Příspěvky uživatele

< návrat zpět

VLA
= FM16
= běh 15 (haha, konečně)

<< louka vlčích máků

Zvládl už několikátou louku. Eh, asi třetí? Kdo ví, nepočítal to. K životu to nepotřeboval. Nakonec si na ty louky ještě zvykne a nebudou mu ani vadit, haha. Nebo spíše ne, zdálo se to mírně nepravděpodobné, aspoň zatím. Avšak kdo ví, změnit se mohlo všelicos. Z louky se dostal pryč a napil se z řeky, u které se momentálně nacházel. To bodlo. Avšak usoudil, že už tuhle cestu ukončí. Jeho myšlenky se mu stejně už vracely, nekonečný efekt to nemělo. Tak holt nebude žít bez bordelu v hlavě, holt mu to nebylo už souzený. Co nadělá? Nic, bohužel, asi. Ale nezůstal ani u této řeky a už pomalejší chůzí se vydal směrem na tu velkou planinu. Třeba tam najde nějakého chutného králíka. Teď bude jídlo potřebovat.

>> středozemní pláň

VLA
= FM15
= běh 14

<< zlatavý les

Připadalo mu, že Gallirea byla jen samá louka. Zase dorazil na nějakou louku, tentokrát plnou červených kytiček. Jako každá květina mu pěkně smrděly. Bylo celkem překvapivé, že každou louku zatím vždy přeběhl a nevracel se. Možná jen nenáviděl vracet se a to v jakémkoli smyslu. No jo a stejně se furt vracel, nedalo se to jakkoli zvrátit. Nebo možná dalo, avšak měl na to vůli? Jasně, že ne. Kdyby měl, už dávno by to zvrátil, určitě. No vůle byla v životě nejspíš důležitá. A když ji někdo neměl, končilo to tragicky. Jak smutné. I když se nezdálo, že by ho to nějak trápilo, aspoň na první pohled. Zevnitř měl různé pocity, avšak to by nikdy přemýšlet ani nepřestal.

>> Ronherský potok

VLA
= FM14
= běh 13

<< pahorkatina dlouhých uší

A tak jeho cesta pokračovala. Poté, co překonal mírné kopečky, dorazil do nějakého lesíka. Ten byl naprosto obyčejný, jen mech a listnaté stromy. Takových už viděl. Teda ne, že by kdykoli úmyslně hledal nějaká speciální místa. Už zmínil několikrát, že ho nějaké nadpřirozené jevy nezajímaly, až se mu hnusily. Nesnášel magii a ani to, co způsobila. Změnil by vůbec názor, kdyby mu někdo pomocí magie zachránil život? Spíše ne. Kdyby ho zachránili jako malého, měl by na všechno taak jiný názor a měl by úplně jiné reakce. Avšak to už zmínil taky několikrát. Holt se jeho myšlenky točily v jednom bludném kruhu a ani sebedelší "běh" mu v tom prostě nepomůže. Chvíli si i myslel, že jo, jenže hlavně věděl, že šlo jen o chvilkový pocit. Jemu už nebylo pomoci.

>> louka vlčích máků

VLA
= FM13
= běh 12

<< staré meandry

Zatím klusal jenom po rovině, to až teď narazil na mírně kopcovitý terén. Avšak proč ne, i když už se cítil trochu udejchaný, nezastaví se, dokud fakt nebude moct. Zatím mu tento pohyb prospívá, tak proč se ho jen tak vzdávat? Okem se rozhlížel okolo. Viděl poblíž proběhnout skupinu zajíců a někde dál na kameni se vyhříval had. Nezajímalo ho momentálně ani jedno, i když věděl, že až se zastaví, bude muset si ještě něco ulovit. Jako na nasbírání nové energie či tak. Nechtěl být přece vychrtlý jako ten šedý vlk z močálů, no ne? No nic, stoupal a sestupoval z kopečků a mířil dál do neznáma.

>> zlatavý les

VLA
= FM12
= běh 11

<< ježčí plácek

Opustil ježky. Měl tentokrát trochu štěstí a na žádného nešlápl. Protože kdyby se tak stalo, jediný, komu by to vadilo, by byl on. Jak už zmínil, ti tvoři měli úplně na salámu, ať se kolem nich dělo cokoli. Jo, kéž by měl na zádech taky takové bodliny, mohl by si lehnout, aniž by ho někdo ve spánku chtěl zardousit. Asi by vypadal dost divně, avšak nebyla ochrana důležitější, než vzhled? Ano, on o svůj vzhled nadmíru pečoval, když dostal příležitost, jenže na co být krásný, avšak zranitelný? Avšak co, Corvus nechtěl být ani hnusný, ani zranitelný. Pokračoval podél nějaké řeky, která se tu klikatila jako had a zdálo se mu, že dokonce až přitahovala ptáky. Létalo jich tu plno! No aspoň, že ho žádný neotravoval, nebo ještě hůř, nepokálil. Všímali si jen sebe, což mu momentálně vyhovovalo. Teda, což mu vyhovovalo vždy. Nesnášel, když do něj někdo rýpal. To mohl totiž jen on, haha.

>> pahorkatina dlouhých uší

VLA
= FM11
= běh 10

<< ohnivé jezero

Vycouval od toho červeného jezera a už ani nepokračoval podél té říčky stejné barvy, které vedla od, či do toho jezera. No tímhle místem si taky moc nepolepšil. Kromě občasných kytek různého druhu se tu nacházelo i plno bodlinatých kuliček...ježků. Že by vlezl na jejich hlavní území? Asi, no oni nevypadali, že by jim to vadilo. Ach, to byla hloupá zvířata, on by vysloveně až vraždil, kdyby ho někdo otravoval třeba v nějakém jeho soukromém úkrytu, který neměl a Bukoví by za obtěžování na jejich území taky neměli radost...slabá slova ještě k tomu. Konec konců, on sám se tam musel doslova probojovat, i když byl rozdíl mezi vlkem, co se chtěl přidat a mezi vlkem, co hodlal dělat jenom bordel. Tak či tak, obvykle si každý své území chránil a tihle ježci? Totální nezájem! No byla to jen a pouze jejich chyba, on měl na salámu. No musel zpomalit do chůze, aby na nějakého nešlápl a mohl odtud v pořádku vyjít. To by pěkně bolelo...

>> staré meandry

VLA
= FM10
= běh 9

<< liliový palouk

Byla to voda zbarvená do ruda a asi i dost špinavá, i když přes tu barvu se to nedalo s jistotou určit. Pokud nechtěl pít z té řeky předtím, teď by se dočista zbláznil, kdyby se napil! No konečně vyběhl od těch luk a tak mohl zpomalit. Vlastně i musel, aby se hned neunavil. Taky by mu to mohlo na vlhké zemi uklouznout a on by přistál přímo v té záhadné vodě. I tak uvažoval, kde se ta barva vzala? Šlo o krev tisíců zavražděných zvířat, jejichž krev zůstala na jezeře jako věčné prokletí? Šlo o magii? Nebo byl původ té barvy prostý, obyčejný? Nevěděl, jaký byl původ, nic jako vodní řasy neznal, no zkoumat to nebude. Nezajímalo ho to a pokud to mělo co dočinění s magií, nahodlal se s tou věcí zaplést znova. Bude se jí vyhýbat jako čert kříži! A tak to bude nejlepší.

>> ježčí plácek

VLA
= FM9
= běh 8

<< kopretinová louka

Nezpomaloval, protože přeběhl z bláta do louže. Tyhle květiny byly sice jiné, než ty bílé, no štvaly ho úplně stejně. A i tady se jich snažil co nejvíc ušlapat. Netrvalo dlouho, co vyplašil i skupinku králíků, schovaných v dlouhé trávě. S jejich klasickým vřískotem se rozběhli někam do háje a i kdyby chtěl nějakého ulovit, teď už by to nemělo sebemenší smysl. A tak nechal králíky králíky a snažil se zmizet z těchto proklatých, kytičkových luk. Byla by ironie, že, kdyby vkročil i do třetí? Ovšem takovou smůlu snad mít nemohl! Zamířil přímo k něčemu červenému, což nevypadalo vůbec jako květiny. Tak oč šlo? Zjistí to! i když ho to doopravdy tolik nezajímalo.

>> ohnivé jezero

VLA
= FM8
= běh 7

<< řeka Tenebrae

Kdyby věděl hned, že zabočí na nějakou louku plnou bílých květin, nedělal by to. Na květiny měl alergii! Teda spíš psychickou, nekýchal ani mu neteklo z nosu, no prostě ho tyhle kvítky různých barev i velikosti doháněly k šílenství. Zrychlil. Květiny se pod jeho tempem i tlapami prohýbaly a ušlapal určitě nejednu, což mu dělalo radost, byť šlo jen o zlomek toho, co tu vše rostlo. Nikdy nerozuměl těm vlkům, kteří se v těch květinách ještě rozvalovali a užívali si slunečného dne. Rozvalovali se v květinách!! Proč? Stejně pak zůstal na obdiv všem včelám, vosám a další havěti. Pf, aby se z takových taky jednou nestala květina, kterou by následně někdo ušlapal. Jen počkejte...

>> liliový palouk

VLA
= FM7
= běh 6


<< řeka Kiërb

Jedna řeka následovala druhou. Na tu se též napojil a pokračoval ve své snad nekonečné cestě. Tato řeka působila už na první pohled podivně, no rozhodně by z ní nepil. Kdo ví, co za hnusy v ní teklo. Avšak jinak si té řeky nevšímal. Neviděl v to důvod a žízeň konec konců taky neměl, nedávno pil z té druhé řeky, která snad byla v pořádku. Dále vnímal už jen každý pohyb svalů, každý pohyb jeho vytrvalých, silných tlap a vnímal každý nádech v souladu s jeho pohybem. To mu nedovolovalo aspoň chvíli myslet černě, když jediný, na co se zaměřil, byly pohyby a pocity jeho těla. Každý sval měl v akci, každá buňka v jeho mysli požadovala dál, klusat dál a dál. Nakonec od řeky odbočil a pokračoval dále.

>> kopretinová louka

VLA
= FM6
= běh 5

<< travnatý oceán

Ta louka, nebo oč šlo, nebyla moc rozsáhlá. Za chvíli dorazil k řece, kde plavalo tucet rybek, no místo toho, aby se ztrapňoval lovem ryb, což neuměl, jen se napil a vydal se po proudu řeky. Tohle neustále pohybování mu dělalo vážně dobře. Vlastně měl pocit, že už se nikdy zastavit nechtěl. Protože když se zastavil, zažíval v mysli muka. A teď? Vítr mu čechral kožíšek a pronikal mu snad až do mozku, který postupně pročišťoval od všechny té špíny, co tam měl. Věděl, že šlo jen o přechodný, krátkodobý proces, že se mu to vše brzy vrátí i při tomto pohybu, pokud se tedy dříve neunaví, což... bylo to v možnostech. Avšak zatím pokračoval a nezastavoval. Ano, kéž by měl čistou mysl, kéž by měl celkově jinou mysl. Nebyl by tím, kým byl. Měl by přátele, rodinu a možná i více. Někde zevnitř po tom možná toužil i tak, no zvenku se z něj stal šutr. Černý, zhořelý šutr.

>> řeka Tenebrae

VLA
= FM5
= běh 4

<< klimbavý les

Pokračoval nějakým řídkým lesem, prostě obyčejným, nic spešl by tu jeden nenašel. V dálce zahlédl i nějaké daňky, no a i když pociťoval mírný hlad, tak minimálně půlka státného kopytníka by tu zůstala na pospas osudu. To by se Sikuovi líbilo, co? Kdyby Corvus ulovil daňka, necelou půlku sežral a on by pak vyfasoval zbytek! Pf, jednu zásluhu už měl za sebou, neměl zapotřebí dělat další, aspoň zatím. Kdo ví, co osud přinese... Vyklusal z lesa přímo do travnatého oceánu. Lhal by, kdyby řekl, že si prvně nemyslel, že hupsne přímo do nějaké vody a nesmočí se, ubrzdit už by to moc nestihl. No naštěstí šlo jen o trávu. Ta ho lechtala až do kůže, zatímco se prodíral cestou necestou, která za ním zanechávala stopu v podobě ušlapané trávy. No naštěstí ho nikdo zrovna nesledoval. Snad. Avšak možný bylo všechno, to si nemohl upřít. To až teď mu došlo, že vlastně... ho z močálů nenásledovala ani ta hnědá vlčice. Dobře jí tak. Kdo by chtěl dobrovolně trávit čas s ním?

>> řeka Kiërb

VLA
= FM4
= běh 3

<< vřesový palouk

A tak klusal pryč z vřesu fialových květin. Corvus usoudil, že mu menší klus, chůze nebo běh osamotě pomůže se uvolnit a pročistit mysl. A to musel usoudit, že fakt potřeboval. V hlavě se mu honilo takových myšlenek, ať už příjemných nebo nepříjemných! Byla teda pravda, že ty nepříjemné myšlenky přebývaly, ale tomu se zrovna u něj nikdo nemohl divit. Jeho pesimistickou povahu poznal každý hned, jak ho viděl. Furt se mračil, veselé řeči odsekával a celkově se bavil jen pomálu, většinou. Prostě klasický pesimista. Avšak co by od něj kdo chtěl? Jak mohl být veselý, když jeho vlčecí období obnášelo jen bolest a strach? Ani jeho sestry nebyly nikdy šťastné, holt na prvních měsících záviselo všechno. Jeho vrh se narodil vážně špatně. Občas i záviděl sourozencům, kteří prostě... umřeli. Aspoň si ušetřili pstd.

>> travnatý oceán

VLA
= FM3
= běh 2

<< Maharské močály

Hm, našel nějakou náhodnou cestičku pryč z močálů. Už ho chuť zabalit se do bahna a udusit se přešla, takže šupajdil pryč. Nepřešlo ho to proto, že někomu zachránil život, to ne, spíš tyhle fáze byly přechodné, trvaly hodně krátkou dobu. Taky v tom hrál fakt, že už skoro zapomněl na to šokující setkání se zeleným vlkem. Magie asi existovala. Avšak jaký měla smysl? K čemu existovala? Světu uměla jen škodit, musela do něj zasahovat dosti nepříjemnými vlivy a to i když by nechal pouze vyrůst květinu. Na druhou stranu, záleželo mu na světu? Záleželo mu na sobě? Záleželo mu vůbec na něčem? Samozřejmě, že ne! Tak proč řešil, jaký měla magie vliv na svět? Možná si chtěl do hlavy jen vtlouct, že magie byla špatná a nemusela by existovat. Ano, to bude vončo. Nechtěl prostě přijmout fakt, že mohla být taková věc i užitečná. Klusal mezi fialovými květinami, které už ho po pár sekundách začaly lézt na nervy. Možná doslova. No prosteoc smrdělo. Zdržovat se tady tudíž též nehodlal a tak pokračoval v cestě.

>> klimbavý les

VLA
= FM2
= běh 1

I kdyby to Siku nemyslel vážně, stejně by na tom Corvus trval, takže si ho najde, ať bude kdekoli. Pořád teda nevěděl, k čemu mu tato vychrtlina bude, avšak časem se něco najde. Jako obětní beránek mohl konec konců posloužit furt, jestli teda někde neumře hladem a vyčerpáním. To bylo taky možné, neříkal nic. Takoví vlci, pokud žili jako tuláci, obvykle až moc střídali, přičemž to vedlo k jisté smrti. Byl by sice angry, protože jeho snaha by vyšla vniveč, ovšem na druhou stranu slabší měli občas umřít a přenechat místo těm silnějším. To byl přírodní výběr, ne jeho výmysl. Jakmile ten šedivec zmizel, Corvus se dal taky na cestu dál. Jestli ho bude druhá vlčice následovat, netušil. Avšak nepotřeboval to k životu. Nepotřeboval jakoukoli cizí společnost. Stačilo mu žít v malé, zapadlé smečce s pár psychopaty. Ono, asi tam patřil. Sám nebyl vůbec v pořádku. Netušil, zda se považovat přímo za psychopata, no problémy se na něj kupily jak kapky deště, když pršelo. Samozřejmě těch psychických problémů, ale ani realita nebyla jaká světoborná.

>> vřesoviště