Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Po jejím proslovu se mnoho vlků pustilo do akce proti hadovi. Nevěděla, zda to byla její slova, která jim veznala adrenalin a odvahu do žil, ale byla si jistá, že i kdyby nic neřekla, udělali by to samé. Maple začala vytvářet ohnivé šípy, které střílela do hada. Bylo vidět, že se jim obratně vyhýbá, ovšem stejně ho některé zasáhly. Otec nebyl stranou a vytvořil okolo něho zábranu v podobě ohnivých stromů. Nový člen a Newlin na to šli ovšem trochu jinak. To se do něho pustili svou silou. Newlin k tomu přidal magii a obmotal mu hubu liány, se kterými mu pomohl otec. Všimla si však až později, že mu neteče krev, ale jeď, který ničí vše, na co dopadne. Také si všimla jeho černých fleků, které byly zejména na místech, kde ho poranili. Když se Darkie už už rozhodla běžet pomocí Newlinovi a nějakým způsobem tak zkusit hada někde kousnout, svým ocasem, kterým má hal do stran je rozdělil. Darkie skončila s Maple. Otočila se na ni a kývla. Uslyšela výhrůžky směrem k jejímu otci a novému členovi. To jí ještě více rozproudilo krev. Otce mi zabíjet nebudeš, ty obludo. V tom ucítila ve svém těle novou sílu, novo magii. Hvozd, jejich samotný domov se jim rozhodl pomoci. Cítila, že se dokáže vznášet. Nebyla sama. Viděla Wolfi, která už létala okolo hadovi hlavy a rozptylovala ho. Viděla Nokta, který se objevoval vždy na chvíli na různých místech. V tom však dostala nápad. Je možné otrávit jedovatého hada jedem? Mohlo by to jít. Je zvyklý jen na konzistenci svého jedu, ke kterému si vytvořil protilátky. Hlavně pokud ho zráníme, je velká možnost, že se to tu zaplaví jedem a to nechceme. Musíme náš domov chránit. Ale kdyby homeopatie mu ublížilk zevnitř, žádný jeď by nevytekl a hvozd nezničil. Při myšlení si vzpomněla na jeden moment s Mythi. Procházeli se po dost temném lese a tak byl ten hnusný keř, který měl na sobě velice jedovaté bobule. Do minuty je vlk mrtvý po jejich pozření. Listy byli jedovaté taky, ovšem ne tak extrémně jako bobule. Ovšem nemělo by se o ně zavadit.
Darkie se ušklíbla, měla geniální plán. Díky Wolfi, Noktovi, novému členovi, Newlinovi a tátovi, jelikož pozornost hada byla věnována zejména jim, mohla tvořit. V myšlenkách si vybavila keřík, jeho bobule, jeho podstatu. Před ní se v tu chvíli začal tvořit vysoký keř. Vytvořila ho však tak, aby ho mohla v pořádku ulomit a sama nezavadit o listy. Otočila se na Maple a pošeptala jí. ,, Mám plán. Jelikož mu při zranění teče místo krve jed, bylo by lepší ho poranit zevnitř. Proto jsem vytvořila extrémně jedovatý keřík s bobulemi, které mu hodím do tlamy. Ty bys ho mohla zkusit nějakým způsobem přitopit, popálit ho, ale ne moc, aby z něho nevytekl jed. Hlavně pamatuj, nesmí jedovatět,"vysvětlila a upozornila ji. Na to utrhla keřík a vzlétla, opatrně stoupala tak, aby si jí had tolik nevšímal. Když byla za jeho hlavou mimo jeho zorné pole, přemýšlela, jak hodit keřík do jeho tlamy. Pořád syčel a tlamu moc neotevíral. Ale když Nokt do něho začal bodat, to hubu mírně otevřel. Wolfi mu kroužila u zdravého oka a to byla správná chvíle. Had zavřel oko, pootevřel tlamu a Darkie do něho hodila keřík s bobulemi. Naštěstí otevřel tu velkou hubu tak, že keřík mu rovnou spadl do krku. Hned na to, aby měla jistotu, že to spolkne, musela rychle jednat. Vytvořila okolo jeho pusy liány z těch, které vytvořil Newlin a rychle se mu obtáčely okolo huby. Silný stiskl měly a zajistily alespoň na chvíli, že had hubu neotevrmře. Darkie se ušklíbla a vyletěla nad jeho hlavu a rychle zpět na místo, odkud vzlétla. Ještě, že ty bobule nemusí kousat aby ho otrávily. Jen doufám, že to bude fungovat.

Ani nevíte, jak dlouho jsm čekala na tenhle článek.

O druhém charakteru už přemýšlím přes rok, jelikož se často přichytím, že mám Darkii zaseknutou ve hře a ráda bych psala dál, ovšem jsem omezena na jeden charakter. Hlavně mi to může potvrdit Falion, jelikož si už delší dobu dělám zálusk na jednom vlkovi, který by doplnil partu Nokta (jop, stále mě to nepustilo).
Hra mě opravdu baví, miluji psaní a vytváření příběhu s mou vlčicí. Ráda bych nádech života dala i jinému vlkovi, který by mohl utvářet díky mně svůj příběh. Troufám si říci, že jsem starý dobrý hráč. Objevovala jsem se tu za dob Silmarionu jako Venstr a na začátcích Gallirei jako Taehyuk. Není to sice moc chvályhodné, protože jsem odešla a přišla, ale už jsem tu více jak rok a půl a hra mě neuvěřitelně drží. I přítel mi občas hledí přes rameno a kouká, co píšu, jak píšu a radí, co mám napsat (občas, aby to bylo zajímavé, a ne... nechtěl by to hrát, ale už tak nějak ví o všem, co obsahuje Gall)
Beru to jako oddychovku, ke které se denně vracím, i když tu nemám moc co dělat. Přichytím se často, že tu brouzdám a sleduji hry jiných hráčů. Ovšem to nijak nedokazuje fakt, že bych si měla další slot zasloužit. Co by to mohlo dokázat je fakt, kam to až Darkie dotáhla. Stala se obrovskou oporou svému otci, povýšila na Deltu a stala se hrdou lovkyní své smečky. Byla součástí několik dobrodružství, účastnila se malých akciček, díky kterým mohla navštívit Život a stát se tak lepší vlčicí. Jsem na ní hrdá, má úžasný příběh a píšu za ní ráda. Ráda bych proto něco takového umožnila i jinému vlkovi.

Doufám, že vás to dostatečně přesvědčilo. Budu se těšít na výsledek.

Postupně se k nám dostávali i ostatní vlci. Všichni jsme tu byli zaměření na hada. Co ovšem Darkii potěšilo nejvíce byl fakt, že se všichni nově příchozí bez ptání hodlali pustit do boje s hadem, jelikož útočil na naši smečku. Na náš milovaný hvozd. Maple nám ohřála kožíšky teplým vzduchem a Newlin Darkii pomohl s kořenama. Ráda bych si pak se strejdou Newlinem popovídala. Moc mi chybí jeho střeštěná nálada. Usmívala se sama pro sebe, i když věděla, že to v této situaci neni nijak příhodné.
S Aseti přiběhl i nováček, jehož jméno znělo nějak Dukan. Neslyšela ho pořádně, protože had se v tu chvíli snažil dostat ven a její pozornost byla soustředěná hlavně na tom tvorovi. Nováček bude muset chvilku počkat na seznámení. Teď tu máme prácičku. Kořeny začaly hnít, ale až moc ošklivým způsobem. Jako kdyby z nich do poslední buňky vysál život a naplnil ho hnusotou. Kořeny tak ztratily na síle a složily se na zem. Had mluvil něco o služebníkách přičemž Wolfi se na něho ohradila. Jeho proradný tyrkysový jazýček se k nim přibližoval. Bylo to nechutné. ,,Tobě mi se nikdy nevzdáme. Nikdo tu sluhu pro tebe dělat nebude. Ukaž se a bojuj. Tohle místo ti nepatří," zavrčela na něho ledově a naježila srst. Odporný had. Byla připravena po něm skočit. Wolfi však měla lepší nápad a Darkie jemně přikývla na souhlas. ,,Myslím, že strategie řešit není moc na místě. Nevíme, co vše dokáže a podle toho, jak vypadá, obyčejná síla vlka nepomůže. Sami jsme magickými tvory, tak mu každý ukažme, s čím má tu čest." Chtěla všechny namotivovat, aby se nebáli a do hada se pustili.

Maple se rozhodla jít za Smrtí, kam šla, jak zjistila, i Wolfganie. Ty jo, možná bych se tam taky někdy mohla jít podívat, ale to je určitě daleko. Sama bych to určitě nezvládla. Utvrdila se v myšlenkách. Darkie sice všechny ty akce, které zatím mimo hvozd zažila, velice ráda absolvovala a odnasla si z nich mnohé, ale rozhodně nehodlala opět podstupovat někam delší výpravu. Ještě stále měla strach z neznáma. ,,Hlavně buď opatrná, prosím," křikla ještě, než její tělo v dáli zmizelo úplně.
Otočila se na Nokta. Bylo na něm vidět, že by si rád dále povídal, ale i Darkie pocítila divný pocit ve vzduchu. Zamračila se a rozhlédla se okolo. V tom ucítila hnusný pach rybiny. Ne takové, kterou by cítila normálně. Podívala se na Nokta, který to zachytil také. Když se jí zeptal, souhlasně jen přikývla. Než však stačila něco podotknout, Nokt jí zarazil tím, že jde rychle situaci omrknout. Chvíli tam stála a hleděla na jeho mizející záda, než jí pomalu došlo, že už jí opustil a šel někam do neznáma. Přece ho nenechám jít samotného. Co když tam na něho čeká nebezpečí? Ten pach smrdí nekalostí. Náhle to uslyšela. Wolfganie zavyla. Ona zpozorněla a celým tělem jí projel ošklivý pocit, protože tohle nebylo normální vytí. Ona upozorňovala na nebezpečí. ,,Wolganie je v nebezpečí. Nokt tam za ní běžel a bude v nebezpečí i on. Musím rychle zakročit." Momentálně pociťovala jen strach. Strach o členy, o rodinu. Avšak zároveň jí rychle kolovala krev v žilách. Adrenalin se zvýšil a ona měla chuť někoho zardousit. Pokud se jim něco stane, toho lotra zabiju s velkou chutí. Nevěděla, kde se to v ní bere. Možná instinkt, ale nehodlala dopustit, aby se někomu něco stalo. Zavyla velice hlasitě, až ozvučila celý hvozd. Chtěla všechny upozornit, co se děje. Smečka je v nebezpečí. Rozutekla se směrem, kudy běžel Nokt. ,,Nebojte, nenechám vás v tom samotné."

Běžela, seč jí síly stačily. Rychle doběhla svého společníka a zároveň uviděla Wolfi, která je varovala. Rychle dýchala, vypadala, že jí to až bolí, ale vydrala ze sebe pár slov. Had? Kde? Rychle se rozhlédla, když v tu ho spatřila. Nebyl normální, vypadal jak z nějaké vymyšlené pohádky. Po celém tělu se mu táhly bodce. Vyplazoval na ně svůj tyrkysový jazýček. Vypadal odporně. Ovšem, jeho vzhled nebyl tak důležitý jako to, co se dělo kolem. Valila se na nás voda. Hodně vody. Wolfi však na nic nečekala a okolo nás se objevilo jaké si ochrané pole tvořené vodou. Vděčně se na ní ohlédla. ,,Jsi v pořádku, Wolfi?" chtěla se radši ujistit. V tom však všechny smáčela voda. Naštěstí je nesmetla díky Wolfi. Tu pochválil Nokt a nestačilo jí uniknout, jak to mezi nimi jiskří i v takového ošemetné situaci. Výborně a doufám, že brzo budou vlčátka, hehe. Darkie si musela urovnat myšlenky. Nebyl čas se radovat z nového páru. To proběreme později. Teď je na řadě se zbavit téhle hnusné obludy. Rychle přemýšlela, jak by mohla pomoci. Nokt zavyl, aby upozornil vlky, co byli kolem. Když už vyjed i třetí člen, musí ostatní trknout, že se fakt něco děje. Ovšem nemohla tam jen stát a nic nědělat. Musela jednat. Dívala se na hada, jak se tyčí to veliké výše, ovšem to jí nijak neodradilo od přemýšlení, jak ho zastavit. musíme ho nějak uzemnit. Nějak mu zmenožnit pohyb. Na nic nečekala a zapojila svou magii. Soustředila se na kořeny v zemi. Tuhle strategii už použila tolikrát, že věřila v její funkčnost. Kořeny se obtočily okolo jeho těla a silou ho stáhla dolů. Had tedy ležel na zemi přikován kořeny. Zavřela oči a soustředila se více. Had byl dost dlouhý a vypadal mohutně, proto potřebovala také mohutné kořeny. Bodce tomu nevadily, jelikož byly pevné. Zamračila se na hada a zaujala bojovou pozici. Přikrčila se k zemi a zavrčela. Nemyslím si, že by to bylo tak jednoduché. Tak dívný tvor bude mít určitě něco v rukávu. Musíme si dávat pozor. Otočila se na své společníky. ,,Buďte v pozoru. Ten had má určitě eso v rukávu. Vypadá moc divně na to, aby se nechal jen tak chytit." Rychle však stočila pohled na něho. Nadechla se a vydechla. Cítila v žilách, že tohle nebude jen tak. Nemysli si, že jsme pro tebe lehká kořist. Ještě jsme ti neukázali pravou sílu.

//já se zapojím

Na její otázku ohledně vlčice jí nějdříve zareagovala Maple. Litai, zajímavé jméno. Těším se, až jí poznám. Avšak sama Maple jí přiznala, že jí také neviděla a vlastně moc o ní neví, proto se pozornost stočila na Nokta, který, jak odtušila Darkie, se s ní viděl. Ten to říkal s takovou tajemností a dramatičností, až na okamžik Darkie zvážnila a s napětím očekávala, co jim hodlá sdělit. ,,Červenou srst? Ona má červ- a je to vůbec možné? Jak může mít červenou srst? V životě jsem neviděla vlka s červenou." Darkie vykulila oči a koukala na oba dva vlky. Velice jí to překvapilo, ale v pozitivním slova smyslu. Začala totiž na místě překračovat, jak jí v žilách proudilo nadšení. Tu musím vidět. Musím jí vidět. Červená. Ta musí být nádherná.
Její radost však pokračovala dále. Vlci jí projevili náklonost a souhlasili s každým jejím slovem. Nemohla se cítit více nadšeně a milovaně. Tohle bylo to, pro co žila. Pro smečku, pro členy, pro rodinu. Takové věci jí dodávali enegriia tu správnou šťávu do života. Maple se přiznala s tím, že dlouho takto veselá nebyla, což velice Darkii zahřálo na srdíčku. Nokt přitakal s proslovem, že kolektiv je důležitý, aby vše fungovalo a Darkie mu kývnutím dala za pravdu. ,,Děkuji. Jsem vděčná, že vás tady mám," měla chuť je oba povalit a obejmout, jak se momentálně emocionálně cítila dobře.
Konverzace se však stočila k lovu a Darkie zapřemýšlela. ,,Jediné, co vím, že se stalo, tak když otec zaútočil na srnu, tak se s ní skutálel do sněhu, ale nic se nestalo. Jen na sebe spadli. Co se ovšem týče druhé skupiny, vůbec netuším. Událo se toho hodně a upřímně jsem moc nedávala poté pozor. Měla jsem obrovský hlad," cítila se na okamžik provinile. ,,Ale věř, že kdyby se opravdu něco stalo, byl by docela poplach z toho, takže si nemyslím, že byl někdo zraněný." Možná neúspěšně, ale pokusila se Nokta uklidnit. Otočila se na Maple a v očích hledala podporu. Že se nic nestalo, viď?

I když Maple vypadala sklesle ze začátku, bylo vidět, že předtím, než Darkie přišla, vedla veselou konverzaci s Noktem. Doufala, že jim nějakým způsobem tu chvilku nenarušila. Avšak vlci na ni pozitivně reagovali, takže usoudila, že její společnost tolik nevadí. Avšak nemohla nezaslechnout informace o nové člence a její zvědavost stoupla nahoru. ,,Jenom, asi mi to ušlo, ale mi máme nového člena?" zeptala se s uchechnutím a podívala se na ně s nadzvednutým obočím a prosbou, aby jí řekli více.
Maple jí mezitím ujistila, že je vše v pořádku a ona vesele začala vrtět ocasem. ,,To velice ráda slyším, Maple." Ve smečce se cítila nejlépe. Proto se vždy těšila zpátky do hvozdu, protože všichni tady pro ni byli rodinou. Sem se ráda vracela, zde trávila nejradši čas. ,,Taky se tu cítíte tak příjemně? Nemyslím hvozd, myslím nás... smečku. Jsem moc ráda, že jsem součástí téhle skvělé rodiny. I přes pády a překážky, které nás čekaly a očekávají, my se semkneme a držíme spolu. V tu nejhorší chvíli jsem cítila lásku a pocit domova, který mě postavil na nohy. Děkuji." Nechala ze sebe vymluvit ten pocit, který cítila. Koukala se upřímně obou do očí.
Otočila se poté na Nokta, který vyprávěl, jaké to bylo u života. Měla z něho upřímnou radost. ,,Jsem moc ráda. Já po jeho odchodu taky cítím zlepšení snad ve všech mých vlastnostech," usmála se. I když mi musel sdělit tu smutnou zprávu, jeho návštěva mě taky moc potěšila. ,,Já se mám momentálně velice krásně. Stále mě to bolí, nebudu si ni nalhávat. Je to čerstvé, ale vy všichni mi moc pomáháte, ani to nevíte. A hlavně lov mi pomohl. To je moce," nadšeně vrtěla ocasem a upřímně se usmála.

<< Řeka Tenebrae
Při překročení hranic cítila mnoho pachů. Nejvíce ty, kteří byli s ní na lovu. Zajímal jí však je jeden pach a to otcův. Jak správně odtušila. otec šel směrem k úkrytu. Nechám ho, ať má chvíli klidu a chvíli sám pro sebe. Z celého srdce doufala, že to otec vezme v pořádku a nezhroutí se. Chtěla by mu pomoci, ale moc dobře věděla, že tohle je chvíle, kdy potřebuje být sám, a proto mu ten klid dopřeje. Zaujal jí však další pach, nový, ovšem připadalo jí, že tenhle vlk tu je nějakou chvíli. Neviděla jsem jí, náhodou? Možná jsem toho vlka minula, ale nepamatuji se, že bychom někoho nového přibrali do smečky. Pokrčila pomyslně rameny a vyšla hlouběji do hvozdu. Stromy jí chránily před tím hustým sněžením a ona mohla tak lépe vidět, i když byla noc a tma. Chladná noc ponořena do bílé peřiny a zakrytá tmavou pokrývkou.
Když se však takhle pomalu nořila více do hvozdu, utopená v myšlenkách o ničem. V tom jí do nosu uděřil Noktův a Maplein (//sorda :D) pach. Úsmála se od ucha k uchu a doběhla k nim. Jejich siluety se pomalu přibližovaly.
,,Ahojte," pozdravila, než k nim došla. Maple vypadala trochu osamoceně, takže pocítila menší starost. Snad se nic nestalo. Stoupla si proto naproti ní a naklonila hlavu. ,,Je vše v pořádku?" starostlivým hlasem se zeptala. Pak se otočila na Nokta, aby ho nějak nevynechala. ,,Jak to šlo u Života, šel si za ním, že?" pousmála se. Naposledy jsem ho viděla při té... události.

<< Tmavé smrčiny

Smečka se jí postupně vzdalovala, nebo to bylo tím hustým sněžením, že už před sebe pořádně neviděla. Stopy hed mizely, jelikož byly hned zasypány čerstvým sněhem. Tuhle dobu mám moc ráda. I když mi je upřímně docela zima, ovšem ten sníh, to bílo. Takový klid mi to přináší na duši. Trochu se klepala, při každém kroku, a proto se rozhodla dát do menšího běhu, aby se zahřála a zahřála tak každý svůj sval. Měla zimu moc ráda, ovšem radši měla ty mezi období. Ani zimu, ani léto, spíše ten krásný střed.
Bylo těžké překročit řeku v tomhle počasí, ale podařilo se jí to celkem rychle a obratně jí přešla. Když se dostala na druhou stranu, byla blíže svému domovu, což jí opět rozproudilo krev. Domove. Jak já tě mám ráda.

>> Sarumenský hvozd

Maple jí s úsměvem odpověděla a ukázala jí náhrdělník, který jí visel okolo krku. Ani si toho pořádně nevšimla, kdyby jí na to Maple neodpověděla. To je opravdu krásné, moc jí to sluší. Co jí však zahřálo na srdíčku byla její odpověď. Cítila se velice poctěně, že mohla tuhle vlčici potkat a stát se její dobrou kamaárdkou. ,,Jsi úžasnou vlčicí, víš to?" uchechtla se a zavrtěla ocasem. Když však přitom vzhlédla hlavou nahoru, až teď si všimla, že hustě sněží. Sněilo až tak, že za chvíli pomalu ani před sebe neviděla. Jak jsem si toho mohla nevšimnout?
Rozhlédla se, a i když moc neviděla, siluety ostatních vlků jí však stačili. Musela se usmát od ucha k uchu. Byla to naprostá nádhera, vidět víceméně všechny pohromadě a při společném lovu. Tělo jí pohltilo štěstí, alespoň na tu chvíli. Určitě jsi na nás teď pyšná, mami. Jsme úžasnou smečkou.
Všichni se rozešli směrem k hvozdu a Darkie je následovala. Rozhodla se však trochu zpomalit a nechat si užít chvilku pro sebe. Věděla, že to bude potřebovat i její otec, proto nikam nepospíchala.

>> Řeka Tenebrae

// nejdříve chci pochválit výkresy, jsou fak cute

Jinak gratuluji všem, co dostali povýšení. Jsem strašně ráda, že to nakonec takto dopadlo, protože takhle jsem si to představovala Je vidět, že je naše smečka hodně aktivní, a že máme úžasné hráče. Těším se, až Ganie a Nokt bubou mít vlčátka Máte to opravdu zasloužené! A jsem strašně ráda, že Morf nebude na smečku úplně sám a Bety mu budou pomáhat.

Co se týče mého povýšení, tak jsem to nečekala, ovšem velice moc děkuji.

//máme to psát ve větách, co nás napadne nebo se 15 článků myslí 15 slov k danému slovu?

Edit 20:53: Veď presne čo si napísala máš napísané v úkole Vlčíška :D Áno. ~Sav

Maple se nakonec přidala taky a posléze i otec. Srna byla velice chutná. Všichni si na ní velice pochutnávali. Darkie obzvláště, měla opravdu hlad, protože dlouho nejedla. Ostatní vlci by si mohli všimnout, že byla Darkie vlastně pohublá, ale tolik zřetelné to nebylo. Spíše to nebylo tak hrozné. Tlamu měla plnou od krve, dokonce měla i kapky na své hrudi. Všimla si, že okolo prošel nějaký zrzavý vlk, ale nevěnovala mu pozornost, jelikož vlk se omluvil a zmizel hned, aniž bychom všichni mohli nějak zareagovat.
Nastal čas, kdy se začali všichni schylovat k nám. Darkie automaticky odstoupila, aby mohla uvolnit místo ostatním. Otočila se na Maple. Celou si jí prohlédla a až teď si všimla, že má jinačí a o dost hezčí kožíšek. Opravdu jí to sluší. Usmála se. ,,Maple. Máš opravdu nádrehný kožíšek. Kdepak si byla, že tě to tak změnilo? U Života?" napadlo jí hned, protože kde jinde by se mohla takhle změnit. Smrt by asi tohle neudělala. ,,Jinak, moc ti děkuji," řekla a sklonila hlavu. Děkuji, že se o mě zajímáš a že ti nejsem jedno. Děkuji, že mě podporuješ, i když to asi není úplně se mnou nejjednoduší. Pohlédla jí do očí s velkou vděčností.

Evidentně bylo velice zřetelné, jaké emoce Darkie prožívá, jelikož jak Maple, tak i její otec já začali povzbuzovat a dávat komplimenty. Je to moc hezké, že si to myslí, ale tohle jsem nechtěla. Nechtěla jsem, aby mě zase viděli slabou, jakou jsem byla před chvílí, před lovem. Usmála a kvýla na oba dva. Chtěla nějakým způsobem hezky odpovědět, ale moc nenacházela správná slova, co by měla těď říct. Ze všeho nejdříve si musela utřídit myšlenky.
Otec je vyzval obě k jídlu a musela uznat, že po tom všem, co se v jejím životě za tu chvíli stalo úplně zapomněla, jaký má hlad. ,,Ještě jednou děkuji za skvělou spolupráci," poděkovala oběma. Koukla se do dáli na druhou skupinku, která mizela pomalu v dáli. Asi chytili stopu. Usmála se a pohlédla potom na srnu, která před nimi ležela. Nejdříve by měl jíst alfa, ovšem otec dal jasně najevo, že můžeme začít jíst a proto mu kývnutím poděkovala a s chutí se pustila do srny.

Jak očekávala, tak to taky dopadlo. Když s Maple nahnaly srnu směrem, kde byl otec, bleskrychle zareagoval a srna neměla již žádnou šanci. Darkie se snažila vše jistit zezadu, kdyby chtěla náhodou obrátit směr. Mohlo se stát cokoliv, ale takhle ve trojci měla výborné pozice. Maple se ujala býti z boku srně, aby nemohla kam uhnout. Otec využil příležitosti, odrazil se a zakousl se jí do hrdla. Maple měla co dělat, aby uhnula, jakož se oba dva začaly trochu kutálet. Darkie prudce zabrzdila a jen se dívala, co se děje. Otec se držel zuby nechty jejího hrdla. Srna se snažila kopat a lomcovala s sebou. Darki nemohla momentálně jak pořádně pomoci, protože přeci jen dostat kopancem od srny není úplně bezbolestné. Ovšem on to měl pod kontrolou a srna brzy umřela. Darkie si prohlédla její ránu a zjistila, že měli opravdu štěstí. Budeme jí tu nohu muset nějak ukousnout, aby nikdo tuhle ohavnost nežral. Pomyslela si a došla k otci, který pomalu vstal. Obě pochválil a Darkie se zazubila. ,,Bez vaší pomoci by ta strategie byla k ničemu. Děkuji," otočila se i na Maple.
Otec se rozešel a nesl v hubě mrtou srnu. Všichni se tak vydali zkontrolovat ostatní, jak jsou na tom. Mězitím, co šli, se Darkie zařadila vedle Maple. ,,Tak, co si myslíš o našem společném lovu? O smečkovém lovu? Mně se to moc líbilo. Miluji tyhle věci. Ráda totiž taktizuji." Nemohla se ubránit, ale chtěla se trochu pochlubit, že je tohle její záliba. Měla dobrou náladu, když v tom...Kéž bys to mohla vidět. Svěsila trochu hlavu, ale nehodlala na sobě ten smutek dát znát