Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Loterie -- (2/5) 41

Cornic nevěděl, jestli může takhle schvalovat, návštěvy cizích vlků, když byl v podstatě taky cizí, před pár hodinami. “Já nevím, jestli bys mohla. Ale ten mech půjde určitě vidět i z okraje lesa!” Pronesl Cornic, mezitím co lehce zavrtěl ocasem a pak mu to došlo. “Vlastně, až roztaje sníh.” Pak pokrčil tlamu a uhnul pohledem.
Po vysvětlení, že malého Cornica nikdo hledat nebude, se Thyrka zeptala, proč ho nikdo nebude hledat. Pak jestli ho nikdo nemá rád. Pro Cornica byly tyhle otázky srdceryvné a absolutně nevěděl, jak má odpovědět. Pohleděl na Thyru, ale nic neřekl. Pak na něj soucitně položila tlapku. Přemýšlel, jestli jí má říct o jeho rodině a co se vůbec stalo. Uhnul pohledem a uznal, že by si to měl radši nechat pro sebe. Thyru moc neznal a nevěděl, jak by ji to mohlo postihnout, když by slyšela o takové tragédii, byla přece jenom o něco mladší jak on. “Nebo možná, někdo by mě asi šel hledat.” Pověděl Cornic, ale sám si nebyl jist. Prostě tu větu plácnul do větru.
Venku byla už tma, která přišla tak náhle, a tak se Cornic zeptal: “Co budeš chtít teď dělat? Už je docela tma.” Začalo mu poté docházet, že najít cestu do Mechové smečky, bude pro něj obzvlášť obtížné, když v úkrytu samotném byl jen jednou.

Loterie -- (1/5) 40

Thyrka začala kolem Cornica kroužit a pak se zeptala, jestli je Cornic tak odvážný. Jednooký vlče přemýšlelo nad tím, jestli tomu tak fakt je, že je odvážný. Po chvíli ale uznal, že to není nic zajímavého a že prostě bral toulání se za lehkou váhu. Zřejmě se Thyrce líbilo, dělat nějaké nekalosti a proto utekla.
“Jak mech vypadá?” Cornic zbystřil a s očima dokořán koukal na Thyrku. Byl překvapen, že potkal někoho dalšího, co mech nikdy neviděl. Předtím, když se Saturnovi svěřoval, že mech nikdy neviděl, se malý Cornic cítil trapně. “Noo, mech je taková zelená kudrlinka. A když toho mechu je hodně, tak to vypadá jak parádní zelená postel, tak heboučká.” Pověděl Cornic a rozhlédl se směrem k Mechovému lesíku. “Teď v zimě je ale skrytý pod sněhem. Já ho sice viděl jenom v úkrytu, ale plný les mechu bude určitě vypadat čuprově.” A lehce se pousmál.

Loterie -- (1/5) 39

Podíval se zmateně na Thyrku a zeptal se: “Jak jakože říká jinak? Já prostě nejsem na útěku.” Dořekl větu a pozastavil se zahleděně směrem k lesu. Cornic vlastně svým způsobem byl na útěku, ale ne momentálně, ohledně své nové smečky. Ani v podstatě nevěděl, že by se neměl jen tak potulovat někde pryč, když je tak mladý.
“Náhodou, u nás v úkrytu to je strašně zajímavý! V našem roste jakýsi mech všude po noře a vypadá to fajnově.” Pověděl Cornic a vybavil si v hlavě celou noru obrostlou mechem. “Já to taky předtím sice nikdy neviděl, ale vypadá to fakt fajn.” Pak se lehce pousmál.
“Dobře, dobře... Cedrová smečka teda. Promiň.” Omluvil se Cornic a maličko pozvedl tlapku se snahou zastavit Thyrku v povídání. Vypadala uraženě, že si název Cornic trošku spletl.
Thyrka ihned odpověděla že domů nejde. Ale pořád se rozhlížela, Cornic alespoň při nejmenším tušil, že ji někdo určitě hledá. Ale asi mu to mohlo být jasný už od začátku.
Upřeně se na Thyrku zadíval, když se ho zeptala, jestli ho nikdo hledat nebude. Cornic se zaraženě zadíval a říkal si, jestli by tomu tak mohlo být, že by ho někdo vůbec hledal. Vzpomněl si na Zlatavou, která mu říkala, že pokud by chtěl, aby se klidně vrátil. Ale hledat ho? U Zlatavé by to asi nejméně čekal. A ostatní? S těma se sotva seznámil, natož aby ho chodili hledat. Znovu sklopil po chvíli hlavu a potichu odpověděl: “Nikdo mě hledat nebude.” Mírně pozvedl hlavu a vzhlédl na Thyrku. “Já nevím, co se tady dá dělat. Možná... no... nevím.”

Loterie -- (1/5) 38

Thyra se pouze uchechtla a poté se nevinně omluvila. Corni tomu dal chvilku a stále ležel na zemi. Nabíral dech, když v tom se druhé vlče začalo posouvat pouze pomocí zadních nohou. Proklouzala přímo kolem Corniho a ten ji pouze zvednutou hlavou sledoval. Bylo tak vtipné, že se z toho Cornic uchechtl a nevěřícně se usmál, s mírně pootevřenou tlamou.
Thyra poté vyzvídala, co tu vlastně Cornic pohledává a jestli je taky na útěku. „Chtěl jsem se dostat zpátky do úkrytu, ale něák jsem netrefil. Ty stromy tam jsou všetky stejný.“ Řekl Cornic a poukázal hlavou na Mechový lesík. Vlastně jo… Mechová smečka. A v tom mu to docvaklo, že Thyra předtím řekla název úplně jiné smečky. „Počkej, neříkala jsi předtým, Thyra Nina z Celerové smečky? Ty nepatříš do Mechové smečky že? Co tady děláš ty?“ Zeptal se Cornic s jedním ‚obočím‘ pozvednutým a hleděl na Thyrku. Nevěděl, jestli mu nehrozí nějaké další setkání s někým koho nezná. Je o něco mladší jak já. Kde má rodiče? Jestli je z jiné smečky, někdo ji tu musí snad hledat ne? Pomyslel si Cornic a zmateně se rozhlížel.
Thyra se poté, co se doklouzala zpátky na břeh, snažila probořit sněhovou deku, aby mohla aspoň v klidu stát. Corni se k ní po chvilce dostal a přitoulal se do jejího vyšlapaného kolečka. „Mmm, ty už chceš domů? Sotva sis zaklouzala.“ Zeptal se Cornic a upřeně hleděl, co z Thyrky vypadne.

Loterie -- (5/5) 37

Při zvedání ze země cítil, jak ho bolí tělo, kvůli neohrabanému pádu. Lehce se otřepal, aby z něj spadl přilepený sníh, který na sobě po pádu měl. Thyra se začala přibližovat a projevem řekla, že jeho jméno znělo tak vznešeně. Cornic se maličko pousmál a chtěl se na něco zeptat, když v tom viděl, jak se Thyra řítí přímo na něj. Chtěl honem rychle uskočit, aby ho minula, ale při úskoku mu podklouzli nohy a on prakticky stál na stejném místě. “To snad..EH!” Stihl ze sebe vyhrknout, než do něj napálila. Oba se svalili na led jak balvany a proklouzávali ještě několik metrů. Poté co se zastavili, se Thyrka zeptala, jestli je Cornic v pořádku. Ten pomalu otevřel oči a povzdechl. Cítil, jak jeho tělo bolí dvojnásobně více než jeho předchozí pád. “Mhm.” Zabroukl a zůstával ležet, stejně tak i malá Thyra. “To bolelo.” Zahlásil, lehce praštil ocasem o zem a zvednutím očí se podíval na druhé vlče, které leželo naproti němu.

Loterie -- (4/5) 36

Malá vlčice se zeptala a nechápala co to je vůbec 'tygr'. Cornic si vzpomněl, že tady vlastně žádné tygry nemají, říkala to Lylwelin. Zahleděně koukal na vlčici a uznal, že nechce popisovat co za hrozné věci se mu stali. Snažil se své vzpomínky odhodit co nejdál ve své mysli a nemyslet na nic z toho. Každopádně z dalších otázek od cizího vlčete byl poněkud nesvůj. Když mluvila o jeho “Kdysi oku”, připadal si necelý. “Prostě na něj nevidím... stačí?” Řekl o trošičku zvýšeným hlasem a doufal, že se vlče přestane ptát. Nepřestala... Cornic pouze provrátil očima a odvrátil pohled od vlčice. Asi mu to mohlo být jasný od začátku. Tohle vlče se bude ptát na všechno.
Naklonila hlavu na stranu a tázavě povzdechla. Pak do Cornica jemně drcla a ujistila ho, že myslí jeho. Cornic stále nečinně stál a nevěřil, že by si s ním chtěl někdo hrát. Myšlenka na zábavu ho však donutila lehce zavrtět ocasem. Je to přeci prča.
Vlče se po lehkém ohlédnutí vyskočila směrem vpřed a začala se klouzat. Pak se Cornicovi představila jako Thyra Nina z Cedrové smečky. Thyra? Zopakoval si její jméno v hlavě a po malé prodlevě se vydal na uklouzaný led od Thyrky za ní. Sotva se dokázal narovnat na ledě při klouzání a hned padal. Při dopadu ho setrvačnost doklouzala až skoro před Thyru. Cornic pozvedl hlavu, odhodil tím přilepený sníh na hlavě a pronesl: “Ja jsem Cornic.” Zamyšleně se pozastavil, a dodal. “Cornic ze severu”.

Loterie -- (3/5) 35

Po chvíli se zvednul a znovu se zahleděl do středu jezera. Furt nad tím přemýšlel, ale převládal u něj pocit, že se mu tam nakonec nechce.
Poskočil vyleknutím a začal se panicky rozhlížet kdo to volal. Zahlédl, jak se k němu z dálky hrne černo-šedé vlče které ho hned zdravilo a s rozvrtěným ocasem si to k němu štrádovala. Co to? Říkal si tak Cornic, mezitím co nehnutě stál a pozoroval blížící se vlče. To je další vlče? Odkud přišla? A proč na mě tak huláká? zmateně pořád stál a nevěděl, co má vůbec dělat. Vlče k němu doběhlo a lapalo po dechu. “Klouzat? Ty se chceš klouzat?” Na otázku otázkou ji odpověděl a nespouštěl z ní oči, jelikož nečekal, že ho bude cizí vlče zvát na společné klouzání. Pak si všiml, jak na něj vlče upřeně hledí. Zeptala se, co má Cornic s okem a jestli, mu vypadlo? Cornic se po chvilce přemýšlení odvážil odpovědět a hleděl přitom do země. “Může za to zub tygra, který mě skousnul hlavu.” Pak se ihned podíval na vlče a znovu se zeptal: “Ty se vážně chceš klouzat, semnou?”

Loterie -- (2/5) 34
//Mechový lesík

Cornic pokračoval po cestičce, kterou si vybral. Tahle cestička byla zcela bez nějakých dalších křižovatek, takže to vedlo pouze na jediné místo.
Po nějaké chvíli vyšel z lesa, jinam než sám očekával. Zprvu to vypadalo, jako rozlehlé údolí ničeho, pouze sněhu. bezmyšlenkovitě se rozešel směrem do údolí a po pár krocích cítil na tlapkách, že je něco špatně, že země pod ním, byla nějaká zvláštní. Tlapkou rozhrábl sníh a viděl tyrkysově modrý led. Tohle je jezero? Hned si vzpomněl, jak se nedávno klouzal s Lylwelin na Safírovém jezeře, ale tohle jezero bylo o mnohem větší. Cornic měl sice strach o svůj život, že se propadne pod povrch, ale led vypadal víc než stabilně. Prošel se kousek podél jezera a užasle koukal na jezero a krásnou scenérii. Zkoumal, jestli se kolem něj někdo nepohybuje, nebo ho nenásleduje, jelikož neměl rád zvědavé oči. Neviděl však nikoho, kdo by ho mohl pozorovat. Zastavil se a pokojně rozmýšlel. Mmm, tak jo. Řekl si tak v hlavě a rozpochodoval se ke středu jezera pomalou chůzí. Zajímalo ho, jak vypadá okolí ze středu jezera. Ušel ale sotva pár kroků a ducnul na břicho o led. Byla to zajímavá vidina, jít do středu jezera, ale teď se mu zdálo, že to byla zbytečná cesta

Loterie -- (1/5) 33

Malé vlče se po rozloučení se Saturnem vydal směrem do Mechového dna. Vydával se po stopách, které věděl, že byly jejich. Tu a tam se ale menší křižovatka z tlapek objevila, Corniho to ale neodradilo a nadále věřil, že zná cestu. Po cestě přemýšlel, jestli neudělal chybu s tím, že se nešel dobrovolně setkat s Biancou a... dalšími. Možná kdyby bylo jisté, že Bianca přijde sama, tak by Cornic tak šíleně nepanikařil. Byla to přeci jen alfa.
Po dlouhé chvíli chůze a přemýšlení, se Cornic zastavil. Připadalo mu že cesta, kterou nyní šel, byla mnohonásobně delší, než kterou šel se Saturnem směrem Od úkrytu. Důkladně se rozhlížel a zkoumal, jestli neuvidí nějaký záchytný bod, podle kterého by se mohl zorientovat. Byl však ale ztracen. “A sakra.” Zamumlal si malé vlče pod tlamičku a zatočil se dokolečka. Byl mezi mnoha stromy a nebylo možné rozpoznat, kde vůbec je. Neváhal příliš dlouho a rozešel se ve stopách, které mu přišli... dostatečné. Však ono mě to někam dovede Pomyslel si a vydal se na cestu.

//Velké vlčí jezero

Loterie -- (2/5)

Saturn se zasmál a pověděl Cornimu, že vůbec nevadí když se k vytí také přidal. Malé vlče to potěšilo. Neměl totiž moc příležitostí, kdy by mohl dělat to co dospělí, vždycky mu zakazovali se připojovat ke mnoha věcem. Alfa ale dodala, aspoň ostatní budou vědět, že jsme tady. Ostatní? Pomyslel si Corni v hlavě a začalo mu docházet, že by to mohlo zapříčinit nečekané setkání s mnoha dalšími vlky. Na to ale samotný Cornic nebyl momentálně připravený. Saturn se začal pomalým tempem rozbíhat, ale Corni furt nečinně stál. “Eh, já se asi půjdu vrátit za Zlatavou.” Zpanikařil a tahle věta ho napadla jako jediné východisko, jak z možných setkání vycouvat. “Děkuji za hezkou prohlídku, ale něco jsem zapomněl Zlatavé říct a... to nepočká.” Lehce se mu začal třást hlas a doufal, že ho alfa nebude následovat. “Můžeme tu prohlídku udělat... jindy? Byl bych moc rád.” Pousmál se na Saturna a pomalu začal přidávat na tempu směrem pryč.

Loterie -- (1/5) 31

Alfa mu pověděla, že až roztaje sníh, že se má v lesíku na co těšit. Cornic si začal představovat, jak by ten les asi vypadal. Už v představách to pro malé vlče vypadalo skvostně a začalo ho mrzet, že než samotný sníh roztaje, tak to bude ještě dlouhá doba.
Saturn utěšil malé vlče slovy, že na světě je tolik zvláštních věcí a všichni se pořád učí. Cornic na chvilku sklapnul a zahleděně koukal mezi stromy. Přemýšlel nad tím, že to vlastně může být docela pravda. Mhm, asi tomu tak bude. Lylwelin mi vlastně povídala, že se třeba s tygry nikdy v životě nesetkala. Pak souhlasně pokývl a pousmál se na Saturna.
Malé vlče se zasmálo, když se bavilo o gejzírech. “To teda byla podívaná, hehe. Zajímalo by mě, co by se stalo, kdyby v té bublině někdo stál, než vystřelí do vzduchu, hahá.” Pověděl Cornic a zoufale se podíval na Saturna. Došlo mu až potom, že řekl celkem blbost. “Emm, já nemyslel že by se to mělo vyzkoušet... Ah, zapomenem co jsem právě řekl.”

Loterie -- (2/5) 30

Saturn Cornicovi vysvětlil kde jsou hranice jejich území. Vlče dávalo dobrý pozor na to, co alfa říká. Věděl, jak jsou pro smečku území důležitá a nechtěl někdy něco pokazit. Na východě gejzíry? Odtama jsem přišel se Zlatavou. “Ta horká voda dělá strašnej kouř. A gejzírů tam bylo fakt hodně! Broukl Cornic a nebylo pochyb, že si to zapamatuje.
Ve chvíli ticha se z dálky ozvalo zavytí. Saturn ihned poznal o koho jde. Šlo prý o jeho sestru – druhou alfu. To byla tedy ta Bianca co mi Lylwelin vyprávěla? Hmm. Vzpomněl si ihned Cornic a sledoval, jak Saturn odpovídal Biance zavytím. Cornic měl strašné nutkání zavýt taky, jako předtím když se tu poprvé ukázal a napodoboval Lylku. Vteřinku se držel, ale pak zavyl taky. “Hehe” Zachechtal se potichu a pohlédl na Saturna. “Nevadí, že jsem taky zahlásil?”

Loterie -- (1/5) 29
//Mechové dno

Vlče se pomalu vysoukalo z úkrytu chvilku po Saturnovi a začalo se hned rozhlížet po okolí. Sice tudy už jednou procházel, ale teď se mu to jevilo, jako kdyby tudy procházel poprvé. Možná kvůli tomu odpočinku a ulevení od stresu? Byl navíc při té cestě pořád zraněný a tempo které navolili Launee s Lyl bylo na Cornica trošku rychlejší... takže se nestihl ani rozhlížet.
Zastavili se pod stromy a alfa mu představil jejich lesík. Mechový les... protože mech, chápu. Zopakoval si v hlavě, aby si to zapamatoval. Saturn mu ukázal i mech, který rostl na jednom z kmenů poblíž. “To bylo i vevnitř!” Poukázal Cornic na to, že si mechu všiml i uvnitř úkrytu. Vzpomněl si, že ho zahlédl i při vstupu do nory, když přicházel poprvé. “Viděl jsem ho i když jsem přicházel. Já... mech nikdy předtím ještě neviděl.” Přiznalo se vlče a odvrátil zrak k zemi. Cítil se trapně, že něco co bylo něčím domovem, ještě v životě neviděl. Nevěděl však, že ho v životě může čekat ještě mnoho překvapení.

36
Loterie -- (1/5) 28

Sledoval, jak se Saturn vyptává Sheyi a pak si něžně o ni otřel tvář. Cornic pochopil, že jsou asi partneři. Říkal si, že jim to docela i sluší spolu. Oba byli strašně milý.
Lylwelin vypadala, že se ji ven na procházku moc nechce. Bylo to i pochopitelné, z pohledu Cornica. Řekla, aby se šli projít a když by Cornic chtěl, že se má pak vrátit. Vlče se na ni dívalo a souhlasně zakývalo hlavou. “Pudu se jenom kouknout ven, jak to tady máte hezké. Tak zatím.” Zvedl se a lehce se pousmál. “Rád jsem vás poznal Sheyo.” Dodal tiše a jenom letmo se podíval Sheye do očí. Nemyslel to špatně, jen mu chvilkama dělalo problém, dívat se vlkům do očí.
Od doby, co utekl té osudné noci, se pomalu nezastavil. Teprve dnes se mu dopřálo nějakého klidu a nyní může prozkoumávat. Vyrazil tedy k východu a začal se pomaličku sápat chodbou strmou chodbou ven.

//Mechoví lesík

35
Loterie -- (2/5) 27

Corni samotný očekával úplně jinou odpověď od Saturna. On se taky bál? Ptal se sám sebe. Jak se může takový vlk bát? Vlče samotné mělo problém uvěřit něčemu takovému. Saturn malé vlče ale ujistil, že se skutečně bál a že mít strach je úplně normální. Vlče nechápavě naklonil hlavu po odpovědi alfy. Myšlenka na to, že vlci jako je třeba Saturnus, nebo Lylwelin by se něčeho báli, mu nedávala smysl. Oni samotní vypadali zdatně a to, že mohou používat magii bylo neuvěřitelné. Saturna sice ještě používat magii neviděl, ale jestli viděl Lylwelin, která řekla že ji moc často nepoužívá, bylo mu jasný že Saturnus bude taky něco umět.
Zeptal se vlčete, jestli se chce pak trošku seznámit s lesem a pohlédl i na Lylwelin. Cornic se ohlédl na východ z nory a přemýšlel, jestli se chce vydat do lesa. Neznal to tady a nevěděl co venku očekávat. Jeho pohled se zaměřil na Zlatavou, stejně jako Saturnův pohled. “Ven?” Pronesl Cornic tázavě. Jemu samotnému začalo docházet, že neměl moc šanci si Mechový les nějak extra prohlédnout. Cestou semka se snažil držet rychlé tempo Launee s Lyl, kterým sotva stačil. “Pudeme se podívat ven?” Zeptal se Cornic a stále držel pohled na Zlatavou. Pomalu se zvedal ze sedu a lehce zavrtěl ocasem.