Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//už mi o tom psala Ney, jelikož bych si toho pravděpodobně nevšimla, ale moc děkuji za přidělení funkce! snad posloužím jako dobrý lovec ve svých začátcích

// tak prosím do taktiky ;]

// To čekání za to stálo! :D Díky moc za akcičku. Prosím do opálů ;) a ta hvězdička do vlastností, ta půjde kam?

// děkuji za akci a odměny

Cítila jsem se v bezpečí. Vedle matky bylo tak pohodlně, až jsem málem zavřela oči a usnula. Její něžné dotyky na mé srsti, její opatrnost se kterou se o mě opřela, jako bych sama byla křehká. Bylo mi opravdu dobře. Avšak jsem nemohla usnout, jelikož mě zajímalo, co se bude dít dál. Černá vlčice se představila jako Allairé. Má takové složité jméno, ale líbí se mi, dodala jsem v hlavě a jen se usmála. Nechtěla jsem nijak rušit atmosféru, kdy se Maple ucházela o místo ve smečce. Otec mi připadal lehce zaskočen celou situací. Popravdě jsem nějak tušila, že svým dodatkem je trochu vykolejím, což vlastně byl můj úmysl. Tak nějak jsem totiž zařídila, aby dali Maple šanci. Jen je trochu rozhodit svým názorem a oni se přikloní na mou stranu. Pokud bych ale věděla, že není dobrou uchazečkou, ani bych nekvákla. Avšak znám dobře své rodiče. I když jsem je dlouho neviděla, stále jsem povědomně tušila, že jsou docela hodní, co se týče náběru nových členů. Ovšem že si dávají pozor, koho sem dosadí, ale Maple už od pohledu vypadá jako vlčice, co by se k nám hodila. Poslouchala jsem tedy její monolog a jen se na ní usmála. Nijak jsem však nereagovala. Rozhodla jsem se do toho více nezasahovat a nechat to v rukou rodičů, momentálně jen v rukou matky. Otec vypadal, že jí přenechá ten prostor, aby se o to postarala.

//připojuji se k Morfovi, post docela o ničem :D

//odpovím pravděpodobně během zítřka

//tohle je fakt boží!! :D jinak nevím, docela mě to baví, ale aby toho zase nebylo tolik, co třeba 5-7 kol?

//Já osobně jsem pro 5 kol. :) Fal

<< Řeka Tanebrae

Čím více prostupovala hvozdem, tím jí do čenichu udeřilo mnoho pachů a sílily každám krokem. Nemohla se dočkat, až opět uvidí rodiče. Dokonce otce. Hlavně si připadala velice hloupě, když se tak bezmyšlenkovitě vydala za tou vydrou, ale jeho reakce jí utkvěla v hlavě. Šikovná, usmála se. Bylo to tak zvláštně hřejivé, zejména slyšet tyhle slova od něj. Moc jí to těšilo a akorát více potvrzovalo, jak moc í záleží na tom, co si o ní otec myslí. Myšlenkami zabloudila i k matce, přičemž nabrala na rychlosti, i když jí síly už docházely.
Začala z dálky vidět siluety a první, kterou rozpoznala byla Maple, jelikož byla první v jejím zorním poli. Takže to nakonec vypadá, že se přeci jen k nám přidá, zajiskřily jí oči. Byla docela ráda, protože se nemohla dočkat, až si udělá přátele. Hlavně by ráda Maple poznala. Nakonec uviděla otce, nějakou vlčici a matku. Doběhla vedle Maple, která zrovna dokončila svůj proslov a posadila se vedle ní. ,,Zdravím, dlouho jsme se neviděly, že Maple?" dodala se zábavným tónem. I když byla velice vyčerpaná, až to vypadalo, že se každou chvíli zhroutí, nechtěla to dát na sobě znát, ale musela si sednout. ,,Otče, než něco řekneš, já tuto vlčici znám. Byla se mnou na mýtině. Řekněme, že se tam staly zvláštní věci, které mě zdržely a já nemohla za tebou běžet," promluvila směrem k otcovi a zazubila se. V tu chvíli se i postavila a vyšla směrem k matce a vlčici, co tam stála. ,,Já vím, že tohle by mělo být na vás, ale chci jen dodat, že je to velice sympatická a mírumilovná vlčice. Pomohla mi," řekla skoro polohlasem, ale Maple to mohla uslyšet. Otočila se směrem na Maple, usmála se a lehla si vedle matky. Než však položila hlavu, pohlédla na neznámou. Z jejího pachu vycítila, že je již členkou smečky. ,,Já jsem Darkie, dcera Neyteri a Morfeuse. Ráda tě poznávám," kývla směrem k ní a položila si hlavu na tlapky. Byla opravdu vyčerpaná. Ležela hned vedle své matky, takže se o ní otírala. Hlavou projela její srst na zátylku. ,,Doufám, že ses jíž najedla vyder a že je ti lépe," dodala k matce šeptem.

<< Ježčí mýtina

Tlapky jí velice bolely, i když léčivé květy od krvácení a ran pomohly, dokázala cítit tu štiplavou bolest.Věděla, že tam bude mít menší jizvyčky, ale byla si jistá, že rychle zarostou srstí. Utíkala, co jí síly stačily. Ani nevěděla, proč tak spěchá, ale když nad tím začala uvažovat, v mysli se jí vynořila spousta důvodů. Otec a lov vyder, matka a její zraněná noha, Maple a hvozd, problesklo jí hlavou. Dostala se k řece. Zpomalila, aby se mohla dostat opatrně ke spadlým stromům. Momentálně přechod nebyl velice jednoduchý, jelikož její tělo postrádala stabilitu díky značné únavě a slabosti, kterou cítila. Avšak přesla řeku docela v klidu a zdráva. Nakonec se z posledních sil rozeběhla za pachem Maple, který vedl do Hvodzu. Možná se k nám chce přidat nebo jen zabloudila. Musela se pousmát na představou, že by se přidala do její smečky.

>> Sarumenský hvozd

Oba dva Darkii poděkovali a ona se jen usmála. Awarak byl ale zaujatý a fascinovaný tím, že vytvořila tyto listy. Polichotilo jí to a ona vesele mrskla ocasem. ,,Ano. Nikdy jsem pořádně svou moc nevyzkoušela, ale nějak vím, že to dokážu, že to zvládnu," odpověděla a byla na sebe hrdá, že něco takového zvládne. Potom se ujiš'toval, zda jsou obě v pořádku. Darkie sklonila nesměle hlavu a přikývla na znamení, že je. Maple zase reagovala pozitivně na její teorii, za což byla ráda a proto děkovně kývla. Chtěla ještě ěnco dodat směrem k ní, ale to by musel ježeček být na místě. Začal pískat a skotačit. V tu ránu se rozutekl zase zptáky odkud všichni přišli. Maple vyrazila jako první a Darkie se pustila hned za ní, přičemž se ještě stačila otočit na Awaraka. Tlapky jí při běhu trochu bolely, ale zvládala to. S povzdechem přibrzdila, když se ježeček zastavil. Nestačila se vzpamatovat z té únavy, a už ježeček někam hnal Awaraka. Darkie zvědavě pozvedla hlavu. Dovedl ho k nějeké hromadě balvanů, které se s jeho pomocí začaly valit stranou a umožnili nám průchod. Že by zkratka? Pomyslela si. V tu chvíli skočil do díry ježeček. Darkie jen hleděla do té prázdné díry. Dokonce nějak přeslechla Maple, která sama netušila, co by měli dělat. Nakonec se všichni vrhli do díry, ve které doslova klouzali. Sjeli dolů a pád víceméně ustali. Darkie se oklepala a rozhlédla kolem. Všude byla tma. ,,Ah, neovládá tu někdo světlo?" optala se, když omylem narazila do Awaraka. ,,Oh, promiň já.. nevidím tě," dodala nesměle. Ani si nevšimla, že ježeček zmilel, ale co jí hned přišlo na mysl byly zvuky. To je... to je ta rudá? Maple se někam vydala, protože Darkie nevnímala její přítomnost a rozhodla se jí slepě následovat. Nakonec narazili na dva účastníky. Společně tak dorazili k obřímu ježkovi, který držel rudou. Zaujala ho však soška, kterou měla Maple celou dobu u sebe. Maple sošku vyhodila do vzduchu. Ostatní využili situace a šli na pomoc rudé, ale v tom do Darkii šťouchl Awarak a zmínil jeho nápad s květinou. No jasné! Darkie mu na o kývla na srozuměnou a zavřela víčka. V mysli si vybavila květinu na zádech sošky a začala se soustředit na zem kolem ní. Rostlina se rozrostla v koberec. S úžasem na to pohleděla, jakmile se přestala soustředit. Ježek s dotekem kvítků zkameněl a bylo po srandě. Ježeček něco rychle vysvětlil a zmizel. Všichni jsme se otočili směrem, kterým nám ukázal. Bylo to mnohem kratší a snažší. Hned byli venku.

Jakmile se dostali ven, rudá jí poděkovala. Svým způsobem. Sie těm slovům moc nerozuměla, ale pochopila jejich význam. Kývla hlavou směrem k ní. ,,Budu to brát jako kompliment," sdělila a otočila se k ostatním. Rudá se s bílou někam rozutekly, Maple se též vydala svým směrem. Mohly bychom být kamadárky, řekla si v duchu, jelikož jí přišla vlčice velice sympatická. Otočila se na zbytek skupinky, co tam zůstal. ,,Děkuji moc za spolupráci. Tohle vše bylo tak zvláštní, ale zajímavé zároveň," promluvila na ně s úsměvem. Ježek nám určitě nechtěl ublížit, ale přesto to bylo nebezpečné. Doufám, že teď došel pokoje, problesklo jí hlavou. Nakonec se otočila na Awaraka. ,,Uhm, bylo moc fajn být s tebou v týmu. Snad se někdy setkáme za lepších okolností a více poznáme. Ale už radši taky vyrazím. Otec musí být docela v šoku, kde jsem tak dlouho, hehe," nervózně se zasmála a zakmytala ocasem. ,,No nic. Přeju vám oběma příjemnou cestu. Snad nepotkáte žádné ježky v blízké době," dodala s úsměvem a rozeběhla se za pachem Maple. Míří ona k nám do hvozdu?

>> Řeka Tanebrae

Nastala situace, kdy se vlci rozdělili podle plánu, který Darkie navrhla. Cítila na chvíli obrovský kámen na srdci, když na ni vlci hleděli, jako by tu to celé vedla. Nedala však na sobě znát zaváhání. Sice je mladá, ale připadala si s větší kuráží. Bílá vlčice vyslovila nahlas slova, která si údajně větší ježek myslel. Zvláštní kombinace slov. Láska určitě nebude mířena na tu rudou. Co když je nějak spojen s tím menším ježkem? Záchrana? Darkie zkoušela přemýšlet o tom, co by to mohlo znamenat, ale to už bílá s hnědým zmizeli. Zůstala tam tedy ona s hnědou vlčicí a tmavě zbarveným vlkem. Než však stačila cokoli říct, hnědá se vydala za pelášejícím ježečkem, který vypadal, jako by snědl baterky. Na takhle malého tvorečka je docela dost rychlý. V tu chvíli se představila hnědá vlčice, za což Darkie byla ráda, jelikož to vypadalo, že ostatní její chvilku představování přehlídnou. Zkusila se pousmát a kývnout. ,,Velice mě těší, i když jsme teda v pořádné šlamastice," dodala, když utíkali všichni za ježečkem. Bok jí stále trošku bolel, ale už to bylo mnohem lepší.
Málem by si ani nevšimla, kdyby se Maple nezastavila. Musela zatlačit na přední tlapky, aby po tom běhu zpomalila. Musela ježčeka přeskočit, takže se otočila na oba vlky. Pohlédla na toho prcka, co začala náhle hrabat. V tom Maple zvolala, abychom mu pomohli. Darkie se podvíala na černě zbarveného vlka, který se k nim připojil a který jako jediný uznal, že má dobrý nápad. Usmála se a začala hrabat jak nejrychleji jen mohla. ,,Tohle bude ještě zábava," dodala spíše pro sebe a pustila se do práce. Za nedlouho všichni čtyři vyhrabali slušnou díru, která se následně proměnila v jámu. Darkie se cítila poměrně unaveně vzhledem k okolnostem, které jí postihly předtím, ale nedala to na sobě znát. Sice ztěžka párkrát oddechla, ale soustředila se na práci. V tom jí začalo něco chytat za tlapky, což jí brzdilo v rychlosti hrabání. ,,No co tohle je? Běžte pryč," řekla směrem ke kořínkům, jako by jí snad mohli rozumět. Začala po nich chňapat, ale to nepomohlo. Spíše naopak. Objevily se na nich trny, což začalo být velice nepříjemné. Darkii z těch škrábanců začala téct krev. Docela to bolelo, musela zatnout zuby a nakrčila obočí v bolesti, přesto pokračovala dál. Trny se jí zařezávaly hluboko do tlapek, až jí zbúsobovaly stále větší a větší škábance, které se proměnily ve velké jizvy. V tom Maple na něco narazila a kořínky zmizely, jakoby se toho báli. Všichni byli zmatení. Ten přívěšek vypadal velice krásně. Byl to symbol malého, schouleného bodlináče, který zářil zeleně. Působil velice příjemně. Pak Darkii něco napadlo. ,,Počkejte, vzpomínáte si na ta slova, co pronesla ta bílá?" ohlédla se na Maple a následně na toho černě zbarveného vlka, aby dala najevo, že chce, aby dávali pozor. Očkem koukla na šťastného ježečka, ale pokračovala dál. ,,Mluvila o záchraně a lásce. Myslím si, že tenhle tvoreček je posel toho většího a posílá nás, i když nevím proč, k záchraně. Sice nevím, co bychom měli zachraňovat, no rozhodně si nemyslím, že v tu chvíli přemýšlel o rudé. Každopádně je tu slovo láska a ten přívěšek vypadá, jako by se jednalo o mládě," podívala se blíže na ten přívěšek a zkoumala ho z různých stran, ,,takže něco ve spojení s jejich rodem? Ale to je asi blbost, těch ježků předtím bylo spousty. Přesto si myslím, že nás čeká ještě něco mnohem těžšího." Podívala se na ježečka a hlavou jí procházely různé myšlenky, které nedokázala pořádně zformulovat. Co si pro nás ještě chystáš? V tom jí ale zaštípaly rány na tlapkách. Začala se soustředit na místo vedle ní, kde pomalu začal růst keřík, jehož větve byly malé, ale za to listy byly opravdu velké. Byla to léčivá květina, jejíž jméno Darkie neznala, ale pomocí jejích listů věděla, že pomáhá hojit rány. Utrhla pár listů, které následně přiložila Maple na tlapky, které jí krvácely. To samé udělala u černě zbarveného vlka. Listy se tak na rány přichytily. Mohlo to trochu zaštípat. Podívala se na vlka a posadila se vedle něho, kde si následně ošetřila svoje tlapky. ,,Tyhle listy by vám měli pomoci v rychlejším hojení ran," dodala na vysvětlení.

S bolestí v boku seděla a přihlížela dění. Nevěděla, co by mohla momentálně užitečného udělat. Černý vlk ale zakročil a nabídl ježkovi pomoc, což v Darkii vzbudilo sympatie. Avšak následující okamžik se udál velice rychle na to, aby někdo nějak zareagoval. Obr ježek se postavil na zadní, což způsobilo, že vypadal ještě větší, než se doposud zdál. Pak čapl do tlamy tu rudou a zmizel s ní. V koutku duše ucítila Darkie jistý pocit, který by se dal označit jako vděk, avšak věděla, že je to špatné. Její kamarádka reagovala se záchrannou akcí a promluvila na Darkii, což nečekala. Zvedla se, aby nevypadala, že nemá vůči ostatním respek. Jak zjistila, je tu evidentně nejmladší. ,,Ty se vůbec neomlouvej, prosím. Asi nikdo nečekal tak agresivní chování, ale sama uznávám chybu, že jsem neměla narušovat její prostor a nesměle vstoupila do místa dění. Příště bych si sama měla dávat pozor a promyslet, co udělat. Ale stejně děkuji," Darkii to jistým způsobem zahřálo na srdci, že o ní projevila starost. Žebra stále bolela, ale dalo se to zvládnout. Ostatní se začali vyptávat, když v tom se objevil opět ten malý ježeček u hnědé vlčice. Něco jí naznačoval a ukazoval na opačnou stranu. Dál od dění. Darkie se na chvíli zamyslela. Co když s něčím potřebuje pomoci? Ale co to může být? Nechala myšlenkám volný průchod, když v tom se rozhodla. Postoupila blíže k ostatním, aby mohla mluvit přímo k těm zmateným duším. Otočila se na ostatní a přes bolest se zhluboka nadechla. ,,Udělala bych to asi takhle. Pokud bychom se všichni rozhodli pro záchranu, nebyl by to nejmoudřejší nápad. Vezměte si, že i přes šířku ježka by tam stále mohl být dosti ztísněný prostor, a jak bychom v takovém počtu chtěli rudou zachránit? Šlo by to asi těžko. Nevíme, kam jí odnesl, co s ní ježek hodlá udělat, jak to místo vypadá a jak je velké. My bychom měli výhodu zde. Na otevřené planine. Je tu spoustu místa. Tam asi moc ne, ale kdo ví. A pak je tu tenhle ježek, co něco ukazuje, ale jiným směrem," začala s vysvětlováním a snažila se tvářit, že je v pořádku. ,,Proto bych chtěla navrhnout, že bych já, jmenuji se Darkie, s tou hnědou slečenou vlčicí šla s ježkem se podívat, co vlastně chce a vy byste šli pomoci rudé? Ale mužeme to ještě změnit, každopádně bych se rozdělila, aby nás nebylo tolik, co říkáte?" snažila se v téhle situaci zazubit, usmát se, aby vnesla sem trochu toho pozitiva. Snad se jim ten nápad bude líbit.

Jednání, jež Darkie učinila vyvolalo v mnohých jisté pocity, ale zejména podráždilo rudou vlčici. Následující okamžiky, kdy jí vlčice kousla do tlamy, strčila do žeber a vyhrožovala, se jí zdály tak rychlé, že je nestačila v prvních chvílích vstřebat. Necítila žádnou krev, žádný pramínek tepla, který by jí stékal po tlamě, tudíš stisk nemohl být tak silný, ale ten úder do žeber jí velice bolel, což zapříčinilo, že se zapotácela. ,,Nazýváš mě nevychovaným vlčetem, ale sama se tak chováš. Copak nevidíš, v jaké situaci tady jsme, a ty by ses akorát chtěla prát? Jak dětinské přemýšlení," nekřičela, ani nebyla nijak naštvaná, což bylo vzhledem k okolnostem zvláštní. Pouze konstatovala a reagovala na její jednání. Opravdu nechápu, o co se tu ta vlčice snaží. Nejen, že se tu skoro pod námi propadá zem, ale ona by i v tuhle chvíli chtěla vše zabíjet a porvat se s ostatními. Sykla, když se chtěla pohnout z místa. Žebra jí dosti bolela. V tom jí ale nepomohl silný otřes, který způsobil, že spadla na bok. Na ten, který jí velice bolel. Zatnula zuby a silně sevřela víčka. Ach, proč? Když otevřela svý víčka, jeek na svém místě nebyl. Akorát zrovna nějakým způsobem máchal pacičkami. Darkie se trochu zamyslela, ale nakonec jeho chování vyhodnotila spíše jako vděk, že jsme zabránili jeho smrti. Když v tom se začala země zvedat. Slyšela, jak na ní hnědý vlk zakřičel, ale ona neměla moc času zareagovat. Byla velice blízko. Otřesy byly silné a zem se začala zvedat s ní. V tom náhle jako tsunami se vyřítilo mnoho ježků z díry. Začaly po ní dupad, kutálet se přes její tělo. Bohužel ležela špatně a dosti jí tlačily na žebra. Tohle nebude jen nazařené, určitě. Ještě pár nožiček a žebra se snad zlomí. Bolest jí omámila, což způsobilo, že na chvíli nechala své tělo skutálet z vyvíšeniny spolu s posledními ježky. Netušila však, co se bude dít dál. Zamžourala očima na vlky, co byly kolem. Věděla, že tady se moc pomoci nedočká a rozhodla se postavit se na nohy. ,,Jsem v pořádku," pronesla tiše, i když to ostatní slyšet mohli. Zhluboka se nadechla a nabrala sílu. I když to udělala těžko, nakonec přeci jen pár kroků udělala ke skupince, aby se vzdálila od středu dění. Pak si ale všimla obrovského ježka, jež vylezl z díry. Rudá opět chtěla zabíjet, hnědý byl zde diplomatem a hodlal jednat, ústně. Chtěla něco udělat, ale tohle já prozatím stačilo. Sedla si na zadek a hleděla na toho obra. Doufám, že bude hnědý v pořádku a že rudá dostane rozum. Smrt se v jejích očích jeví jako nejjednoduší možnost, jak se zbavit problémů, ale co když ty problémy budou větší? Doufám, že se nestane nikomu nic zlého.

//ten příspěvek už píšu snad po třetí -_- ach jooo, že já si to nezkopírovala

Po jejím příchodu se zapojil do hloučku zmatených tváří černobíle zbarvený vlk. Nikdo zde netušil, co se vlastně dělo a aby toho nebylo málo, země se začala chvět jako při opravdovém zemětřesení. Darkie musela stabilizovat své tělo, aby našla polohu, při které nespadne. Ostatní byli na tom podobně. Na chvilku jí napadlo, že by se mohla pokusit využít nějak svou magii. Zkusit zamezit větším škodám, ale sama nevěděla, zda je toho schopna. Když však přemýšlela o svých schopnostech a o tom, zda by měla na něco tak velkého energii, uslyšela pisklavý křik. Zmateně se rozhlížela kolem sebe, jelikož nebyla schopna identifikovat odkud to jde a kdo je tím zdrojem. Pak si ale všimla malého ježka, který pravděpodobně v zemi uvíznul. Na to však reagovala jedna vlčice, která se k němu blížila s touhou ho zabít. Druhá ostatní varovala, ať jí nechají být. Hnědý vlk vyšel však z řady a prostestoval vůči její myšlence. Připojila se i vlčice, velde které stála Darkie. Cítila, že musí něco udělat. I když je jeho pisklavý hlásek nesnesitelný, takový osud si nezaslouží. Vyšla teda za vlčicí, ignorujíc bílou, která je varovala. ,,V téhle situaci bychom se spíše měli zabývat jinými věcmi," pronesla, když už byla téměř u ježka. Spočinula vedle vlčice, jež hodlala ježka asi sníst. Darkie moc nerozumněla jejímu chování, ale nehodlala jí nijak soudit, či se hádat. Přikrčila se, až si téměř lehla a nasměrovala čumák k ježkovi. Nebyla však moc blízko. ,,Do jaké šlamasticky ty ses dostal," pronesla spíše pro sebe, i když dostatečně nahlas. Nehodlala s ježkem zatím nijak manipulovat, jelikož nevěděla, zda uvíznul, či je jen z toho všeho vyděšený, ale uši si také přiklopila k hlavě, protože ten zvuk byl nesnesitelný.

>> řeka Tenebrae

I když odpočinku neměla mnoho, pomalá chůze jí dodávala jistou relaxaci. Možná by potřebovala prostě někde sebou plácnout a jednoduše na chvíli odpočívat, ale zvědavost byla o to větší, když začínala v dáli vidět šmouhy několika dalších vlků. V průběhu však vnímala další vibrace, které ale byly znatelnější bez použití magie. Zmateně hleděla do dálky na vlky. Proč s tou zemí tak třesou? pomyslela si nejdříve. Trochu tedy přidala do kroku, ale neběžela. Všimla si, podle pachu, že jsou zde tři vlčice a jeden vlk. Když se očkem poohlédla, co je zde za situaci, namířila to k první dvojici, která byla před ní. Byl to hnědě zbarvený vlk, který měl okolo svých tlapek nějaké cáry zbarvené krví, a vlčice béžovo-hnědá. Opatrně k nim přistoupila. ,,Zdravím. Nevíte náhodou něco o těch vibracích?" pronesla a poočku se dívala na zbylé dvě vlčice, které diskutovali.