Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vypadalo to v úkrytu docela živě. Jedno z vlčat začalo pištět, plakat a ječet. Chvilku jsem jen podivně dívala, na to malé a nerozumně naklonila hlavu na stranu. Ještě, že křičí jen to jedno a ne všechny na ráz. Už jen tohle vlče má dost silné decibely. Trochu jsem se usmála, když Nokt začal na to vlče mluvit. Díky tomu jsem zjistila, že to vlče jančilo kvůli mně. Nevěděla jsem však, zda to brát pozitivně nebo negativně. To musíme zjisti. Nokt však pak stočil pozornost ke mně. Zeptal se mě na pár otázek a vzal jídlo, aby ho mohl přinést blíže k Wolfi. Ta vlčátka něžně myla. Bylo to tak krásné a kouzelné. Vzpomínky na rodiče, bratra a na mé dětství se mi mihotaly hlavou. Povzdechla jsem si. Ve vzduchu bylo cítit tolik lásky a já jim to moc přála. V tom mi došlo, že jsem ještě neodpověděla na otázky a Nokt mě již vybídl jít trochu blíž. Kdyby to šlo, začervenala bych se studem. Stále jsem nevěděla, jak se v takových situacích chovat a zda to, co dělám, je v pořádku. Pořád jsem pochybovala, že jim narušuji rodinný klid. Přiblížila jsem se o kousek blíže a mohla si tak ty prcky krásně prohlédnout. Dvě vlčátka ležela a měla dokonce i podobná zbarvení. Taková bílo-šedá barva a občas něco dočerna. Vypadala spokojeně. Musela jsem se usmát, ale nejvíce pozornosti si sebralo to třetí vlče. Mari, pokud tuším správně. Takhle jí nazval Nokt. Takže malá vlčí slečna? Usmála jsem se a mrskla potěšeně ocáskem, protože na mě koulela svými kukadly. V tom jsem si opět uvědomila, že jsem ještě nic neřekla. ,,Omluvte mě. Já, nechci vám nijak rušit váš rodinný čas. Jen, procházela jsem se po hvozdě a ucítila pach vlčat. A pak to šlo samo. Moje zvědavost mě nějak ovládla," trhla jsem trochu ouškama. Nadechla jsem se a pak stočila pohled na Nokta. ,,Smečka funguje jak má, akorát moc sma nevím, zda se něco změnilo. Byla jsem totiž chvíli mimo smečku s... Maple," to jsem uhnula pohledem a podívala se na zem. Stud mě spaloval. On vlastně nikdo neví, že jsme... spolu, že? Polkla jsem. V tom jsem si však pomaličku lehla na zem a vrtěla ocáskem. Chtěla jsem změnit téma rychle, jak to šlo. Koukla jsem se na malou vlčečí slečnu. ,,Ty vaše děti jsou tak kouzelné. Jak se jmenují? A jak to zvládáte, oba?" koukla jsem po nich očkem, ale spíše sledovala tu malou, kdyby chtěla něco udělat. Jako třeba zaútočit ze zálohy, haha. To bych pak musela hrát mrtvou. Nebo by po mě skočila a kousala mi ouško. To by asi bolelo. Nebo by prostě nic neudělala, to je taky možnost.

Seděla jsem v té temné jeskyni a čekala na nějakou případnou reakci. Chvilku se nic nedělo a já začala přemýšlet, zda jsem vlastně udělala dobrý krok. Zda vůbec bylo správné sem vlézt. Však já vůbec nevím, jak to chodí s tím, mít vlčata. Já si svůj příchod na svět moc nepamatuji, ale vím, že jsem se pak všude potulovala a seznamovala se s každým a dávala jim tvrdě najevo, že já jsem ta Sarumenská princezna. Musela jsem se nad tou vzpomínkou pousmát. Vlastně, tak nějak celkově jsem se ponořila do vzpomínek, až mě to přinutilo si lehnout na tu studenou zem naší jeskyně. Pamatovala jsem si na Larryho, Setii, Nata a Newlina. S nimi jsem si hrála nejvíce a dělala nejvíce lumpáren. Možná z toho důvodu jsem tak dychtila potom, vidět ty vlčata, protože jsem teď já chtěla být v té roli "tety", se kterou budou dělat lumpárny. Jako bych měla rodičům ukrást spot toho vychovatele, hehe. Ale, asi jsou na tyhle věci stejně ještě malé, že?
V tom jsem najednou uviděla Wolfi. Rychle jsem vstala a zastřihala ušima. Usmála jsem se na ni. Víceméně mi jen oznámila, zda bych mohla ještě počkat a hned odešla zpátky. Nebrala jsem si to nijak zle či osobně. Mít děti musí být náročné, že? Nějakým způsobem mě to zahřálo na srdci, jak jsou starostlivý. Moc jsem se na ty neposedy těšila. V tom jsem však zaslechla, jak Wolfi mluví o jídle a v tom mě to napadlo. Geniální nápad prostě. Já jim mohu přinést jídlo, že? Však jsem lovec! Hned jim něco přinesu. Začala jsem rychle mávat ocasem, protože mě tato myšlenka nabila energií. ,Hned vám něco ulovím!" křikla jsem a rozeběhla jsem se s elánem ven. Na okamžik jsem se v mysli pozastavila, zda to křiknutí bylo vhodné, ale pak jsem to hodila za hlavu a vyběhla z jeskyně.

mimo jeskyni
Odbočila jsem doprava a kličkovala chvíli mezi stromy. Věděla jsem, že bude lepší, kdy do sebe vrazí nějaké pořádné masové vitamíny. Co tak vím, tak údajně ryba je hodně zdravá ne? To by mělo být pro ní lepší. Běžela jsem tudíž k vodě, protože tam prostě jsou ryby, že? Hlavně to bylo pro mě pohodlěnšjí, z nějakého důvodu. Doběhla jsem tam během chviličky. Řeka byla klidná, což mi umožňovalo se soustředit. V tu chvíli mě však napadlo, že bych mohla použít svojí magii. Tlapkami jsem cítila kořeny, které rostly na dně řeky. Koryto nebylo tolik hluboké, takže to šlo krásně hladce. Vytvořila jsem z kořenů na jedné straně zátarasu a na druhé též, takže byly uvězněné a já už je jen mohla s radostí lapat do své tlamy. Chytla jsem jednu, druhou, třetí, čtvrtou a pátou. To akorát stačilo, abych je udržela v tlamě. Spokojeně jsem se usmála na svou práci. Odvolala jsem zátarasy a ryby dál mohly svobodně plout. Teda jen ty, co přežily. Poté jsem se obrátila a běžela, avšak opatrně, aby mi nespadly, zpět do jeskyně.

jeskyně
Doběhla jsem do našeho skvostného úkrytu. Voda a krev mi kapala z tlamy, jak ty ryby byly mokré a mrtvé. Ocas se mi vesele pohyboval ze strany na stranu, když jsem docupitala k jejich vchodu. Nechtěla jsem být nezdvořilá a vlítnout jim tam, i když jsem pro ně měla jídlo. Takže jsem ty macaté ryby odložila na zem před vstup, aby si je vzali. Spokojeně jsem si poodešla a sedla, kdyby náhodou ještě něco chtěli. ,,Přinesla jsem vám jídlo!" řekla jsem dost nahlas, aby mě slyšeli, ale dala jsem si pozor, abych úplně nezakřikla. Přeci jen mohli spinkat.

//doufám, že nijak nenarušuji chod postů a nevěděla jsem, zda se čeká na mě :D

Představte si, jak přijdete domů a vaše mamka zrovna peče vaši oblíbenou buchtu. Otevírá troubu a opatrně ji vytáhne z trouby. Ta vůně, ta krásná sladká vůně, která vám vždy připomene domov. Cítíte to? Oh, počkat! Říkáte, že to neznáte? Tak to jedině, že vám vaše matka nepeče, či jste vlkem samotářem, ale tomu tak být nemusí! My pro vás máme řešení! Sice vám nic neupečeme, ale rozhodně se u nás budete cítit jako doma. Jsme jedna velká rodina, která jen čeká s otevřenou náručí na další členy, aby se naše smečka mohla rozrůst. Přidej se k nám, do Sarumenu!

//trochu mimo kontext, ale kdy tu bylo možnost dát like, tak jich Cynthia má ode mě hned několik, boží :D

Já a škola, well. Technicky vzato bych tento rok měla dokončovat bakaláře, psát práci a mít konečně u jména Bc., ale dostala jsem se na obor, který mi vůbec nesedl. Po první zkouškovém jsem si řekla, že tomu dám šanci, ale skutek utek a já se cítila hrozně. O jaký obor se jedná? Mezinárodní teritoriální studia. Zní to jako shit? Ano! Proto jsem se rozhodla s utrpením skoncovat a jít za svým snem, což bylo studium koreanistiky. Já se tam hlásila už v roce 2017, kdy jsem maturovala, ale brali jen 16 lidí a já skončila 18... O DVĚ BLBÝ MÍSTA (pardon). Ale, je pravda, že jsem se na to absolutně nepřipravovala a v té době jsem vůbec netušila, jak chci pokračovat se svým životem. Teď mám nějaké to tušení (alespoň) a rozhodla jsem sena to připravit. A HÁDEJTE, kdo skončil na třetím místěěěě?? Takže, jsem se dostala na "vysvěný" program a začnu zase od začátku. Lidi mají na moje rozhodnutí rozdílné názory, ale já to nijak neřeším, protože pro mě je tohle správné rozhodnutí / správná cesta.

<< Sarumen

S nadšením jsem běžela, jakmile jsem zachytila stopu vlčat, která byla čerstvě narozená. Byla jsem strašně moc ráda. Zvedlo mi to náladu do výšin a to jsem je ještě zatím neviděla. Mám takovou radost, že bych si i povyškočila. Smečka se nám rozrůstá! Máme tu vlčátka a ještě od tak úžasného páru, ale ostatně i New a borůvka jsou krásní a já s Maple, ale my nebudeme mít vlčátka. Na chvíli mě povalil smutek, jelikož mi až te'd došlo, že my dvě nerozšíříme svoji krev. Nebudeme mít rodinu. Povzdechla jsem si, ale rychle jsem zatřepala hlavou. Blbost. Tohle je naše rodina a vlčat tu je dostatek i pro nás dvě. Jedno si ukradneme, hehe! Musela jsem se sama pousmát nad tou myšlenkou, jak byla tak bláznivá a prostě nereálná. Bylo vidět, že mi to v tuhle chvíli moc nemyslelo.

Doběhla jsem ke skalisku a cítila ty pachy tak silně, až mě to skoro bolestně udeřilo do čenichu a můj ocásek se rázem rychle rozkmytal. Šla jsem pomaličku dovnitř našeho úkrytu. Nevěděla jsem zda někdo spí, co se děje a hlavně jsem již vůbec nechtěla nikoho vystrašit a dělat potíže. Co když jdu nevhod? Co když nesmím vidět vlčata, dokuď plně nevyrostou? Co když... Zakroutila jsem hlavou a nadechla se zhluboka. Minula jsem vchod do místnosti, kde je mamčina socha, která střeží celou jeskyni, celý Sarumen. Pousmála se. Koukni na to mamčí. Rozrůstáme se. Otočila jsem hlavu a vydala jsem dál. K místnosti Bet. Zůstala jsem venku, ani jsem se nesnažila nakouknout, abych nebyla nezdvořilá. Nechala jsem, aby Nokt nebo Wolfi šli za mnou. Kdyby náhodou něco, ať zbytečně nedělám problémy.

// vůbec, já jsem stejně na dovolené, takže si klidně hezky odpočiň a naber síly

Probudila jsem se z dlouhého spánku. Pomaličku jsem začala mrkat a velice dlouze zívla. Mezitím jsem si i zároveň protáhla přední tlapky. Rozhlédla jsem se okolo sebe a pomalu mi docházelo, že jsem vlastně zpátky ve hvozdě. Jak jsem se sem... Kde je Maple? Vstala jsem rychle, když jsem si začala vzpomínat, že jsem jí naposledy viděla vlastně u hranic. Už si ani přesně nevzpomínám, co říkala a zda vlastně vůbec něco řekla o tom, že někam jde, ale tam jsem jí viděla naposledy. Zkusila jsem začenichat, ale necítila jsem její pach, ovšem byly tu jiné. Poblíž jsem cítila Newlina a o něco dál byl můj otec, Derian a Aseti. Neměla jsem však náladu vběhnout mezi ně a konverzovat. Přepadl mě smutek a strach. Kde je má Maple? Kam mi zmizela? Otáčela jsem se dokola a čenichala v naději, že ucítím jen závan jejího pachu, ale ona prostě tady nebyla.
Svěsila jsem uši a můj ocas také povadl. Šouravým krokem jsem šla směrem ke skalisku, kde jsme měli úkryt. Je malá pravděpodobnost, že tam bude, ale počkám na ní tam. Rozhodla jsem se a pokračovala jsem dál v cestě, ovšem jak jsem se blížila, cítila jsem Wolfi a Nokta a pár dalších neznámých pachů. Byli cítit, zvláštně. Kombinací Nokta a Wolfi. A v tom mě to trklo. MY MÁME VLČATA! Musím je vidět, nebo alespoň nakouknout nebo tak něco. Tělem mě zaplavila radost a štěstí. To je poprvé po dlouhé době, vlastně od té doby, co jsem se narodila já, že má naše smečka vlčata. Moc jsem se těšila.

>> Skalisko

// děkuji moc za povýšení a gratuluji ostatním za jejich nové pozice

<< Mahtae

Utíkala jsem za Maple, která bylo vidno do toho nedávala všechno. Je to vůbec hra o tom, kdo vyhraje a nebo spíše, kdo prohraje? Já jí chci dát pusinku, takže chci být poslední, ale co když ona má tu stejnou taktiku a prostě schválně zpomaluje, aby mě mohla celá oblízat? Jak jsem však přemýšlela a koukala na Maple... zezadu, dejme tomu, že se mi prostě zapletly nohy do sebe a já tak trochu chodila slušnou držku, kdy jsem udělala i kotrmelec. Ležela jsem na zemi na boku a postavila se zpět zase na nohy. Dobře, dejme tomu, že tohle bylo součástí plánu, abych mohla být ještě pomalejší a mít tak větší rezervu. Pokud se Maple zeptá, budeme drsné holky. Počkat, proč mluvím v plurálu? Jsem to jen já, ach jo. Maple byla opravdu dost přede mnou, což mě učinilo šťastnější, protože já mohla být ta, co jí oblíže celý obličej.
Když jsem však pokračovala ve svém chodo-běhu, uvědomila jsem si, jak mě krásně hřeje sluníčko, až to skoro pálí. Bylo docela dusno. Vzpomněla jsem si, kdy jsme opouštěly Sarumen. V tu dobu byly první jarní dny, kdy nějak to sluníčko vykukovalo, a teď? Ani jsem si pořádně neuvědomila, jak dlouho jsme byly pryč. O to více jsem se opravdu těšila na hvozd, až tam zůstanu. Tak třeba další rok nevylezu! Když jsem viděla, jak se blížíme k našemu domovu, málem se mi nahrnuly slzy do očí. Já svůj domov tak miluji.

>> Sarumen

<< Jedlový pás

Byla jsem ráda, že Maple na to přistoupila v pořádku a neměla řeči okolo, že by se snad chtěla vrátit a řešit nějaké další možné magie se Smrtí. Popravdě jí nechci dávat žádná ultimáta, protože si mylsím, že něco takového je ve vztahu velice nepřijemné a může to vést až k toxickému vztahu, kdy si nikdo nevěří a podlamuje se důvěra. To nechci, ale mám o ní strach a prostě Smrt... Kdo by tam chtěl jít znova a znova? Však je to velice nebezpečné a to jsem jí sama neviděla a jen mohl cítit tu... smrt kolem. Ani jsem si nevšimla, že jdeme jinudy nebo, že se zrychlil krok. Byla jsem opět na okamžik ponořena ve svých myšlenkách, protože jsem se opět přistihla, že si protiřečím. Hlavně, že jsem předtím říkala, že bychom se neměli řídit stereotypy a udělat si obrázek samy, ale prostě v takovém případě to nelze jinak, nebo ano? Kdybych měla kuráž a šla se tam povídat? Ne, určitě by mi udělala něco hrozného. Maple měla valstně jediné štěstí, že žije. Z myšlenek mě vythl její kouzelný hlas, který měl hravý tón. Nastražila jsem uši, jelikož přes hukot mých myšlenek jí nebylo tolik slyšet. Když jsem však pochopila, o co se jedná, zvesela jsem kývla a zavrtěla ocasem. Narovanala jsem se, následně pak snížila hlavu skoro dolů a připravila se ne můj start.
Vyběhla jsem. Věděla jsem už od začátku, že já budu ta, co bude pusinkovat druhou, tedy Maple, ovšem to mi nevadilo, protože jsem se i docela těšila tomu býti poslední. Maple se dostala přede mě, už hned jak vylezla z vody a to docela ve vodě zápasila. Nijak jsem však nevěšila hlavu a jen s úsměvem běžela dál.

>> Středozemka

Byla jsem moc ráda, že si mě přivinula k sobě a já mohla cítit její čumáček zabořený v mé srsti. Přijemný pocit nahradil ten strach a tu prázdnotu, kteár stačila vzniknout během té chvíle, co se mnou nebyla. Vidíš, jaký dopad na mě máš? Ani nevíš, jak silné city k tobě citím a co vše to se mnou dělá. Ach, Maple. Už se o tebe nikdy nechci bát. Pohled mluvil za vše. Věřila jsem, že to Maple dokáže vyčíst, ale nahlas jsem to říkat nechtěla. Bála jsem se, že vyslovená slova by byla natolik silná, že by nás to nakonec hodilo do smutné nálady.
Konějšivá slova mě přimněla se usmát. Kývla jsem tedy na srozumněnou a otřela se o její tváře. ,,Nebojím se. Jsi tu se mnou a to je vše, co potřebuji." Obě jsme se tedy postavily zpátky na nohy. Já se trochu oklepala a pohlédla jsem na Maple. ,,Už bych chtěla být zpátky doma," řekla jsem s pohledem do dálky a nakonec jsem vyšla za svou milovanou.

>> Mahtae

Jak jsem tam tak polehávala, začala se atmosféra kolem mě otužovat a já mohla cítit tu těžkost. Vstoupily jsme do lesa, kde sídlila sama Smrt a mně se to pomalu, ale jistě dostávalo pod kůži. Je to tu fakt hrozivé a úplně cítím v kostech tu mrazivou smrt, jak se sápe. Rychle jsem se postavila na nohy, které se mi začaly automaticky klepat. Měla jsem strach. V tu chvíli jsem uslyšela výkřik. Maple! Něco se jí stalo! Uši jsem měla v pozoru a chtěla se rozeběhnout, jenže jako by mě nějaká síla táhla zpátky a já pořádně nemohla udělat ani dva kroky. ,,Eeeehh pusť mě! Mapleee!" zakrřičela jsem, jelikož jsem měla strach a tohle místo se mi vůbec, ale vůbec nelíbilo. Zrychleně jsem dýchala, nohy mi ztěžkly a já opět klesla na zem. Bezmocně jsem tam ležela. Jak to, že nemohu nic dělat? Co se to děje? Maple je v nebezpečí a já jsem tu sama uvíznutá. Slzy mi začaly téct automaticky po tváři. Dala jsem hlavu na tlapky. Byla jsem sama, vystrašená, zlomená. Chtěla jsem svou Maple zpátky, pomoci ji.
V tom, jako by se objevilo světlo. Uslyšela jsem její hlas. Pozvedla jsem hlavu a ona tam stála a usmívala se na mě. Rychle jsem vyskočila a svalila jí na zem s tím, že jsem jí začala olizovat a třít svou tvář o tu její. Mohla cítit, že mám mokrou srst díky slzám, ale já teď byla hrozně šťastná. ,,Tohle mi už nikdy nedělej. Slyšela jsem tvůj výkřik a něco mě tu drželo, nechtělo mě to k tobě pustit. Myslela jsem, že jsem tě ztratila. Slib mi, že jsme tady naposledy. Prosím!" podívala jsem se jí vážně do očí, které byly plné strachu, ale i úlevy a lásky. Můj ocásek to dával jasně najevo.

<< Východní Galtavar

Viděla jsem, jak jí povadla tvář, jak se náhle cítila na dně z mé informace o Izarovi a matce. Rozhodně jsem nechtěla způsobit nějaké zlé myšlenky, či smutnou atmosféru kolem, avšak stalo se. Provinile jsem se podívala dolů a svěsila uši. Měla bych se začít kontrolovat, co vlastně říkám a jakým způsobem. Určitě si vyčítá, že tam pro mě nebyla, jenže ona byla. Byla mi mnohem větší oporou, ani o tom neví... Vlastně, měla bych jí to říct, že? Uklidnit ji. Když jsem se chtěla nadechnout a podpořit ji, aby nebyla smutná, začala ona. Musela jsem se usmál a láskyplně jí poté olíznout, když skončila. ,,Ty si mi byla mnohem větší podporou, ani o tom nevíš, každopádně se to nějak stalo. Potkala jsem ho a musím přiznat, že nebyl nijak drzý a jeho sen se mi líbil. A dokázala jsem pochopit, že asi nesedne každým, sám mi o tom pověděl, ale taky si mylsím, že jsem byla jedna zmála, co ho vyslyšela."
Šly jsem dál a dál. Cesta ubíhala a mi tichly. Přesto jsme obě byly namáčklé k sobě a šly bok po boku. Cítila jsem to napětí a takovou zvláštní atmosféru kolem a já dostala pocit, že se něco špatného stane. Chtěla jsem říct Maple, ať nechodí, ať se mnou zůstane čím dál tím více jsme se přibližovali a já mohla plně vnímat přítomnost něčeho mýtického a temného. Ona bude v pořádku. Však tu už jednou byla a Smrt není tak zlá. Maple se mi vrátí. Asi vycítila moji starost, protože se na mě otočila a ujistila mě, že se brzy vrátí, a že stačí, abych tu na ni počkala. Nezmohla jsem se v tu chvíli na slovo. Bylo mi ozkou, ale jen jsem kývla. Když odcházela, přitiskla se ke mně a já cítila její třas. ,,To bude v pořádku," avašak netušila jsem, zda ukliďňuji jí, nebo sebe. Pak už se jen otočila a odešla. ,, Taky tě miluji," houkla jsem již tiše. Nevěděla jsem, zda to slyšela, ale doufala jsem.
Kždy zmizela úplně, našal jsem si jeden kámen, který byl dostatečně velký a mohl dělat takový menší úkryt, kam jsem si lehla a schoulila do klubíčka. Byla jsem z té cesty již dost unavena.

<< Midiam

Měly jsem opět krásnou, romantickou chvilku, kdy se naše těla dotýkaly a já tak mohla cítit to její teplo. Avšak co mě vždy dostalo a z čeho jsem byla vždy omámena, byla její vůně. Velice mě to přitahovalo k ní a volalo. Nedokázala jsem si pomoci, ale k jejímu kožíšku přičuchnout. Bylo to tak osvobozující. Moje. Musela jsem se usmát. Bylo mi velice dobře.
Pak začala mluvit a vyprávět, co se vlastně stalo. Vyprávěla mi o té akci a s kým tam vším byla. Bylo velice překvapující, že se setkala s Wolfi již před smečkou, jako kdyby všechno okolo jí vedlo právě k nám, ke mně. V tom zaznělo jméno, ktére jsem už dlouho neslyšela. Izar? Izar byl také s ní? Panečku, kde jemu konec? Ráda bych věděla, co se s ním vlastně stalo. Poslouchala jsem dále a smála se při všech divnostech. Musela jsem uznat, že určitě zažila spoustu legrace. ,,Znám Izara. Nevím, jak moc jsi ho poznala ty, ale on byl první vlk, se kterým jsem se setkala potom, co jsem se u Života dozvěděla o matce. I když byl sarkastický a mou osobou docela podrážděný, byl docela milý a v tu chvíli mi i pomohl." Nereagovala jsem specificky na její vyprávění, ale ona sama mě vybídla k tomu, abych jí řekla koho znám. ,,Jinak musím říct, že to znělo velice zábavně," zamála jsem se a porkačovala s ní v cestě dál.

>> Jedlový pás

Musela jsem se smát, jak vypadala nadšeně okolo želviček. Třeba se místo vlčátek budeme starat o želvičky. Hahaha... Počkat! Sama jsem se v mysli zarazila. Pohlédla jsem na Maple, která překypovala radostí a já jen ztuhle stála, v mysli vymeteno. Kdybych neměla chlupy, má kůže by byla rudá jak láva. Tak trpně mi bylo, ale zároveň i hezky. Na co to myslím. Ach, u všech velkých vlků, to je nadělení. Rychle jsem zakroutila hlavou a snažila se vypadat cool.
Když jsme obě byly na druhé stráně, otřela jsem se o její tvář, když mě pochválila. Obě jsme pak vyšly a Maple se pomalu začala rozpovídávat o nějaké zvláštní události. Musela jsem se zasmát nad tím, jak to všechno znělo tak podivně zábavně. ,,Ne, ještě si mi nic takového neříkala. Což mi připomíná trochu tu podivnou událost s ježkem, kde jsme se poprvé potkaly. Jak zvláštní to je, že? Ale bez toho obržího ježka bych tě nepoznala.," nenápadně jsem se při chůzi o ní otřela.

>> Východní Galtavar