Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// takže Darple, joooo ?

// LOTERIE 6

<< Mýtina

Byla promrzlá na kost. Celé tělo se jí třáslo a každý krok pro ní byl bolavý. Tak mrazivou zimu jsem ještě nezažila. Na to není můj kožíšek stavěný. Následovala Maple do úkrytu. Nedokázaal o ničem pořádně přemýšlet, naotž vyslovovat věci nahlas. Přála si jen být v teple, být obklopena něčím teplým. Vůbec tomu nepomáhal i fakt, že byla ze všech těch akcí, co se děli, unavená. Mrkala rychle, protože měla pocit, že každou chvíli usne či omdlí. Netušila v jakém stádiu teď je. Lovila jsem, bojovala jsem, utíkala jsem, používala magii a mezitím neměla šanci se vyspat. Vlastně, až teď jí došlo, že už dlouho si pořádně nezdřímla. Velice by to uvítala.
vešly obě do úkrytu. Maple zpomalila, ale ona jen slepě šla dál do místnosti, aby si mohla ulehnou. Potřebovala být co nejblíže teplu, proto se opět přitulila k Maple. Neoklepala se dokonale, takže nějaký ten snížek na ní stále zůstal. Třásla se a vibrace přenášela na společnici. Svou hlavu položila na své tlapky. Zhluboka se nadechla a vydechla. Konečně cítila trochu tepla. Na otázku ovšem jen kývla, když v tom jí to v hlavě trklo. Rychle zvedla hlavu a následně jí smutně sklopila. ,,V místnosti vedle, tam je moje matka. A tak si říkám, co když se spojila hvozdem a ona nám... ona nám pomohla zabít hada?" řekla, ovšem neočekávala odpověď. Ten jen smutně položila hlavu na tlapky a víčka zavřela.

// awwww, Darple je cute ship name

// LOTERIE 5

,,Kéž by. Ráda bych jen tak létala po obloze," při té představě se usmála. Ovšem, při její otázce, zda to stále umíme se zkusila soustředit na svou podstatu, na svou magii, která jí kolovala v žilách, ale už necítila přítomnost nové síly. ,,Myslím, že nám to hvozd propůjčil jen na zabití toho hada. Nic už v sobě necítím."
Souhlasně kývla na poznámku o počasí. Zimu měla ráda, ovšem ne takové mrazy. Darkie spíše byla zamilovaná do jara a podzimu. Ostatně magie země jí v tom podporovala, protože v taková období vše bylo nejvíce barevné, vše kvetlo či dozrávalo. Ať už je tu jaro, prosím. Tušila, že Maple bude spíše také na ty meziobdobí, protože s hustým kožíškem musí taky hodně trpět, když jsou pořádná vedra. Vlk si prostě nevybere.
Cítila, jak její tělo z napnutého stavu přešlo do uvolněného. Úplně si představovala, jak jí to břemeno spadlo. Ta tíha té pravdy, té minulosti. Tušila, že říci něco takového bylo pro ni samotnou těžké, ale uvědomění, že jí pomohla, udělalo Darkii ještě šťastnější. Procítění pohled s milióny vděčných slov plných vřelého pocitu. Nemusela jí nic říkat, protože to cítila naprosto stejně. Slova v tuhle chvíli byla zbytečná. Mohly si to jedna z druhé vyčíst. Trochu se Maple mlžily oči. Musela být dojatá slovy, které Darkie řekla. Myslela jsem je upřímně. Usmála se. Sdílely spolu nádherný moment. Z obou sálalo štěstí a hluboký cit, který měly jedna pro druhou. Kéž bychom mohly takhle zůstat. Přitulené u sebe. Napořád.
Ani si nevšimla, kolik sněhu naní mezitím dopadalo, ale Maple se už starala a vše z ní sklepala. vděčně a s třasem se usmála. Na její pobídku jenom kývla, protože se bála otevřít tlamu. Byla obrovská zima.

>> Úkryt

//Loterie 4

S opřenou hlavou o její tělo se dívala nahoru na oblohu, která pomalu temněla. Silný vítr jim čechral srst. Teplota poklesla ještě více a ona cítila, jak jí štípe čumák. Avšak tím, že ležela vedle Maple, měla alespoň nějaký zdroj tepla. ,,Hlavně když máme náš hvozd, který nás pomáhá chránit," usmála se, když jí Maple povídala o nevhodném načasování všech těch věcí. ,,Upřímně, ani ta zima tomu nepomáhá. Tolik silný kožíček nemám, ale jakž takž to zvládám. Ty musíš být za vodou. Máš ho hezky huňatý." Nemohla si pomoci, ale trochu se přitulila. Její teplo jí pomáhalo nebýt tolik promrzlá až na kost. Nebyl moc dobrý nápad ležet tady na docela otevřeném prostoru. Sama pro sebe se uchechtla, ale nijak však nelitovala toho, že může být s ní.
Její milá slova jí naplnila hřejivým teplem. Těšilo jí to, ovšem necítila žádnou pýchu. Komplimenty brala jen jako milá slova, jejichž využití je pouze na tom, že daný vlk projevuje náklonost druhému. ,,Moc ti děkuji za hezká slova. Jak jsem říkala minule, miluji taktizování a myslím, že tím pak i má magie sílí. Já věřím, že ty to zvládneš a nebudeš mít trable být pak polomrtvá. Teda, chápeš, jak to myslím," zasmála se.
Cítila, že se její tělo trochu napnulo, když si začaly povídat o magiích. Nechtěla, aby se cítila nesvá, aby říkala něco, co jí tíží, ale chtěla tu být pro ni a věděla, že jakmile na sobě někdo nese břímě, ona tu hodlala být. Proto se na ten okamžik odtáhla a hlěděla na ni, když jí začala vyprávět příběh. Hleděla na její pokleslý výraz, sylšela ten smutek v hlase. Srdce jí zabolelo, bodlo to v ní. Nechtěla Maple litovat, protože věděla, že lítost nikomu nepomůže. Chtěla jí povzbudit, a proto aby zabránila jejímu úplněmu rozpadnutí, jelikož vzpomínka jí momentálně musela vnitřně tříštit, dala svojí tlapku na její a vřele se usmála. Tohle břímě nenos sama. ,,Jsem tu teď pro tebe. Pomohu ti jak jen budu moci tvůj strach překonat." Na jazyku měla však spoustu slov útěchy, ale věděla, že to by jí teď rozhodně nepomohlo. Neumím si představit, jak hrozné to pro ni musí být, ale budu tu pro ni. To je jediné, co mohu udělat.
V tom Maple řekla, jak se cítí vůči Darkii a poté položila svojí hlavu na tu její. Darkie pocítila štěstí a... Nedokázala přesně říci, co vlastně cítila, ale rozhodně její tělo po jejích slovech zjihlo. ,,Jsem ráda, že tě mám," řekla jen a obě tam přilepené na sebe v mrazivé noci ležely.

// Loterie 3

Ucítila na sebe její pohled, ovšem ona jen pozvedla zrak nahoru na oblohu. Nejdříve na její první slova jen kývla s velkou dávkou porozumění. Až teď se její tělo rozklepalo od toho všeho náročného běhání. Její tělo nebylo zas tolik atletické a zvyklé na to, aby vydržela takový nápor na dlouhou dobu. ,,Naprosto s tebou souhlasím. Ještě před tím jsme měli ten společný lov. Moje tělo už taky docela nezvládá," otočila se na ní a usmála se. Když Maple oznámila, že je ráda, že je domov v bezpečí, sama pocítila určitý klid na duši. Byla moc ráda, že už hvozdu nic nehrozí. ,,Bylo to dost šílené, ale my jsme to zvládli. Jako smečka, jako rodina jsme statečně bojovali bok po boku. V tu chvíli ani vlk nijak nepřemýšlel nad možností odpočinku." Uchechtla se sama nad svou poznámkou. Ale teď už na to čas docela je. Protáhla si jak přední, tak i zadní nohy. V leže je jen natáhla, aby se hezky propnula i v zádech. Pěkně to křuplo na několik místech a ona se jen šťastně usmála. Se zvědavostí v očích na ní pohleděla, když jí pověděla fakt o své magii. ,,Ty máš oheň, že, ale tvé oči vypadají tak žlutě, že bych jinak nepoznala jakou magii máš. Ale chápu, co tím myslíš. Magie někdy může být zrádná, i když je tvou podstatou. já mám zemi, ale už od začátku jsem k ní cítila jisté propojení a věděla jsem, nějakým způsobem jsem prostě věděla, co zvládnu a jak moc to bude těžké. Jen, pověz mi. Stalo se ti něco v minulosti, že se své magie bojíš? Oheň dokáže být nevyzpytatelný. Více než země, ale... je tu něco, co ti bránilo v tom se se svou magií ztotožnit?" zajímal jí důvod. Chtěla zjistit více, ale zároveň se bála, že moc jde do hloubky do osobní věci. Snad jí to nevadí.
Zakroutila hlavou a usmála se směrem k hvozdu. ,,Já jsem v pořádku, děkuji za optání. Jen, vyčerpaná jako ty. Ale chtěla bych ti něco říci," otočila se na ní a pohlédla do jejích krásných jantarových očí. Maple jí už od samého začátku fascinovala a měla chuť jí to říci. Věděla, že je dobrý moment na toto. ,,Moc se mi líbíš, Maple. Myslím to upřímně. Jsi krásná vlčice s nádherným zbarvením a máš úžasnou povahu. Jsem moc ráda, že jsme tak dobré kamarádky," jak ležela vedle ní, trochu se o ní opřela a pak jen unaveně zívla. Pro mě ona není jen skvělou kamarádkou. Je pro mě úžasnou přítelkyní. Ne, to ne. Beru jí mnohem více, jako rodinu. Samozřejmě, všichni ve smečce jsme rodina, ale... k ní mám prostě nejblíže. Hned po otci.

// Loterie 2

<<Sarumen

Ignorovala všechno okolo. Cokoliv, jen chtěla jít za svou kamarádkou. Šla tedy za jejími mizejícími zády. Doufám, že je v pořádku a nic se jí nestalo. Vypadá sklíčeně. Rozhodně jí unavil ten boj s hadem, koho taky ne. I já jsem hodně unavená. Přemýšlela, co se mohlo stát, že vypadala tak smutně. A co když také chce být pro jednou sama? Co když jen chtěla řešit nějaké problémy ve svém soukromí? No, uvidím. Rozhodně se nechtěla jen tak vrátit, aniž by nezjistila, zda je její přítelkyně v pořádku.
Uviděla, jak si unaveně lehla do sněhu. Doběhla za ní a jen si potichu lehla vedle ní. ,,Unavující, že? Jsi v pořádku?" optala se, aby se ujistila. Hleděla do dáli na tu bílou spoušť. Doufám, že jí má přítomnost nijak neškodí.

//dneska asi napíšu ještě jen jeden post, ale jinak až zítra

// LOTERIE 1

Událo se toho tolik, že Darkie pořádně nevěděla, co by měla dělat dříve. Bylo to strašně šílené. Darkie udělala co bylo třeba. Pomohla jak jen mohla. Ostatní vlci se snažili hada skolit. Newlin a Ganie dokonce vlezli tomu odpornému hadovi do huby. Mankote, aby se jim nic nestalo. Doufám, že přežijí. Vyděšeně koukala, co se stane dál. Nechtěla dělat ukvapené názory. Hlavně netušila, jak jinak by pomohla.
Nakonec však vše dobře dopadlo. Všichni byli živý a zdravý, jen ten had chcip a roztekl se. S úžasem hleděla, jak se vše vrátilo do původního stavu. Jak samy stromy se začaly zase skládat zpět. Neměla, co by dál řekla. Přesto se otočila na ostatní, kteří byli kolem ní. ,,Úžasná práce, všichni. Skolili jsme obrovského hada a zachránili náš hvozd a to díky vám všem." Na všechny se usmála a pak pohlédla někam do dáli. Uviděla, jak mizí Maple. Vycházela z ní unavená aura a možná, že i smutná? Chtěla vědět, co se s ní děje. Chtěla vědět, jak se cítí její kamarádka a zda je vše v pořádku.

>> Mýtina

//počkáš na mě? :)

//děkujeme! akce mě moc bavila

// strašně moc děkuji

// můžete mě přeskočit

// jedu na konferenci, kde budu do neděle a není tam wifi. uvidím, jak budu moci po večerech napsat post :)

// no problemo

// klidně budu fetkařit s tebou