Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Okej, cítil se tu momentálně celkem trapně. Vzhledem k tomu, že se prostě nehodlal do jejich objímání motat, tak tu jen seděl a tupě čuměl. „Vždycky se stane to, čemu nejvíc nevěříme. Už jsem to zažil tady na Galliree tolikrát, že mě to pěkně...irituje,“ utrousil a jako důkaz si "podrbal" svoje beraní rohy. Ne, tomu se vážně věřit nedalo. A na existenci obřího boha taky ne. Radši by si myslel, že byl 24/7 v nějakém fet stavu, kdy měl halušky a tak. Bohužel když ty rohy viděly i jeho sestry, tak si jeho mysl asi nevymýšlela. Musel uznat, že přece jen ty dvě byly při smyslech víc... Nad jejími posledními slovy se ušklíbl. „Hodní? Viděli jsme se jen jednou a ne nějak dlouze, ale ano, jsme na sebe velice hodní,“ pronesl jen tak. Podrobnosti nezmiňoval a Rue taky ne, byť vypadala, že řekla všechno. Co už, jemu na tom nějak příliš nezáleželo. A to, že se bílá sestra přidala do smečky, ho ani nijak nepřekvapilo. Tak měla vlastně největší šanci přežít. Jako tulačka by byla chudák, narozdíl třeba od něho. On se o sebe dokázal dostatečně postarat.

Ano, jaké to sladké setkání. Trojice sourozenců k sobě našla po dlouhých letech cestu a teď mohli žít spolu až navždy. Haha, no Corvus by nebyl Corvus, kdyby ho to nějak hicovalo. Ne, nehicovalo ho to vůbec. Věděl, že Tundra a Rue mezi sebou něco jako sourozenecký vztah měly, no on z toho byl vždy vynechaný a vždy měl totálně na salámu. Udělal, co bylo potřeba, aby je všechny zbavil utrpení, no jestli se chtěl více angažovat v jejich vztahu, nebo ho spíš vůbec vytvořit, to nevěděl. Neměl by? Jo, asi měl. Avšak jeho mysl byla stejně mírně pomatená a tak se mu prostě nechtělo. Aspoň zatím. Taky se musel ušklíbnout na tím, jak se tak sladce objaly. Šlo o takový samoreflex, no bylo to až tak sladký, až to bolelo. Jeho samozřejmě. Dlouze se protáhl a pak se zas posadil. Nic neříkal, nic nedělal, přidávat se do objímání se též vážně nechystal. Možná by je měl nechat bejt... to ony si měly co říct. On si připadal spíš navíc, i když byl jejich bratr.

Tak teď jí dal pořádně slovně do nosu, haha! Když zmínil Rue, Tundra se tady skoro sesypala nebo co. No jo, copak uměl něco jiného, než ostatní dráždit? Mírně se ušklíbl. „Znáš snad jinou?“ poznamenal s "podzvednutým obočím". Copak pro ni bylo nemožné, že by měla někde být, nebo co? Proč? Na jeho další slova už mu odpověděla, protože jako kdyby skončila totálně v tranzu. Anebo mu to jen nevěřila, jak předpokládal. No... co už. Když však uslyšel šustění v trávě na náznak toho, že se k nim někdo blížil, otočil hlavu. A tam šla samotná Rue. Tak ta se objevila právě včas, pomyslel si. My o vlku a vlk za dveřmi. „Jako bych to neříkal,“ poznamenal směrem k Tundře a posadil se na zadek. Byli tu všichni tři. Přeživší sourozenci se sešli do jednoho hloučku a Corvus musel uznat, že neměl ani tušení, jak se kolem toho cítit. Asi brzy zešílí. Možná, když Tundra řekla, že doufala, že se už nikdy neuvidí, možná to měl stejně. A přitom by to byl pro jiné vlky tak srdcervoucí zážitek... no jo, oni byli prostě jinde. I když ne, že by měli být jediní. Olízl si pysky. Co měl dělat? Měl by vůbec něco dělat?

Ano, jednal na své poměry až moc klidně. Avšak co měl dělat? Vrhnout se na ni a zakousnout se jí do zátylku nebo co? A vlastně proč by to dělal? Minulost tím nesmaže a vlastně se nedalo říct, že by měl důvod ji nenávidět. Konec konců plno věcí zažili spolu. „Můžeš to říct o komukoli, ale to je jen takový detail,“ ušklíbl se. Číst myšlenky se nedaly, že (haha)? Nad jejími dalšími slovy zakroutil očima. U všech vlků, zase tu musel být někdo nadměrně chytrý. „Jo, máš oči, skvělý. Na Rue bys je nechala radši, že? Hm, ale kde se zrovna toulá, to ti nepovím,“ řekl provokativně. Tundra nevěděla, že Rue se tady taky nacházela. Avšak ona ani nevěděla, že vkročila do půd Gallirejských, no. Vlastně on naopak nevěděl, co se stalo, že nezůstaly spolu. No nic. „Víš, to jen jeden Gallirejský bůh má blbej smysl pro humor,“ odfrkl si. Jo, jeho beraní rohy byly možná kravina, avšak co bude říkat, až udělalo berany berany duc a skončí s otřesem mozku, mrk mrk? Vlastně mi došlo, že jeho hlava byla hned víc chráněná. I když ne, že by na tom záleželo. V hlavě měl moc velký chaos. „Jo, zní to jako naprostý výmaz z mozku, ale co s tím nadělám, že jo. Klidně se za ním běž podívat sama, bydlí v té blbé poušti na jihu,“ dodal celkem lhostejně. Věděl, že mu ho věřit nebude. On by taky nevěřil...

Zamával ocasem. „Těžko říct, co se ti v té hlavě honí,“ namítl s pokrčením ramen. Avšak co se honilo v hlavě jemu, že? Ty její gesta byly očividně reakcí na to, že už ho nechtěla vidět, jak později zmínila, než aby se ho tu chystala rozcupovat na kousíčky. Ale jeden nikdy nevěděl. Kdokoli se na něj mohl v další vteřině vrhnout a to i když vypadal celou předchozí dobu přátelsky. Někteří byli tak nepředvídatelní... „Tak vidím, že tvoje přání se příliš nevyplnilo. Právě se vidíme,“ řekl jí na to jen a podrbal se za uchem. Co měl jiného říct? Ona ho ráda neviděla a jestli on ji? Těžko říct, neodhodlal se to ani třeba odhadovat. Pohled na ni mu však vyvolal moc vzpomínek, na které už si myslel, že úplně zapomněl. I když ne, že by na mnoho věcí nemyslel i bez ní. Ovšem stejně, viděla by ráda aspoň Rue? Ty dvě měly spolu něco jako sourozenecký vztah, narozdíl od něho. Nebo snad Tundra ztvrdla natolik, že nechtěla vidět nikoho z nich? Kdo ví a možná ho to ani nějak moc nezajímalo.

Jakmile se o něco přiblížila, měl jasno. Ty oči, ten pohled, ty rysy... už nemusel přemýšlet, jestli se mýlil nebo ne. Nemýlil a nevěděl, jestli se cítil líp za to, že neměl halušky, nebo hůř za to, že se měli právě znovu setkat. Avšak uši stažené dozadu dokazovaly, že přátelské úmysly neměla. Ne, že by se tomu měl divit, byla úplný opak Rue. Avšak mu to trochu připadalo, jakoby ho proteď nepoznávala. Možná byla ještě moc daleko a možná ji zmátly ty beraní rohy. Těžko říci... taky mohla ztratit paměť a tak... no tak co, prostě by si nepamatovala svoji minulost ani jeho. Jo, jaká šťastná by mohla být. „Chceš snad pomstít otce?“ nasadil tázavý výraz nad tím, jak vypadala, že se ho chystala zakousnout jako králíka. Jeho hlas by jí mohl objasnit, před kým se chystala povstát. Ne, že by tím chtěl říct, že měl někdo z nich Azraela rád. Jenom každý hrál podle jeho pravidel a Corvus to jen ukončil. A stejně ho za to budou nenávidět... líbilo se jim snad být loutkami? Jak by dopadli, kdyby ho se Sethem nezabili? Pomyslel na to někdy vůbec někdo? Samozřejmě, že ne. Jen Corvus si pořád přehrával různé scénáře jako úplný ma*or. A ty scénáře ho, přizna nepřizna, vysloveně děsily.

<< jižní Galtavar

Cesta k jezeru mu trvala déle, než předpokládal, i když ne, že by to nějak řešil. Však se pořád toulal Gallireou tam a sem, hledajíc asi smysl života, vůli a tak... no a hlavně ten úkryt. Ještě nenašel to místo, u kterého by si řekl to je ono!, avšak kdo ví, jestli ještě dokázal něco takového pocítit. Tady u jezera si ale úkryt určitě nebude dělat, že jo, by ho to mohlo taky při prvním dešti vytopit. No došlo mu, že vlk asi potřeboval místo, kam se prostě vracet. Jen nemohl uznat, že by pro něj byla smečka to pravé. Však to ukusil, no ne? Sice s vlkem, kterého to alfovství spíš přihánělo k šílenství a s vlčicí, která snad přišla úplně o rozum, no aspoň trochu praštěná pro něj byla větší část populace tohoto kraje, takže... No nic, napil se a rozhlédl se. A tam někde dál stála... ehm ne, to spíš ne. Prostě šlo jen o někoho podobně zbarveného. Přece jen, když se viděli naposled, byla tmavší, takže zase blouznil, skvělý. Bohužel jeho instinkt mu napovídal opak a to ho užíralo nejvíc. Zároveñ však neměl žádnou potřebu se přibližovat. Pletl se, určitě se pletl, na druhou stranu Rue tady taky někde lítala (nebo aspoň lítávala). Že by ho minulost dostihla takhle a on měl halušky obou svých sester, to by radši spadl ze srázu, haha.

<< dlouhá řeka (přes Armanské hory)

Vydal se k nějakým kopcům, kde se vznášel klid a lákalo to tu přímo k odpočinku. No Corvus nebyl vlk, co by se tu nad tím rozplýval a i místo odpočinku šel dál. Hlavně odpočatý byl a tak si nepotřeboval válet šunky dál. Možná hlavně nastal čas se porozhlédnout po nějakém tom soukromém úkrytu, místo aby furt hledal nějaké opuštěné nory, kde to však pořád páchlo třeba liškou. Lišky smrděly a každý to věděl. Bleh. Z kopců se teda dostal až na nějakou další planinu. Cítil tu plno pachů vlků i kořisti, avšak ani jedno nepotřeboval, tak tomu nevěnoval moc pozornosti. Čemu však ano, bylo to velké jezero, co se rozkládalo v dálce. Voda mu určitě vhod přijde. A tak neváhal a vyrazil přímo k němu se napít s tím doplnit žádané tekutiny.

>> VVJ

„To mi připadá spíš jako kompliment,“ popíchl ji mírně. Přece takové maskování ve tmě nebylo vůbec od věci, že? Samozřejmě věděl, že to myslela jako urážku, proto to popíchnutí. Nakonec ale jen zakroutil očima. To musela mít furt nějaké poznámky? Když vyhrabal podivné ptáky, Vlče nad tím skoro ohrnovala čumák. „Vím já? Nějací divní ptáci. Ale jedovatý to není,“ podotkl, kdyby si náhodou chtěla myslet, že se ji chystal otrávit. „Chceš být tulačkou? Tak se musíš spokojit s leččím. Ty nejvybranější pochoutky ti nebudou chodit přímo pod čumák, jak si asi představuješ,“ ušklíbl se, i když pochyboval, že si tu radu vezme k srdci. No hlad jí asi nedal a i tak cosi snědla. Corvus se nakrmil sám a byť už taky jedl lepší maso, narozdíl od ní si nestěžoval. „Však běž. Co bychom měli spolu jako dělat, že? Já mizím taky,“ pokrčil rameny a bez dalších slov se se zbývajícím dodo vydal pryč od ní.

>> jižní Galtavar (přes Armanské hory)

Nirvana je již zamluvená.

Corvus

Corvus má ještě jednu živou sestru Nirvanu. Všichni tři (Rue už je ve hře) si s matkou zažili v dětství tyranii od otce a odnesli si z toho každý svoje trauma. Nirvana by ho tedy měla mít taky, ale měla by být o něco odolnější, než Rue, no zároveň kladnější, než Corvus. Taky měly k sobě sestry bližší vztah a mělo by to spíše zůstat (ale kdo není pro nějaké drama, že?).
Taky je možná změna jména a zároveň doporučuji přečíst příběh Corvuse/Rue, pokud chcete vědět podrobnosti (stačí do doby, než se rozdělili). Při případě zájmu bude vhodné jenom vymyslet, jak se stalo, že s matkou Rue opustily v rodné noře.

Jerry

Jerry má živého bratra a dvě sestry (Theodore, Katherine, Annika). Narodili se do jedné smečky mimo Gallireu, ale když byli ještě malí, jejich smečku napadli kojoti, kdy plno členů smečky nepřežilo, no sourozenci stihli utéct. Avšak kojoti zabili rodiče a i jeden z dalších sourozenců to mohl vidět.
Přeživší se sešli mimo území, no Jerry se od nich oddělil a zmizel. Takže co bylo s ostatními sourozenci, bude jen na vás (mohli zůstat se smečkou, taky zmizet,... jak budete chtít). Ale pozor, byli ještě celkem dost malí a určitě by sami dlouhodobě nepřežili. Změna jmen je taky možná.

Pokud máte nějaké dotazy (nebo zájem), pište vzkaz na Corvuse, anebo na discord Hadina. Děkuji za pozornost.

<< papouščí ostrov (přes západní úkryt)

Její společnice, zdálo se, už úděl vlka otráveného životem plnila. Prala se? pomyslel si a potlačil ušklíbnutí. On ji převalil, ani pořádně nemrkla, avšak když spolu bojovaly dvě vlčice, muselo to být zase jiný. Co o tom mohl vědět, mohla to být jen další vychrtlá duše. „Fajn, ale protentokrát si ty blechy nech pro sebe,“ poznamenal mírně nelibě, nepotřeboval se celý dny a noci drbat. I když by aspoň měli vlci o to větší důvod mu dát svatý pokoj, haha. A s chutí do boje...to si zkusit mohla, no pokud nebyla úplně vymazaná, došlo jí, že by dlouho v boji s ním nevydržela. Následně už jen zívl a vlezl zas do dlouhého podvodního tunelu, který oba už dovedl zpět k řece. Tam podle pachu našel zakopané blbouny a postupně je vyhrabal. Jednoho vlčici předhodil a sám si vzal dva. Aspoň podle jejího těla usoudil, že bude z jednoho dostatečně nacpaná, ptáci byli celkem dost baculatí. No že někdo vypadal jak kostra neznamenalo, že nemohl být extrémně nenažraný. Avšak nebývalo pak takovým špatně? I když ne, že by šlo přímo o jeho starost. Ať si vlastně dělá, co uzná nejvíc za vhodné. Taky si nenechal od ostatních kecat do svých činů, že?

Poprosím oblázky (u všech tří)

Přidáno.

Vzdal to. Nehodlal se tu s ní hádat o blbých jménech. No i tak, až příště řekne Kašpar, asi ji praští. Asi určitě. „To můžeš, já ti v tom bránit nebudu,“ pokrčil rameny. Očividně po žádném pořádném jméně netoužila a on jí ho vnucovat vážně nebude. Nad její nedůvěrou se musel ušklíbnout. Jo, taky by radši žil v té nevědomosti. Nedostal by přiblblé rady, co mu k ničemu nepomůžou a nenarostly by mu náhle rohy. Avšak očividně se nedalo tomu nadpozemskému tvorovi jakkoli odporovat. „Co dělá vlk, který nenávidí celý svět? To je jednoduchý. Přežívá ze dne na den na základních životních potřebách bez nějakých větších cílů a ambicí,“ odpověděl jí a dlouze zívl. „A často nasírá ty, co ty cíle a ambice mají,“ dodal už tu zábavnější část. Usoudil, že sama byla na nasírání celkem expert, haha. Jako ne, že by osobně ty vlky štval naschvál, no prostě se s takovými nikdy nedokázal shodnout a pochopit je... a naopak. To dělalo pak velké problémy. No nikdo neřekl, že neměl na salámu. V podstatě měl. Ne, že by si nepřál spojence, no zase nechtěl, aby šlo o nějakého plyšového medvídka s nepřirozenými sny, že jo. „Ale jo, já odtud taky padám. Ten řev těch barevných ptáků mě irituje,“ olízl si pysky a šel hledat zas tu chodbu, kterou se dostane pryč. „Někde blízko řeky, kolem které jsem šel, jsem zahrabal trochu jídla. Bude se hodit,“ řekl ještě, pokud ho Vlče, nebo teda spíš už pomalu Vlčice, následovala. Ovšem nemyslel si, že si nechá ujít jednoduché žrádlo. Ne, že by byl přímo ochotný se dělit, vzal těch blbounů však zase moc... a ztlousnout by se mu vůbec nevyplatilo.

>> dlouhá řeka (přes západní úkryt)

„Mám prosit adolescentku, která si nedokáže vidět do tlamy. Nejsem zas tak blbej,“ odfrkl si podrážděně. „Nesnaž se mi tu namlouvat, že tobě neirituje, že se v podstatě v dospělosti jmenuješ Vlče,“ oplatil jí úder, avšak... třeba jí to fakt nevadilo. No on by se zbláznil, kdyby se musel představovat jako Vlče! To by se radši začal jmenovat jinak... co by mu bránilo? Nic. „Ach, jasně, nevíš. To je nějakej nadpozemskej velkej vlk žijící na jihu v poušti,“ vysvětlil jí stroze, byť i jemu samotnému to přišlo naprosto sáhlý na hlavu. „Je to divný, jasný,“ dodal s pokrčením rameny. Další návštěvu však zrovna nechystal. Ten prohnaný bůček uměl jenom zasadit brouka do hlavy a dělat na vlcích přiblblé změny. „Můžeš rovnou říct, že nenávidíš celý svět a vyjde to nastejno,“ odpověděl jí se zakroužením očí. „Já bych to tak řekl, protože celý svět nenávidím. Nedělám okolo toho žádnou omáčku,“ ušklíbl se. Jaká to krásná rada do života, že? Nenávidět všechno a všechny vlastně vůbec nevadilo. Její sebevědomí se samozřejmě teď zas projevilo a myslela si, že bude v pohodě. A co mu do toho bylo? Třeba bude, třeba skape. Šlo o čistě její věc... ale taky by se nevrátil do smečky i kdyby vypadal jak ona, tak co. „Pokud jsi celou zimu strávila na tomhle ostrůvku a nepostřehla jsi, co řádilo tam za ním, tak je jasný, že ještě žiješ,“ odpověděl jí a posadil se na zadek. Nebude tady kvůli vychrtlině postávat. Ovšem teď nastalo jaro a bude to mít jednodušší, pokud nezmění názor na návrat.