Gallirea - Příspěvky uživatele

Březen 6/10 Thyra Nina

Thyrka se svěřila s tím, že by určitě chtěla zkusit být tulákem. Cornic tohle nadšení chápal. Taky se chtěl jako menší vydávat do světa a objevovat. Samotný se ale do téhle situace dostal, i když jen na chvilku, nedobrovolně. „Hlavně se musíš naučit postarat se o sebe. Ulovit si nějaké jídlo, čelit různým nástrahám.“ Zamyšleně pohlédl po břehu vody a pak se zeptal: „Co bys třeba dělala, kdyby tě na cestě očekávala zmije? Na to bys taky potřebovala mít rychlé nožičky, abys předtím stihla uskočit.“ Vychrlil na ni Cornic scénář, i když ani on v tuhle chvíli nevěděl, jak by se zachoval. Zmínila pak malá vlčice, že se kdykoliv může vrátit domů. Corni souhlasně kývl hlavou. „To bys rozhodně mohla. A třeba bys taky našla jiný domov, který by sis třeba zamilovala.“ Pověděl a měl přitom neutrální výraz. Znamenalo by to, že by se s Thyrkou už třeba nemusel ani potkat. Možná mu už přirostla k srdci?
Poptala se Cornica, jestli se bude vracet zpátky za Zlatavou vlčicí. „Jako teď?“ Zeptal se nechápavě. „No jakože… až by se setmělo, tak bych se vrátil zase zpět. Jestli tam Zlatavá zrovna bude, nemám tucha.“ Pověděl a zněl přitom lehce zklamaně. Sám nevěděl, jestli by ho Zlatavá očekávala. Ale bylo to pochopitelné, když Zlatavá měla vlastní život a najednou se tu objeví Cornic z čista jasna. Nad takovým primitivním vlčetem by si asi nelámala hlavu s kompletní změnou jejího programu, nebo snad ano?
„Haha, no kdybych už nebyl nedávno přijat do jiné smečky, tak bych možná šel, hehe.“ Zasmál se nad nápadem Thyrky. Pak se Thyrka rozplývala nad zmínkou o magii a Cornimu se též rozzářili očka. „Tak to je taky parádní, wow.“ Reagoval překvapeně, když slyšel o dalších tipech magie. Asi jich tu bylo nespočet. „Jojo.“ Přikývl nad otázkou malé vlčice a pokračoval: „Úplně poprvé jsem viděl magii, když mě léčila teta Launee v Mechu.“ Pověděl nejdříve nadšeně a potom zvážněl. „Vlastně, to mé oko a rány na hlavě. Bez ní by se mi to hojila možná ještě teď.“ Byl smutný nad vzpomínkou na jeho zranění a co je k tomu vedlo. Zatřepal hlavou, aby vzpomínky vytratil a pak dodal. „No a pak jsem viděl, jak Zlatavá tvořila iluze. Byla to ňáká kreatura… nazval bych to zvíře, ale bůh ví co to mohlo být.“ Mluvil a zněl nadšeně. Konverzace o magiích ho velice bavila.
„No, já ani vlastně nevím, kam tohle všude vede.“ Odpověděl Thyrce na její otázku mezitím co ho doběhla a pak za chůze sledoval zapadající slunce. Zeptal se poté lehce ospalým tónem: „Za jak dlouho… by ses vlastně chtěla vrátit k rodičům?“ Podal otázku a za chůze vpřed hleděl na malou Thyrku.

Březen 5/10 Thyra Nina

„Hmm, asik to záleží na tom, jak budeš žít.“ Odpověděl Cornic na Thyrčinu otázku, jaké mají dospělí vlci povinnosti. Jednooké vlče vědělo, že někteří mají více povinností, než druzí, ale asi záleželo na tom, kdo si to jak udělá. „Samozřejmě pokud bys byla tulačka, tak je jasné, že žádné povinnosti mít nebudeš, hehe.“ Dodal celkem usměvavě, aby Thyrče odlehčil od myšlenky nad touhle konverzací. Ale poté moc nevěděl, jak má malé Thyrce srozumitelně vysvětlit, jak to chápe on. „No, uvidíš kam tě život zavede, hehe.“ Dodal a zasmál se, poměrně trapně.
Zaskočila ho otázkou, na co se těší, až z něj bude dospělí vlk. Nad takovou otázkou ještě nikdy nepřemýšlel, prostě se nechal vést životem a tam kam ho zavlál, s tím Corni žil. „Noo, asi budu jen tak potulovat… možná.“ Přemýšlel hloubavě. „Možná se budu snažit naučit kouzlit.“ Odpověděl a vzpomínal na chvíle, kdy poprvé viděl magii. Byl z ní naprosto nadšený. „A… Ty už jsi viděla nějaké kouzlení? Ukazoval ti to někdo?“ Zeptal se a zvědavě vyčkával na Thyrčinu odpověď.
„Hehe, chorouš je choroš, který roste na stromech, je to hůba.“ Odpověděl a hned se začal dívat na blízké stromy, jestli by nějakej ten choroš nezahlédl, i když nevěděl, jestli tady vůbec rostli. „Jestli ji najdu, tak ti ji ukážu, hehe. Je docela chutná.“ Pověděl Cornic, zamyšleně hleděl k nebi a představoval si, jak ta houba chutná. „Taková… táhlavá v puse.“
Thyrka poté polemizovala, jestli není sušší bláto už skoro hlína. Jednooké vlče mělo samotné už dost o konverzaci nad blátem. Lepší by bylo, jí to všechno ukázat, ale momentálně nebyly kolem nich žádný kaluže bláta, kde by jí to mohl názorně vysvětlit. „No, když je sušší a vypadá pořád jako bláto, tak je to pro mě pořád bláto.“ Odpověděl rychle. „Bláto je asi prostě namíchaná voda s hlínou? Asi jo.“ Pak zamyšleně koukal na vodu poblíž a sám si představoval, jak by vůbec mohl nějaké to bláto vytvořit.
Asi ji Cornic svojí odpovědí zaskočil. Odvrátila od něj zrak a začala se chichotat. Pak Cornimu také pověděla, že je hezkej. Corni pozvedl ‚obočí‘ a pomyslel si, jak může být on hezkej? Viděl se předtím v odrazu vody a s těmi jizvy mu přišlo, že se nemůže tak znetvořen někomu líbit. „Ehh, d-děkuji, hehe.“ Zasmál se a pohlédl opačným směrem. Malý Cornic se nám začal stydět. „Emm… Nepůjdem se projít kolem vody?“ Nadhodil, aby se z téhle konverzace mohli oba dva vysvobodit. „Třebá… třeba tudy.“ Pronesl a zvedl se ze sedu. Popošel o pár kroků dál a ohlédl se, jestli ho Thyrka následuje.

Březen 4/10 Thyra Nina

S jejím viditelně smutným výrazem vypadala, že jí to docela trápí, že se o ní nikdo nezajímá. Cornic neměl ale páru, jak se zachovat. Empatie mu sice nechyběla, ale vzpomněl si, jak to bývalo v jeho domovině. Pořád jen ‚udělej tohle, udělej tamto‘ a pořád jen skákat od povinnosti k povinnosti jako blecha. Asi to bylo pro naučení disciplíny, ale to bylo defacto jediné, co v jeho bývalé smečce bylo, disciplína a povýšenost. „No, aspoň si můžeš užívat už teď, když ještě nemáš povinnosti jako dospělí vlci.“ Pronesl Cornic a hezky se na malou Thyrku uculil. O tom, jak to mají dospělí vlci měl trochu představu, ale nevěděl, co všechno to obnáší být dospělí.
Ze zmínky, že Thyrka vyrostla, byla malá vlčice u vytržení. Poskočila a rozvášněně projevila, jak moc se těší na dospělost. „Hehe, no jo, to já se taky dosti těším, heh.“ Dodal Cornic a zazubil se poměrně stejně ano ona.
Po zmínce o bahně, na něj malá vlčice pohlédla se znechucením v očích. Jak když hnije jablko? Jak smrdí hnijící jablko? Pomyslel si Cornic nad jejím přirovnání. „To určitě nesmrdí tak stejně.“ Pověděl a začal přemýšlet, jak vůbec smrdí bahno. „Ono to spíš… smrdí jako namočená houba. Ňáký chorouš nebo tak něco.“ Dodal a samotný doufal, že to aspoň trochu ulehčí od situace. Vždyť se rád v bahnech čvachtal, nikdo mu ty krásné chvíle nemohl takhle kazit. „Dá se v tom i plavat, hehe.“ Pověděl na Thyrčinu myšlenku, že se v bahně plavat nedá. Cornic si vzpomněl, jak se čvachtával kousek od jejich smečky. Vždycky jak přicházel zpátky domů, připadal si jako starej kozel. Všechno seschlé bahno na něm, mu chvilkama vyvolalo i kulhání, nad celkovou váhou bahna. „Někde to nejsou pouhé malé kaluže bláta. Ale někde jsou i větší blátiště…“ Pozastavil se nad tím slovem přemýšlel, jestli to je vůbec slovo. Snažil se to ale uhrát. „…jakože, velké blátiště plný bláta. Samozřejmě nesmí být už sušší, hehe.“ Snad to pomohlo.
Nyní stáli oba dva u vody a prohlíželi se jak vypadají, z odrazu vody. Cornic přeskakoval z pohledu na jeho samotného a Thyrku. Chvilkama přejel pohledem i na Thyrčin odraz ve vodě. Pak Cornica zaskočila s otázkou, jestli je Thyra hezká. „Hmpf?“ Vyjeveně na ni pohleděl tázavě. „Jako, jestli jsi hezká? Hezká jako… jako vzhledově?“ Zeptal se celkem těkavě. Ovšem že vzhledově debile. Zaútočil Cornic v myšlenkách sám na sebe a shrabával možnosti, jak se v této situaci zachovat. „No hezká jsi, hehe. Mě se líbíš.“ Odpověděl a pak pár sekund koukal na Thyrku, aby zjistil, jak se zachová.

Jednooké vlče stálo nadále za Zlatavou a přejížděl očima z jednoho vlka na druhého. Oba vlky už sice znal, ale cítil se za zády Lylwelin mnohem lépe.
Sheya téměř ihned pozdravila s otázkou, jak se vlče se Zlatavou mají. Cornic se letmo ohlédl na Zlatavou a chtěl nechat mluvit ji. Viděl, jak se snaží zkomolit nějakou větu. Po její odpovědi se vlče na vteřinku podívalo na ostatní a rychle přikývnul na souhlas. „Mohlo by být už tepleji. Snad už se taká kalamita dlouho neobjeví.“ Odpověděl Cornic poměrně naštvaně. Už si jen představoval, jaký asi bude léto, o kterém mu všichni říkali.
Po chvíli přišlo překvapení zpoza stromů. Přiřítila se vlčice, které malý Cornic hned padl do oka. Nadšeně se nad Cornim rozplývala a jen pouhý kousíček od něj se zastavila. Cornic se snažil pár pohyby tlapek oddálit, ale přitiskl se na Zlatavou a nemohl dál. S vyděšeným výrazem v očích se upřeně díval na vlčici, která pozdravila a představila jako Proxima. „Ehh.“ Vyhrklo ze sebe vlče a snažilo se zuby nehty, aby neuteklo. „A-ahoj. Já jsem C-Cornic.“ Odpověděl potichu a přejížděl pohledem na ostatní vlky ve snaze zažádat o pomoc. Její pohled se však po chvilce upřel směrem k alfě. Cornicovi se ulevilo a snažil se pomalu a nenápadně proplížit Lylce na její druhý bok, aby nebyl u Proximy tak blízko. Přitom stále držel pohled na Proximu, jestli si toho jeho přemisťování nevšimne. Když se zdálo, že už má vyhrané, přešel Zlatavé na druhý bok a v tom Corniho zamrazilo. Přímo vedle Zlatavé stála další vlčice, o které Cornic doteď nevěděl. Co to?! Pomyslelo si vlče zděšeně a nevědělo co dělat. Vlčice hleděla nečinně do země, a vůbec se neprojevovala. Zatím si ale vlčete nevšimla, což znamenalo, že tahle strana bude asi lepší, než ta druhá. Zůstal tedy stát na místě, kde zamrzl.
Začal se soustředit na to, co říká alfa. Mile poděkoval za účast a vysvětloval, kam by se mělo vyrazit. Jeho projev se Cornicovi zaliboval. Bylo to přímé a pochopitelné. Dokázal udržet Cornicovu pozornost, což značilo úspěch.
Saturnus po chvíli všem dotyčným přiřadil role a začal se otáčet na odchod. Cornic zamyšleně stál a představoval si, jak by asi mohl dnešní lov dopadnout. Jeho první lov. Nejvíce ho však tížila myšlenka na to, že něco pokazí. Stres se mu začal navalovat.
Lylwelin vyzvala tiše k odchodu, ale Cornic nadále zamyšleně stál a prohlížel si ostatní vlky. Na něj to bylo vlků až příliš, ale bylo mu jasné, že se při lovu všichni trochu více vzdálí, na což se už těšil. Po chvilce procitl z myšlenek a uvědomil si, že Lylwelin od něj pomalu odchází směrem za alfou. S panikou vytryskl k ní a společně následovali alfu.

//Narvinij přes Gejzírové pole

Březen 3/10 Thyra Nina

„Hezké…“ Odpověděl Cornic velice pomalím tónem a ohlédl se směrem k vodě. Uběhla vteřina než se rozhodl vůbec dokončit větu. „…hezké místo to opravdu je.“ Dopověděl a otočil se zpátky na Thyrku s lehkým úsměvem. Cítil na tomhle místě něco zvláštního. Možná, že samotná krása tohoto místa? Nebo snad, samotné setkání Cornica s Thyrkou na tomhle místě?
Malá Thyrka mu pověděla, že byla smutná, ale nyní když je tu Cornic, tak už je to dobré. Cornic nevěděl co má dělat jako první. Jestli se ptát na její smutek, nebo se začít červenat. „Emm. Děk… Proč…“ Začal se zakoktávat, a jeho pohled uhýbal na všechny strany. „…A co tu děláš takhle sama? Zase jsi provedla útěk? Hehe.“ Zvolil odbočení od tématu a po otázkách se trapně zachichotal.
Thyra se začala po zmínce o jejich růstu otáčet kolem své osy. Cornic ji pouze s klidným výrazem sledoval co provádí. Asi se chtěla sama sebe prohlédnout? „No, já si nepřipadám nějak větší.“ Pověděl a kouknul směrem dolů ke svým tlapkám a pak zpět na Thyrku, která se zastavila hlavou naproti Cornimu a tiše uchechtla. „Heh. Ale ty mi připadáš, že jsi trošku vyrostla, jako fakt hehe.“ Zasmál se a při pohledu na Thyru, se mu v hlavě začali přehrávat předchozí shledání s Thyrkou. Snažil se vzpomenou co nejdůkladněji jak vypadala.
„No jasněě! Koupání je prča! Já se koupal sice jen v bahně, ale ve vodě to prý jde dělat taky.“ Pověděl a zavzpomínal na tu obrovskou prču, když se vyválel v kde jakém bahně, které potkal v domovině.
Malá Thyrka velice jasně dala najevo, že se budou koupat spolu. Cornic na chvíli utichl. Došlo mu, že Thyrka je vlastně vůbec první, komu nabídl s ním něco podnikat. Věčně si hrával sám a byl sám. Co se mu stalo? Našel právě dobrou kámošku do života?
Otázkou na léto Cornica docela zaskočila. On vlastně vůbec nevěděl, kdy by to léto mělo vůbec být. Jen o něm slyšel, stejně jako třeba o koupání ve vodě a podobné věci. „No… já to vlastně, ani nevím.“ Odpověděl malé Thyrce a zklamaně sklonil hlavu dolů. „Strašně se na to léto těším, ale vůbec nevím, kdy se ukáže.“ Pověděl a popošel pár kroků k vodě. Ve vodě viděl jeho vlastní odraz. Pohlédl na něj a zvedl znamenitě uši. Je to poprvé, co vůbec vidí, jak vypadá jeho jizva ze zranění, stejně jako jeho slepé oko. Zamrkal párkrát překvapeně. „No tyjo.“ Pronesl a pomyslel si, jak asi bude vypadat v dospělosti.

Březen 2/10 Thyra Nina

Vzápětí co se k sobě přiblížili, Thyrka ihned obejmula Cornica. Cornic sice jen nečinně stál, ale byl za to objetí rád. Snad nikdy ho nikdo neobjal, až na letmé objetí od jeho sestry Otýlie.
„Vlastně, jsem se jen tak toulal. Líbí se mi tady, tak se tady procházím, hehe.“ Odpověděl a zeptal se: „A co ty? Si tady jen tak posedávala?“ Dopověděl a ohlédl se na místo, kde Thyrka předtím seděla u vody. Střihl přitom ušima a očekával, co mu odpoví.
Po nějaké chvíli si Cornic všiml, jak na něj malá Thyra civí. Proč na mě tak čučí? Pomyslel si, naklonil hlavou a přivřel zamyšleně jedno oko. Hmm. Asi kvůli mému oku. Uznal, že to není nic neobvyklého. Bylo mu jasné, že na něj kvůli tomu oku budou ostatní zvláštně civět.
Thyrka potom zareagovala na - ‚Svítivou žlutou koulu‘ - a že ji vidí poprvé. „Tamto? To je sluníčko.“ Pověděl Cornic a mžoural okem přímo do slunce. „Toho se prej v létě nabažíme až až. Říkali to všeci.“ Pak se otočil na vodu poblíž které stáli a pokračoval: „To tu budu asik pečenej vařenej u tý vody.“ A představil si, jak se v budoucnu bude jen tak čvachtat ve vodě. „A co ty? Budeš se taky v létě koupat tu?“ Zeptal se s úsměvem a vrtěl přitom ocáskem. Doufal, že řekne ano. Jestli byla švanda přitom, jak se klouzali po ledě, tak při čvachtání to bude neskutečné.

//Úkryt

Jednooké vlče lehce mlasknulo a převrátilo očima. „Ale jó. Já vím… nebudu vyloženě lovit s vámi. Budu koukat.“ Pronesl klidným tónem a pokračoval v chůzi za Zlatavou. Ve staré smečce se pořádali menší hry, ve které se hlavně vlčata učili techniky lovu. Cornica to moc bavilo a samotný v tom byl moc dobrý. Věděl, že by se s dospělými vlky nemohl rovnat.
Následoval Zlatavou a přitom zkoumal okolí. Les se mu zaliboval. Sám by si ho chtěl někdy prozkoumat o samotě a zapamatovat si okolí.
Po chvíli dorazili ke dvoum vlkům. Byl to Saturnus a Sheya. Cornic alfu poznal ihned, ale pohledem na Sheyu nešetřil, aby si vzpomněl vůbec na jméno. „Zdravím.“ Pozdravil skromně hned po Zlatavé a přitom pořád stál za ní. Pouze hlavou vystrkoval zpoza Zlatavé, aby kontroloval situaci a přitom byl naprosto ticho. Lylka se zeptala, jestli bude problém, když se k nim na lov připojí i oni dva s Cornicem. Jednooké vlče k tomu chtělo něco dodat, ale rozmyslel si to docela rychle.

Březen 1/10 Thyra Nina

Pochodoval přímo za nosem a koukal do země. Přemýšlel nad mnoha věcmi, ale hlavní věc, nad kterou přemýšlel, byla Zlatavá. Nejen že mu přišla zajímavá, ale nevěřil tomu, jak se jejich cesty střetli. Pořád nechápal, jaké musel mít štěstí, jak ho před nějakou dobou zachránila, když ho sníh pomalu pohřbíval ve spánku.
Nebylo tomu dlouhé přemýšlení a do hlavy se mu vetřelo něco jiného. Přesněji to byl tenký strom, do kterého narazil hlavou. „Uhh!“ Vyhrkl Cornic při tom, co plácnul hlavou o stromek. Pozvedl hlavu vzhůru a chvilku koukal, jak se stromek zatřepal a lehce zašustil. Rána ho nebolela, ale kompletně ho vyvedla z myšlenek. Nevěděl, kde skončil.
Rozhlížel se kolem a opodál viděl někoho sedět u vody. Snažil se zaostřit, ale nevěděl, o koho šlo. Pomalu se tedy přibližoval. Po pár stromech, kolem kterých prošel, se mu pročistil prostor a viděl na přímo na postavu, která seděla u vody. Thyrka? Uvědomil si Cornic ihned, co viděl malou vlčici čistě a jasně. Malá Thyra ale vypadala smutně, což Cornicovi přišlo divné. Taková šílenka, překypující energií a srandou. Proč tedy vypadala smutně?
„Heej!“ Zavolal na malou Thyrku z dálky a ladným výskokem přeskočil malý keříček, který mu stál v cestě. „Ahooj!“ Pozdravil ji ihned po skoku a lehce se usmál. Thyrka se na něj dívala, ale nešlo poznat, jestli ji Cornic vyděsil, nebo se takhle tvářila už předtím, ale po pár sekundách byl Cornic už u ní. „Co je? Co tu děláš?“ Zeptalo se jednooké vlče a přitom lehce zavrtěl ocasem. Asi ji rád viděl.

69
Malé vlče spalo dlouho, ale nevědělo jak dlouho. Procitl do reality poté, co do něj Zlatavá dloubla čumákem a snažil se zorientovat kde vůbec je. Rozlepil pouze jedno oko – to zdravé- a zmateně se rozhlížel. Uvědomoval si pouze kde je, ale nemohl si vzpomenout, jak se sem vůbec dostal. V hlavě se mu přehrával jenom řetězec snů, které se mu zdáli. Kupodivu se mu zdáli hezké sny, který u Cornica nebývají zvykem. Snad ani jedinkrát v životě, se mu nezdál hezký sen… ani v bývalé smečce.
„Dobré.“ Odpověděl vřele na přání Lylwelin hezkého rána. „Jak dlouho jsme spali?“ Zeptal se v očekávání, že mu Lyl odpoví dříve, než si jeho mozek vzpomene. Snad nespali moc dlouho. Cornic toho chtěl totiž hodně prozkoumat, hlavně okolí Mechu.
Zlatavá mu pověděla něco o lovu. „Ohh?! Takže půjdeme lovit? My?“ Vyhrkl ze sebe téměř instantně. Zbrkle projevil své emoce, aniž by slyšel poslední slovo ve větě. Zlatavá neodpověděla ihned, ale už se začala zvedat a rozešla se ven. Cornic neváhal, byl už plně nabuzen ze zmínky o lovu a Lylku následoval.

//Mech

68
Přemýšlel dlouho nad tím, co mu pověděla Zlatavá. Na jeho věk už chápal dost věcí, ale rozhodně ne vše. Odvrátil pohledem jinam a bylo na něm vidět, jak mu to v hlavě šrotuje. Snažil se pochopit tu hloubku té věty, ale měl v hlavě v poslední době docela zmatek.
Pověděla mu o tom, že si to zaslouží, jak se o něj Zlatavá stará. Cornicovi nepřišlo, za co si mohl takové zacházení zasloužit, ale byl neskutečně rád, že mu to Lyl takhle pověděla. Pak se pobavila nad tím, že neví jak vypadá slon. Ajej, další zvíře, které Zlatavá ani neviděla. “Slon je stráášně obří! Si představ, že na sobě stojí čtyři dospělí vlci. Tak takhle velkej je slon.” Pověděl Zlatavé a cítil se příjemně, že může postarší vlčici něco ‘naučit’. “Iluze hmm.” Broukl si poté pod čumák a přemýšlel, jak by se k takové magii mohl dostat. Nedával tomu moc dlouho a upustil od přemýšlení nad takovou věcí. Zatím to neviděl jako nutnost, jít se učit Iluze.
“Omladil?! Takže bys byla stejně stará jako já?” Vyjeveně na ni hleděl okem a nevěřil, že by se něco takového mohlo dít. Tento svět pro něj byl neskutečně zajímavý. “A ty za tím... Životem chceš jít teďka někdy?” Optal se Zlatavé. Zajímalo ho, jestli by ho mohla vzít sebou a s Životem se taky setkat.

67
“Mhm.” Přikývlo jednooké vlče na souhlas o sebevědomím a tiše naslouchal dále. Bylo mu jasné o čem Lylwelin mluvila. Viděl a pamatuje, jak v jeho bývalé smečce dopadli ti, kteří se sebou nechávali ‘vytírat zem’. Byly z nich sluhové, takové horší Omegy a každý se k nim choval lhostejně. Pověděla Zlatavá i o tom, jak ostatní vlky taky moc nemusí a pořád se ohlížela po dvou vlčicích, které byly také v úkrytu opodál. Cornic se pokaždé ohlédl stejně jako Zlatavá, aby zkontroloval situaci. Chtěl se od ní učit obezřetnosti a bylo mu jasné, že ho to naučí dobře.
Dopověděla větu a hned následovala další. Cornicovi začalo docházet, že v takovém počasí, které řádilo venku, nebude pobíhat dvakrát moc zvěře. Utěšila vlče v tom, že bez ní se lov neobešel. Cornicovi se utvořil na tváři lehký úsměv a důstojně přikývl. Líbila se mu, jak se schopná. Pak mu pověděla, že ho o hladu nenechá. Vlčeti přišlo hezké, jak se o něj chce starat. Připomínala mu jeho pečovatelku z předešlé smečky, která pro Cornica byla prakticky jako matka. “Děkuji, že se o mě tak staráš. “ Poděkoval a využil příležitosti se přitulit ke Zlatavé. Ihned začal pociťovat nával tepla.
“Lepší v magii? Takže bys dokázala vyčarovat... třeba slona?” Vrhnul očima po Zlatavé a doufal, že by řekla ano. Po její odpovědi se zeptal: “No, a proč by se mělo jednat o podvod? Nebyl to někdo známej?” Optal se a přemýšlel, jak tady ty obchody vlastně fungují. Že by mohl potkat ‘jen tak někoho’ kdo by mu prodal magii? Strašně ho to zajímalo. Magie ho dost fascinovala. “Perly? A za co sis je směnila?” Znovu podal pár otázek a přemýšlel, za co to mohla směnit, když se to může hodit do budoucna. Hned vzal v potaz, že by si tu věc začal střádat... do budoucna.

66
//Mechový lesík
Po příchodu hned pocítil, jak ho ten náběh tepla docela štípe. Sice měl ještě klepavku, ale za tu dobu venku se mu to podařilo už pomalu ignorovat. Zlatavá se projevila, že ho chápe, ohledně pohledu na cizí vlky. Pokrčil tlamičku a vzhlédl ke Zlatavé. “Děkuji, ž-že mně nevidíš jako ň-nějakého matláka.” Směle promluvil a šlo na něm vidět trocha nadšení. Konečně ho někdo viděl tak, jaký opravdu byl. “Chápeš to. Takže se taky moc s dalšíma v-vlkama nemusíš co?” Pověděl a vzpomínal na většinu příležitostí, jak se Zlatavá chovala doposud k dalším vlkům.
Pak se starší vlčice zmínila o potravě a jak moc to nevypadá dobře. Cornimu projely různé myšlenky hlavou. Přišlo mu, že je to venku docela vážné, ale pro něj to byl skoro den jako každý jiný, v jeho domovině. Přiložila ještě tím, jak už jeden hladomor zažila a Cornimu se hnedka stáhl žaludek, když si představoval, jaké to muselo být. “A... nebudou d-další vlci lovit k-kořist?” Optal se, aby pochopil, jak to vůbec v jejich smečce funguje. Že by se jiné smečky lišili od ostatních?
Setkání? Hmm, to bude asi zajímavé. Pomyslel si Cornic a poslušně se usadil potom, co Zlatavá zmínila setkání. Starý vlk? Jak starý asi? Obrostlý houbami? Byla to moruše? Tolik otázek, na které by se tak rád zeptal. Dnes to ale nechal a položil jen jedinou otázku. “Vy jste obchodovali? Takže jsi mu zaplatila svojim jměním.” Představoval si, kolik to Lylwelin asi muselo stát. A co vůbec kupovala? Otázky...

Jednooké vlče sedělo a třáslo se zimou. Poté, co Zlatavá přišla, smutně si povzdechla a zabořila do Cornicovi srsti čumák. Cornic se ani nehnul a nechal Lylwelin čumák v klidu spočinout na jeho srsti co nejdéle. Přišlo mu to hezké. Pověděla mu přitom, že se tu nemusí nikoho bát. Bohužel pro něj nešlo moc o to, co by mu mohli cizí vlci, nebo vlci z Mechu provést, ale o to že vůbec jsou v jeho blízkosti. Zvyknout si na jednoho, nebo dva vlky je v pohodě, ale zvykat si na 10 různých vlků zároveň byl pro něj problém. "Já j-jen... nejsem moc rád mezi mnoha vlky. A když je ani neznám, t-tak je to ještě h-horší." Procvakal mezi zuby věty co nejsrozumitelněji a upřímně hleděl na Lyl. "Nes-stydím se. Prostě nemám rád mnoho očí." Dodal a sledoval jak se Zlatavá přibližuje k úkrytu.
Pohodila hlavou a nařídila mu aby šel dovnitř. Pak zmínila pár věcí, zatím co ji Cornic následoval. "Huh? Jak to vypadá s jakou kořistí? A koho jsi potkala?" Dopověděl a začalo mu docházet, že by to Zlatavá nezmiňovala, kdyby to nebylo něco zajímavého. Vykulil oči a zeptal se nadšeně: "To jako někdo známej? Nebo zajímavej?"

//Úkryt

Cornicovi zavelela aby šel dovnitř. Jednookému vlčeti se ale nechtělo. "Mhm." Odfrkl Cornic a podíval se na vchod do úkrytu. Věděl, že kdyby vešel dovnitř, hrozilo že by se nechtěně setkal s někým cizím. Bez doprovodu si ale nevěřil.
Posadil se tedy kousíček od úkrytu a vyhlížel Zlatavou, která ihned po vysazení Cornica ihned zmizela. Při čekání přemýšlel nad vším možným. Nad samotnou Lylwelin ale nejvíce. I když s ním byla skoro celou dobu, co přišel do Gallirei, byla pro něj stále záhadná. Emočně vůči Cornicovi se začala projevovat až teprve nedávno.
Venku před úkrytem byla strašná zima. Za stálého třepání Cornic seděl nadále a bičování sněhem bylo hrozně nepříjemné. Neuběhla příliš dlouhá chvíle a vlče vypozorovalo jak se za velkého snažení dere sněhem k úkrytu. Zeptala se jestli tady na ni vlče čekalo. "A-ano. Čekám t-tu na tebe" Pronesl Cornic a hlas mu přeskakoval z toho, jaká mu byla zima. "N-nechtěl jsem tam jít bez tebe. Půjdeme do-dovnitř."

Z pohledu na vnitřek nory, bylo vlče unešené stejně, jako když tu byl poprvé. Evokovalo to v něm pocit komfortu a velmi se mu tady líbilo. Obzvlášť, když nic takového nikdy neviděl a nikdy neměl možnost v něčem takovém žít. Tady byl nyní doma a členové Mechu byly jeho nová rodina. Asi to byl jeho osud, objevit se tady a začít nový život. Takový, který by mohl být lepší než život, který žil předtím. Mohl se aspoň chovat tak, jaký opravdu byl.
Lehce si oddychl a usadil se v nejtemnějším koutě úkrytu. Únava na něj dopadla ihned potom co se posadil a začal zívat. Teď si mohl odpočinout od všech vlků, které doposud potkal a schovat se před cizíma očima. Alespoň se mohl psychicky připravit na další seznamování, kterým se nemůže vyhnout, ani kdyby chtěl. Lákala ho myšlenka, že by utekl pokaždý, když by zahlédl člena, se kterým se ještě nesetkal. Lylwelin by tohle ale neschvalovala a Cornic to moc dobře věděl. Lákavou myšlenku tedy rychle zahodil a snažil se sám sobě vnutit jinou, která by byla přijatelnější. Ideální možnost, ze které by byl Cornic ale naprosto spokojen, bohužel neexistuje.
Elegantně si lehnul na nadýchaný mech a přemýšlel, jestli se dnes ještě uvidí se Zlatavou. Už je to nějaká chvilka, kdy odešla a venku už nezbývalo tolik času, než bude slunce zapadat. Takhle nezbývalo Cornicovi nic jiného než se poddat tvrdému spánku, jelikož venku řádila kalamita a kolem něj nebyl nikdo, s kým by mohl vést konverzaci.

Přidáno.