Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Tohle bylo fakt vážný, oba jsme se tvářili vážně. Nemohl jsem si pomoct, ale bylo mi to trochu proti srsti, ale zároveň ani nebylo. Bylo to fakt divný, protože jsme tady snad poprvé v životě řešili fakt důležitý věci. Ale zdá se, že to pomáhalo. "Trochu jsem to tušil, když jsem tě poprvý potkal," přiznal jsem a při tom se zazubil. "Vždyť jsme jak smůla v srsti, té se de těžko zbavit," zamyslel jsem se nad tím. Vlastně jsem měl na jazyku trochu jiný přirovnání, ale nechtěl jsem nás přirovnávat k hovnu. To už by bylo trochu moc i na mě.
Když Lilac přikývla na mou nabídku, hned jsem byl o něco jistější. Nabíralo to správný směr. "Nice, jasný od teď až za duhovej most," tohle znělo jako bysme se měli brát, ale naštěstí jsme oba věděli jak na tom jsme. Prostě tohle pro nás bude ideální volba, aby byli všichni spokojení. Byla to také moje volba, mámy s tím určitě budou souhlasit. Vždyť na Sid udělala dojem a Iskierka bude levá zadní, pravá kulhající hnáta, no prostě normální věc. Pak už to ale tak suprácký nebylo, protože jsem se navezl do nějaký výpravy. V tu chvíli mi ztuhl xicht. "Cože?" Vyskočil mi až ženský hlas. Zrovna jsem se zabydlel a teď se potáhnu někam do tramtárie. Do toho se ozvala Seminole a já se neubránil vyprsknutí smíchu. "Takže jako fakt vo mě žvaníš jo?" Řekl jsem naprosto dospěláckým tónem a při tom nadzvedával obočí, což moc zpod masky nešlo vidět. Ale přesto mi to nadhodilo totálně skvělý výraz, protože ne každý den o sobě slyším, že o mě někdo žvaní. Tlachá vode mě, heh! Zavrtěl jsem hlavou, jako bych snad dostal právě teď pohlavek. Hoď se do klidu, todle není pro tebe, nějaký techtle mechtle. Upozornil jsem sám sebe. Lilac to ovšem dostalo nejspíš trochu do úzkých a já se tohohle nehodlal jen tak vzdát! "Takže já se mám táhnout až k Životu jo? No ty bláho," zalitoval jsem. "Ale tak jo, ale o mě žvanit nemusíme jo," rýpl jsem si do Lilac. "Teda pokud bys nechtěla," zazubil jsem se na ní. Nebyl jsem zrovna nadšený, ale tak co... v lese byla Sid a Iskierka a my budem za pár dní zpátky. Alespoň budou mít dost času na to si to tam pořádně projít a kdo ví, třeba na něco narazí. "Tak alfatrip může začít," pokrčil jsem rameny a teda ochotně se zařadil vedle Lilac a šouravým krokem se vydal vstříc tůře. "A hele, nechceš jít trochu napřed, já hodím tady řeč se Seminulí," nemohl jsem se tomu ubránit a musel se začít spiklenecky chichotat.

// Přes VVJ, Mahtae sever, asi? :D

Lilac se hned začala chlubit, tlapku zvedla, abych si ji mohl pořádně prohlídnout. Vypadalo to fakt krutě, žádat o ruku bych ji asi nechtěl, kdyby mě náhodou čekalo odmítnutí. Pche, ale já oproti ostatním měl výhodu, měl sem totiž helmu. Jiní by nejspíš vypadali hůř. Ale tohle naštěstí nebyl můj případ. Dlouho se však chvástat nestihla, protože Seminole jí klovla ihned do hlavy, přičemž jsem se musel fakt zasmát. "Ten pták má pořádnej říz," zazubil jsem se nad tím. Zdá se, že tu ozdobu našla ona, ale byla to konec konců týmová práce. "Tak to je krutý," houkl jsem. Měla prostě štígro a já netušil, kam na to chodí. Ale když se jí budu držet poblíž, možná ho budu mít konečně poprvé za svůj život taky. A tím, že jsme společně založili smečku se vším všudy jsem cítil, že je to na správný cestě.
Musel jsem si Lilac vychutnat do poslední chvíle. Její tvář byla v tuhle chvíli plná různých grimas. Jedna ale převládala, zmatek. Možná jsem tam viděl i smutek. Herectví by jí šlo, jenomže tohle nebylo žádný herecký divadýlko, všechno se to odehrávalo jako skutečnost. A já musel taky držet kamenný výraz, protože jsem si ho musel tak či tak natrénovat, až to bude na vostro. "Do háje? Ale prosím tebe, tak daleko ještě nejsme," zavtipkoval jsem a mlsně se při tom olízl. Dobrá práce, teď bych se poplácal po rameni, ale vypadalo by to blbě. Každopádně jsem na sebe byl právem hrdý. Lilac mi však nevěřila, teď jsem jí musel přesvědčit, což už bude horší. "Ber, nebo nech bejt, tak či tak nám to klape ne? Prdel neprdel, dřela si se mnou a i když na osud moc nevěřím, protože ke mě nebyl zrovna milej, tak... jako dva vyvrhelové, co k nim byl život krutej, pojďme si aspoň ten náš kousek lesa udělat po svým. Rozhodovat, rozkazovat, krást, cokoliv si usmyslíme, ale budem v tom společně, hm? Sama si říkala, že na smečky moc nejseš a nejspíš ani já, ale když jí budem velet, to je něco trochu jinýho, ne?" Nabídl jsem spokojeně a teď už se tvářil i trochu normálně, možná ve tváři bylo vidět i trochu vážnosti. "Tak sem ti chtěl jen sdělit todle, že teď budeš cestovat jako alfa, pokud nedostanu pařátem," pokrčil jsem rameny, ale byla to nabídka, co se zkrátka neodmítá. S alfou se spojovala určitá moc a i když Lilac měla ego hodně vysoko, tak teď bude sahat až do nebes. Možná už nebude chodit ani po zemi, bude se nadnášet, heh.

Hele vždyť na tom vlastně nic není, mlaskl jsem, pozoroval jsem okolí. Kousek ode mě se páslo stádo vysoké, už teď jsem se při pohledu na něj olízl. Ale jídlo bylo teď to poslední na co jsem myslel. Potřeboval jsem vymyslet nějakou geniální řeč, která nebude znít jako od toho největší zoufalce. A já zoufalec jako fakt nebyl, já byl někdo. Já už byl někdo.
Byl jsem trochu nervózní, protože se nějakou chvíli nic nedělo. Pach Lilac jsem stále cítil, ten mi utkvěl v čenichu a poznal bych ho všude. Určitě tu ještě zpátky neprošla, takže ať chce nebo ne, bude tady muset jít. Za chvíli jsem v dálce něco zpozoroval, takový flek a vedle něj poletoval jeden menší. Do háje, ulevil jsem si, možná bych si dopřál ještě pár... hodin na to si to projednat v hlavě. Ale já jsem momentálně jednal a absolutně nepřemýšlel. "Nazdar Lilac, Saminole, ehm to je náhoda," zazubil jsem se naprosto nevině. "Jak se to vezme, TY VOGO CO TO JE?" Zvolal jsem naprosto oněměle, když jsem viděl tu boží pazouru na její noze. Dostalo mě to do varu a do kolen, protože... protože sakra teď byla v lese a nic takovýho neměla a teď je tady a má to. Tak kde se stala chyba? "Sakra holka ty máš ale štígro ti povím! To je totální mazec!" Zavrtěl jsem ocasem nadšeně, jó takové žůžolabůžo bych si taky nechal líbit.
Zavrtěl jsem hlavou, protože jsem se tu teď nemohl přece rozplývat nad brutální novou věcí. A proto jsem nasadil celkem vážnou tvář. "Ale k věci jo, proč sem tady, šel jsem za tebou, abych ti řekl že sem se rozhodl že gamma nebudeš," řekl jsem a zatvářil se při tom nejvíc arogantně, jak jsem v tuhle chvíli uměl. A že jsem byl celkem dobrej malej herec. "Takže za tu námahu, co si tam se mnou předvedla tě pasuji na rovnocennou alfu, budeme to dělat fifty fifty, takže... jen abys věděla," oznámil jsem to, nebyla to tak nějak úplně nabídka, spíše oznámení. Přece jenom fifty fifty jsme jeli i na poklady - když jsme se o nich bavili, takže smečka bude něco podobnýho, prostě obchod. Lhostejně jsem pak pokrčil rameny a tvářil se jako tvrďák.

// Ageron

Vyběhl jsem z lesa a zastavil se někde na louce. Hledal jsem stopu po Lilac, zdá se že mířila někam na sever, možná ke Smrti. "Lilac do háje kde seš?!" Prskl jsem a při tom pohodil ocasem. Ona mi normálně utekla a nenechala mě říct ani čau. Teprve teď jsem začal až myslet, ona se chtěla jenom provětrat. Co si o mně pomyslí? Že jsem minutu bez ní a už jí hledám? Do háje dubovýho, to asi nebude to pravý ořechový. Ne musím vypadat jako tvrďák, to bude cajk. Máti to tam chvíli zvládne sama. Začal jsem chvíli přemýšlet a sklapl. Chodil jsem sem a tam a přemýšlel, co vlastně chci říct Lilac. Měl jsem něco na srdci a chtěl jsem jí to říct dřív, než se rozhodne udělat nějakou ptákovinu. Když už chce dělat voloviny, tak na to potřebuje přece alespoň dobrej post. A bez dobrýho postu není dobrej příběh. A já jí ten příběh přece můžu vylepšit o sto péro.
Kroužil jsem po louce a při tom se snažil zahlédnout blížící se vlčici. Pokud se teda nesnažila ukrást něco Smrti a teď už bude někde prdět do hlíny, ovšem slíbili jsme si, že loupit budem přece jenom spolu, tak takovou začátečnickou chybu by snad neudělala. Kecl jsem si na zadek a zhluboka vydechl. Klidně tu budu sedět celej den! Ale kolem mě jen tak neprojde! Fór by byl v tom, kdyby šla jinudy, to bych teď vypadal jako sedící trotl.

// Úkryt

Vyběhl jsem ven a ihned začal kontrolovat pach Lilac, nechtěl jsem aby mi utekla daleko, neboť jsem ještě neskočil. Jenomže ona se uměla sebrat tak neuvěřitelně rychle, že mi tu nezbylo prakticky po ní vůbec nic. To si snad dělá srandu? No jo výhoda mít dlouhý nohy, zašklebil jsem se a zastříhal při tom ušima.
Ihned jsem chytil stopu a vydal jsem se po ní. Nemohl jsem jí nechat odejít dřív, než jí něco řeknu, tehdy jsem to trochu pokakal, teď jsem měl ještě možnost to trochu zalátat. Netušil jsem, co má v plánu, ale určitě to bylo něco fantastického. Vždyť tu se mnou dřepěla už skoro věčnost, nedivil jsem se, že chtěla vzít na chvíli roha. Chtěl jsem ale malou pojistku, že se mi vrátí. Co bych já tady bez ní dělal? O tom nechci ani uvažovat. "Sakra Lilac!" Zavolal jsem na celej les. Takže já se kvůli ní budu plácat až mimo les, no to mi ho vyndej! Zamračil jsem se a s protočenýma očima jsem se rozběhl na sousední louku, odkud šel její pach, snad.

// Severní Galvatar

Byl jsem nadšený z toho, že jsem tu měl už někde obě mámy. Lilac se rozhodla jít pro srnu, už jsem se po ní chtěl jít dívat, ale byla zatraceně rychlá. Úkryt ještě nebyl tak ideální, jak bych si představoval, ale alespoň to postačilo, na dobu neurčito. Však zvelebovat se dalo vždy, takže co je na tom. "Dobrá práce," houkl jsem s úsměvem, jenomže pak mi ten úsměv na tváři trochu ztuhl. Lilac se chtěla na chvíli provětrat, samozřejmě si nemohla odpustit poznámku, která byla pichlavá, ale já jí přece jenom nevěřil.
Zůstal jsem tam chvíli postávat a užívat si společnosti své mámy. Jenomže něco bylo ještě špatně, stále jsem těkal pohledem k východu. "Mami, chvíli si odpočiň, určitě budeš po cestě unavená, támhle je srna, támhle to vypadá jako celkem... pohodlný kus kouta, já něco zapomněl, ale za chvíli budu zpátky!" Vyhrkl jsem nakonec.
Na nic jsem už potom nečekal a jednoduše proletěl ven, div jsem se trefil do východu. Měl jsem na srdci ještě něco, co jsem chtěl říct, než Lilac odejde. Jenomže jsem byl očividně o dost pomalejší, než jsem si dokázal představit. Sakra kam utekla?! Okamžitě jsem jí šel po stopě, dokud to bylo čerstvé.

// Ageron

// Ageron

nemohl jsem lhát, chválu jsem tak trochu čekal, ale že zahrála u srdce. Vítězně jsem se usmál na Lilac, div nás matinka ještě nepoplácala po rameni. Každopádně jsme to zvládli perfektně, finišovali jsme a prakticky už tady od konce jara s Lilac bydlíme. Takže jsem to považoval za vážnou věc a že ona se panečku vážně děje. Byl jsem trochu překvapený že Žužlíka, jeho jméno bylo celkem.. srandovní, když jsem ho ale spatřil na jejím hřbetě, bylo mi to tak trochu jasný. Ten jeho výraz mluvil za vše. "Těší mě kámo," dodal jsem ještě nakonec. Bylo znát že maminka Sid byla zvědavá na opeřence Lilac. "Jasný, nezavře zobák, jen má trochu splašený křídla, ale určitě se brzy ukáže," odpověděl jsem Sid s chutí.
To už ale Lilac byla uvnitř našeho noveho obydlí a já se hrnul hned za Sid. Byl jsem zvědavý, protože to na první pohled vypadalo dost dobře. Sineád se název smečky líbil, takže i to jsme měli z krku. "Perfektní!" A ostatní mi můžou vylízat kaďák, my si tady budeme žít jako králové. Doplnil jsem v duchu a hrdě se rozhlížel po... Kupě hlíny. Trochu jsem se na to díval skepticky, ale Lilac se ihned nadšeně vrhla do hrabání. Stejně tak i mamča a její chlupatej kámoš. A tak jsem se trochu neochotně díval, ale nakonec jsem se taky přidal. Očividně v tom vlčice něco viděli, tak jsem je nemohl v tom nechat samotný. Zabořil jsem tlapy taky do jedny strany a hrabal jako o život. Postupně jsem to vyhazoval ven, fyzická makačka. "Uff, není to tak jednoduchý, ale bude to stát za to. Zvelebíme to časem i pro tu větší prdel, mamka Iskierka byla asi nedočkavá a někde se venku toulá, co?" Zeptal jsem se Sid a při tom k ní naklonil hlavu.
Lilac se pak hrnula ven pro naši srnu co jsme slavnostně ulovili. "Kdyby si chtěla píchnout tak houkni," věděl jsem že je to silná vlčice, ale kdyby náhodou. I Sid se nabídla a já se při tom usmál. Měl jsem radost že se jí Lilac líbila. Přišel jsem si jako bych představoval svou první holku, ale na to jsem samozřejmě nemyslel. "Jasný, jsme krutě dobrej tým, ale spíše mi řekni kde jste se flákali vy? Co jste dělali tak dlouho?" Vyzvídal jsem a byl naprosto zvedavej na tu výmluvu, co dostanu. Ale musel jsem si to vychutnat proto jsem bedlivě poslouchal, co to šlo. "Tak asi už jen stačí říct, vítej v Ageronské rodině? A ty taky chlupatej," mrkl jsem na drobné zvíře dole.

// Smečkový úkol: Založit úkryt

Září 10/10

Něco jsem ucítil, co mě svedlo z mé obvyklé stezky. Byla to vůně bylinek, zdá se že posledních. Už tolik nevoněly, ale stále tu byly, takový poslední záchvěv. Narazil jsem na mátu, možná poslední. Lehl jsem si k ní a čumák do ní doslova zabořil. Miloval jsem mátu, to bylo něco co mě dokázalo k sobě vždy pořádně připoutat. Tak zase na jaře, poslal jsem bylince myšlenku. Začal jsem se v ní válet, až jsem z toho udělal placku, ale ty rostliny by stejně později odkvetly. Teď jsem měl mátovou vůni alespoň na nějakou chvíli na sobě. A kdykoliv k sobě mohl přičichnout. Nebylo to možná zvykem, aby vlk takhle voněl, ale já si nemohl pomoci. Tohle bylo součástí mě, taková má vnitřní radost.
Zase jsem se postavil a rozhlédl se. Tenhle les žil vlastním životem a my se stali jeho součástí. Musíme se o něj starat a nesmíme o něj nikdy přijít. Povzdychl jsem si, to by mě nejspíš dostalo do kolen, zase. Teď už to bylo ale jiné, hodlal jsem tohle místo chránit a položit za to i vlastní krk - jo a taky za poklady, které s Lilac budeme hledat.

Září 9/10

Poklusal jsem si kousek a pak se zastavil na hranici lesa a sledoval hory. Na samotném vrcholu jsem viděl třpytit se sníh. Celkem se na letošní zimu těším. Ušklíbl jsem se a při tom se zasmál. Bylo to klišé, jakmile tahle zima skončí, věděl jsem že je to už rok, co jsem opustil Asgaar. A zcela se mi změnily podmínky pro život, k lepšímu. Jen by se mohli moje mámy víc zapojit, nebo alespoň Iskierka, ale tušil jsem, že se jí v lese líbí a potřebuje prozkoumat každý kout. Ale les mi určitě později schválí i osobně.
Já byl teda s výběrem spokojený, až na to že máme přes louku smečku mého dárcete spermatu, což jsem byl vlastně já. Ani nevím jak bych ho měl nazývat, byl to prostě další vlk z davu, ke kterému jsem necítil absolutně nic, ani povinnost. Takže... jsem je bral jako takové sousedy, bez toho aniž bychom na sebe útočili, snad nám tenhle pofiderní mír zůstane. Pokračoval jsem dál, využil jsem tuhle chvíli k tomu abych obešel hranice. Potřeboval jsem se projít a ztratit tak ty chutě, které se mi sbíhaly v tlamě.

Září 8/10

Procházel jsem lesem a sem tam se rozhlédl. Byla tu velká spousta zvěře, zahlédl jsem nějaké lasičky, veverky, spoustu ptactva. V dálce se ozývaly mnohem hlučnější zvuky, takže bylo pochopitelné že tam bude něco většího. Pozoroval jsem ty ptáky, možná jsem trochu doufal, že bych viděl Seminoli od Lilac. Celkem bych si s ní o samotě pokecal, víte jak... zjistit drby o Lilac. Ale, bohužel ani jeden z ptáků se netvářil, že by toužil po tom prohodit nějakou řeč. Takže jsem sklesle pokračoval dál. Půda byla nacucaná vodou po posledních bouřích. Zdá se, že je tady fakt podzim a ty nesnesitelné horka jsou už tu a tam. Aspoň nějaká dobrá zpráva. Pohodil jsem ocasem. Drobné a hubené tělo, které připomínalo spíše kostru dále pokračovalo. Spousta keřů byla odkvetlá, což mě vedlo k tomu, že si žádný ovoce nejspíš nedám. K čertu, vzpomněl jsem si pozdě. Ale i tak jsem měl celkem chutě, takže jsem pokračoval dál v domnění, že na něco narazím, co ukojí moje chutě.

Září 7/10

Nemohl jsem se ale zaobírat tím, co se nejspíš nikdy nestane. Se Zurri se pravděpodobně už nikdy neuvidím a já budu muset jít dál. Měl jsem teď na bedrech mnohem více věcí. Bylo mi jedno, co si o mně kdo myslí. Zda jsem nebo nejsem dospělý, dělal jsem to, co pro mě bylo důležité a všem by to mělo být u ocasu. Každý si žije jak chce, proč bych já nemohl být výjimkou? Proč bych se já měl chovat tak, jak se ostatním líbí? Všem to může být putna co já dělám. A tak to i bylo. Moje smečka bude v tomhle jiná, budeme držet při sobě ať je kdo jaký je. A hlavně tam nehodlám nechávat žádné vlky, kteří by zbytečně dělali nějaké problémy. Jsme rodina, teď jsme rodina.
Pohodil jsem ocasem ze strany na stranu a mlsně se při tom olízl. Dostal jsem chuť na něco dobrého, takže jsem se převalil na tlapy a pomalu se postavil. Pořádně jsem se protáhl a pak pomalu rozešel lesem. Hledal jsem něco dobrého na zub, možná bych si dal i nějaké bobule. Budou vůbec ještě nějaké? Už je to šíleně dlouho, co jsem si nějaké dal, takže jsem to šel prozkoumat.

Září 6/10

Otráveně jsem se převalil na druhý bok. Tohle byla celkem nuda, proto jsem se raději zaobíral tím, co bych měl udělat. Ale to se mi nechtělo, povinnosti nebyli nic pro mě. Zvláštní, vždyť jsem se nedávno stal alfou. A měl jsem kolem sebe jen ty nejlepší vlky. To se mi ulevilo, ale čekal jsem to... jednodušší. Tohle kralování bylo divný, vděčil jsem za hodně Lilac. To ona byla mým hnacím pohonem. Docela jsem se těšil, až o těch všech novinkách řeknu Viv. Ta bude hledět. Zazubil jsem se. Docela mi chyběla, naše smečky byly od sebe šíleně daleko, ale... ale máme takové vymoženosti, že se stačilo jenom zamyslet a vmžiku jsem tam. Určitě bych za ní měl co nejdříve zajít. Projelo mi hlavou. Jenomže se mi do hlavy dostal ještě někdo. Zurri. Trochu mě sebralo, že se neobjevila, že za mnou nešla. Ale nejspíš zůstala v Asgaaru, rozhodně tam měla lepší podmínky pro život, než jsem kdy mohl mít já. Věděl jsem, že bude určitě v pořádku, ale... chtěl jsem jí mít blíž. Vždyť to byla moje jediná stejně stará kamarádka ve vlčecím dětství.

7 + 1

// Přidáno +7 a +3 ! ♥

Chvíli jsem vyčkával, ale naštěstí ona situace se vyvrbila velice rychle. Iskierka se tu jenom mihla, ale stačila pozdravit, byla určitě zvědavá na naše nové útočiště. Sineád do mě narazila a já to považoval za jedno krásné medvědí objetí. "Si piš, dřeme jak urvaní," prohlásil jsem s úsměvem. Lilac k tomu doplnila, jak jsme k sobě přišli. Měla sebou stále to mluvící zvíře, jen jsem se na něj podíval. Ten chlupatý výraz byl fakt děsný, ale vypadal krutě. Do party se bude hodit. "Žužlík," zopakoval jsem a podíval se na Sid s otazníkem v očích. Proč zrovna Žužlík? Ale nedovolil jsem si to říct nahlas. Naštěstí na to ani nebyl čas. "Jak říká Lilac, je to šupec rychlej příběh, ale skvěle se doplňujem!" Vytahoval jsem se, protože to tak opravdu bylo. Teď jsme byli úplně kompletní.
V tom už jsem se doloval do Lilaciného zadku. Ta se tvářila trochu upjatě. "No to teda dovolím, máš megaprdel, úplně si zastínila tohle žůžo místo!" Zakřenil jsem se. Lilac byla vyšší než já, ale to mi samozřejmě absolutně nevadilo, v tomhle jsem neviděl rozdíl. V čem bych taky měl vidět nějaký rozdíly? Měl sem dvě mámy, jedna hlava posazená o něco výš se už ztratí. Lilac se rozhodla to jít ihned prozkoumat. Chtěl jsem zvolat něco naprosto cool, třeba ten kdo půjde poslední, bude na něj seslána nějaká prdící kletba. Včas jsem se ale zastavil, protože ten kdo šel poslední, sem byl já. Matinka se ptala Žužlimuže, jestli tu počká a nevede Iskierku, svéhlavě se rozhodl jít likvidovat pavouky. "Líbí se mi," zasmál jsem se a už se hrnul také dovnitř. Byl jsem zvědavý. "Mimochodem, málem bych zapomněl, naše smečka se bude jmenovat Ageronská smečka, nějak jsme na to prostě přišli," řekl jsem, jako by to k tomuhle lesu sedělo, přišlo mi fajn to sdělit i Sineád, když to bude i její domov.

// Úkryt
//Směčkový úkol: Pohovořit se zakládajícími členy smečky