Příspěvky uživatele

< návrat zpět

"O ne, co když to byla nějaká proklatá příšera!" zvolala jsem teatrálně a praštila se tlapou do čela a po vzoru Ilenie jsem se začala paranoidně rozhlížet. Rázem jsem zapadla do své herecké role... což také obnášelo mluvit patřičně praštěným způsobem. "Ach, neboj se, má dra-há kamarádko," mírně jsem se zadrhla, protože jsem už měla velice blízko k tomu, abych se v zápalu divadla prořekla. "Já nás před tím zlem ochráním, nás všechny, neboť já, chrabrá Cynthie III. zvaná, eeee, Zmijí tesák, jsem ta nejlepší a nejsilně-" Jenže naše zábava byla vzápětí utnuta. Horami se rozlehlo zavytí a byl to hlas, který jsem okamžitě poznala. Hlas, který jsem... nesnášela. Lennie. Zdálo se, že prokletá tu možná není příšera, ale my dvě s Ilenií. Jak jinak, než kletbou, si vysvětlit, že každá hezká chvikla měla tak krátké trvání? Že musela být vzápětí ukončena vždycky nějakou katastrofou? "To je Lennie," otočila jsem se útrpným výrazem na Ilenii, zatímco Sirius už se ozlomkrk hnal horami za voláním své matinky. "Nejspíš jde o ten lov." Zachraň mě, Ilenie. Cynthia III. zvaná Zmijí tesák na tohle asi nemá nervy. Jenže co naplat... Jak řekla má drahá polovička, nebylo na výběr.
"Já taky... Mrzí mě, že tvůj pobyt ve smečce začíná takhle," sdělila jsem jí zcela upřímně. Jenže tohle byl prostě Ragar. Jedna pitomá událost za druhou. Rozebírat to ale už nebyl čas, protože před námi se objevila skupinka vlků. Savior, Starling, Sirius... a samozřejmě Lennie. "Zdravím," pozrdravila jsem všechny a dala si záležet, aby pohled, který jsem věnovala Jiskřičce, byl co nejvíce neutrální. Nechtěla jsem vyvolávat nějaké spory hned na začátku. Nechtěla jsem je vyvolávat vůbec. Přesto mi vřela krev už jen při samotném pohledu na vlčici. Můj výraz se ale změnil v lehce zmatený, když se Savior zmínil o Sigym a Siriovi. Ilenii nejvíc šokoval fakt, že si dědek plete svoje děcka, ale mě spíš zarazilo to druhé jméno. Sigy? Ten zatracenej vrahounskej úchylák je tady? Jo, je to jasný. Jsem prokletá.

Probudila jsem se uprostřed lesa, který pohlcovala tma. Pouze mihotavé světlo měsíce mi osvětlovalo cestu. A mezi stromy právě mizel čísi ohon... ohon někoho, koho jsem nutně musela dohnat. Nevěděla jsem ani pořádně proč, ale bylo to hrozně důležité. "Hej! Stůj!" Rozběhla jsem se tam. Ve tmě mezi stromy jsem skoro nic neviděla, ale slyšela jsem kroky toho, kdo přede mnou utíkal. Utíkal a smál se přitom. Pro něj to byla hra, ale já byla k smrti vyděšená. "Počkej! Počkej! Nenechávej mě tady!" Uvědomila jsem si, z jaké zvláštní perspektivy se na svět dívám. Byla jsem jen malé vlče. Ztracené."Vrať se!" Můj tenký hlásek se rozléhal mezi stromy, ale odpovídaly mu jen ozvěny toho rozjařeného smíchu, které chvíli přicházely zprava a chvíli zleva, mátly mě a nutily běhat v kruzích ve tmě, ze které se po mě sápaly pařáty a hnáty tvorů, jež jsem si ani nepřála spatřit. "Já se ztratila," zafňukala jsem a padla na zem. Ze tmy se náhle kdosi vynořil. "Hej, pískle," řekl. "Co trojčíš? Jsme všichni přímo tady." Zvedla jsem uplakané oči. Opravdu byli. Minar, Bouře, Zywi. Ale než jsem stačila něco říct...
...otevřela jsem oči. Nebyla jsem v žádném lese, nebyla jsem vůbec ztracená. Spíš pravý opak. Probudila jsem se za hřejivé přítomnosti své partnerky a vlčete, které by nás správně mělo nenávidět, ale zatím to vypadalo, jako že se tak nestane. Milé. Přivřela jsem znovu oči, připravená klidně ještě dřímat. Jenže Ilenie po mém boku brzy zmizela a tak jsem zraky znovu rozlepila. "Dobré - uaaah - ráno," zívla jsem a mlaskla. Protáhla jsem si nohy dopředu, ale žádnou větší snahu vstát jsem prozatím nevyvíjela. Konec konců Sirius se taky ještě válel, tak co. "Zajíc? Asi ho-" Zarazila jsem se a došlo mi, o co tady jde a že jsem to málem pokazila. "Noo, to je teda fakt divný," otočila jsem hned. "Že by se jen tak sám od sebe ztratil?"

Já na lov určitě půjdu, akci s Cynthií asi řešit moc nebudu

S očima přivřenýma, unavená událostmi posledních dní, už jsem málem odpadla, když se od Siria ozvala slova, která mě přiměla znovu otevřít fialkové zraky. Má nás rád. Usmála jsem se, ale taky to trochu zabolelo. Jak dlouho mu to asi tak může vydržet? Lennie mu to zatrhne, to je jasný, a řekne mu, že jsme krávy a blbky a... Zatřásla jsem hlavou. Ilenie dokázala zaeragovat lépe, olízla vlčka, který se k ní tulil a cosi mu tiše zašeptala. Pošimrala jsem krátce vlče špičkou oháňky, ale to už dávno vytuhlo. Měl toho dost a nebylo se co divit. Kdybych já měla takovou rodinu, spala bych asi pořád. Jen abych s nima nemusela bejt.
Sirius byl v limbu a já se teď bez větších obav mohla přitisknout k Ilenii. Je škoda, že se musíme tak skrývat, pomyslela jsem si, hrdinně utlačujíc do pozadí myšlenky na to, že před pár měsíci bych pravděpodobně byla ochotná vlky v podobných vztazích naházet do šuplíku podivínů a hříček přírody. Že bych se snad učila toleranci? Ha. Divné věci se dějí na světě. Je jasný, že Savior už to ví. A Rowenka Tupěnka. Takže to promptně vykecá zbytku rodinky a budem mít peklo. Ale... my to tak nenecháme. Nenecháme si kálet na hlavu od nějaké... nějaké... pcha. "Já taky," opětovala jsem Ilenii olíznutí tváře. "Ani nevíš jak." A vzápětí jsem už i já odplula do říše snů.

Sirius vypadal fakt hrozně. A to celé bylo vinou jeho sestry, jejíž chování bylo prostě... no zkrátka Rowena byla asi taková, jaké bych očekávala, že vlče Lennie a Saviora bude. Na zabití. Ztropí scénu, otráví bráchu a pak prostě vymázne. Bezvadný. Naštěstí to vypadalo, že i když je jejímu více vyvedenému sourozenci špatně, umírat se ještě nechystá. "Ále pvoffímtě," pokusila jsem se o uvolněné mávnutí tlapou, zatímco tlamu jsem měla stále zacpanou zajícem, takže to celé asi vypadalo spíš uboze a marně. Seš chudák, že ses narodil do takový famílie. Takováhle bezva šou bude celej tvůj život, dokud od nich teda nezdrhneš.
Brzy se před námi objevil potůček a Sirius se k němu hned vydal, jen co mu Ilenia pomohla slézt ze svých zad. Počínala si tak... jemně. Přistihla jsem se, že se uculuju jako pitomá, když jsem náhodou zase jednou zahlédla tu druhou stránku své drsňácké partnerky. A už byla tu, vedle mě. Přitiskla jsem se k ní, když mi zavrtala čenich do kožichu a spokojeně vydechla. "Já vím... Není to tady snadný, ale jsme na to dvě, ne? Ono to půjde." Ano, s většinou vlků jsem tu nevycházela. Pominu-li svou rodinu, pak to opravdu byla celkem bída. Lennie, Savior, Nym, Rowena... pak tu byla Severka, která mi zas tak nevadila, Starling - kdoví, co ten si o mě myslel, a taky staroušové. Kdoví, jestli ti ještě vůbec žili. Docela dementní nápad, bydlet v horách, když je vám sto padesát a trčej z vás kosti na všechny strany, ale kdo jsem, abych jim do toho kecala, žejo.
Trhla jsem sebou, když se náhle Ilenie odtáhla. Už jsem se chtěla tázat, co že jsem to vyvedla, ale šlo jen o Siriuse. Konkrétně o to, že se muchlujem za jeho zády a asi bychom neměly. On se o nás ale nezajímal, místo toho se statečně pustil do zajíce. Hodnej. Brzy s tím ale byl hotov a vypadalo to, že zcela nepřekvapivě odpadne. "Zdřímnout? Jo, jasně," vypravila jsem ze sebe a zamířila k těm dvěma. Hlavou se mi mihla rychlá myšlenka na Sheyu. Jestlipak taky ještě spí? Musíme ji pak zkontrolovat. Ale určitě je v pohodě. Už není malá. "Až se vyspíš, bude ti určitě mnohem líp," broukla jsem směrem k Siriusovi a posadila se vedle Ilenie. Neodolala jsem, musela jsem se k ní aspoň rychle přitisknout. "Miluju tě," zašeptala jsem tak tichounce, jak jsem dokázala, doufajíc, že Sirius už aspoň dříme a nebude nás vnímat, i kdyby ten tichý ševel mého hlasu zaslechnul. Pak jsem přivřela oči. Teď snad bude chvíli klid.

Lov se zdařil. Konečně. Bylo vidět, že jsme kompetentní a že za naše předešlá selhání jsme vůbec nemohly - ne, že bych si to potřebovala dokazovat, bylo to totiž jasný jako letní den. Vyměnili jsme si s Ilenií výmluvné pohledy, culily se jako puberťačky a já už si říkala, že to risknu. Jen krátký přituleníčko, co asi pozná takovej S- "Siriusi," vydechla jsem s obdivuhodnou směsicí znechucení, rezignace a starosti v hlase, když vlče dokonale pohřbilo veškeré romantické myšlenky tím, že obrátilo naruby svůj zmučený žaludek. Povzdechla jsem si a ucítila tentokrát dosti zřetelnou lítost k té hromádce neštěstí, co se klepala na zemi vedle svého potupného díla. "To se stává," řekla jsem a snažila se moc neohrnovat nos. Smrdělo to tady jak v opičárně... ale nemělo smysl z toho obviňovat chudáka Siriuse, který měl dneska teda fakt debilní den. Zato Rowenka zatracená by potřebovala rozšvihat vrbovým prutem prdel na kaši, kráva nevyvedená. Tohle je všechno její vina.
Ilenia zamířila pro trávu na zamaskování místa činu a já věnovala Siriovi pokud možno povzbudivý pohled. "Hele, tohle není žádná ostuda, každej občas hodí šavli, no," pokrčila jsem rameny. "Zapiješ to a odpočneš si a budeš jako novej." To už si ho má drahá polovička soukala na záda. Tiše jsem si povzdechla... byla jsem moc ráda, že tu je se mnou. Všechny tyhle katastrofy jsem doposud musela řešit sama. Popadla jsem do tlamy zajíce. Byla by škoda ho nechat přijít nazmar a Sirius se bude stejně muset najíst, až se mu udělá lépe. "Thudwy," zamumlala jsem s plnou tlamou a zamířila k místům, kde protékal horský potůček. Když mě Ilenie rychle olízla, stačila jsem se o ni jen spěšně otřít, než zase zmizela z mého dosahu. I já tebe. Zajíc v tlamě mi ale znemožnil to vyslovit nahlas.
Nebylo to daleko. Položila jsem zajíce na břeh a podívala se na Ilenii se Siriem. "Tak. Tady se napij a vypláchni si tlamu, hnedka to bude lepší." Vlčata. Pořád jen blijou a... no. Ještě, že to neviděla Sheya. To by bylo jiný dramátko. Měla jsem dojem, že má dcerka měla pořád ještě trauma z Poblijóna a další podobný zážitek bych jí vážně nepřála. Takže jsem byla jedině ráda, že spí pod převisem - kvůli ní i kvůli Siriovi.

Poté, co Sirius navzdory všeobecnému názoru, že by to dělat neměl, ochutnal ohnilé maso, rozhodla se Rowena, že je teda jako definitivně uražená a konečně vysmahla, načež ji následoval i Savior. Hlasitě jsem si vydechla. "Tak. To bychom měli," odfrkla jsem si. "Teď ta svačina." A ta už byla vskutku potřebná. Sirius se totiž začínal už poněkud hroutit, dokonce natolik, že se musel opřít o Ilenii. Díky moc, Rowenko. Tak strašně ses o bráchu starala a bála, že je na tom teď stokrát hůř, než kdybys ho nechala na pokoji. Pindo jedna pitomá. Vypadal fakt špatně a narozdíl od jeho sestry, kterou bych nejradši skopla s rozběhem ze skály, mi ho bylo i celkem líto. Nojo. Asi nemůže za to, že má dementní rodinu. V tomhle případě jsem se možná - fakt jen možná - s těmi předsudky unáhlila. Ne, že bych si teda chtěla tohle vlče adoptovat, ale... no, byl celkem snesitelnej, což i tak bylo samo o sobě malým zázrakem.
Oplatila jsem Ilenii pohled. Sorry... Doufala jsem, že už to brzy bude vyřízeno, předáme Siria do rukou jeho právoplatné rodiny a nazdar. "Půjdem," přikývla jsem souhlasně a vyrazila za Ilenií se Siriem. Ucítila jsem zajíce a rychlým pohledem jsem se ujistila, že to samé zaznamenala i má drahá polovička. Pokývla jsem na ni... a pak už šlo všechno hladce, když už tu nebyl žádný uřvaný sabotér, který by to kazil. Ilenia zajíce obratně nahnala přímo ke mně a já po něm skočila ze zálohy. Rafla jsem ho za krk a do tlamy se mi nahrnula krev. Neobtěžovala jsem se šetřit ho naživu pro malého vlčka, pochybovala jsem, že v sobě má ještě dost síly na to, aby dorážel zajíce. Prostě jsem zvíře držela v sevření, dokud se nepřestalo hýbat. Pak jsem ho položila před Siriuse. "Tady máš," přistrčila jsem zajíce tlapou blíž. Pak jsem se obrátila na Ilenii. "Jsme bezva tým," ušklíbla jsem se a potlačila v sobě touhu naklonit se k ní a olíznout jí tvář. Teď to nešlo... možná později.

//Já dávám hlas Roweně

Sirius vypadal, že každou chvíli zkolabuje hlady, Rowena ječela jako ta největší pipka v horách (ano, počítám do toho i Lennie - a sebe) a Ilenia vypadala, že ji poslední nitky trpělivosti dělí od toho urazit malé fúrii hlavu. No prostě bezvadný. Co víc bych si mohla přát? Vzápětí se navíc Rowena ještě vydala pryč, "shánět jídlo sama" nebo jakýho čerta. Tázavě jsem povytáhla obočí Saviorovým směrem, který se ale nezdál být příliš vzrušen. Jo tak. Už se ti jedno vlče ztratilo, jo? A to ti přijde normální? Měla jsem dojem, že když se mi ztratila Sheya a vrátila jsem se do hor bez ní, byla jsem ta nejhorší a terč všeobecné kritiky. Kousla jsem se ale do jazyka, abych si to nechala pro sebe. Aspoň pro jednou jsem si mohla připadat, jako že mám morální převahu a dokážu se nad věci povznést.
Ohlédla jsem se na Ilenii. Nebyla jsem moc hrdá, že jsem ji zavlekla do celé téhle lapálie. Na druhou stranu aspoň viděla, s jakými šoumeny se tady musím vypořádávat na denním pořádku - a pořád ještě se mohla rozmyslet, že odtud raději prchne. Jakkoliv jsem si nepřála, aby to udělala, asi bych se jí po tomhle moc nedivila. Možná bych i běžela s ní, jen bych si vyzvedla ze skal Sheyu. Mohly bychom být... lesby na útěku. To zní dobrodružně, ne? Byla jsem ale dost stará na to, abych věděla, že dobrodružství zní dobře jen teoreticky. V praxi se jedná o spoustu spaní na dešti, bolavých zad, bojů o žrádlo a tak vůbec.
Rowena se brzy vynořila z lesa a cosi s sebou táhla, cosi, co jsem cítila už na sto honů. Ohrnula jsem čumák. "Tak to je delikatesa," pronesla jsem nad křepelkou, kterou zřejmě zabili už za Krále Klacka a byl zázrak, že vůbec držela po kupě. Což si zjevně uvědomovali všichni, vyjma slečinky samotné. Už jsem ani netušila, co mám na to vůbec říct. Situace už asi nemohla být horší. Ale Ilenia se pustila do její záchrany. "Fajn, jestli nad tím fakt chceš mít kontrolu, pojď s náma. Ale musíš držet klapačku." Ne, že bych byla nadšená, že s námi Rowena půjde, ale jinak to asi nešlo. "A asi se celkem projdeme, protože zajíci zas utekli," oznámila jsem. Aby ne, když tady je tahle... Je si Savior jistej, že vypadli z Lennie? Neojel spíš někde nějakou sirénu? Zatřásla jsem hlavou a nasupeně vyrazila po pachu kořisti - už naposledy. Buď to bude úspěch, nebo ne. Tak jako tak, znovu už to nedělám. Nejsem žádnej blbej kašpárek.

Já jsem pro, taky souhlasím, že discord by byl asi nejlepší. Co se týče data, absolutně netuším, jak to budu na podzim mít, tak... bych se prostě buď připojila nebo ne :D Každopádně minimálně po večerech bych čas mít měla.

Ilenia vypadala dost nafučeně kvůli Roweninu výstupu a já jí to rozhodně neměla za zlé. Nejradši bych toho spratka popadla a zaklepala s ním, až bych z ní vytřásla duši, jenže to jsem jen tak udělat nemohla. Byla jsem ovšem připravena se přes to zkusit přenést a zajistit poklidný lov alespoň pro Siriuse. "Fajn, tak jdem na to," přikývla jsem, když mi všichni potvrdili, že jsou připravení. Ještě jsem rychle k Ilenii vyslala omluvný úsměv. Nechci tě do toho tahat... Kéž bych měla magii myšlenek. Jenže neměla, a tak Ilenia stále musela lušit z mých pohledů, co jí chci říct.
Už jsem se začala plížit směrem k zajíci, když se tady zase objevila ta uječená malá pizda. Stočila jsem uši dozadu, když na nás začala cenit zuby. "Laskavě klidni hormon, děvenko!" varovala jsem ji. "Takhle se s dospělýma nemluví." Jenže to už se do toho vložila má partnerka, která... no, wau. Upřímně jsem nedokázala nic jiného, než mlčet a poslouchat to kázání, které se z ní vysypalo. A už tu byl Savior, mumlající cosi o pudu sebezáchovy. A co výchova? Tu to taky nemá, že? Harant zatracenej. Počkala jsem, až Ilenie skončí. Vztek na tu malou krysu ve mně vřel. A navíc mi neušlo, co si ta malá dala dohromady... a co pochopil i Savior. Opětovala jsem mu chladně jeho zkoumavý, vlezlý pohled a jen s vypětím všech sil jsem se ubránila, abych na nikoho z přítomných v tu chvíli nevyslala tu magii, o které nevím, co dělá. "Saviore," procedila jsem místo toho mezi zuby, aniž bych uhla pohledem, "laskavě si zpacifikuj dcérenku a odtáhni ji někam, kde nám nebude narušovat lov, protože jestli něco takovýho udělá ještě jednou, můžu se ti na to doopravdy vykašlat, ať už je to moje zodpovědnost nebo ne." Myšlenky mi ale bloumaly někde trochu jinde. Savior už to taky ví a vykecá to Lennie. Nemůžem to utajit. Nejde to. "Jdem. Do třetice všeho dobrýho. A ty," blýskla jsem naštvaným pohledem po Roweně, "se už do toho nemontuj. Bráchu ti vrátíme celýho a nepoškozenýho. A když nás necháš, tak i nakrmenýho."

Tak i já přispěji svým názorem... :D
Akce za mě byla super. Nikdy jsem s digitálem moc nedělala, tak to byla celkem dobrá příležitost to aspoň zkusit - i když to bylo trošku o nervy, dělat všechno myší, což... byla část důvodu proč jsem tak trochu vzdala realismus :D Určitě by se mi v budoucnosti líbilo zas něco podobného. A taky moc děkuji za štědré odměny <3

"To zní zákeřně," pronesla jsem upřímně - taková magie byla asi pěkná prasárna. Co to je vůbec za magii? Magie sex appealu? Ta by se jistě líbila Ilenii, která se s vervou pustila do vyučování Siriuse, navzdory mým očividným snahám jí naznačit, že je to blbej nápad. Nefungovalo to. Jen jsem stiskla rty, když se dostala ke strkání žížalek do zadku. Sakra, Ilenie, fakt tě miluju, ale občas... občas bych ti jednu natáhla přímo tam, kde stojíš. Přesto jsem se stova ubránila vyprsknutí smíchu, když se na mě otočila, vypadala tak strašně potěšeně, jako vlče, co právě poprvé přeplavalo řeku a čeká na zaslouženou pochvalu. Teatrálně jsem na ni zakoulela očima a zatřásla hlavou, zatímco koutky se mi bezděčně zvedly. Co s tebou mám dělat.
Konečně jsme se dostali k části, kde se začne lovit a přestane tlachat. To jsem si teda aspoň myslela. Jenže to by to lejdy Rowena nesměla celý zkazit. Hřbet se mi automaticky naježil, když ta malá zaječela jako harpyje a zajíci byli v tahu. Pokud jim teda zrovna neexplodovaly hlavy. "Hele, mladá-" začala jsem, ale ke slovu jsem připuštěna nebyla. Savior dcérenku hnedle začal pacifikovat, zatímco Ilenie se ohradila, že pro takovouhle malou kravku nehne ani drápem, za což jsem se mohla postavit. Nesnesitelná pipka. Po mamince. "Jo. Řekla bych, že to zní jako lepší plán. Stejně je blbost mít pět vlků na jednoho zajíce," podpořila jsem svou polovičku a pohlédla na Saviora, který to odsouhlasil. Pod jednou podmínkou, ovšem. "Co by se mu mělo dít?" zabručela jsem. "Já mu ubližovat nebudu, jestli myslíš na tohle, to tě ujišťuju. A když budeš poslouchat," obrátila jsem se pro změnu k Siriovi, "nic ti nehrozí." To teda taky nebyla tak úplně pravda, že. Vlkovi tady hrozilo furt něco. Ale do takových detailů nebylo třeba zabíhat. "Tak pojďme," vybídla jsem Ilenii a Siriuse a obrátila se k Saviorovi s jeho více vypečeným potomkem zády. To bude totální debakl. No, kdo ví. Třeba Savior Junior - pěknej rým, haha... Třeba překvapí.
Vyrazila jsem pomalým tempem kupředu, někam dál, kam snad utekli ti Rowenou vyděšení ušáci, nebo aspoň jeden z nich. "Takže," natočila jsem jedno ucho směrem k Siriusovi. "Sestra ti předvedla, co se dělat nemá. Když se loví, musí se být potichu, protože zvířata nejsou blbý a nechtějí být sežraný." Zachytila jsem znovu pach zajíce a vydala se po něm. "Takže - plán!" pronesla jsem a zamrkala na Ilenii. "My dvě toho zajíce chytnem... asi ho naženu tobě a ty ho čapneš?" povytáhla jsem tázavě obočí směrem ke své partnerce, jestli souhlasí. "A až bude trošku pochroumanej, přijde řada na tebe, mladej. Až na tebe houknem, přiběhneš a zakousneš ho, nebo to aspoň zkusíš. Prostě ukážeš, co zvládneš." Když jsem mu něco takhle vysvětlovala a neměla za zadkem jeho papá, celkem se mi i dařilo překonávat zaryté předsudky a odpor. Pořád jsem neměla ráda vlčata, se Sheyou jako zářnou výjimkou, ale... jo. Jeho sestra byla milionkrát horší. "Takže - všichni připravení? Můžem?"

"No, upřímně ti můžu říct, že jsem to nečekala," zamrmlala jsem směrem k Saviorovi, který se viditelně dobře bavil. Jak dlouho už je tady pro pána mají? Vlčata vypadala už trošku odrostlejší, nebyla to úplná novorozeňata. Je fakt, že jsem tu nějakou dobu nebyla, ale... notak. To nemohli stihnout. A Falion se ani neobtěžoval mě třeba slůvkem upozornit, aby mě nekleplo, až je tady potkám. To fakt dík. "Já jsem vždycky reprezentativní příklad," mrskla jsem ocasem a potlačila myšlenku na všechna sprostá slova a pro její věk nevhodné vědomosti, které jsem za občasné pomoci Ilenie předala Sheye.
Vyrazili jsme, ale Mamlas-něco se ohrazoval vůči jménu, které k němu Savior přiřadil. "Fajn, tak teda Sirius," pokrčila jsem rameny. Chudák starouš asi senilní. Už ani neví, jak se jmenujou jeho vlastní děcka. "Já jsem Cynthia," dodala jsem směrem k oběma vlčatům, ale těžko říct, jestli mě poslouchali. Rowena totiž zjevně stávkovala a Mamlas lomeno Sirius se plně soustředil na to, aby se motal Ilenii pod nohy a vyptával se na vskutku geniální dotazy. Mírně jsem se zděsila, když má partnerka vytáhla opět téma sex appealu, kterým ne zase tak dávno docela traumatizovala Sheyu. "Ehm, hm, hm," odkašlala jsem si a střelila po ní zoufalým pohledem - Aspoň ne před Saviorem! Jenže ten už ji pobízel, aby to Siriusovi vysvětlila, že mu to aspoň zavře tlamu. Jo. Tak to jsme v háji.
Savior se zřejmě domníval, že ho pomlouvám, kudy chodím. Což bylo upřímně skandální překroucení skutečnosti. Řekla jsem Ilenii, že je to bručoun? Ano. Byla to pomluva? Ne. Byla to čistá pravda. "No dovol," ohradila jsem se rádoby dotčeně. "Jestli jsem něco říkala, tak jedině v dobrým." Jsme přece úplně bezva kámoši, a tak vůbec. Nenápadně jsem zakoulela očima a radši nasála pachy do čenichu. Už jsme sestoupili celkem nízko, takže šance, že si někdo rozláme nohu na pěti místech byla o něco nižší. Tady bychom i mohli něco ulovit. "Cítím tu zajíce," oznámila jsem našemu... ctěnému shromáždění. "Takže se, děcka, chovejte tiše, jinak žádná svačina nebude." Zdálo se mi, že ho i slyším opodál u nízkých borovic. "Nejlepší asi bude," zauvažovala jsem, protože Savior mi žádný svůj geniální plán nesdělil - a taky chtěl, abych byla ten supr čupr příklad a vůbec, "jim to nejdřív ukázat, aspoň toho zajíce pochroumat, a pak ať se zkusej zapojit." Alespoň tak jsem to dělala s Sheyou. A ta se učila rychle. Otázkou bylo, jak moc bystří byli tihle dva.

Jedno z vlčat, ta vlčice, dokonce mělo i dostatek slušnosti, aby se představilo. Takže Rowena. A ten druhej... Ten druhej měl hlad a dal si záležet na tom, abychom to všichni věděli. Mírně jsem se zamračila nad tou nevychovaností. Spratek. Jak taky jinak, že. Má domněnka se totiž ukázala být správnou - přece jen to byli Saviorovi mladí. "Tak to, ehm, gratuluju," zabrblala jsem, ale příliš velké nadšení se mi do hlasu propašovat nepodařilo. Mírně jsem ale pozvedla bradu, když Savior vznesl poznámku o mém postavení ve smečce. "Samozřejmě," přikývla jsem. "Jsem teď delta, takže, jo... I moje starost." Nojo, děvenko, co sis navařila... Holt to musíš nějak překousnout. Radost jsem z těch vlčat ale doopravdy neměla, ačkoliv taky patřily ke smečce. Bohové dík, že nejsem pečovatelka. Stoprocentně by mi je hodil na krk.. I když, mě by asi nevěřil, abych hlídala jeho děcka. Ještě že tak.
Aspoň že přítomnost Ilenie mi dodávala trochu podpory, ačkoliv jsem si dávala záležet, abych na ni moc výmluvně nemžourala. A vůbec jsme se teď musely krotit. Falion byl možná benevolentní a bylo mu asi jedno, že jsme nenormální, ale Savior by si na nás smlsnul a co hůř, vyzvonil by všechno stoprocentně Jiskřičce. Což by byl fakt průser. Vypadalo to, že si to uvědomuje i Ilenie, která se ode mě držela jaksi nezvykle daleko. Poslední dobou jsme se k sobě věčně lísaly, takže to teď bylo docela divný a smutný.
Savior s Ilenií si rychle odbyli počáteční zdvořilosti a pak starouš konečně vyklopil, proč tady vlastně houkal jak na lesy, abychom všichni přiběhli. "Letos by se scénář s prázdnou spíží z loňska opakovat neměl," oznámila jsem mu, potěšená, že jsem konečně jednou taky informovaná: "Falion plánuje v dohledné době smečkový lov." Jenže do té doby jsme taky museli jít a obzvlášť ten... Marast-thor? Tak nějak to bylo, ne? Prostě ten malej vlk vypadal dost hladově. Ne, že by se mi chtělo se starým a jeho zplozenci na lov, ale na výběr jsem asi moc neměla. "Hm, tak teda půjdem," pokrčila jsem nakonec rameny a pomalu zamířila do údolí, dávajíc si přitom dobrý pozor, abych se držela pokud možná z dosahu těch uslintaných malých monster. Tyjo. Moc toho nemuseli udělat, aby se ti znelíbili co? Stačí, aby existovali, rýpal malý hlásek v mé hlavě. Drž hubu. Jsou strašný. Stačí se na ně podívat.