Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// v pořádku, nic se neděje

//LOTERIE 18

Věděla, že udělala dobře, že jí o všem řekla, protože reagovala tak, jak si představovala. Maple k ní přišla a otřela se o její krk. I když měla v mysli vzpomínku, které se bále, ten pocit, který pocítila, když to udělala způsobil, že se uklidnila a přestala na to myslet. Jen se chtěla ponořit do toho objetí a být s ní takhle navždy. Kéž by to šlo a realita by se zastavila. My dvě bychom byly uvíznuté v čase, v tomto momentu a nikdy bychom se nerozdělily, usmála se nad tou myšlenkou. Maple jí hned poté říkala utěšující slova. Přestala plakat, přestala se třást. Její slova jí ukliďnovala, její přítomnost jí přinesla do duše mír. Pověděla jí o svém nápadu. Kývla, aniž by o tom nijka déle přemýšlela. ,,Děkuji, věřím ti. Budeme se obě podporovat a překonáme svůj strach," oddálila se od ní a usmála se.
Poté ovšem začala Maple povídat o svém životě. Dívala se na ní celou dobu. Dva sourozenci? To je pěkný. Ráda bych je taky poznala. Nevěděla proč jí zrovna tohle napadlo, ale nechala to být. Pak se zmínila o požáru. Zatřásla hlavou a mluvila dál. Cítila z ní, jak je to pro ní těžký se vypořádávat s touhle vzpomínkou. Něco, co dokázala pochopit plně svým srdcem. S podporou v očích se na ní dívala. Poté jí pověděla, že občas přemýšlí nad svou rodinou, jak se vlastně má a v tu chvíli si uvědomila, jaké má štěstí. ,,Teď mi tak dochází, že jsem byla vlastně šťasné vlče. Vyrůstala jsem většinu mládí tady a také tu hodlám zůstat. Obklopena rodinou, protože vy všichni do ní patříte. Nedokážu si představit, že bych je někdy opustila. Možná třeba budu cestovat, s tebou bych ráda poznala svět, protože část domova bych měla stále u sebe, ovšem musela bych se vrátit. Já bych je nedokázala opustit, ovšem neříkám, že je to něco špatného. Každý vlk je svého osudu stvořitel. Pokud toho nelituješ, je to dobře. A jsem ráda, že si udělala rozhodnutí, která pro tebe něco znamenají, a hlavně. Takhle bych tě nikdy nepoznala," usmála se a přišla blíže k ní. Otřela se teď ona o její krk.

//někdy bych Therionovi nejradši dala facku, aby se probral a neříkal si takové pitomosti

//LOTERIE 17

<< Mýtina

Přitisknuté na sebe pokračovaly obě v chůzi. Bylo jí takhle dobře, hlavně pocítila, že co vstoupily do hvozdu, teplota se zvýšila a již nebyla taková zima. Přesto se nechtěla od Maple vzdálit. Stále pociťovala ten krásný pocit, kterému se chtěla poddat. Je tohle láska? Nebo je to jen proto, že mám konečně v životě kamarádku, a proto k ní cítím takto velký cit? Přemýšlela. Věděla, že to, co cítí, je speciální, ale jak moc, to už netušila.
Holky si povídaly o novém členu. Bylo vidět, že ani jedna neměla během boje čas na seznamování. ,,však se s ním brzy seznámíme. Cítím to v kostech," řekla moudře, načež se zasmála. Vyznělo to totiž docela hloupě. Maple pak však kývla na souhlas, když začala mluvit o rudém kožichu jejich nové členky. ,,Ano, to máš pravdu. Ještě jsem rudého vlka neviděla. Odstíny hnědé, černé, šedé a bílé mi připadají asi nejvíc normální. Nebo alespoň takové jsem viděla zejména." Snažila si vzpomenout, koho všeho vlastně potkala. V tu chvíli si vzpomněla. ,,I když počkej. Však jsem viděly obě rudý kožich. Na ježčí mýtině jsme přece poznaly tu rudou vlčici, co byla drzá a ještě jsme ji muselo zachraňovat," zářily jí oči, protože byla velice ráda, že měla tak skvělého pamatováka. To by mě zajímalo kde je jí konec. Nadšeně hleděla na Maple a doufala, že s ní bude sdílet tu stejnou radost. I když teda, nebylo to vyloženě k jásání, ovšem Darkie byla přeci jen ráda, že si vzpomněla.
Poté se ovšem začala Maple vyptávat na její život. Darkie automaticky zastavila a hleděla na svoje tlapky. Její otázka jí přiměla si vzpomenout na vše. Spíše na to, co si pamatovala, jelikož věděla, že mnoho věcí se jí z paměti vytratilo po úrazu. Neměla to Maple za zlé, spíše na opak.Těšilo jí, že se zajímá. Chápala, proč se ptá, protože i jí došlo, že o Maple tolik neví. Proto se nadechla a pohlédla na ni. ,,To, co ti teď řeknu jsem ještě nikomu neřekla. Ani matce jsem to nestihla říci," povzdechla si. Tlapkou hrábla do hromádky sněhu. byla trochu nervózní, ale věděla, že jí to chce říct. Alespoň tak jí projeví, jak moc jí věří a jak je pro ni Maple důležitou vlčicí v jejím životě. Proto jí upřímně pohlédla do očí. ,,Pamatuji si, že jako vlče jsem měla krásné dětství. Jsem přeci jen vlče alfa páru a hodně jsem toho využívala. Nebyla jsem taková, jakou jsem dnes. Byla jsem drzá, pořád jsem chtěla být středem pozornosti. Byla jsem sarumenskou princeznou. Vyrůstala jsem po boku svého bratra, kterého jsem už dlouho neviděla. Nate byl naším učitelem, Newlin byl můj strejda, kterého jsem neustále otravovala, a pak tu bylo ještě pár dalších vlků, kteří asi odešli. Ale mé dětství netrvalo moc dlouho," při poslední větě opět sklopila pohled. Nevěděla, co přesně za pocit cítí. Vše se v ní míchalo. ,,Mnohé si ovšem nepamatuji. Jednoho večera jsem šla běhat, ale byla silná bouře a hustě pršelo. Nemohla jsem pořádně otevřít svá víčka. Bála jsem se a díky tomu jsem zaběhla až na kraj našeho hvozdu, kde jsem nikdy nebyla. Tudíž jsem netušila, že je tam sráz. Ten večer, jako kdyby se Bohové zlobili. Všude lítaly blesky, až jeden udeřil vedle mě. Vím akorát, že jsem spadla, zlomila si nohu a dodnes mám občas problémy slyšet na levé ucho." Neuvědomila si, že se celá třese a že jí stéká slza. Pro ní to byla velice děsivá vzpomínka. Živě si to představila. Jako kdyby tu samou bolest pociťovala znova, ale věděla, že to musí říct. Musí to konečně ze sebe dostat, a proto pokračovala. ,,Avšak zachránila mě jedna vlčice, Mythi. Vyléčila mi nohu a postarala se o mě. Byla jsem dlouhou dobu mimo hvozd. Učila mě, a díky ní jsem se stala takovou, jakou jsem dnes. Mythi byla velice mocná vlčice, ale měla opravdu laskavé srdce. Hodně jsme se sblížily a na tu dobu se pro mě stala matkou a učitelkou. Nikdy jí nezapomenu, co vše pro mě udělala. Ovšem, velice se mi stýskalo po domově, po hvozdu, až se jednoho dne rozhodla, že jsem připravena. Zavedla mě na kraj jedné skály, od které jsem viděla na můj domov. I když jsem byla mythi vděčná za záchranu života, chtěla jsem hned zpátky. A možná i z toho důvodu nerada opouštím hvozd, teda. Spíše se bojím chodit daleko. Nemám to ráda, když nemohu být doma. Proto nejsem takový cestovatel a zržuji se spíše tady nebo alespoň tam, kde na hvozd vidím," upřímně se usmála. Milovala svůj domov, milovala rodinu a už nikdy nechce dopustit, aby byla od ní tak dlouho a tak daleko pryč. Avšak ani to nezabránilo tomu, že její matka již není mezi živými. Povzdechla si. ,,Heh, trochu jsem se rozpovídala, že? Snad tě to moc neunavilo," nervózně se usmála, ale vnitřně cítila, jak jí spadl velký kámen ze srdce. Byla Maple moc vděčná, že jí vyslyšela, že se zajímala. Děkuji.
Ovšem i ona umírala touhou vědět a znát život Maple. Když už mezi sebou sdíleli něco výjimečného, chtěla o Maple vědět vše, co se dalo. ,,Pověz mi, jaký život si měla ty?"

//LOTERIE 16

Maple, jak správně Darkie odtušila, nic pořádně nezjistila, což byl také účel. Dál se vedla konverzace a Darkie si mohla oddechnout, že vlčice souhlasila s procházkou po hvozdě. ,,Stromy nás ochrání před tím silným studeným větrem," dodala Darkie, když se Maple zmínila o tom, že tam taková zima nebude. Pal už se však rozpovídala a Darkie se usmála. Velice jí bavilo si povídat s Maple. Vždy ta konverzace tak hezky plynula a mohly spolu prostě mluvit úplně o všem. Zasmála se z toho nadšení, které bylo vidět v jejích očích, když se na ni podívala potom, co uhádla jméno nováčka. Přikývla. ,,Upřímně jsem jen zaslechla jeho jméno a to bylo vše. Nedokážu nic moc k němu říct. Ani to, zda na mě udělal dojem či ne. Snad ho zachytíme ve hvozdě," řekla zvesela Darkie, když následovala Maple, která se více nořila do lesa. ,,Ale naprosto souhlasím. Přidal se dost nevhod, haha. Každopádně jsem ráda, že se nám smečka rozrůstá. Ještě ta... eh, Litai. Tu jsem neviděla," dodala Darkie, když doběhla Maple, aby mohla jít vedle ní. Občas se nenápadně k ní dostala blíže, aby se o ní mohla otřít a cítit tak její blízkost. Nevinně se vždy usmála. Být vedle ní je prostě moc hezké a příjemné.

>> Sarumen

// LOTERIE 15

Obě si dopřáli ulovenou kořist. Spokojeně naplnili alespoň částečně svá bříška, jenže teď se objevila otázka, co dál. Jedno však bylo jisté. Obě musely odejít od otevřené pláně. Zima byla stále silná a silný vítr tomu jen napomáhal. Darkie se opět rozklepala. Už aby bylo jaro a oteplilo se, alespoň trošku. Avšak i Maple vypadala, že by nejradši uvítala teplejší místa. I přes to, že její srst vypadala na pohled hustě, bylo na ní vidět, že zimu nesnáší o nic lépe, než Darkie.
Než se však obě vlčice dohodly, kam se vydají, pozorovala Darkie, jak se Maple čistí. Jjeí čumáček byl os krve, ovše za chvíli byl hezky čistý. Darkii to nijak nevadilo. Sice kde kdo by si jí mohl na první pohled splést se zabijákem, nedávala tomu žádnou pozornost. Ovšem stejně jí fascinovalo, jak se Maple o sebe stará, až se nakonec začala čistit taky. Olízla si čumáček a tlapky. Naštěstí byla opatrná při jezení, takže krev neměla na hrudi. Poté k ní však přistoupila Maple a zašeptala. Darkie by se na místě snad stydlvostí propadla. Takže to slyšela, hehe. Nezmohla se však na nic než jen na pouhý úsměv.
Nakonec se Maple optala, kam by měly spolu vyrazit. ,,Zpátky do hvozdu?" zněla její odpověď, ovšem v hlase měla náznak nejistoty. Co když chce Maple cestovat za hranice? Co když to myslela takhle? Jenže já, nemůžu za hranice. Nechci. Maximálně tam, kam uvidím na hvozd, zatřásla se při vzpomínce na onen den, ovšem to Maple nemohla tušit, že třas teď nezpůsobila zima.

// LOTERIE 14

Sledovala ten lov, který musela učinit Maple, aby se najedly. Viděla to úsilí zajíce se dostat do nory, avšak bezmoc pohltila jeho tělo, jakmile zjistil, že dál nemůže. Život byl občas nefér vůči slabším v žebříčku. Darkie však necítila žádné slitování ve svém srdci, když uviděla Maple zajíce vyhodit do vzduchu a posléze mu zlomila vaz. Bylo to jen jídlo a ony potřebovaly jíst. Ovšem nechtěla pomyslet, jaký by to byl život žít v neustálem nebezpečí. Býti kořiští někoho jiného.
Na chvíli se Darkie ponořila do svého běžného filosofování nad random věcma. Když však Maple k ní přišla a popostrčila mrtvolu k ní se slovy, že si to zaslouží, jen se pousmála. ,,Tu důležitější část si udělala ty. Já tu jen nečinně stála a nechala tě udělat všechnu práci," podotkla, když mrtvolu obešla a došla k ní. Měla nutkání se opět otřít svými tvářemi o ty její, a také tak udělala. Sedla si ovšem vedle ní a přitáhla mrtvolu k sobě. ,,Prosím, až po tobě," oznámila jí a očekávala, že se do jídla pustí. Nakonec se přidala i ona. Měla přeci jen hlad.
Jakmile obě dojedly a ze zajíce zbyly jen kosti, otočila se s krvavou tlamou na Maple a šťouchla do ní hlavou. Chtěla upoutat pozornost, i když tušila, že se nemusela snažit. Jakmile se však Maple na ní podívala, zapomněla, co vlastně chtěla říct. Podívala se do jejích jantarových očí a tou krásou, která se jí naskytla, oněměla. ,,Ach," povzdechla si s myšlenkama na to, jak je Maple nádherná vlčice. ,,Mám to ale štěstí," tiše zašeptala, skoro pro sebe, ale jak byla polapena do jejích nádherných očí, neuvědomila si, že tak potichu to nebylo. Rychle zavrtěla hlavou a nevinně se uchechtla. Cítila opět tu horkost v jejím těle, ovšem do toho se míchal i pocit trapnosti. Proč já se vždy nacházím v takových situacích. Nemohu prostě normálně reagovat, že ne.

// LOTERIE 13

Nebyla zkušená a rozhodně jí život nepřipravil pořádně na takové situace, ovšem v tomhle momentě se nechala řídit svým srdcem. Neposlouchala své myšlenky, které na ní doslova křičely, protože ze situace, ze svých pocitů a z toho všeho byla stále zmatená. Srdce však jistým způsobem vědělo, co dělat.
Když jí Maple odpověděla, trochu se zarazila nad tím, jaká slova použila. Pravá, nepravá, kdo to určuje? Nikdo. Přesto se na ni povzbudivě usmála. ,,Maple, tady nejde o to, zda jsi pravá nebo ne, ale stojíš mi za to. Chci ti ta slova říci zpátky, jen... potřebuji více času abych si sama ujasnila, jak pojmenovat to, co cítím. Jsem tak trochu v tomhle komplikovaná vlčice," uchechtla
se sama sobě. Na chvilku jí projelo myšlenkami, že přeci jen i Maple uvítá, když obě na to půjdou pozvolna a neskočí do vztahu hned. Nedopustím, abys nadále o sobě takto přemýšlela. Chci ti ukázat, že mi za to stojíš, utvrdila se ve svých myšlenkách. Tohle je pro ní první vztah, nebo alespoň prozatím budování vztahu. Cítí se šťastně, nervózně? Cítí mnoho pocitů, ale jedná se o Maple a to je pro ní nejdůležitější, protože se jedná o vlka, vlčici, která v jejím životě do teď hrála důležitou roli a nehodlá jí ztratit. Dá do toho vše, alespoň se pokusí, protože sama potřebuje poznat, o čem ten vztah je.
Ze svých myšlenkách jí probudilo až drcnutí od Maple. Hravě se usmála. ,,Ach, ano. My jsme sem přišly hlavně kvůli tomu, že? Moc mě rozptyluješ Maple, ale... ráda se nechám," mrkla na ní a se smíchem tlapkou hrábla do sněhu a hodila tu studenou hmotu na ni. Usmála se a čekala odplatu, avšak zavál silný studený vítr a Darkie se opět rozklepala. Jo, radši by to opravdu chtělo už ulovit králíka a jít do hvozdu. Tam bude tepleji než na otevřené pláni. Pohlédla na Maple a pak se podívala na okraj hvozdu. ,,Vítr vaje blbým směrem, takže teď nezachytíme dobře stopu. Bude lepší se prozatím pohybovat potichu, pomalu a hlavně bychom neměly tolik mluvit, ne nahlas. Já si jdu vzít tuhle stranu, ty můžeš jít na tu druhou. Alespoň je třeba nějak oblkíčíme, pokud tam teda budou," řekla šeptem Darkie a přikrčila se. Pomalu se brodila sněhem směrem, kde si myslela, že budou zajíci. Zima jim moc nehrála do noty. Bála se, že přeci jen budou zalezlí, protože i ona sama by byla pořád někde v teple. Štěstí však pro tentokrát bylo na jejich straně. Spatřila králíka blízko Maple. Ovšem nedaleko od něho byl i vidět otvor, který byl pravděpodobně vchodem do jeho nory. Nečekala na nic. Věděla, že Maple nebude muset nic říkat a ona se o králíka postará. Na Darkii bylo jí pomoci. Začala potichu hrabat do sněhu, aby se dostala tlapkami na zem.Soustředila se na půdu a vyhledala tak v myšlenkách tu díru. Použila svou magii, aby znemožnila králikovi vstup do nory. Proto se přes otvor pomalu začaly natahovat kořeny, ze kterých rostlo malé listí a tak noru zakryly. Teď už jen čekala na Maple.

// Loterie 12

Svou stydlivost a nervozitu za svá pronesená slova nemohla pořádně zakrýt. Ovšem Maple si z toho nic nedělala. Ona je tak milá a chápavá. Vždy se mě snaží utišit a já jí jen věci ztěžuji. Ach, co jsem to za vlčici. Poté ovšem se snažila naslouchat jejím slovům. Pozvedla pohled, když jí Maple oznámila, že pociťuje podobné věci. V ní vzplála naděje, že možná nakonec bude znát odpověď. Maple byla samozřejmě života déle zkušenější. Napínala uši a i tělo měla celé napnuté, jak se snažila vstřebat každá její slova, která pronese. Její pohled však zračil určité vyděšení. Zamrkala a nechala jí prostor mluvit dál.
Překvapeně na ní hleděla. Ona se svěšenou hlavou, s tělem křičícím, jak se bojí a je nervózní z celé situace. Nechtěla jí takto vidět, nechtěla, aby se před ní bála cokoliv říci, ať to má dopad jakýkoli. A už vůbec nechtěla, aby se bála svých pocitů. Milovat? Vím jaké je milovat rodinu, otce, matku a bratra, ale tohle je jiná láska. To, co pociťuji, jsou příznaky hlubokého citu? Může to tak být? Nejspíše ano, pokud Maple cítí to samé, ale já nevím, jak správně milovat...? Co je tenhle druh lásky? Je to, co cítím opravdu láska? Ale ona říká... říká, že to má stejné a ona ví, proto bych měla vědět taky. Bojím se, že jí ztratím. Chci, aby byla se mnou pořád. Znamená to, že cítím vůči ní hluboké city? Ticho bylo až moc zdlouhavé, v hlavě jí to šrotovalo o stošest. Snažila se vstřebat všechna slova, pochopit je, odpovědět si na to, ale nemohla. Často nenalézala odpovědi. Nechtěla být neznalá. A proto se rozhodla udělat následovně.
Přišla k Maple blíže a pohlédla jí do očí. Usmála se. ,,Já, nechci znít hloupě, i když tomu asi už nezabráním, ale záleží mi na tobě. Opravdu hodně, avšak jsem ze všech těch pocitů zmatená. Mám plno otázek, které nedokážu zodpovědět právě díky mé nezkušenosti a já..." hleděla jí celou dobu do očí. Viděla tu zranitelnost, ten strach. Naprosto její pocity chápala. Bojíš se, že tvá slova ublížila. Že jsi udělala špatně, že jsi je vyslovila. Že jsi mě poštvala proti sobě. Sklonila hlavu a dala své čelo na to její. ,,... Naučíš mě, naučíš mě milovat? Protože, já chci..., byla bych moc ráda, kdybych mohla být s tebou. Pomůžeš mi?" doufala, že to nebude znít Maple divně. Doufala, že pochopí, co tím chtěla říct. Chci ti ta slova říci zpátky, jen je potřebuji pochopit. Pomůžeš mi s tím?

// LOTERIE 11

<<Skalisko

Vyběhla celá rozesmátá. Na pohled by vlk řekl, že je to bezstarostné vlče, které teprve poznává svět a poprvé běhá ve sněhu. Opak byl však pravdou. Ona jenom nehodlala, aby špatné události, smutné údálosti řídily její život. Chtěla být naplněna tím štěstím, elánem a nestarat se o nic. Alespoň na tu chvíli. A s Maple to šlo, s ní to bylo tak krásné a příjemné. Mohla být sama sebou, mohla si to štěstí na tu chvíli dovolit.
Ona ale neměla tak mizerný život, jen se jí před měsíci trochu rozpadl. Ale ona se dala rychle na nohy. Musela. Je silná a chce být statečnou. Ukázat ostatním svým členům. své rodině, že není tak slabá, jak se ukázalo. Ona dokáže překonat bolest, jít dál a vytěžit z toho co nejvíce. Chtěla být pro každého oporou, vzorem. Ale jen s Maple mohla být tím, čím opravdu je. Prostě Darkií.
Vším tím přemýšlením a létání v oblacích, zpomalila. Samozřejmě to Maple nemohla očekávat, když Darkie z rychlého běhu prostě skoro zastavila, a proto se obě svalily na zem. Chvíli se kutálely, ale Darkie se smála. Sršela z ní radost. Byla nad Maple, která ležela pod ní. Udýchaná a vysmátá na ní hleděla. Na tu krásu, která ležela pod ní. Na tu dokonalou a milu duši, na ty laskavé oči. Její dech se zpomaloval, její tělo se uvolňovalo a ona jen hleděla do jejích očí. Utápěla se, plavala, topila se v nich. Chtěla být polapena tím krásným pocitem navždy. Děláš se mnou divy, Maple. Měla chuť jí umačkat k smrti. Náhle se v ní prostě objevil ten silný pocit jí mít u sebe. Proto se k ní nahla a jen se tváří otřela o tu její. Blaženě na ni hleděla. Neměla žádná slova pro to, aby nějak vysvětlila, co udělala, proč. Sama nevěděla.
Poté, jako by z transu se probudila. Zatřásla mírně hlavou a nervózně se uchechtla. ,,Já, moc se omlouvám za mé divné chování poslední dny. Nevím, co se se mnou děje, nemohu si to logicky vysvětlit. Možná to bude pozdní pubertou nebo netuším, proč se tak chovám, proč mé tělo hoří, když se na tebe dívám, proč mi rychle bije srdce, když mi říkáš krásná a laskavá slova. Proč lapám po dechu, když si u mě blízko, ničemu nerozumím. Co je to za zvláštní pocit? Netuším. Je to tak zláštní, ale krásné. Nic podobného a silného jsem nepociťovala. Asi jsi sama zmatená, možná sama nevíš. Já už vůbec ne," povzdechla si a provinile koukala na Maple. Jako kdyby udělala něco hrozného, neodpustitelného. Ona prostě jen netušila, co to vlastně cítí, proč se tak chová a proč jen k Maple. ,,Omlouvám se, pokud i tebe to mate či tě to nějakým způsobem děsí? Nevím. Možná se jen poslední dobou mnohé v mém životě událo a má mysl je jen zmatená a tělo si dělá co chce," snažila se nahlas opět přijít k tomu, co to vlastně je. Co to způsobuje a jaká je ta příčina. Pohlédla jí do očí s zmateností, kterou vnitřně pociťovala.
Pak si všimla, že leží celou dobu na zemi a rychle z ní slezla. Nervózně se pousmála. ,,Promiň, držím tě tu jak rukojmého. Omlovám se," řekla jí a svěsila hlavu. Nevěděla, proč se tak cítí provinile, ale měla pocit, že nějakým způsobem Maple ubližuje.

// Loterie 10
Byla ráda, že jí to nijak nerozhodilo. Vlastně tak trochu ani neměla pochyby, že by se Maple na ni zlobila. Totiž, vždy když byla s ní, všechno bylo naprosto v pořádku. Pak ovšem zmínila, že by jí dělala polštář klidně každou noc a ona si jen představila, jaké by to bylo. Příjemný pocit jí opět zaplavil tělo a ona vnitřně opět hořela. Ach, tohle už není normální. Co se mnou je? musela se zhluboka nadechnout, aby se nějak uklidnila. Nechtěla dát Maple znát, že se s ní asi něco děje, a proto se na ni usmála. ,, Proč ne. Pokud ti to nevadí, ráda s tebou budu usínat," v tom se trochu zarazila. Všimla si totiž, jakým způsobem to řekla. Poplašně odvrátila od Maple pohled. Nervózně si přešlápla. ,, Teda, chápeš. Prostě jsi super polštář." Co i jen bude myslet, tohle je tak trapné. Tohle nejsi ty Darkie. Zpět do normálu, děvče. Vzpamatuj se. Rychle zavřela hlavou a podívala se na Maple s nadějí, že se vlastně nic nestalo a nic nepostřehla. Ovsem její další slova jí zase rozbušila srdce. Její hruď se opět rychle zvedala. Maple je ta nejmilejší vlčice, kterou znám. Má tak dobrou duši. A prostě nechápu, proč její slova mají na mě takové... účinky. Co se to děje? Maple se o mě jen stará, bojí se o mě a je ke mně laskavá. Chrání mě a je tu se mnou, když potřebuji. Proč mi tohle mé tělo dělá? Povzdechla si.
Na její návrh s lovem ovšem rozzářeně pozvedla svá očka. Přikývla na její návrh, že se spolu nají. ,, Ano, pojďme. Na Mýtině by mohli být králíci, ale to poznáme, zda budou ve sněhu stopy, každopádně vím o jedno místě, kde budou na 100%. Na kraji Sarumenu, tam kde z Mýtiny přejdeš so hvozdu, tam většinou mají své nory. Pravděpodobně se budou pohybovat tam, když je taková zima nebudou chodit daleko," rozpovídala se opět o lovení. Měla to moc ráda. Byla to činnost, při které se cítila svobodně. Pak si však všimla, že mluvila dlouho. Nevinně se usmála. ,, No, co se dá říct, baví mě to," zasmála se. Pak už jen pobaveně drcla opět do Maple a vyběhla z jejich místnosti. Otočila se zvesela na Maple a pobídla jí. ,, Poslední je smradlavá bačkora!" její vlčečí já se částečně probudilo.

>> Mýtina

// Loterie 9

Krásně se vyspala. Cítila se pohodlně, odpočatě a hlavně po boku Maple. Opatrně zvedla svou hlavu a dlouze zívla, avšak neslyšně. Objevily se jí slizičky v očích, ale když jemně zamrkala, konečně se rozkoukala. Viděla Maple, jak spokojeně spí a jí to vyzářilo úsměv na tváři. Takhle to je správně. Netušila, proč si mylsí taková slova, co vlastně znamenají, ale měla pocit, že je musí říct. Ať už nahlas, nebo v duchu.
Chvíli na ní koukala, dokud si nebyla jistá, že se také probudila. Nepřipadalo jí zvláštní, že si Maple prohlíží, když vlastně o tom sama ona neví. Ten její kožíšek je tak krásně barevný. Zvýrazňuje to její rysy, záhyby jejího těla. Vypadá to svůdně. Udělala rychlý pohyb. Svůdně, co cože? Co jsem to právě řekla? Ach jo, musím se konečně probrat. Rychle zavrtěla hlavou a sedla si. Maple se díky tomu musela určitě vzbudit. ,,Hezké ráno. Omlouvám se, že jsem ti narušila spánek," řekla omluvně. V srdci však byla stále zmatená svými slovy. Takhle já však nikdy nepřemýšlím. A odkud se vzalo to slovo? No, nebudu to řešit. Řekněme, že jsem ve stádiu pozdní puberty. Měla bych si asi zvykat na podivné city a myšlení. Konečně se sama pro sebe spokojeně usmála. Měla za to, že již našla příčinu. Puberta.
,Doufám, že jsi se hezky vyspala, protože já krásně. Posloužila si jako příjemný polštář," když to řekla, jemně do jejího bokuu čumákem drcnula. Pobaveně vstala, protáhla si nohy a zvesela na Maple hleděla. ,,A moc děkuji za ohřítí. Nebýt tebe, asi bych opravdu umrzla," na tváři se jí objevil vděčný úsměv.

//Loterie 8

Zmatená ležela přitulená k vlčici, která jí dělala v hlavě bordel. Dívala se nepřítomně před sebe s hlavou přitisknutou k její hrudi. Snažila se přemýšlet, proč se tak cítí. Možná je to něco, co nelze pořádně vysvětlit. Jsem přeci ještě jen života nezkušená, ale možná Maple by mohla vědět, ale... co když jí to přijde divný? Bude se cítit trapně, když jí povím, že... nedokázala větu dokončit, protože sama totiž vůbec netušila. Zažívala to poprvé a ona nerada prožívá něco neznámého. Neví totiž, jak reagovat, jak to vysvětlit. Nedokázala to. Určitě je to nějaká emoce a rozhodně je pozitivní. V přítomnosti Maple se cítím... jak když se pírko ve slaboučkém větru nadnáší. Poletuji, cítím se svobodně, šťastně. V její přítomnosti je všechno krásné. Když jí vidím, usmívám se a pociťuji takový zvláštně pozitivní pocit. Je to opravdu dobrá přítelkyně. Dělalo mi velkou radost s ní být na všech různých dobrodružstvích, ale také jsem se o ní moc bála. Snažila se v hlavě nějakým logickým způsobem přijít na to, co to vlastně je. Hlavu si zaplnila těmi myšlenky, že přeslechla vděčná slova od Maple. Rychle zamrkala a mírně zavrtěla hlavou. Nadechla se. Nemá cenu se tím teď zabývat. Asi jsem jen moc unavená a vše moc prožívám. Možná to zjistím později. Vydechla.
Protáhla se a dlouze zívla. ,,Nechce se ti náhodou spát? Mě totiž docela ano. Hlavně vedle tebe mi je opravdu dobře, takže ti nebude vadit, když takhle usnu, že ne?" zářivě se na ní usmála. Pak jen dala hlavu na její zátylek. Svým smyslem jí objala a zavřela oči. Spokojeně si pozvdechla. ,,Takhle je mi krásně," pošeptala, ale slova mohla Maple uslyšet. Pak už jen pomalu upadala do říše snů. Spokojeně a s krásným pocitem.

//LOTERIE 7

Víčka jí klesala únavou. Bylo jí velice příjemně. Cítila se dobře, uvolněně. I když se zmínila o své matce, cítila bezpečí vedle Maple a to bylo vše, co potřebovala. Všimla si, že je jí telpeji a sníh, který měla na sobě roztál, ovšem až když otevřela potřádně oči, aby se koukla, proč jí je tak náhle teplo, nemohla tomu uvěřit. Ohřívala je ohnivá bublina, kterou vytvořila Maple. Ona je dokonalá. Zrak stočila na ni a při tom úsměvu se jí málem zastavilo srdce. Pocítila zvláštní vlnu určité emoce, kterou nedokázala přesně popsat Co to je?. Její srdce se jí rozkočilo a začalo rychle bít. Musela rychle odvrátit pohled, protože nejenom, že její kožíšek byl díky ohřátí vzduchu už telpejší a ona se tolik netřásla, ale ona hořela zevnitř tou emocí, kterou pocítila. Mám horečku? Proč mi tak rychle buší srdce?
Když se zmínila o své matce, Maple, jak očekávala, nijak situaci více nerozebírala, což uvítala, ale jednu věc nečekala. Naklonila se k ní a olízla. Překvapeně se na Maple koukla. Chvíli na jí jen němě hleděla, když jí Maple říkala slova plná podpory. Opět se k ní přiklonila a objala jí vlčím způsobem. Zrychleně dýchala a Maple mohla cítit, jak se jí zvedá rychle hrudník. Uklidni se, uklidni se. Nemohla myslet na nic jiného než na to, že jí olízla. Vylola to v ní výbuch emocí. Nechápala, co se děje. Byla zmatená, ale zvláštním způsobem se jí to líbilo.
Zhluboka se nadechla, nasála její vůni a vydechla jí do kožíšku. ,,Hezky voníš, Maple," přitulila se k ní blíže. Nevím, co to je za pocit, ale vím, že je dobrý, nemohla ovšem zastavit své srdce a rozpálení, které vnitřně pociťovala. Maple je hodná a milá vllčice. Asi je normální tohle pociťovat k někomu, ke komu jsem tak blízko, že?

// sad

// Edit Morf: On to někdo opravdu čte? :O :D