichni časově vytížení a že máme většina zkouškové/přijímačky, takže to nebude nic těžkého! Takové oddechové.♥



Máte za úkol poslat fotku (ať už doma, venku, atd.) prostě čehokoli, co vám připomíná Sarumen a popsat, proč zrovna tahle věc/místo atd. vám připomíná Sarumen (např. vyfotím část lesa a napíšu, že tohle bych si dokázala představit, že takhle to vypadá in real life, třeba se to specificky nachází blíže úkrytu…). Ale může to být třeba i část pokoje, nebo nějaká věc, která je vám blízká a symbolizuje pro vás Sarumen.

Fantazii se meze nekladou. Čím zajímavější fotka, tím samozřejmě zajímavější odměna. Ale jelikož se jedná o opravdu oddechovou věc, co by vám měla pomoci vytáhnout paty ven (pokud půjdete mezi lidi, nezpomeňte roušku!), tak nečekejte nějakou extra odměnu.

Budu se těšit na vaše fotky a popisky.

Otec, Nokt, Duncan... Otec, Nokt, Duncan... Otec, Nokt, Duncan... moje mysl pracovala jen v jedné rovině. Nedokázala jsem prostě myslet na cokoli jiného a nebo jsem měla v momentech prázdno. A to prázdno jsem cítila po celém těle. Neměla bych se tak cítit, přeci jsem měla vedle sebe syna. Nadšeného syna, živého syna, který mi přinášel do života neskutečnou radost, ale ta radost ke mně nedoléhala. Nedokázala se mě dotknout, potěšit mé srdíčko, naplnit mě.
Slepě jsem šla. Mlha byla od nás dost daleko. Podívala jsem se na ní, jak se pořádně drží blízko hranicí a nijak nám nezamezuje v pohybu, ale z nějakého důvodu jsem se cítila, že je pryč kvůli mě. Však to i tak vypadalo. Nakonec jsem se otočila na Kase, který mi povídal o tom, že má hlad. Usmála jsem se, ale jak všichni znali můj úsměv, mohla jsem ho úspěšně falšovat. Mohla jsem ukazovat na venek jinou emoci, než jsem cítila. A to bylo... dobře. Rozhodně. Otec, Nokt, Duncan... Otec, Nokt, Duncan... Otec, Nokt, Duncan... ,,Určitě, ono jich stejně ani moc nebude," řekla jsem a narážela tak na svůj prázdný žaludek, ale měla jsem chuť jíst? Mohla jsem si to vůbec dovolit? Jíst a žít dál? Taková neschopná alfa jako já? Tak slabá, nicotná.
Poslouchala jsem ho, když jsme zároveň došli na místo, kde bylo asi tak pět mrtvých veverek. No, nevypadaly nějlépe, ale ještě poživatelné byly. Nesmrděly zkaženě. Pokynula jsem mu hlavou, aby se najedl a já sama přešla k jedné mrtvé veverce. Dívala jsem se na ni. A nebyla schopna cokoli udělat.
,,Oh, ano. Ostatní... Maple, Wolfi a Amny loví. Pippa a Alfredo jsou s naší novou malou členkou v úkrytu, myslím...a.. to je vše," řekla jsem s hlasem, který tiše utichl s pohledem zaměřeným na tu veverku. Nakonec jsem se sklonila k veverce a dala jí do tlamy. Přežvykovala a musela se soustředit, abych polkla slzy. Jsi slabá, nezasloužíš si žít. Nejez. Umři. Polkla jsem s velkou těžkostí, ale tu jsem registrovala jen já sama. Kas musel být zaneprázdněn jezením.
,,A kde ten les je? A co všechno jsi viděl a poznal?" ptala jsem se, abych ho nějak zaměstnala. Nedokázala jsem cokoli vyprávět. Další veverka, co byla u mě, hlavou jsem jí pohodila blíže k němu. A naznačila mu, aby jedl. ,,Oh a zastavil se tu tvůj zachránce z potoka. Jmenoval se Auron...tuším," řekla jsem a čekala pak na jeho reakci.

Byl proti mě už les? Padla jsem až tak na dno? Opravdu? Jen jsem tam seděla. Kolem mě mrtvé květiny a já koukala dopředu. Duchem nepřítomna. Růže slabě poblikávala. Sluneční paprsky se draly přes silné větve a husté listí, ale jako kdyby nemohly. Celý hvozd byl takový potomělý. Podívala jsem se nahoru, abych viděla nějaké záblesky světla, ale jako kdyby se jen ta temnota kolem zhušťovala. Když jsem se rozhlédla, mlha kompletně ode mě ustoupila. Cítila jsem se tak prázdně. A zda byly moje vnitřní střípky někdy slepeny, tak se rozlepily a roztříštily ještě na více kousků. Otec, Nokt, Duncan... Otec, Nokt, Duncan... Otec, Nokt, Duncan... v hlavě se mi promýtali obrazy těchto úžasných vlků. Vzpomínky na ně, které jsem měla. A poslední chvíle, které jsem s nimi trávila. Už jsem nedokázala brečet, už jsem nedokázala nic jiného cítit. Jen prázdnotu, která kompletně pohltila mé tělo. Otec, Nokt, Duncan.... Vypadala jsem jak bez duše a tak jsem se i cítila. Moje myšlenky byly prázdné a točily se jen kolem...smrti mých blízkých.
A v tom jsem slyšela. Nějaký hlas. Někdo na mě mluvil. Zamrkala jsem. Stál přede mnou Kasius a něco mluvil, ale jeho slova se ke mně dostávala zpomaleně. Postavila jsem se, aby mi to možná pomohlo více rozumět. Nahnula jsem trochu hlavu na stranu, opět zamrkala. Pousmála se. ,,Oh, Kasi. Jak ráda tě vidím," řekla jsem, nahnula se k němu, otřela se o jeho tvář. Poodešla jsem trochu dál nevšímajíc si té spoušti mrtvých kytek kolem. ,,Měli bychom zkontrolovat ty mrtvé veverky, půjdeš se mnou?" řekla jsem s pohledem do jeho očí naprosto ignurujíc jeho slova a jeho otázky. Jeho slova se ke mně vůbec nedostala. Nečekala jsem však na jeho odpovědi a šla směrem, kde jsou mrtvé veverky.
Nevím, co se přesně dělo, děje, bude dít. Moje tělo nějak fungovalo, nějak se pohybovalo, neměla jsem nad sebou kontrolu. Moje mysl fungovala jen na vzpomínkách těch třech. A slova, která bycházela z mé tlamy jsem nedokázala kontrolovat. Prostě nějak vycházela, něco říkala. Jak kdybych prostě kompletně ztratila kontrolu, nedokázala se ovládat a prostě nějak žila. Bylo mi to však už tak nějak jedno. Otec, Nokt, Duncan... dopadnu jako oni.

Tak, sama za sebe jsem rozhodně pro Prahu, ale nemám problém kamkoli dojet.
Od 4.7. - 19.7. nemohu, protože dělám lektorku na dětském táboře + mám svoje výlety.
Více mi vyhovuje od 20.7. až do konce srpna více méně kdykoli, i když asi bych spíš byla pro víkendy, protože ještě nevím, jak to budu mít s prací, ale pokud se do toho 10.6. dohodne nějaké datum a čas, tak si myslím, že budu mít ještě šanci si to domluvit v práci ;)

Co se týče, jak by to mělo vypadat, Riegrovy sady jsou cool. Mohly bychom si tam čupnout na deku a mít nakoupený nějaký dobrý věci (melou, ovoce, sladký, pití) a prostě kecat. Nebo jsou fajn i Letenské sady, Petřínské sady a Stromovka.

A doufám, tak moc mega doufám, že letos už to vyjde. Snažím se na sraz dostat už minimálně dva roky, a pořád mi to nevycházelo T_T

//na nikoho nereaguji... Darkie je prostě v psychické bolesti a má bludy

Připadala jsem si jako jedno velké zklamání. Ne jen pro rodinu, ale pro všechny okolo. Však jsem vůbec nebyla silná. Nedokázala jsem nikoho ochránit. Nedokázala jsem zamezit Noktovy smrti, nedokázala jsem zachránit Duncana a ani Amny, ač se vrátila a vypadala v pořádku, rozhodně má jizvu na duši. Snažím se usmívat a věřit tomu, že bude lépe, jenže já nejsem vůbec silná. Pořád jsem se dívala na své tlapky, na zem kolem mě a neuvědomila si, že sílou mých emocích kolem mě až na pět metrů se vytvořil kruh barevných květin, které byly různě vysoké. Postupně vykvétaly a některé uvadaly. I moje mentální stabilita byla na nich vidět, ale jen na některých. Žasla jsem nad tím. Byla jsem přímo uprostřed toho všeho a rozhlížela se. ,,Ale na nic víc se nezmůžu," přičuchla jsem k jesné květince, která měla opravdu silnou vůni, ale moc krásnou. Netušila jsem, co jsem to vlastně všechno vykouzlila. Bylo mi to jedno. Nasála jsem pachy, abych věděla, kdo tu zůstal, ale díky té květině jsem nic moc necítila. Věděla jsem ale, že Maple, Wolfi a Amny šly na lov a já měla hlídat tento prázdný hvozd. Já chci aby tady bylo opět veselo. Kde mám svého Kasiuse? Pippa a Alfredo jsou asi v úkrytu s tou novou mladou dámou. A měla by tam být i maličká. Byla bych ráda, kdyby sem přišli a ukázali mi, jak je živo. Jak to tu v lese ožívá, jak přeci jen tu někdo je, ale s takovou věřím, že Pippa s Alfredem odejdou. Však tohle sami neberou jako domov, ač byl Alfredo natolik hodný a řekl, že pomůže, věřím tomu, že... zbývá pár měsíců a budou na cestách hledat svou rodnou smečku, z nějakého důvodu mi bylo hodně těžko. Ač jsem je tolik neznala, všechny členy Sarumenu jsem brala za rodinu. A i přes myšlenku, že by to pro ně bylo nejlepší, chtěla jsem je mít pohromadě, jenže... ,,Co když jsem já ta, co zavinila smrt všem?" hlesla jsem a zadívala se na červenou růži. Jediná, velká červená růže, která byla naproti mě. Přesně jako ta, co mám na hrudi. Postupně jí padal jeden okvětní lístek za druhým. A já s tím nedokázala nic udělat. Stejně, jako jsem nedokázala nikoho zachránit. ,,Co když všichni, co tu jsou, vedu do záhuby? Co když se stal Sarumen prokletým a zapovězeným místem?" Uvadla. A kamkoli jsem se otočila, každá květina začala uvadat. ,,Ne, ne," tiše jsem prosila, aby květin zůstaly. Aby mi dokázaly, že nejsem tou pohromou pro Sarumen. ,,Ne, neumírejte," a v tom jsem viděla před sebou siluetu matky. Pak se vedlení ocitl otec, Nokt a Duncan. Kráčeli ke mně. ,,Copak jsi to udělala, dcero? Tys nechala tátu zemřít.",,Ne, to ne, já..",,Pche, a měs jen tahala za nos. Já ti chtěl pomoci, pro jednou být téhle nicotné smečce k užitku, a ty mě odkážeš na smrt?" Duncan se zavrčením přistoupil. Ustoupila jsem a pošlapala tak květiny. Otočila se na ně. Byly to poslední, které ještě na sobě měly barvu. Zabila jsem poslední z nich. ,,Ne, já Duncane. Já to neudělala," kníkla jsem a ustupovala, před jemi siluetami, když v tom jak kdyby se na mě rozeběhly a já instinktivně zavřela oči, ze kterých mi tekly proudy slz. Jenže nic nepřicházelo. Nic. Žádná rvačka, kousanec, nadávky, nic. Otevřela jsem oči a růže opět silně zářila, ale už to nebyla ta záře jako předtím. Záře pomohla rozptýlit...mlhu. Překvapeně jsem zamrkala. ,,Mlho...?" otřela jsem si slzy a v šoku se dívala na mlhu, která se rozpustila. proč se pro ti mě staví samotný les? Asi...asi jsem fakt jedem.

Země pode mnou se třásla, nebo jsem se třášla já sama? Netušila jsem. Vše kolem mě utichlo a byla jsem tam já s prázdnotou a temnotou, která mě obklopovala. Všechno se mi hroutilo pod tlapkami. ,,Jak já mohu být silná? Jak mohu vést les, když všichni umírají?" řekla jsem tiše sama pro sebe. I přes zavřené oči si slzy našly cestu. Moje tlapky byly mokré, má hruď byla mokrá. Cítila jsem sílu růže, která rozhodně zářila nejvíc jak mohla, protože mé "já" se třášlo. Rozpadalo se a už nešlo slepit. ,,Nejdřív otec, pak Nokt a do toho se dozvím, že někdo zabil Duncana a Amny? Proč? Proč se to děje mé rodině? Proč odchází, proč je někdo zabíjí?" říkala jsem trhaně s hlasitými vzlyky, ale naštěstí mlha kolem mě byla tak silná, že nikdo nemohl slyšet, jak moc pláču, třesu se a rozpadám se na místě. Tohle bylo horší než má smrt. Byl jsem připravená všechny opustit, věřila jsem, že to tady zvládnou. Chtěla jsem se o všechny postarat před mým odchodem, ale... já nebyla ta, kdo odešel. Otec se rozhodl nás opustit z čista jasna, obdaroval mě jeho poslední sílou a přenechal mi smečku. Smečku, která je v žalostném stavu a já nejsem silná dostatečně na to jí udržet. A pak postupně zmizeli další. Smrt ostatních bolí jinak. Bolí víc než všechny ty křeče, ty neskutečné bolesti, které jsem zažívala, protože u nich jsem věděla, že to je fyyzická bolest a odezní, ale tohle... tohle nikdy nezmizí. Ale Amny se vrátila a možná i s tím Duncan a Nokt. Otec už ne, je u mě, je se mnou a má se dobře, ale i přes tyhle nadějné myšlenky jsem nedokázala vidět světlo. Nedokázala jsem se postavit a jít vlastně dál. Nic nepotvrzovalo to, že se vrátí každý. Třeba jen Amny měla štěsí a byla polomrtvá. Přeci nelze vrátit mrtvou duši zpět, přemýšlela jsem dál, ale třas mého těla neustával.
Jak jsem mohla být alfa? Jak jsem tohle vše měla zvládnout a být ta pozitivní? Usmívat se a všem říkat, že se o všechno postarám? Však...to nejde. Myselal jsem si, že budu silná, že to všechno půjde, ale tahle smečka sotva funguje. Máme tak málo členů, tak moc málo. A ti co zůstali, ti stejně brzo odejdou. ,,Nikdo přeci nechce mít za alfu někoho jako jsem já. Slabá, co nic neumí, co se jí vše rozpadá mezi tlapkami. Kdo by chtěl takovou alfu?... Možná Pippa měla pravdu," vzpomněla jsem si na slova malé, která označila mého tátu za slabocha. ,,Možná sám viděl, jak se to rozpadá a už sám nezvládl...Možná bych měla odejít taky," ale v tom v růži tak silně zapulzovalo, že jsem musela prudce otevřít oči. Mlha se kolem mě rozpustila a z růže vyzařovalo tak silné světlo, že muselo prosvětlit celý Sarumen. Snažila jsem se růži zakrýt a schoulit se. Byla jsem vyděšená z toho, co to může znamenat a v tom to světlo potemnělo. Já cítila silnou přítomnost matky a otce v sobě. Posadila jsem se a podívala se smutně do dáli. ,,Omlovám se. Neměla bych o otcovi pochybovat. Vím, že mu je lépe a jako zbabělec se rozhodně nezachoval... já jen, nejsem asi dostatečně silná, jak jste si mysleli," mluvila jsem k nim. Věděla jsem, že mě slyší.
Sklopila jsem uši a jen se dívala na zem. Neschopna cokoli udělat.

1. část - věty:
10. Mrtvolky cikád, které tu od konce léta ležely vysušené všude po cestě, nám praskaly pod botami. -- Pippa & Alfredo

20. Měl jsem sto chutí vyhodit mu to příšerné rádio z okna, až odejde, ale to by mezi námi začala válka. -- Pippa na Kenaie

30. O minulosti nepadlo mezi námi jediné slovo. -- Eowyn

40. Kdykoli se mu zlíbilo, obstaral si na celou noc propustku a vydal se na lov nebo na návštěvu ke své přítelkyni. -- Duncan

50. Když nastal večer, kolej ztichla a bylo v ní veselo asi jako ve staré zřícenině. -- Duncan

60. V tomhle ohledu jsem hotovej Buddha. -- Newlin

70. Podle stáří a stavebního stylu to vypadalo na čtvrť, která za války nějak unikla bombardování a zachovala se beze změny až do dnešního dne. -- Sarumen po všech smrťácích

80. Nějak se mi ale zdálo, že sedět na balkoně, pít a zpívat a dívat se, jak vedle hoří, je tak trochu cynismus, a co tomu řeknou sousedi. -- Duncan & Pippa

90. Zdály se mi zvláštně neskutečné, jakoby skryté za několika vrstvami skla, ale naprosto určitě to byly moje vlastní zážitky. -- Amnesia po Limbu

100. Byla to opravdu dost nevšední dáma. -- o Marion

2. část - strana: (fotka)
O Wolfi, Noktovi a Marion.
„Takže myslíš, že to u Smrti nebude tak zlé?“ zeptala se ještě.
„Je to hezký místo,“ řekl jsem. „Přijdu tě navštívit.“
„Opravdu?“
Přikývl jsem. „Budu ti vše vyprávět.“
„Mám tvoje vzpomínky ráda. Ale Smrt je všechny spálila. A byly tak pěkné.“
„Vzpomínky jsou stejně jenom kusy myšlenek,“ řekl jsem. „I když je spálíš, to, co ti má zůstat, v tobě zůstane.“
„Otče, hrozně se bojím. Sama samojediná, a jít až ke Smrti. Určitě se mi nějak ozvi. Když poslouchám vyprávění o tobě, mám vždycky pocit, že stojíš vedle mě.“
„Pošlu ti jich spousty. Ale o tebe nemám strach, ty zvládneš všecko.“
„Víš, že mám opravdu dojem, jako by ve mně něco z tebe zůstalo? Ale možná se mi to jen zdá.“
„To bude nejspíš zas nějaká přetrvávající vzpomínka,“ zasmál jsem se. A Marion taky.
„Nezapomeň na mne,“ řekla mi.
„Nezapomenu,“ řekl jsem já.
„Možná že se už víckrát neuvidíme. Ale ať se dostanu kamkoliv, tebe, Kenaie, Cassiana a matku si budu pamatovat už navždycky.“
Podíval jsem se na ni. Marion plakala. Bez rozmýšlení jsem ji políbil. Kolemjdoucí se za námi otáčeli, ale mně to už nevadilo. Žili jsme a museli jsme přemýšlet, jak budeme žít.
„Buď hodně šťastný,“ řekla mi Marion, když jsme se loučili.
„Všechny ostatní rady jsem ti už dala, a žádná jiná mi nezbývá. Buď šťastný. Za mě i za matku.“
Podali jsme si ruce a rozloučili se.

Zavolal jsem Wolfganii. Musím s tebou mluvit. Musím ti říct spousty věcí. Nechci už na celém světě nic a nikoho, jen tebe. Chci tě vidět a mluvit s tebou. Chci s tebou všechno začít úplně od začátku. Takhle jsem jí to řekl.
Wolfganie velice dlouho mlčela. Tak moc, jako kdyby všechny dešťové kapky světa dopadaly na všechny světové trávníky. Se zavřenýma očima jsem jako o život tiskl tvář na sklo. Pak Wolfganie konečně promluvila. „Kde teď jsi?“ zeptala se tiše.


s. 9, pro Duncana: And a punch line is called a "punch line" for a VERY good reason, because punch lines are a sugarcoated fist with whipped cream hiding the brass knuckles that socks you right in the kisser, hitting you -POW!- right in your face and saying, "I am smarter than you" and "I'm bigger than you" and "I call the shots, here, Buddy-BOY."

s. 19, pro Pippu: So clever was Monkey that she sold hand lotion to Snake, who had no hands!

s. 29, pro Newlina: Not just not-sad, he wanted to be happy the way a dog is happy.

s. 39, pro Jennu: This certainly isn't the happy ending I had in mind, but compared to where this story began - with Griffin Wilson in the nurse's office putting his wallet between his teeth like a gun - well, maybe this is not such a bad place to start.

s. 49, pro Amnesii: You're sobbing because - you don't know why.

s. 59, pro Wolfganii: There was no future, just the affection of the present moment.

s. 69, pro Alfreda: To test if he'd done the right thing, Randall put the gun barrel to the side of his head and squeezed the trigger one last time.

s. 79, pro Kenaie: All the while life goes around, and it goes around.

s. 139, pro Marion: Her forehead wrinkles like she doesn't really want to connect the dots.

s. 169, pro Darkie: Making the impossible possible.


„Jako dvě sestry!“ šeptá Eowyn nadšeně.
V tom se ozve svolání na oběd.
„To bude švanda,“ volá Marion. „Pojď!“
Vyběhnou od tůňky a běží bok po boku.
Ostatní členové sedí dávno u úlovku. Jen místo Eowyn a Marion je ještě prázdné.
Tu se z lesa vyřítí Eowyn. Sedá si bez nejmenšího zaváhání na místo Marion.
„Poslouchej,“ varuje ji Alfredo. „To je Marionino místo! Vzpomeň si na svou nohu!“
Vlčice jen pokrčí rameny a pustí se do jídla.
Větve se zatřesou a – aby hrom do toho! – živá, živoucí Eowyn přichází ještě jednou! Nepohne ani brvou a jde si klidně sednout na poslední volné místo.
Ostatní vlci u mršiny otevřou překvapením tlamu dokořán. Teď se sem dívají také vlci od druhé mršiny. Vstanou a nahrnou se kolem obou Eowyn.
Napětí se uvolní, teprve když se ty dvě dají do smíchu. Netrvá to ani minutu a paloukem se rozléhá mnohohlasý vlčí smích.
Darkie se zamračí. „Co je tohle za rámus?“ Vstane a kráčí s královsky trestajícími pohledy do té bláznivé vřavy. Jakmile ale spatří obě vlčice, mizí její hněv jako sníh na slunci. Ptá se pobaveně: „Tak která z vás je Marion a která Eowyn?“
„To neprozradíme,“ řekne jedna z obou Eowyn a přimhouří šibalsky oko. A zase se ozývá veselý řehot.
„Ale, pro všechno na světe, co si počneme?“ volá Darkie s komickým zděšením.
Druhá Eowyn rozjařeně navrhuje: „Snad na to přece jen někdo přijde.“
Newlin šermuje packou ve vzduchu. Jako vlče, které chce mermomocí přednášet básničku. „Já mám nápad!“ volá. „Kenai je přeci bratr Marion! Kenai musí hádat!“

// ty profily jsou fakt moc hezké, je těžké se rozhodovat!

ale, své tři hlasy dávám:

1. Nickolas
2. Nemesis
3. Maeve
Sečteno

Když jsem viděla, jak sbírají vevrky, ten hnědý vlk mi vlastně s šokem zopakoval slova a já se jen smutně usmála. Chvili mu trvalo, než se nějak dal do pohybu. Přeci jen takové zprávy zarazí asi každého. Bílá vlčice uronila trochu i slzičku. Nehodlala jsem to však dál rozebírat. Když však hnědý zmínil jméno Kasius, zpozornila jsem. Zeptal se, jak se mu vede. ,,Ano, Kasius se má mnohem lépe," řekla jsem jeho směrem a pak koukala, jak sbírají veverky.
Pak jsem slyšela jejich jména, usmála jsem se apokývala, ale už jsem nechtěl cizince tolik řešit. V tom Maple s jejím silným vytím začala svolávat ostatní. Otočila jsem se, na což reagoval ten vlk, jehož jméno je Auron. Dipsi se na to hned rozloučila. ,,Doufám, že se budete mít lépe! Přijďte zase někdy," řekla jsem na rozloučenou a vyběhla směrem k Maple hned po tom, co jsem se ujistila, že mlha následuje ty dva vlky ven.
Vyšla jsem tedy směrem, kde měla být Maple. Mlha mi pomáhala. Ucítila jsem Amny a Jennu. Wolfi akorát přicházela, ale vypadala zklamaně. Nokt, došlo mi. Muselo se něco stát a cítila jsem, že se něco děje. V tom jsem se přiblížila, když jsem uslyšela, co říká. Zastavila jsem se a v tom mě obklopila mlha kolem dokola a zamezila, abych cokoli viděla. (//nevidíte Darkii) Moje srdce, jako kdyby spadlo ještě níž. Přímo na zem. ,,Ne..." zašeptala jsem a začala se opět třást. V tom říkala něco o Amny, že umřela? Že ten blbeček tu vyřvával, že zabil Duncana a Amny? A v tom to Amny jistým způsobem potvrdila, ale vrátila se. Posadila jsem se na zadek. Začaly mi téct slzy. Nokt? Duncan? Amny?.. co se to děje? Proč náš les? Třásla jsem se, celé tělo se třášlo. Nokt byl zabit, aby nás ochránil, obětoval se. Duncan byl zabit, Amny taky, ale vrátila se. Je tu určitě naděje, ale otec a matka.. upadla jsem na zem a jen tiše brečela schoulená na zemi okolo sebe mlhu. Tohle bylo pro mě tak moc těžké.

Podívala jsem se na ty dva a čekala, co mi řeknou. Nejdříve vystoupil ten šedý a už hned na začátku mě jeho slova silně zasáhla, avšak nehodlala jsem na sobě své rozhození dát znát. Musela jsem trochu polknout. Každopádně fakt, že znal mého otce a že otec mu něco slíbil už sám o sobě byl jasný důvod, že bych je neměla odmítat. Ovšem než jsem stačila jakkoli zareagovat, přistoupila ke mně ta bílá vlčice. Vypadala moc pěkně, musela jsem sama uznat. Osvětlila mi celou situaci. Když se zmínila o vlčeti, který šedý zachránil, pozvedla jsem trochu obočí a otočila se na šedého. Když dořekla a dovysvětlila celou situaci, všimla jsem si jak prosebně na mě kouká a ke všemu do toho jemně zakňučela. Bylo mi jich líto, ale já sama bohužel řešila spoustu věcí a problémů v téhle smečce. Teď naštěstí máme srnu v úkrytu a pořád se tu povaluje spousta veverek, nebo možná už méně. No, stejně budeme muset co nejdříve na lov, takže by nevadilo, kdybych jim dala alespoň dvě veverky, růže na mé hrudi jemně problikla. Sama jsem se na ní podívala a pousmála se. Cítila jsem otcovu přítomnost a jeho energie začala proplouvat mým tělem. Opět jsem zvedla hlavu a podívala se na ně. ,,Musím vám bohužel oznámit, že můj otec nedávno zemřel," začala jsem, aby věděli, že s Morfeusem se bohužel nesetkají. Pro mě samotnou bylo stále těžké tohle vyslovit nahlas. Přiznat si to. Nebo spíše, já už si to přiznala, jen bylo těžké to neustále opakovat, neustále se o tom zmiňovat. Povzdechla jsem si. ,,A jakožto jeho dcera a nynější Alfa této smečky hodlám jeho slovo dodržet, ovšem nečekejte štědrou nadílku. Sami se potýkáme ještě s dalšími problémy," řekla jsem jim jen, aby pochopili, že bych jim rozhodně ráda pomohla, jenže nejsou na to dostatečné zdroje. ,,V lese máme pár mrtvých veverek," řekla jsem, abych jim rovnou oznámila, že žádného zajíce nebo cokoli velkého opravdu nedostanou. Mile jsem se na ně usmála a hlavou pokynula, ať jdou za mnou. Mlha, která mě do teď obklopovala a zabraňovala cizincům nahlédnout do hvozdu, se rozestoupila a oni mohli vidět přímo kam šlapou, avšak nevzdálila se o tolik. Přeci jen nám spíš udávala směr. ,,Chci ti poděkovat, za to, cos udělal," otočila jsem se při cestě na šedého. Chtěla jsem mu sama říci díky, ač jsem nevěděla, komu zachránil život, ale přeci jen se to cení. Když jsem zjistila, že jsou nějací nebezpeční vlci venku, co by ublížili vlkům jen tak, obávala jsem se, co všechno se vlastně mimo smečku děje.
Dovedla jsem je na místo. Mohli vidět, že je tu tak asi osm popadaných veverek. To byla Jenna. Jsou trochu sežehnuté. Je vlastně ještě v úkrytě? Měla bych se s ní vidět, pomyslela jsem si a otočila se na příchozí. ,,Vemte si každý klidně dvě, ať se nějak najíte," oznámila jsem jim a dala jim prostor, ať si prostě vyberou ty chutnější. ,,A moje hlava děravá, jmenuji se Darkie," řekla jsem ještě předtím, než si veverky posbírali.

Maple - Pro Maple jsem zvolila tohle, protože má mít svítící odznaky (doufám :D) a je taková veselá a hravá a tohle, takže rozjasňuje les – jako světlušky! No a navíc jak je tam ten text, tak jsem si ji představila jako takovou tu milou neighbourhood lesbian, co se stará o baby gays a nabízí jim domov, když je vykopnou rodiče z domu a… a tak :DD
Darkie - Darkie dostala tenhle gif, protože ✨symbolism✨ Je to z Hobbita dvojky, z Mirkwoodu, který umíral, než se uzdravil – jako Darkie! :D A taky je to temný les s mlhou a tady ten jelen je albín, co je vadné zboží a měl by umřít dříve než jeho normální kumpáni, což je taky celkem Darkie :D
Wolfi - Úplně easy důvod, jak teď umírá Nokt a Wolfi to těžce nese, tak jsem si vzpomněla na svoje teenage edgy depka období, kdy jsem poslouchala jen Evanescence :DD A teda tbh celou dobu, co jsem četla ty její posty, tak mi v hlavě hrálo My Heart Is Broken, ale na to nejsou tak hezké gify
Newli - Celej Newlin, ne? :DD Fluffy, cute, trochu chonky a prostě happy, dancing on rainbows, dokonalý Newlin :D
Duncan - Tehle gif jsem vybrala pro Duncana proto, že celkově ten mood té hry, ze které je, je takový teen angst a darkness a rockové kapely v garáži, sarkastická hlavní postava a všechno, prostě angsty teen Duncan vibes :D
Amny - Tady pan Poe má silné Amny vibec – angsty, anxious, žije jen v knihách, je to trash a má trash pandu, leká se vlastního zvonění, is trying his best and yet it’s not enough
Marion - Marion, je v pořádku, že toho spoustu nechápeš a jsi tak trochu hloupá, není to zločin, my tě máme rádi i tak a Thoránek tě taky určitě bude dlouho tolerovat po svém boku ♥
Kenai - Na rozdíl od své sestry je Kenai takový chill dude, co ho nic nevzrušuje a ovládá počasí, jenže mi tím svým stoickým klidem hrozně připomíná Ginka z Mushishi, takže dostane jeho gif :D
Kasius - Upřímně Kasia moc neznám jako char a nestíhám číst jeho hry, ale co jsem proletěla povahu, tak by měl být celkem hyperaktivní a jeho kožich je hnědý, tak dostane gif kávy, protože yeah :D
Alfredo - don’t judge me okay? Já se fakt snažila přijít na něco lepšího k Alfiemu jenže on je takový mafiánek, co se snaží vypadat hrozně drsně a svůdně, ale je jen zatraceně cute a já si dokázala vzpomenout jen na tohohle týpka :DDD
Pippa - …to Pippa, Pippa je pravý mafián a girl boss! :D A proto se mi k ní hodí tenhle gif a postava, protože je to prostě drsná holka a máme ji rádi :D
Jenna - No co víc dodat, prostě naše ohnivá Jenna… Ale má i své chladné chvilky a prostě jsem si u ní dokázala představit jen tenhle gif :D
Eowyn - Ani Eowyn jako char moc neznám, četla jsem jen pár postů a vypadala jako cute vlče, takže dostane tohle cute kotě :DD


Maple - Maple je úplná profesorka Sonia z Pokémonů :D Je chytrá, sladká, má ráda dobrodružství a přestože na venek působí dospěle, v přítomnosti mladších nechá vyjít na povrch její dětské já.
Darkie - Darkie mi připomíná Mavis. Je sladká, nesmírně chytrá, soběstačná. Navíc si taky prošla traumatem, díky kterému se bojí vzdalovat z domova, takže tu máme i příběhový bonus! :D
Wolfi - Jasná Nani. Ano, Nani je jen sestra, ne matka, ale nikdo mi nevymluví, že je Wolfo Nani. Je krásná, nesmírně pracovitá a pro své nejbližší by se rozkrájela.
Newli - s̶q̶u̶i̶r̶r̶e̶l̶ ➜ *křovisko... Newlin je prostě Dug ze Vzhůru do oblak. Je naprosto sladký, neustále veselý, každého zbožňuje, je pořád v pohybu a své mise/povinnosti bere nesmírně vážně.
Duncan - I mean, come on. Duško je Steve, konec diskuze. Je fešák, charizmatický, má na každou a ví o tom. Navíc je nejlepší a nejvíc cool chůva na povrchu zemským.
Amny - Je tichá, sladká, neupoutává na sebe pozornost a i když se cítí mizerně, nedá to nijak najevo. Vše v sobě dusí a pokouší se to pro dobro ostatních zkousnout. Jednoduše mi připomíná Victoriu s mrtvé nevěsty :D
Marion - Mari je Mable. Je hloupoučká, ale nikdo na to nehledí, protože je neustále tak roztomilá, vtipná, energická a prostě totální poklad, že na tom nikomu nezáleží.
Kenai - Ijáček. Kenai je Ijáček. Je nenápadný, moc toho nenamluví a zdá se být neustále ve špatné náladě, nebo hrozně unavený. V srdci je ale zlatý a nesmírněu záleží na ostatních kolem
Kasius - Kasiuse vidím na Toda. Je sladký, dovede si najít přátelé kdekoliv a přestože není nejbystřejší, vynahrazuje to svou dobrodružnou povahou a Nesmírnou loajalitou těm, které miluje.
Alfredo - Alfredo mi připomíná Scampa. Je zvědavý, nesmírně chytrý a velmi charizmatický. Na všechny se snaží udělat dobrý dojem a natož že je tak mladý, dovede se chovat nesmírně dospěle. Žádná výzva pro něj není moc velká a za svou rodinu by se i popral.
Pippa - Mi připomíná Rayu. Je mega drsná, cool bojovnice, ale má v hloubi srdce dobré srce a soft spot pro blízké.
Jenna - Musím něco dodávat? Výbušná a tvrdohlavá zrzka, která se nebojí říct svůj názor :D
Eowyn - Prasátko z medvídka Pú :D Je nesmírně nervózní, ze všeho vyplašená, ale v srdci naprostý poklad. Přestože ji strach velmi ovládá, pokouší se být statečná.


Maple - Naše úžasná Maple – krásná a sladká, ale taky určitě řádně drsná, když je třeba. Petra je sice tak trochu koza, ale taková charakterová vlastnost Maple obešla obloukem a zbylo z ní jen to dobrý
Darkie - Sladká jako blázen, ale určitě by uměla dát dardu, kdyby bylo třeba!
Wolfi - Maminka nás všech, nejúžasnější a jedinečná. A taky stejně odvážná, jako Lady Stark.
Newli - Ok, Newlin byl fakt nejtěžší. Ale jakmile jsem viděla Tomův sladkej úsměv, bylo naaaaaprosto jasno. Přeci jen je Newloušek naše sluníčko (herní i neherní ).
Duncan - COME ON, všichni víme, že Dušan je nějakej takovej hot playboy. Nebo playboi, vzhledem k jeho (ne)úspěchům? Očička mu zasvítí, jen co zahlídne nějakou fešandu. Určitě by volil jinej účes, ale ten úsměv, co zlomí každou? Ten je prostě jasnej.
Amny - Bylo jí smutno. Tak prostě… Umřela. Padme, pro neznalce.
Marion - CHANGE MY MIND IT'S HER IN PERSON. Ehm, teda. Myslím, že charakter docela odpovídá a celkově, Marička je naše milovaná sněhová vločka. Speciální, ale naše.
Kenai - Je třeba komentář? To zhnusení životem dle mýho stačí. Kenai prostě je Shikamaru a čau.
Kasius - Sladkej, madej, roztomilej. Určitě by byl na střední oblíbenej jako blázen. Nebo třeba ne. Who cares. Byl by cute a to k úspěchu stačí.
Alfredo - Otázka dne. Může být Alfredo vlastně někdo jinej, než Cedric Diggory? Ne. Roztomilej, sladkej, chytrej. Už jen doufat, že nedopadne podobně.
Pippa - Z tohohle obrázku jasně dýchá Pippa vibe. S touhle holkou se prostě nechceš dát do křížku.
Jenna - Ryšavá, drsná; looks like could kill you and would actually kill you. Dee Dee Allen většinu času sice kouká jen na sebe a svůj vzhled, ale v tomhle jednom momentu je to jasná Jenna.
Eowyn - Prosím, hlavně nebreč. <3 Jináč Fluttershy na mou maličkost dýchá přesně takovým plachým duchem, jako náš největší benjamínek.

>> úkryt

Vyběhla jsem z úkrytu. Měla jsem celkem dost síly naštěstí. Opravdu jsem nebyla taková unavená a vyčerpaná, jak by se mohlo zdát. Rozhodně na mě bylo vidět, že jsem si poslední dobou něčím procházela, ale opravdu jsem se to snažila skrýt. Nakonec jsem zpomalila. Okolo mýtiny jsem cítila Wolfi, že musela značkovat. Bylo to celkem silné, musela to udělat teď někdy. Rozhodně si s ní musím promluvit a zeptat se, co se děje, rozesmutnila jsem se, ale musela jsem za těmi cizinci. V lese jsem cítila i Newlina s Amny, což se mi ulevilo, že se vrátili a jsou tu s námi.
Cítila jsem cizince více a více. Mlha mi pomohla a rozestupovala se přesně tím směrem, kde cizinci byli. Usmála jsem se. Naši mlhu jsem milovala. ,,Děkuji," zašeptala jsem a šla dál. Cítila jsem je mnohem silněji a v tom i zahlédla. Došla jsem k nim a mile se usmála. ,,Zdravím vás, oba. Jste na území smečky, ale to už jste si museli všimnout. Co zde pohledáváte?" zeptala jsem se jich. V tom mě mlha kolem mě obestoupila a zamezila těm nováčkům výhled do naší smečky. Chránila mě, i když jsem věřila, že nově příchozí nezpůsobí žádné problémy.

Pippa vypadala, že se o svou smečku velice hodně stará a fakt jí záleží na tom, aby o tu smečku nepřišla. Jenže něco způsobilo to, že museli utéct. A ač jsem nechtěla vyzvídat, přeci jen to ve mně hlodalo, ale na nic jsem se neptala. Nedělala jsem i žádné komentáře, jen jsem naklonila hlavu a smutně se na ni usmála. Bylo mi jasné, že Sarumen neberou jako domov, ale jako místo, kde mohou nabrat síly, přečkat, aby pak našli domov a já se nijak nezlobila. Naprosto jsem jim rozumněla a chtěla jsem jim pomoci jak nejvíce to mohlo jít. ,,Pokud to nějak půjde, ráda vám pomůžu," řekla jsem ještě směrem k Pippě a doufala, že pochopí mojí nabídku správným směrem.
Každopádně se to tu celé nějak pomátlo. Pippa nevyžadovala žádné náznaky, že by se s maličkou chtěla nějak přátelit, alespoň její postoj taky vypadal. Avšak za to její bráška, Alfi, se opravdu snažil skamarádit a ukázat, že rozhodně není žádná hrozba. ,,Zlatíčko, neboj se. Tady jsi opravdu v bezpečí. Kdokoli z naší smečky je hodný a nikdy, nikdy by ti neublížil. Věř mi," řekla jsem, když jsem se k ní otočila, jakmile se schovávala za mnou a jemně jsem jí žďouchla do ouška. V tom jsem usylšela kroky a uviděla Maple. Zářivě jsem se usmála. Přišla ke mně, tajně mě oblízla a já šťastně zavrtěla ocáskem a dívala se na ní, jak rychle říkala maličké slova útěchy, která jsem říkala před chvílí. V tom jsem si všimla, že přicupitala další a sedla si vedle Pippi. Nová přicházející nás pozdrvila. Přátelsky jsem se na ní podívala. ,,Chovej se tu jako doma," oznámila jsem jí. Pak mě Maple požádala a já na nic nečekala. Rychle jsem přikývla. Otřela se o její tvář. ,,Odpočiň si a ohřej se," řekla jsem jí mile do ouška a hned vyběhla ven.

>> Sarumen

Protáhla jsem svoje tlapky a zívla. To ležení tady bylo celkem...unavující a hlavně v mé mysli alarmující. Spousta věcí se musela vyřešit, spousta věcí mi unikala. Musíme sehnat více kožešin, je tady toho žalostně málo. Jídlo tady stále není. Asi bych měla skočit pro ty veverky, ale to udělám, až se ujistím, že tihle jsou v pořádku. A musím zjistit, co se stalo s Noktem, nervózně jsem si plácla ocasem do země. Nakonec jsem však měla možnost zaměstnat svou mysl, protože mi Alfie odpovídal a já se usmála. ,,To ještě chviličku potrvá, ale věřím, že bylinky zaberou rychle. Měl bys teď mít krk celkem promazaný a už by tě ten kašel neměl tak dráždit," řekla jsem, ovšem stejně jsem se neubránil starostlivému prohlídnutí jeho celého. Vypadal, že by nakonec přeci jen mohl být v pořádku, ale rozhodně tu potřeboval ležet ještě nějakou chvíli pod tou kožešinou. Nejlepší by však bylo, kdyby tady mohl být oheň a on se mohl ohřát. Kožešina sice rozhodně pomůže, ale není to taková záchrana. Souhlasil s tím, že mu mohu jakkoli říkat, což mě potěšilo a pak pověděl, odku pochází, ač se ještě otočil na Pippu. Pochopila jsem, že neví, jak moc asi mi může říct, ale já rozhodně na něho nechtěla tlačit. Přesto mě překvapilo, co řekl. Sklopila jsem uši a omluvně jsem se na něho podívala. ,,Mrzí mě, co se vám stalo a věřím, že Sarumen poslouží jako skvělý domov," řekla jsem povzbudivě. Sice neřekl detaile, ale pochopila jsem z jeho zvláštní řeči, že to bude komplikované na vysvětlení a já se nehodlala vyptávat dál.
Všimla jsem si, že začala noc, protože úkryt byl tmavší a tmavší. Podívala jse. m se očkem opět ven a v tom jsem zaznamenala pohyb. Ucítila jsem hned Maple a tu maličkou, jejíž jméno jsme asi stále nevěděli. Byla jsem ráda, že se o ní postarala, když v tom jsem ucítila srnu. Nadšeně jsem se posadila. Neměla jsem hlad, nepřemýšlela jsem vůbec nad hladem, ale hlavně Alfie musel něco sníst. I Pippa, která už se taky probudila. V tom se náhled objevil plamen na ohořelých klaccích a najednou tu bylo hodně světla. Vděčně jsem se usmála. ,,Můžete se lépe zahřát," řekla jsem, ač jsem v duchu neskutečně litovala toho, že tuhle magii nemám. Až tohle tady všechno vyřeším, budu muset jít za Životem, aby mi dal tyhle užitečné magie, zastřihla jsem ocasem. Jenže jsem věděla, že to nebude tak a že bude potřebovat nějaké květinky, jenže těch jsem měla málo. Napadlo mě, že bych si popovídala s Maple, zda by mi nějaké nepůjčila, abych se mohla sama zlepšit v magiích. Ale to muselo jít stranou. Maličká, co přišla s Maple se bála, takže jsem se na ní zaměřila. ,,Ahoj maličká. Pojď blíž k ohýnku, ať se zahřeješ. Vidím, že muselo venku pršet," řekla jsem při pohledu na její smočenou srst. Maple nepobyla dlouho, protože uslyšela cizí zavytí. Poslední dobou toho tu je nějak hodně, těch cizinců. Snad neude problém, kývla jsem směrem k ní. Věnovala vlčeti něžný pohled, otřela se o něho a zmizela. Bylo vidět, že si za tu krátkou dobu vytvořily silné pouto a já byla moc ráda. Protože to bylo přesně to, co to vlče potřebovalo. Ujištění, že je v dobrých tlapkách. Alfie se postavil na všechny čtyři a stále špatně kašlal. Nelíbilo se mi to. Bylinek ještě bylo dost, rozhodně si mohl znova utrhnout, ale věřila jsem, že oheň a ležení bude to nejistější v jeho léčbě. Povolala jsem svoji magii a rozšířila mech na zemi, aby vedl až k chodbě. Čím měkčejší to tady bude, tím lepší. Hlavně mech okolo ohně byl vyhřátý. Cítila jsem to, až jsem se ošila, jak mi bylo příjemně. Postavila jsem se taky a přešla k maličké blíže, aby se mohla o mě opřít, kdyby potřebovala. A hlavně jsem měla takhle lepší výhled na všechny. ,,Tohle je Alfredo a tady je Pippa. Jsou to mladí vlci, co se sem taky dostali z jiné smečky. Bohužel je tu nějak hodně případů, že se nalézají ztracená vlčata," řekla jsem se smutnějším tónem ke konci. Bylo to prostě smutné, ať už důvody byly jakékoli. Povzdychla jsem si. Všimla jsem si, že se Pippa pustila do jídla. Musela mít hlad. Otočila jsem se na Alfieho. ,,Taky si dej. Ta srna je pěkně veliká," řekla jsem a povzbudivě se usmála.

Měla jsem celkem neklidné spaní a často jsem se budila. Ani nevím, co přesně se mi zdálo. Byly to prázdné sny plné tíživých pocitů, které jsem nedokázala ani popsat. Ztěžka se mi dýchalo. Bylo to fakt těžké, ale vždy jsem se koukla, zda jsem je neprobudila, což se ovšem nestalo a já se opět zkoušela ponořit do spánku doufajíc, že už mě nebudou sny tak tížit. Ale nestalo se.
Cítila jsem na sobě oči. Nedokázala jsem však říct, zda to byli oči ve snu nebo reálné, protože jsem postupně zase procitávala, až jsem nakonec otevřela ty své a podívala se po těch dvou. Alfredo byl už vzhůrů a zrovna žvýkal jednu z bylinek. Pousmála jsem se a hned na to si protáhla přední tlapky. Zívla jsem a spokojeně mlaskla, ovšem jsem se snažila býti potichu, abych Pippu nevzbudila. ,,Jak se ti spalo?" řekla jsem šeptem. Vůně bylinek provonila celý náš prostor. Voněly opravdu příjemně, i když tymián měl opravdu silnou vůni. ,,Je už kašel lepší?" zeptala jsem se hned v zápětí. Podívala jsem se směrem ven z jeskyně a uviděla, že nastává nový den, protože sluneční paprsky se sotva dotýkaly předku celé naší jeskyně. Tady, kde jsme byli všichni tři, bylo opravdu temno. A v tom, jako kdyby na mě realita opět dolehla. Wolfi a Nokt, srdce mi začalo bít zase o něco rychleji a nervozita a strach zaplnily moje srdce, otázky zase hlavu. Zastřihla jsem ušima a nedovolila si radši dávat tyto emoce nějak najevo, abych nevyplašila Pippu a Alfreda. Už tak toho musí v sobě řešit hodně, povzdechla jsem si a podívala se na něho. ,,Alfi, mohu ti tak říkat? Jak jste se vlastně dostali k nám do smečky? Ráda bych... ráda bych vás poznala blíž," povzbudivě jsem se usmála a doufala, že mé otázky nejsou nějak nemístné. Nechtěla jsem na ně nijak tlačit, ani po nich chtít jakékoli detaily. ,,Totiž, moc se mi váš jazyk líbí. Ráda bych se naučila nějaká slovíčka," začala jsem pozitivně, aby si nemyslel, že by mi musel zmiňovat více nějak z jejich minulosti. Pokud mi budou chtít říct více, řeknou mi to. Nehodlám se v nich hrabat a sbírat informace. Hlavně celou dobu jsem se opravdu snažila býti potichu, abych nijak Pippu nevzbudila. Občas jsem se i na ni koukla, zda ještě spí. Doufám, že má klidné spaní. V tom mě do čenichu udeřil pach Jenny. Podívala jsem se opět směrem ven. Musela odejít do nějaké z úkrytů, aby nás nerušila. Chtěla bych si s ní promluvit, jak jí je, ale zároveň jsem jí nechtěla rušit, pokud byla unevaná z cesty. Prohodila jsem ocasem.