Příspěvky uživatele

< návrat zpět

VLA
= FM5
= běh 4

<< klimbavý les

Pokračoval nějakým řídkým lesem, prostě obyčejným, nic spešl by tu jeden nenašel. V dálce zahlédl i nějaké daňky, no a i když pociťoval mírný hlad, tak minimálně půlka státného kopytníka by tu zůstala na pospas osudu. To by se Sikuovi líbilo, co? Kdyby Corvus ulovil daňka, necelou půlku sežral a on by pak vyfasoval zbytek! Pf, jednu zásluhu už měl za sebou, neměl zapotřebí dělat další, aspoň zatím. Kdo ví, co osud přinese... Vyklusal z lesa přímo do travnatého oceánu. Lhal by, kdyby řekl, že si prvně nemyslel, že hupsne přímo do nějaké vody a nesmočí se, ubrzdit už by to moc nestihl. No naštěstí šlo jen o trávu. Ta ho lechtala až do kůže, zatímco se prodíral cestou necestou, která za ním zanechávala stopu v podobě ušlapané trávy. No naštěstí ho nikdo zrovna nesledoval. Snad. Avšak možný bylo všechno, to si nemohl upřít. To až teď mu došlo, že vlastně... ho z močálů nenásledovala ani ta hnědá vlčice. Dobře jí tak. Kdo by chtěl dobrovolně trávit čas s ním?

>> řeka Kiërb

VLA
= FM4
= běh 3

<< vřesový palouk

A tak klusal pryč z vřesu fialových květin. Corvus usoudil, že mu menší klus, chůze nebo běh osamotě pomůže se uvolnit a pročistit mysl. A to musel usoudit, že fakt potřeboval. V hlavě se mu honilo takových myšlenek, ať už příjemných nebo nepříjemných! Byla teda pravda, že ty nepříjemné myšlenky přebývaly, ale tomu se zrovna u něj nikdo nemohl divit. Jeho pesimistickou povahu poznal každý hned, jak ho viděl. Furt se mračil, veselé řeči odsekával a celkově se bavil jen pomálu, většinou. Prostě klasický pesimista. Avšak co by od něj kdo chtěl? Jak mohl být veselý, když jeho vlčecí období obnášelo jen bolest a strach? Ani jeho sestry nebyly nikdy šťastné, holt na prvních měsících záviselo všechno. Jeho vrh se narodil vážně špatně. Občas i záviděl sourozencům, kteří prostě... umřeli. Aspoň si ušetřili pstd.

>> travnatý oceán

VLA
= FM3
= běh 2

<< Maharské močály

Hm, našel nějakou náhodnou cestičku pryč z močálů. Už ho chuť zabalit se do bahna a udusit se přešla, takže šupajdil pryč. Nepřešlo ho to proto, že někomu zachránil život, to ne, spíš tyhle fáze byly přechodné, trvaly hodně krátkou dobu. Taky v tom hrál fakt, že už skoro zapomněl na to šokující setkání se zeleným vlkem. Magie asi existovala. Avšak jaký měla smysl? K čemu existovala? Světu uměla jen škodit, musela do něj zasahovat dosti nepříjemnými vlivy a to i když by nechal pouze vyrůst květinu. Na druhou stranu, záleželo mu na světu? Záleželo mu na sobě? Záleželo mu vůbec na něčem? Samozřejmě, že ne! Tak proč řešil, jaký měla magie vliv na svět? Možná si chtěl do hlavy jen vtlouct, že magie byla špatná a nemusela by existovat. Ano, to bude vončo. Nechtěl prostě přijmout fakt, že mohla být taková věc i užitečná. Klusal mezi fialovými květinami, které už ho po pár sekundách začaly lézt na nervy. Možná doslova. No prosteoc smrdělo. Zdržovat se tady tudíž též nehodlal a tak pokračoval v cestě.

>> klimbavý les

VLA
= FM2
= běh 1

I kdyby to Siku nemyslel vážně, stejně by na tom Corvus trval, takže si ho najde, ať bude kdekoli. Pořád teda nevěděl, k čemu mu tato vychrtlina bude, avšak časem se něco najde. Jako obětní beránek mohl konec konců posloužit furt, jestli teda někde neumře hladem a vyčerpáním. To bylo taky možné, neříkal nic. Takoví vlci, pokud žili jako tuláci, obvykle až moc střídali, přičemž to vedlo k jisté smrti. Byl by sice angry, protože jeho snaha by vyšla vniveč, ovšem na druhou stranu slabší měli občas umřít a přenechat místo těm silnějším. To byl přírodní výběr, ne jeho výmysl. Jakmile ten šedivec zmizel, Corvus se dal taky na cestu dál. Jestli ho bude druhá vlčice následovat, netušil. Avšak nepotřeboval to k životu. Nepotřeboval jakoukoli cizí společnost. Stačilo mu žít v malé, zapadlé smečce s pár psychopaty. Ono, asi tam patřil. Sám nebyl vůbec v pořádku. Netušil, zda se považovat přímo za psychopata, no problémy se na něj kupily jak kapky deště, když pršelo. Samozřejmě těch psychických problémů, ale ani realita nebyla jaká světoborná.

>> vřesoviště

VLA - FM1

Vlk začal blekovat jedno přes druhé a jestli i sám usoudil, že mu z toho způsobí bolehlav, měl pravdu. Avšak jestli nelhal a vážně aktivně sbíral informace, počká si a později se od něj něco určitě dozví. Ono na jednu stranu to mohlo být i těžké. Šedý žil tulácký život, ovšem Corvus nebyl zas tak blbej. On si ho nějak najde. „Nejsem kanibal,“ nasadil tázavý výraz, když zmínil něco o jeho sežrání. „Avšak máš pravdu, z tebe by se nikdo moc nenažral,“ ušklíbl se. I kdyby si chtěl pochutnat na vlkovi, možná by byl tenhle lehké sousto na zabití, ovšem... ne, takhle ještě neklesl. Má mě to zajímat? pomyslel si s pokerfacem nad jeho činy. „No a? Nikdo nejsme úplně čistý. Někdo má v životě prostě smůlu, nebo štěstí, naše váha činů se nám odvíjí jen v hlavě,“ pokrčil rameny. Jasně, vždyť on zabil hned dva své blízké a vinil se za to? Ne. On měl smůlu odmalička spíš proto, že se špatně narodil, než aby osud chtěl, aby svého otce a bratra nezabíjel. To, že to udělal, bylo správné. Jinak by se z té tyranie nikdy nedostal. Ani on, ani celá jeho rodina. Chtěl mu něco odpovědět i na jeho poslední slova, když za sebou uslyšel veselý hlas. Otočil hlavu a uviděl hnědou vlčici, jak si to štráduje přímo za nimi. Začíná tu být celkem těsno na to, ze jsme v močálech, uchechtl se v duchu. Corvus by si byl myslel, že to sem moc vlky netáhlo. A ejhle! „Ahoj?“ pozdravil veselou kopu. „Hlavně pod dávkou své radosti nespadni taky do těch močálů. Jen nerad bych odtamtud tahal někoho dalšího,“ ušklíbl se a ukázal na šedého, celého od bláta, aby věděla, že už to jednou vykonal. A jestli by byl ochotný to udělat podruhé, to nevěděl jistě. Avšak aspoň stavbou těla vlčice stála za víc než ta vychrtlina na druhé straně.

Přihlašuji vlka: Corvus a Jerry
Hlásím se do týmové výzvy: ANO

Těžko říct, co ho přimělo mu tak rychle pomoci a chvíli ho nenechat topit se v jeho utrpení. No asi tomu napovídal i fakt, že by se z vlka vážně za chvíli stala bahenní socha a Corvus by měl po srandě. Kdyby neměl naspěch, možná by mu prvně ukázal, kdo to sem vůbec přišel. Avšak trápit ho mohl všemi možnými způsoby. A když ho bude štvát, shodí ho tam znova. Nad jeho slovy se zle zazubil až ukázal naplno své tesáky. „Si myslím. On přijde brzy čas, kdy mi tento skutek oplatíš,“ odpověděl mu. Pokud už Corvus udělal pro někoho něco dobrého, čekal nějakou odplatu. Jenže když si tak neznámého prohlédl, přemýšlel, na co by mu byl? Byl vychrtlý, neupravený a špinavý, i když odečetl to bláto, které si odnesl z pádu do močálu. Nedalo se nevšimnout, že mezi nimi byl velký rozdíl. Corvus měl vážně zrovna upravenou a čistou srst. Dělal tuto úpravu pravidelně, nechtěl vypadat jako vágus, ať si cítil jakkoli. Možná kdyby se tenhle v těch močálech utopil, žádná velká škoda by se nestala. I tak se černému honilo hlavou, že si to možná zasloužil i sám. No kdyby se tam rozhodl dnes skočit, vzal by s sebou i tohodle, dva v jednom, ne? Konec konců se divil, že ještě žil se svým žalostném stavu. „Nemám páru, kam jdeš. A i kdybych to věděl, stejně bych ti neřekl. Občas si musíš poradit i sám, ale vidím, že ti to moc stejně nejde,“ nakrčil mírně čumák, když domluvil. Ne, fakt mu to nešlo a usoudil, že to přizná klidně sám. I jemu se jako ještě tulákovi dařilo lépe. „Stačí dávat pozor a je jedno, kam se vydáš, ať vypadáš jakkoli,“ ušklíbl se, když se ho šedý zeptal. No narozdíl od šedouše on pozor dával. No přiznávat mu, že se sem šel utěšit před zmatenou a poškozenou myslí po setkání se zeleným vlkem, fakt nebude. Jak moc by musel být zoufalý, aby to udělal? To ani nešlo, klesnout na takové dno! „Co vůbec chceš v tom Cedrovém lese nebo co?“ zeptal se ho posléze. Třeba tam měl něco zajímavého, užitečného. Okrást ho by nebyl zrovna velký problém, to nelhal. Na druhou stranu, kdyby někde schovával ne do cenného, snad by si pamatoval cestu! Anebo byl fakt trochu omezenej, těžko říci.

<< řeka Midiam

Když se napojil na nějakou říčku u hvozdu, netrvalo dlouho, co došel až do smrdutých močálů. Ach ano, přesně takhle by kdekdo popsal Corvusovo chování. Odporný, nebezpečný. No jo, na životě mu nezáleželo zas tolik, že nemohl riskovat. Takže riskoval a riskoval vždy, když mohl, případně musel. Nevadilo mu to, na jednu stranu pocítit v krvi adrenalin, to byla slast na duši! Z jeho úvah ho vyrušilo hlasité zavytí. A fakt hlasité, ozvalo se někde z blízka. Že by někdo hupsl do jednoho z močálů? Vydal se opatrně na místo, kde asi uslyšel to vytí. Musel být obezřetný. Léčky čekaly všude, hlavně na zrůdu, jakou byl on. „Měl jsem pravdu, hupsl tam,“ vyřkl si pro sebe a ušklíbl se, i když hlasy se v tom tichu rozléhaly, tak už vlk musel vědět, že se tu někdo nacházel. Přišel až k němu a podíval se na něj. V podstatě nevěděl, jak vypadal, protože byl celý pokrytý bahnem. Olízl si pysky. Pomoc mu? Nebo ho pozorovat, jak umírá? Hm, tož otázka. Corvus nebyl úplně zlý, jen měl rád utrpení jiných. No takže dobře, asi trochu zlý byl, no. „Nejde to, co? Joo, to se vlkům, co skončí v močálu, obvykle stává,“ vyřkl mírně pobaveně, než ho chytl za zátylek a vytáhl na suchou zem, přičemž pak uskočil, aby nesmrděl tolik, co smrděl zbahněný cizinec. Byl překvapivě lehký, i když i přes to bahno šlo vidět, že vypadal spíš jako živoucí kostra. No takový problém Corvus neměl. „Co děláš zrovna tady, hm? Tady mi to nepřipadá jako turistická trasa,“ nasadil tázavý výraz. To stejně se mohl zeptat i on krkavce, co? No co by, on sem přece patřil! Mezi všechen tento odpad.

<< východní hvozd

Toulal se hvozdem, který se zdál až nekonečný. Mohl tu třeba zůstat navždy, uvězněný mezi vysokými stromy, dokud by tu nezůstal ležet bez jakýkoliv známek života. Nikdy by ho nikdo nehledal, nikdo by se po něm nesháněl. Byl sám a sám zůstane, protože jeho povaha mu nic jiného nedovolovala. Choval se příliš odpudivě, příliš nedůvěřivě na to, aby si našel jakékoli přátele nebo aspoň příležitostné známosti. Ne, že by mu to zas tolik vadilo. Vždyť přece nic takového nepotřeboval. Avšak i tak, někde v hloubi pociťoval, že ho to žere. Jen se snažil tento pocit co nejvíc potlačit, aby nedal najevo strach nebo slabost. A dařilo se mu to dobře, to by každý uznal, kdyby tohle o něm věděli. No nevěděli, což mu poskytovalo zdánlivě velkou úlevu. Tak to mělo být! Žádná slabost, žádný strach!

>> Maharské močály

<< velké vlčí jezero

U jezera se napil a snažil se zahnat myšlenky na magii i na toho vlka. Jenže ono to nešlo! Pořád mu nešlo do hlavy, jak mohl být tak přesvědčivý! Možná to jen uměl. Umělo to hodně vlků. A nic jiného než jejich pravda neexistovala. Jenže ještě se mu nikdy nestalo, že by mu to tolik vlezlo do hlavy a pořád ho to tam sžíralo. Stáhl uši a mírně se naježil. Kdyby ho někdo viděl, myslel by si, že se vztekal na ryby, co v jezeře plavaly, i když mu na tom zas tolik nezáleželo. Nakonec se nadechl, vydechl, slehla mu srst a vydal se od jezera pryč. Musel se srovnat, musel! Dorazil až do nějakého lesa, hlubokého a temného. Joo, tady se mu i líbilo...

>> řeka Midiam

<< řeka Mahtaë (sever)

Vydal se pryč proti proudu řeky směrem k velkému místnímu jezeru. Samozřejmě se potřeboval vydat druhým směrem, než ten zelený vlk, a tak proto mířil k jezeru. No co by ne, chtěl být co nejdál od toho vlka i od toho kouzlem vytvořeného ďolíku! Ach ano, pořád byl nadmíru v šoku. Vlk mu nejspíš tou svou magií pochroumal i mysl a tak měl v palici brutální guláš. Proč existovalo něco tak nepřirozeného, mimo jeho jakékoli chápání? Vůbec nechápal princip magie. Odkud pocházela? Jaký měla smysl? On by řekl, že maximálně škodila a dělala neplechu, neuvědomil si, že mohla být i krásná a užitečná. A možná si to uvědomit ani nechtěl. Pro něj šlo jen o nepřirozenost, hloupost, a nehodlal to někdy provádět sám. Protože ať se mu to líbilo nebo ne, prostě... asi existovala. Jak by tohle ten zelenáč jinak provedl? Jen tak ze země nezačnou rychlostí blesku pučet květiny. Sice se v botanice nevyznal, avšak zas tak blbej nebyl.

>> východní hvozd

Měl guláš v hlavě i na duši. Vlk na něj vyvalil tolik magií a slov, že tomu až uvěřil. Uvědomil si, že nespal, že se tohle vše stalo. Vážně tu pod vedením vlka pučely květiny a hlína se měnila v písek, vážně ho dokázal v podstatě přesvědčit o svých slovech, i když neměl ani ponětí, jak to mohl někdo dokázat. Jakmile zelenáč odešel, to až pak se dokázal černý vlk aspoň z části vzpamatovat a co nejrychleji vypadnout ze svého kroužku s pískem a vysokou trávou. Oklepal se. Cítil na sobě tolik špíny! I kdyby se vydrápal do masa, stejně by se neočistil. Protože ta špína v něm rostla zevnitř, v jeho duši. Zvětšovala se, rozmnožovala se, nedala mu pokoj. Mlžila mu zrak i mysl, nutila ho jednat tak, jak jednal. Jenže nastal větší problém. Pokud byla magie vážně skutečná, vážně existovala a obklopovala celou Gallireu i krajiny mimo ní, řval na a odehnal od sebe Rue úplně zbytečně. Ale když ona vždycky tak blbě kecala! Vždy byla až moc důvěřivá a uvěřila každému kecu! Tak jak ji mohl brát vážně? Zavrtěl hlavou, co s tím nadělá. On ji k životu nepotřeboval a ona jeho nejspíš už taky ne. Ať si každý žije vlastním životem, to...bude lepší. vydal se pryč.

>> velké vlčí jezero

Červen 3|Nelly

No vlčice, tedy Nelly, byla nadmíru šťastná ze života a Corvus fakt nevěděl, co si tu s ní počít. Neuměl jednat s vlky a s takovými už vůbec ne, hlavně, když v podstatě neprojevoval radost. Teda tu škodolibou ano, jenže mezi upřímnou a škodolibou radostí panoval dost brutální rozdíl. Ovšem jeden by i řekl, že neuměl projevit emoce, dokud se nedostavil jeho vztek. Jo, ten vztek. Měl ho v sobě hromady a nevěděl, jak s ním naložit! Možná by někoho pokousal nebo zabil, jenže ani když zabil svého otce a bratra, v ničem mu to nepomohlo. Tak proč by mělo teď? Zamával ocasem. Chtěla ho snad urazit? Proč by se svalnatý, mračící vlk, jmenoval Flíček? „Kdyby mě matka pojmenovala Flíček, hned, jak bych mohl, bych ji fakticky zakousl,“ zamračil se ještě víc. No až pak mu došlo, co vlastně řekl. Tohle nebyla slova pro ni. Na druhou stranu mu na tom ani tolik nezáleželo. „Jsem Corvus,“ odpověděl nakonec a oddechl si. Škoda, že neznal význam toho jména. Možná by se pak cítil lépe. No pořád se i tak cítil lépe, než kdyby se fakt jmenoval Flíček. „Měl bych? To ty si za mnou přišla,“ ušklíbl se v odpověď. Kdyby něco potřeboval, přišel by on za ní, ne? No to se nedalo očekávat, že se někdy stane. Corvus něco potřeboval a tak šel žádat o pomoc = nereálné! Vysloveně nereálné... „Co myslíš, že obnáší život? HM?“ zeptal se jí náhle. On nechápal takhle veselé vlky a tak tomu rouměl tak, že svět viděli jen růžově. Chyba! Corvus teda nevěděl nic víc, než černobílo, no aspoŇ dokázal počítat se vším, narozdíl od...takových. „Nebo jsi pořád tak mladá a blbá, že to nevidíš?“ nasadil tázavý výraz. Šlo jen o otázku času, kdy ji nejspíše urazí. Nešlo mu o tohle, jen chtěl vědět, co by mu tak odpověděla.

Červen 2|Nelly

Jeho samota netrvala dlouho. No co o to, kdyby nešlo o nějakou nadmíru veselou pubošku. I když, bylo to něco jiného, než třeba ten vlk s alergií na květiny nebo ta vlčice, které kdysi dal pořádnou lekci. Ti oba se chovali tak hnusně povýšenecky, jakoby vyrůstali někde na zámku bez dohledu rodičů! Prostě jako kdyby si neuvědomovali, co to byl život! Jo, jasný, někteří z toho vyrostou, no co o tom měl Corvus vědět, když žádné takové období on sám neměl? „Ehm...čau?“ pozdravil ji nazpátek a nasadil tázavý výraz. Moc nevěděl, jak s tímhle veselým klubkem chlupů komunikovat. Bylo to pro něj úplně něco jiného. Příliš se s veselými vlky nesetkával. Snad si i myslel, že takoví na Galliree vymřeli! „No až doteď jsem tu sám byl,“ ušklíbl se nad svými slovy. Jo, byla tu hezky pohoda a klídek. No teď se na něj přilepila tahle bílá vlčice. Avšak horší, než Vlče to snad nebude. „Co jsi zač? A chceš ode mne snad něco?“ zeptal se jí možná trochu jízlivě, ovšem on už to jinak vlastně neuměl. Většina vlků pro něj byla spíš přítěž. Hlavně ti namyšlení a příliš veselí. I když to znělo jako celkem ironie, sám s tou namyšleností na tom nebyl o moc lépe, že?