Gallirea - Příspěvky uživatele

Děkuji, klaním se šílencům, co se dostali tak vysoko a prosím odměny nasypat do úkrytu Sinéad

žandě králík vyprdnul 20 oblázků a 20 mušlí :> ✨

Prosím o:
1 lístek za 15 kytiček drahokamů
5 lístků za 50 oblázků

Vše z inventáře Cynthie.

Lehce jsem zakoulela očima. "Jasně, Vlčíšek je nejhodnější, ale to nevysvětluje, proč mi naděluje pořád takovéhle situace," odfrkla jsem si. Celkem jsem pochybovala, že v tom má doopravdy tlapy Vlčíšek - nebo vůbec někdo - ale na někoho jsem to svádět musela, ne? Jinak bych musela přiznat, že celý tenhle cirkus nejen že nemá žádný smysl, ale dokonce ani neexistuje pro ničí pobavení a to už bylo vážně hodně depresivní.
Hnědá cosi zafuněla do listí a potom z haldy vykoukla její zlatá očka. Představila se jako Ivy. Zabručela jsem, že to beru na vědomí a sdělila jí na oplátku svoje jméno: "Cynthia." Možná jsem ho trochu zahuhňala, protože mi začínalo téct z čenichu. Fakt skvělý. Jenže bylo pozdě litovat, že jsem v té chumelenici vůbec vystrkovala čumák, už jsem přes něj dostala, takže smůla.
Ukázalo se, že vlčice, se kterou se choulím v jedné kupě listí, je stejný bezdomovec jako já. Tedy, aspoň jsem to předpokládala. "Jo ták. Tak to jsme tu dvě průšvihářky," odfoukla jsem jeden z listů, který mě šimral na čenichu. "Taky hledáš místo, kam se vrtnout?" To jsem dovedla pochopit, ostatně jsem byla v úplně stejné situaci. Stejně jsem si chtěla nějakou smečku vyhlídnout, jen jsem si to nepředstavovala takhle.
Nastražila jsem uši. "Baghý?" Vybavovala jsem si ji - malá, hnědá, pidlooká. Okřídlená, pokud se dalo věřit aspoň půlce z toho, co Norkoslav vypustil z tlamy. Nesnažil se mě snad přesvědčit o tom, že kdybych chtěla, Baghý mě na zádech ponese přes celou Gallireu nebo co? "Snad ne. Já ji potkala jen jednou, ale nepřišla mi jako ten zakusující typ. Kromě toho se přátelí s Norim, musí mít nervy z ocele," ušklíbla jsem se a tiše zakašlala do listí. Nakrabatila jsem čenich, když říkala, že potřebuju pomoc. Byla to sice pravda, ale nelíbilo se mi to. "No, a ty mi pomáháš, ne? Určitě by nezakousla dobrou duši," sledovala jsem s lehce nechápavým výrazem, jak si ona dobrá duše plácá listí na čelo. "A tykej mi, prosimtě, připadám si jako živoucí fosílie, když mi vykáš," odfrkla jsem si a opřela si hlavu zase o strom. "Takže Baghý tady tomu šéfuje, jo? Tohle teda musí být Borůvková smečka?"

Nebylo zajisté nejmenších pochyb, že se chovám nevděčně, ale nebyla jsem vůbec připravená na takovýhle útok na můj osobní prostor. "Příště mě varuj, málem jsem ti ukousla ucho," zahučela jsem. Celá tahle situace byla jeden velký vtip - a to, že jsem po všech těch letech neuměla pořád ovládat oheň, to byl ten největší vtip ze všech. Achjo.
A mělo být hůř! Někde v lese se totiž pohyboval Nori a mohl se k nám klidně přiřítit každou vteřinou. "To jsem si mohla myslet. Vlčíšku, zač mě trestáš," pokusila jsem se opět vsáknout do kůry stromu, nicméně jediným výsledkem byl pád několika zapomenutých listů na sníh vedle nás. Vořech se nicméně neobjevoval. A neobjevoval. Otočila jsem se na hnědou vlčici, která se po něm rozhlížela. Navzdory všemu jsem tak trochu bojovala s pobaveným šklebem. "No, to je celej Nori, on se zas ukáže, až se to bude nejmíň hodit-"
Chtěla jsem se ještě zeptat, co že vlastně je tohle za les a jestli tu nemají nějakou díru, do které by mě mohli zakopat, ale vtom... přišel podzim? Z vteřiny na vteřinu. "Co?" vyjekla jsem, když na nás strom prostě hodil kupu listí. Zapadla jsem do ní skoro celá a hnědá vlčice úplně zmizela. "Haló? Um- ty hnědá, seš tady někde?" strčila jsem čumák do kupky, ale to už se listí přesýpalo a šustilo, jak se vlčice hrabala ven. Po prvotním šoku už jsem se vlastně ničemu nedivila. "Bezvadný. Tady nás Vořech nikdy nenajde," zafuněla jsem a zanořila se do listí, až mi koukala jen hlava. V listí bylo vlastně příjemně. Ne, že bych se hned kdovíjak zahřála, ale aspoň jsem neměla pocit, že omrzám víc, než doteď. Klepala jsem se dál jak ratlík, ale třeba ani neumřu. Nakonec. Přivřela jsem lehce oči. "To tady máte často, spontánní podzim?"

Zamluvená!

Hezky jsem si seděla u stromu a mrzla. Nebyla to krása? Tak se koukej zvednout, nakvartýruj se jim do úkrytu třeba násilím, jestli musíš! Jenže mně se jaksi... nechtělo. Nechtělo se mi dělat nic. Bylo příjemné sedět, opírat se o strom, hmm-
Škubla jsem sebou a trochu se probrala, když jsem náhle zaslechla cizí hlas. Zamrkala jsem a rozhlédla se kolem sebe, právě včas, abych spatřila, jak se z chumelenice vynořuje mladá drobná vlčice. Hulákala na celé kolo a než jsem se vzpamatovala, už jsem ji měla nalepenou u boku. "Hu-huh?" Pokusila jsem se odtáhnout, ale na druhé straně byl strom. Byla jsem dočista chycená. Připlácla jsem uši k hlavě. "Hej! Já ne-ne-nejsem žádnej mazlík," zadrkotala jsem zuby a zakroutila se jako žížala, ale... vlastně jsem se až tak moc nesnažila osvobodit. Spíš jen tak na oko. Protože teplo, co z ní vyzařovalo, bylo docela příjemné. Hodně příjemné, fajn.
Jenže cosi v mém mozku se pořád snažilo varovně křičet. Krátce jsem si v hlavě proběhla události poslední přibližně minuty a div, že jsem nevyletěla z kůže, když mi to došlo. "Hele, volala jsi předtím... 'Nori'?" vyhrkla jsem na vlčici. Ne, ne, nenene. "Nori jako vlk co vypadá, že jeho máma měla milostnej úlet s kozlem? Určitě ne, že ne?" Pokusila jsem se bezúspěšně zavrtat do kůry stromu. Proč? Proč vždycky? Bylo mi jasné, že jestli tohle Vořech uvidí, už se nepřestane nikdy smát. Nejspíš smíchy pukne. A já se propadnu hanbou do země.

CYNTHIA
9. - 30 oblázků

STÍN
9. - 30 oblázků
13. - 30 mušlí
14. - 50 oblázků
17. - 50 mušlí

ERLEND
2. - lektvar Mírumilovnosti
3. - 370 květin
4. - 25 drahokamů
6. - lektvar Nedotknutelnosti
7. - 5 křištálů
9. -30 oblázků
11. - 10 křišťálů
13. - 30 mušlí
14. - 50 oblázků
15. - vymaxování 1 vlastnosti - síla
17. - 50 mušlí
19. - 2 teleportační lístky
20. - 50 kytiček

CHIARA
1. - 5 perel
2. - lektvar Mírumilovnosti
3. - vymaxování 1 magie - elektřina
4. - 25 drahokamů
5. - 10 perel
6. - lektvar Nedotknutelnosti
7. - 5 křišťálů
8. - 2 hvězdy do vyjímečné magie pod 5. lvl - mimik
9. - 30 oblázků
10. - 2 bonusy štěstí
11. - 10 křišťálů
12. - magie od Života bez hvězd - vzduch
13. - 30 mušlí
14. - 50 oblázků
15. - vymaxování 1 vlastnosti - rychlost
16. - 25 kytiček
17. - 50 mušlí
18. - 2 hvězdičky do magie - vzduch
19. - 2 teleportační lístky
20. - 50 kytiček
21. - magie od Smrti bez hvězd - elektřina
22. - 50 drahokamů
23. - 2 hvězdičky do vlastností - vytrvalost
24. - 25% sleva na speciální magii
za splnění kalendáře prosím 75% sleva

REGIS
1. - 5 perel
2. - lektvar Mírumilovnosti
3. - vymaxování 1 magie - voda
4. - 25 drahokamů
5. - 10 perel
6. - lektvar Nedotknutelnosti
7. - 5 křišťálů
8. - 100 květin + 100 drahokamů
9. - 30 oblázků
10. - 2 bonusy štěstí
11. - 10 křišťálů
12. - magie od Života bez hvězd - oheň
13. - 30 mušlí
14. - 50 oblázků
15. - vymaxování 1 vlastnosti - vytrvalost
16. - 25 kytiček
17. - 50 mušlí
18. - 2 hvězdičky do magie - předměty
19. - 2 teleportační lístky
20. - 50 kytiček
21. - magie od Smrti bez hvězd prosím nepřipisovat nic
22. - 50 drahokamů
23. - 2 hvězdičky do vlastností - obratnost
24. - 25% sleva na speciální magii
za splnění kalendáře prosím 75% slevu

SINÉAD
3. - vymaxování 1 magie - iluze
4. - 25 drahokamů
7. - 5 křišťálů
8. - 2 hvězdy do výjimečné magie pod 5* - mimik
9. - 30 oblázků
11. - 10 křišťálů
13. - 30 mušlí
15. - vymaxování 1 vlastnosti - vytrvalost
17. - 50 mušlí
19. - 2 teleportační lístky
20. - 50 kytiček
22. - 50 drahokamů

JASNAVA
3. - Vymaxování 1 magie - vzduch
7. - 5 křišťálů
8. - 2 hvězdy do výjimečné magie pod 5* - Vlčíškova magie
9. - 30 oblázků
12. - magie od Života bez hvězd - vzduch
21. - magie od Smrti bez hvězd - neviditelnost
23. - 2 hvězdičky do vlastností - rychlost

MATTEO
17. - 50 mušlí
21. - magie od Smrti bez hvězd - bolest

Děkuji moc za kalendář a bohaté odměny

Bylo to super, užila jsem si to a bylo i fajn moct si vybrat úkoly, které lépe sednou:)

Přidáno.

//Thia si tu počká na Baghý - odchytit ji někdo jiný asi můžete, ale není to nutnost :D
//Medvědí jezírka kolem Propadliny

Rozklepaná, zmáchaná a během chvíle promrzlá na kost jsem se probojovávala dál hustou chumelenicí. Snažila jsem se dívat, kam jdu, seč jsem mohla. Nestála jsem o žádné další katastrofy - a že jedna číhala hned o kus dál v podobě propasti v zemi. Už nikdy, bleskly mi hlavou vzpomínky na jedno z mých prvních dobrodružství zde. Na hnusorybu, na sebevražedné krtky, na Lennie. Jestli jsem měla zmrznout, tak ať, ale propadlina si mě nevezme ani náhodou.
Jakmile jsem zahlédla stromy lesa, zamířila jsem tam. Tam nebude tolik fučet, třeba si tam najdu nějaký teplý koutek, kde rozmrznu. Proč ještě neumím ovládat oheň, sakra práce, ale mohla jsem si láteřit, jak jsem chtěla. Zaplula jsem do lesíka.
Pachu smečky jsem si všimla až poté, co jsem urazila pěkných pár metrů za hranice území. Začínal se mi ucpávat čenich. Do háje! Dnešek se vyvíjel vážně krásně! Ale možná to bylo dobře, možná bylo jediné štěstí, že jsem narazila na smečku, protože i když jsem to přiznávala fakt nerada... asi jsem tentokrát potřebovala trochu píchnout. "H-h-hej!" zavolala jsem skrze drkotající zuby. "Jste ta-ta-tady někdo?" Měla jsem zavýt, ale najednou se mi moc nechtělo. Byla mi taková kosa, až to bolelo. Přitiskla jsem se ke kůře nejbližšího stromu na závětrné straně a doufala, že někdo přijde. Že mě třeba odtáhnou do pěkné teplé nory... Můžu jim říct falešný jméno a nikdo nemusí vědět, že to jsem já, nikdo nemusí vědět, že jsem tak blbá, že spadnu v mraze do jezera- Jenže to byla samozřejmě hovadina. Třeba ani nikdo nepřijde. Třeba tady prostě umřu a najdou mě tu tuhou až na jaře. Opřela jsem se o strom čelem a tiše si drkotala zuby. Čekala jsem, co pro mě má osud nachystané tentokrát. Kde byla vůle vzít věci do svých vlastních tlap? Bylo tohle skutečně tím, co se ze mě stalo?

//Borovicová školka přes Středozemku

Nechala jsem Omóriku, ať si dělá v lese co chce a vydala jsem se na cestu... někam. Mohla bych navštívit Sheyu, napadlo mě a srdce mi poskočilo. Už jsem ji dlouho neviděla. Jak se asi měla? Proxima se Saelind už budou určitě velké vlčí dámy... a co když jsem měla další vnoučata na cestě a ani o tom nevěděla? Trochu jsem se tomu pousmála, nemyslela jsem si, že by to tak opravdu bylo, ale vlk nikdy neví. Cokoliv bylo možné.
Jen, co jsem zašla na otevřené pláně, vzal můj nápad s cestou na sever za své. Nebesa se protrhla a začala chumelenice, že jsem skoro neviděla na krok. "Já se na to-" Vítr se proháněl po planině, profukoval mi kožich, bičoval mě ledovými krystalky. Neměla jsem ponětí, kam vlastně jdu. Magií jsem si mohla pomoct, ale upřímně, po ukázce, co jsem předvedla Rice, jsem byla docela vyřízená. Nezbývalo, než si poradit sama. Sklonila jsem hlavu, připlácla uši k hlavě, aby mi do nich nefučelo a se zaťatými zuby jsem prostě šla. Jako paličatý mezek pořád kupředu. Mohla jsem jen doufat, že nakonec vážně někam dojdu. Všechny směry totiž po chvíli naprosto pozbyly smyslu. Chodím v kruhu? Mířím ke srázu? Nevěděla jsem, nevěděla jsem nic, všechno byla jen bílá, bílá, bílá.
Stalo se to dost rychle. V jednu chvíli jsem šla po pevné zemi. Po tom, co jsem považovala za pevnou zem. Měla jsem akorát dost času, abych zaznamenala podezřelé křupání a uvědomila si, co znamená, než se led pod mými tlapami prolomil a já zajela po záda do ledové vody. "Uááá, do pr-" Zběsile jsem se drápala zpátky na pevnou zem, snad mi zmrzla i krev v žilách. "Sakra, sakra, do háje," nadávala jsem, ale už bylo pozdě. Okamžitě jsem se rozklepala jako ratlík, i když jsem se oklepala, jak nejlépe jsem mohla. Nadávky se mi z tlamy sypaly téměř stejně hustě jako vločky z oblohy, ale nebylo to nic platné. Pryč. Pryč odtud, nebo je tohle konečná.

//Borůvka kolem Propadliny

Já se sem drze připojím, ale u Dlouhé řeky je ještě v popisu tenhle kousek:
"Výjimkou je místo mezi Sněženkovou loukou a Západními loukami, kde se koryto řeky rozšiřuje, proud se poněkud zklidňuje a břeh se k řece zvolna svažuje." > na nové mapě to bude spíš mezi Rozkvetlými loukami a Ostružinovou loukou.
A ze Zrádného průchodu je na Eucalyptový les nefunkční přechod (eucaliptový místo eucalyptový)
Thx c:

25. Ochutnej padající sněhové vločky

Zdálo se, že Omórika ztratila zájem. To jsem si mohla myslet. Chvíli jsem se poflakovala kolem, čekala, jestli se třeba nevzpamatuje, ale když se z nebe začaly sypat první sněhové vločky, už to na mě bylo trochu moc. "No, hele, víš co? Já jdu. Jestli chceš ukázat nějaký zajímavý místa, klidně se připoj, ale už tu dál nechci tvrdnout. Prašné cesty volají."
Olízla jsem si čenich, na který mi spadl velký chumáč sněhu a otevřela jsem tlamu, aby mi do ní napadalo pár dalších sněhových vloček. Bylo to osvěžující. "Jestli nechceš, tak čau. Třeba se někdy potkáme v tom tvým lese." S tím jsem jí kývla a vykročila směrem k okraji lesa. Možná to místo s kouzelnou tůní najdu i bez Ričiny pomoci. Nebo třeba taky ne, co já vím. Jisté bylo, že jsem se tu dál nechtěla zdržovat. Byla tu další zima a já ji nechtěla celou strávit jako vyhnanec. Rozhodla jsem se, že než přijde jaro, budu mít kde bydlet. Ať už to bude nějaká smečka nebo jen dutina ve stromě, chtěla jsem mít nějaké místo, které můžu nazývat domovem. Mít se zase jednou kam vracet.
Nechat se vláčet osudem z místa na místo jako list lapený větrem už prostě nebylo pro mě, bez ohledu na to, co jsem se snažila si nalhávat. Nebyla jsem stavěná na věčné osamělé potulky, nějak... jsem kolem sebe asi potřebovala ostatní, aspoň do jisté míry, i když jsem si to nerada přiznávala. Stačilo se ale ohlédnout za posledními pár roky mého života. Jakmile jsem byla sama, plíživě se do srdce začaly vkrádat stíny. Mohla jsem to zaplácávat setkáními, jako bylo to s Adiramem, ale to jsem nechtěla. Chtěla jsem... něco lepšího. Něco jiného. Velká tvrdá Thia chce někam patřit. Fujky, ušklíbla jsem se. Ale byla to pravda. Musela jsem ji přiznat aspoň sama sobě, když už ne nikomu jinému.

//Medvědí jezírka

15 drahokamů na Cold death *i'm so damn weak*

Prodáno

- Cukřík prodán Maple
- Uhlík prodán Varjovi

Hlásím se 2×