Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Otázky na charakter
Můžete odpovídat za kolik charakterů chcete.
1. Jaký nejlepší moment jsem s tímto charakterem zažil?
No těžko říci. Corvus je celkem složitý a věčně frustrovaný charakter a tak se s ním moc hezkých chvil zažít nedá, ale určitě fakt, že se odhodlal přidat do smečky a že našel takovou, kam aspoň trochu pasuje :>

2. Čeho nejvíce lituji a proč?
Že jsem se s tím hraním dost flákala a pořád dost flákám, no po maturitě se to snad zlepší >:)

3. Jaké další vylepšení plánuju?
Tak mám slevu na odznaky, takže určitě ty, ať to není jen černý flek a dále bych chtěla nějaký přívěsek spojený s lebkou.

4. Koho ještě musím potkat a proč?
No upřímně Corvus není moc kontaktní typ a tak nikoho konkrétního nemám. Hlavně by z kohokoli asi zrovna naskákal do nebes, že jo.

5. Co bych za tento charakter chtěl stihnout do konce roku?
Více začít hrát a dále rozvíjet jeho charakter.

6. Čeho chce můj charakter dosáhnout a proč?
Být užitečný ve smečce a povýšit! No jo, on má totiž vysoké ambice.

7. Co je jeho hnacím pohonem?
Nedá se říci, že by měl vůbec nějaký hnací pohon, ALE jeho vysoké ambice a myšlenky dokázat velké věci tam jsou, takže...

8. Kdo je v jeho životě důležitý a proč?
I když to tak nevypadá, ale jako vůbec, jeho sestry jsou možná to jediné, co mu zbylo a i když odkopl třeba Rue kvůli jejím kecům, navždy jeho vztek stejně nevydrží...

9. Nastal v jeho životě nějaký důležitý zlom?
No takový nedávný důležitý zlom je první život ve smečce...

10. Jaký vliv na něj měla Gallirea?
Ještě tu není tak dlouho a já s ním nemám tolik nahraného, aby se ukázal nějaký větší vliv.

11. Co ho nejvíce traumatizovalo?
Tak on je už kvůli své minulosti traumatizovaný, kdy byl týrán a žil neustále ve skrytém strachu.

12. Kterého vlka vážně nesnáší a proč?
On nesnáší všechno a všechny /j. Ne, tak konkrétně nikoho nemá, ale nesnáší namyšlené puboše, co si myslí, že sežrali svět. Ale však většina zmoudří:)

13. Jak by seřadil smečky dle jeho ochoty se k nim přidat?
Ani je všechny nezná, ale kromě Bukové smečky, kde je, by už z čista logiky nešel.

Otázky na hráče
Tady jsou otázky přímo na vás! Můžete, nemusíte vyplňovat.
1. Kolik dalších charů mám v hlavě a kolik jich přivedu k životu?
No mám Corvuse, Jerryho, teď čekám, zda mi vyjde jedno vlče a pak mám v pořadníku ještě jeden, který byl původně na jiné hře.

2. Který charakter je můj nejoblíbenější a proč?
Určitě Jerry, to je takový sametový mráček, který umí být laskavý a zároveň se umí i hezky naštvat. Jako mráček, který se zatáhne.

3. Který charakter mám rád nejméně a proč?
No mám jen dva chary, nejoblíbenější je Jerry a tak méně oblíbený je logicky Corvus. Není špatný, jen má takový charakter, který se občas hůře hraje a kdy se tomu člověku do toho moc nechce. Ale tak skoro každý má takový charakter, který se občas hůře hraje, že jo...

4. Který charakter by bylo nejtěžší "dropnout" a proč?
Sice už jsem se Jerryho jednou zbavila, ale to jen proto, že jsem odešla, jinak mě vždy bavil a podruhé ho dropnout pak nehodlám, mám ho ráda xd

5. Co si o sobě myslím jako o hráči?
Že jsem líné hovado s častým "beználady" hrát, ale když mám slinu, dokážu hrát normálně (v létě to snad započne, hehe)

6. Co bych chtěl na Galliree změnit (pravidla, vzhled, ceny etc.)?
No občas se mi zdá, že některé ceny jsou celkem přemrštěné. Jasný, že jsou změny vzhledu atd. odměna, ale i tak, utrpení!!! A taky jsem čekala, že úvodní obrázek bude spíše kresba, než fotka, ale není to špatný ani tak, nesoudím to.

7. Který charakter, váš nebo cizí, bych zakázal a proč?
Nah, každý má něco do sebe (některé bych jen přetáhla palicí xD)

8. Které pravidlo mi přijde špatné a proč?
O žádném takovém nevím.

9. Existuje nějaký důvod, proč bych s Gallireou skončil?
Jednou už jsem skončila, ale to celkově s rp a myslela jsem, že už se k tomu nikdy nevrátím. No není holt možný trvaly odchod, prostě už mám v rpgs zasazené kořeny. Xd

10. Proč mě baví hrát?
Hraju odjakživa, pomáhá mi to utéct na chvíli od reality a žít spousty jiných životů.

11. Která akce mě bavila nejvíce a proč?
Já se hodně kdysi pobavila u akce knihomolové, co si pamatuju xD Musela jsem prohrabat půlku knihovničky, abych našla knihu, která půjde na všech 9 slov, protože mi pořád vycházela jména, nějaké fantasy pojmy a prostě xDD Ale celkově mám ráda luštění nebo poklidnější akce, v této době dvojnásob.

12. Mám raději domluvené hry/partnerství nebo neplánované hry a proč?
Tak neplánované ploty a hry jsou většinou ty nejlepší, to je holý fakt! Ale nevadí mi ani jedno, nemám preference, co je lepší a co ne.

13. Chtěl bych vám říct ještě něco?
Děláte to dobře, jen tak dál!

Byla jasná noc. Celou dobu se Corvus jen tak potuloval, no nakonec zalehl a zanedlouho usnul. Líbezný to spánek chvíli měl, avšak pak přišel sen. Nebo se mu do hlavy vkrádá minulost? To věděly jen nějaká vyšší entita. A co se mu teda zdálo? Oha, no v tom snu se objevil na místě, které dost dobře znal. Lol, vždyť šlo o místo, kde se narodil! Logicky, že znal to místo. On ho jen z plna srdce neměl rád. Dávilo ho a omezovalo. Oni všichni tam k tomu zažívali jen muka. Azurové nebe se táhlo až donekonečna a Corvus zrovna seděl, přičemž se rozhlížel okolo. On měl zrovna siestu, jen ne na dlouho. Otočil se na patě a zalezl zpět do nory, když ucítil blížící se pach Azraela. Avšak čím tím chtěl dosáhnout? Třeba jen chtěl varovat ostatní. Interakci tuto nedělal poprvé. Eh, on přece věděl, jaký strach tu všichni pociťovali. Iritovalo ho to. On jen s tím nic nenadělá. A jejich milý tatík vlezl do doupěte. Epesní chvíle mohly začít... Tak, to Corvuse probudilo. Otevřel oči a dlouze zívl. Lopatou by se klidně přetáhl sám, kdyby znal takovou věc. Celou svou duší by to udělal radši, než aby se mu zdály tyhle věci. Ironie, že najednou chtěl smrt víc než nějaké blbé obrazy ve spánku. Určitě. Eh, ne, nehodlal mít tyhle přiblbé myšlenky, které mu jen motaly mozek. Kleksne spíš z těch myšlenek, než ze samotných snů...Úplně ho ty myšlenky sežerou za živa! Ale fakt doslova! Ale nakonec na tím vším jen zavrtěl hlavou, zvedl se a šel dál. Lhal by, že mu to nerozonovalo v hlavě ještě pár dalších chvil. Lenošit nebo něco dělat? ta minulost ho vždy dohnala...

Kdyby byl jiné povahy a mezi jinými vlky, normálně by tu začal nadšeně říkat, jak to chutnalo výborně, že to jedl poprvé a že rozhodně nelitoval. No Corvus se fakt nechoval tak hloupě a hlavně i kdyby, tak by tu na něj všichni koukali jak na blba. To poslední, po čem toužil, bylo ztrapňovat se! Jídlo si vychutnával, bral vnitřnosti i svaly. No nejradši by tu začal hltat jak pominutý, protože po tom, co dlouho nejedl, tak tohle maso mu připadalo jako pohlazení po duši! Neudělal to, byť když se koukl po ostatních, nic by tím nezkazil, haha. Všichni se do toho pustili hlava nehlava a nevšímali si svého okolí. Tak budiž. Prostě žral, dokud se necítil dostatečně plný. Po jídle si dostatečně olízl pysky od krve a tuku. Podíval se na Stína se šedivou. Ona na něj koukala už nějakou dobu. Nejspíš se jí nelíbilo, že se tu nacházel i on a možná její dcera, protože s ním chtěla mluvit osamotě. No Corvus nebyl Kelišová a tak nehodlal překážet. Stejně ho asi žádné pomluvy o něm nezajímaly. Ať si o něm každý myslel, co chtěl, on měl na salámu. „No vidím, že hodláte mít trochu soukromí. Nejsem od toho, abych odposlouchával,“ pokrčil rameny lhostejně, jako že mu bylo totálně jedno, co se chystali bez něj řešit. Pokynul jim hlavou na rozloučenou a vydal se pomalu mezi stromy pryč. Ještě se rozhodne, zda zůstane na území a udělá si siestu, nebo někam vyrazí.

Duben 10

Corvus se osamotě procházel poblíž smečky. Potřeboval chvíli klidu. Aby mohl zas úsilovně přemýšlet. věděl, že tohle dělat bylo nebezoečný, hlavně pro něj. Přišly myšlenky na minulost, na pravidelný pach krve a celou tu zvrácenou tyranii. Pak na to zakázané trénování, neustále fňukání, lekání a tak. No jo, zakázané ovoce chutnalo nejlépe, jen ne pro jeho sestry. Jaktože se jeho sestry vždycky chovaly jinak, než on? Když byl vlčetem, nerozuměl o hodně věcí víc než teď, jenže tomuto nerozuměl doteď. Jo, vlci se obvykle v genetice nevyznali, že jo. Možná si časem uvědomili, že měli podobné zbarvení jako jejich rodiče, no dál se asi nezacházelo. I když kdo ví, když je rodiče dostatečně poučili...Je ńikdo nikdy nepoučil. A co to vůbec řešit? Nemělo to cenu, řešit takové věci. Ať se chovají jak chtěly, jemu to mohlo být u zadku. Bude to jen a pouze jejich chyba, až někdy doplatí. Už odmalička všem říkal, že strach byl nepřítel. Nikdy ho nikdy neposlouchal. Černého vlka ostatní občas neposlouchali. A jakou velkou chybu dělali! On si teda o sobě myslel, jak chytré řeči neříkal, byť bývaly dost zvrácené, hloupé. Avšak i kdyby si to uvědomoval, přiznal by si to? Samozřejmě, že ne. jako malý si chyby i přiznával, byť ne nahlas, no to ho přešlo. Nakonec ty myšlenky ukončil a vrátil se zpět do smečky.

Duben 9

Kdyby byl člověkem, promnul by si frustrovaně obličej rukama. No Corvus se narodil jako vlk a tak tohle nedokázal. Ne, fakt jí nebude přiznávat, že chtěl utéct. zas tak hloupě se chovat nebude, aby přiznával něco takového. Musel myslet chytře a rafinovaně! A byť to před chvíli moc chytře nevypadalo, tak se tím snažil řídit. Avšak neměl ani rok. ještě to občas dost pokulhávalo. „Jen jsem myslel, že jsem ucítil něco podezřelého. Nic víc, nic míň,“ odpověděl jí, chystal se trvat si na svém. Nejlépe by dodal a už na mě nemluv, bohužel momentálně by ho matka slyšela. A další přednášku nepotřeboval, fakt ne. Sestry tam zas začaly fňukat a Corvus radši ještě zrychlil, aby zalezl do nory a rychle usnul, než je tu furt poslouchat. Už se beztak cítil celkem unaveně a tak mu spánek jen prospěje. Teda jestli se vyspí. Otec mohl kdykoli přijít a začít nové rodeo. Jak by mu nejradši zakroutil krkem! Proč musel být tak mladý? A proč nikdy nic matka neudělala? Ona přece byla taky dospělá. Copak by proti němu neměla šanci? Říkal to holt furt. Když přišel strach, stal se velkým nepřítelem. Oni si z jeho slov nikdy nic nevzali. A dělali velkou chybu...

Duben 8

Jen tak tam stál a rozmýšlel. Zrovna se rozhodl, že se vrátí, když v tom za sebou uslyšel kroky. Trochu se lekl, ne že ne. Mohl to být totiž on, víme? No spíše naštěští šlo jen o jeho zbytek rodiny. Matka mu začala dělat přednášku. Aspoň pro něj to přednáška byla. Tohle by mu ještě tolik nevadilo. Uvědomil si, že udělal chybu, i když to nahlas nepřiznal. Vždyť přece nechtěl, aby se jim něco stalo, ne? Chtěl se toho tyrana zbavit, ne nechat své sourozence a matku na pospas osudu. Avšak uši stáhl, když na něj promluvila jeho sestra. Tenhle přehnaný strach u ní tak nenáviděl! A vlastně celkově u všech! Copak si neuvědomovali, že nesměli dát najevo strach? Aby byli silnější a odolnější a nic je nebrzdilo! Sakra už. „Zas tak dlouho jsem pryč nebyl,“ mírně na ni zavrčel. Dál si jí nevšímal. Vydal se jako první směrem k noře. Tentokrát šla matka až jako poslední, aby je měla lépe pod dohledem. No asi nehodlala, aby se to stalo znova, že jo. Třeba by se po něm Seth opičil, jako tendence k tomu měl. Jen u svých sester na to nespoléhal.

Duben 7

Rue se od něj oddělila a šla brečet ke sestře. Jen nad tím zavrtěl hlavou. Po tom všem, co se stalo, si to pořád neuvědomovaly! Proč? Jak? Nechápal to. „Jsem jen upřímný,“ řekl si už jen pro sebe. Šel úplně poslední, byť na ně matka pravidelně dohlížela. Uviděl příležitost utéct. A tak ji využil. Když zrovna matka větřila, rychle zmizel mezi keři. Corvus si momentálně neuvědomoval plné následky svého činu. Co by zbytku rodiny otec udělal, kdyby jen tak utekl? No? NO? Corvus bohužel viděl jen příležitost zmizení. Avšak pak zastavil. Možná, že se v něm probudila špetka soucitu? Samozřejmě, že ano. Jeho cílem bylo přece otce zničit, nějak se ho zbavit. Nemohl nechat svoji rodinu na holičkách a hlavně by asi nedokázal žít s tou vinou, co by své rodině svým útěkem způsobil. Na druhou stranu, ta šance, ta touha zmizet a už se nikdy nevrátit...stejně tam s ním nikdo nežil na stejné vlně! Corvus si připadal tak jiný! Takže tu stál jen mezi keři a rozmýšlel. Utéct, či čelit nebezpečí?

Duben 6

Odfrkl si. „Ty naděje budou skutečné, až se otce zbavíme,“ zamumlal nazpátek, Dokud se tu nacházel on, nic nebude v pohodě. Její sestry mohly být jakkoli naivní, no realitu nezmění. A jestli se ho nehodlal zbavit zbytek rodiny, udělá to sám. Byl sice mladý a ještě slabý, avšak nějaká cesta existovala, ne? Musela. On na to přijde. Jednou...Vydali se zpátky do nory. Prvně si sestřininého mumlání nevšímal, pak ho to začalo lézt na nervy. Rušilo mu to myšlenky! „Můžeš přestat? Je to otravný. A k tomu to je lež,“ sykl potichu tak, aby ho matka neslyšela. Ta se sice otočila, no uznala to jako normální rozhovor a tím pádem pokračovala dál. Převrátil očima. Jak rád by někdy vypustil ven, co si myslel. Jenže...na to neměl odvahu. I když na to vůbec nevypadal, bál se a to dost. Jen...to uměl nedávat tolik najevo. Narozdíl od jeho sester, které se třásly jako kdyby bylo -30°C. Nepřátelé strach cítili a viděli ho. A jejich otec byl nepřítel. Aspoň pro něj...

Duben 5

Převrátil očima. Rue nejspíš neměla na jeho výbuch vzteku slov. Co jí to asi připomnělo? Těžko říci, on Corvus si ani zdaleka ještě neuvědomoval, že byl po otci víc, než si jen kdokoli dokázal představit. No jo no, geny se nedaly prostě zapřít, no. A i když mu byl povahově i vzhledově nejpodobnější, stejně toužil po karmě. Nenáviděl ho stejně jako asi nikdo tady. Spíš mu nešlo do hlavy, proč nikdy neutekli? Proč je matka nevzala a neutekli? Už by ho nikdy nemuseli vidět! A ona tu s nimi zůstávala dál a dál, nechala je všechny trpět! Měla na tom taky svůj podíl viny. Na druhou stranu, dokázali by někdy žít v bezpečí a bezestrachu, že je najde a dá jim za ten útěk co pro to? Nebáli by se celý život každého šustnutí, jako třeba teď toho blbýho ptáka? Bylo to na něj moc složité, zavařovala se mu z toho hlava. „Aby nám dala naději se cítit se lépe, víš? Ale je to jen falešná euforie,“ sykl k ní potichu. Sama věděla, že to nebude dobrý, dokud nepodniknou zásadní krok. Krkavec věděl, že jim dávala jen falešnou naději. Rvalo to pokaždý uši! Nakonec jim matka přikázala, že se budou pomalu vracet. A zase celý odznova...

Stín se přidal k zákusu do krku srny. Srna neměla sebemenší šanci. Už byla slabá, unavená a dezorientovaná. Netrvalo dlouho a oba ji skolili a ukončili její trápení. Lov skončil. Potlačil ušklíbnutí, když se Vlče zakousla už do skoro mrtvé srny, no na jednu stranu musel uznat, že odhodlání a odvahu měla. No kdyby byla srab, neměl tu jistotu, že by si ji tu nechali. Nemohl vědět, co se jim honilo hlavou okolo toho vlčete. Šedá vlčice už čekala na nějaký pokyn, no nic takového tu nejspíš nefungovalo. Corvus teda nic jako pokyn k jídlu neznal, vždyť ve smečce žil poprvé a to teprve krátce, ovšem představa, že to přiznává, mu přišla nereálná. Ne, to přiznávat fakt nebude. A tak bez dalšího čekání se přidal k jídlu. Čerstvě ulovené maso srny chutnalo výborně. On vlastně nikdy srnu nejedl. Neměl ji nikdy s kým lovit. A i když to bolelo jeho ego, nejspíš by to sám ani nezvládl. Nějaké mládě možná, avšak taková si rodiče až moc chránili, dostat se k takovému znělo nereálně. Jaká škoda...no teď tu měli kořist, při které se nažerou všichni dostatečně. Nemělo cenu přemýšlet o takových věcech.

Připadal si zaháknutý o srny levou nohu jako mravenec. Snad skoro nepostřehla, že na něm visel nějaký vlk! Zásadní krok, i když dost šílený, udělala ta malá vlčice, která skočila prvně na Stínova záda a poté na srninu hlavu. Zatím dostal i menší ránu do plece, avšak že by ho to extrémně zastavilo, to se říct nedalo. Pf, ten už dostal ran. On se jen tak nepustí! Vlče se udržela na hlavě jen chvíli, pak už padala dolu. Ouch. No zachránit ji byla práce druhého vlka, Corvus se nacházel na nevhodném místě pro záchranu. A asi se tak stalo. No tak či tak, srnku to vyvedlo z míru a ztrácela jistotu i rovnováhu. No nastal čas na další část. Srnka měla těsně po útoku malé piraně hlavu ještě mírně skloněnou a tak se pustil její hnáty, odrazil se a než stačila hlavu zas zvednout a utíkat dál, zakousl se jí pevným stiskem do krku. Táhl ji směrem dolu. Srnka už tak měla pochybnější pohyby. Když se jí chytnou vlci oba, určitě ji konečně shodí. Avšak co vyvede dál Vlče, to už bylo jen ve hvězdách...

Duben 4

Kdyby to tak věděl. Kdyby tak mladý cokoli takového věděl. „Já tomuto nerozumím! Nechápu to! Nech toho už!“ zaútočil na ni slovně, přičemž následně potlačil slzy, co se mu chtěly drát do očí. Kdyby tak věděl... To bude dobrý, to bude dobrý... Bude? „Matka lže,“ sykl v odpově%d pouze. Připadalo mu, že nikomu nevěřil. Ani své matce, ani svým sestrám a bratrovi, vlastně možná nevěřil ani sobě. Jak měl jeden vědět, čemu věřit? Dalo se to nějak poznat? Kdo ví. Jejich život byl prokletí. nenašel by na něm cokoli dobré. I v tomto věku dost dobře věděl, že takhle život normálně nechodil. Mělo to být celý jinak. Měli být šťastná rodinka, to si všichni přáli, ne? Nebýt toho zatraceného otce-! Jednou se mu pomstí. Musel. Za sebe a svou rodinu. Najednou to v křoví hlasitě zašustělo. Celý se naježil. Ne, ne, ne! Ovšem nakonec se ukázalo, že šlo jen o ptáčka, co něco asi lovil v křoví. Došlo jim to, když vyletěl zpod listoví. Corvus se leknutím skrčil. Od někoho určitě zazněli výkřiky. No pak se hned narovnal. Všiml si ho někdo? Kdo ví. Musel působit silně! Silněji, než všichni tady. Dělalo mu to dobře.

Duben 3

Její omluvu ignoroval. Místo toho se oklepal a díval se na bratra, který se zubil od ucha k uchu. Něco na něm působilo divně, avšak co? Nechal ho být. otočil se zpět na svou sestru Rue, která tu začala kuňkat. „Přestaň! Brzy nám už ubližovat nebude. O to se postaráme!“ odpověděl jí odhodlaně. Fakticky myslel na to, že by se zbavil jednou svého otce? Jak se mohlo vlče zbavit většího, silnějšího a státnějšího vlka? A ještě k tomu tak agresivního, který jim v každém záchvěvu vzteku ubližoval? Kdyby na to někdy došlo, dokázal by něco udělat? „Strach je nepřítel, proti kterému musíš bojovat,“ podzvedl nad svými slovy hlavu. Seth přikyvoval jako splašený. Nirvana se mírně mračila. Matka je náhle přizvala jít si na chvíli zaplavat. Plavání? To mu nepomůže jednou oplatit otci své činy! Jenže ostatní sourozenci šli a on tu nemohl zůstat a trucovat. To mu přišlo pod jeho úroveň. A tak si oddechl a dohonil je. Namočil do vody první packu, druhou...A pozoroval, jak se jeho sestry a bratr pokoušeli bavit. Jenže pach strachu tu pořád přebýval. On chtěl být nad věcí a tak jen stál. Vypadal jako rozený vůdce! A to se mu líbilo.

Duben 2

Jako bratr s bratrem bojovali ostřeji, než holky. Však klasika. Seth byl celkově ostrý. No choval se úplně jinak, než ostatní. Nic nebral vážně. Snad si i myslel, že si jen hráli a nikdy to v praxi nevyužije! Menší, ani větší zranění skoro nevnímal. Cítil vůbec bolest? Těžko říci. Celkově se choval lhostejně, až s náznaky šílenství. Avšak, bojovalo s ním dobře. zatím byl černý vlk moc malý na to, aby poznal, jaké problémy by to tu mohlo v budoucnu dělat. No jejich boj skončil, jakmile se k nim připletly jejich sestry. Všichni skončili vlastně v sobě, protože jim sestry podkoply jejich malé tlapičky. Seth se začal chechtat, avšak Corvus zavrčel. Jemu to vadilo. Tak pěkný boj s bratrem vedli a ty dvě ťupky se sem tak připletly! na to neměli přece čas, no ne? „Dávejte pozor!“ postěžoval si vlčecím hlasem směrem ke sestrám. „Musíme poctivě tlénovat. Tak, abychom byli jednoho dne silnější než otec a mohli mu to oplatit,“ zašeptal ke svým sourozencům tak, aby je matka neslyšela. Ona tyto slova slyšela nerada. Ovšem, proč? Nechtěla by mu dát taky karmu? Vůbec tomu nerozuměl. Celkově měl teprve cca půl roku a vztahům mezi vlky nerozuměl ani zamálo. Vlastně neměl ani šanci tomu porozumět. O tom vlčata většinou poučovali rodiče. Jenže matka je jen učila lovit a bojovat. A otec je neučil nic. Chtěl jen ukázat otci, že byl také silný.

Jedno blbý slovo a už ta zvířata zabystřila. Ach. No naštěstí to dopadlo dobře a srnec to neuznal jako důkaz nebezpečí. Vlče se možná zaškaredila kvůli jeho slovu, avšak on se tiše bavil nad tím, jak to pod ní křupalo. No aspoň, že se tu nenacházelo víc větviček nebo suchých listů, haha. Avšak co měl sám říkat? Těž nebyl zvyklý lovit tak velká zvířata. Nedělal to dneškem poprvé? Těžko říci vlastně. Už ani nevěděl. No ztrapnit se tu nesměl. Už tak tu byl pro všechny tak na hraně. Čekal na své pozici, dokud Stín nezavelel příkaz k útoku. Vyrazil ve stejný čas jako tmavý vlk a jako on po ní chňapl, jen z druhé strany, aby nemohla tudy utéct. Jakmile se srna ohnala hnápou, rychle uskočil, aby nedostal kopanec. Když srna chtěla běžet napravo, nacházel se tam Stín s Vlčetem. Nalevo se zas nacházel sám Corvus. Její jediná naděje bylo běžet dál, avšak vlci určitě nechtěli běžet věčnost a čekat, až se unaví, že? Dřív by byli asi unavení oni. Nebo aspoň on. Dostal se ke srny přední noze a prvně ji chytl tesáky. Nemyslel si, že ji sám shodí, to vůbec. Jen ji hodlal aspoň trochu zpomalit, případně vychýlit trochu z rovnováhy (a tím ji zpomalit, haha). Vší silou trhl a zuby se držel srnčího masa, drápy se opíral o zem.