Příspěvky uživatele

< návrat zpět

10. Řekni Vlčíškovi, že na něj nevěříš
// Gejzírové pole, přes sněžné velehory

Pohlédl jsem na Zurri, která začala něco o vlastní krvi. Teda, začal sem to já, ale ani sem si to neuvědomil. "Stejná krev je na prd, podívej se jak sem dopadl. Tetičky Sid a Iskierka jsou i tvoje, nerozlišujeme, čí jsi. Ty patříš do naší ultra nové rodiny." Sdělil sem Zurri s úsměvem. Byl sem za ni rád. Sice mě místy trochu štvala, ale... pořád to bylo moje dílo. Vždyť já jí přivedl do Asgaaru a možná i já jí jednou odvedu! Nebo to tam začneme vést, těžko říct, kde tkví pravda. "Ať jsi odkudkoliv já tě považuji za rodinu," nakonec sem to zhodnotil. Hlavně se nerozbreč. Uvědomil sem si. Polkl sem a šel raději dál.
Vlastně sem spíše běžel, protože sem vybral tu nejvyšší horu. Hodlal sem jí celou zdolat. V celé své kráse. Zurri byla za mnou, ve sněhu se těžko běželo. Divil sem se, že pro dnešek sem se zadýchal jenom tak matně a trochu déle to trvalo. Nejspíš se moje fyzička přece jenom zlepšila. Ohlédl sem se na zadýchanou Zurri. "Tady? Těžko," prskl sem a usmál se. Každopádně já zkoulovanej bejt fakt nechtěl. Ale kdyby to bylo naopak, to by mě nejspíše dost bavilo a tak sem zabral o to víc.
Pomalu sem začínal zpomalovat. Cítil sem, že se také pomalu unavuji. "Ha!" Ohlédl sem se na hnědej flek za sebou, který by nejraději vyplivl plíce. I mě to celkem v určité chvíli štípalo. "Ale ale, vítej!" Ozvalo se přede mnou. Zmateně sem zavrtěl hlavou a podíval se na vlka se sněhově bílou srstí a šálou kolem krku. "He?" Zeptal sem se trochu zaskočeně. Vypadal jako kdyby šel právě na nepodařený karneval. "Zima je mé nejoblíbenější období, nemyslíš že je krásná? Jsou s ní spojené i svátky radosti, lásky a štěstí!" Vyprávěl, div mi nespadla brada. "To není můj případ," poznamenal sem. Chtěl sem to co nejrychleji ukončit a pokračovat dál. Nemohl sem riskovat, že Zurri přece vyhraje! "Ale no tak Crowley, Vánoce jsou okouzlující!" Zaskočilo mě, že vlk zmínil mé jméno. "Odkud mě znáš?" Zeptal sem se na přímo a při tom drápy zaryl do hlubokého sněhu. "Znám všechny Crowley," usmál se na mě, jeho úsměv byl tak vřelý, že by se po něm dalo jezdit. "Ty jsi nějaký duch? Duch Vánoc?" Zeptal sem se ho naprosto vážně. "Ano, přesně tak, copak si nikdy neslyšel o Vlčíškovi?" Naklonil hlavu na stranu a při tom se vřele usmál. "No to mě potahej za fousky a propleskej mi švestky! Tohle je fakt gól!" Prskl sem. "Ty se mi bez tak jenom zdáš, nic jako duch Vánoc neexistuje, pohádka pro prcky. Běž to vykládat někomu jinýmu," řekl jsem a při tom se rozešel. Prej duch Vánoc, jako kdybych od něj někdy něco dostal! Maximálně tak po tlamě za to, co mi v posledním roce provádí svět. Mumlal sem si a naštvaně sem při tom pokračoval dolů. Náfuka jeden. Zavrtěl sem hlavou. Nic jako svátky štěstí, lásky a radosti neexistuje. Báchorka, pche!

// Přes Sněžné velehory, Sopka

14. Ohřej se u gejzírů
// Východní hvozd

Podíval sem se na Zurri. To že rostla jako dříví v lese bylo jasný, ale že i poslední rok ležela v kupce poskládaného dřeva mi nedošlo. Jako bych já byl nějaký vzdělanec... "Asi jo," přitakal sem. Možná to tak vážně nějak bylo. Kdybych to udělal, dal bych krk za to, že mě pošle do kytek. Věřil sem jí v tomhle, že je to bezcharakterní krysa.
Pak se rozhovor ubíjel zcela jiným směrem. A to mou tváří. Na moment sem si sundal lebku, abych ukázal hluboké rány na hlavě. Zurri se zarazila, viděl sem jak jí ztvrdnuly všechny mimické svaly na tváři. "Heh, jasně," prskl sem a při tom se zasmál. Zavrtěl sem hlavou a pomalu si jí zase nasadil. Přece jenom v ní sem se cítil mnohem lépe. "Svět je krutej, dej si bacha." Varoval sem a při tom na ni mrknul. A možná jedna velká hrozba teď kráčela vedle ní. Ale ne, Zurri byla kámoš, pche... co kámoš. Rodina. Moje rodina se pomalu a jistě rozpadá, myslel sem si že mám dědečka, co mi bude stát vždy po boku. Ale neměl sem, nebo sem si to alespoň myslel. Měl bych zapracovat na své vlastní. Poskládat si ji, já, Zurri, tetička Sid a Iskierka. Nikoho víc jsem nepotřeboval. A navíc... Zurri byla nejspíš jenom sezónní.
Naklonil sem hlavu na stranu. "Je to přímo hazard!" Frkl sem. Jasně, že něco takovýho bylo nebezpečný. Obzvláště s někým, kdo věděl o co jde. Musel sem na to jít chytře a vyzkoušet si to na někom zcela jiném. Ale... vlastně jsem tyhle choutky zatím nijak nepociťoval. Což je asi dobře. Zatím jen střádal plány, jak se zbavit toho onoho problému. "Rowena je moje teta, nějak přes matku či co... Moc sem to nepochopil, ale máme stejnou krev." Vysvětlil sem Zurri a ke konci lehce zavrčel. Začínala se mi ta rodina celkem plandat pod tlapama. Myslel sem si, že problém bude jenom otec... ale teď se ukazuje, že je mnohem a mnohem větší.
Došli jsme až ke gejzírům. Prskalo to tady ze všech stran. A i když tu byla pořádná zima, z blízkých otvorů se tvořilo teplo. "Trochu se ohřejem zatím, ne?" Zeptal sem se Zurri. "Pokud teda nejsi bačkora," zazubil sem se na ni a přiskočil hned k prvnímu gejzíru poblíž. Strčil sem nad něj hlavu, zatím byl potichu. A pak se zase vrátil zpátky, doufal sem že co nejdříve pukne a oblije nás teplým proudem vzduchu. "To je paráda," spokojeně sem předl jako kotě. "Dáme si závod?" Vybízel sem Zurri dychtivým pohledem. A ten kdo si to špatně spočítá poletí do nebe. Podíval sem se vzhůru a při tom se spiklenecky zazubil. Už dlouho sem takhle neblbnul a docela se mi to začínalo líbit. Ještě chvíli sem se nechal ohřívat u gejzírů, než sem se střemhlav rozběhl kolem pole směrem k horám.

// Zubatá hora, přes Sněžné hory

2. Chytej vločky na jazyk
// Vyhlídka, přes Zrcadlové hory

Začal sem nejdříve Zurri varovat. Protože zpracovat někoho se musí hned, jinak to pak stojí za starou belu. "Flundra je vlčice, co tě chce jenom na jedno," tušil sem, že to Zurri nebude stačit. Ale raději sem to chtěl zamluvit. Nerad bych to vysvětloval já jí, když mi to teprve nedávno musela vysvětlit - i s nehodami tetička Sineád, které to bylo taktně nepříjemné. Mě to teda tak příjemné taky úplně nebylo. Pak přešlo téma na moji lebku. Nebyl to zase tak cool příběh a na něm bych měl trochu více zapracovat. Ale byla to pravda, i když i kdybych řekl Zurri, že mi ho přinesla Smrt jako dárek, nejspíš by mi uvěřila. "Nejsem?" Zeptal sem se Zurri a při tom se začal smát. Nechal sem jí jít chvíli před sebou a pak tlapou uchopil masku, kterou sem si šikovným grifem sundal. "Ani teď?" Počkal sem, až se otočí a může se tak podívat na viditelné, naštěstí už zahojené hluboké jizvy. Na mnoha místech mi ani nerostla už srst a netroufal sem si říct, že ještě někdy bude. Mohl sem být rád, že minula oči, ty jediné mi fungovali. Ale velká část tváře byla jenom zarostlá kůže. Pak sem si lebku zase zpátky nasadil. Rozhodně to nebyl hezký pohled, ale já chtěl vidět jak se bude tváři. Tetička Sineád si málem cvrnkla do gatěk. "Už je to dobrý," ale bolest sem v létě, nebo kdy se to stalo zažíval brutální.
Zurri mezi tím strkala hlavu do každý díry, co našla. Nebo aspoň do jedné, to je vlastně úplně jedno! "Kdo by hledal poklad v nějaký otevřený díře? Správnej poklad bude zahrabanej, aby ho nikdo nenašel." Broukl sem neutrálně a zastříhal při tom ušima. Lebka už zase dobře seděla na hlavě tak, aby nespadla. A tak sem pomalu pokračoval dál.
Téma se zase stočilo směrem k Roweně. Možná i mojí chybou, protože sem jí měl pořád v hlavě a nemohl se jí zbavit. "Kdyby ti někdo ponukl neuvěřitelně příjemnej zážitek, prej... který nikdy nezapomeneš? Přijmeš to hned po pěti minutách seznámení?" Zeptal sem se Zurri a nadzvedl jedno obočí, i když to nebylo vidět. "Já tehdy ne, pak sem se dozvěděl, že je v tom háček, protože z toho zážitku můžou vzejít vlčata! A potom! POTOM! Sem se dozvěděl, že to po mě chtěla vlastní teta! No chápeš to? Je zvrácená!" Zavrtěl sem hlavou. Ještě teď se mi ježily chlupy na zádech. Ne, že bych tím chtěl ten malej mozek Zurri nějak... pošramotit. Ale stále mi to nešlo do hlavy, to jen já s tím měl takovej problém? Kdyby tehdy nezasáhla boží tlapa, nejspíš bych udělal kolosální chybu.
Pak sem to nechal být. Zavrtěl sem hlavou a pokračoval dál. Ani sem nevěděl, kam jdu. Chtěl sem hlavně pryč od Asgaaru, kde momentálně dominovala paní flundrovní můra! A snažila se zpracovat dědečka. A co zbyde mě? Odchod? Ne, tak snadno se nedám. Frkl sem. "Hm? Jasně, proč ne, ukážu ti jak vypadá pořádnej lov." Mrkl sem na Zurri, zkušenosti už sem nějaké nabral, nebyl sem sice profík, ale byl sem si jist, že spolu něco zvládneme. Mezi tím se z nebes začaly objevovat bílé věci. Zima je tu. Zurri ihned začala poskakovat a snažila se chytit vločky na jazyk. Usmál sem se nad tím. Bože, ta je tak naivní. Zavrtěl sem nechápavě hlavou, ale aniž bych si to uvědomil, začal sem vyplazovat jazyk taky a chytat ty vločky, jako ovce ve stádě. Nebylo to zase tak špatné, zima je tu. A já chtěl pomoct nalovit jídlo pro... Spolkl sem to. Už sem se k tomu nehodlal vracet!

// Gejzírové pole

5. Napiš do postu aspoň 3 hlášky z vánočních filmů
// Asgaarský hvozd

Pokračoval sem naštvaně dál. Tohle Rowena vážně přehnala. Jen tak si tam nakráčí a myslí si, že může do všeho kecat a může všechno dělat. Dědeček to očividně neviděl, očividně jako já tehdy. Ale já už jí prokouknul. Byla jako pijavice, jako bradavice které se musíme co nejrychleji zbavit! Kopnul sem do nejbližšího kamene, který se rozkutálel dál. Šel sem tam odsud co nejrychleji to jen šlo. Ani jsem se neohlížel a bylo mi jedno, co si kdo o mně pomyslí. A kdy se vrátím? "Až naprší a uschne, pitomci!" Prskl sem potichu pro sebe. "Nebo spíš... pitomko?" Už sem začínal mluvit sám se sebou, to už byl panečku vrchol.
V tom sem za sebou uslyšel nějaké hekání. Ohlédl jsem se a viděl Zurri, jak to peláší z posledních sil za mnou. "Je ti teplo, děvče?" Zeptal sem se a nadzvedl při tom jedno obočí, i když to pod maskou nebylo vidět. Posměšně jsem se uchechtnul, ale byl rád, že je Zurri aspoň se mnou. Zdálo se, že absolutně nechápe situaci, do které jsme ji vhodili. "Odešel sem, protože nemůžu vystát tu flundru, musíme jí z Asgaaru vyštípat," a tohle bylo ode mě fakt dospělácký, sebrat se a odejít - teda kopnout si a odejít. Ale byl sem na to patřičně hrdý. Stále mě tak přehlížejí, jako bych byl kus nějakého bobku. Takhle budu mít aspoň zaděláno na průser a někdo se o to možná bude zajímat. A možná taky ne. Zurri se ale zajímala o mou masku, o které sem jí slíbil, že jí řeknu. Neochotně jsem protočil očima, ale budiž. "Napadl mě jaguár, pěkně mě zřídil. Pak ho banda naháčů spacifikovala a jeden mladej mi dal na xicht tohle, asi abych neděsil malé vlčata," pokrčil sem rameny. "Jsem malej, ale šikovnej!" Musel sem se pochválit. "Přežil sem, to je hlavní." I když sem toho vlastně moc neudělal. Pak jsem si všiml, že Zurri sebou něco táhne. Byl to asi roh toho muflona, co jsme před chvíli skolili, teda... my ne. "Hm?" Pozvedl sem hlavu a podíval se na něj. Hned bych věděl, komu a kam bych ho strčil! Napadla mě myšlenka, při které sem se musel zasmát. Ale od Zurri to byl dárek pro mě, chtěla mi ho přidělat na lebku. "Najdem pro něj využití, někde ho dáme a cestou zpátky ho pak vemem," zazubil sem se na Zurri. Sice sem pro něj měl zatím jediné využití, ale třeba Zurri přijde na něco lepšího. Bylo to od ní hezké, ale někdo jako já sem to zkrátka neocenil, protože sem měl v hlavě hotové peklo. Vždyť já organizoval válku!
Rozhlédl sem se a než sem se nadál, Zurri už strkala hlavu do nějaký díry, ze které vyletěl netopýr. "Neměla bys strkat hlavu do každý díry, co najdeš," ale Rowena by to ocenila. Nemohl sem se té vlčice v hlavě zbavit. Pořád sem musel myslet na ni a na to, jak jí to všechno vrátit. "Ten lov tak vypadat neměl, byla to jedna velká katastrofa. Drž se od tý černý můry co nejdál." Varoval sem Zurri, ale... byla to maličkost, vždyť Zurri byla přece moje dílo ne? Moje! A pak už sem Zurri zase svižným tempem táhnul dál.

// Východní hvozd, přes Zrcadlové hory

VK6. Naplánuj si letní dovolenou

// Úkryt

Pomalu sem kráčel ven z úkrytu. Protáhnul sem se a rozhlédl. Sníh se stále ještě nedostavil, přesto zima byla cítit ve vzduchu. Zamračil sem se. Tahle zima bude jiná, to už sem věděl, každopádně s Rowenou ve smečce bude zcela jiná. Povzdychl jsem se. Zase sem se musel s někým dělit o pozornost a to se mi zase tolik nelíbilo. Ze všech smeček na světě přijde sem. Ale mělo to přece jenom něco do sebe. Docela se mi líbil Sirius svým chováním, rozhodně to byla mnohem lepší varianta, než ona. Zastříhal sem ušima a pomalu se vydal po zmrzlé a tvrdé půdě dál. Jakmile jsem si neustále přemítal to, jaká bude tahle zima, myšlenky mi přešli na léto.
Docela sem se těšil až tu bude zase o něco tepleji. Jaro bylo moje nejoblíbenější, ale léto mělo také něco do sebe. Vlci se přece jenom v tom vedru víceméně váleli. A tak by bylo fajn se mít na co těšit. A tak sem začal plánovat, co budu dělat já. Rozhodně nechci léto jen tak někde prosedět. Zamrkal sem očima. Chtěl sem zase něco provádět, nějak se... zlepšovat. Do léta chci určitě lépe ovládat svou magii. A pokud mi s tím Smrt pomohla, tak magie. Samozřejmě v množném čísle. Parsi mi tehdy prozradil že mám nadání na více magií. Jen je bylo třeba trochu poladit a prozkoumat. A v létě bych se mohl zaměřit na plavání, není to moje silná stránka. Napadlo mě. Vlastně jsem celkově ještě tak úplně neplaval. Přebrodit řeku nebo tak mi šlo, ale plavat rozhodně ne. Vzhledem k tomu, že se mi ryby hnusily jsem nikdy neměl moc touhu si jít zaplavat. Pokud se nejednalo o koupání u břehu. Ale to jsem byl vždy nohama na zemi. Možná bych mohl omrknout mladé dámy, stejně to bude stát za starou bačkoru. Žádná mi nesahá ani po kotníky, ale přehled bych si udělat mohl. Jo, to byl plán typického dospělého vlčího samce. Hoden zlatého globusu. Takže to souvisí možná i s nějakým cestováním. Napadlo mě. Ohlédl jsem se za sebe, pak se rozhlédl kolem sebe. Asgaarský hvozd byl ovšem jenom jeden a byl to můj domov. Podívat se ale za plot, jestli je tam tráva zelenější bylo lákavější, než se mohlo na první pohled zdát. Pak sem se pomalu vydal pryč, vlastně jsem si tu dovolenou mohl udělat už teď, tady bylo stejně přeRowenováno.

// Vyhlídka

// Asgaar

Tahal sem to mufloní mládě ze všech sil. Tak nějak se to nakonec povedlo, s pomocí či bez. Každopádně sem nehodlal ani mluvit. Nějak mě to všechno zklamalo. Těšil sem se na lov s dědečkem a já, Zurri i tetička, vlastně i Sirius jsme z toho vyšli jako naprosto neschopní vlci. A proč? Jen kvůli tomu že nějaká mladá nána co sem sotva přišla se chtěla předvádět bez ohledu na ostatní. Nakrčil sem nos a pokračoval při tom dál.
Úkryt se mi zjevil před nosem a já nahlédl dovnitř. Zdálo se, že tu nějakou dobu nikdo nebyl. A toho medvěda co jsme lovili s Parsim se teda nikdo nejspíš ani nedotkl. Co budeme dělat se vším tím masem? Nechápavě jsem zavrtěl hlavou a rozešel se dál. Jakmile bylo hotové vše, co byla potřeba našel sem si kožešinu, do které jsem se na chvíli zabalil. Zavřel sem oči a nechal tak plynout čas. Aspoň pár hodin k dobru jsem potřeboval. Byl sem naprosto vyčerpaný po tom všem, co se vlastně stalo. Vždyť před lovem sem měl v nohách ještě tu štreku od Života a Smrti. Změnilo se na mě vůbec něco? Zatím sem nic nepociťoval, ale hodlal sem se k tomu velmi rychle vrátit.
Po několika hodinách sem otevřel oči. Nebylo to mnoho spánku, ale stačilo to k tomu, abych se postavil na nohy. Stále jsem byl ještě trochu naštvaný, takže jsem vstával s levou nohou. A tak sem zamířil ven.

// Asgaarský hvozd

Celý lov byla jedna velká šlamastika, ovšem pouze jedné osoby. Běžel sem společně s tetičkou na pomoc Zurri. Slyšel sem jen okřiknutí jednoho jména, které sem zrovna teď nechtěl slyšet. Ale aspoň ta magie měla svého majitele. To je vopruz. Tak ona si bude stát někde bokem a máchat tady magií jak největší géroi a my se tu budeme motat a vypadat jak parta blbců. Nelíbilo se mi to, že jsme se s tetičkou do tohohle připletli. Takhle sem si ten táborák vlastně vůbec nepředstavoval. Tetička byla kousek přede mnou, takže měla lepší výhled na situaci. Zurri, kde je Zurri? Mufloni se tu motali a zdálo se, že se budou mít už k rychlému úprku. Spatřil sem naši kořist, kterou jsme chtěli ulovit, jenomže... ta najednou spadla jako pytel brambor. Na malou chvíli sem zahlédl i oheň, který ho měl zpomalit, ale nemělo to úplně efekt vzhledem k tomu, co se stalo. Tetička k mufloňátku přiskočila a zardousila ho, neboť sebou cukalo v bolestech. Zastavil sem a zůstal hledět s otevřenou tlamou. Co tohle bylo? Zavrtěl sem hlavou a rozhlížel se po přítomných. Sirius trucovně seděl a já měl chuť udělat úplně to samé.
Zamračil sem se. "Tohle byla srabárna největšího kalibru." Začal sem brblat jako štěně. Chtěl sem vidět kde je Rowena, ale ta se skácela taky k zemi. "Doufám, že za tohle chcípne, myslel sem, že to bude normální lov. Tohle že má představovat dospělost? Cha!" Prskal sem a při tom začal chodit kolem dokola, aby mi přestala vřít ta horká krev v žilách. Abych si ulevil došel sem až k Roweně, nejdříve se to mohlo zdát, že sem jí chtěl pomoc. Ale já jí jenom přešel a zadní nohou si do ní kopnul. Rozešel sem se k tetičce a Zurri. "Zurri, tetičko jak jste na tom?" Ujišťoval sem se hned ochranářsky. Podíval sem se na Zurri, která se ihned přišla ptát na detaily lovu. "Takhle to probíhat nemá, takhle se jen někdo vytahuje a pak dopadne takhle," a ukázal sem na tu chcíplotinu co ležela ve sněhu kousek od nás. Rowena nás všechny ohrozila a hlavně i moje nejbližší. "Siriusi a ty?" Podíval sem se i na trucovného vlka, který měl mé veškeré sympatie, oproti někomu. Já z tohohle lovu si vlastně ani nic nepřinášel, ani nijak unavené tělo. Na tomhle hodovat nehodlám. A k našemu táboráku s tetičkama jí taky nepozvu. Už sem zase střádal plány. Já prostě nemůžu mít ani chvíli klid.
No, čas letěl a když už sem z lovu měl jedno velký kulový, aspoň něco dotáhnu do úkrytu. Došel sem až k tetičce Sid a Zurri a zakousl se do mláděte, které jsem začal táhnout po tvrdé zmrzlé půdě směrem k úkrytu. Tohle sem si zopakovat už rozhodně nechtěl.

// Úkryt - Mizím plnit kalendář. :3

// Ano prosím, moc děkuji!

// Do háje to je počasí. :D Jsem to ale popleta omlouvám se. :D Vůbec sem celou dobu nežila v domnění že je to elektřina.

Rowena měla ještě nějakou poznámku, ale už sem nechtěl zdržovat lov. Přece jenom takhle se mezi sebou štenkrovat můžeme klidně celou zimu. Ne, že bych o to samozřejmě stál, ale příprava na lov byla také důležitá. A já už ho chtěl mít za sebou. Nebyl jsem z toho nervózní, možná jenom maličko. Ale tím že jsem tu měl tetičku Sid jsem si byl jistý, že to určitě dopadne dobře. Dědeček ještě zmínil pár detailů, překvapilo mě když řekl, že se může používat magie. To někdo dělá? Přece jenom magie byla fajn, ale přirozený pud mě na lovu bavil ze všeho nejvíce. I když Parsi nám svou magií tehdy také hodně pomáhal. Takže pokud to bude probíhat podobně, proč ne. Očividně to dělá hlavně Rowena, která zmínila, že není nejsilnější a pomáhá si magií. Těch nedostatků máš teda víc než dost. Prskl jsem v duchu, ale ani sem se tím směrem nepodíval.
Zurri a Sirius budou nahánět, nakonec budeme lovit ve větší skupině. Takže budu moct vidět i jak jsou na tom ostatní dva. Sakra. Z toho jsem neměl už vůbec dobrý pocit. Dědeček byl asi starý hazardér. Našli jsme stádo a dědeček vybral dva, které budeme lovit. Na nás zbylo menší mládě, s čímž sem neměl problém.
Mohlo se jít na věc. Zurri byla nedočkává a těšila se, až vyrazí střemhlav kupředu. Když se ale dala do toho, z ničeho nic vyletěl blesk přímo do stáda muflonů. Cukl jsem sebou. "Co to do prdele, je?" Utrousil sem a mírně se mi naježila srst. Tohle má bejt nenápadný?! Viděl sem, že Zurri byla blízko a díky tomu byla nejspíš i zasažena. Začala zmatkovat a běhat sem a tam. Sakra, tohle se stát nemělo. Tetička Sid na nic nečekala a rozhodla se běžet na místo dění. Také jsem neotálel a vyběhl hned za ní. Očividně moment překvapení bylo v háji. Běžel jsem přímo za tím mladým, ale houf vypadal stejně zmateně, jako Zurri. Jeden narážel do druhého a tím tu začínal vznikat luxusní chaos.

Zdá se, že nápad na lov i skupiny se uchytil. Až na jednu maličkost, kterou Rowena očividně nemohla překousnout. No, abych pravdu řekl, vyprskl jsem smíchy. "Učitele? Jako tebe? Tak ty máš dost," zasmál sem se. Co by tady asi tak chtěla učit? Jak někomu skočit na záda? Očividně se jí nelíbila výchova Zurri, což sem si bral osobně. Zurri byla celkově můj projekt a já sem nemohl být pyšnější! Perfektně se povedla, až na to že sem jí pěkně dlouho neviděl. "Je tu pět minut a už ti fušuje do řemesla dědečku," zasmál sem se a zavrtěl při tom pobaveně ocasem. Ještě teď jsem nemohl popadnout dech.
Sirius, Rowena a dědeček byla skupina a já s tetičkou a Zurri také. Takže síly byly vyrovnané a že se mi naše skupina celkem líbila. S tetičkou Sid už jsme zažili nějaký ten lov, který dopadl vždy dobře. Ale nebylo to o štěstí, my jsme byli prostě top strop. Ještě mi tu chyběla tetička Iskierka, ale ta se snad brzy objeví a my jí můžeme povyprávět o našem dobrodružství. "No, myslím že můžeme vyrazit ne? Ještě tu chytnem nějaký breberky," mrkl jsem při tom na Rowenu a víceméně se dal už do pohybu. Jestli bude mít - teda určitě bude mít opět něco na srdci, co bude chtít sdělit, bylo mi to už jedno. Myšlenky mi automaticky přepnuly na lov, na který sem se chtěl i soustředit. Tetička Sid začala rozdělovat role, dala mě opět k sobě, což jsme měli už celkem šikovně nacvičené. A Zurri bude nahánět, vypadala z toho naprosto nadšeně, i když právě nahánění je ta největší makačka. Takže sem byl celkem rád, že jsem byl s tetičkou Sid. A co víc? Zurri potřebovala zapřáhnout jako sůl! Bez tak si válela šunky někde v křoví kdo ví jak dlouho. "Tak domluveno," zažvatlal sem když sem už mířil mezi stromy. Nechal sem tomu volný průběh, ale zamířil spíše na jih, aby si naše dvě skupiny nepřekážely. Bylo mi líto dědečka, ale co se dá dělat. Já si nehodlal dělat vrásky z té krasavice-teda z té také určitě mladé a naprosto neschopné vlčice. Snažila se mě před dědečkem shodit a to se nezapomíná. Myšlenky mi na malou chvíli opět zabrouzdali do tmavého kožichu vlčice, tak nějak mě píchlo u srdce, neboť sem si vzpomněl i na matku s otcem. A to nebylo víceméně moc dobře. "No, jdeme teda na to, není čas ztrácet čas! No ne?" Na kecy bude čas pozdějc. Čas kvapil, zima může udeřit už brzy.

Dělo se tady toho tolik, že jsem ani nevěděl, na koho se první podívat. Těkal jsem pohledem z Roweny na Siriuse. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že Rowena byla okouzlující, ale něco na ni nehrálo. Její hlas byl ovšem tak sladký, že by mě dokázala vodit za ocásek pěkně dlouho. Měl bych být tedy přes faleš a lež trochu lepším odhadcem, ale pořád jsem byl jen mladým samcem. Sirius měl podobné narážky, kam jsem se to jenom dostal? Do jaké rodiny sem se to narodil? Hodil jsem očkem po tetičce Sid, která se zdála být podobně vykolejená, jako já. "Ehm..." Odkašlal jsem si, potřeboval jsem tyhle všechny vědomosti vstřebat.
Naštěstí jsem nad tím nemusel dlouho přemýšlet, neboť se začal řešit lov a oslava. V hlavě mi znělo jen to nepříjemně sladké strýčku, strýčku... Přejel mi mráz po zádech a zavrtěl jsem při tom hlavou. Rowena okamžitě začala stahovat dědečkovu pozornost k sobě. Protočil jsem jen očima. Tohle bude těžká zima. Podíval jsem se na dědečka, jako by mi právě uletěly včely. Sionn má za celé dva roky čas očividně jen na Parsiho, teď je tu Rowena a bude mi krást ještě druhého alfu. Povzdychl jsem si. Naštěstí jsem nezůstal jen tak pro nic za nic na ocet. Tetička Sineád houkla, že by chtěla jít se mnou. "Jasný, s tetičkou to zvládnem jedna radost." Vždyť jsme s parádním Parsim ulovili medvěda. Nějaký muflon pro nás bude hračka. A navíc, nejspíš nebudeme samy.
Mezi stromy se k nám dostala Zurri. Musel jsem se na ni chvíli dívat jako na blbce, neboť sem jí nemohl poznat. Je to jako... deja vu, jako bych... jí už někdy viděl. Nemohl jsem tomu uvěřit, vždyť to byla Zurri! Skoro celej rok sem jí neviděl a teď se tady jen tak z nenadání ukáže. "Och, Zurri! Vítej mezi živými," mrkl jsem na ni. Zurri ihned přiskočila po mém boku a já nevědomky nadzvedl obočí a mrkl na Rowenu. Jo, jsem žádanej jako dveře od záchodu. "To budeš mrkat, co sem všecko zažil. Řeknu ti to cestou, chystáme se na lov. Přidáš se? Očividně nám chybí jeden do trojky, co myslíš tetičko? Dědečku?" Zeptal jsem se, jestli oba svolí k tomu, abychom měli i my svoji trojku. Pokud se k nám tedy nepřidá ještě někdo další, ale lovit ve skupinách bude i v tomto počtu určitě větší drama. Do žil se mi vlévala zcela nová energie a Rowena už mi tolik nepila krev - tedy pokud nehodila tím očkem, jak to ona přece umí.

Měl jsem na moment dědečkovu pozornost, neboť si všiml mého nového doplňku. Jeho hlas se zdál být starostlivý. Já s tím ještě pořád nebyl zcela vyrovnaný a netušil sem, jestli někdy vůbec ještě budu. Považoval sem se momentálně za strašidlo pro malé vlčata. "No.. na severu sem zkoumal ostrov a napadl mě jaguár. Zachránili mě dvounozí naháči a jedno mládě mi vyčistilo rány a dalo tuhle lebku. Asi abych se na to nemusel pořád dívat." Vysvětlil jsem v rychlosti a pokrčil rameny. Byl to takový rychlopříběh. Ale takhle nějak se to stalo. Bylo to vlastně štěstí v neštěstí, naštěstí sem se nedozvěděl komu patřila moje nová vlčí lebka. Možná nějaký předchůdce, co to tam chtěl taky prozkoumat, ale neměl takové štěstí jako já.
Už z toho mám hlavu v pejru. Problesklo mi hlavou. Rowenta tady rozjela show úplně jiné ligy. Sic se mezi námi vyřešili vztahy, ale to nebylo všechno. Sirius se toužil přidat, kdyby to jen věděl. Překvapeně sem zamrkal. "To jde?" Omylem sem to řekl nahlas, naprosto ignorujíc, že tu s námi byl dědeček. Zavrtěl sem hlavou a splašeně se podíval na tetičku Sid, které se všechno pomalu docházelo. Její výraz ve stylu Ó bych nejspíš jindy ocenil, ale teď sem to jen přešel. Těkal sem z jednoho na druhého. Už přece jenom utekl nějaký čas od té události a já byl zase o něco vyspělejší. Snad. Rowenta při tom poznamenala že Sirius na vlky asi moc není. Já to bral jako normální věc, vždyť mě vychovali dvě vlčice. Ale stále mi asi unikala hlavní pointa, dva vlky sem měl zmáklé díky školení Roweny, ale tři najednou? Děda nám pak zmínil jak jsme příbuzní. Bylo to přes nějakýho dědu Saviora, kterého sem neznal. Takže ze strany mé matky, které se už nejspíš nikdy nepodívám do očí. Takže to asi není až takový průser, když sem tuhle část rodiny jakožto rodiče škrtl ze svého života. Pro mě neexistují, tak jako by nebyli. "Aha," podíval sem se vděčně na dědečka a usmál se. Aspoň v tomhle sem měl jasno. Zdá se že mám rodinu větší, než bych předpokládal.
V tom se můj nápad na oslavu zalíbil. Dědeček navrhl lov, což úplně nebyl ten táborák jak sem si představoval. Ale táborák s čerstvým masem? To znělo jako plán. Pak začalo hromadné vytí. Také sem se svým hlasem přidal.

Bylo by fajn, kdyby mi Smrt nebo Život pomohli s dovednostmi. Ale rozhodně jsem nesouhlasil s žádnou úpravou. I když moje srst nebyla kdo ví jak kvalitní, i tak sem jí měl rád. A že bych si jí chtěl nějak upravit? Duhové barvy rozhodně nejsou nic pro mě. Raději jsem se už zajímal o to, kdo je to před námi.
Pozdravil jsem je, dědeček nás s úsměvem přivítal a představil dva vlky. Noví členi smečky? Div mi můj vnitřní hlas v hlavě nepištěl. Cože? Chvíli jsem na dědečka nevěřícně hleděl, z transu mě pak dostal až hlas Roweny. "Nezdvořák?" Překvapeně jsem se na ni podíval a při tom se zasmál, samozřejmě sem na ni musel ukázat prstem. "To ty vykládáš vlkům na potkání ať ti hupsnou na záda a já sem nezdvořák, tsse." Řekl jsem a podíval se na tetičku. Hlavou jsem při tom kývl směrem k Roweně a očním kontaktem - kterýprostěmuselaurčitěnejvíczevšehopochopit - jsem říkál - to je vona! To je vona, to je vona, to je vona! To je ta o které sem ti říkal! To je ta co mě chtěla připravit o můj věneček! Jasně, tohle všechno se mi dalo vyčíst z tváře, na které mi seděla lebka a schovávala tak velké jizvy.
Každopádně mi to chvíli trvalo, než jsem si uvědomil, co vlastně říkal dědeček. "Takže jsme jako rodina, jo?" Zeptal sem se překvapeně. "Bezva," řekl jsem s křečovitým úsměvem. Suše jsem polknul a byl v tuhle chvíli rád, že je nás tu tolik. Ale být s Rowenou zase sám? To bylo lákavé, pak jsem se přesunul pohledem k druhému - Siriusovi. Mám pocit, že už sem ho někde viděl. Ale jen jsem mohl matně hádat. "Tak... to by chtělo nějakou oslavu na přivítanou, ne?" Podíval jsem se na dědečka a směle sem se usmál.

// Ohnivé jezero

Během cesty jsem ze sebe vychrlil úplně všechno, co jsem zažil. Rozhodně jsem nebyl jen tak někde, já byl na místě, kde smrdí smrt široko daleko. A ještě teď když sem o tom mluvil mi naskakovala husí kůže na zádech. "Taky to bylo husté, myslel jsem, že je to něco co mi třeba přičaruje zaječí uši. Rozhodně by mě nenapadlo, že mě to vyplivne na druhým konci světa." Řekl jsem ještě fascinovaně a pomalu se z toho všeho vzpamatovával. No, raději bych se k tomu nevracel, nebyl to zrovna výkon hodný hrdiny. Polkl jsem, jelikož jsem tam odsud zdrhal s ocasem mezi nohama. "Je vážně taková, jak se o ní říká. Už jako lejno sem se občas cejtil, ale po téhle návštěvě sem král lejn." Řekl jsem tetičce a polkl. Řekla mi opravdu hrozné věci, ale možná sem to potřeboval slyšet. Abych se s tím vším plně vyrovnal. Neřekla mi nic moc nového, vlastně mi jen zopakovala to, co jsem vnitřně věděl. Ale nemohl jsem tomu věřit. "Každopádně oběma jsem něco nechal, třeba... třeba se taky se mnou něco změní. Ale doufám, že ne vzhled. Sakra! Já to Životu zapomněl zdůraznit, že nechci žádný sluníčka!" Řekl jsem vyplašeně. A tím jsem zahodil další zbytky už pošramocené energie. No snad to ví, tahle lebka mi zcela stačí. Zavrtěl sem se.
Cesta nám utekla celkem rychle, no když bylo dobré téma, dalo se s ním celkem dobře pracovat. Mezi stromy už sem se cítil zase dobře. Být doma byl opravdu dobrý pocit. Kór když sem za sebou měl takovou túru, která mi možná pomohla s mou magií. Šlo mi to s ní už celkem dobře. Tetička ihned začala volat po pozornosti, jestli tu někdo je. I já ucítil pachy, jeden mi byl tedy opravdu hodně známý. "Návštěvu?" Řekl jsem možná trochu nervózně. Ne, že bych se právě necítil trapně, neboť sem pach znal ale nemohl ho takhle z fleku identifikovat. Bylo to s emocemi jako na horské dráze. "Tak na ni mrknem, ne?" Řekl jsem nejistě, stejně sem ve vzduchu cítil dědečka a chtěl na něj mrknout, jestli je v pořádku. Po události se Styx sem ho neviděl. A třeba bude vědět, kde je Iskierka. A tak sem pokračoval dál.
Čím blíž sem byl, tím víc mi bylo jasné, že je něco špatně. Propletl jsem se mezi dalšími stromy po boku tetičky a uviděl jsem dědečka. Zůstal sem stát mezi stromy jako opařený. Díky bohu za tu masku z lebky, neboť můj udivený výraz by teď stál opravdu to. Kdybych neměl srst, byl bych bílej jako stěna. Co tady ta dělá? Nešlo mi to do hlavy. "Roweno?" Nadzvedl sem obočí překvapeně. Po chvíli jsem zavrtěl hlavou, neboť tu nebyla jenom ona. "A-ahoj dědo, ehmm... zdar vlku." Pozdravil sem je všechny, ale oči mi přece jenom mířili jen na jednu vlčí dámu. A tou byla právě Rowena. Ještě teď mi v uších zvonily slova, která mi šeptala do ucha. Za chvíli se mi začne kouřit z hlavy, mozkové závity mi jely o sto šest.