Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Další setkání bylo pro Corniho důležitý. Měl v plánu trochu vyzpovídat záhadnou vílu, která s ním směňuje zoubky. Dělalo mu starosti, jestli víla není čirou náhodou nějaké skryté zlo, které se pouze na venek tváří jako zlatíčko.
Pomalu se přibližoval stejnou cestou, jako už dvakrát předtím. Po cestičce si vzpomněl, jak mu víla řekla o úklidu větví, aby si Cornic nenabil čuňu při dalším příchodu. Okolí bylo skutečně uklizené od povalených větví. Cornic trochu pokrčil tlamou do lehkého úsměvu a kývnul hlavou. To takhle uklízí pořád? Ví, kdy sem mám v plánu přijít? Pomyslel si a pokračoval v chůzi. Musel nad takovou věcí furt přemýšlet. Že by pro něj někdo cizí dělal něco takového?
Po chvíli se zastavil a hleděl na statný javor. Pokaždé, když sem přijde, je z toho pohledu naprosto unešený. Cítil se zde uklidněný. Věděl, že tu není nikdo, až na tajuplnou Vílu, kdo by ho mohl sledovat. Kdyby mohl, tak na takovém místě stráví celý život.
Po dlouhé chvíli, kdy si Corni užíval krásu přírody, se zjevila z modrého, třpytivého obláčku Víla. Tentokrát se objevila v Corniho zorném poli, tudíž ho nevylekala jako párkrát předtím. “Ahojda!” Pozdravila Víla Cornica a její oči byly plné nadšení. Těšila se na další zoubek do své kolekce?
“Mhm, ahoj.” Pozdravil Cornic a snažil se, aby jeho hlas zněl co nejhlouběji. “Máš další zoubek, který bys mi chtěl ukázat? Hehe.” Pokračovala Víla ihned po Corniho pozdravu a bez váhání se přiblížila, aby zkontrolovala jeho tlapky. Jednooké vlče pokrčilo ‘obočí’ a couvnul o krok zpátky. Přišlo mu hrubé, jak se Víla chovala. “EHRM! Nejdříve...” Začal Cornic a trochu zvýšil svůj hlas. “... byste mi mohla něco povědět.” Víla poté mírně naklonila hlavu do strany, mezitím co její postava levitovala nad zemí. “Ano!” Zpozorněla a oči se jí naprosto rozzářily. “Ano, otázky, hehe. Povídej. Ptej se! Hahah.” Domluvila a její přední tlapky se překřížily, jako kdyby se o něco opírala ve vzduchu. Cornic byl zmatený. Očekával nějaký odpor, ale návrh na otázky Vílu vůbec nepřekvapilo, dokonce spíše potěšilo.
“Oh. Eh, co děláte s těmi zoubky, které vám někdo dá?” Vrhnul Cornic první otázku naprosto nepřipravený. Při příchodu měl na jazyku úplně jiný otázky, ale v prvních sekundách ho nenapadla žádná. Víla ale, s naprosto klidným hláskem odpověděla: “No já, milý Cornicu, všechny zoubky které získám, tak uschovám na tajné místo. Víš, já se totiž považuji za držitele štěstí, heheh.” Dopověděla a ladným pohybem se zatočila ve vzduchu. Jednooké vlče tahle odpověď zarazila. “Cože?” Zeptal se Cornic a nyní se i jemu naklonila hlava na stranu. “No držitelka štěstí. Já věřím, že každičký mléčný zoubek, který vypadne někomu z tlamičky, dává štěstí. Ne mně, ale jeho stvořiteli. A proto každý zoubek, který získám, tak uschovám, hehe.” Odpověděla Víla Cornicovi a pozorně sledovala Corniho reakci. Ten ale byl více zmatený než předtím. Chvilku hleděl na Vílu, pak beze slova odvrátil pohled pryč. Přemýšlel, jak to Víla vlastně myslí. Jeho hlavička to nedokázala pochopit. Štěstí? Hmm, takže když ji dám zoubek, tak mi přinese štěstí? Řeklo si vlče a pak bez váhání přicupital blíže k Víle. “Takže štěstí ha? Dobrá tedy.” Sotva dopověděl větu a už Víle podával zoubek. Víla si ho skromně převzala s úsměvem na tváři a důkladně si ho zkoumala. “Mhm, tak to máme další do sbírky, hehe. Děkuji. Odměna tě nemine, hehe.” Usmála se a začala se zase ztrácet v modrém mráčku. “Taky děkuji.” Poděkoval Cornic a taky se mu na tváři vytvořil upřímný úsměv. Víla zmizela a zrnka mráčku po chvilce taky. Corniho úsměv ale stále přetrvával. Takže štěstí? Hmm. Štěstí.

+7 a +3

Děkuji za akci a možnost se více rozepsat do mého začátku :)
Prosím tedy o odměny.

Doplňující vlastnost: 2x
1.) Na Cornica prosím Doplňující vlastnost Imunita
2.) Jestli jsem to dobře pochopil. Po přidělení vlastnosti Imunita, se mi má druhá odměna změní na Vyjímečnou magii. V takovém případě bych prosil přidání na Cornica i Magii mimika. :)

50Kytiček
21Křišťálů

Přidám se k dalším ohledně statistik, ať je trochu sranda :D
Ještě jednou děkuji a taky gratuluji i ostatním :)

Odměny připsány.

Loterie -- (2/5) 53

"Tyvole! Představ si, že bychom mohli kárat nějakého dospělého za cokoliv, jak by se nám to hodilo, haha."Souhlasně zareagoval Cornic na Thyrčinu představu. Bylo to docela vtipné, ať si každý mysli, co chce.
Thyrka se zeptala, jestli Vila takhle pospíchá pořad. Cornímu to tak aspoň připadalo. "No absolutné bez šance, se ji na cokoliv zeptat. Navíc byla drzá." Poté co Cornic dopověděl větu, vzpomněl si, jak Vila vyklidila celý prostor před obřim stromem od různých větví, aby si nenabil čuñu při dalším příchodu. "No ale, asi není zlá." Dodal skromně a poté přikyvoval na Thyrčinu odpověd. "Tu taktiku vyzkouším rozhodně, hehe. Ty bys určitě taky měla."
Poslušně Zlatavou následovala obě víčata. Cornic, co šel jako druhý, se sem tam ohlédi po male Thyrce, ktera šia za ním. Jednooké víče už tušilo, že je brzo čeká rozdělení. Za tu chvili mu ale vlezla dost pod kůži. Chtěl ji sem tam vybídnout k nějakému dodatečnému klouzání, nebo hraní, ale nesebral odvahu, čehož teď momentálně litoval. Thyrka musela už domů, ke svým rodičům. Zeptala se, jestli by se Zlatavá a Cornic nechtěli podívat do jejich smečky. Cornic pouze vrhnul pohledem po Zlatavé, jestli by na to čirou náhodou nekývla, ale bylo mu jasné, že to nepůjde. Cornic navíc neměl moc chuť se seznamovat s dalšími vlky. Přišel tedy k Thyrce blíže a začal se loučit. "Půjdeme si někdy zase zaklouzat?" Zeptal se potichu a hezky se usmál. "Jestli naše smečky od sebe nejsou tak daleko, tak by to šlo, hehe." Dodal a pomalu se rozcházel za Zlatavou. " Tak-tak ahoj." Pronesl, mírně sklonil hlavu a nasledoval Zlatavou.

//Velké vlčí jezero
//Povolena manipulace pro Lylwelin

Loterie – (1/5) 52

Cornic souhlasně kývnul a dodal: „Ano. Teda, asi.“ Pak mírně pokrčil lopatkama a pokračoval. „Od chvíle co mě našla celého od krve, tak se stará o moje bezpečí. Ale jaké jsem musel mít štěstí, že na mě narazila.“ Začal si poté v myšlenkách představovat, jaké by to asi bylo pro něj, kdyby ho nenašla. Umrzl by po pokrývkou sněhu? Něco by ho sežralo? Po chvilce Cornic zakroutil hlavou, aby dostal ošklivé myšlenky pryč a upřeně pohlédl na malou Thyru. „Takže… asi se mě ujala.“
Cornic byl i nadšený, že s vílou to nebyla jenom halucinace. Mohlo mu dojít, že když jsou odměny, který za zoubky už dostal skutečný, tak že bude i samotná víla skutečná. „Asi skutečně existuje, ano.“ Pronesl Cornic a trochu se pousmál. „Já když ji navštívil, tak jsem se moc nepředvedl. Naryl jsem si rypák, hned jak jsem tam přišel.“ Pak se jednooké vlče zasmálo a odpovědělo na Thyrčinu otázku: „Já ji budu teďka dodávat můj třetí zoubek. Ale mám na ni tolik otázek. Vždycky jsem se ji chtěl zeptat, ale pokaždý jsem ji předal tupec zoubek a ona se rychle vypařila. Musím ji ho tentokrát dát ‚AŽ‘ mi na všechno odpoví, hehe.“
Po chvilce, kdy se Zlatavá zase vrátila zpátky, pronesla že by měli vyrazit. Corni se bez jakékoliv emoce či výrazu podíval na malou Thyru a věděl, že už si spolu moc dalších věcí asi neřeknou. Pohlédl poté na Zlatavou a pouze kývnutím naznačil že rozuměl rozkazu. Pomalu se zvedl ze sedu a následoval Lylwelin.

//Severní Galtavar

(https://ibb.co/rRBbwy3C)

Nic preferovaného ;) Pokud to teda za něco stojí :D Předem děkuji.

Loterie -- (2/5) 51

Druhé vlče zmínilo Vílu zuběnku a Cornic s očima dokořán jenom hleděl. "Ty ses s ní taky setkala?" Optal se malé Thyrky zvědavě a pak zamračeně dodal: "Taky tě tak leká, kdykoliv se u ní objevíš?" A vybavil si každou chvíli, kdy Jednooké vlče párkrát vyděsila skoro až k smrti. Zmínila pak ještě odměnu, kterou dostala Thyrka od víly. Cornic si představil jen to bohatství, které si už teď má v plánu shraňovat. Líbila se mu představa bohatství, asi jako každému. Ale jedno je jisté, Cornic do každé šance něco získat, půjde na plné pecky. Dlouho jsem za vílou nebyl. Hmm, asi jí už půjdu předat další zoubek. Řekl si tak hloubavě a dále naslouchal konverzaci těch dvou.
Zlatavá se po chvilce rozhodla, že se půjde podívat po okolí. Cornic se vzorně posadil, zatím co hleděl na Zlatavou. “Dobře.” Souhlasně odpověděl a nic nenamítal. Otočil se na malou Thyrku. “Kolikátý zoubek ti už vypadl?” Zeptal se, aby řeč nestála a tiše naslouchal.

Loterie -- (1/5) 50

Cornic zvědavě sledoval, jak se Lyl s Thyrkou baví o Cedru. Zajímal ho samotný popis její smečky. Thyra se pak Cornica zeptala, jak to tedy je. Jednooké vlče ji totiž nejdříve povědělo, že je ze severu a pak z něj vyklouzlo, že je z Mechové smečky. "No ale jo! Jsem ze severu, ale jsem i z Mechové smečky." Dokončil větu a došlo mu, jak stupidně to zní. "Teda... pocházím ze severu, ale do Mechu jsem přišel... teprve včera." Dodal a mírně kývl hlavou na Zlatavou. "Dovedla mě sem Lylwelin. Byl jsem na půl mrtví, dalo by se říct." Pak ukázal tlapou na svoji hlavu. "V mechu mě pak jedna fajnová teta vyléčila něákým zvláštním kouzlem a byl jsem v pořádku." Zmínil kouzlo a znovu pohlédl na Zlatavou, nyní s další otázkou: "A to co má teta Launee za schopnost, mužů mít taky?" Zeptal se a oči mu čpěli zvědavostí.

Loterie -- (5/5) 49

Lylka začala mluvit o její minulosti, jak taky mívala toulavé tlapy. Cornimu se nejdřív nelíbilo, jak o něm smýšlí, že je toulavé vlče. Začalo mu ale docházet, že jakmile se ztratil po cestě do úkrytu, tak mu vůbec nebylo nijak divně. Nepřipadal si ztracený do chvíle, kdy to zmínila Thyrka, jestli ho někdo bude hledat. Jiné vlče by se snad podělalo strachy ne?
Bez mrkání sledoval a naslouchal Lylce, když mluvila o magii, entitách a bohatství. Stejně jako předtím, když na něj Launee použila magii a když mu Lylka ukazovala zvířátka z iluzí, byl v naprostém úžasu. Měl tolik otázek. Pak pokračovala o dalším frajerovi, jménem Život. I Život? Týjoo! Pomyslel si a byl naprosto unešený. “To u nich můžu nakupovat co se mi zachce? To je fajne.” Pověděl nahlas zamyšleně a přemýšlel, jak by se mohl dozvědět více. Napadlo ho jít za Smrtí rovnou, ale ta myšlenka ho velice rychle opustila, když si vybavil popis od Lylky.

Loterie -- (4/5) 48

Cornica pobavilo, jak na jeho odpověď zareagovala malá Thyrka. Vnukl ji že je dobrá v utíkání, tak si přebrala že bude mistryně útěků. Zábavné.
Jednooké vlče se bavilo i nad tím, jak se Thyra snaží vymluvit ze situace, do které se dostala. Věděl, že před Zlatavou to nemělo cenu. Nejen z důvodu, že by to malé vlčici neměla věřit, ale bylo jí to i vcelku jedno. Každopádně i tak svolně přikývnul tomu, jak Thyra zmínila, že začala být náhle tma. “Tma začala dost rychle, taky jsem si ani nevšiml.” Vměstnal svou větu, aby podpořil druhé vlče.
Thyrka pak začala popisovat jejich území smečky. Cornic byl zmatený, sice mluvila o zvířátkách, které v Mechovém lesíku neviděl, ale popis byl hodně podobný Mechu. “Mmm, tys byla u nás v Mechové?” Zeptal se zmateně a koukal na Thyru. Nevěděl, jak hloupě teď musel vypadat.

Loterie -- (3/5) 47

Poté, co jednooké vlče poděkovalo Zlatavé, se postarší vlčice nabídla, že ho může při cestě domů naučit základy. Corni se trochu pousmál. Asi nečekal že ho Zlatavé bude chtít vůbec něčemu učit. Tohle by mu navíc pomohlo v jeho snaze orientovat se, v čem byl docela špatný... prozatím. “To bych byl rád.” Pověděl a hodil úsměvem po Lylwelin. “Nebudu se toulat niák daleko. Hlavně aby se nestalo nic stejného jako dnes. Ehmm, hlavně abys mě nemusela zase hledat a zachraňovat.” Dopověděl větu a došlo mu, že celou dobu Zlatavé tyká. “A-abyste mě nemusela hledat.. Omlouvám se.” Vyhrknul ze sebe a lehce pozvedl tlapu. Tykání bez souhlasu staršího vlka, bylo v jeho bývalé smečce naprostá neúcta. Začal se omlouvat a doufal, že ho nepostihne nějaký trest, jak to bylo zvykem u nich.
Lylka začala vyprávět, proč by se tu neměl nikdo potulovat. Naznačila nějaké škaredé místo, kde je ještě škaredější vlčice. SMRT? Jakože, ztělesněná smrt? Ta smrt? Říkal si tak Cornic v hlavě a nevěřil tomu, co vůbec Zlatavá pověděla. Než aby pronesl otázku Zlatavé, ptal se sám ve své hlavě. Pak se zděšeným výrazem pohleděl na Thyrku, aby se ujistil, že i ona slyšela stejnou věc, jako on. Po chvilce neodolal a stejně se zeptal: “Ta-ta smrt? Smrtící smrt? Jakože smrt, která dělá smrt?”

Loterie -- (2/5) 46

“No, když už tě nikdo zatím nedokázal najít, tak to naznačuje, že jsi dobrá Heheh.” Odpověděl Cornic malé Thyrce aby ji potěšil a přitom se šibalsky pousmál, mezitím co cupitali za Zlatavou.
Druhé vlče pak vyhrklo otázku, jestli je fakt Lylka tak hodná, jak říká a nejistě si prohlížela Zlatavou. Cornicovi bylo jasný, jak se druhé vlče asi muselo cítit. Být během chvilky odvlečen cizí vlčicí někam, kde to nezná, muselo být pro tak malé vlče nepříjemné. “Fakt jo.” Ujistil Corni druhé vlče a pokračoval dál.
Cornic si všiml toho, jak se Thyrka trošku zakoktala. Nebylo těžké se vžít do její situace, vysvětlovat něco takového úplně cizí vlčici, navíc s takovým pohledem jako měla Lyl. Upřeně sledoval, jak ji Zlatavá vysvětlovala rizika a jejich následky. Jen tak tiše seděl a naslouchal společně s Thyrkou. Poté co se Lylka zeptala, aby jí popsala jejich smečku, se Corni pouze otočil hlavou na druhé vlče a očekával, co z ní vypadne. Zajímalo ho to už jen z důvodu, aby věděl odkud malá Thyrka je.

Loterie -- (1/5) 45

Po pár krocích se Thyrka zeptala, jestli to je Corniho mamka. Cornic lehce pootočil hlavu a pronesl: “To není moje mamka.” Snažil se říct co nejvíce potichu, aby ho Thyra slyšela, ale Zlatavá neslyšela. “Zachránila mě před nedávnem. Ale je moc hodná.” Dodal a samotný se v myšlenkách zastavil, jestli jemu samotnému připadá, že je Lyl hodná. Po chvíli uznal, že je hodná vlčice, jenom trošku jinak. Zlatavá se ohlédla a zeptala se, kdo to druhé vlče je. “Tohle je Thyra.” Pronesl Cornic mezitím, co se snažil brodit sněhem za Zlatavou. “Je z Cedrové smečky. Přiběhla zamnou se klouzat, když jsem se tu toulal.”
Došli do lesa, kde se Zlatavá ihned usadila a ujistila je, že by nebylo moc dobré se jít někam toulat. Cornic kývnul hlavou na souhlas a pohleděl na Thyrku. Viděl, jak je docela zmatená. “Neboj, uvidíme jak to bude vypadat za světla další den a určitě pak trefíš domů. Teďka bychom se akorát tak více zatoulali.” Snažil se Cornic utěšit malou Thyrku. Poté se otočil ještě na Lylku. "Děkuji, za to žes nás našla. Já... nevěděl jestli bychom trefili zpátky." Pověděl Lylce a mírně pokrčil tlamičku nad tím, že ho vlastně znovu zachránila, od možného umrznutí.

Loterie -- (5/5) 44
//Velké vlčí jezero

Potěšilo ho, že Thyrka zmínila, jak ji Cornic naučil něčemu novému. Jednooké vlče se pousmálo a kdyby nebylo srsti, šlo by vidět, jak se začervenal. Snad první vlk, který mu v jeho životě poděkoval. Po zmínce, jak je mech nádherně měkoučký, se Thyrka úplně rozplývala nad myšlenkou dobrého spánku na mechu. “Přesně! Hahah, jéj, to by bylo parádní si na tom i zahopsat!” Pronesl nadšeně Cornic a představoval si, jaká by to mohla být švanda. Trošku ho ale překvapovalo, že se v jeho myšlenkách objevila i Thyrka. Nikdy se mu nic takového nedělo. Nikdy si ani s nikým nehrál a mít někoho v myšlenkách, byla novinka samotná.
Utrápeně mu poté sdělila, že ani ona sama neví, jak to u její smečky chodí. Pak s lehkým pláčem pronesla, že utekla sama a počítala s tím, že ji někdo půjde hledat. Tomu se však ale nestalo a Cornica samotného to začalo taky trápit. “To-neboj, určitě semka někdo příde.” přiblížil se k Thyrce a dal ji tlapku na její tlapku. “Určitě tě někdo hledá, jen nás tady nejde moc dobře vidět. Umíš hold dobře utíkat.” Lehce se zachychotal a snažil se utěšit malou Thyru.

Loterie -- (4/5) 43

Poté se Thyrka zvídavě zeptala, kdo by malého Cornica mohl hledat. Jednooké vlče bylo v pasti. Chtěl touhle větou zahrát do outu, ale nečekal, že to Thyrku vybídne na další otázku. Po krátké pauze odpověděl potichu: “No, někdo určitě ano.” Pak se otočil na Thyrku a hnedka se zeptal: “A tebe teda bude někdo hledat? Nebo nebude? Jak to je s tebou?”
Když Cornic zmínil, že už je docela tma, stáli oba bezvládně uprostřed vyťapaného sněhu a nevěděli co dál. Corniho vůbec nenapadlo, co by mohli dělat. Jen tak se rozloučit a jít si vlastní cestou do své smečky? Cornimu se tento nápad nelíbil. Sám nevěděl, jestli by do své smečky trefil a u Thyrky zrovna tak.
Po chvilce přemýšlení se ke Cornimu dostal zajímavý zvuk. Byl to zvuk křoupání zledovatělé krusty sněhu, který se mírně rozléhala a pomalu přibližovala. Jednooký vlče nedokázalo vysledovat, z jakého směru ten zvuk šel. Najednou se ozvala z ničeho nic Zlatavá, která je oslovila a přísným pohledem zavelela, aby se šli všichni schovat. Corni byl nadšený, že Zlatavou viděl. Bylo mu ale z jejího pohledu trošku divně. Cítil jako kdyby udělal něco hodně špatného. “Já se trošku netrefil do úkrytu. A pak jsem potkal tady Thyru.” Sotva dopověděl další větu a Zlatavá pohodila čumákem k odchodu. Corni pohleděl na Thyru a bez dalšího váhání vyšel za Lyl, která jim začala vybourávat cestu pryč.

//Jedlový pás

Loterie -- (3/5) 42

Jednooké vlče se zahledělo po odpovědi Thyrky. Byla utrápená z toho, že na světě nic moc neviděla bez sněhu. Corni byl svým způsobem na stejné vlně, jako Thyrka. Byl sice narozen v létě, ale na místech, kde žil se svou starou smečkou, nebylo nic než zima a sníh. “Já jsem mech taky viděl teprve... včera.” Pronesl Cornic a s lehkým úsměvem pohlédl na Thyru. Bylo mu lépe, že poznal někoho, kdo toho moc nezná, stejně jako on.
“Spí se na tom úplně čuprově!” Nadšeně dodal uprostřed věty Thyrky a zavrtěl ocasem. “Taky to máte ve vašem úkrytu? To bude asi běžná postel úpe všude.” Řekl Cornic a začal přemýšlet, jestli se vážně vytváří úkryty jenom kvůli tomu, že tam jsou mechové postele.
Pozastavil se nad otázkou Thyrky vzpomínal, jak tohle taky fungovalo v jeho staré smečce trochu jinak. Při návštěvě vlka z cizí smečky, se strážci nehnuli od cizího vlka ani na krok. Prakticky byly návštěvníci vězni pod neustálím dozorem. “No to já právě nevím, jestli se může takhle navštěvovat u nás. U vás normálně jo?” Dodal Corni a vyčkával na odpověď.