Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Po tom, co vlčice odešla, už na ni v podstatě nepomyslel. A na Rue vlastně taky ne. Ne, nebude ji hledat. Pokud o něj ještě stála, najde si ho ona. Nebude tu ze sebe dělat hňupa po celé Galliree, to ani omylem! To ona byla tou, co ze sebe dělala občas ustrašenou blbku. Proč by měl jít po jejích stopách? No ještě chvíli zůstal u řeky, než se rozhodl jít dál. Avšak daleko nedošel. Po tom, co zahlédl šedozeleného vlka, který se mu začal posmívat, by nejradši usoudil, že s tou vlčicí předtím to pořád bylo lepší. Ušklíbl se. Neměl ani náladu na něj naštvaně vrčet. Konec konců, mělo by to vůbec cenu? Samozřejmě, že ne. Vlastně o to vlk spíš stál, aby se naštval a on se pak bavil ještě víc. Takovou radost mu fakt neudělá. „Máš něco důležitějšího na srdci, nebo se jen nudíš a hledáš staré známé tváře?“ nasadil zázavý výraz. Ano, na magii nevěřil a většina vlků podle něj za nic nestála, avšak nebylo potřeba mu to pořád vtloukat do hlavy, že? Měl úplně na salámu, že z toho měl vlk jen srandu. Na názorech jiných vlků mu ani za mák nezáleželo. A usoudil, že jen tak neobrátí, takže...smůla zelenáči.

Květen 2|Sirius

No ten druhý vlk nezůstal vůbec bez odezvy. Jo, Corvus třeba doufal, že spal nebo že si ho též nebude vůbec všímat, jen měl na to ten vlk jiný názor. Kdo ví, možná byl společenského rázu a musel uznat, že takové vlky spíše nerad. Bývali někdy otravnější než osina v řiti. Otočil se na tmavého vlka (byť ne tak tmavého, jako byl on, avšak byl někdo tmavší?) a na pár okamžiků mírně přivřel oči. Už podle toho uchechnutí soudil, že to nebude dobrý. Pak nakonec nad tím zavrtěl hlavou. Však co bylo v jeho životě dobrý? Nic. Už si dávno zvykl, takže nemělo cenu dělat kvůli tomu cavyky. „Hledám truhlu plnou zlata, víš?“ odpověděl mu ironicky, doopravdy mu tím chtěl říct, že tu nedělá nic, co by mohlo vlka fascinovat. „Proč tě to zajímá?“ zeptal se mírně otráveně. „Vlastně bych se tě mohl zeptat na to stejný, ale mně to upřímně nezajímá a klidně to přiznám,“ pokrčil rameny s menším úšklebkem a kecl si na zadek. Konec konců, jako sám Corvus tu asi klidně toho rozvalování se nedělal nic úctyhodného. Tak proč by ho to mělo vůbec zajímat?

Převrátil očima. Nesnášel tyhle přeslušné vlky, kterým by měl říkat samé dobrý den, prosím a děkuji, jen aby pocítili ve svém nitru nějaký ten příjemný pocit, či co. „Copak zrovna ty máš právo řídit, co je slušné a co ne?“ oddechl si klidně, avšak vevnitř to v něm vřelo. No jakmile nastane čas vzteku, on to pozná dost dobře. „No to je vlastně fuk, nejspíše nemá cenu hledat někoho, kdo o mě nestojí, což,“ pokrčil rameny nad svými slovy. Ať už u nich žila nebo ne, nebude jí tam hledat. A konec konců, nešlo ojedinou smečku na Galliree. Mohla být kdekoli. Corvus ji vlastně nepotřeboval k životu. Ovšem asi už ani ona jeho. Mrzelo ho to? Těžko říci, co se odehrávalo uvnitř jeho mysli. Časem se mu po ní možná bude stýskat, ale prozatím cítil jen tupou prázdnotu a mámvpíčismus. Na druhou stranu, neměl to celý život? Heh, asi jo. No to ještě nevěděl, co dělaly sourozenecké vztahy, že? Nad jejími posledními slovy se na ni podíval jako, jestli to myslela vážně. „Život? Pěkně divný jméno pro vlka. A hlavně, nikdo neví vše, byť to tvrdí. Asi bys neměla věřit všemu, co ti kdejaký nýmand řekne,“ ušklíbl se. Aspoň mu bylo jasný, proč si ten někdo přezdíval Život, když si o sobě myslel všelicos.

A přece jen se někdo objevil! Vlčice vyšla z toho lesa, z místa, kde šel cítit pach nějaké té smečky. Takže Corvus usoudil, že tam patřila. Chvíli si ho nevšimla, máchala se v řece jak ryba. Až pak se na něj podívala. A očividně se ho bála. Jojo, to se mu líbilo, když se ho někdo bál. Připadal si pak silnější, lepší... No pro její neštěstí na něj koukala už moc dlouho na to, aby se jen tak vypařila. Jako mohla, no takhle mu to aspoň hrálo do karet. „Nazdar,“ pozdravil ji nazpátek, na nějakou slušnost moc nedbal. Vlastně ho nikdy nikdo nenaučil být slušný. V dětství mu šlo spíš o přežití, než na učení se nějaké přiblblé etiky. Odkašlal si. „Nežije u vás ve smečce určitá krémová vlčice s modrýma očima? Měla by se jmenovat Rue, ale co já vím, třeba si změnila jméno...“ ke konci si už spíše odfrkl. Třeba už ani nechtěla, aby ji někdy našel, tak nejen, že si mohla změnit jméno, avšak třeba i kožich! Neměl ani ponětí jak, avšak Rue byla tou, která všemu dokázala uvěřit. Třeba jí její víra udělala fialový kožich, jak to měl vědět! Jeho víra už dávno chcípla a byla pohřbená. Reality check.

<< řeka Mahtaë - jih

Pokračoval podél proudu řeky. Nechtěl vypadat, že jen tak bloudil a tak se tvářil, že šel úmyslně proti proudu řeky za nějakým cílem. Nakonec ho napadlo se i pořádně napít, protože od té doby, co se nažral, se ani nenapil. Zavětřil. Cítil poblíž nějakou smečku. Hm, nevěděl, kolik smeček na Galliree sídlilo, avšak i tato byla jednou z možností, kde mohla Rue žít. Jenže se cítil příliš pyšný na to, aby přišel na hranice a ptal se. Maximálně, kdyby někdo odtamtud přišel sem, k řece... to by se možná zeptal. Možná. Tak si tu nenápadně sedl a dělal, že odpočíval po hrozně dlouhé cestě, i když doopravdy skoro nic neušel. Třeba se dočká. A když ne, svět se nezboří. Nepotřeboval přeci nikoho. Ani svou sestru, ani nikoho ze své rodiny. Nepotřeboval vlastně ani přátele. Vystačil si sám, bez jakýkoliv závazků. V Bukové smečce s těmi vlky kamarád nebyl. Prostě s nimi žil. A připadalo mu to tak nejlepší.

<< díra (přes Bukovou smečku)

Zrovna myslel na svou sestru. Kdo ví, kde jí byl konec od té doby, co před ním utekla, protože neunesla pravdu. Nepovažoval to jako za svou chybu. Když si někdo začal výslovně vymýšlet, co měl jiného udělat? Byť šlo o jeho rodinu? Nikdy neřekl že ji neměl rád, i když se chovala většinou nadmíru otravně. Jenže měli společnou minulost a oba je to poznamenalo. Měli by držet při sobě, být spolu. No Corvus byl prostě Corvus, všechny od sebe odháněl. A i kdyby ji chtěl někdy vidět, co ona? Chtěla by? Našla by ho vůbec? Hlavně by jí nedoporučoval se přibližovat na území Bukové smečky. No a tak, i když by to nepřiznal, vyrazil pryč z území i proto, že někde v hloubi duše doufal, že ji zas uvidí a že už nebude mluvit kraviny. Bohužel nevěděl, jak velká Gallirea byla a tak nepředpokládal velké šance. A třeba už mohla taky žít někde ve smečce. Upřímně, někdo jako ona by jako tulák dlouho nepřežil. Přišlo mu logické, že by někam zalezla.

>> řeka Mahtaë - sever

105

No, obyčejný úkryt. Nic speciálního. Teda, on nic speciálního ani nečekal, jen se chtěl prostě vyspat. A to ten úkryt splnilo. Takže si nestěžoval. Celou noc prospal, konečně měl možnost klidného a spokojeného spánku a tak si ho nadmíru užil. Až ráno otevřel oči a dlouze zívl, přičemž protáhl ztuhlè svaly. Rozhlédl se. Teda, nevěděl, za jakým účelem, stejně tady většinou panovala černopustá tma. A tak vyšel ven. Ostatní šli někam do trapu a Corvus si řekl, že tu taky nemělo cenu zůstávat jako ve vězení. Vlastně nemusel, nebo mu to aspoň nikdo neřekl. Konec konců, on se někam projít půjde, jen nechtěl mít za zadkem do otravné vlče, víme jak. A tak se otřepal a vyrazil pryč z území. Však on se brzy vrátí. Co by kde dlouho dělal? Kam by jinam šel? Neměl sebemenší důvod se na dlouho zdržet. Teda, pokud by nezakopl a nespadl ze srazu, jo. No to už by se nevrátil nikdy, haha.

>> řeka Mahtaë - jih (přes bukový les)

Musel se ušklíbnout. Chudinka ještě asi nevěděla, že tohle nebylo příliš možné. Jo, říkalo se třeba, že někdo zbělal děsem, avšak šlo spíš o obrazné přirovnání, než aby se hnědý vlk fakt stal bílým, kdyby ho něco vyděsilo. „Jaká to bujná fantazie. Jen ne příliš reálná,“ ušklíbl se nad tím. Ale bujná představivost vlčat většinou pravdivá nebývá, pomyslel si otráveně. Ani ho to už nepřekvapovalo, jaké myšlenky mladí vlci občas mívali. Jeho sestry na tom nebyly jinak. Cítil se úplně jiný. A kdo ví, asi byl i jiný. „Ne, neříkáš,“ odpověděl jí jednoduše, neměl potřebu to dále rozebírat. To poslední, co říkala, byly chytré věci. Aspoň většinou. Vlče ho následně dovedla k úkrytu a Corvus se okem podíval do tmy. „Kromě za mě, běž si kam chceš, přece. Nejsem tvoje chůva, co tě hlídá na každém kroku. Já si jdu zdřímnout,“ oklepal se a vlezl dovnitř. Bude mít nakonec klid, či nikoli?

>> díra

Květen 1 | Sirius

Corvus nedávno řekl, že neměl zapotřebí chodit na jakékoli výlety. No i tak to dnes provedl, asi aby tak trochu utekl od toho otravného Vlčete ve smečce. Pronásledovala ho na každém kroku snad! Divil by se mu někdo? Dorazil až k nějakému jezeru, kde se po té procházce pořádně napil a protáhl tělo. Kdyby byl Corvus jiný, možná by se i místní krajinou kochal, no momentálně ho vůbec nezajímala. To ho víc zaujala i ta hrouda chlupů, co se válela poblíž v trávě. Ovšem, měl náladu na společnost? Nakonec nad tím jen protočil očima. Neměl zapotřebí šťouchat spící vlky, jen pro trochu socializace. Tak jen hlasitě zívl a chystal se někde uložit. Už ho to procházení se taky nebavilo. Nejspíš i proto už nedokázal být tulákem.

„Copak vypadám jako někdo, kdo by si výletoval po Galliree s vakem na zádech a užíval si místní přírody?“ nasadil tázavý výraz. No on byl tím posledním vlkem, který by se tak choval, víme jak. A tato vlčka to musela stoprocent vědět! Tak co ho provokovala takovými slovy? No jo, on vždy bude mít cosi proti mladým vlkům. Že by nějaké komplexy? Pak začala mluvit zas o úkrytu. Ach, no jo. Corvus si už tak zvykl spát někde random, že zapomněl na existenci smečkového úkrytu! „No, aspoň něco chytrého si projednou řekla,“ ušklíbl se nad tím. Že by jinak konala a mluvila nějak chytře, to se říct nedalo. Avšak co měl čekat od vlčete? Nic extra, nejspíš. I ona měla lepší život, než měl kdy on. Tu možnost dospět dřív nebude ani potřebovat. On to potřeboval jako sůl. Teda pro vlky spíš maso. Ovšem na tom teď nezáleželo, no ne? A když se rozešla vlčka pryč, nejspíš do toho úkrytu, vyrazil za ní. Co mu zbývalo? On sám nevěděl, kde ho přesně hledat. A bloudit se miu tu nechtělo. Usoudil, že by se tím jen ztrapnil. Už tak mu přišlo trapné, že ho tu vedlo malé vlče!

Zrovna se pohyboval poblíž říčky. Asi se chtěl napít, nebo co. No k jeho neštěstí sem přišlo i to malé vlčí klíště. A samozřejmě si Corvuse všimlo. Tohle stvoření, až se dostane do puberty, tak se půjde asi ukončit. Ten sráz vypadal jako dobrý nápad, haha. „Kam bych zdejchal?“ zeptal se frustrovaně. I kdyby se chtěl zdejchnout, stejně neměl kam. Tady měl jediné zázemí, jinde by ho kopali, jen by se prášilo. A bezcílně se toulat? Toho měl dost, víc než dost. „Jdu si hodit šlofíka, nic důležitého na řešení,“ odpověď jí, aniž by se na ni podíval a pokrčil rameny. Cizí pach ucítil zanedlouho, no mísil se společně se smečkovým a tak usoudil, že nemělo cenu to řešit. A nebyl Kelišová, aby špízloval někde za keřem. Pokud měl vetřelec rozum, brzy vypadne. Protože místní členové... nepřeplývali zrovna povahovou stabilností. I když, že to říkal zrovna on...

Otázky na charakter
Můžete odpovídat za kolik charakterů chcete.
1. Jaký nejlepší moment jsem s tímto charakterem zažil?
No těžko říci. Corvus je celkem složitý a věčně frustrovaný charakter a tak se s ním moc hezkých chvil zažít nedá, ale určitě fakt, že se odhodlal přidat do smečky a že našel takovou, kam aspoň trochu pasuje :>

2. Čeho nejvíce lituji a proč?
Že jsem se s tím hraním dost flákala a pořád dost flákám, no po maturitě se to snad zlepší >:)

3. Jaké další vylepšení plánuju?
Tak mám slevu na odznaky, takže určitě ty, ať to není jen černý flek a dále bych chtěla nějaký přívěsek spojený s lebkou.

4. Koho ještě musím potkat a proč?
No upřímně Corvus není moc kontaktní typ a tak nikoho konkrétního nemám. Hlavně by z kohokoli asi zrovna naskákal do nebes, že jo.

5. Co bych za tento charakter chtěl stihnout do konce roku?
Více začít hrát a dále rozvíjet jeho charakter.

6. Čeho chce můj charakter dosáhnout a proč?
Být užitečný ve smečce a povýšit! No jo, on má totiž vysoké ambice.

7. Co je jeho hnacím pohonem?
Nedá se říci, že by měl vůbec nějaký hnací pohon, ALE jeho vysoké ambice a myšlenky dokázat velké věci tam jsou, takže...

8. Kdo je v jeho životě důležitý a proč?
I když to tak nevypadá, ale jako vůbec, jeho sestry jsou možná to jediné, co mu zbylo a i když odkopl třeba Rue kvůli jejím kecům, navždy jeho vztek stejně nevydrží...

9. Nastal v jeho životě nějaký důležitý zlom?
No takový nedávný důležitý zlom je první život ve smečce...

10. Jaký vliv na něj měla Gallirea?
Ještě tu není tak dlouho a já s ním nemám tolik nahraného, aby se ukázal nějaký větší vliv.

11. Co ho nejvíce traumatizovalo?
Tak on je už kvůli své minulosti traumatizovaný, kdy byl týrán a žil neustále ve skrytém strachu.

12. Kterého vlka vážně nesnáší a proč?
On nesnáší všechno a všechny /j. Ne, tak konkrétně nikoho nemá, ale nesnáší namyšlené puboše, co si myslí, že sežrali svět. Ale však většina zmoudří:)

13. Jak by seřadil smečky dle jeho ochoty se k nim přidat?
Ani je všechny nezná, ale kromě Bukové smečky, kde je, by už z čista logiky nešel.

Otázky na hráče
Tady jsou otázky přímo na vás! Můžete, nemusíte vyplňovat.
1. Kolik dalších charů mám v hlavě a kolik jich přivedu k životu?
No mám Corvuse, Jerryho, teď čekám, zda mi vyjde jedno vlče a pak mám v pořadníku ještě jeden, který byl původně na jiné hře.

2. Který charakter je můj nejoblíbenější a proč?
Určitě Jerry, to je takový sametový mráček, který umí být laskavý a zároveň se umí i hezky naštvat. Jako mráček, který se zatáhne.

3. Který charakter mám rád nejméně a proč?
No mám jen dva chary, nejoblíbenější je Jerry a tak méně oblíbený je logicky Corvus. Není špatný, jen má takový charakter, který se občas hůře hraje a kdy se tomu člověku do toho moc nechce. Ale tak skoro každý má takový charakter, který se občas hůře hraje, že jo...

4. Který charakter by bylo nejtěžší "dropnout" a proč?
Sice už jsem se Jerryho jednou zbavila, ale to jen proto, že jsem odešla, jinak mě vždy bavil a podruhé ho dropnout pak nehodlám, mám ho ráda xd

5. Co si o sobě myslím jako o hráči?
Že jsem líné hovado s častým "beználady" hrát, ale když mám slinu, dokážu hrát normálně (v létě to snad započne, hehe)

6. Co bych chtěl na Galliree změnit (pravidla, vzhled, ceny etc.)?
No občas se mi zdá, že některé ceny jsou celkem přemrštěné. Jasný, že jsou změny vzhledu atd. odměna, ale i tak, utrpení!!! A taky jsem čekala, že úvodní obrázek bude spíše kresba, než fotka, ale není to špatný ani tak, nesoudím to.

7. Který charakter, váš nebo cizí, bych zakázal a proč?
Nah, každý má něco do sebe (některé bych jen přetáhla palicí xD)

8. Které pravidlo mi přijde špatné a proč?
O žádném takovém nevím.

9. Existuje nějaký důvod, proč bych s Gallireou skončil?
Jednou už jsem skončila, ale to celkově s rp a myslela jsem, že už se k tomu nikdy nevrátím. No není holt možný trvaly odchod, prostě už mám v rpgs zasazené kořeny. Xd

10. Proč mě baví hrát?
Hraju odjakživa, pomáhá mi to utéct na chvíli od reality a žít spousty jiných životů.

11. Která akce mě bavila nejvíce a proč?
Já se hodně kdysi pobavila u akce knihomolové, co si pamatuju xD Musela jsem prohrabat půlku knihovničky, abych našla knihu, která půjde na všech 9 slov, protože mi pořád vycházela jména, nějaké fantasy pojmy a prostě xDD Ale celkově mám ráda luštění nebo poklidnější akce, v této době dvojnásob.

12. Mám raději domluvené hry/partnerství nebo neplánované hry a proč?
Tak neplánované ploty a hry jsou většinou ty nejlepší, to je holý fakt! Ale nevadí mi ani jedno, nemám preference, co je lepší a co ne.

13. Chtěl bych vám říct ještě něco?
Děláte to dobře, jen tak dál!

Byla jasná noc. Celou dobu se Corvus jen tak potuloval, no nakonec zalehl a zanedlouho usnul. Líbezný to spánek chvíli měl, avšak pak přišel sen. Nebo se mu do hlavy vkrádá minulost? To věděly jen nějaká vyšší entita. A co se mu teda zdálo? Oha, no v tom snu se objevil na místě, které dost dobře znal. Lol, vždyť šlo o místo, kde se narodil! Logicky, že znal to místo. On ho jen z plna srdce neměl rád. Dávilo ho a omezovalo. Oni všichni tam k tomu zažívali jen muka. Azurové nebe se táhlo až donekonečna a Corvus zrovna seděl, přičemž se rozhlížel okolo. On měl zrovna siestu, jen ne na dlouho. Otočil se na patě a zalezl zpět do nory, když ucítil blížící se pach Azraela. Avšak čím tím chtěl dosáhnout? Třeba jen chtěl varovat ostatní. Interakci tuto nedělal poprvé. Eh, on přece věděl, jaký strach tu všichni pociťovali. Iritovalo ho to. On jen s tím nic nenadělá. A jejich milý tatík vlezl do doupěte. Epesní chvíle mohly začít... Tak, to Corvuse probudilo. Otevřel oči a dlouze zívl. Lopatou by se klidně přetáhl sám, kdyby znal takovou věc. Celou svou duší by to udělal radši, než aby se mu zdály tyhle věci. Ironie, že najednou chtěl smrt víc než nějaké blbé obrazy ve spánku. Určitě. Eh, ne, nehodlal mít tyhle přiblbé myšlenky, které mu jen motaly mozek. Kleksne spíš z těch myšlenek, než ze samotných snů...Úplně ho ty myšlenky sežerou za živa! Ale fakt doslova! Ale nakonec na tím vším jen zavrtěl hlavou, zvedl se a šel dál. Lhal by, že mu to nerozonovalo v hlavě ještě pár dalších chvil. Lenošit nebo něco dělat? ta minulost ho vždy dohnala...

Kdyby byl jiné povahy a mezi jinými vlky, normálně by tu začal nadšeně říkat, jak to chutnalo výborně, že to jedl poprvé a že rozhodně nelitoval. No Corvus se fakt nechoval tak hloupě a hlavně i kdyby, tak by tu na něj všichni koukali jak na blba. To poslední, po čem toužil, bylo ztrapňovat se! Jídlo si vychutnával, bral vnitřnosti i svaly. No nejradši by tu začal hltat jak pominutý, protože po tom, co dlouho nejedl, tak tohle maso mu připadalo jako pohlazení po duši! Neudělal to, byť když se koukl po ostatních, nic by tím nezkazil, haha. Všichni se do toho pustili hlava nehlava a nevšímali si svého okolí. Tak budiž. Prostě žral, dokud se necítil dostatečně plný. Po jídle si dostatečně olízl pysky od krve a tuku. Podíval se na Stína se šedivou. Ona na něj koukala už nějakou dobu. Nejspíš se jí nelíbilo, že se tu nacházel i on a možná její dcera, protože s ním chtěla mluvit osamotě. No Corvus nebyl Kelišová a tak nehodlal překážet. Stejně ho asi žádné pomluvy o něm nezajímaly. Ať si o něm každý myslel, co chtěl, on měl na salámu. „No vidím, že hodláte mít trochu soukromí. Nejsem od toho, abych odposlouchával,“ pokrčil rameny lhostejně, jako že mu bylo totálně jedno, co se chystali bez něj řešit. Pokynul jim hlavou na rozloučenou a vydal se pomalu mezi stromy pryč. Ještě se rozhodne, zda zůstane na území a udělá si siestu, nebo někam vyrazí.

Duben 10

Corvus se osamotě procházel poblíž smečky. Potřeboval chvíli klidu. Aby mohl zas úsilovně přemýšlet. věděl, že tohle dělat bylo nebezoečný, hlavně pro něj. Přišly myšlenky na minulost, na pravidelný pach krve a celou tu zvrácenou tyranii. Pak na to zakázané trénování, neustále fňukání, lekání a tak. No jo, zakázané ovoce chutnalo nejlépe, jen ne pro jeho sestry. Jaktože se jeho sestry vždycky chovaly jinak, než on? Když byl vlčetem, nerozuměl o hodně věcí víc než teď, jenže tomuto nerozuměl doteď. Jo, vlci se obvykle v genetice nevyznali, že jo. Možná si časem uvědomili, že měli podobné zbarvení jako jejich rodiče, no dál se asi nezacházelo. I když kdo ví, když je rodiče dostatečně poučili...Je ńikdo nikdy nepoučil. A co to vůbec řešit? Nemělo to cenu, řešit takové věci. Ať se chovají jak chtěly, jemu to mohlo být u zadku. Bude to jen a pouze jejich chyba, až někdy doplatí. Už odmalička všem říkal, že strach byl nepřítel. Nikdy ho nikdy neposlouchal. Černého vlka ostatní občas neposlouchali. A jakou velkou chybu dělali! On si teda o sobě myslel, jak chytré řeči neříkal, byť bývaly dost zvrácené, hloupé. Avšak i kdyby si to uvědomoval, přiznal by si to? Samozřejmě, že ne. jako malý si chyby i přiznával, byť ne nahlas, no to ho přešlo. Nakonec ty myšlenky ukončil a vrátil se zpět do smečky.