Gallirea - Příspěvky uživatele

// 2/5

Když jí viděla, jak se k Darkii rozeběhla, začalo jí tlouci rychle srdce. Maplein úsměv jí očaroval a ona si připadala jako v jiném světě. Jako kdyby se kolem vše zastavilo, v téhle tmavé noci vše rozjasnilo a byla jen ona a Maple. Jen dvě vlčice, které spolu sdílejí hluboké city. Udělala okolo ní dvě kolečka a vždy se musela za ní s úsměvem ohlédnout. Jako kdyby její oči byly magnetem. Nemohla se vynadívat do jejích jantarových očí, které zářily radostí. Poté však k ní přistoupila a otřela se o její tváře. Ten pocit, který jí spaloval, když Maple udělala něco podobného, byl zase tady. Cítila, jak je celá rozpálená, jak jí bije rychle srdce. Tendence jí obejmout a mazlit se byla mnohem a mnohem větší.
Zasmála se, když podotkla, že jejich hra se změnila. ,,To teda, už jsem se bála, kde všechny jste," dodala, když si vzpomněla, že Derian je se svým milým. Bylo ji velice příjemné, když Maple byla k ní takhle blízko. Kdybychom takhle mohli zůstat napořád. V tenhle moment. Nebylo to jednou, co si něco takoého myslela, avšak tenhle pocit už byl silnější. Pak však na Darkii pohlédla s vážným výrazem. Bála se, že něco takového řekne, ale trochu se jí ulevilo, že už měla s mlhou zkušenosti, stejně jako Darkie, a i když to moc ubližovalo, bylo jasné, že to jsou jen halucinace. ,,Ano, taky jsem měla tu čest to místo navštívit po několikáté a stále to nahání hrůzu. Vlka to až srazí na zem," bylo to smutné a plné emocí, ale ona nechtěla, aby se bavily o smutných věcech. Maple se hned nabídla s objetím a vypadala přitom velice roztomile. Jsem tak ráda, že tě mám. Nadechla se a odstoupila od Maple trochu. Mohlo to její přítelkyni zmást, co se děje, ale Darkie jen nabírala odvahu a hledala správná slova na vysvětlení toho, co jí vlastně chtěla sdělit. Vydechla a podívala se jí upřímně do očí, ze kterých mohla vše vyčíst. Slova nebyla potřeba, ale ona chtěla, musela. ,,Když jsem sem přiběhla, hledala jsem tě. Bála jsem se, že tě mlha pohltila, vnukla ti strašné myšlenky. Ten pocit, že se ti mohlo něco stát, ten pocit, že nejsem u tebe byl strašný. Otočila jsem se a běžela zpátky tě zkusit najít. Potkala jsem cestou Nokta s Wolfganii. Otřeli se čumáky a láska z nich byla vidět na míle daleko. Pak jsem potkala Newlina s Derian. Olízli se a láska z nich také byla vidět na míle daleko. Oba páry byly tak šťastné, tak zamilované, a já v tu chvíli. V tu chvíli jsem pocítila silný pocit prožít tohle s tebou. Všechno. Já..." styděla se. Velice, ale musela ta slova vyslovit. Musela je Maple slyšet, chtěla aby je slyšela. ,,Já opětuji tvé city. Jsem si, jsem si jistá, Maple, že tě... miluji." Vyslovila jsem toooo. Já to vyslovila.

// 1/5

Nikdo na zavytí neodpověděl a ona dostala menší strach. Bála se, že mlha Maple pohltila. Co když ta zlá mlha nějakým způsobem zasadila zlou myšlenku o jejím domově? Co když se teď někde skrývá a třese, protože jí ta mlha zaslepila mysl? Otočila se a chtěla utíkat zpátky ke stromu, jenže v tom ucítila nové pachy. Vlci se vraceli ze stromu. Běžela k nim napřed. Uháněla, protože se chtěla zeptat, co se stalo s Maple, jaktože její pach tady necítí. Potřebovala vědět, zda jí neviděli, než se střemhlav vrhne do té mhly znovu.
Prudce se zastavila a schovala se za strom. Uviděla Newlina jak vesele skotačí okolo Derian. Vypadali vedle sebe opravdu šťastně. Poté se všek Newlin zasekl a došel k Derian. Olízl jí a bylo v tom tolik lásky. Darkie tlouklo rychle srdce. Byla za ně šťastná, jenže její srdce začalo tlouci z jiného důvodu. Bylo to takové pichlavé, protože tlouklo silně a rychle. Já, přeci... já... Rychle se otočila od stromu a běžela dál, když v tom zase prudce skočila za strom, div se nepřerazila. Uviděla Nokta s Wolfganií. Akorát se vítali a dali k sobě čumáky. Vesele mávali ocasy, radostně se usmívaly a láska jim zářila s očí. Její srdce tlouklo ještě silněji. Sama pociťovala tak enuvěřitelně silný, avšak bolestivý pocit. Pohlédla na zem a začala zrychleně dýchat. Já, Maple. Já chci tohle prožívat s ní, znamená to tedy, že? Ach matko, kdybys tady byla a mohla mi tak poradit. Znamená to opravdu lásku? Prožít s ní takové chvíle jako normální páry? Do teď mi s ní bylo krásně, bojím se o ní, když jí nevidím a když není u mě. Ale když u mě je, oh matko, vlci ať mě ochraňují, ale takový oheň ve mně vždy vzplane a srdce začne tlouci. Zrychleně oddychovala, pára jí stoupala z tlamy a jen se pomalu otočila, stále hledící k zemi. Pokračovala pomalu dál blíže směrem ke stromu ponořena v myšlenkách. Náhle ucítila její závan pachu. Cítila, že se vrací a radost jí začala kolova v žilách. Čirá radost. Vrtěla automaticky ocasem a usmívala se. Očekávala jí, protože jí potřebovala něco říct. Já, opětuji tvé city, Maple. Jsem si jistá.

Mám 8 lístků:

KOLO OSUDU - 2
KOLO ODVÁŽNÝCH - 6

Děkuji

<< Osamělý strom

Ta směsice pachů jí stále šálila smysly. Bylo jich tolik, jako kdyby se rozpýnaly celým hvozdem. Netušila, co se děje. Proč se takový počet vlků stahuje k jednomu stromu. Sice vapdá kouzelně a má vábivé barvy, avšak to nemůže být jediný důvod, že? Avšak musela uznat, že když přišli ke stromu, zase se jejich pachy rychle vypařily, takže se nemusela bát nějakého hromadného zaútočení na smečku. To by nám ještě scházelo, aby tu byla "válka" mezi smečkami. Vlastně ani nevím, zda máme dobré vztahy nebo ne.
Zatřepala hlavou a pokračovala dál do vnitru hvozdu. Musela najít Maple a Borůvku. Hra na babu se rychle zvrátila spíše na hru na shovávanou. Ale, naštěstí disponujeme všichni dobrým čichem. Zkusila zavětřit, jelikož ty pachy cizinců už zeslabovaly. Ucítila pach Nokta s Wolfganii. Doufám, že si správně vzpomínám na jméno. Naše poslední setkání nebylo zrovna radostné. Zavzpomínala na den, kdy uviděla sochu své matky. Ale jak si sama řekla u stromu, už dost truchlení. Rozhlédla se po hvozdě. Neviděla a holky necítila. Proto se rozhodla hlasitě zavýt s tím, že doufala, že jí najdou. Nemohla se dočkat, až uvidí Maple. I když to byla jen chvilička, co byly od sebe, měla zvláštní pocit. Takový, kdy vlk nechce od toho druhého ani na krok. Co to jen se mnou děláš, Maple.

// LOTERIE 27 (+ 5 morfoakce, + 6 faliakce)

>> Sarumenský hvozd

Běžela dál s nadějí, že bude mít takhle lepší šanci obklíčit její další úlovek, což byla Borůvka. Bohužel si nevšimla, že se naopak od Borůvky vzdaluje a dostává se na místo, které před rokem navštívila. V tem moment jí však zarazilo, kolik různých pachů cítila, až jí to pomátlo smysly. Stalo se snad tady něco? Cítila mnoho neznámých pachů a žádný nepatřil k rodině, ke smečce, ovšem jeden pach jí zaujal. Jeden, který se sice vytrácel a pomalu nebyl k zachycení. Sigy? On tu byl také? Srdce se jí rozbušilo a ona pocítila nával běžet ke stromu, protože tam jí ten pach naváděl. Co když tam ještě je? Kam zmizel a proč mě nepřišel přivítat. Mysl měla plnou vzpomínek na onoho vlka až zapomněla, co tu dělá.
Pokračovala dál, i když tušila, co jí bude čekat, nebyla však připravená na to, co přijde. Její orientace byla tu tam. Snažila se sice pokračovat rovně, ale sama nevěděla, kam rovně vlastně je. V žaludku se jí udělalo nevolno, jakmile vstoupila do husté mlhy. Pociťovala zvláštní pocit úzkosti a slzy se jí automaticky nahrnovali do očí. Náhle se kolem ní mihl šedý stín. Otočila se prudce za ním, protože si nemohla nevšimnout zelených odlesků. Co to ...? nedokázala dokončit myšlenku protože náhled uviděla před sebou ty nádherné zářivé zelené oči. Oči její matky. Propukla do bolestivého pláče, tělo se jí třáslo. Chtěla se k ní rozeběhnout a obejmout jí, ovšem její smutý pohled jí uzemnil. ,,Mami? Co-co tu děláš?" zeptala se, vzlykajíc. Neyteri tam jen stála a s bolestí v očích na ní hleděla. Vypadala velice zraněně, ale vnitřně. Jako kdyby... ,,Jak si jen mohla. Opustit mě, když si věděla, že mi není dobře? Odejít a nechat mě samotnou v bolestech?" pověděl její hlas, který se jí ozýval v hlavě a zařezával se do každého koutku jejího těla. Slova byly jako ostré nože, které se zabodávaly do jejího srdce. Ne, ona by tohle nikdy neřekla. To není ona. Plakala dál. Sice věděla, čeho je mlha schopná, ale tohle bylo na ní moc. ,,Ty moc dobře víš, že bych tě nikdy neopustila.",,Ale tos právě udělala." Rozeběhla se proti ní. Zavřené oči, vnitřně celá zlomená. Navždy budou v jejím srdci takovéto výčitky a mhla si dokázala vybrat zrovna tu nejhorší. Nenenene, moje matka nebyla taková a není taková. S touto myšlenkou překonala zrádnou mlhu.
Otevřela oči a uviděla ten nádherný strom. Ten klid, to vábení, které jí lákalo i minule. Oči měla však uslzené, duši nalomenou. Zrychleně dýchala a její tělo jí neuvěřitelně bolelo. Vnitřním vyčerpáním prostě padla k zemi a pustila se do pláče. Věděla, že tady nikdo není, netušila však, že by někdo mohl být za ní. Plakala, jak nikdy v životě. Nastal čas, to pořádně ze sebe dostat. Mami, odpusť. Ovšem, když otevřela oči a pohlédla na zářivou korunu stromu, jako kdyby jí otevíral náruč a říkal, že jí pomůže. Jako kdyby náhle nabrala sílu a chuť do života, který se na okamžik vytratil. Mám tu otce, mám tu rodinu, smečku. Mám tu Maple, mám tu přátele. Musím být silná a nedovolit se už nikdy takhle složit. Musím přijmout těžkou realitu, život bez matky. Musím být pro ostatní vzorem. Najednou, jako kdyby odhodlání proplouvalo jejím tělem. To nebylo takové, jako cítila předtím, jako kdyby to byla povinnost. Teď to brala jako svůj životní styl. Něco, co se momentálně stalo jejím cílem v životě.
Předstoupila ke stromu, kde se objevovala zvláštní prohlubeň. Dotkla se ho tlapkou, jako kdyby chtěla stromu poděkovat. Sice tenhle náhlý a silný pocit nedokázal přebít zlomenou duši, ovšem dokázal jí alespoň nějak spojit dohromady. Oči měla stále lesklé a tělo se jí třáslo, ale ona se jen zhluboka nadechla a svoji mysl uklidnila. Tohle byla pro mě zkouška a já jí překonala. Sice výčitky nezmizeli a nezmizí snad nikdy, ovšem překonala jsem se. Měla bych hrdě jít dál. Běžela tedy zpátky, v mysli momentálně Maple s Borůvkou doufajíc, že jí nehledají. Věděla, že momentálně udělala chybu ve strategii, ovšem hodlala je zpátky dohnat.

>> Sarumen
▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
OBJEDNÁVKA
53 + 27 + 6 + 5 = 91 bodů

75 bodů --> 5 lístků
16 bodů --> 240 oblázků
240 oblázků z objednávky + 60 oblázků z inventáře = 300 oblázků --> 3 lístky
▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
CELKEM
8 lístků

// LOTERIE 26
//půjdu už ke stromu, omlouvám se za přeskočení Derian

Darkie se rozeběhla a doufala, že se vlčice rozeběhnou za ní. Zkusila nejdříve být hodně rychlá, jenže co by to bylo za hru bez zábavy se nechat chytit? Proto tedy zpomalila a otočila se na bežící Maple. Usmála se, zastavila se a pokrřila se. Měl hravý postoj, kdy jí zadek směřoval do vzduchu. Noc ovšem stěžovala vidění, ale to neznamenalo, že by měla přestat hrát, že? Nebo že by bylo moc sněhu. Když se však Maple přiblížila, hodila na ní sníh a skočila po ní, takže jí povalila do sněhu. Zakousla se jí jemně do ouška a pak jí olízla tvářičku. Vrtěla vesele ocasem, protože měla ráda, když si s ní mohla takhle hrát, jenže úplně zapomněla na Borůvku. Proto seskočila z Maple a s novou babou, kterou měla teď Darkie vyběhla za Borůvkou. ,,Mám babu. Boj se," křikla vesela na Borůvku a běžela za ní. Zkusila jí pronásledovat, jenže byla rychlejší, ale Darkie se nevzdávala. Rozhodla se jí však načapat a to tím, že jí oběhne. Proto zvolila jinou cestu, ovšem neuvědomila si, že opět navštíví "to" místo.

>> Osamělý strom

//LOTERIE 25

Vlčice řešily, proč asi Darkie neví o Borůvce. Maple vlastně řekla, že jako vlčata máme slabou paměť, což vlastně říkala fakt, který byl znám snad všem, ovšem Darkie věděla, že ona má bystrou mysl a měla jí už jako malá. Borůvka však řekla, že to mohly způsobit jiné okolnosti, osobní okolnosti, které však nijak nechtěla řešit. Pozastavila se však sama nad tím, co říkala. No, možná jsem v té době nechápala chod smečky, ale pokud to bylo podobné jako je to teď, tak si mi přijde zvláštní, že měla problémy. Přijde mi, že všichni jsou otevřeni všem, že vše je v pořádku. Co by mohl být ten problém. Velice jí zajímalo, co mohla Borůvka mít za problém, ale nehodlala se do toho nijak způsobem vrtat. Sama dala jasně najevo, že nechce o tom mluvit. Co jí však potěšilo, že se zde taky narodila. Bylo totiž docela vzácné potkat vlka, co byl zde taky narozen. ,,Je milé vidět i jiného vlka, který pochází z této země. Upřímně narážím pouze na vlky, co se spíše nějakým způsobem dostanou k nám a zalíbí se jim tu," dodala.
Maple a Darkie si vyměnily pár kyselých ksichtíků. Připomnělo jí to mladá léta, kdy byla malinká a drzá a pořád si myslela, že jí svět leží v tlapkách, a že jen ona je ten vítěz, ale tohle bylo jiné. Tohle bylo více hravé a bráno jako vtípek. obě to moc dobře věděly. Borůvka se chtěla začlenit a vyptávala se na hru, jenže v tom Maple upozornila, že je to vetřelec. Když však Darkie zavětřila, cítila i Newlinův pach. ,,Mám za to, že strejda Newlin to šel řešit. Cítím jeho pach celkem blízko i s tím cizím. On to zvládne," dodala, i když v hloubi duše cítila, že by měla spíše pomoci a že to co řekla nezní nijak smečkově. Snad vše proběhne v klidu, jinak budu mít navždy pošrámanou duši. Nedala však na sobě znát pochyby. V tom se spíše otočila na Maple a šťouchla do jejího boku. ,,Máš babu a ty Borůvko, můžeš si hrát s námy!" křikla z vesela a rychle utíkala pryč z jejich dosahu. Spíše od Maple.

//mohly bychom jakože pomalu směřovat k osamělému stromu?

// odepíšu snad dnes večer :)

//wooow, užij si maturitní ples

věř mi, že to bude nezapomenutelný zážitek

a když tak teda za tebe přebírám zodpovědnost

//LOTERIE 24

Připadala jí jako veselá vlčice, protože se usmívala od ucha k uchu. Šla vlčicím naproti a nesla s sebou dobrou náladu. Maple mezitím doběhla Darkii a energie z ní sršela jako nikdy jindy. Musela se usmát, protože jí přišlo, že se staly opět vlčaty. Tak vlastně, já ještě oficiálně nejsem dospělá, že? pomyslela si na okamžik Darkie, ovšem to už došlo k představování borůvkové. Darkie jenom kývla na srozumnění. Věděla, že bude mít asi těžkou chvilku si zapamatovat tak dlouhé jméno, ale to kratší jí vyhovovalo spíše. i když, jednou borůvka, navždy borůvka. Jenže v tom se Darkie pozastavila. Vlčice, tedy Derian řekla, že je tady už třetím rokem a Darkie tomu nemohla uvěřit. Nedokázala si jí s nikým spojit, zejména takový kožíšek uvízne kde komu v hlavě díky tý barvě. ,,Opravdu třetí zimu? Já jsem se právě před třemi lety narodila. Tady, v Sarumenu, ale... velice se omlouvám, pokud budu znít nezdvořile, ale nikdy jsem tě tady neviděla. Tvůj kožíšek nelze je tak zapomenout protože není všední, ale... opravdu si tě nedokážu s nikým spojit," neustále se zastavovala ve věte, protože přeci jen přemýšlela, zda náhodou vlčici přeci jen nezná, ale bohužel. Bu'd jí pamět klamala, nebo prostě zapomněla. Ale to je blbost. Prostě hvozd je veliký, mohly jsme se minout. Poté nechala Maple, aby ona odpověděla svůj příběh, jak se sem dostala. Musela uznat, že o žádných jiných smečkách neslyšela, takže si nedokázala jméno spojit. Darkie ani nevěděla, jak moc je Gallirea veliká, kolik smeček tu je. Jen si pamatovala tu Maharskou, když potkala alfu a Judaye.
Děvčata si povídala o kožíšcích a Darkie se moc nehodlala zapojovat. Přeci jen ony spíše referovaly jedna an druhou, takže se jen sledovala a usmívala se, ovšem se poté Derian otázala, co že to hrají, a to už se Darkie více zapojila. ,,Dávaly jsme si závody, jenže v tom se Maple pokusila schovat. No, nějak jí to nevyšlo," ušklíbla se a vyplázla na ni jazyk. Provokativně tak hleděla na Maple a čekala na její reakci.

// LOTERIE 23

Udiveně hleděla na barevnou vlčici, která jí naprosto zaplnila všechny myšlenky. Nedokázala si jí spojit s nikým. Ale podle toho, co vidím, tak si je dosti blízká se strejdou Newlinem a otec taky neukazuje znaky toho, že by zrovna nabral novou členku. A Ganie se taky tak netváří, kdo to ale je? Jako, dlouho jsem nebyla v lese, takže možná už tu byla dávno přede mnou, ale asi jsme se úplně minuly? Nikdy jsem jí neviděla a to jsem si jistá, že bych si to pamatovala. Takový kožich vlk nevidí každý den. Zajímalo by mě, jak se jmenuje. Borůvka? Oh, borůvky já velice ráda. Mám na ně chuť. Že bych si nějaké vytvořila? Málem přeslechla chichotání od Maple po její poznámce. Zakroutila rychle hlavou a věnovala jí pozornost. Přikývla, jakmilse se zmínila o nevýhodě mít extravagantní kožich. ,,Upřímně, já mám ráda barvu tvého kožichu. Je jedinečný. Takový jsem taky neviděla, takže nač mít nepřírodní barvu? Neříkám, že ta vlčice vypadá ošklivě, ale já mám radši přirozenější zbarvení a to tvoje ti moc sluší. A já vypadám jak pandička, prý, a svůj kožich taky miluji, i když. Pro mě je to občas taky těžké," zasmála se sama sobě. Rozhodně však nechtěla znít, že by jí modrá vlčice nezaujala, ovšem takový kožich by si nepřála. Určitě za to může ten velikonoční králík.
Najendou ucítila dloubnutí do boku. Otočila se na vysmátou Maple, která pokračovala v jejich závodě. Úplně jsem na to zapomněla, prolétlo jí hlavou. Maple už byla na útěku než se Darkie pořádně vzpamatovala. Zase měla pomalý start. Rychle se odrazila a vyběhla za ní, jenže Maple se podařilo šikovně zahnout a ona jí tak ztratila z dohledu. Doběhla na to místo, kde zahla a zastavila se. Nedokázala jí najít, jenže v tu chvíli jí něco napadlo. Zavětřit nemohla, kvůli vítru, ale stopy ve sněhu jí ukázaly, že Maple není daleko, a že zabočila za roh. Ušklíbla se. Hehe, myslíš, že se mi schováš? Zapomněla jsi, že jsem přeborník v taktice, takže to máš spočítaný. Maple nemohla vidět, kde Darkie stojí a totiž nemohla na stoprocent říct, zda už proběhla, nebo ne. Darkie rychle skočila k tomu stromu, za kterým se schovála jak nejpotišeji mohla. Chvilku počkala, než se Maple začala rozhlížet a v té chvíli skočila před ní. ,,BAF!" vybafla na ní a na to se začala smát, protože ten výraz stál za to.
V tom však ušlyšela, jak na ně někdo zakřičel a všimla si, že k nim jde borůvková vlčice? Vyšla jí proto naproti, aby nemusela tolik dobíhat. Se zájmem naklonila hlavu a usmála se. Hlavou přikývla k pozdravu. ,,Zdravím. Já jsem Darkie," představila se jako první a tak započal mezi nimi rozhovor.

//připojte se kdo chcete

//LOTERIE 22

Dívaly se do očí. Bylo to prostě kouzelné. Darkie, jako kdyby se vznášela, ovšem vnitřně, jako kdyby měla válku. Srdce jí bušilo, cítila se opět tepleji než normálně. A vždy v přítomnosti Maple. Když si vzala všechny věci, co se zatím udály, a zkoušela si dávat jedna a jedna dohromady, byla si jistá, že obě vlčice se k sobě dosti mají a Darkie si uvědomuje, že ten cit, který tak silně cítí, by mohla být ta přitažlivost, ta láska k téhle vlčici. Avšak, nechtěla věci uspěchat, i když Maple se jí z citů vyznala, nechtěla zbytečně na všechno tlačit. Takhle se mi to líbí. Je to krásné a cítím, že je to správné. On však najde ten pravý čas, kdy si to vyjasníme. Teď se nechám unášet tím pocitem.
Poté ovšem obě stály už na nohou. Darkie se přeci jen chtěla ujistit a trochu si prohlédla Maple, zda se jí opravdu nic nestalo. V tom však na ni promluvila. Byla nucena se otočit a až teď si všimla hloučku vlků. Poznala svého otce, který vedl s velkou pravděpodobností "schůzi". Pak poznala Wolfganii a strejdu Newlina, jenže tu další modrou vlčici vůbec nepoznávala. Počkat, to je modrá barva? Kam se hrabe červená, ale modrá? Modrý vlk? Šokovaně pohleděla na Maple, když se zrovna také otočila na Darkii. ,,Nemám absolutně žádné ponětí, kdo to je, ale přijde ti logické, aby vlk měl modrý kožich? Matka příroda šla asi na dovolenou a nechala velikonočního králíka převzít roli, protože tohle jinak nechápu."

// LOTERIE 21

Reagovala tak, jak si sama myslela. Usmívala se a hned na to začala kňučet, že jí bolí skoro celé tělo. Darkie, aby hrála stejně, nahodila upřímně lítostivý výraz a kývala hlavou, kdykoli si Maple postěžovala. ,,Mhmm, jeminkote. Chudáčku," odpověděla jí na "ošklivou modřinu". Podívala se i tím směrem, kde by údajná modřina měla být. A jak se dalo čekat, využila možnosti sluhy, ale jiným způsobem, než očekávala. Když si na ní lehla a položila svou hlavu na její hruď, nemohla se tak na ní dívat, ovšem přišlo jí to velice příjemné, a proto udělala jediné. Uvolnila své přední tlapky, které byly pod jejím hřejivým tělem a položila je na Maple. Vlstně si jí blíže přitiskla k sobě. Moc to teda nešlo, ale dělala co jen mohla.Svým tělem trochu pohnula ze strany na stranu, jako kdyby se houpaly. ,,Mhmmmm, moje Maple," řekla, jako kdyby měla svojí hračku. I když Maple nebyla hračka. Byla to nádherná vlčice. Trochu se však bála, jak se jí tiskla na žebra, že ucítí, jak je ve skutečnosti Darkie hubená, ale nakonec myšlenku zahnala. Tisk pouze stikla a překulila se s ní na bok. Usmála se. ,,Jakožto tvůj polštář tímto končím a vrátím se zptáky jako normální Darkie, co říkáš?" přetočila se tak, aby se mohla postavit na tlapky a byla připravena kdykoli pomoci Maple na nohy.

//LOTERIE 20

Byla šťastná, že její nabídku přijala a dokonce se i hravě na n ušklíbla. Svým gestem vyzvala Darkii, aby se za n rozeběhla. Že tě nedohoním? To se pleteš, jenže když se snažila vší silou opřít do svých tlapek a následovat Maple, tak nějak jí to na tom sněhu uklouzlo a ona hodila držku před sebe. Sama sobě se začala smát, protože kdyby tohle někdo viděl, smál by se taky. Zamžourala očima do dálky, jenže Maple byla skoro už pryč z jejího dohledu. Rychle se opět postavila na nohy, oklepala ze sebe veškerý ten sníh a rozeběhla se za ní.
Pomalu dobíhala ten kus, který ztratila, ale bylo jasně vidět, že pokud by obě vyběhly stejně, Maple by vedla. Nedokázala jí předehnat, ovšem mezeru mezi nimy se jí podařilo zmenšit. Soustředěně kličkovala mei stromy, obratně skákala přes kořeny, aby nezavadila tlapkou a nerozplácla se tady. To by bolelo mnohem více, pomyslela si při běhu. Ale náramně jí to bavilo. Krev se jí v žilách rozproudila, srdce bilo do rytmu a ona nevnímala okolí. Zrak měla zamlžený, jak ansadila svou nejvyší rychlost. Milovala tenhle pocit, tuhle svobodu, to...
Narazila do Maple ze zadu, spíše na ní tak nějak skočila a povalila obě na zem. Kutálely se značnou chvíli a tím vytvořily rámus. Darkie si nestihla všimnout, do jaké situace obě vložila. Hlouček vlků byl ještě naštěstí daleko, ovšem hluk to byl hlasitý, že se ostatní museli rozhodně otočit. Maple a Darkie byli propletené na sobě. Darkie ležela na zemi a Maple byla na ní. Trochu se při tom praštila do hlavy, ale nic jí nebránilo v tom, aby se hlasitě zasmála. ,,Já, moc se omlouvám. Doufám, že se ti nic nestalo. Tohle je švanda," i když se o Maple upřímně strala a doufala, že jí nezpůsobila žádnou bolístku, nemohla se nesmát. Byla prostě v dobré náladě a nic jí to nemohlo překazit. Když se však na Maple podívala, otřela se o její tváře a usmála se. ,,Jestli se ti něco stalo, ráda se o tebe postarám a budu ti dělat na pár dní sluhu, jako odškodné." Darkie měla oči jen pro ní. I čich měla zaneprázdněný čucháním její vůně, takže si stále hloučku vlků vůbec nevšimla.

// LOTERIE 19

Měli moment. Mezi nimy to stále jiskřilo a Darkii to dělalo šťastnou. Stále si však nebyla jistá, zda by tohle nazvala pravou láskou. Pořád jí určitý hlásek v jejím nitru říkal, že jí jen divně hrajou hormony a projevuje přílišnou náklonost k Maple, jelikož je to její první nejlepší kamarádka. Ovšem jiný hlásek, který je čím dál silnější však říká, že tohle je možná ono. Kdybych nebyla tak komplikovaná a měla jasno, nepřemýšlela moc na věcmi, asi by pak vše bylo jednodušší. Darkie nijak nechtěl rušit ten krásný moment. Líbilo se jí, jak má Maple zapořený čumák do její srsti. Tím si byly ještě blíže a ona mohla dýchat její vůni a sdílet s ní tělesné teplo. V tom jí ovšem napadla děsivá myšlenka. Co když, to co cítím, láska je, ale otec by to neschválil? Co bych dělala? V hlavě na okamžik měla vymeteno. Nevěděla totiž, o čem by měla přemýšlet, jak by měla na to odpovědět. Avšak nehodlala si tím nic kazit. Mávla nad tím tlapkou, že si to vyřeší později.
Nakonec se od Maple odtáhla. Usmála se a protáhla si celé tělo. ,,Být s tebou je moc fajn. Tohle objímání mi dodává sílu a energii. Mám chuť se trochu někam proběhnout, co říkáš?" cítila, jak jsou její nožky nedočkavé. Běhání, to je její, ale hlavně už opravdu potřebovala protáhnout tělo a dát se nějak do kondičky. Naklonila tedy hlavu mírně na stranu a čekala na její odpověď.