Gallirea - Příspěvky uživatele

Nakupuju z inventáře Corvuse 28 lístků za 280 oblázků a zbylé dva lístky za 10 perel. Děkuju!

<< řeka Kiërb (přes travnatý oceán)

Původně chtěl asi přejít tu řeku, avšak viditelnost byla špatná a chumelení otravné, a tak těžko říct, jestli ji vážně přešel nebo se jen otočil a vracel se vlastně zpátky. Tak či tak, skončil v nějakém blízkém lesíku a narozdíl od tý volné cesty kolem řeky sem ani tolik neproudil sníh, tak si mohl trochu odpočinout. Ne, že by šlo o kdovíjaký zázrak, to ne, avšak...bylo to prostě lepší. Ne, že by někdy smýšlel takhle. On by jenom donekonečna nadával na zatracenou zimu a teď...no teď se cítil maximálně lépe, že prostě v lese tolik nesněžilo. Přišlo mu to mírně zvláštní, ovšem ne, že by byl schopný zajít s takovými myšlenkami dál. Ne, že by si s tím nechtěl lámat hlavu, spíš se mu to pak v té hlavě náhle nějak rozpustilo. Ale nechtěl to, cítit se lépe? Prostě, aby se mu hlavou nehonily samé deep blbosti a prostě měl aspoň jednou radost i z maličkostí? Nikdy to v životě neměl a když už ho to potkalo, přišlo mu to divný. Teda ono to divný bylo, ale proč to řešit? „Očividně jsme stromek nezdobili sami,“ poznamenal si pro sebe, avšak proč to řekl? Proč ho to vůbec zajímalo? Aspoň ale zjistil, že šlo očividně o nějakou Gallirejskou tradici...aha! Až pak si všiml, že u toho ozdobeného stromku stál další, hnědý vlk. No on se necítil nějak nepřátelsky, možná, že mu vlk ani moc nevadil... „Čau,“ pozdravil ho, i když k tomu neměl sebemenší důvod. Normálně by totiž odešel nebo pronesl něco, kvůli čemuž by odešel vlk. A momentálně ho pozdravil a neznělo to ani tak zle. To mu chyběla celý život pořádná hádka, aby se vysvobodil? Hah, kdyby tak věděl!

Změna
<< klimbavý les (přes travnatý oceán)

Corvus
1. 5 perel - ham ham
3. vymaxování jedné magie - elektřina
4. 25 drahokamů - ham ham
7. 5 křišťálů - ham
10. 2 bonusy štěstí
15. Vymaxování jedné vlastnosti - obratnost
17. 50 mušlí
18. 2 hvězdičky do magie - myšlenky
19. 2 teleportační lístky
21. Magie od smrti bez hvězd - elektřina
23. 2 hvězdičky do vlastností - rychlost

Jerry
1. 5 perel
3. vymaxování 1 magie - voda
5. 10 perel
7. 5 křišťálů
8. květiny a drahokamy
9. 30 oblázků
10. 2 bonusy štěstí
11. 10 křišťálů
12. magie od života bez hvězd - země
13. 30 mušlí
15. vymaxování 1 vlastnosti - obratnost
17. 50 mušlí
18. 2 hvězdičky do magie - emoce
19. 2 teleportační lístky
21. magie od smrti bez hvězd - emoce
23. 2 hvězdičky do vlastností - vytrvalost

Elisabetta
3. Vymaxování 1 magie - bolest
15. Vymaxování jedné vlastnosti - obratnost
21. Magie od smrti bez hvězd - loutkař
23. 2 hvězdičky do vlastností - rychlost

Děkuji za kalendář a bohaté odměny, bylo užito :> (i když jsem někdy neměla náladu, no xD)

Přidáno.

19. Vymysli si Vánoční přání a rovnou si ho splň

<< vřesový palouk

Avšak ani tak moc nevěděl, co dál se životem. Neměl žádný domov, no pořád věděl, že do smečky prostě nepatřil a nikdy by tam spokojený doopravdy nebyl. No pořád mělo vše své řešení. Mohl si vytvořit domov svůj... jen pro něho samotného, pro pocit, že se měl kam vracet a kde aspoň trochu žít. Sice ještě nenatrefil na to místo, u kterého by si řekl to bylo ono!, ovšem trochu hledání a trpělivosti určitě pomůže. Jeden musel poznat to pravé místo, no ne? Dorazil až k nějaké řece. Aspoň usoudil, že šlo o řeku, protože přes husté sněžení byla viditelnost horší. Pokud si měl teda něco přát, momentálně to byl úkryt. Nemusel to být zrovna jeho trvalý domov, prostě se potřeboval někde schovat před touhle chumelenicí! Takže se následně rychlejším krokem vydal dál, aspoň někam do hustějšího lesa, kde by sníh nepronikal tolik. Bohužel šel z větší části naslepo a tak doufal v čisté štěstí... Co mu konec konců zbývalo? A pravděpodobně fakt doufal v štěstí, což normálně necítil. Fakticky začínal pociťovat pocity, u kterých si myslel, že byly již dávno pohřbeny a zbyly z nich již už jen ohlodané kosti. No i kdyby věděl, že to způsobila místní magie, ani vztekat by se nemohl, protože by mu to nebylo dovoleno. Naopak by nejspíš ani necítil ten vztek, takže ono nezáleželo na tom, jestli to věděl nebo ne. Jen si takhle prostě myslel, že v něm probíhaly nějaké změny, které nikdy předtím neprobíhaly. Po jednom setkání se zlatým prasetem a po hádce s jednou vlčicí... prokleté. Možná... možná na tom všem něco bylo. Na světě prostě existovaly věci, které se nedaly racionálně vysvětlit, ovšem byly tu s námi... včetně té magie. Měl by přehodnotit svoji mysl dřív, než bude úplně pozdě. A teď honem najít ten úkryt a přečkat tam tohle počasí hezky v suchu.

>> skvělé místo pro život

<< kančí remízky (přes klimbavý les)

Celej život žil jako vlk samotář. Od všech se stranil a nikoho k sobě nepustil, a pak se ještě divil, že neměl ani přátele, ani známé, ani jakékoli spojence. Zůstal na tomto světě sám, byl sám celý život a byla to jen jeho chyba. Jenže dokázal se ještě změnit, bylo to prostě možné? Třeba ano, i když měl menší pochyby. Jo, vážně menší. Od toho, co na Chiaru křičel a vylil si svoji velkou dávku vzteku na jiném, jakoby se mu ulevilo. Ale to ještě nevěděl, že nešlo jen o vylití vzteku, že? Prasátko přání ostatních očividně plnila, i když si z něj udělali srandu a aniž by to jakýmkoli způsobem věděl. No věděl to, že se cítil líp, než kdykoli jindy a byť mu to přišlo mírně podezřelé, že by se z jedné hádky cítil až tolik dobře, na druhou stranu to ani tolik neřešil. Protože cítit v duši klid neznal, avšak přinášelo mu to mírnou úlevu. Jenže na jak dlouho? Jasně, nebude to mít dlouhého trvání. Něco jako ten běh přes půl Gallirei kdysi...

>> řeka Kiërb

Tak ta se pořádně rozvášnila. Avšak nenechalo to klidného ani jeho, což... se dalo předpokládat. „Ty mi nemáš vůbec co řídit život a ani myšlení! Já nemám ani tušení, o co ses snažila, když jsi mi začala ukazovat kouzlo zimy. Myslela sis, že mě změníš nebo co? Že zakroužíš nějakým kouzelným proutkem a já budu veselý vlk?! To ses fakt mýlila. Moje dobrota a radost už je pohřbena společně s mým totálně na hovno dětstvím, společně s vírou na něco víc. A ty to už nezměníš, NIKDO to nezmění. Děláš, jako bys mi viděla do hlavy a celého mě přečetla, přitom o mně doopravdy víš úplný prd,“ prskal na ni vztekle. „Jak můžeš vědět, že se tu někdo neschovával a teď z nás nemá jen dobrý den? Jako jak?! Tvá víra ve všechno možný je až nadmíru nezdravá a jednou tě to porazí,“ ušklíbl se. „A nebudeš mě laskavě zvát hlupákem. No a co, tak jsem možná zabejčený, ale mám k tomu své důvody a pokud nejsi ochotna tohle tolerovat, tohle setkání je u konce a ty běž dělat radost někomu jinému,“ zavrčel a rozešel se pryč. Kdo o to bude stát... pomyslel si, protože on už o to nestál ani trošku. Avšak bylo zvláštní takhle ze sebe dostat vztek a všechno. Vlastně mu to celkem ulevilo a ani nepočítal s tím, že ho bude Chiara dál následovat nebo se ještě někdy potkají, tak na tom nezáleželo. Nemělo smysl se tu rvát. Přece jen, musel uznat, snažila se pro něj udělat i něco hezkého. Bohužel jeho mysl se nedala odměkčit nějakými zimními radovánkami, na to mu to bylo příliš cizí a bude už pravděpodobně napořád. Vydal se náhodným směrem, bylo jedno, kam dorazí, hlavně, aby odtud už zmizel.

>> vřesový palouk (přes klimbavý les)

24. Najdi zlaté prase a přej si něco (Kančí remízky)

<< esíčka (přes travnatý oceán)

Kam furt spěchala? Co si myslela, že jí jako uteče? Jednorožec? Asi jo, avšak co už na to měl teď říct? Spíše nic, tahle honba za nadpřirozenými bytostmi ho bavila ještě méně než to, co bylo předtím. To bylo třeba zbytečný, avšak zároveň aspoň reálný. Tohle ale zavánělo tím, že už nevěděla, kudy kam. Ať už s ním nebo s tím, co by měli dělat. „Víš, jestli se chceš honit za něčím, tak asi půjdu rovnou-“ nedořekl to, protože také uslyšel to chrochtání. Co bylo ještě víc bizardní, byl fakt, že to prase mělo zlaté štětiny! „Jo a já si přeju, aby nebyla Chiara tak otravná,“ prskl na ni zpátky, avšak ať si to prase myslelo cokoli, následně hned zmizelo. Asi usoudilo, že si tu z něj dělalo srandu. Anebo žádné zlaté prase neexistovalo a jen se jim to zdálo. „Někdo tu z nás má pěknou srandu. Pořád si bude někdo dělat tou svou prohnanou magií srandu z ostatních. Děs! Není ani za mák přirozené to, co to dělá,“ utrousil naštvaně a dlouze se protáhl. Snažil se najít viníka, kterei tu kouzlil zlatá prasata, avšak přes všechno to křoví a tmu by stejně viděl prd. Grr. No Corvus bude dál kakabus a Chiara bude dál otravná, jenom si tu z nich někdo udělal dobrý den. Děsný, fakt děsný! Avšak pro něj nebylo místo nikde, ať by šel kamkoli. A kam by šel mimo Gallireu? Jaká by byla šance, že by našel místo bez magie a otravných vlků? Malá, hodně malá. Zavrtěl hlavou, už mu nic nedávalo žádný smysl... třeba by neměl být oproti všemu tak bloklý a hned by se mu žilo lépe. Ovšem copak to bylo tak jednoduché?

<< ohnivé jezero (přes plamínek)

„Že by pryč?“ ušklíbl se, dělala, jakoby jí to nebylo jasný. A jo, asi to jen dělala. „Ukončit konverzaci a setkání není trestné. Co bys mi tak za to udělala jako?“ utrousil. Našla by si ho a zamordovala za to? No možná by to očekávat měl, nalepila se na něj jako klíště na kůži. Avšak ne, že by se zamordovat nechal, to ani omylem. „Asi chceš vidět něco specifického, ale nespoléhej na to, že to bude zajímat i mě,“ podotkl mírně posměšně. Snažila se mu snad dokázat existenci jednorožce? No usoudil, že se na to nedalo spoléhat. Ovšem bude fajn být u toho, jak už bude Chiara zoufalá, že nic najít nemohla. Třeba se jí bude moct pak vysmát...jak škodolibé. A aspoň bude mít pravdu on...nadpřirozené bytosti byly povídačkami pro vlčata. „Tak určitě,“ odfrkl si, když už chtěla tvořit ledový most. Magie se mu hnusila a ještě víc od té doby, co si z něj zelený vlk udělal vysloveně srandu. I kdyby sám měl nějakou magii, stejně by ji teď už neuměl možná ovládat...nikdy to nedělal. Takže buď zůstane skrytá nebo měl takovou, která se jednoho dne stane neovladatelná. To první bylo jen a jen dobře. Netoužil být kouzelný, i když na druhou stranu, proti určitým vlkům na Galliree bojovat jen silou nepůjde...každý toho tady musel tak zneužívat! Země zaslíbená fakt...tfuj! Musel se jen zašklebit, když si zahřála kameny na přechod přes řeku. „Zvládl bych to i bez toho...ale ty asi ne, jak vidím,“ poznamenal podrážděně, on fakt nepotřeboval magii k tomu, aby přeskákal pár kamenů. No už to udělala, tak co nadělá, že jo. Vrátit to zpátky logicky nemohl. V klidu přeskočil kameny, aniž by si uvědomoval, že skákat přes letní kameny bylo příjemnější než přes zmrzlé, ovšem copak by to přiznal? Ne. „Haha, jednorožec v křoví,“ už byl tak otrávený, že začal házet posměšné poznámky. To by čubrněl, kdyby vážně najednou z toho křoví ten kouzelný koník vylezl, že?

>> kančí remízky (přes travnatý oceán)

14. Napiš v postu co největší množství citoslovců

Ach, tak to ona byla. Si tu postavila prostě iglú a už počítala s tím, že uslyší křup křup ve sněhu, které bude určitě patřit jemu. A taky patřilo, haha. „A co kdybych se vydal jiným směrem, hm? Zatímco ty se tady válíš v...tomhle?“ ušklíbl se provokativně, vlastně ani neuměl tu stavbu doopravdy pojmenovat, eh... neznal to. Prostě tomu řekne domeček a hotovo. Ovšem i kdyby jí utekl, šla by ho hledat? Haha, stoprocentně ne. Celý tohle bylo o tom, že ho vlastně trochu dráždila, tou vší sváteční náladou a tak. Určitě musela vidět, že by chvílemi nejraději udělal vrr a chňap. A i kdyby chtěl odejít před ní, netušil, zda by ho pustila. Musel by to udělat nějak nenápadně, avšak jednu šanci už promrhal, takže ehm... druhou už dostat nemusel. Na druhou stranu si nebyl jistý, kterým směrem šla a že si tu postaví domeček a bude na něj čekat, oops. Ale on byl trpělivý a brzy, třeba brzy bude zas svobodný, aaaa. Anebo kdyby ho to začalo fakt hodně štvát, prostě si tu cestu probojuje násilím, no! Nemohl být vězněm Chiary navždycky. Ovšem nebude si nic nalhávat, někde v sobě uznal, že s ním narozdíl od jiných vydržela a neudělala frnk pryč jako jiní. S tímhle se jakoby moc často nesetkal, bylo to něco nového, haha. Jak s tím naložit, to však už neměl ani tucha. Bylo to možná trochu otravné, no zároveň zjistil, že to bylo možné, aby s někým strávil i víc času. Byl sice velkým vlkem samotářem, ovšem zjistil, že aby se úplně nezbláznil, nemohl zůstat navždy sám a dělat celý život hop hop maximálně někde na konci světa. I když po tomhle bude ten relax ode všeho fakt potřebovat... co bylo moc, to bylo moc! „Pravá sváteční překvapení? Nebylo toho už dost náhodou?“ nasadil tázavý výraz, prej teprve čekaly! Jestli doteď šlo jen o úvod, fakt mohl litovat, že nešel náhodou jiným směrem, haha. Anebo ho chtěla tajně nadopovat nějakými vylepšováky, aby si pak myslel, že ty jednorožce viděl doopravdy. Eh, avšak Corvus nebyl úplně blbej a tak ho určitě nikdo ani nenápadně nenacpe houbičkami (které jestli rostly vůbec teď v zimě). Teda doufal, že nebylo něco v té kachně, co mu ulovila. Přece jen chvíli se v tom rákosu pohybovala... a účinky se mohly naschvál projevit až dýl, aby nebral žádné podezření. Žádné takové! A teď hybaj na další útrpné chvíle.

>> esíčka (přes plamínek)

<< borovicová školka

Chiara vyrazila moc napřed a tak mu za chvíli zmizela mezi stromy. Že by jí to s ním přestalo bavit a tak prostě zmizela? Ne, že by to nebral, už měl toho plné packy. Chodili a ona se ho snažila pořád navnadit na nějakou sváteční náladu nebo co. Neviděl u sebe moc velkou změnu...nebo jako pár malých detailů by možná i našel, ovšem nepotkat ji a vědět, že tu probíhaly takové radovánky, vážně si zaleze někam na kraj světa a přečká to tam v poklidu, haha. Příští zimu si dá vážně pozor, podruhé by ho to zamordovalo. Vydal se pomalu zpět k červenému jezeru, kde již stálo nějaké Iglú a Corvus nemusel ani přemýšlet o tom, kdo ho postavil. To si tu snad postavila pevnost a čekala, až dorazí? Pf, co kdyby se vydal jakýmkoli jiným směrem, hm? Ta by se načekala...ale měl by aspoň svatý klid. Teď už určitě uslyšela křupání sněhu a zastřehla jeho pach, takže pokusy o zmizení byly marné. „Ty neumíš jen ležet a čumět do blba, jak vidím,“ utrousil směrem k Iglú a dlouze se protáhl. Šlo by o pěkný trapásek, kdyby odtamtud vylezl úplně někdo jiný, že?

8. Ozdob vánočně nějaký stromek

<< ježčí plácek (přes ohnivé jezero)

„Jasně, že umím, jen k tomu většinou nemám důvod,“ poznamenal, avšak oba asi věděli, že pravda byla jinde. Myslel si, že už to prostě neuměl a že už se nikdy nezasměje. Chiara dokázala to, co jiní aspoň tady na Galliree ne. Možná sestry by to taky dokázaly, avšak jedna se toulala kdo ví kde a druhá byla moc plachá na to, aby se o to jen pokusila. No nic. „Zase to nepřeháněj,“ zavrčel mírně, když mu ocasem projela po tlamě, tahle přátelská gesta mu lezla krkem. Avšak ona to nejspíš věděla a proto to udělala. Měl jí ten ocas ukousnout! Avšak jestli by to doopravdy udělal, no někomu určitě. Dorazili přes rudé jezero do lesíka borovic. Vlčice si vyhlédla malý stromek na kraji (protože jak by se zdobil velký, že jo) a pustila se do zdobení. Corvus si oddechl, na co tohle bylo? Uvidět to jen tak náhodně, pomyslí si, komu hráblo, ale dobře. Pomohl tedy Chiaře najít pár oblázků anebo menší větvičky a suchou trávu, a postupně to tam položil. Ještě našel nějaké šišky a vzhledem k tomu, že na tom málem stromku nerostly, tak mu udělal radost, haha. No, výborně, hotovo. Pohled na ozdobený stromek s ním zas tolik nedělal, ale i tak mohl mít pocit z dobře odvedené práce, byť to byla úplně zbytečná věc, takže ten pocit radši skryl. Zívl, radši od toho stromku šel pryč, avšak proč se vraceli? Haha, radši mu své plány už neříká nahlas, asi aby neměl blbé narážky. Ušklíbl se, jak mazaná technika...

>> ohnivé jezero

Chtěl říct něco typu, že realita už ho mlátila do čumáku dost dlouho, avšak nakonec si to rozmyslel. Dokázal si totiž dost dobře představit její odpověď a na to nebyl moc zvědavý. Takže na ni jen hodil menší pokerface, že jí prostě na jednorožce a víly věřit nebude, radši se soustředil na cestu. Odstrčil ji se saněmi dolu z mírného kopce a Chiara už následně letěla dolu... a očividně si to užívala. Neudržel se. Jakmile dojela dolu a rozplácla se o kus dál, než skončily zaseknuté saně, musel krátce vyprsknout smíchy. Nevěděl sám, jestli to dělal fakt, že se fakt trochu vysekala, nebo mu to prostě přišlo... vtipné. Ona si toho určitě všimla, což nepovažoval pro sebe moc výhodné, avšak zdálo se, že v něm fakt něco probudila, trochu. Ne, že by měl z těchto radovánek kdo ví jakou radost a usoudil, že příště se radši schová do nory, aby nepotkal zase nějakou bláznivou vlčici, no přece zjistil, že se dokázal zasmát, byť to bylo spíše škodolibé. „Silný vlk tohle zvládne jako nic,“ ušklíbl se, dělala jakoby udělal něco úctyhodného a přitom ji jen poslal sklouznout si kopeček. Eh, nepřipadalo mu to jako jeho styl, dělat tyhle hovadiny. Cítil se divně, i když kdo ví, co ten divný pocit vlastně znamenal. U všech vlků, pomyslel si, když se rozhodla jít zdobit stromeček. Už to, že za ní chodil jako ocásek mu nepřipadalo správné, avšak dělal to a vlastně si nedokázal pořádně uvědomit, proč vůbec. Jakoby v sobě něco přímo probudit chtěl. „Tohle děláš každý rok nebo to děláš proto, abys mi ukázala něco, co bych stejně sám od sebe nikdy nedělal?“ nasadil tázavý výraz. Jo, divil se, že se tak snažila. Jiný by se vůbec nesnažil, když by viděl jeho prvotní chování, haha. Měl to tak konec konců furt.

>> borovicová školka (přes ohnivé jezero)

11. Nechej se svézt na provizorních sáních někým jiným / Popovez někoho na provizorních sáních

<< eucalyptový les

„Houbičky v tomto období nerostou,“ podotkl nevzrušeně, fakt nedokázal do hlavy dostat tu víru, i kdyby chtěl. A on ani nechtěl, uvěřil by tomu vůbec, i kdyby to viděl na vlastní oči? Spíš by si myslel, že už měl halucinace! Ach ano, takhle lhostejný byl. „Fajn,“ odpověděl jí na tu její (ne)složitost. Nedalo se říct, že by jí to zbaštil, ovšem viděla ho, třeba...ho trochu ušetří. Avšak jak moc mohl věřit a doufat? A že fakt málo věřil a doufal, no když šlo o život, asi vlk dělal všelicos. Jo, fakt si připadal, že mu brzy o život půjde! Nad jejími smutnými očky se zašklebil. Strčím tě přímo na nějaký strom, pomyslel si až škodolibě, nepřemýšlel přece před chvílí o takovém dramatu? Že by zrovna toužil po dramatu, to ne, ovšem dokud se ho to netýkalo, nějak ho to nehicovalo. A vážně, když dotáhla sáňky na plácek s ježky (kde mimochodem skoro pohledem zabil nějakou divnou vlčici), popohnala ho ji popostrčit. K jeho smůle se tu však nenacházel žádný strom ani balvan. Jaká škoda... Ale pořád se mohla zrakvit i tak. Aspoň by pak nedělala kraviny. Takže začal táhnout provizorní saně s vlčicí, dokud už neletěla dolu z mírného svahu. Měl celkem sílu, takže mu to nějaký problém v tomto nedělalo. Pak se posadil a čekal, co a zda se něco stane, haha.

<< staré meandry

No jo, bezpečnost především. Avšak vlčicemi to nekončilo. I nějaký chcípáček sameček se musel mít na pozoru, aby nepadl za oběť predátorovi nebo nějakému šílenci, protože by neměl šanci se ubránit... a sám určitě ne. No jo, ale tak fungovala selekce. Přežili jen ti nejsilnější. I když se mu zdálo, že to poslední dobou nějak nefungovalo. Mohla za to tahle krajina nějakým způsobem? „Jo, jasně, už vidím tu vílu, jak si ke mně v klidu kráčí a následně mě proklíná, haha,“ pronesl ironicky. Ne, nevěřil na víry a ani jednorožce. Kdyby v té době měla Chiara v sobě nějaké houbičky, nedivil by se. A vodní monstrozita na severu? To mohlo být cokoli a hlavně mohla přehánět. Corvus holt nikdy na slova druhých nedá, ne jen tak. Vlastně by to sezení na zadku bylo dobré, pomyslel si otráveně, ovšem kdyby se teď rozhodl prostě odejít, ještě by po něm křičela zbabělče a kdo ví, co ještě. A on nehodlal být označený za zbabělce! Byť na slova druhých nedal, nenechá se vyprovokovávat. Konec konců, šlo i o jeho osobní zkoušku. Jak moc vydrží? A to ne momentálně fyzicky! „To ale neznamená, že jsem souhlasil, že budu ze sebe dělat šaška,“ řekl napřímo to, co si myslel, nemyslel si, že shledával jako problém říct na plnou hubu to, co si myslel. On s tím teda problém nikdy neměl. „Mám menší pochyby, když zrovna ty říkáš, že to bude jednoduché,“ ušklíbl se, moc tomu slovu jednoduchosti nevěřil. Usoudil, že to bude naprostá šílenost. Vešli do lesa plného neznámých stromů, které nikdy v životě neviděl. A ne, nezajímalo ho to. No bylo zvláštní, že sem se sníh nedostal. Pohled a myšlenky stočil zpět k Chiaře, až když začala táhnout velký kus zaobleného dřeva. „To nemyslíš vážně, že ne,“ nasadil poker face. Neřekl jí předtím dost jasně, že ze sebe šaška dělat nebude? Ona ať si třeba sáňkovala až do noci, no jeho na to určitě nedostane, ani za zlatý prase. Ale plánoval mít škodolibou radost z toho, jak se kvůli svým nápadům brzy zrakví a tak se jen posadí někde opodál a bude pojídat popcorn (který neměl, ale nevadí). A kdyby se jí něco stalo, pomohl by jí? Heh, v první řadě nebyl léčitel, no zase musel uznat, že se v něm snažila cosi probudit. Jenže byl vážně Corvus tak ochotný nebo jeho maska pesimismu a lhostejnosti už byla moc pevná?

>> ježčí plácek