Příspěvky uživatele

< návrat zpět

"Přesně tak," jo i na nás konečně došlo, komu za to vděčit? Nám. Nikdo nám ten úspěch pod tlapy nedal, šli jsme si za ním. Vivianne byla překvapená z toho, že jsem mluvil s tím, kdo nás stvořil. Trochu jsem se zašklebil a nedobrovolně přikývl. "Jestli se to dá takhle říct? Potkali jsme se a no... Nadobro se rozešli, jestli se to tak dá říct," pokrčil jsem rameny. Já si z toho víceméně moc vzal. Maso do úkrytu se samo nedotáhne, potkávat ho nemusím a když už, jsme jako dva cizinci. "Ale je toho trochu víc," protože nedošla řeč jenom na mě. A já jako dobrý a milovaný bratr se o to musím přece podělit. Co bych to byl za rodinu, kdybych jediné sestře, která má se mnou dobré vztahy neřekl, jak o ní její papíček mluví.
Každopádně má sestra byla očividně chtěná, přísně jsem se na ni podíval. Říkala že za to může ten její voheň, ale to byly bez tak jenom žvásty. "Jojo," Joukl jsem a zvedl tlapku, abych s ní ve vzduchu dvakrát zakmital. "Zase se vrátíme na zem jo?" zasmál jsem se. "Hele tak to brzdi jo? Takhle to teda není, ale máme tu dvě velký témata, takže který chceš slyšet první? Nedokážu dělat dvě věci naráz, jo? Sem jenom chlap," mrskl jsem ocasem ze strany na stranu a spiklenecky se pro tom usmíval. Tohle byla ta situace, kdy jsem litoval že vlci nemají prostředníček, právě teď bych ho na Lilac úplně s chutí vytáhl. Neslyšela nás ale sem tam jsem tam zabrouzdal pohledem a úplně si to o to říkalo.

Zdá se že jako vždy jsme byli naladění na stejnou vlnu. Jakmile jsem frndy seznámil, hned to trochu pookřálo. Lilac byla stejně praštěná jako já, takže tenhle humor rozhodně mohla. "Oukey formality máme za sebou," uspíšil jsem to, protože todle těší mě a tak jsem fakt moc nemusel. Ještě si začnou notovat a někdo začne vytahovat starý historky a já bych byl dokonale v koncích. A to jsem fakt nechtěl. Zdá se že ségra byla šťastná, vypadala aspoň tak. "U mě? Hm život si pohrává, ale jsem teď snad poprvý spokojenej," usmál jsem se na Vív,.která začala popisovat, kde vlastně teď žije. Říkala že se nakonec usadila ve Vrbové smečce, tušil jsem to, protože už něco naznačoval fotr že Vivianne šla pryč. A navíc mi říkala o nějakých frantíkovi, který se jí líbil. "Tak to je pecka že ses konečně rozhoupala, fotr něco říkal..." naťuknul jsem. Když ale ségra promluvila, prozradila že má partnera a já v té chvíli udělal brutální divadelní grimasu Ó. "Takže on tě fakt někdo chce jo?" Nemohl jsem si pomoct. Rozchechtal jsem se, ale viděl jsem že Viv se nedůvěřivě dívá na Lilac. "Lilac je v pohodě není se čeho bát, ale oukey jdem si kecnout kousek vedle. Počkáš na mě dráha?" Nemohl jsem zakrýt ironicky tón a pak jen zamrkal na Lilac - alias... Posero do konce zimy. Pak už jsem se hnal s Vivianne kousek dál splašit co nejvíce drbů.

Postával jsem vedle Lilac a při tom ještě promýšlel, co by se tady na jihu dalo dělat. Přišel jsem ovšem na to, že tu zdechl pes a o zábavu by tu nikdo ani nezakopnul. Takže jsem volil možnost jít domů a trochu se postarat o smečku. Nějaký to čůro, nějaký ten lov. Bylo to nejvhodnější řešení, jelikož i na tomhle výletě jsem byl nedobrovolně.
Mezi tím se k nám ale hnala jasné tmavá postava. Hubená, s elegantním krokem. Nemohl to být nikdo jiný. Pozdravila nás. "Tě pic, zrovna nedávno jsem přemýšlel nad tím, že bych tě chtěl vidět." Šla jako do rány. Usmál jsem se taktéž na ni. Lilac taky stroze pozdravila, Seminole mi ještě stále seděla na hlavě tak jsem jenom kývl hlavou, ať si jde po svých. "Tohle je Lilac a Seminole, ženský tohle je moje jediná normální krev v pokrevní rodině, Vivianne, sem ti o ní říkal," představil jsem i Lilac a pak už se dal věnoval sestře. "Jasně že nerušíš, jak jde život?" Vyzvídal jsem nejdříve, než na něj vychrlím své nejžhavější novinky, zejména ty o fotrovi.

To je boží! Papat zoubky! +7 + 3

Seminole byla od rány a já se při tom musel z plna hrdla zahřát. Tak raketu jo? Zopakoval jsem si v duchu, ale když šlo o závod, nebral jsem ohled, možná jenom malý, úplně nenápadný. "Cože," vyhrkl jsem trochu zmateně. Ale musela mít pravdu, tu srnu jsme nechávali fakt dlouho ležet v lese. Než jsme splnili všechny záležitosti ohledně smečky. A ona nám na naše jídlo dávala pozor. "Tak dík," mrkl jsem při tom hravě ocasem. Nebylo to kdo ví co, ale alespoň něco jsme tam měli, určitě se té srně mrknem na zoubek, až se vrátíme zpátky.
Vyzvídal jsem, odkud se vlastně vzala, zdá se že měla své poslání. "Takže... jsi prostě lítala a hledala? Ptala ses vlků - hele nemáš povahu jako já?" Dobíral jsem si ji. "Jak dlouho si takhle plachtila?" Musela to být věčnost, když vezmu v potaz kolik takových vlků tady je. A trochu mě děsila představa, že někde tady chodí moje nějaká druhá půlka. Raději ať mě nenajde, samotnýmu je mi líp. Při mém štěstí by moje zvíře bylo například hovnivál. Projela mnou tahle představa a raději bych ho zabil, než aby na mě něco takovýho denně mluvilo. "Jo tak takhle to chodí," zamumlal jsem a už tomu rozuměl.
V tom už se vracela Lilac, takže jsem se jí mohl zase věnovat. "Každý téma jo? Bez tak si zase žvanila o mě, že jo," zastříhal jsem ušima a při tom se spiklenecky zazubil. I kdyby odporovala já věděl, že jo. "Jakou magii?" Vyzvídal jsem po sléze, chtěl jsem to vědět, třeba jí vnukla nápad Seminole a teď bude mít v prdeli raketu. To by bylo hustý. Ale o tom jsem samozřejmě mohl jenom žertovat. Měl jsem ještě nějaké plány? "Já asi žádný plány nemám," pokrčil jsem rameny. "Vždyť si mě na tenhle vejlet donutila jít," zopakoval jsem jí. Mohl jsem se zastavit za Vivkou, ale... k čertu je podzim, bez tak bude někde s tím svým Alfonsem a shánět zásoby na zimu. Takže jsem tenhle výlet trochu posunul, však o nic nešlo. "Takže pokud mě nechceš tahat ještě někam, asi bych vyrazil zpátky," pokrčil jsem rameny. I my bychom měli asi shánět jídlo, nebo něco takovýho.

// Siku, klidně můžeš i s tak malým prckem, pokud se nebude bát.

Lilac si ještě sebou vzala pár slov, ale ty jsem už moc nevnímal, říkala je za pochodu. Neměl jsem moc zkušeností co se vlčic týče, své mámy jsem miloval, ale Lilac byla něco úplně jiného. Ale stále jsem vůči nim měl trochu větší obavy. A tak jsem jí bral jako sobě rovnou, teď jsem měl i o důvod víc, vždyť jsem jí pasoval na alfu. Rozdělil jsem se o svůj trůn, to bych jen tak s někým neudělal. Posedával jsem tam, než mi na hlavě přistál pták. Ještě že to byla Seminole a ne... třeba nějaké jiné překvapení, co občas z ptáků padá. "Ale copak? Já měl za to že ptáci plachtí denně, nemáš mít ty křidýlka vytrénovaný?" Rýpl jsem si s úsměvem, ale nemyslel jsem to nijak zle. Spíše jsem se zajímal. Jo, vlci taky chodili neustále po nohách a tohle byl brutální výkon. Ale ptáci s tlakem a větrem musí zápasit denně. Zdá se že si tu někdo sedí na vajcách, od té doby co putuje s Lilac. "No hádej, tvoje paní bude poserou až do konce zimy!" Zasmál jsem se nad tím a máchl ocasem. "Když už jsme u toho... kde jsi se vůbec vyloupla ty? Máš třeba nějakou rodinu, nebo vzpomínky když si byla ptáče? Mluvila jsi? Nebo si se prostě objevila?" Zeptal jsem se se zájmem a při tom zastříhal ušima.
Uběhla nějaká ta chvíle, než jsem spatřil černobílý kožich, jak se sype dolů. Vypadala celkem spokojeně, takže si nejspíš postěžovala a teď budu mít tu dobrou Lilac, která bude určitě políbená dobrou náladou. "Bejt trpělivej?" Zopakoval jsem. "U všech bohů," mlaskl jsem. "To jsem teda dopadl, mimochodem trvalo ti to věčnost, to jste ještě hrabaly žížaly nebo co?" Zamyslel jsem se a při tom hrál dotčeného.

Donutil jsem Lilac říct naprosto otřesnou věc, až se mi z ní zježily chlupy na zádech. "Wat?!" Pípl můj hlas doslova ženským tónem. "No tak to zase prrr holka, konec srandy," ukončil jsem to sám a magii raději hodně rychle stáhl někam dovnitř sebe. Ale zdá se, že Lilac dostala za vyučenou a já tak mohl být zcela spokojený. Pokorná alfa dělá... pokornější tu druhou. Lilac byla zděšená z toho, co jí všechno její tlama vlastně vyplivla.
Došel jsem až ke kopci, kdy mě Lilac dohnala a my mohli mít tak trochu smysluplný rozhovor. Alespoň na pár minut. "Vlastně jsi to řekla ty, ne já," pokrčil jsem rameny a vítězně se na ni usmál. "Ale budu si to pamatovat," tohle asi slyšet nechtěla, ale já si nemohl pomoct. Lilac přiznala, že bude raději tím poserou. A doufala, že jí tohle nebudu vmétat do tváře, ale.... pravda byla někde úplně jinde. To co řekla pro mě bylo totálně přes čáru a to může být každý jistý, že jí to budu s chutí připomínat hodně často.
Usadil jsem se pod kopcem a při tom se rozhlédl, tohle místo jsem fakt neměl rád. Lilac zmínila, že jí mám pohlídat ptáka. "Pohlídám ti ptáka, neboj se, bude se mít jako v troubě," zazubil jsem se, protože mi to přišlo hrozně vtipný. Očekával jsem přílet toho opeřence a jelikož tu v poušti nebylo na co sednout, trochu jsem počítal s tím, že jí budu mít za chvíli zase na hlavě. Ale alespoň nějaká společnost, než sleze z toho vrchu. Kdo ví jak dlouho se tam s tím tlusťochem zdrží.

// Prstové hory, přes Poušť

Uslyšel jsem samou chválu, čímž jsem pochopil že můj plán geniálně funguje. Lilac byla rozhozená co jí to lítá z tlamy a tak začala pomalu a jistě zpomalovat. To byla moje jedinečná šance. Mé nožky zabraly vší silou, abych jí předehnal. "Taky tě mám rád!" Zvolal jsem zvesela, když jsem probíhal kolem. Ty kráso Crowley, ty seš třída! Rychlá myšlenka mi proletěla hlavou a já se při tom usmíval jako měsíček na hnoji. Jazyk jsem měl přilepenej až kdesi na zadku, když jsem běžel tak dlouho. Ale teď jsem jakoukoliv únavu vůbec necítil, protože jsem měl na dosah samotný cíl. Samozřejmě jsem se snažil, aby magie působila dál. Ale už to bylo vrtkavé, byl jsem unavený, zadýchaný. Ale bavilo mě to, o tom rozhodně žádná.
Když přišel písek, věděl jsem že už musím zpomalovat. Písek jsem fakt nesnášel, strašně mě štvalo, jak se lepí mezi prsty. Byl ještě protivnější než sníh. Ale hory byly už nedaleko a ten mistr Život sídlil na samotném vrcholu. Tam jsem fakt neměl chuť páchnout znova. I když jsem ho sám navštívil, nebyl jsem si jím úplně jist. Byl dobrota sama, a byl... prostě divnej. Ale nechtěl jsem mu to brát, tak či onak dřív nebo později tam budu muset jít. Zpomalil jsem až pod vrcholem. "Tak co posero? Už si řekla všecko co máš na srdci? Musím říct, že to na mě zanechalo fakt dojem, skoro se tu rozteču," zazubil jsem se na Lilac. Ale ve skutečnosti jsme si byli tak nějak rovni. Oba jsme se nevzájem neustále předbíhali a ať chceme nebo ne, nejsme stroje. Ale i tohle vítězství mi stačilo, jsem totiž podle ní její poklad a co je víc? "Počkám tady, vyřiď si s tím týpkem co potřebuješ, já už tam znova nejdu, ale můžeš mu připomenout, že jsem tam byl a stále se nic nestalo." Dodal jsem a při tom se zazubil. Nevím co jsem tehdy čekal, zmizel jsem uprostřed zakládání smečky, jen na skok. Teleport sem, teleport tam, ale... vono nic. A že jsem tam sakra nechal sví nejlepší poklady, hamoun jeden.

// Ohnivé jezero, přes Úhelný hvozd

Zdálo se, že mi vše vychází podle plánů, až do chvíle, než přišla krize. Běžel jsem co mi síly stačily, když v tom Lilac jako by nabrala druhý dech. Cože? Ohlížel jsem se, co to šlo, ale ona prostě zrychlovala. A já když jsem hlavu vrátil zpátky tam kam patřila, viděl jsem oheň. Ta reálný, že mě v tu chvíli ani nenapadlo, že Lilac vlastně ovládá Iluze. Jak mi sama říkala, iluzí dostala i Asgaar, ale v té chvíli jsem tomu prostě uvěřil. Slyšel jsem jenom nějaké slova, které řekla když kolem mě proběhla. Já prudce zastavil, abych nevletěl do ohně. Byl jsem fascinovaný, jak to vypadá, ale něco tu nehrálo. "To snad nemyslí vážně?!" Prskl jsem. Běžel jsem dál, nechal jsem se nachytat jako naprostý amatér.
Nechtěl jsem se nechat zahanbit, ale zároveň jsem Lilac nechtěl nijak zranit. Kdyby to byl někdo jiný, rázem bych vlka zastavil a nechal ho zlámat všechny kosti v těle. Ale byla to Lilac, která se dokázala nechat unést naprosto při všem. A tak když se na mě ohlížela, jak jsem za ní běžel jako parniválec jsem po dlouhé době použil svoji vrozenou magii. Mohl jsem jí poručit absolutně všechno, napal to do stromu, zastav, udělej kotoul, rozbíj se o skály. Ale ne, já jsem po ní žádal, ať z plna hrdla začne na celé okolí krákat, jak jsem báječný. Soustředil jsem se na magii tak moc, že jsem se u toho musel smát. Tohle bude zábava. Doufal jsem, protože jsem si fakt dal záležet a byl sám zvědav, co všechno v srdci má a teď to fakt jako musí říct. Na plný koule celýmu světu. Doufal jsem, že jí to rozhodí natolik, že zpomalí a já jí podeběhnu.

// Narrské kopce, přes Poušť

// Medvědí jezírka

Zdá se, že jsme to měli stejně, alespoň podle Seminole, což mi přišlo dost divný. Oba jsme měli podobné strachy, co nás tížili. Jenomže teď už to bylo vážné a to poslední co bych chtěl bylo, aby se mi to pod tlapami rozpadlo. Teď když jsme na tom tak dřeli, abychom mohli mít klid. Měl jsem hodně nepřátel a kdo ví, jednou i kostlivci vylezou z díry, ale nehodlal jsem se jen tak nechat. "Tak díky," poděkoval jsem opeřenci nakonec, než vypukl celý závod.
Prosvištěl jsem kolem Lilac a při tom se křenil, jako kdybych našel zlatej důl. A možná že i ano, ona se ihned chytla a při tom výzvu přijala za svou. "Toho budeš hořce litovat!" Zavolal jsem na ni v zádech, když jsem se otočil, byla fakt hodně rychlá a za chvíli jí budu mít v patách. Proto jsem hledal cokoliv, čím bych mohl švindlovat. Ta toho poseru bude mít na talíři až do zimy! Ujišťoval jsem se a při tom hravě povyskočil. Možná by mě dokázala předběhnout kdyby šlo o férový boj, jenomže já férovej tak úplně nebyl. Nechat zmrznout? Blbost, to bych přišel o zrak a teď by se pohledy střetly horko těžko, mysli sakra! Funěl jsem jako o život, tahle pláň byla brutálně dlouhá. Země by se šikla, ale nejsem v ní úplnej profík, do vlčích kostí! Nadával jsem si, že jsem se o magie nezajímal trochu víc. A tak jsem se soustředil na počasí, v tom jsem si vážně hodně věřil, využil jsem chladného větru, který tu vládl, obzvlášť na tak velké pláni jako tady. Vší sílu jsem zaměřil na něj a aby foukalo co nejvíc a největší zimou, jakou jsem dovedl. Chlad, který se zabodával a tvořil možná i mizivé kapky, které mohli znepříjemnit běh. Já si při tom běžel v krásném počasíčku, které mi čechralo srst, doslova jako vítěz. "Vypadá to že zvládáš, posunem cíl?" Zařval jsem za sebou a při tom se usmíval jako čertík z krabičky. Zaměřil jsem se na to, co bylo před námi, smradlavej les který sousedil už s horami, za nichž se skrývala poušť. Bingo. Po tomhle snad na levárny nebude mít ani pomyšlení, mám to v kapse a posera se půjde klouzat. Radoval jsem se z předčasného vítězství.

// Prstové hory, přes Uhelný hvozd

// Mahtae Sever, přes Jih

Lilac si to pochodovala vepředu a já si tak mohl užít společnosti její opeřené kámošky. Bylo to asi poprvé, co jsem měl s takovým tvorem vůbec rozhovor. Sice moje mámy taky měli takového společníka, ale nebyl jsem s nimi od té doby tolik, abych s nimi prohodil víc než je nutné. Ale teď mi chlupatí parťáci mých mám byli někde... měl jsem totiž mnohem lepší společnost, na které mi záleželo a chtěl jsem, aby to tak i zůstalo. "No to máš asi pravdu," přiznal jsem. Zdálo se, že jsem právě teď utřel nos a natřel mi to pták. Každopádně se rozmluvila a mě to dodalo přece jenom malou útěchu. "No jo, i ty máš prořízlý zobák, to musím uznat," proto si nejspíš sedli i ty dvě. Pobaveně jsem se na ni podíval, když se mi uhnízdila na hlavě. Nemohl jsem vypadat zrovna nadšeně, kór když tu hlavu mi strčila skoro až do jedné oční bulvy v lebce. Byl to divný pocit někoho takhle nosit, trochu jsem se obával, že jí vysypu, ale ptáci se uměli držet dobře. Jen já na to nebyl zvyklí, i tak jsem šel ale o poznání opatrněji.
Našlapoval jsem dál, až nás to dovedlo k řece a malým jezírkům. Neubránil jsem se pohledu na Asgaar, při kterém jsem se jen skepticky ušklíbl. "Možná jo," přiznal jsem se. Ale dával jsem si bacha na tlamu, protože jak už jsem poznal, tenhle pták vyžvaní úplně všecko. "Nechci to s Lilac posrat, teď když máme oba po tak dlouhé době domov, zázemí. A štěstí je vrtkavá věc, takže prostě jen chci aby jí i tobě se tam líbilo. A abyste se nezačali nudit, asi? Nadhodil jsem a při tom zmínil i opeřence. Tohle bude snad za plusový body. "Ale oukey, todle stačí, jdem za tou megaprdelí, ať není nasupěná," navrhl jsem a lehce při tom kývnul hlavou, aby Seminole vyletěla. A já se při tom rozběhl a držel tempo. Jakmile jsem běžel kolem Lilac stačil jsem jen zmínit. "Ten kdo bude poslední u jezera je posera až do konce podzimu!" Zazubil jsem se a hravě při tom pokračoval dál.

// Přes Středozemní pláň, Ohnivé jezero

// Severní Galtavar, přes VVJ

Měl jsem vyhráno a já byl celkem spokojenej. Utvrdil jsem se v tom, že tohle bylo správný rozhodnutí. Zdá se, že Lilac si držela naprosto tvrďácký výraz, ale tušil jsem, že jí to přece jenom trochu rozhodilo. Tak či onak mě to teď stálo štreku dlouhou jako blázen. A i když bych to nejradši zabalil už teď, musel jsem jí vyjít vstříc. "To je dost možný, ale ty máš delší nohy, hupsnu ti na záda a poneseš mě," zakřenil jsem se na ni a při tom sebou šibalsky škubal. Už jsem si fakt koledoval o nějakej ten pohlavek. Ale prostě jsem musel jet, dokud jsem měl nabito.
Když jsem pokračoval, už to vypadalo nadějně. Jako by Lilac ztratila zájem o to pokračovat na cestě, jenomže ten ironický tón mi neunikl. A i když jsem se na chvíli tvářil naprosto šťastně, hned mě zase uzemnila. "Pche!" Frkl jsem a ještě jednou se ohlédl na náš les, ale brzy budeme zpátky a nemůžeme zůstávat pořád jenom na území, jenom proto že tomu vládneme. Navrhl jsem, že má jít Lilac jako první a já půjdu se Seminulou, teda Seminolí. Nečekal jsem, že to Lilac přijme, ale stalo se tak a ona vystřelila jako hrom. Udiveně jsem zůstal hledět na její zadek, jak se kmital sem a tam. Seminole mě hned zpražila za špatný jméno. "Sorráč," omluvil jsem se a při tom na ni mrkl. A tak jsem se dal taky do pohybu. "Poslyš, jak těžký bylo s Lilac se zžít? Víš jak... úplně jednoduchý to bejt nemůže asi, nebo jo? Co má ráda kromě cetek, třpytivých věcí, cenných kamenů," vyzvídal jsem, nejdříve příběh z jejího pohledu a pak... tak nějak ten zbytek, abych měl přehled o tom, na co si dát případně bacha. Nechtěl jsem jí nasrat hned první den ve funkci.

// Medvědí jezírka, přes Mahtae jih