Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Kaya se taky vztekala na to, co nám osud připravil, ale bylo nám to kolem a kolem houby platné. Už se to stalo a - i když bych ráda věřila opaku - stane se to znovu. "Klidně obojí," škubla jsem rameny a koukala k moři, které se pod šedým nebem tvářilo úplně nevinně. Ale já ti to nežeru, zamračila jsem se na ocelově šedou vodní hladinu a střihla uchem ke Kaye. "Ne, dík. Ať si to vlkoryby pořeší samy. Já mám dost starostí na pevnině." Nebyl to vůbec náš problém, co dělají vlci pod mořem. Však jsem dosud ani netušila, že tam nějací žijí a do našich záležitostí se taky nepletli, takže bych to tak ráda zachovala i nadále.
Chtěla jsem si chvíli odfrknout, než půjdu dál, nechtěla jsem, aby se pode mnou někde v půli cesty podlomila moje nespolehlivá noha. Kaya zůstala poblíž a začala mluvit o něčem, co jsem v první chvíli vůbec nepobírala. "Co? Kytku, šamstra, o čem to-" Z hloubi paměti se mi vynořila vzpomínka na kvítek, který jsem si strčila za ucho cestou sem. Při všem tom shonu jsem na to stačila naprosto zapomenout, ale Kaye to zřejmě utkvělo. "Žádnej šamstr není," odvětila jsem prostě. "Nešla jsem sem na rande." Jo. Na rande jsem nešla už pěkně dlouho nikam a přestávala jsem věřit tomu, že se to ještě někdy stane. Už jsem si pomalu ani nepamatovala, proč jsem na pláž vlastně šla. Nebo proč jsem si strkala za ucho tu kytku. Nesnažila jsem se moc vzpomenout si, určitě to bylo něco stupidního a sentimentálního. "Ale do Borůvky mám namířený taky, takže můžem jít spolu, jestli ti to vyhovuje," máchla jsem neurčitě tlapou, jako že já s tím jsem v pohodě tak i onak. Vstala jsem, protáhla si hřbet a rozhlédla se. Už jsem tady na jihu byla kolikrát, takže najít cestu by nemělo být vůbec nic těžkého. "Jdem?" houkla jsem a skoro ani nečekala na odpověď, prostě jsem vyrazila.

//Eucalyptový les

//Připsáno 25 mušlí

//Připsáno 15 oblázků

//Připsáno 7 drahokamů

//Popelavá pláž

Natáhla jsem krok, abych od moře byla co nejrychleji pryč. Napůl jsem čekala, že z vodní plochy ještě vystřelí chapadlo, chytne některou z nás za kotník a celá věc vypukne nanovo, ale nestalo se tak. Na pláž se snesl naprostý klid, jen ze zatažené oblohy padaly drobné kapičky deště. Jenže už jsem stejně byla promočená na kost, tak co na tom záleželo? Aspoň se nám z kožichů vypláchne ta otravná sůl. Nezastavovala jsem se, nekoukala pro jistotu nalevo ani napravo, jen jsem svižně kráčela z pláže pryč. Už jsem s tím nechtěla mít nic společného.
Teprve až když jsem se vyškrábala bezpečně mezi kamení a skály hor jsem se zastavila a znovu se otočila na Kayu. Otevřela jsem tlamu a ani vlastně nevěděla, co se chystám říct. Co k tomu vůbec dodat? "To zas byla hovadina," zabručela jsem nakonec a kecla si na zadek. Nechtěla jsem se tady moc zdržovat, ale potřebovala jsem si trochu vydechnout před cestou zpátky. "Od moře se už budu radši držet dál," ušklíbla jsem se kysele. "Nejsem moc přesvědčená o tom, že to monstrum jeden kamínek fakt dokázal uvěznit zpátky do skály."

//Připsáno 7 drahokamů a 3 křišťály

//Připsány 2 křišťály, 1 perla

//Připsáno 7 drahokamů

//Připsáno 15 mušlí

//Připsáno 7 drahokamů

//Připsáno 25 květin

Voda byla všude, všude, kolem mně, v mé tlamě, v uších, očích, neměla jsem šajnu, kde je nahoře a kde dole. Nakonec stejně zdechnem, projelo mi hlavou asi tak vteřinu předtím, než mě mohutná vlna překvapivě bezbolestně odložila na pevnou zem. Byla jsem sice zmatená jako lesní včela, ale odplahočit se dál od vody jsem zvládla s přehledem. Po dlouhém pobytu v moři mi tělo najednou připadalo těžké a nemotorné, gravitace mě táhla k zemi s desetinásobnou silou, když už mě slaná voda nenadnášela.
Zabrzdila jsem vedle Kayi a zhluboka se nadechovala. Vzduch mi nikdy nechutnal tak lahodně, plíce ho přímo hltaly, přišlo mi, že se ho nemůžu nabažit. Otočila jsem se k moři a napůl čekala, že uvidím, jak voda vře a vystřelují z ní k nebesům hrozná hnusná chapadla. Těžko se mi věřilo tomu, že vrácení jednoho kamínku na místo všechno napravilo, ale když se nic nedělo už delší dobu, musela jsem uznat, že možné to asi je. Možné bylo všechno. "Asi jo," řekla jsem nakonec. "Pro mě teda určitě, už tady nebudu ani minutu," vycenila jsem na moře zuby. Sice jsem byla dost utahaná, ale v žádném případě jsem nechtěla zůstávat v dosahu vln. "Pojď odtud vypadnout, aspoň tamhle ke skalám," pobídla jsem Kayu, měla jsem co dělat, aby to neznělo, jako že žadoním.

//Konec světa

//Chiara dorazí s Machiavellim!

//Připsáno 25 mušlí

//Připsány 2 křišťály, 1 perla