Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< Jezevčí plácek přes Kierb

Byl jsem naštvaný, přímo pobouřený tímhle vývojem situace. Byla tam taková spousta duchů, ale mně se objeví ten jeden, o kterého jsem doopravdy nestál? Ivan byl ztělesněním všeho, co mi na ostatních vadilo. Nejenom to, že byl o stokrát lepší ve všem, než jsem byl já, ale i ten zbytek… Byl perfektní. Tak perfektní, až mu z toho začalo šplouchat na maják a jediné, na co se zmohl bylo nás všechny zradit. Fakt hrdina. Všechny by nás pozabíjel, kdyby mu to drahocenný otec nepřekazil. Nakonec jediný, kdo v ten moment zemřel byl on. A pochyboval jsem, že o Nině mluvil pravdu. I když jsem teď měl jisté pochybnosti.

Středozemka přes Esíčka >>

4. Jít na Jezevčí plácek a přesvědčit se, jestli je Nina mrtvá

<< Jezevčí hájek

Celé to probíhalo potichu, měl jsem pocit, že mi ten jezevec něco říká. Ale já se nechal unášet tou atmosférou, která byla přímo děsivá. Bylo to velmi mlžné místo, jako kdyby mezi nebem a zemí. Nebo peklem, to záleželo. Jezevec mi vyprávěl něco o tom, že tady můžu potkat zesnulé vlky. Překvapeně jsem se na něho podíval a pomalu přikývnul. Dobrá…
Pak jsem tady zůstal docela sám. Sem tam jsem viděla záblesky vlků, kteří ke mně nepatřili, byli to cizí, kteří se chtěli podívat, jestli nejsem náhodou jejich syn nebo tak něco. Ale Nina nikde. Už už jsem to chtěl vzdát, ale to jsem v dálce spatřil svého bratra. Ivan. “Cyril…“ špitl a postavil se proti mně, nevypadal jako moje siluety, ale vypadal jako normální vlk. Možná trochu pobledlý. “Kde… kde je Nina?“ zeptal jsem se, ale hleděl jsem na něj trochu nevěřícně. A vůbec, nebyl jsem si jistý, jestli zrovna jeho chci vidět. “Nina? Myslím, že tu hledáš ve špatným světě,“ smál se mi a já jen skřípal zubama. “Viděl jsem jí umřít! Tak jako jsem viděl umřít tebe! Ty sobče jeden prolhanej,“ zavrčel jsem na něj. A Ivan, ten jeden darebák se mi jen vysmál. “Nina mrtvá není, jestli je, tak je teda v jiném mrtvém světě. A ty? Ty jsi pořád stejně tvrdohlavý a hloupý jako si byl dřív,“ dodal.
A to bylo všechno, co jsem potřeboval vědět. Rozhlédl jsem se kolem sebe, ale nic jiného, kromě mých siluet nikde nebylo. Nikde ani živáčka ani neživáčka, co by mě zajímal. Ale hlavně ne Nina. Pan jezevec tuto nepříjemnou situaci vycítil a raději mě odvedl pryč.

Tenebrae přes Kiërb >>

<< Hadí ocas přes Mahar

Dostal jsem se na území, které jsem možná párkrát prošel, ale nedával jsem mu moc velkou váhu. Švihl jsem ocasem a rozhlédl se kolem. Všude byla jenom díra v zemi od nor přerostlých hlodavců. Oblízl jsem si čenich a zkusil se podívat, jestli bych si nějakého třeba nemohl ulovit. Když jsem jednoho spatřil, zíral přímo na mě. Ale klidně. Vůbec jsem nechápal, co mu sakra je, proč neutíká nebo nevrčí? Zamračil jsem se a málem jsem po něm vyjel. To jsem ale netušil, že se za ním objevila skupinka vrčících duchů. Mně nemohli nic udělat, ale i tak jsem se jich lekl. Jezevec mi ale věnoval významný pohled, jako by si žádal, ať za ním jdu. A tak jsem raději šel.

Nechat se odvést jezevcem >>

<< Zrcadlové jeskyně přes Zrcadlové hory

Ten jeskynní komplex byl naprosto nádherný, ale ani jsem nepochyboval, že v něm strašilo. Stoprocentně. Můj hlas se tam rozléhal a bůh ví co by mohl probudit. A v hlavě se mi rodil celkem vtipný nápad. Mohl jsem přesvědčit nějaké ostatní vlky, kteří by se nechali zlákat a zastrašit. Rozhodně bych někoho takového najít mohl! Mohl bych je zkusit přesvědčit, že tam straší. Což byla vlastně tak nějak i pravda. Co jsem mohl vědět!

Jezevčí hájek přes Mahar >>

<< Esíčka přes Zrcadlové hory

No dobře. Tak jsem to netrefil. Ale Wizku tu nebyla a já jsem byl trošku smutnější, než předtím. Hrozně jsem si přál, aby tu někdo byl. Už to byla doopravdy doba, co jsem si mohl s kýmkoliv doopravdy popovídat. Povzdychl jsem si a obrátil pohled někam do dáli. V tom se ale objevila silueta staré vlčice, stála poblíž nějakého vchodu. Pomalu, hezky opatrně jsem se vydal dovnitř a vlčice se mi stala průvodkyní.
Ale nepřipravila mě na tu naprostou nádherou, která se mi rozlila před očima. Překvapeně jsem zamrkal, ale neudělal jsem ani jeden krok vpřed. I když se mě starší vlčice snažila zlákat hlouběji. “Ne, nikam nejdu,“ zavrčel jsem, ale následně se lekl své vlastní ozvěny. A to mi stačilo na to, abych se raději vydal zase pryč.

Hadí ocas přes Zrcadlové hory >>

<< Roh hojnosti přes Středozemní pláň

Nakonec mě za euforie přeci jen trochu opustila a já se ocitl zpátky tam, kde jsem svou cestu začal. Nebo skoro, těsně vedle. Pozastavil jsem se, abych se napil a pak jsem zase pokračoval po břehu říčky esovitého tvaru zpátky do toho zarostlého lesíku. “Nino?“ zvolal jsem, ale žádný duch se kolem mě neobjevoval. Asi spinkaj, nebo tak něco. Ale rád bych si teď s někým popovídal. Možná bych mohl zkusit trefit tam zpátky, kde jsem potkal Wizku, třeba tam bude ona, nebo kdokoliv jiný.

Zrcadlové jeskyně přes Zrcadlové hory >>

<< Mušličková pláž přes Magický palouk

A tak moje skromné cestování pokračovalo cestou necestou přes další, velmi milé místečko, kde bych se klidně moc rád zabydlel, kdyby tu byla nějaká smečka. Akorát, že nejbližší byla pořád někde tam dole na jihu a pochyboval jsem, že by se nějaká smečka odvážila takhle blízko nějaké druhé. Rozhodl jsem se, že se prostě proběhnu. A ten vítr v srsti mi doopravdy bodnul. Poskakoval jsem jako divý a poprvé za dlouhou dobu jsem se necítil svázaný minulostí i budoucností. Dokud jsem nikoho nepotkal, byl jsem to jenom já. A to už mi asi taky lezlo na mozek, protože bych přísahal, že jsem si minimálně jednou pěkně vejsknul.

Esíčka přes Středozemní pláň >>

1.Projít si celý jižní okraj mapy
(Tenebrae, Tmavé smrčiny, Prstové hory, zpěvné věže, Konec světa, Popelavá pláž, Miniaturní lesík, Eucalyptový les, Staré meandry, Tajemná louka, Slunečná pláž, Magický palouk, Mušličková pláž) 13/13

<< Magický palouk

Ten spánek mě okamžitě probudil. Cítil jsem se naprosto odpočatý, a tak jsem mohl další místo prozkoumávat naplno. Mezitím, co jsem všude čmuchal a hleděl do dáli na horizont, uvědomoval jsem si, že jsem zatracená drama queen, která spoustu věcí jen zveličuje a přehání. A taky pořádný bručoun, který se pomalu nestará o nikoho jiného než sám o sebe. Možná, že bych to dokázal změnit, ale to jsem si nejdřív potřeboval najít někoho, kdo by mi pomohl. Nějakého toho kámoše. Wizku, ač byla velmi milá, tak to byla přeci jen o kus starší vlčice, která měla svoje zásady, které nesedí k mým. I když… Co takový Varja a Ivy? Oba jsem je bral jako své bližší kámoše, které jsem si tady na Galirei udělal. Mohl jsem je třeba seznámit… A pak doufat, že se spolu budou přátelit a budeme mít svůj přátelský kroužek! Nad tou myšlenkou jsem se zazubil a zavrtěl jsem ocasem. Tak to udělám. No nejprve jsem si musel najít cestu zpátky.

Roh hojnosti přes Magický palouk >>

1.Projít si celý jižní okraj mapy
(Tenebrae, Tmavé smrčiny, Prstové hory, zpěvné věže, Konec světa, Popelavá pláž, Miniaturní lesík, Eucalyptový les, Staré meandry, Tajemná louka, Slunečná pláž, Magický palouk, Mušličková pláž) 12/13

<< Slunečná pláž

Dostal jsem se na naprosto nezvyklé místo. Už od pohledu to tu vypadalo celkem podobně jako v meadrech, akorát, že toto místo bylo naprosto zarostlé vším možným. Chvilku jsem jen tak pochodoval kolem a přemýšlel, jestli bych se mohl zrovna tady uchýlit k spánku. A nakonec jsem si našel jedno pěkné místečko, vyšlapal si kolečko a doprostřed něj položil i své sklíčko pro štěstí. Doufal jsem, že mě ochrání před nočními můrami a já se budu moct konečně pořádně vyspat. I když to nevypadalo kdovíjak nadějně. Byl jsem tak unavený a nevyspalý, až mi z toho bylo špatně a ještě nějakou chvilku jsem nemohl vůbec usnout.
Nakonec se mi to podařilo, usnul jsem sice jen na dalších pár hodin, ale spánek to byl o dost kvalitnější a o dost klidnější. V dálce, jako kdyby mělo každou chvílí svítat a já jsem se tak spokojeně protáhnul a rozhlédl se kolem, jestli na mě něco nehodlá útočit. A naštěstí ne. Usmál jsem se a vstal. Kamínek jsem nechal na svém místě jako takový malý dárek zdejším za nechání mě na živu a vydal jsem se dál.

Mušličková pláž >>

1.Projít si celý jižní okraj mapy
(Tenebrae, Tmavé smrčiny, Prstové hory, zpěvné věže, Konec světa, Popelavá pláž, Miniaturní lesík, Eucalyptový les, Staré meandry, Tajemná louka, Slunečná pláž, Magický palouk, Mušličková pláž) 11/13

<< Tajemná louka

Raději jsem se tedy vyhnul území smečky obloukem, ale díky bohu jsem to pořád mohl vzít kolem moře, a tak jsem se neměl šanci ztratit. Pořád jsem ale hleděl do toho vrbového lesíka, jestli tam třeba někoho nezahlédnu. Ale jestli tam někdo byl, byl dostatečně hluboko na to, abych si jich nevšimnul. I když… I takhle na podzim tu bylo celkem teplo. A nedokázal jsem si představit, jaké to tu musí být v létě, kde se teploty dostávají do astronomických výšin. A tak jsem nad tou myšlenkou, že zrovna tady by mohl být můj druhý domov rychle zavrtěl hlavou. Beztak všichni jižané byli nesnesitelný paka. Uškrnul jsem se sám pro sebe a raději znovu přidal do kroku, ignoroval jsem těch několik hezkých, barevných sklíček, které jsem po cestě potkal. Až na jedno doopravdy krásné, které jsem si vzal do tlamičky a rozhodl se ho nést s sebou alespoň kousek cesty. Jako takový token pro štěstí, aby mě tu nenašel nějaký člen té smečky z vrbového lesíka a nevyhnal mě. I když… Teoreticky tohle území nepatřilo jim, jenom je hezky lemovalo.

Magický palouk >>

1.Projít si celý jižní okraj mapy
(Tenebrae, Tmavé smrčiny, Prstové hory, zpěvné věže, Konec světa, Popelavá pláž, Miniaturní lesík, Eucalyptový les, Staré meandry, Tajemná louka, Slunečná pláž, Magický palouk, Mušličková pláž) 10/13

<< Staré meandry

Nejistě jsem švihnul ocasem. Tohle místo mi přišlo naopak od těch meandrů naprosto nepřívětivé, ba děsivé. Něco mi tu nehrálo a chtěl jsem zmizet. Zkusil jsem si svou magii, jestli budu moct zmizet celý, ale jediné co se mi podařilo bylo částečné zmizení několik částí mého těla, ale jen nachvilku. Bylo to, jako kdyby tohle místo naprosto potlačovalo veškerou existenci magií, vzalo je, roztříštilo na kousky a některé z těch střípků si nechalo, ale jiné to zase navrátilo původnímu majiteli. Tak jsem se cítil. Jako kdybych svou magii neovládal úplně. Naprosto skvělé místo, kde si zkoušet magii, ale tak co, zkusit jsem to musel. Raději jsem tím pádem přidal do kroku, ale jen co jsem se málem vrhnul do vrbového lesíka, ucítil jsem silný pach smečky. Možná, že bych se tam mohl… Ne. Ne. Možná někdy jindy, ale bylo dobré vědět, že i takhle jižně se nachází smečka ve vrbovém lese.

Slunečná pláž >>

1.Projít si celý jižní okraj mapy
(Tenebrae, Tmavé smrčiny, Prstové hory, zpěvné věže, Konec světa, Popelavá pláž, Miniaturní lesík, Eucalyptový les, Staré meandry, Tajemná louka, Slunečná pláž, Magický palouk, Mušličková pláž) 9/13

<< Eucalyptový les

Dalším místem byly meandry, které obzvláště takhle na podzim vypadaly, jako z nějakých starých příběhů. Naprostá pohádka. Oči jsem měl otevřené dokořán a chvilku jsem tam jen tak stál a pozoroval tu nádheru, která se přede mnou rozlévala. Tohle by bylo ideální místo k nějakému dospávání, ale upřímně s tím pochybným lesem za zády jsem se necítil dostatečně bezpečně na to, abych si tady ještě lehnul a spal. Zavrtěl jsem proto hlavou a hledal místo, kde bych mohl řeku překročit. A no… Měsíční svit mi ukázal cestu sám, nádherně vystouplé balvany, jako kdyby tam čekaly jen na mě! Usmál jsem se a všechny je lehce přehopsal na druhou stranu. Ale musel jsem trochu přichvátnout, pomalu jsem padal únavou a nepochyboval jsem, že mě brzy dožene. A tak jsem se vydal na další cestu. V dálce jsem dokonce viděl i vodopád, který sladkou vodu spojoval se slaným mořem. Doopravdová nádhera.

Tajemná louka >>

1.Projít si celý jižní okraj mapy
(Tenebrae, Tmavé smrčiny, Prstové hory, zpěvné věže, Konec světa, Popelavá pláž, Miniaturní lesík, Eucalyptový les, Staré meandry, Tajemná louka, Slunečná pláž, Magický palouk, Mušličková pláž) 8/13

<< Miniaturní lesík

Pořád jako kdybych to viděl celé před sebou. Nina a její hebký, vlčecí kožíšek, jak se řítí přímo dolů do rokle. Bál jsem se, tak moc jsem se o ní bál. A tak jsem skočil taky. Jenže já jsem skákat nechtěl. Tenkrát při té lavině jsem Nině chtěl pomoct a chtěl jsem hrabat tam, kde jsem cítil její pach. Ale ta zpropadená Gallirejská magie! Musel jsem kopat nějakou černobílou vlčici, která mě sotva zajímala! Aby si jí vykopala ta její straka, já jsem chtěl pomoct své sestře. Ale její tělo už bude nejspíš navždy pohřbeno v té rokli… Nebo… Co to vlastně říkala ta Lilac? Že její tělo tam nebylo? Možná, že se Nina doopravdy stala pouhým duchem, cestovatelem, který sotva pozná klid v duši. A proto teď strašila mě. I když možná můj provizorní hrobeček pomohl a teď už měla sestřička kde odpočívat s moc pěkným výhledem.
Teď jsem měl ale další problémy. Potřeboval jsem se uklidnit a přinejlepším uklidit na nějaké klidné místo, kde by se mi dobře spalo, přinejlepším bez nočních můr.

Staré meandry >>

1.Projít si celý jižní okraj mapy
(Tenebrae, Tmavé smrčiny, Prstové hory, zpěvné věže, Konec světa, Popelavá pláž, Miniaturní lesík, Eucalyptový les, Staré meandry, Tajemná louka, Slunečná pláž, Magický palouk, Mušličková pláž) 7/13

<< Popelavou pláž přes Konec světa

Pořádně jsem si protáhl všechny končetiny, protože mě po takové dlouhé procházce začaly pořádně bolet. Asi bych se někde mohl taky pořádně prospat a upřímně se mi tohle místo zdálo naprosto ideální, únavou jsem padl k zemi a usnul jsem, jen co se mi podařilo se stočit do klubíčka. Jako kdyby mi ani nedošlo, že mě cokoliv může zabít. I když v tenhle moment mi to bylo asi pěkně jedno. Nebo očividně.
Zdálo se mi o tom nejhorším, co se vlkovi může zdát. Nebo alespoň mně, totiž jsem viděl Ninu. Byla docela živá a docela šťastná. Zubil jsem se na ní a společně jsme skákali ve sněhu. Zimní radovánky, to se mi moc líbilo. Poskakovali jsme a hráli jsme si, než Nina skočila a najednou se propadala do rokle. Volal jsem na ní, štěkal jsem. Dokonce jsem zjistil, že jsem byl teprve malým vlčkem. Bez rozmyšlení jsem skočil za ní.
To byl moment, kdy jsem se probral. Bylo to uprostřed noci, mohla uběhnout hodina, maximálně tři. Byl jsem celý zpocený a rozklepaný, ale nutně jsem potřeboval pokračovat dál.

Eucalyptový les >>

1.Projít si celý jižní okraj mapy
(Tenebrae, Tmavé smrčiny, Prstové hory, zpěvné věže, Konec světa, Popelavá pláž, Miniaturní lesík, Eucalyptový les, Staré meandry, Tajemná louka, Slunečná pláž, Magický palouk, Mušličková pláž) 6/13

<< Konec světa

Chtěl jsem zuřit, ale nezmohl jsem se na nic víc než na chabé vzlyknutí. Vzlyknutí někoho, jehož život pomalu přestával mít smysl. Nic mi smysl nedávalo. Ani to království, ani nějaká stupidní Borůvková smečka. Vůbec nic! Měl jsem sto chutí s tím doopravdy seknout. Chtěl jsem v životě mít někoho, komu bych se mohl svěřit a koho bych mohl mít vlastně doopravdy rád. Ale nikoho takového jsem nepotkal, nikdo takový mě nechtěl. Byl jsem až moc arogantní, až moc… Bůh ví jaký, ale rozhodně jsem nebyl takový, aby se semnou někdo chtěl dlouhodobě kámošit, natož se mi svěřovat.
Celkově bylo svěřování se divoký koncept pro někoho jako jsem byl já. Nevyrůstal jsem v úplně bezpečném prostředí, kdy bych mohl něco říct a zůstalo by to jen mezi námi. Vyrůstal jsem někde, kde se hrálo o život, každý den byl nový boj o přežití. Sakra! Vždyť jsem sotva vlastně tušil, jak takové království funguje v praxi. Znal jsem ho jen z matčina školení, jinak nic.

Miniaturní lesík přes Konec světa >>