Příspěvky uživatele

// Rozkvetlé louky, přes Lesík Topolů, s Lilac

Závod mohl započnout. Utíkali jsme, aby z nás spadla přebytečná voda. Cítil jsem trochu chlad na kůži, ale nic na co bych nebyl zvyklí. Těžký podmínky, to bylo moje. Pohnul jsem trochu více zadkem a v lese pomalu začínal zpomalovat. Zadýchaně jsem se podíval na Lilac, zdá se že měla lepší kondičku než já. Ale to dělali ty její dlouhý nohy. Seminole si to létala v korunách stromů.
Snažil jsem se popadnout dech, přemýšlel jsem nad tím, co všechno je ještě nutné v Ageronu udělat, abychom byli dostatečně připravení na zimu. Jako hlavní bod jsem rozhodně považoval ten lov. Bez toho se nebudeme moct hnout z místa. Naštěstí máme pláň vysoké hned vedle, takže se moc nenadřeme. Povzdychl jsem si, ale i tak bych to měl rád za sebou. Nic by mi neudělalo teď větší radost. Možná to promluvit si s Iskierkou, už dlouho jsem s ní nežvanil a chybělo mi to. Všechno jsem to dělal pro nás, Lilac byla taková třešnička na dortu a zdá se, že k nám prostě patří. Tohle bude dobré. Usmál jsem se. Muselo být. Za chvíli už jsem mezi stromy viděl první Ageronské stromy. Takže má nálada přece jenom o něco více stoupla a já se hrnul do vřelého objetí našeho lesa.

// Ageron

// Medvědí jezírka, přes Mahtae, s Lilac

Doklusali jsme konečně k řece, ta byla celkem rozvodněná. Pomalu jsem se dostal ke břehu a sklonil hlavu, abych se napil. Nejlepší bude, když se přes ni předbrodíme, pak už to do Ageronu nebude trvat tak dlouho. Uvědomil jsem si. Co jsem si ale uvědomil teď, že jsme šli přes tu dlouhou pláň a já se ani koutkem oka nepodíval na Asgaar. Zdá se, že mi už je lhostejný, což jsem byl rád, bylo to už za mnou. Další věc, se kterou jsem se stačil smířit.
"Tak jo, budeš si muset namočit ten svůj vyfešákovaný kožich," píchl jsem do Lilac a s úsměvem zastříhal ušima. Pomalu jsem vlezl do vody, měli jsme štěstí že bylo celkem přínosné počasí. Moje srst nebyla ideální ani v zimě, takže teď jsem jí celkem ocenil. Aspoň proschnu rychleji. Opatrně jsem se dostal na druhý břeh, proud byl silný, ale nebylo to tady tak hluboké, takže jsem se mohl plně zapírat tlapami. Lilac to taky zvládla, i když se u toho trochu xichtila. Každopádně ve zdraví, jako dvě správné alfy. "Závod?" Nadhodil jsem se šibalským úsměvem, protože jsme potřebovali proschnout. A když poběžíme, aspoň z nás upadne přebytečná voda.

// Armánské hory, přes Lesík topolů

// Ohnivé jezero, přes Středozemní pláň, s Lilac

Nastala situace před obří loukou. Zhluboka jsem si povzdychl a podíval se na Lilac, tohle bude jedna z nejdelších štrek, kdy nás nic moc nečeká. A tak jsem do ní lehce drcnul a pak se rozešel. Dost tady foukalo a nesl se tu fakt odporný zvuk. Když jsem zvedl hlavu, všiml jsem si velkých hejn hus, které tu krákaly, jako by jim patřil svět. Při tom jim tu patřil velký prd, neměli ani domov. Usídlili se tam, kde zrovna z nebe spadly. Trochu jsem zkřivil tlamu a olízl se, docela bych takovou husu ochutnal, ale chytit je znamená fakt hodně energie. Navíc byli pořád ve vzduchu, chtělo by to použít magii. Což bych nejspíše zvládl, ale teď na to nebyla vhodná doba. Těšil jsem se až budu doma a dám si trochu masa z úkrytu. Ale ani to už nebude čerstvé. Před zimou bysme měli vzít mámy a jít ještě na lov, ať máme v zimě co jíst. To poslední, co jsem chtěl mít na krku hladové vlčice. Mě vem čert, já bych se uživil i na menších zajících, ale přes zimu je to dost náročný něco ulovit. A mít nějakou tu rezervu znamenalo celkem dobrý krok vpřed. Zimu i lov určitě zvládneme levou zadní. Projelo mi hlavou. "Budeme muset vyrazit v nejbližší době na lov, brzy tu bude zima," nadhodil jsem Lilac. Ve vzduchu byl cítit podzim, listí se zbarvovalo a to nám bralo čas.

// Rozkvetlá louka, přes řeku Mahtae

// Prstové hory, přes Uhelný hvozd, s Lilac

V horách to nebylo o moc lepší, stále jsem se tady na jihu necítil úplně dobře. Jakmile uvidím první řeky hned se mi trochu více zvedne nálada. Seminole si to poletovala nad našima hlavama a udávala směr, spíše nejrychlejší cestu zpátky. Kdybych tu neměl Lilac, nejspíš bych použil jeden ze svých teleportů, ale nohy si potřebovali taky trochu dát do těla. Už jsem ležel na jednom místě moc dlouho, i když zakládání smečky nebyl zrovna med. Také si to vybralo svoji daň, ale měli jsme hotovo, měli jsme domov.
Lilac si to stále klusala vedle mě, sem tam se naše pohledy střetly, ale spíše jsme se snažili udržet stejné a pohodové tempo. Zastříhal jsem ušima a rozhlížel se. V hlavě mi zněly slova, co mi Lilac řekla od Života. Buď trpělivý. Nebylo to zrovna něco, na co bych vsadil svůj kožich, ale tohle jsem fakt neměl rád. Čekal jsem už fakt dlouho. Chtěl jsem po něm jenom aby mi pomohl, místo toho si tam kempí na zadku a čichá si ke květinám. Zatímco já tady dole musím bojovat o holý život. Ale i takhle nejspíš měl vypadat můj osud. Povzdychl jsem si a natáhl krok. Ve smradlavém hvozdě to nebylo zrovna ideální, ten jsme proběhli celkem ve svižném tempu, aby jsme se dostali k teplému jezeru. Tam jsem se v rychlosti osvěžil, protože jsem po tom všem měl vyprahlo v hubě. Pak jsme zamířili na sever.

// Medvědí jezírka, přes Středozemní pláň

// Narrské kopce, přes Poušť s Lilac, manipulace povolena

Tak jsme se dali pomalu na túru, čert to vem že jsme byli tak daleko. A že jsem se na to vůbec nechal přemluvit, teď jsem toho hořce litoval. Nohy mě bolely a to jsme byli sotva v půlce celé výpravy. Ale bral jsem jí jako úspěšnou, kdybych nešel, nesetkal bych se s Viv ani Siriusem. Takže jsem byl zase o něco moudřejší a mohl tak pokračovat zpátky domů. Lilac si vyřídila co potřebovala a teď už jsme se mohli soustředit jenom na zvelebování našeho domova.
Kráčel jsem pouští a s každým dalším krokem jsem doufal, že už budeme brzy doma. Písek jsem fakt neměl rád, bylo to jedno z mála, co jsem z plna hrdla nenáviděl. Nemohl bych žít takhle daleko na jihu, sever měl přece jenom něco do sebe. A náš Ageronský les byl naprosto dokonalý. Věděl jsem, že se nám tam bude žít dobře. Za chvíli jsem už viděl hory, čímž jsem si jenom slovně pod nosem ulevil. Nějaké to brblání ve formě, konečně. Lilac šla vedle mě, společně jsme se trochu pošťuchovali, aby nám cesta rychleji utekla.

// Ohnivé jezero, přes Uhelný hvozd

Nebudu zazlívat, šíleně moc jsem si liboval v tom, že jsem Siriuse naučil "nové slovo". Flundra se k ní naprosto hodila a tím, že ho použil mi to hladilo ego. Netušil jsem, že jako malý se rozdělili, ale jenom dobře pro něj. Zdá se, že bude fakt brutálně prohnaná a viděl jsem jí jenom v zárotku. "To máš recht," souhlasil jsem. A Rowena to fakt dokáže, v tom jsem jí bohužel věřil. Byla vyčůraná až na půdu, všichni si jí tam oblíbili mnohem více, než mě. Protože to uměla s vlky, já se nikdy takhle přetvařovat neuměl. "Drž se kámo," popřál jsem mu. Wylana jsem si pamatoval dobře, zdá se že v sobě našli zalíbení, což jsem jim přál. Moc jsem se s ním nebavil, tak jsem mohl jenom odhadovat. Ale nechtěl jsem se zabývat konspiračními teoriemi v mé hlavě. Hlavně že jim to klapalo. Snad si je do parády Rowena nevezme, bylo by jich škoda. Uvědomil jsem si a povzdychl si. Sirius se měl k odchodu, což jsem mu nemohl zazlívat, spíše jsem dostal facku za to, že tu furt kempím. "Zdarec," rozloučil jsem se s ním a i jeho mývala jménem Mýval jsem vyprovodil pohledem.
Pak jsem se pomalu vrátil k Lilac. "Tak jo ženská, proč mě furt zdržuješ?" Zazubil jsem se na ni a dával jí to za vinu, samozřejmě jenom ze srandy. "Valíme domů ne?" Drcnul jsem do ní bokem, kdo ví jak les vypadá, když v něm Sineád a Iskierka zůstali tak dlouho. I mě to tam celkem táhlo, určitě máme spoustu povinností. Jako třeba čůrat po stromečkách, jít ulovit kus žvance a takový ty další věci, který jsou pro smečku důležitý. Takže jsem do ní drcnul ještě jednou a pak se pomalu rozešel zpátky k domovině, na jihu už bylo ztraceného času až až.

// Prstové hory, přes Poušť

Zdá se, že Sirius sdílel podobný názor. Ale na rozdíl ode mě, on v tom bordelu tam stále žil. Já se osvobodil a rozhodl se žít po svém. Pokud se někdo bude chtít mstít, už to bude mít o něco těžší. "Ale ty si s ní strávil asi hodně, nebo ne? Přišli jste do Asgaaru tak nějak současně, pokud si pamatuju, matně ale asi jo?" Zeptal jsem se, spíše vyzvídal. Zdálo se fakt divný, že byl ještě v rámci možností normální, když strávil se svou vlastní sestrou tolik času. Ale jak sám řekl, ten zelenej musel být buď fakt divnej, nebo ještě horší. Nechtěl jsem ani pomýšlet na to druhý a doufal, že už ho vlastně nepotkám. "Jsem rád, že jsem zvedl kotvy, nebudu je potkávat. Sice jsem jim nejspíš zametl před prahem cestičku, ale... teď je mi to vlastně buřt, co se tam děje," jediné, čeho mi kdy bylo líto, že jsem tam nechal dědu. Děda Arcanus byl sice starší a v hlavě už to měl možná malinko popletené, protože všem automaticky důvěřoval. Ale Roweně tehdy důvěřoval víc než mě a to mě znal teda déle, nebo alespoň v té chvíli. Tak jsem si tehdy kopnul, no a co. Vzpomínal jsem a musel se usmát, na tom sem tehdy byl fakt dost hrdej. Paní se tam naparovala, jak pelikán a pak se vyvrátila, jako by se jí zbořil domeček z karet. Tak jsem šel a kopnul si, no booože... "Pod to se klidně podepíšu," zasmál jsem se.
Zdá se, že Siriuse to zajímalo, alespoň co se ženských těl týkalo. Zůstal jsem chvíli štronzo. "Ehm..." odkašlal jsem si. "Zatím to mám asi v pohodě, co jsme se sbalili a žijem si po svým tak se to dá, žádný hádky, krvácení, nálady, nic takovýho, takže jsem asi šťastnej chlap," uvědomil jsem si. Posral sem to jenom se Zurri zdá se. Ať jsem se snažil jí kontaktovat sebevíc, nikdy na moje žádosti nereagovala. Ale měla už svůj život a nemohl jsem jí hledat po všech čertech a už vůbec ne v Asgaaru. Tam bych tak možná hodil za hranice nějaké vlče, které by se náhodou zakutálelo do Ageronu a mě by přišlo nevhodný. "S Wylanem jo? To je takovej hnědej, myslím že jsem ho tam viděl, jednou," se Sionnem? No jo, Sionn má radši kohokoliv, než mě. Ale nebyl jsem si úplně jistej, byl to fakt jenom mžik tehdy. Od příchodu Roweny jsem se Asgaaru pak hodně vyhýbal. Nepřišlo mi teda rozhodně divný, že tvoří pár dva vlci, vždyť já měl dvě mámy. Celej život jsem žil v tom, že je to naprosto v pohodě, takže jsem to nijak tragicky nebral. "To je super, že Vám to klape, ať to klape i dál," popřál jsem jim.
Sirius slíbil, že se brzy určitě v Ageronu ukáže, což jsem měl radost. Prvně se ale musí vrátit do Asgaaru, což jsem chápal. "Klidně vem i toho Wylana, ať se pokochá kde si vyrůstal. Dejte tam na sebe bacha," varoval jsem je, ale měli svůj život a svůj rozum. Nemohl jsem jim do toho kecat a ani jsem nechtěl. Zase tolik jsme se úplně neznali, ale když jsem narazil na někoho na stejný vlně... proč ne, vždyť s Lilac nám stačilo jenom jedno téma - Asgaar, který nás oba spojil a od té doby jsme prostě BFF. Kdo ví kam tyhle dva osud zavede, ale drama bylo jedině tam a tam by taky mělo zůstat. "Já dík kámo, brzy na viděnou," rozloučil jsem se s ním. "Nazdar mýval, co se jmenuješ Mýval," i s ní jsem se rozloučil a pak se pomalu odebral zpátky k Lilac.

Auvajs. Jo, to měl pravdu, na moment jsem se až zarazil. Ani moje rodina nestála za moc, na výjimky, ale z větší části to tak bylo. Mě takhle ale soudil kde kdo, podle fotra. Ale na to bych už málem zapomněl, hotová historie. "Počkej," řekl jsem trochu zmateně. "Ty jí fakt říkáš Mýval, jako že je to mýval?" Zeptal jsem se zmateně. Teď se může takovej Popílek, nebo Žužlík jít klouzat, protože tohle bych korunoval jako to nejtrapnější jméno. A to jsem si myslel, že Žužlík na plné čáře vyhraje. Pak mi ale byla do placu hozena chvála, přičemž jsem se začal usmívat. "Tak dík," řekl jsem stroze, nějak jsem se totiž dostal do úzkejch, tohle mi moc často říkáváno nebylo.
Rozkecal jsem se možná trochu víc, ale s ním to nešlo jinak. Protože mlel, mlel a mlel, ale nebylo to ve špatným slova smyslu. Ale mluvil fakt hodně, fakt moc a hromadu věcí najednou. Pohlédl jsem nahoru na Života, který si tam seděl na bidýlku. "To zní jako hustej plán," namítl jsem a při tom mohl jenom souhlasit. Možná jsme tohle podivné myšlení měli v rodině. S Lilac jsme totiž přemýšleli nad tím, že jsme se usídlili fakt blízko Smrti a bylo by cool, kdyby jí čas od času ze Zříceniny něco zmizelo. A že se nám ty krádeže celkem zamlouvaly. Ale to jsem nemohl přece jenom tak hned propálit. Zkazil bych tím celej náš plán. "Jo, je fest divnej, stačilo mi ho jenom vidět, ale jelikož se ochomýtá kolem Roweny, bude to stát stejně určitě za prd. Takže jsem radši sbalil žaludy a šel." Pokrčil jsem rameny. Fakt jsem nestál o to v Asgaaru dále zůstávat. Začalo se to tam hemžit fakt divnou verbeží. "Spíš já jemu, to víš rodinu si nevybereš, a můj fotr kterej mě vydědil mi tam udělal dost hustý jméno. Takže jsem byl asi trnem v oku," aspoň z mého pohledu to tak odjakživa vypadalo. Neustále na mě jenom řval, když mě viděl, ale spíše neviděl... za mé existence tam fungoval spíše Arcanus a Sionn si seděl na vajcách kdo ví kde. Zmínil to, že mám smečku plnou ženskej. Na chvíli jsem zůstal štronzo, protože takhle nahlas sem to fakt ještě neslyšel. No i ty můj vlku, má recht, vždyť jsem jedinej co tam má bambitku, ale rozhodně jsem neměl strach, že jo. "Jo, každej by chtěl přece harém, heh... s ženskýma je to samá hlína a jsou fakt pracovitý!" Zazubil jsem se na svého společníka. Každopádně plácl, že je zadanej. "Oukééy?" Opět mi vyskočil hlas do ženských tónů. Do smradlavý rybí huby, tohle se mi teď děje fakt často.
Dozvěděl jsem se něco o něm, ale i o smečce, která tam dřív sídlila. Netušil jsem, že nějaká smečka se uhnízdila v těch vysokých horách. Mě to tam vždy přišlo takové eh... náročné. "To je zajímavý, ale díky ten les je fakt cool," přitakal jsem. Pak nadhodil, jestli by se někdy mohl zastavit. Nemohl jsem se ubránit malému pocitu nedůvěry, ale už jednou mě napomenul, že nemám soudit knihu podle toho, z čí ruky byla sepsána. "Asi ne, klidně se stav, když budeš chtít nostalgicky si zavzpomínat, nebo se klidně i schovat," pokrčil jsem rameny. Vlastně se mi docela líbil, fakt byl možná taky jeden z mála normálních z té podivné famílie.

Vivianne i nadále byla celá rozčarovaná z toho, co se vlastně děje. Já měl momentálně v hlavě celkem vymeteno, přemýšlel jsem nad tím, jestli už v břiše má nějaký malý slizký... něco, nebo tam ještě nejsou. Nebyl jsem si jistý, podle čeho se to pozná, byla hubená, furt stejně. Ale pokud v ní něco rostlo, tak za chvíli bude mít baděro jako kráva. "Jo, jasný, drž se, a brzy se zas vidíme!" Usmál jsem se jako měsíček na hnoji. Šmankote, jak tohle dopadne? Povzdychl jsem si, ale přál jsem jí hlavně to nejlepší. Ať je spokojená.
Já se mezi tím odebral zpátky za Lilac, která na mě už jisto jistě netrpělivě čekala. Ale jak jsem k ní kráčel, najednou se ke mě hrnuly dvě koule. Jedna menší jedna větší. Překvapeně jsem otevřel tlamu a díval se, jestli to opravdu myslí vážně. Byla to opravdu spousta slov. A načasování to bylo prvotřídní, nejdříve je tu Vivianne s tím, že se množí a pak vlk, kterýmu nejspíš přeskočilo. Počkej, vždyť já ho znám. Uvědomil jsem si. "Ty seš bratr tý flundry!" To bylo první, co ze mě vlastně vypadlo. Každopádně pod hory těch slov jsem přece jenom něco podchytil. "Já v Asgaaru nikomu nechybím, divím se že si vůbec někdo všiml," řekl jsem neutrálně. Co to vlastně mlel? Že se narodil tam kde je smečka, která je vlastně teď moje, říkala jeho kámoška v mývalím kožichu. Podíval jsem se na ni a jen se olízl. Další mluvící kámoš, jasně jsou teď trendy. Povzdychl jsem si a posadil se. "Odešel jsem a založil si svý vlastní bydlení. Se Sionnem to byl celkem voser a po příchodu Roweny s tím plesniváčem to šlo z kopce. Tak jsem se sebral a jedu si po vlastní ose, s Iskierkou, Sineád a Lilac," řekl jsem mu. "Ty ses tam narodil? To sem netušil," zamyslel jsem se, ale co bylo to už nejspíš hodně dávno a smečka se rozpadla. Tu mou určitě takovej osud nebude čekat, aspoň do doby než definitivně natáhnu bačkory.

Vivianne tedy slíbila návštěvu a vezme s ním i jejího partnera, alias možná budoucího tatíka. Bylo to hrozně divný se teď na svou sestru dívat takhle. Že bude něco jako máma. Určitě bude lepší máma, než byla ta naše, o tom jsem nepochyboval. Každopádně možná tímhle mi docvaklo, jak rychle ten čas letí.
Bylo vidět, že ho má moje sestra fakt hodně ráda. Pořád o něm básnila, div se nezvedla ze země a neobjevila se nějaká rádoby růžová záře. "To je super," řekl jsem, ale přišlo mi to trochu podezřelé. Nic přece nemůže být tak... dokonalý. Dokonale nudný? Ale pokud to sestře vyhovuje, vem to čert. Zkazit ho může i později přece. Uchechtl jsem se. Každopádně jsme se měli rádi a pokud to znamená, že budu muset mít rád i Alfreda, kvůli Vivianne bych to asi zkousnul. Možná, na oko. Ale nechtěl jsem předbíhat, byl jsem na toho křupana celkem zvědavej. "Cože hovado?" Vyjekl jsem až mi hlas vyskočil do ženských tónu, v poslední době se mi to stávalo fakt často. "Fajn to druhou lichotku beru," zamumlal jsem pobaveně a pohodil při tom ocasem ze strany na stranu. "Budem se těšit na návštěvu, má drahá sestro, asi bych tě už neměl zdržovat co? Nejspíš máš povinností habaděj, nebo radostí, skotačení, množení, však to znáš." Máchl jsem tlapkou pobaveně a při tom do ní ťuknul. Nechtěl jsem jí tu nadále držet, i když bychom si našli dalších milion témat na mluvení. Nechtěl jsem aby na mě Lilac dlouho čekala, už i tak měla fakt moře času na mě něco vymyslet. Takže se budu muset obrnit.

"Jak říkám, kdykoliv a vem klidně i Alfréda," věděl jsem že tak jednoduchý to asi nebude. Ale kdo ví, i alfy se občas rády podívají jinam. Každopádně Viv byla také moje rodina, takže i u mě v lese vždy najde bezpečí, kdyby se něco zvrtlo. Ale přál jsem ji aby se jí smůla obloukem vyhla.
Zajímal jsem se trochu o toho Alfréda, zda se ze si rozumí a to bylo hlavní. Jo trochu mě zaskočila na chvil. Vždyť já furt žil v tom že jsme mladí, nic nás netáhne žádné starosti nebo povinnosti. A že na vlčata je fůra času. Já na ně ještě stavěný zdaleka nebyl. Ale Viv nejspíš ano, v tomhle mě předběhla na plné čáře. Nemohl jsem si ale odpustit vtípek, to bych nebyl já. "Chápu a fakt ti to moc přeju, tobě i Alfrédovi." Řekl jsem ji s úsměvem. "Věř že i Ageronská smečka bude v pozoru, kdyby se něco a vlčaty dělo. Ale smůlu jsme si snad vybrali dostatečně." Mrkl jsem na Vivku.Klidnej, milej medvídek. "Jsi z něho celá pryč cooo? Ale jo život se má užít a když tě to udělá šťastnou. Jen ať si dá Alfrédo pozor na ten svůj bezchybný kožíšek, kdyby ti jen jakkoliv ublížil, tak já si to s ním vyřídím jasný? Jsem tu pro tebe," tohle jsem řekl spíše jenom tak s úsměvem
Bylo mi jasný že Vivianne se o sebe umí perfektně postarat, ale nikdy nebylo na škodu to říct nahlas. To se nám ty rodiny ale rozrůstají.

Zazubil jsem se a při tom pohodil ocasem. "Máme se skvěle," už jsem se opakoval, ale takhle to vážně bylo. Nebylo co víc dodat. To co se stalo v Asgaaru jsem měl neustále před očima. Spousta vlků to řekne že si dětství nepamatuje a má ho v obláčku. Ale tím že já ho v jednu chvíli prožíval pořád dokola, jako trauma, jsem si pamatoval každý detail. O to horší to zkrátka bylo.
Pak jsem se rozkecal o Lilac, ani jsem si neuvědomil s jakým nadšením jsem o ní říkal Viv. Bylo to až divný. "Jsi kdykoliv vítaná a Lilac si taky určitě oblibíš." Zazubil jsem se. Bral jsem Lilac taková jaká je, jo byla sice vyšší ale vem to čert. Má alfa stojí na dlouhejch nohách. "Času dost, není kam spěchat. Myslím že jen tak mi neuteče, nebude se mít nikde líp," mrkl jsem na svou sestru a spiklenecky jsem se usmál. "Smečka se jmenuje Ageronská, je uplně na severu hned pod horami. Máme celkem velkej les a svítící mech v noci, je to cool." Představil jsem nás ve zkratce. "A mámy tam mám taky, Iskierku i Sineád, jsou to brzy, určitě tě taky rády uvidí," tohle byla nabídka snů.
Pak se rozmluvila zase ona a já nadšeně poslouchal. Jo Alfrédo, tak bylo to jméno. Vzpomněl jsem si a poslouchal. "Takže má sestra bude taky alfa, to je pecka." Obdivoval jsem ji. A zároveň mi to přišlo vhod, když se naše smečky vzájemně podrží nebude nám hrozit nic. Sice jsme byli od sebe kus cesty, ale dobré vztahy jsou dobré vztahy. "Teď sem na tebe hrdej zase já, zdá se že Alfrédo bude kus," usmál jsem se na ni. Co ovšem jsem už tolik nespolknul bylo to co dodala. Rodinu? Rodinu? Opakoval jsem dvakrát až mi z toho spadla brada. Seděl jsem sice na zadku, ale tohle byla fakt pecka. Zvedl jsem obě přední tlapky a náznakem jsem s nimi šel k sobě a od sebe. "Jako zkoušíte rodinu," abych to chápal dobře. "No to je novinka, to asi gratuluju? A přeju ti ať se žádný nepodobá tvýho fotrovi," zasmál jsem se. "Ale vlastně proč ne, snad mi je někdy ukážeš, slavnostně přísahám že ti žádný neukradnu. Na vlčata moc nejsem," zavtipkoval jsem ale byl za ní rád a tak jsem do ní stouchnul nosem.

Přikývl jsem v souhlas. "Ve výsledku jo, ničím mě nepřekvapil. Každopádně asi jsme to celé ukončili. On to dává za vinu mě, Iskierce, ale ani na chvíli nehledá chybu u sebe. Ale může za to asi měsíční vlče v té době." Pokrčil jsem lhostejně rameny. "Ale je konec, jsme jako dva cizí vlci, kteří se budou ignorovat." Tak bych to asi zhodnotil. Jak to bude mít ségra to bude jenom na ni. Ještě se podepíše pod Black list jako já. Ale nechal jsem to na ní, má určitě víc rozumu než náš otec a chápe svět. Ví že ho k životu nepotřebuje. "Díky, ale určitě si tě najde, tak jen abys věděla," řekl jsem. Právě s tímhle jsem ji chtěl vyhledat. Ale blížila se pomalu zima, všechny smečky budou jako na trní, takže jsem nechtěl prolézat smečku od smečky a ptát se - není tu moje sestra? A tohle setkání vše hezky vysvětlilo. "Máme se skvěle," opravil jsem ji s úsměvem.
Teď ale byla nažhavená na to druhý téma a to byla Lilac. Opět jsem k ní zabloudil pohledem a v očích mi žhnul oheň, co bych ji měl provést později. Ale o tom až jindy. "Já a Lilac, no jak bych to řekl. Říkal jsem to že zakládám vlastně smečku že jo? No tak při výběru lesa jsem narazil na ni. A byl to jak osud, na první pohled jsme byli prostě best frénd forééévr. Kámoši jak hrom, totálně jsme si sedli jo, Lilac ráda krade tak jsem říkal že to je cool že budeme krást spolu! No tak všechny ty srajdy kolem smečky jsme dělali spolu. Normálně!" Teď jsem se plácl.zase já po xichtě. "Malém bych zapomněl Lilac byla taky v Asgaaru před námi. A odešla jak královna normálně to tam iluzi celý podpálila. A pak umřela, rozmáčkl ji balvan. Ale je zpátky, prej tu můžeš umřít a pak se zase objevíš, cool co?" Řekl jsem úplně nadšeně. "Ale partneři fakt nejsme, ani jeden z nás teď nestojí o nějaký problémy. Ale jsme hm... Parťáci? A jen tak mimochodem, smečku máme už založenou a já jí nabídl druhé místo alfy. Jsem se praskl přes kožich co?" Řekl jsem. Nikdy bych si nepředstavil že zrovna já se o takový post budu dělit. Ale s Lilac to bylo snadný. "Ani jeden z nás to neměl jednoduchý, takže jsme se dohodli že... Kousek téhle země bude prostě náš a uděláme si ho k obrazu svému." Sdělil jsem nakonec a doufal, že takhle to stačí. úplně jsem se rozzářil, jo tu část o krádežích jsem si mohl odpustit ale co. "Tak to je asi celý, a teď ty," houkl jsem na ni a při tom zvedl obočí, pod maskou to sice vidět nebylo ale oči nelhaly.

Byla nejspíš stejně překvapená jako já když jsem ho potkal. A dál se se mnou do řeči. Nejspíš naposledy, ale já už měl.minulost srovnanou, takže nic nového jsem se víceméně nedozvěděl. "Ne tu fakt asi potkat nechceš, ani já ne," souhlasil jsem ohledně naší matky. Ale přece jenom vlčice to měli trochu jinak a Vivianne měla možná ještě šanci to všechno urovnat, pokud by chtěla. Já úhořím v pekle, ale co budu tam mít dost kámošů. "Nepředbíhej jo?" Je mi jasný že chtěla vědět všecko hned, ale všechno mělo svůj čas a já se tak usmíval jako měsíček na hnoji. I Viv měla novinky a to rovnou dvě, takže jsme si byli kvit. "Tak postupně," usmál jsem se a nejdříve jsem byl teda na řadě já. Vybrala si těmu o něm. "Takže první téma dne, náš sperminátor." Začal jsem jako bych snad byl v nějaké divadelní hře. "Víceméně jsme na sebe jen prskali, nestal mi za to se nějak rozčilovat. Řekl mi že jsem parchant a já mu že je to otec na hovno. Pak byl vzteklej a kdo ví jak to myslel došlo na tebe, že jsi stejně nevděčná jako já. Že už taky nejsi jeho rodina, nevděčná a blablabla. Za všechno může Iskierka, ale on ji říkal nějak jinak... Že nás zkazila a že jenom Reo a Ciri jsou normální." Pokrčil jsem rameny. "A že kdyby jsme nepláchli a vychovával máš on že jsme bezchybní nebo co, takže jsem se mu vysmál že to bych teď vypadal jako trapák." Už jsem si to moc nevybavoval ale nějak takhle to určitě bylo. "Takže si dej bacha, nemám šajna jestli to myslel vážně nebo byl jenom že mě rozcilenej, každopádně to nebylo hezký a řekl jsem mu to." Jojo jeho rodina se boří jako domeček z karet. Ale Viv si zasloužila víc. Já zdrhl jako malej, ona nedávno, tak kde se stala chyba? U mě ani u ní rozhodně ne a už vůbec ne v mých mamách, do huby si je brát už nebude.