Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Článek celý přečten.

Nějaké zprávy se sice nesou v duchu smutku, avšak ne vše je ztraceno. Já pevně věřím, že se to tady opět dá do pohybu, protože to tu mám velice ráda a nerada bych, aby tohle zaniklo (zas tak bídně na tom nejsme, ale stejně...)

Co se týče mé aktivity, tak jsem na osoduvce na Mýtině, tudíž má aktivita se odráží od toho, avšak bohužel s nástupem nového školního roku přichází povinnosti. Začínám svůj druhý rok na Karlovce a bohužel hned se zkouškami v září. Zároveň jsem součástí týmu, který vede jistý projekt, co se zrealizuje na jaře, takže budu jezdit na schůze + na září mám na krku jiný projekt (EDISON, zda to něco říká), takže se budu starat o zahraniční studenty. Mám toho hodně, líná jsem jak prase a vždy se přichytím, že občas navštívím Gall, zda se něco děje ;) avšak tedy, kdyby se má aktivita zejména v září nějak snížila, tak víte proč.

Co se týče propagace, pokud teda stránku sdílíš na různých facebookových skupinách, nechci nijak tvrdit, že tvé propagování je špatné, avšak možná by se mohlo také popřemýšlet v jaké formě se propaguje, co jim tím chceš ukázat a tak. Také by nebylo na škodu nějakým způsobem začít být aktivnější na fb (to taky dělá své). Velké plus vidím v rychlosti registrací, protože jsem si všimla, že často v ten den, co ti lidi napsali, prošli registrací hned (nechci, aby to znělo, že je nikdo neopravoval, spíše tím chci říct, že náš super tým neotálel a registrace prostě hned zčeknul) --> já nevím, jak moc byste chtěli propagovat Gall, jak moc toužíte po nové krvi, tudíž nevím, zda vám třeba vedení fb stránky nepřijde absurdní pro tohle tRPG. Možná tu jen píšu fakta, která jsem za poslední dobu slyšela zejména při projektování různých projektů, kde online promo je hooodně důležité a zejména ta důležitost se nese i v té formě, v jaké se podá. Jako, pokud tu je někdo takhle šikovný a rád by tomu věnoval čas, mohla by tady být taková speciální duše oceněna speciální tlapkou za vedení věci na fb a tak, ale jak říkám. To je opravdu na vás, jak moc chcete Gall rozšířit.

Konkurz. To ráda slyším, že se tu stalkujou uživatelé, kteří mohou být oceněni. Velice doufám, že jsem jedna z nich, a že svým způsobem prokazuji dokonalého adepta :D Baví mě hrát za Darkii, ale už mám v hlavě jiné plány pro jinou vlčí krev (you know, right). Avšak věřím, že díky aktivitě, myslím celkové, se myšlenka na konkurz drží stranou, takže si nestěžuji. Hlavně to, že jsem v osudovce a mohu tak čekat na ostatní, protože nás není málo, se mi momentálně dost hodí, hehe

No a na konec chci tedy pogratulovat Meinerovi k normálnosti, Falionovi k budoucí nové smečce (už vidím smečkovou magii v podobě vyvolání netopýrů :D ) a celkově ostatnímu vedení, co s námi drží a vede tuhle super věcičku.

Děkuji!

Běžela, jak nejrychleji jen dokázala, ale bylo pozdě. V jejích velkých očíčkách se zračila čirá hrůza. Prudce zabrzdila před tou velkou věcí, jelikož se bála, že cokoli, co by udělala, by jen ublížilo vlčkovi, který zmizel. Pro vlče něco takového bylo těžko pochopitelné. Kam... kam zmizel? cítila se, jakoby jí opustil její jediný kamarád, kterého měla. V koutcích očích začalo být mokro. Chtělo se jí brečet, opravdu hodně. Nokte... sklonila hlavičku, ale všimla si, že i ostatní vlčata řeší tuto záležitost. Jiné, hnědé vlče, mladá slečna, prosila o jeho záchranu. Otočila se k ní. ,,Musíme, nějak ho určitě musíme od tamtud dostat. Je to můj kamarád!" řekla horečně Darkie a přikyvovala mezitím, co říkala svá slova. Chtěla se spolčit se všemi vlčaty a něco podniknout, ale Darkii unikal nápad, co by mohly dělat.
Najednou však ucítila, jak jí někdo zatahal za ocásek. ,,Jauvajs... co to-?" otočila se a tam viděla Mlhahuli, jak jí barví špičku ocásku na fialovou. Borůvky milovala, ale v puse. Švihla ocasem mlhahuli, když se její ocásek opět snažila chytnout, jenže v tom viděla její zlostný pohled. Tak, a teď jsem v pěkné kaši, otočila se rychle na hnědé vlče v prosebné naději, aby ji také zachránila, a opřela se do zadních tlapek. Vyběhla tak rychle jak jen dokázala. Prosím, prosím, nemlať mě! myslela si v duchu, když jí následovala Mlhahule s jasným úmyslem. Obarvit jí ocásek.

Velký vlk neměl moc o vlčata zájem. Spíše hledal východiska, jak se dostat ze společsnoti plné malých vlčat. Darkie tedy jen "pokrčila rameny" a ohlédla se za sebe, kde byla jiná vlčata, co zkoumala tu podivnou věc. Její zvědavost nabrala větších rozměrů a doklopýtala ke svému novému kamarádovi, který si povídal s ostatními vlčaty, ovšem ona nic moc z rozhovoru neslyšela. Když však udělala totéž, co ostatní, uviděla v zrcadle to hnědé vlče. Avšak v zrcadle nebyla vlčetem, ale rostla. Stala se z ní vlčice a před ní stála samotná budoucnost. Darkie nechápala, co se to děje a absolutně nerozumněla tomu, proč vidí zrovna jí, jejíž jméno nezná. Co to? Nebyla si jistá úkazy, které viděla. Netušila, zda je to jen iluze, její fantazie nebo skutečná realita, která vlčici čeká. Nehodlala nad tím moc dumat, když v tom jí něco udeřilo do hlavy. Zamračila se a pozvedla hlavu. Borůvky? Její očka se rozzářila, štěstím málem vyjekla. ,,Miluji borůvky!" jako pomatená se rozeběhla s otevřenou tlamou a chytala každou borůvku, co zrovna padala z nebe. Lady Mlhahuli nevnímala, ani to zrcadlo či hodinky. Jediného, čeho si všimla koutkem oka, bylo, že se její kamarád rozeběhl. To jí přinutilo se zastavit a pohlédnout na něho. Proč běží přímo do té věci? Čím více se přibližoval, tím rychleji jí tlouklo srdce. ,,Dávej pozor, Notke!" zakřičela a rozeběhal se za ním ve snaze mu nějak pomoci, jakmile hlavou narazí do zrcadla. Běžela tedy z boku ve snaze ho pak srazit před tou věci na zem, aby si neuškodil, i když bylo jasné, že ho nedožene a přiběhne jen k němu potom, co do zrcadla narazí, nebo ne?

// dneska moc nestíhám, ale zítra sem post hodím, pokud to nevadí

// myslím, že Aseti je na řadě

// Díky moc za odměnu, bylo to docela funny to psát. Trochu jsem se do toho vžila, hehe
Prosila bych hvězdičky do taktiky (kdyby to šlo ale nějak rozdělit, tak dvě do rychlosti a jednu do taktiky - pokud ne, tak jen taktika), a co se týče kytiček, tak ty nechám na tvém výběru, nemám nic specifického :)
Díky moc!

Její nový kamarád ji sdělil, že je v pořádku a pořád prskal hlínu z úst, jelikož musel určitě spadnout na pusu, avšak když se Darkie za ním rozběhla, hlína už nebyla tak důležitá a oni si opět začali hrát. Nokti, to je pěkné jméno, pomyslela si, když za ním s vypláznutým jazýčkem běžela, co jí síly stačily. Bylo to docela obtížné za ním běhat, jelikož jí se stále nožičky motaly. Stejně ji ale při běhu zaujalo něco jiného. Třpitivá věc spadla od jistého letícího zvířete, kterého si do teď nevšimla. ,, Jééé, co ti jeee? " křičela, když v tom najednou její tělíčko narazilo do nového kamaráda. Udělali pár kotrmelců, položili se na sebe jako nějaké puzzle. Kamarád se ujistil, že je v pořádku. Darkie jen pokývala hlavou a hned letěla za tou věcičkou. Všechna vlčata tam běžela a chtěla tu věc, což zapříčinilo její zničení. ,, Škoda," řekla jen a sedla si na zem a hleděla na tu drobnou hromádku. Ostatní se nějak rozutekly, Darkie chvíli přemýšlela, jak si začne hrát s novými kousky. Ovšem zaujala jí další věc, která se v dálce leskla a kam běžel i její nový kamarád. Popoběhla blíže a viděla další dve vlčata, co si věc bránila. Posadila se a jen nakukovala. ,, Co to je? Copak se tady děje?" všichni ale byli zaujatý a ona nechtěla dělat problémy. Avsak přišel novy vlk, dospělý a ona nejak vnímala, že ho zná, že je jí povědomí. Usmála se, vyplázla jazyk a běžela tryskem za novým příchozím. ,, Ahoj, ahoj. Já jsem Darkie a ty jsi?" větěla rychle ocáskem, jelikož se jí nový příchozí líbil a hlavně se nemohla zbavit pocitu, že ho zná.

//dávám jenom info, že od 3. - 13.8. moje aktivita bude dost omezená. Budu na cestách a nevím, jak to budu zvládat. Mohla bych to po večerech zkusit, úplně mě nezahazujte :D ale radši jsem vám chtěla dát info.
Hodně mě tohle baví, btw. :DD

Její očka se zaměřila jen na jeden bod a ten představoval momentálně vlček před ní. Slušně jí pozdravil a souhlasil s hrou, což Darkii udělalo velice šťastnou. Ovšem, co se jí zalíbilo nejvíce, bylo napodobení její pózy. Přivřela na svého nového kamaráda očka a ušklíbla se. Hra tedy mohla začít. Vlček se na ní vyřítil s tím, že má babu. Rychle se tedy otočila a běžela na stranu, odkud vlastně přišla. V okruhu byla další vlčata, co si spolu hrála, a každé bylo nějak zaneprázdněno, což bylo fajn, ale Darkie tomu nevěnovala pozornost. Ona se musela soustředit, aby jí vlček nechytil. Jenže, ona byla dost malinká, aby mohla dělat nějaké akrobatické kousky, a když chtěla přeskočit kámen, no, jednoduše se neodrazila s takovou silou, jakou chtěla. Hlavně u toho pohybu ucítila dech vlčka, takže byl velice blízko, aby jí polapil její ocásek. Přesto ani jeden neskončil na svých nožkách a v následujícíh vteřinách se seznámili s povrchem země. Pád to byl tvrdý, ale kdo tady má čas na brečení? Nikdo. Rychle zamrkala, ošila se a zavrtěla hlavičkou. Otočila se dozadu, aby viděla svého nového kamaráda, zda je v pořádku. Zvedla se a přicupitala k němu. ,,J-jsi v pořádku? Nestalo se ti nic?" zeptala se opatrně. Sedla si vedle něj. Vypadal, že jediný problém, který měl byl, že kašlal hlínu. Musela se tomu zasmát. ,,Jsi legrační! Hehehe," usmála se a zavrtěla zvesela ocáskem. Na chvilku zvedla hlavičku, aby se koukla, co dělají ostatní a zda si toho všimla, ale situace byla stejná Všichni si hráli. ,,Jinak, jmenuji se Darkie. Budeme kamarádi?" představila se s úsměvem směrem na vlčka,"jo, a tys mě chytil, takže teď mám babu já! Whííííí," zavrčela svým tenkým hláskem stejně, jako to udělal on.

Další členové smečky, které bych ráda v budoucnu lépe poznala. Wolfganie a Noktisiel. To jsou velice složitá jména. Asi si je v průběhu poznávání zkrátím, usmála se Darkie na oba dva vlky, které tu neznala. Na chvilku zapřemýšlela, kolik tak může mít smečka členů, když stále přichází nové duše, které nezná. Ostatní se představovali nově příchozím. Přiběhla totiž další vlčice. Vypadala velice zvláštně, co se zbravení týče, ale zároveň i trochu chováním. Přišla jí nervózní ze situace, která se před nimi naskytla. Též pozdravila, avšak nesdělila své jméno. Pravděpodobně jí budu říkat puntikatá, dodala v hlavě přezdívku pro neznámou vlčici. Mimo to, že stále pršelo, se zdála situace poněkud klidnější, avšak pomalu se k něčemu schylovalo, což Darkie cítila v kostech. Když se otočila na vydru, vypadala z celé té sešlosti otráveně. Vypadalo to, jako by svá slova plyvala z úst. Symbol Sarumenské smečky? Jakto že já o ní nic nevím? Neměla bych mít tu informaci už od narození? Nebo se tady něco stalo za ten rok, co jsem byla pryč? zmateně se na Lady mračila, protože jí nedocházelo ne to, jaká tady probíhá nálada a v jaké jsou situaci, ale spíše to, proč ona o ní nic neví. Rychle proto radši zamrkala svými víčky. Ovšem to, co se stalo dál, nečekala ani snad ve snu. Ta vydra totiž začala kolem poletovat, až se jí sukénka v letu rozvířila. Darkie údiv neskrývala, protože oči měla jen na Lady, která spočinula před Maple a poletovala u ní. Naklonila hlavu. Zdá se mi to, nebo Maple nějakým způsobem přitahuje podivnosti? I minule si jí ježek vybral a teď i vydra? Maple, budeme si muset promluvit, trochu se pro sebe pousmála, ale ve směs to pravda byla. Vydra vypadala, že má hodně věcí na srdci, které by s vlky chtěla sdílet, avšak se zasekla a opět poeltovala, zpívala si když v tom vyslovila zajímavou větu. Ta věta se jí začala v hlavě ozývat, když na všechny vlky začala sypat prášek z batůžku. Co se to děje? Cítila na svém těle změny, zmenšovala se, ael zároveň ztrácela vědomí ? Nic nechápala, nevěděla, kde to je, co je kolem ní. A najednou tu opět stála malá Darkie, ze které před více dvěma lety vyrostla.

Zatřásla hlavičkou, protože jí v hlavě zněla věta o hraní. ,,Běž pryč,"nechtěla ten hlásek slyšet dál v hlavě, ale nápad se jí líbil. Rozhlédla se kolem dokola a všude byla také vlčata s velkýma očima a k tomu velkou hlavičkou. Pousmála se a začala vrtět ocáskem. Nějaké malé kouličky již do sebe narazily a začaly si spolu hrát na honěnou. To bude zábava! Ze široka se usmála, vyšpulila zadek do vzduchu a vyplázla jazyk. Rozeběhla se, udělala uprostřed kolečko a díky své nemotornosti zakopla o svou nohu a spadla na bok hned před šedým vlčetem, který tu byl jediný sameček. Trochu se zamračila, jelikož to byl tvrdý pád. Ona se chtěla jen rozdovádět, připojit se k ostatním. Otevřela svá zářivě zelená a velká očka a zamrkala na vlka. Nemotorně se zvedla, a když tak udělala, byla jen kousek od jeho čumáku. Poplašeně zacouvala, ale hned se zvedla na svoje tlapky. Opět udělala tu samou pózu. Našpulila zadek do vzduchu, takže hlavu měla u předních pacek na zemi, rychle vrtěla ocáskem, usmívala se tak, až jí byly vidět zuby a zamrkala na jejího novýho kamaráda. ,,Pojď si se mnou prosím hrát," šťěkla vesele na něj.

// OMG OMG OMG OMG....tohle je boží!!! ti vypadají tak sladce, škoda, že budou za hlupáky!

Sluneční paprsky dopadaly na ležící vlčí tělo v jeskyni. Stočené do klubíčka, snažíc se ještě více zahřát. S malým ocáskem si přikrylo své tlapky, protože ty byly nejvíce studené. Sluníčko bohužel nestačilo, aby mrňouska zahřálo. Stín však náhle zakryl malé telíčko, které tomu však nevěnovalo pozornost. Silné stlačení zubů, které vlče ucítilo na svém zátyklu mu dávalo jasně najevo, že pro něj přišla záchrana. S každým dalším krokem se však klepalo více, protože se již nemohlo svým vlastním teplem pořádně zahřát. ,,Snaž se mi prosím neusnout," zněl prosebně hlas vlka, který přišel vlče zahránit. Slyšelo ho však vlče přes ten třas? S touhou to malé zachránit běžel tryskem tam, kam patřilo. Smečka, hlavně rodiče, se o to malé strachovali, jelikož nevěděli, kam zmizelo. Strach, že ho ztratí, byl těď mnohem větší. Štěstí však stálo na jejich straně, když v dáli uviděl smečku. Snad tři vlci to byli, ale to stačilo. Snažil se dát nějaké znamení, že již vlče má, když v tom se zarazil. Slabé najednou jeho tělíčko v jeho ústech bylo. S šokem otevřel své oči dokořán a zkusil vydat nějaké zvuky i přes stisknutou čelist. Slyšeli to! S rychlou otočkou se vymrštili vlci do běhu a byli u něj. Slzy jim stékaly proudem, když ho v dálce viděli, avšak i ty se při zjištění hrůzou zastavily. Smrt si pro něho přišla dřív, než mohli něco udělat. Smuteční zavytí tak zasáhlo kde koho, kdo ho uslyšel.

<< Sarumenský hvozd

Vlčice šla napřed a sama se ohlížela po okolí. Zároveň však dávala pohor na výběžky kořenů, aby neupadla. otáčela se však průběžně na dvojici vlčic, které šly za ní. Usmála se. ,,Už jsem tady dlouho nebyla, tak omluvte mou drzost, že jdu trochu napřed. Je to pro mě takové, nostalgické," sdělila jim a popoběhla trochu dopředu. Vždy jí bylo ukazována mýtina jako místo, které v sobě nese něco zapovězeného, tajemného. Vypadala hole a opuštěne, ale Darkie ji tak neviděla. Připadala jí magická, fascinující svým... vzhledem? V dáli již zahlédla korunu javoru, který se majestátně tyčil do výšin. Chtěla se k němu rozeběhnout, když v tom jí zarazil nečekaný déšť. Co to? prudce se zastavila. Déšť byl silný, ale zároveň svým způsobem ukliďňující, když v tom se při myšlence na možnou bouřku Darkie rozklepala. Začala se zbrkle rozlížet všude kolem. Nějaké hřmění, něco? Blesky, někde? Nic? Mlha? zbystřila, když uviděla v dálce mlhu. To jí však přidalo ještě na větší zmatenosti. Chtěla vědět, co se děje. Aby to nebylo všechno, někdo zavolal, avšak Darkie nedokázala pochytit slova. Přesto věděla, že to pochází od místa, kde je javor. Rozhodla se jít kupředu a přijít k té záhadě na kloub.
Když se přibližovala, viděla v dálce vlky a něco, co sedělo na kameni. Podle pachu rozeznala pouze Maple, ale ostatní dva vlky nedokázala rozeznat. A hlavně už ne, to co tam sedělo. Přicupitala tedy blíže, aby se mohla také podívat, co se tady děje. Čím byla blíže, tím mohla zjistit, že to, co tam sedělo, byla vydra v krásné sukínce, ovšem vypadala zvláštně. Měla poměrně větší hlavičku než bylo její tělo. Darkie při chůzi naklonila hlavu a všimla si, že drží batoh v jedné ruce a v druhé hodinky. Že by cirkus? Kdo to je? zamrkala zrychleně. Dorazila k Maple a trochu se oklepala kvůli dešti. ,,Zdravím tě, Maple. Doufám, že již máš konečně klid na duši a se svým kamarádem ses setkala," usmála se na ni a vesele zamrskala ocasem, i když situace napovídala něco jiného. Otočila se zběžně k ostatním vlkům. Nejdříve k vlčici, která byla momentálně k Maple nejblíže. Měla velice krásné, pronikavé, modré oči. Hezky se jí černá s bílou překrývaly, až její zbarvení vypadalo jako jednolitá barva. Tahle vlčice se jí zalíbila. ,,Ahoj, tebe jsem pravděpodobně ještě nezahlédla. Já jsem Darkie, těší mě," sklonila svou hlavu na náznak úklony, protože přeci jenom je tady nejmladší a měla by projevit úctu. Proto se hned otočila k vlkovi. Věc, které si všimla nejdříve byly jeho oči. Vypadaly tajemně, ale krásně. Jedno oko měl o trochu bledší, ale Darkii to nijak nevadilo, ale nemohla tušit, zda je to nějaké vada nebo jen špatný úhel. Taky se jí zalíbil ten černý flek na jeho čumáku, dělal vlka totiž zajímavějším. Usmála se. ,,Tebe také neznám. My musíme býti ale početná smečka. Mé jméno je Darkie, těší mě," také sklonila mírně hlavu, jako předtím. Avšak by byla nezdvořilá, pokud by nevěnovala pozornost tomu, proč jsou vlastně tady. Otočila se tedy k vydře. ,,Zdravím i Vás, slečno Vydro, tuším. Co Vás sem přivádí a proč vypadáte tak ustaraně? Má Vaše přítomnost co dočinění s tím prudkým deštěm a mlhou okolo?" zeptala se a naklonila hlavu.

//čekám na Allairé, ale pokud zítra neodepíše, tak večer hodím post, protože se akce účastnit samozřejmě chci

Zastavila se a otočila směrem k vlčicím, které stály za ní. Zejmnéa věnovala pohled Allairé, která vypadala, že byla velice vyvedená z míry jejím a Asetiním dotazem. Naklonila hlavu na stranu, protože nechápala. Já jí ale nic udělat nechtěla. Ani jí ho sebrat nebo tak. Možná má zvědavost byla příliš? přemýšlela chvíli, když akorát zmiňovaná vlčice domluvila. Své tělo tedy přinutila k úplnému otočení na vlčici. Opravdu netušila, že její čin by mohl způsobit takový hněv ve vlčici. ,,Oh, omlouvám se, zda má zvědavost způsobila v tobě hněv. Já tohle vidím na někom poprvé. Nic ti s tím něhodlám udělat," dodala ještě závěrem pro ujasnění, že Darkie nemá tu chuť mít něco takového na těle. Bylo to pěkné, ale kovem si nechtěla kazit svoje zbarvení. Aseti se omluvila též, i když ta měla ještě otázku. Darkie se však zaměřila na Maple, která se na ně obrátila s omluvou, že potřebuje něco vyřešit. Přišlo jí to trochu zvláštní, že hned odběhla, ale na jednu stranu jí tak nějak rozumněla. Pokud je to něco osobního, co jí hlodá svědomí, asi bych s tím taky dlouho nevydržela být, souhlasně kývla na její odchod a otočila se ke zbytku. Obě vlčice souhlasily s návštěvou Mýtiny a Darkie se docela těšila, až to místo navštíví a znovu v klidu prozkoumá. V tom se Aseti opět zeptala na otázku ohledně smečky. Darkie měla chuť odpovědět, ale vůbec nevěděla. ,,To ti možná řekne Allairé, ale já vůbec netuším. Vrátila jsem se teprve nedávno a moc informací také nemám. Vlastně, já jsem takový staro-nový člen," dodala pobaveně a mrskla ocasem, přičemž kroky jí směřovaly k Mýtině.

>> Mýtina