Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Připsáno 25 mušlí

//Připsány 2 křišťály, 1 perla

//Připsány 2 křišťály

//Připsáno 15 mušliček

//Připsáno 6 drahokamů

//Připsáno 7 drahokamů

//Připsáno 25 květin

//Připsáno 25 květin

//Připsáno 25 květin

Mířily jsme pryč. Nechtěla jsem vidět, co se tady stane. Věděla jsem, že to nebude nic dobrého a to mi stačilo. Jenže už nebyl čas. Přesně, jak rybovlk předpověděl. Křupání a rupání vyvrcholilo hlasitou ranou, která už se ignorovat nedala.
Stejně jako Kaya jsem se automaticky ohlédla. Ani jsem o tom nepřemýšlela, prostě mi hlava cvakla dozadu a já uviděla... něco. Něco, bez čeho bych se klidně obešla. Bez čeho bych přežila celý zbytek života a mohla umřít jako šťastná vlčice. Z pukliny se ven natahovalo obrovské chapadlo. Kroutilo se a snažilo se zřejmě puklinu rozšířit, aby se mohl dostat ven zbytek těla té... bytosti.
Zůstala jsem na chvíli jako zkoprnělá a dokázala jsem jen zírat na tu hrůzu, která se snažila vyvalit z hlubin. Co teď do háje? Kaye se rozsvítilo dřív, než mě. Naštěstí jsem rychle pochopila, co se mi snaží říct. Ten černý kámen, co ležel v písku! Nevzpomínala jsem si, co se s ním stalo a tak bylo nejspíš jen šílené štěstí, že jsem ho zrovna v tu chvíli tlapou nahmátla.
Pochybuju, že to ještě zastavíme, blesklo mi hlavou, ale jiný nápad, než vrátit kámen, kam patří, jsem neměla. Chňapla jsem po něm a vrazila ho do podstavce, div jsem si nevyrazila zuby. Chapadla se o mně otřela, ale kamínek zaklapl spokojeně na své místo.
Všechno zastavilo. Všechno ustalo. Celé moře jako by se nadechlo... a pak se náhle jeho síla vzepjala proti nám. Ne ničivě, ale nezadržitelně. Tlačilo nás to k hladině? Musela jsem doufat, protože se nedalo bránit.

//Připsáno 11 mušlí, 3 křišťály

//Připsáno 25 květin

//Připsáno 5 květin

//Oceňuju vizuální efekty :D
Připsáno 7 drahokamů

//Připsány 2 křišťály, 1 perla