Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Červen 1|Nelly

Nom, zase došel k tomu jezeru. Od té doby, co se zde nacházel naposled, se tu nic nezměnilo, jen už tu logicky nebyl sníh, když se Gallirea utápěla v blížícím se létu. Všude rostly ty nechutné kytičky a bobulky. Ew. Aspoň, že tady žádné neviděl, až na pár čibuků rostoucích podél břehu. On teda nevěděl, že šlo o čibuky, jen prostě viděl nějaké kytky podobné trávě. Napil se, čímž uhasil žízeň a posléze dlouze zívl, až ukázal pořádně světu své velké tesáky. A co teď? Lovit? Nebo se tu snad rozvalit jak pytel brambor? Anebo se mohl vrátit zpět do smečky, i když se musel prvně psychicky připravit zas na to otravné Vlče. Nemyslel si, že odešla daleko, haha.

Jak moc se celý život mýlil. Taky aby ne. Nikdo mu nikdy neukázal nic takového, tak bylo jasný, že to pokládal za nesmysl. Magie přece vždy byla jen povídačkou pro vlčata na dobrou noc! Šlo jen o báje a legendy! Jasný, že po tom, co prožil, viděl svět černobíle. Neuměl vidět jinak. I když se zbavil toho zdroje, co ho celé měsíce trýznil, nějak se mu neulevilo. Prostě byl už zlomený. Takže když ten zelenáč použil to, co nazýval magií a celá zemina pod ním se začala proměňovat, celý naježený uskočil jako kdyby ho to mělo spolknout. Celý rozrušený skoro nevnímal ty přiblblé ptáky, jak vlkovi zpívali na zádech. A pak, když na něj promluvil v myšlenkách, no to už přehnal! Anebo to byly jeho myšlenky? On vlastně nevěděl! Zavrtěl hlavou. Ne, tohle nebylo reálné. Třeba spal v díře a tohle vše byla jen noční můra. Copak se mu nezdály noční můry pravidelně? Ach ano, byla to jen noční můra. „Ne, tohle není reálné, brzy se probudím,“ zamumlal si pro sebe, i když ho druhý vlk určitě slyšel. Kecl si znovu na zadek a čekal, až zas uvidí tmu smečkové nory. Anebo jen dostal reality check?

Jako nebyl nadšený z mnoha vlků, z tohodle neměl radost už vůbec. Avšak jak začal mluvit, jako kdyby začal o sobě pochybovat. O svých slovech a činech. V mysli si dal facku. Co se to s ním tak najednou stalo? Vážně, tohle bylo zvláštní. Jakoby mu ta slova vážně uvízla na samotném srdci a on o nich hodlal dříve či později přemýšlet. Ne. Dal si druhou facku v mysli. Jak moc nesnášel svou nestabilní mysl i duši. Ano, ničemu jinému to nepřisuzoval, jako vždycky. Nehodlal jen tak lehce uvěřit něčemu, co se nedalo logicky vysvětlit. „ Svou moudrostí,“ odfrkl si. Neříkal si náhodou on Život? Čirou náhodou na to dost pasoval. Avšak na druhou stranu, kolik takových vlků muselo tu na Galliree žít? „To je moc,“ nakrčil čumák. Corvus býval protivný a býval protivný pravidelně, ale kdyby někdo znal jeho minulost, divil by se mu? Nikomu nedůvěřoval a upřímně, nejspíše nedůvěřoval ani sám sobě. A když vlk nedůvěřoval sám sobě, jak mohl důvěřovat čemukoli, či komukoli jinému? Nemohl. Moc ho to brzdilo na to, aby jen tak přehodnotil svou mysl. „Ztráta času? Spíš jen výmluvy, jak mě přesvědčit o opaku, ale činy žádné, že? Klasika. Takových je na světě plno a nakonec se z jejich slov prd ukázalo,“ namítl a posadil se, aby si mohl očistit tlapku. Už se ani nedivil. Takoví vlci chtěli být jen něco víc.

Po tom, co vlčice odešla, už na ni v podstatě nepomyslel. A na Rue vlastně taky ne. Ne, nebude ji hledat. Pokud o něj ještě stála, najde si ho ona. Nebude tu ze sebe dělat hňupa po celé Galliree, to ani omylem! To ona byla tou, co ze sebe dělala občas ustrašenou blbku. Proč by měl jít po jejích stopách? No ještě chvíli zůstal u řeky, než se rozhodl jít dál. Avšak daleko nedošel. Po tom, co zahlédl šedozeleného vlka, který se mu začal posmívat, by nejradši usoudil, že s tou vlčicí předtím to pořád bylo lepší. Ušklíbl se. Neměl ani náladu na něj naštvaně vrčet. Konec konců, mělo by to vůbec cenu? Samozřejmě, že ne. Vlastně o to vlk spíš stál, aby se naštval a on se pak bavil ještě víc. Takovou radost mu fakt neudělá. „Máš něco důležitějšího na srdci, nebo se jen nudíš a hledáš staré známé tváře?“ nasadil zázavý výraz. Ano, na magii nevěřil a většina vlků podle něj za nic nestála, avšak nebylo potřeba mu to pořád vtloukat do hlavy, že? Měl úplně na salámu, že z toho měl vlk jen srandu. Na názorech jiných vlků mu ani za mák nezáleželo. A usoudil, že jen tak neobrátí, takže...smůla zelenáči.

Květen 2|Sirius

No ten druhý vlk nezůstal vůbec bez odezvy. Jo, Corvus třeba doufal, že spal nebo že si ho též nebude vůbec všímat, jen měl na to ten vlk jiný názor. Kdo ví, možná byl společenského rázu a musel uznat, že takové vlky spíše nerad. Bývali někdy otravnější než osina v řiti. Otočil se na tmavého vlka (byť ne tak tmavého, jako byl on, avšak byl někdo tmavší?) a na pár okamžiků mírně přivřel oči. Už podle toho uchechnutí soudil, že to nebude dobrý. Pak nakonec nad tím zavrtěl hlavou. Však co bylo v jeho životě dobrý? Nic. Už si dávno zvykl, takže nemělo cenu dělat kvůli tomu cavyky. „Hledám truhlu plnou zlata, víš?“ odpověděl mu ironicky, doopravdy mu tím chtěl říct, že tu nedělá nic, co by mohlo vlka fascinovat. „Proč tě to zajímá?“ zeptal se mírně otráveně. „Vlastně bych se tě mohl zeptat na to stejný, ale mně to upřímně nezajímá a klidně to přiznám,“ pokrčil rameny s menším úšklebkem a kecl si na zadek. Konec konců, jako sám Corvus tu asi klidně toho rozvalování se nedělal nic úctyhodného. Tak proč by ho to mělo vůbec zajímat?

Převrátil očima. Nesnášel tyhle přeslušné vlky, kterým by měl říkat samé dobrý den, prosím a děkuji, jen aby pocítili ve svém nitru nějaký ten příjemný pocit, či co. „Copak zrovna ty máš právo řídit, co je slušné a co ne?“ oddechl si klidně, avšak vevnitř to v něm vřelo. No jakmile nastane čas vzteku, on to pozná dost dobře. „No to je vlastně fuk, nejspíše nemá cenu hledat někoho, kdo o mě nestojí, což,“ pokrčil rameny nad svými slovy. Ať už u nich žila nebo ne, nebude jí tam hledat. A konec konců, nešlo ojedinou smečku na Galliree. Mohla být kdekoli. Corvus ji vlastně nepotřeboval k životu. Ovšem asi už ani ona jeho. Mrzelo ho to? Těžko říci, co se odehrávalo uvnitř jeho mysli. Časem se mu po ní možná bude stýskat, ale prozatím cítil jen tupou prázdnotu a mámvpíčismus. Na druhou stranu, neměl to celý život? Heh, asi jo. No to ještě nevěděl, co dělaly sourozenecké vztahy, že? Nad jejími posledními slovy se na ni podíval jako, jestli to myslela vážně. „Život? Pěkně divný jméno pro vlka. A hlavně, nikdo neví vše, byť to tvrdí. Asi bys neměla věřit všemu, co ti kdejaký nýmand řekne,“ ušklíbl se. Aspoň mu bylo jasný, proč si ten někdo přezdíval Život, když si o sobě myslel všelicos.

A přece jen se někdo objevil! Vlčice vyšla z toho lesa, z místa, kde šel cítit pach nějaké té smečky. Takže Corvus usoudil, že tam patřila. Chvíli si ho nevšimla, máchala se v řece jak ryba. Až pak se na něj podívala. A očividně se ho bála. Jojo, to se mu líbilo, když se ho někdo bál. Připadal si pak silnější, lepší... No pro její neštěstí na něj koukala už moc dlouho na to, aby se jen tak vypařila. Jako mohla, no takhle mu to aspoň hrálo do karet. „Nazdar,“ pozdravil ji nazpátek, na nějakou slušnost moc nedbal. Vlastně ho nikdy nikdo nenaučil být slušný. V dětství mu šlo spíš o přežití, než na učení se nějaké přiblblé etiky. Odkašlal si. „Nežije u vás ve smečce určitá krémová vlčice s modrýma očima? Měla by se jmenovat Rue, ale co já vím, třeba si změnila jméno...“ ke konci si už spíše odfrkl. Třeba už ani nechtěla, aby ji někdy našel, tak nejen, že si mohla změnit jméno, avšak třeba i kožich! Neměl ani ponětí jak, avšak Rue byla tou, která všemu dokázala uvěřit. Třeba jí její víra udělala fialový kožich, jak to měl vědět! Jeho víra už dávno chcípla a byla pohřbená. Reality check.

<< řeka Mahtaë - jih

Pokračoval podél proudu řeky. Nechtěl vypadat, že jen tak bloudil a tak se tvářil, že šel úmyslně proti proudu řeky za nějakým cílem. Nakonec ho napadlo se i pořádně napít, protože od té doby, co se nažral, se ani nenapil. Zavětřil. Cítil poblíž nějakou smečku. Hm, nevěděl, kolik smeček na Galliree sídlilo, avšak i tato byla jednou z možností, kde mohla Rue žít. Jenže se cítil příliš pyšný na to, aby přišel na hranice a ptal se. Maximálně, kdyby někdo odtamtud přišel sem, k řece... to by se možná zeptal. Možná. Tak si tu nenápadně sedl a dělal, že odpočíval po hrozně dlouhé cestě, i když doopravdy skoro nic neušel. Třeba se dočká. A když ne, svět se nezboří. Nepotřeboval přeci nikoho. Ani svou sestru, ani nikoho ze své rodiny. Nepotřeboval vlastně ani přátele. Vystačil si sám, bez jakýkoliv závazků. V Bukové smečce s těmi vlky kamarád nebyl. Prostě s nimi žil. A připadalo mu to tak nejlepší.

<< díra (přes Bukovou smečku)

Zrovna myslel na svou sestru. Kdo ví, kde jí byl konec od té doby, co před ním utekla, protože neunesla pravdu. Nepovažoval to jako za svou chybu. Když si někdo začal výslovně vymýšlet, co měl jiného udělat? Byť šlo o jeho rodinu? Nikdy neřekl že ji neměl rád, i když se chovala většinou nadmíru otravně. Jenže měli společnou minulost a oba je to poznamenalo. Měli by držet při sobě, být spolu. No Corvus byl prostě Corvus, všechny od sebe odháněl. A i kdyby ji chtěl někdy vidět, co ona? Chtěla by? Našla by ho vůbec? Hlavně by jí nedoporučoval se přibližovat na území Bukové smečky. No a tak, i když by to nepřiznal, vyrazil pryč z území i proto, že někde v hloubi duše doufal, že ji zas uvidí a že už nebude mluvit kraviny. Bohužel nevěděl, jak velká Gallirea byla a tak nepředpokládal velké šance. A třeba už mohla taky žít někde ve smečce. Upřímně, někdo jako ona by jako tulák dlouho nepřežil. Přišlo mu logické, že by někam zalezla.

>> řeka Mahtaë - sever

105

No, obyčejný úkryt. Nic speciálního. Teda, on nic speciálního ani nečekal, jen se chtěl prostě vyspat. A to ten úkryt splnilo. Takže si nestěžoval. Celou noc prospal, konečně měl možnost klidného a spokojeného spánku a tak si ho nadmíru užil. Až ráno otevřel oči a dlouze zívl, přičemž protáhl ztuhlè svaly. Rozhlédl se. Teda, nevěděl, za jakým účelem, stejně tady většinou panovala černopustá tma. A tak vyšel ven. Ostatní šli někam do trapu a Corvus si řekl, že tu taky nemělo cenu zůstávat jako ve vězení. Vlastně nemusel, nebo mu to aspoň nikdo neřekl. Konec konců, on se někam projít půjde, jen nechtěl mít za zadkem do otravné vlče, víme jak. A tak se otřepal a vyrazil pryč z území. Však on se brzy vrátí. Co by kde dlouho dělal? Kam by jinam šel? Neměl sebemenší důvod se na dlouho zdržet. Teda, pokud by nezakopl a nespadl ze srazu, jo. No to už by se nevrátil nikdy, haha.

>> řeka Mahtaë - jih (přes bukový les)

Musel se ušklíbnout. Chudinka ještě asi nevěděla, že tohle nebylo příliš možné. Jo, říkalo se třeba, že někdo zbělal děsem, avšak šlo spíš o obrazné přirovnání, než aby se hnědý vlk fakt stal bílým, kdyby ho něco vyděsilo. „Jaká to bujná fantazie. Jen ne příliš reálná,“ ušklíbl se nad tím. Ale bujná představivost vlčat většinou pravdivá nebývá, pomyslel si otráveně. Ani ho to už nepřekvapovalo, jaké myšlenky mladí vlci občas mívali. Jeho sestry na tom nebyly jinak. Cítil se úplně jiný. A kdo ví, asi byl i jiný. „Ne, neříkáš,“ odpověděl jí jednoduše, neměl potřebu to dále rozebírat. To poslední, co říkala, byly chytré věci. Aspoň většinou. Vlče ho následně dovedla k úkrytu a Corvus se okem podíval do tmy. „Kromě za mě, běž si kam chceš, přece. Nejsem tvoje chůva, co tě hlídá na každém kroku. Já si jdu zdřímnout,“ oklepal se a vlezl dovnitř. Bude mít nakonec klid, či nikoli?

>> díra

Květen 1 | Sirius

Corvus nedávno řekl, že neměl zapotřebí chodit na jakékoli výlety. No i tak to dnes provedl, asi aby tak trochu utekl od toho otravného Vlčete ve smečce. Pronásledovala ho na každém kroku snad! Divil by se mu někdo? Dorazil až k nějakému jezeru, kde se po té procházce pořádně napil a protáhl tělo. Kdyby byl Corvus jiný, možná by se i místní krajinou kochal, no momentálně ho vůbec nezajímala. To ho víc zaujala i ta hrouda chlupů, co se válela poblíž v trávě. Ovšem, měl náladu na společnost? Nakonec nad tím jen protočil očima. Neměl zapotřebí šťouchat spící vlky, jen pro trochu socializace. Tak jen hlasitě zívl a chystal se někde uložit. Už ho to procházení se taky nebavilo. Nejspíš i proto už nedokázal být tulákem.

„Copak vypadám jako někdo, kdo by si výletoval po Galliree s vakem na zádech a užíval si místní přírody?“ nasadil tázavý výraz. No on byl tím posledním vlkem, který by se tak choval, víme jak. A tato vlčka to musela stoprocent vědět! Tak co ho provokovala takovými slovy? No jo, on vždy bude mít cosi proti mladým vlkům. Že by nějaké komplexy? Pak začala mluvit zas o úkrytu. Ach, no jo. Corvus si už tak zvykl spát někde random, že zapomněl na existenci smečkového úkrytu! „No, aspoň něco chytrého si projednou řekla,“ ušklíbl se nad tím. Že by jinak konala a mluvila nějak chytře, to se říct nedalo. Avšak co měl čekat od vlčete? Nic extra, nejspíš. I ona měla lepší život, než měl kdy on. Tu možnost dospět dřív nebude ani potřebovat. On to potřeboval jako sůl. Teda pro vlky spíš maso. Ovšem na tom teď nezáleželo, no ne? A když se rozešla vlčka pryč, nejspíš do toho úkrytu, vyrazil za ní. Co mu zbývalo? On sám nevěděl, kde ho přesně hledat. A bloudit se miu tu nechtělo. Usoudil, že by se tím jen ztrapnil. Už tak mu přišlo trapné, že ho tu vedlo malé vlče!

Zrovna se pohyboval poblíž říčky. Asi se chtěl napít, nebo co. No k jeho neštěstí sem přišlo i to malé vlčí klíště. A samozřejmě si Corvuse všimlo. Tohle stvoření, až se dostane do puberty, tak se půjde asi ukončit. Ten sráz vypadal jako dobrý nápad, haha. „Kam bych zdejchal?“ zeptal se frustrovaně. I kdyby se chtěl zdejchnout, stejně neměl kam. Tady měl jediné zázemí, jinde by ho kopali, jen by se prášilo. A bezcílně se toulat? Toho měl dost, víc než dost. „Jdu si hodit šlofíka, nic důležitého na řešení,“ odpověď jí, aniž by se na ni podíval a pokrčil rameny. Cizí pach ucítil zanedlouho, no mísil se společně se smečkovým a tak usoudil, že nemělo cenu to řešit. A nebyl Kelišová, aby špízloval někde za keřem. Pokud měl vetřelec rozum, brzy vypadne. Protože místní členové... nepřeplývali zrovna povahovou stabilností. I když, že to říkal zrovna on...