Gallirea - Příspěvky uživatele

//Připsáno 10 oblázků a 3 křišťály

//Připsáno 10 mušlí a 2 křišťály

F2: 4) Zkus sirénu přesvědčit, že jí vážně nemůžeš s ničím pomoct. (Napiš post v budoucím čase)

Kaya začne rozhazovat tlapami, rozvíří bubliny a začne se mračit ještě hůř, než kdy předtím, pokud něco takového bude vůbec možné. Pokusí se rybímu vlku naznačit, že s tím nebude chtít mít nic společného, nicméně rybovlk jí, nepřekvapivě, nebude věnovat pozornost. Samotné už se mi bude chtít vzdát snahy ho o čemkoliv přesvědčovat, neboť se bude zdát, že přes veškerou námahu nebude pro nikoho možné upoutat jeho pozornost.
Nakouknu raději na to, co bude dělat u sloupu. Ne proto, že budu celá žhavá do toho rozluštit onu záhadu, ale spíše proto, že mne nenapadne nic lepšího a také budu chtít vědět víc o místě, na kterém skončíme. Uslyším zvláštní šum, který bude přicházet zpoza stěny. Uvědomím si, že to nebude voda. Bude to něco dost možná o hodně děsivějšího. Zazní mi to spíše jako dýchání. Tak to fakt ne.
Nebudu chtít zjišťovat, co bude dýchat pod vodou, co bude propuštěno ze svého vězení, protože klíč bude ztracen. Otočím se na Kayu, ale uvidím, že ona už bude na cestě pryč. Zagestikuluji k vlkorybě něco v tom smyslu, že také půjdu a odvrátím se. Nebudu jí mít jak pomoct, tak co. Ona mě (dost možná nás obě) ovšem odejít nenechá. Místo toho mne začne zase strkat hlouběji do chrámu.

F2: 3) Zkus od sirény zjistit, o čem to vlastně mluví. (Vlož do postu větu, která zní jako dávné varování)

Křupnutí působilo ještě zlověstněji, než oživlé světlo. Kdybych nebyla úplně mokrá, určitě by se mi ježila srst po celém těle. Možná se mi ježila i tak. Podívala jsem se na sirénu, jestli k tomu jako má co říct, ale i když měla, nedokázala se vymáčknout tak, abych to pochopila. "Glug glug glug!" bublaly jsme teď s Kayou obě zároveň a v mém případě bylo možná dobře, že tomu nikdo nerozumí, protože jsem rozhodně siréně nepřála dlouhý život, vlahé dny a příjemné noci. Naopak v tom figurovaly mořské ježovky zabodnuté v nepříjemných částech těla.
Rybovlk, nicméně, na nic nedbal, tak jako celou dobu. Rafl nás a zatáhl do proudu, který nás táhl vpřed. Nevěděla jsem, jestli se mám začít víc bát, nebo naopak na všechno rezignovat. Tyhle dva protikladné stavy se ve mně tloukly a byla jsem kvůli tomu akorát víc podrážděná. Kdož do království mořského vstoupí, do ploutví bláznových svůj život vkládá, zakoulela jsem očima a nechala se dotáhnout až do podmořského chrámu, protože co za jinou možnost jsem měla, žejo?
Že sem nikdo roky nevkročil bylo zcela evidentní. Vypadalo to zde naprosto mrtvě. Přejela jsem pohledem sloupy, které mi trochu připomínaly zříceninu Smrti, ještě to tak, a zachytila pohled Kayi. I její gesto směřované k rybákovi. Pokývala jsem rázně hlavou na souhlas. Šplouchá mu na maják. Teď zrovna cosi kutil u zlámaného sloupu. Nebyla jsem si jistá, jestli chci vědět víc, ale aspoň jsem mu nakoukla přes rameno. Nebo... přes to, co mají ryby.

//Připsáno 25 květin

Ty počítadla se někdy neshodnou no, ale řiď se podle toho, co máme tady :D

//Připsáno 6 drahokamů

//Připsáno 7 drahokamů

F2: 2) Popiš světlo, které vychází z výdutě. (V postu nesmíš použít žádnou barvu)

Rybovlk nás vedl kdoví kam. Plavala jsem za ním, nebo asi spíš za Kayou, ale nevěděla jsem ani, proč to vlastně dělám. Bylo mi to proti srsti, obzvlášť, když naše okolí bylo stále děsivější a děsivější. Nechtěla jsem si přiznat, že se asi víc bojím toho, že bych měla v prázdnotě oceánu zůstat viset sama, zatímco by tyhle dvě odpluly do kšá. Doufala jsem, že se mi ještě podaří přivést Kayu k rozumu, proč by propána následovala tohle... tohle... stvoření? Ani jsem však neviděla, jak se tváří na můj dloubanec. Pohled mi totiž přivábilo malé, nenápadné světýlko.
Skrývalo se v puklině u dna a nejlépe bych ho popsala zkrátka jako nijaké. Něco podobného jsem ještě nikdy neviděla a obešla bych se bez toho i nadále. Něco na to neurčitém světle mi připadalo znepokojivé. Pulsovalo, snad dýchalo. Zdálo se živé.
Ale i přesto, že jsem hleděla přímo do světla, jako by mne najednou objala temnota. Voda mi tlačila na ušní bubínky. Na pár chvil se ticho stalo téměř nesnesitelným, až jsem cítila, jak se mi chce začít řvát, jen abych ho přehlušila. Rybovlk se k nám otočil a tvářil se jako na pohřbu. Vsadím se, že i uhodnu, čí pohřeb by to mohl být. Mluvil ale dál v hádankách. Zamračila jsem se a rozčileně zabublala - buď nám řekni, o co tady jde, nebo jdi do háje! Neměla jsem náladu na rádoby tajemné průpovídky, chtěla jsem vědět, co se děje. Ale ať to bylo cokoliv, vážně to šlo rychle. V hlubinách cosi zadunělo. Zakřupalo. Skály?

Taky bych vám chtěla oběma poděkovat za všechno, co jste pro Gall udělaly (a že toho nebylo nijak málo), za všechen vynaložený čas a úsilí. Snad tu s námi pobudete jako hráčky a nebo se občas mihnete na discordu - a přeju vám, ať se vám daří ve všem, do čeho se pustíte dále <3

F2: 1) Zkus siréně vysvětlit, že jsi tady „omylem“. (Popiš emoci jako přítomnou osobu)

Rybí vlk na nás koukal a přišlo mi, že mi vidí až do žaludku. Nevěřila jsem tomu stvoření ani čumák mezi očima. Neměla jsem v lásce oceán a už vůbec ne velké ryby, i když tahle v sobě měla možná víc z vlka, než z kapra. Nedůvěřivost se vznášela se mnou ve vodě a šeptala mi do ouška, že bychom se měly zdekovat, dokud je ještě čas. Ale byl ještě čas? Podívala jsem se po Kaye a znechuceně jsem si uvědomila, že už je asi pozdě. Byly jsme v tom namočené až po uši. Doslova, haha hehehe, proč zrovna já?
Nemohla jsem dělat o moc více, než černohnědá vlčice, tedy máchat tlapami, krčit rameny a tvářit se, jako bych kousla do něčeho extrémně nechutného. K mému údivu se však vzápětí siréna rozplavala pryč a k mému ještě většímu údivu se Kaya vydala za ní. Hej, počkej! zabublala jsem do vody zbytečně a rozplavala se za nimi, protože to poslední, co jsem si přála, bylo zůstat v moři ztracená sama.
Hnali jsme se všichni tři vodou do míst, která vypadala ještě méně přátelsky, než zbytek mořských hlubin. Šťouchla jsem Kayu tlapou do ramene a naznačila jí, abychom raději pluly nahoru, pryč. Má pozornost však byla vzápětí ukradena tím, co leželo před námi.

//Připsány 2 křišťály a 1 perla

//Připsán 1 křišťál a 1 perla

//Neuznáno, jedna z vět nenavazuje.

//Připsáno 13 mušliček