Gallirea - Příspěvky uživatele

Loterie 1

„Jsem radši ve více hostinných místech“ pronesl klidně, byť byl jinak sám nehostinný stejně jako poušť. To bylo prozatím utlačeno, avšak někde v hloubi duše věděl, že ne na dlouho. Ten dlouhý běh kdysi mu taky ulevil jen na chvíli, i když byla pravda, že tohle už trvalo poměrně déle. „Už jsem vyzkoušel, že smečkový život není pro mě, chápu takové vlky,“ odpověděl mu, ať by si snad nemyslel, že tuláky odsuzoval...konec konců byl sám tulákem. Ne, že by na tom záleželo, no ale trochu záleželo, avšak taková slova by si jinak stejně jen myslel. Protože ano, chápal je a dost dobře, jen to neuměl dát nikdy najevo. „To hádat nemusíš, to je jasný,“ poznamenal s pokrčením ramen. Jasný, že mu úplně nedůvěřoval. Možná byl najednou jinej, no nebyl úplně blbej. To, že jeho pomatená mysl zatoužila po společnosti, z něj důvěřivého tvora úplně neudělá...bohužel, či naštěstí? „Nezahrávat si s léčiteli, jasný,“ podotkl si tak pro sebe, i když hádal, že až tohle skončí, asi na to zapomene. „Jak ses vůbec stal léčitelem?“ zeptal se, i když pak moc nechápal, proč se na to zeptal. Šlo spíš o to, že to pro Corvuse bylo velké neznámé, vlci léčitelé. Chápal určité role ve smečkách, co vlci měli - ať už bojovníky nebo lovce, no nikdy se s žádným čiště léčitelem nesetkal. Stejně by si ale myslel, že šlo o nějakého delulu vlka na fet kytičkách, co by se ani neubránil, tak co. Došli tedy k tomu schovanému vchodu do úkrytu a Corvus vlezl dovnitř též, již připravený na to, že se asi udusí smradem kytek. Jeho staré já v něm ještě přebývalo (a ani nikdy nezmizí, haha). Avšak mít nudli u čumáku taky nemělo cenu, když měl příležitost se schovat.

>> Apatyka pod kořenem

Loterie 1

Představa vlka vypadajícího jako peruánské morče byla vážně celkem vtipná, to musel momentálně uznat. „Tak si takové představ zase v létě,“ řekl s pokrčením ramen. Však možná se měli v zimě dobře, ale co v létě, hm? Možná se měli část roku jako v peřince, no tu druhou... Takže se nemusel cítit Regis špatně, že by mu u čumáku tekla nudle. Léčitelské doupě, pomyslel si, ach, takže měl co dočinění s léčitelem a ani mu to teď nepřišlo vůbec divné. „Nerad bych celý život hledal, kde bych mohl spát. Ale některé to třeba baví,“ střihl uchem, nebyl ve stavu, kdy by takové hned odsoudil a ještě se jim vysmál. Avšak věděl, že on měl cíle jiné a dodržet je chtěl. „To si beru osobně,“ ušklíbl se s humorným dotčením v hlase. Jako že by mu tam rozházel kytičky? No nebýt pomatený, tak třeba i jo, ovšem takhle by byl jen vděčný za nějaký úkryt. „Ale je mi jedno, do jaké nory půjdeme. Záleží, do jaké míry mi důvěřuješ,“ dodal a - uhm wtf? Říkal čím dál zvrácenější věci, ovšem ne, že by mu to docházelo.

Loterie 1

Přikývl. „Můj kožich je tedy proti zimě více odolný, ale před takovou nepřízní by mě nezachránila ani několikametrová srst,“ pronesl s menším humorem, což bylo k nepochopení, protože kdyby ho vlk aspoň trochu znal, věděl by, že to bylo nanejvýš podivné. Avšak měl dojem, že tady na Galliree ho nikdo dostatečně neznal...neměl nikoho, kdo by ho víc znal. Připadal si jak nevyřešená hádanka, protože ani on sám k sobě ještě nenašel cestu. „Jasně, chápu, založil sis tu úkryt. Ten se hodí vždy, taky to mám v plánu,“ odpověděl mu jakoby nic. Ano, nějaký pěkný úkryt stranou od ostatních- tak to plánoval, ne? Že mu najednou přišlo až podivné, že by někde zůstal úplně sám. Hm... Ještě s tím počká, nikam to nespěchalo. Byť zima řádila v plném proudu, děly se v něm momentálně věci, které by měl radši nechat uležet a pak dělat větší rozhodnutí. Ovšem co když se vážně měnil a ještě si to pořádně neuvědomoval? Šlo o tak zapeklitou situaci- „Corvus,“ představil se na oplátku, za svým jménem si ještě stál jistě. Za svou hlavou momentálně ne. Nebo snad joo? „Jak nejvhodněji navrhuješ přečkat tuhle vánici?“ zeptal se Regise a dlouze se protáhl. Možná s ním nebude chtít hnědý vlk trávit čas, ale...Corvus jakoby se náhle změnil a na nějakou společnost by chuť měl. Že by se však vnucoval, to taky ne.

Loterie 5

Momentálně mu ta vánice připadala jako kapka v moři. Jen přechodný problémek, který brzy přejde. Kdyby to někdo v jeho hlavě viděl, pod tím vším bordelem by ho asi praštilo. Jak mohl mít normální vlk takový borčus v hlavě? I kdyby se snažil být čistotný, tohle neměl šanci vyřešit. Avšak ať se na chvíli cítí lépe, jakoby to občas nechtěl. Ten duševní chaos mu to vyčistit nepomůže, avšak asi potřeboval chvíli klidu... trochu se tomu podvolit a tak. Až to jednou přejde, bude mít taky očividně co řešit ve své mysli. Zatím na chvíli vypne a připraví se na tu následnou bouři (o které nejspíš ale ještě neměl ani ponětí). „Vánice tu není tak divoká jako na volné planině. Je fajn se na chvíli schovat pod koruny stromů,“ řekl a podrbal se za uchem. Teda co? Mluvil jako tatar, vážně jako tatar! Ať si prožívá klid jaký chtěl, ale- asi nic. „Stejný úmysl, hádám,“ zeptal se a krátce se na hnědého podíval. Ani se neptal, vlci před touhle spouští hledali aspoň menší úkryt, pokud měli nějaký pud sebezáchovy. Ne, že by nějakou jeskyni nebo noru nebral radši, avšak smířil se s tím, co bylo. Jo, vážně.

Nakupuju z inventáře Corvuse 28 lístků za 280 oblázků a zbylé dva lístky za 10 perel. Děkuju!

<< řeka Kiërb (přes travnatý oceán)

Původně chtěl asi přejít tu řeku, avšak viditelnost byla špatná a chumelení otravné, a tak těžko říct, jestli ji vážně přešel nebo se jen otočil a vracel se vlastně zpátky. Tak či tak, skončil v nějakém blízkém lesíku a narozdíl od tý volné cesty kolem řeky sem ani tolik neproudil sníh, tak si mohl trochu odpočinout. Ne, že by šlo o kdovíjaký zázrak, to ne, avšak...bylo to prostě lepší. Ne, že by někdy smýšlel takhle. On by jenom donekonečna nadával na zatracenou zimu a teď...no teď se cítil maximálně lépe, že prostě v lese tolik nesněžilo. Přišlo mu to mírně zvláštní, ovšem ne, že by byl schopný zajít s takovými myšlenkami dál. Ne, že by si s tím nechtěl lámat hlavu, spíš se mu to pak v té hlavě náhle nějak rozpustilo. Ale nechtěl to, cítit se lépe? Prostě, aby se mu hlavou nehonily samé deep blbosti a prostě měl aspoň jednou radost i z maličkostí? Nikdy to v životě neměl a když už ho to potkalo, přišlo mu to divný. Teda ono to divný bylo, ale proč to řešit? „Očividně jsme stromek nezdobili sami,“ poznamenal si pro sebe, avšak proč to řekl? Proč ho to vůbec zajímalo? Aspoň ale zjistil, že šlo očividně o nějakou Gallirejskou tradici...aha! Až pak si všiml, že u toho ozdobeného stromku stál další, hnědý vlk. No on se necítil nějak nepřátelsky, možná, že mu vlk ani moc nevadil... „Čau,“ pozdravil ho, i když k tomu neměl sebemenší důvod. Normálně by totiž odešel nebo pronesl něco, kvůli čemuž by odešel vlk. A momentálně ho pozdravil a neznělo to ani tak zle. To mu chyběla celý život pořádná hádka, aby se vysvobodil? Hah, kdyby tak věděl!

Změna
<< klimbavý les (přes travnatý oceán)

Corvus
1. 5 perel - ham ham
3. vymaxování jedné magie - elektřina
4. 25 drahokamů - ham ham
7. 5 křišťálů - ham
10. 2 bonusy štěstí
15. Vymaxování jedné vlastnosti - obratnost
17. 50 mušlí
18. 2 hvězdičky do magie - myšlenky
19. 2 teleportační lístky
21. Magie od smrti bez hvězd - elektřina
23. 2 hvězdičky do vlastností - rychlost

Jerry
1. 5 perel
3. vymaxování 1 magie - voda
5. 10 perel
7. 5 křišťálů
8. květiny a drahokamy
9. 30 oblázků
10. 2 bonusy štěstí
11. 10 křišťálů
12. magie od života bez hvězd - země
13. 30 mušlí
15. vymaxování 1 vlastnosti - obratnost
17. 50 mušlí
18. 2 hvězdičky do magie - emoce
19. 2 teleportační lístky
21. magie od smrti bez hvězd - emoce
23. 2 hvězdičky do vlastností - vytrvalost

Elisabetta
3. Vymaxování 1 magie - bolest
15. Vymaxování jedné vlastnosti - obratnost
21. Magie od smrti bez hvězd - loutkař
23. 2 hvězdičky do vlastností - rychlost

Děkuji za kalendář a bohaté odměny, bylo užito :> (i když jsem někdy neměla náladu, no xD)

Přidáno.

19. Vymysli si Vánoční přání a rovnou si ho splň

<< vřesový palouk

Avšak ani tak moc nevěděl, co dál se životem. Neměl žádný domov, no pořád věděl, že do smečky prostě nepatřil a nikdy by tam spokojený doopravdy nebyl. No pořád mělo vše své řešení. Mohl si vytvořit domov svůj... jen pro něho samotného, pro pocit, že se měl kam vracet a kde aspoň trochu žít. Sice ještě nenatrefil na to místo, u kterého by si řekl to bylo ono!, ovšem trochu hledání a trpělivosti určitě pomůže. Jeden musel poznat to pravé místo, no ne? Dorazil až k nějaké řece. Aspoň usoudil, že šlo o řeku, protože přes husté sněžení byla viditelnost horší. Pokud si měl teda něco přát, momentálně to byl úkryt. Nemusel to být zrovna jeho trvalý domov, prostě se potřeboval někde schovat před touhle chumelenicí! Takže se následně rychlejším krokem vydal dál, aspoň někam do hustějšího lesa, kde by sníh nepronikal tolik. Bohužel šel z větší části naslepo a tak doufal v čisté štěstí... Co mu konec konců zbývalo? A pravděpodobně fakt doufal v štěstí, což normálně necítil. Fakticky začínal pociťovat pocity, u kterých si myslel, že byly již dávno pohřbeny a zbyly z nich již už jen ohlodané kosti. No i kdyby věděl, že to způsobila místní magie, ani vztekat by se nemohl, protože by mu to nebylo dovoleno. Naopak by nejspíš ani necítil ten vztek, takže ono nezáleželo na tom, jestli to věděl nebo ne. Jen si takhle prostě myslel, že v něm probíhaly nějaké změny, které nikdy předtím neprobíhaly. Po jednom setkání se zlatým prasetem a po hádce s jednou vlčicí... prokleté. Možná... možná na tom všem něco bylo. Na světě prostě existovaly věci, které se nedaly racionálně vysvětlit, ovšem byly tu s námi... včetně té magie. Měl by přehodnotit svoji mysl dřív, než bude úplně pozdě. A teď honem najít ten úkryt a přečkat tam tohle počasí hezky v suchu.

>> skvělé místo pro život

<< kančí remízky (přes klimbavý les)

Celej život žil jako vlk samotář. Od všech se stranil a nikoho k sobě nepustil, a pak se ještě divil, že neměl ani přátele, ani známé, ani jakékoli spojence. Zůstal na tomto světě sám, byl sám celý život a byla to jen jeho chyba. Jenže dokázal se ještě změnit, bylo to prostě možné? Třeba ano, i když měl menší pochyby. Jo, vážně menší. Od toho, co na Chiaru křičel a vylil si svoji velkou dávku vzteku na jiném, jakoby se mu ulevilo. Ale to ještě nevěděl, že nešlo jen o vylití vzteku, že? Prasátko přání ostatních očividně plnila, i když si z něj udělali srandu a aniž by to jakýmkoli způsobem věděl. No věděl to, že se cítil líp, než kdykoli jindy a byť mu to přišlo mírně podezřelé, že by se z jedné hádky cítil až tolik dobře, na druhou stranu to ani tolik neřešil. Protože cítit v duši klid neznal, avšak přinášelo mu to mírnou úlevu. Jenže na jak dlouho? Jasně, nebude to mít dlouhého trvání. Něco jako ten běh přes půl Gallirei kdysi...

>> řeka Kiërb

Tak ta se pořádně rozvášnila. Avšak nenechalo to klidného ani jeho, což... se dalo předpokládat. „Ty mi nemáš vůbec co řídit život a ani myšlení! Já nemám ani tušení, o co ses snažila, když jsi mi začala ukazovat kouzlo zimy. Myslela sis, že mě změníš nebo co? Že zakroužíš nějakým kouzelným proutkem a já budu veselý vlk?! To ses fakt mýlila. Moje dobrota a radost už je pohřbena společně s mým totálně na hovno dětstvím, společně s vírou na něco víc. A ty to už nezměníš, NIKDO to nezmění. Děláš, jako bys mi viděla do hlavy a celého mě přečetla, přitom o mně doopravdy víš úplný prd,“ prskal na ni vztekle. „Jak můžeš vědět, že se tu někdo neschovával a teď z nás nemá jen dobrý den? Jako jak?! Tvá víra ve všechno možný je až nadmíru nezdravá a jednou tě to porazí,“ ušklíbl se. „A nebudeš mě laskavě zvát hlupákem. No a co, tak jsem možná zabejčený, ale mám k tomu své důvody a pokud nejsi ochotna tohle tolerovat, tohle setkání je u konce a ty běž dělat radost někomu jinému,“ zavrčel a rozešel se pryč. Kdo o to bude stát... pomyslel si, protože on už o to nestál ani trošku. Avšak bylo zvláštní takhle ze sebe dostat vztek a všechno. Vlastně mu to celkem ulevilo a ani nepočítal s tím, že ho bude Chiara dál následovat nebo se ještě někdy potkají, tak na tom nezáleželo. Nemělo smysl se tu rvát. Přece jen, musel uznat, snažila se pro něj udělat i něco hezkého. Bohužel jeho mysl se nedala odměkčit nějakými zimními radovánkami, na to mu to bylo příliš cizí a bude už pravděpodobně napořád. Vydal se náhodným směrem, bylo jedno, kam dorazí, hlavně, aby odtud už zmizel.

>> vřesový palouk (přes klimbavý les)

24. Najdi zlaté prase a přej si něco (Kančí remízky)

<< esíčka (přes travnatý oceán)

Kam furt spěchala? Co si myslela, že jí jako uteče? Jednorožec? Asi jo, avšak co už na to měl teď říct? Spíše nic, tahle honba za nadpřirozenými bytostmi ho bavila ještě méně než to, co bylo předtím. To bylo třeba zbytečný, avšak zároveň aspoň reálný. Tohle ale zavánělo tím, že už nevěděla, kudy kam. Ať už s ním nebo s tím, co by měli dělat. „Víš, jestli se chceš honit za něčím, tak asi půjdu rovnou-“ nedořekl to, protože také uslyšel to chrochtání. Co bylo ještě víc bizardní, byl fakt, že to prase mělo zlaté štětiny! „Jo a já si přeju, aby nebyla Chiara tak otravná,“ prskl na ni zpátky, avšak ať si to prase myslelo cokoli, následně hned zmizelo. Asi usoudilo, že si tu z něj dělalo srandu. Anebo žádné zlaté prase neexistovalo a jen se jim to zdálo. „Někdo tu z nás má pěknou srandu. Pořád si bude někdo dělat tou svou prohnanou magií srandu z ostatních. Děs! Není ani za mák přirozené to, co to dělá,“ utrousil naštvaně a dlouze se protáhl. Snažil se najít viníka, kterei tu kouzlil zlatá prasata, avšak přes všechno to křoví a tmu by stejně viděl prd. Grr. No Corvus bude dál kakabus a Chiara bude dál otravná, jenom si tu z nich někdo udělal dobrý den. Děsný, fakt děsný! Avšak pro něj nebylo místo nikde, ať by šel kamkoli. A kam by šel mimo Gallireu? Jaká by byla šance, že by našel místo bez magie a otravných vlků? Malá, hodně malá. Zavrtěl hlavou, už mu nic nedávalo žádný smysl... třeba by neměl být oproti všemu tak bloklý a hned by se mu žilo lépe. Ovšem copak to bylo tak jednoduché?

<< ohnivé jezero (přes plamínek)

„Že by pryč?“ ušklíbl se, dělala, jakoby jí to nebylo jasný. A jo, asi to jen dělala. „Ukončit konverzaci a setkání není trestné. Co bys mi tak za to udělala jako?“ utrousil. Našla by si ho a zamordovala za to? No možná by to očekávat měl, nalepila se na něj jako klíště na kůži. Avšak ne, že by se zamordovat nechal, to ani omylem. „Asi chceš vidět něco specifického, ale nespoléhej na to, že to bude zajímat i mě,“ podotkl mírně posměšně. Snažila se mu snad dokázat existenci jednorožce? No usoudil, že se na to nedalo spoléhat. Ovšem bude fajn být u toho, jak už bude Chiara zoufalá, že nic najít nemohla. Třeba se jí bude moct pak vysmát...jak škodolibé. A aspoň bude mít pravdu on...nadpřirozené bytosti byly povídačkami pro vlčata. „Tak určitě,“ odfrkl si, když už chtěla tvořit ledový most. Magie se mu hnusila a ještě víc od té doby, co si z něj zelený vlk udělal vysloveně srandu. I kdyby sám měl nějakou magii, stejně by ji teď už neuměl možná ovládat...nikdy to nedělal. Takže buď zůstane skrytá nebo měl takovou, která se jednoho dne stane neovladatelná. To první bylo jen a jen dobře. Netoužil být kouzelný, i když na druhou stranu, proti určitým vlkům na Galliree bojovat jen silou nepůjde...každý toho tady musel tak zneužívat! Země zaslíbená fakt...tfuj! Musel se jen zašklebit, když si zahřála kameny na přechod přes řeku. „Zvládl bych to i bez toho...ale ty asi ne, jak vidím,“ poznamenal podrážděně, on fakt nepotřeboval magii k tomu, aby přeskákal pár kamenů. No už to udělala, tak co nadělá, že jo. Vrátit to zpátky logicky nemohl. V klidu přeskočil kameny, aniž by si uvědomoval, že skákat přes letní kameny bylo příjemnější než přes zmrzlé, ovšem copak by to přiznal? Ne. „Haha, jednorožec v křoví,“ už byl tak otrávený, že začal házet posměšné poznámky. To by čubrněl, kdyby vážně najednou z toho křoví ten kouzelný koník vylezl, že?

>> kančí remízky (přes travnatý oceán)

14. Napiš v postu co největší množství citoslovců

Ach, tak to ona byla. Si tu postavila prostě iglú a už počítala s tím, že uslyší křup křup ve sněhu, které bude určitě patřit jemu. A taky patřilo, haha. „A co kdybych se vydal jiným směrem, hm? Zatímco ty se tady válíš v...tomhle?“ ušklíbl se provokativně, vlastně ani neuměl tu stavbu doopravdy pojmenovat, eh... neznal to. Prostě tomu řekne domeček a hotovo. Ovšem i kdyby jí utekl, šla by ho hledat? Haha, stoprocentně ne. Celý tohle bylo o tom, že ho vlastně trochu dráždila, tou vší sváteční náladou a tak. Určitě musela vidět, že by chvílemi nejraději udělal vrr a chňap. A i kdyby chtěl odejít před ní, netušil, zda by ho pustila. Musel by to udělat nějak nenápadně, avšak jednu šanci už promrhal, takže ehm... druhou už dostat nemusel. Na druhou stranu si nebyl jistý, kterým směrem šla a že si tu postaví domeček a bude na něj čekat, oops. Ale on byl trpělivý a brzy, třeba brzy bude zas svobodný, aaaa. Anebo kdyby ho to začalo fakt hodně štvát, prostě si tu cestu probojuje násilím, no! Nemohl být vězněm Chiary navždycky. Ovšem nebude si nic nalhávat, někde v sobě uznal, že s ním narozdíl od jiných vydržela a neudělala frnk pryč jako jiní. S tímhle se jakoby moc často nesetkal, bylo to něco nového, haha. Jak s tím naložit, to však už neměl ani tucha. Bylo to možná trochu otravné, no zároveň zjistil, že to bylo možné, aby s někým strávil i víc času. Byl sice velkým vlkem samotářem, ovšem zjistil, že aby se úplně nezbláznil, nemohl zůstat navždy sám a dělat celý život hop hop maximálně někde na konci světa. I když po tomhle bude ten relax ode všeho fakt potřebovat... co bylo moc, to bylo moc! „Pravá sváteční překvapení? Nebylo toho už dost náhodou?“ nasadil tázavý výraz, prej teprve čekaly! Jestli doteď šlo jen o úvod, fakt mohl litovat, že nešel náhodou jiným směrem, haha. Anebo ho chtěla tajně nadopovat nějakými vylepšováky, aby si pak myslel, že ty jednorožce viděl doopravdy. Eh, avšak Corvus nebyl úplně blbej a tak ho určitě nikdo ani nenápadně nenacpe houbičkami (které jestli rostly vůbec teď v zimě). Teda doufal, že nebylo něco v té kachně, co mu ulovila. Přece jen chvíli se v tom rákosu pohybovala... a účinky se mohly naschvál projevit až dýl, aby nebral žádné podezření. Žádné takové! A teď hybaj na další útrpné chvíle.

>> esíčka (přes plamínek)

<< borovicová školka

Chiara vyrazila moc napřed a tak mu za chvíli zmizela mezi stromy. Že by jí to s ním přestalo bavit a tak prostě zmizela? Ne, že by to nebral, už měl toho plné packy. Chodili a ona se ho snažila pořád navnadit na nějakou sváteční náladu nebo co. Neviděl u sebe moc velkou změnu...nebo jako pár malých detailů by možná i našel, ovšem nepotkat ji a vědět, že tu probíhaly takové radovánky, vážně si zaleze někam na kraj světa a přečká to tam v poklidu, haha. Příští zimu si dá vážně pozor, podruhé by ho to zamordovalo. Vydal se pomalu zpět k červenému jezeru, kde již stálo nějaké Iglú a Corvus nemusel ani přemýšlet o tom, kdo ho postavil. To si tu snad postavila pevnost a čekala, až dorazí? Pf, co kdyby se vydal jakýmkoli jiným směrem, hm? Ta by se načekala...ale měl by aspoň svatý klid. Teď už určitě uslyšela křupání sněhu a zastřehla jeho pach, takže pokusy o zmizení byly marné. „Ty neumíš jen ležet a čumět do blba, jak vidím,“ utrousil směrem k Iglú a dlouze se protáhl. Šlo by o pěkný trapásek, kdyby odtamtud vylezl úplně někdo jiný, že?