Gallirea - Příspěvky uživatele

Bylo mu zvláštně, když ho Thyrka musela učit, jak správně hrát na rampouchy. Prostě se to poprvé nepovedlo no. Všichni ale vypadali, že ztráta jednoho rampouchu je nijak netrápila a díky tomu se Cornicovi ulevilo. Připomnělo mu to dětství, kdy na cokoliv sáhl, tak zničil. Pomalu přikývl, když mu Thyrka ukazovala jemné ťukání na rampouch. Zněl úplně jinak, jak ostatní. „Aha, takto“ pronesl a trošku se pousmál. Natáhl ťapu a zkusil zcela okopírovat, jak to Thyrka dělala. Jemné cinknutí a Cornimu se znovu ulevilo, že se mu to povedlo.
Chvíle cinkání na rampouchy nejspíše unavilo mladší společnici. Navrhl se odpočinek v noře, která patřila Ageronské smečce, ke které nyní Cornic patřil. Juni ukázala směr a Cornic se zvědavě natáhl, aby se tím směrem podíval. Nebylo by na škodu vidět smečkový úkryt. Avšak nyní se to bude velice hodit, jelikož na něj také přišla veliká únava. Není divu, když si taky prošel celkem nepříjemnou chvílí. „Půjdu taky. Ale asi si někam bacím a usnu ihned, hehe“ pověděl a vyčkával, než se ostatní rozejdou směrem k úkrytu.

Trochu jsem tu pohořel xD Děkuji moc za ývent.
Odměny mi přiřadit následovně.

3* do magie (Myšlenky) Cornic

2* do magie (Oheň) Cornic
2* do vlastnosti (Taktika Lovu) Cornic
1* do vlastnosti (Vytrvalost) Cornic

2 Tel. lístky na Einor
3 Tel. lístky na Cornica

Všechnu měnu na Cornica ;) (včetně toho vyrabovaného moře od perel)

Připsáno :>

Moc děkuji za Ývent

Prosil bych odměny takhle :3

------Cornic------
1. 25 oblázků
2. 3 hvězdičky do jedné libovolné vlastnosti (Rychlost)
3. Drag
4. 5 křišťálů
5. Nová magie od Života bez hvězd (Magie Ohně)
6. 30 květin
7. Hvězdička do magie pod 5* (Magie Ohně)
8. 50 oblázků
9. Vlčecí pitíčko
10. 30 květin
11. Vymaxování jedné vlastnosti (Obratnost)
12. 10 perel
13. Nová magie od Smrti bez hvězd (Magie Elektřiny)
14. 3x teleportační lístek
15. 10 křišťálů
16. 3 hvězdičky do libovolné (i výjimečné) magie (Magie nemrtvých)
17. 30 mušlí
18. 5 perel
19. 50 květin
20. Hvězdička do magie nad 5* (Magie Myšlenek)
21. 30 oblázků
22. Vymaxování jedné magie (Magie Elektřiny)
23. 25 drahokamů
24. 25% sleva na modifikace
25. +75% sleva

------Einor------
1. 25 mušliček
2. 3 hvězdičky do jedné libovolné vlastnosti (Rychlost)
3. Drag
4. 5 křišťálů
5. Nová magie od Života bez hvězd (Magie Vody)
6. 30 drahokamů
7. Hvězdička do magie pod 5* (Magie Vody)
8. 50 oblázků
9. Vlčecí pitíčko
10. 30 květin
11. Vymaxování jedné vlastnosti (Vytrvalost)
12. 10 perel
13. Nová magie od Smrti bez hvězd (Magie Emocí)
14. 3x teleportační lístek
15. 10 křišťálů
16. 3 hvězdičky do libovolné (i výjimečné) magie (Magie Vody)
17. 30 oblázků
18. 5 perel
19. 50 květin
20. Hvězdička do magie nad 5* (Asi směnit?)
21. 30 oblázků
22. Vymaxování jedné magie (Magie Země)
23. 25 květin
24. 25% sleva na modifikace
25. +75% sleva

Připsáno a děkuji za účast :>

Prosinec 9/10

Běž se podívat na zamrzlé vodopády.

Cornicovi netrvalo dlouho, kdy sem sprintem konečně dorazil. Tak neskutečně zvědavý a netrpělivý, že sem musel prostě doběhnout i sám, aby se přesvědčil že to je pravda. A ono vskutku, vodopád byl vážně zamrzlý. Ale jakto? Vždyť to co se hýbe, nemůže snad zamrznout ne? Byl u vodopádu z vrchu a koukal směrem dolů, jestli tam není náhodou troška toho vodopádu odkrytý. Slyšel však, jak v tom stále proudí nějaká ta voda. Hmm. Takže je to jen pokrývka. pomyslel si v tichosti a nespustil oči z ledu. Měl pokušení vyzkoušet, jak moc ten led je asi tak tvrdý. Hleděl na led přímo před ním a váhal, jestli na něj stoupnout. Uběhla chvilka a Cornic se rozhodl. Pomaličku a opatrně šlápnul předními tlapky na led a sledoval, jestli nepraská. Vypadal vskutku odolně. Pokračoval tedy dál i se zadními a nyní stál na ledu celý. Nahodil široký úsměv, jak kdyby mu někdo zrovna řekl nějaký dobrý vtip. Byl na ledě a přitom na vodopádu. Tohle musel povědět Thyrce. Nebo by ji sem snad mohl potom vzít? Začal se pomaličku přesouvat na druhou stranu řeky a přitom sledoval úpatí vodopádu. Co kdyby led prasknul? A co kdyby Cornic nechtěně zrovna zapadl pod led? Vmísily se tyhle myšlenky do Cornicovi hlavy a široký úsměv mu v mžiku zmizel. Nyní stál nehnutě, jak kdyby každou chvíli čekal, že led pod ním praskne na hned. Začal znovu našlapovat opatrně a směřoval na břeh. Trvalo mu to třikrát déle, než když sem došel bez opatrnosti. Po nějaké době na ten břeh nakonec dorazil. Oddychl si a převrátil očima. To bylo těsný pomyslel si a hodil poslední pohled na vodopád, než se začal zase rozebíhat- nyní však směrem pryč.

Sám sebe jsem překvapil xD děkuji za akci

Prosím 24 drahokamů a 10 oblázků na Corniho :3
Zapsáno.

Prosinec 8/10 Thyra Nina

Dej si s někým dalším slavnostní večeři

Po zkrácené variantě jeho příběhu, vlčka ani nic neříkala. Asi to bylo i dobře, jelikož na tohle se nedá zrovna lehce nacházet slova. Maximálně slova útěchy a to Cornicovi zrovna moc nepomáhalo. Tiše se přiblížila ke Cornicovi a dala mu své objetí. On zůstal ticho a prostě přijmul její objetí. Kdyby se sama nezeptala, možná by jí takovouhle věc ani neřekl, nebo aspoň né tak brzo.
Nyní ale nastával závod, ve kterém byl jeden drtivě poražen a druhý vyhrál na plně čáře. Thyrka se s velice rychlím startem brzo setkala s velice rychlím sesuvem z bobů. Spadla na zem a byla obalená sněhem jak vánoční stromeček. Cornic jí sjel pohledem, když projížděl kolem ní a nahlas se zasmál. Sjel dolů a i když to byl celkem jednoduchý závod, tak hlasitě zaječel. „Wuaaa! Výhra!“ Hleděl směrem, odkud přicházela Thyra sněhulák a na tváři měl nadšený výraz. Kdyby se nevysekala takhle ze startu, tak by jí i výhru přenechal, ale jelikož nebyla žádná šance, že by ho dohnala, vyhrál závod relativně lehce. „Hahah, fajn fajn. Příští výhra je tvoje,“ pronesl s upřímným úsměvem a okoukával Thyrčinu novou vizáž sněhuláka. „A tohle je tvá nová srst?“ Zeptal se vážně, než si ji dokola začal obcházet. Vypadalo to vskutku vtipně.
Po hromadě zábavy, kdy se oba vlci slušně zabavili, přišel čas naplnit žaludky. Netrvalo dlouho, kdy samotná Thyrka vystopovala kořist, když ji Cornic s hrdostí asistoval. Sledoval ji a patřičně si takovou společnost při lovu užíval. Když se jim po nějaké chvíli podařilo jejich kořist ulovit, zalapali oba po dechu a hodili na sebe široký úsměv. „To rozhodně,“ kývl na shodnutí se, že tohle bude vážně slavností jídlo. „Myslím, že bude vážně vynikající, hehe,“ dodal poté, co ho Thyrka konečně pustila ke slovu a začali jejich kořist spořádat. Oba si vyloženě jídlo vychutnávali, protože to byla jejich první společná kořist. On a Thyrka. Nadšeně na Thyrku hleděl po každém soustu a náramně se culil. Cornic byl nejvíce nadšený.

Prosinec 7/10 Thyra Nina

Nabídni pomocnou tlapku vlkovi v nesnázích / odvděč se za poskytnutou pomoc *

Zamával pobaveně ocasem, když to Thyrce už v její hlavě seplo, jakmile jí vysvětlil, jak to bylo myšleno. Zábava mu ovšem z tváře zmizela poté, co se ho Thyrka zeptala, jak to vůbec s tím útěkem bylo. Pozastavil se, jak v myšlení, tak s celým tělem. Hlavou se mu promítalo, jestli jí to vůbec dokáže říct a hlavně nevěděl, jak začít. „Utekl, protože jsem musel,“ začal se skloněnou hlavou a párkrát zamrkal, když se mu připomnělo jeho slepé oko a jeho bolest z rány kterou měl. Snažil se vybavit začátek té noci, kdy se vzbudil a začalo peklo. „Spal jsem, když naši smečku napadla tlupa velkých… šelem,“ pozastavil se a zhluboka se nadechl. „Pár vlků se snažilo nás ochránit, abychom mohli se sourozenci utéct, ale položila kvůli tomu život… včetně moji mamky,“ dopověděl větu a nevěřil, že to vážně dokázal říct. Vždycky se v půlce zarazil a nechtěl mluvit dále. Thyrce však věřil. Zvedl hlavu a pohlédl na Thyrku, než dále pokračoval. „Když se mi podařilo utýct, tak jsem… běžel… asi pár dní,“ pronesl větu trhaně a pak vzhlédnul k nebi. „No a pak mě našla Zlatavá, na pokraji smrti, pohřbeným pod sněhem,“ hodil na tvář lehký úsměv, aby odlehčil situaci. Byl svým způsobem i rád, že někdo něco ví. Nikomu nedokázal říct tolik, jako právě teď Thyrce.
Ve vteřině kdy Thyrka skoro až žádala Cornica, aby ji něco v lovu naučil, se mladýmu vlkovi zvyšoval rapidně tlukot srdce. On, a něco naučit někoho jiného? Šťouchala do něj, mezitím co stál v tichosti a přemýšlel. Vypadala docela neodbytně. S upřímným úsměvem se na Thyrku podíval. „Dobře, hahah, dobře dobře,“ zopakoval pár krát stejné slovo, aby mladá vlčka pochopila, že už ho nemusí dále žadonit. Poskytne ji výpomoc ve chvíli hladu. Co si budem, Cornic už taky dostával lehký hlad. „Tak se tedy zachvilu vydáme na lov, hmm?“ Zeptal se laskavě a v nadcházejících chvílích přemýšlel, kam se na lov vydají.
Poté, co se vysekal po sjíždění kopce, uběhla chvilka a Cornic aspoň trochu nabral dech. Bohužel pro něj, stála vlčka už na pomyslné startovní čáře a vyčkávala ho se sáňkama. Pohlédl nahoru a hlasitě oddechl. „No-jo… ahh. Už du,“ zamumlal při zvedání se ze země, pak čapnul v zubech jeho ‚saně‘ a pomalu se začal vyškrabávat na kopec za Thyrkou. Po úspěšném vytažení pustil saně a hlasitě oddechoval. Kouknul na Thyrčinu kůru a lapal po dechu. Byla to o trochu tenčí kůra a došlo mu, že vzít si tu největší, nebyl pro něj moc dobrý tah. „Fajn. Mů-žem, ehh,“ pronesl a nasedl na své saně. Po odstartování se Cornic začal hlasitě smát. Nevěřil, že tu bude s Thyrkou jezdit na saních.

Prosinec 6/10 Thyra Nina

Dej si s někým závod na sáňkách

Pobaveně se zasmál, když mu Thyrka nabízela jídlo. "Hahah, ale né. Nemyslel jsem to tak," upřesňoval vlčku. "Jakože, jsem jednou zažil, když jsem měl fakt hlad. Když jsem... utekl," pokračoval a krátce se pozastavil. "Neboj, lovit nebudem, i když si myslím že bych ro zvládl, heh" chechtnul nad vzpomínkou, kdy šel poprvé lovit s Mechovou smečkou. Bohužel si však vzpomněl, že od ní celkem nedávno odešel. Otřepal hlavou nad touhle myšlenkou a nahodil falešný úsměv. Nechtěl nějakou špatnou náladou kazit tenhle báječný den, kdy se po nějaké době vidí s Thyrkou. Kdy ji zase znovu uvidí?
"Ále," začal větu tiše. "Neco mě tam zaujalo..." Klesnul hlavou více k zemi. "Myslel jsem že tam plave více ryb, heheh," odpověděl stručně a krátce se usmál. Po chvíli, kdy vypadala Thyrka, že chce začít nějakou větu, tak chvíli ztichla. Po delší chvíli se zeptala, jestli je krásná. Cornic zrudl a vyjeveně hleděl na Thyrku. "Ehh? Noo," začal vážně a ve tváři mu šlo vidět váhání. "J... Jsi.. krásná" odpověděl a na tváři se mu objevil příjemný úsměv. Jak se ho na tohle mohla teď ptát? Z ničeho nic. "Mě se teda aspoň líbíš. Teda, jakože jo," snažil se vypadat nejméně trapně, ale moc mu to nešlo. Hlasitě na sucho polkl a doufal, že se ho nebude vyptávat dále.
Nechtěl v téhle konverzaci pokračovat, tak se rozešel směrem k lesu. Vymýšlel různé blbiny, kterými by zahnal tu trapnou situaci, ale nedokázal najít nic směrodatného. Uviděl však, že se před jedním stromem, který před chvílí seškrabávali od kůry, válí veliký kus kůry. Už z dálky vypadala, jako by byla neskutečně tvrdá. Ohlédl se po Thyrce a bez váhání přišel ke kůře. "To vypadá věrohodně," pronesl nevěřícně a posunul kůru o kousek dále. Z kopce.
"Co myslíš?" Zeptal se vážně a stále hleděl na Thyrku. " Kdo dřív spadne? Haha há!" Zařval poslední větu a vydal se na kůře směrem z kopce jak na sáňkách. Držel se zuby nehty. Doslova. A jakmile fojel dolů, vysekal se před jedním ze stromů, u kterých si už nahoře myslel, že se vyseká. "Aaah!" Zařval nahlas." Ty! Teď ty!" Zakřičel nahlas a přes bolest doufal, že ho Thyrka poslechne dříve, než se začne vyptávat, jestli ho náhodou neco nebolí. Snad pojede hned.

Prosinec 5/10 Thyra Nina

Z odrazu na vodě se pokus vyčíst, co tě čeká v příštím roce.

Thyra se přidala k myšlence, jak to asi zvířata v zimě mají. Cornic na ni s úsměvem kývnul k souhlasu, že si nějak asi zvířata i poradí a pak vyšel na kůru. Thyrka se k němu přidala a on byl spokojený nad tím, že smýšlí stejně. Pak mu to samé řekla, když byli v plném proudu s pomocí. „Mhm,“ souhlasně brouknul. „Všichni jsou hladový… a já hlad samotný pocítil,“ dodal a vzpomněl si na událost, kdy utekl ze své domoviny. Vzpomínal i na hlad, který v té době měl. Trochu mu to pomáhá k tomu, aby vypomohl i těm ostatním, co můžou být hladový. „Tak, snad to nějak pomůže,“ řekl s úsměvem poté, co viděl okolo spoustu seškrabané kůry. Přestavil si, jak dlouho by mu to asi trvalo, kdyby se do ní samotný pustil a došel k závěru, že by si s ní zaplnil žaludek snad pětkrát. Usmál se na Thyrku a pohled samotný jí děkoval, že se k němu přidala.
Vydali se zpátky k rybímu nanuku, spokojeně se posadil vedle a hleděl směrem, kde ležela kůra. „Ahh, jsem rád,“ řekl do větru s úsměvem. Pak ho zaujala voda, která se v díře po rybě nepatrně vlnila. Bylo to zvláštní, že se v takové menší díře voda vlnila a zaujalo to jeho pozornost. Zaujatě se nad ni nahnul a zkoumal, jestli se pod ledem náhodou něco nehýbe. Nevypadalo, že by tam něco bylo, pouze odraz samotného Cornica. Zahleděl se do odrazu a zkoumal, jak vlastně vypadá. Naposledy se viděl také v odraze před dlouhou dobou. Došlo mu, že je o trochu starší a zkoušel si představit, jak bude vypadat v dospělosti. Do myšlenek se mu ale připletlo pár záblesků, které se vzali kdo ví odkud. Záblesky různých věcí, které on sám dělá. Co to bylo? pomyslel si a nepatrně naklonil hlavu do strany. Něco co se možná bude dít? Střípky budoucnosti? Nedokázal si střípky poskládat tak, aby to tvořilo něco zajímavého a po chvíli už nějaké úplně vypustil. Nejvíce ho však zaujal záblesk na to, jak spolu dvě siluety vlků kráčí pryč. Mohl to být on a Thyra? Nebo snad někdo další?

Prosinec 4/10 Thyra Nina
Udělej něco pro to, aby lesní zvěř snáze přežila zimu.

S nadšením si rybí nanuk vychutnával, i když nad tím nejdříve Thyra ohrnula nos. Bylo to, na to jak to vypadalo, docela chutný a když Thyra přijmula nabídku na košta, řekla že to není špatný. „Mhm… svačinka po sportu je přeci néj,“ pronesl pobaveně a olizoval nanuk dál.
„Ideální, hehe,“ dodal poté, co se Thyra pousmála nad tímhle dnem. Kamíňák, rybí nanuk, měli se vskutku parádně. Cornic se trochu zamyslel nad rybou, kterou vytáhl z ledu a rozhlédl se po okolí. V zimě toho vlastně moc k zakousnutí není, když je všechno zamrzlé. Něco jako medvěd, by se asi mohl snažit vyškrábat nějakou tu rybu stejným způsobem, jako to udělal Cornic. Ale co třeba jiní tvorové v lese? Rostliny a plody budou určitě zamrzlé. Lámal si hlavu nad tím, jak to lesní zvířata mají s potravou. „Co vůbec lesní zvířata? Mě teďkon tak napadlo. Co mají za potravu takhle v zimě?“ Zeptal se vážně Thyrky, když se stále díval směrem do lesa. Napadlo ho, že by mohl nějak přispět a po zvednutí se začal rozhlížet po stromech. Věděl, že existuje kůra, kterou zvířata s chutí jí. Pro Thyru momentálně musel vypadat jako šašek, ale na ostatních zvířatech Cornicovi docela záleželo. Rozešel se ke stromům, který na takovýto účel vypadaly zdatně a když zkontroloval, že jde Thyrka za ním, začal seškrabávat kůru z nejbližšího stromu. „Takhle se aspoň nají o trochu lehčeji, hehe,“ pousmál se a škrábal hrdě dále s vědomím, že trochu pomůže místním zvířatům. Mají sice silně zuby a kůru by si určitě dokázali okousat sami, ale takhle by to mohlo jít snáze ne? Po odškrábnutí jednoho stromu, přešel ke druhému a pokračoval.

Zkus zahrát písničku na rampouchy

Thyra s… bůh ví jakým vyjádřením, pronesla něco o rampouchu, který hrdě donesla k nim. Cornic si nebyl moc jistý co řekla, ale koukala střídavě na něj a Juni. Skoro až vypadala, jak kdyby chtěla odpověď. Cornica ve zmatku napadlo pouhé „Jo jo,“ pronesl a nahodil široký úsměv, snad se ho na nic vážného neptala. Juni poté řekla, že je moc krásný, ale on byl furt v pasti. Ajó! došlo mu po chvilce a na zádech cítil studený pot. Naštěstí se s reakcí trefil.
Ingredience v ďůlku vytvořili parádní nápoj. Sice nechutnal kdo ví jak perfektně, ale prohřál všechny dostatečně. Po chvilce Thyrku popadl zase další nápad. Cornic už docela zmatený z toho, kde se v ní tyhle nápady furt rodí. Pouze na ni jen pohlédl a pak na Juni, když Thyrka pronesla, že by mohli zkusit nějakou písničku na rampouchy. Mladý vlk ‚pozvedl‘ obočí Písničku na rampouchy? Řekl si tak v duchu, než se vydal spolu s Juni přímo za ní. Nejdříve Thyrka vypadala nerozhodně, jak kdyby někoho hledala, nebo něco. Prošli se jenom kousíček a nějaké rampouchy přeci jen našli. Rovnou jim zvuk rampouchů ukázala a Cornic nevěřil svým uším. Nikdy takový zvuk neslyšel a vzhledem k tomu, že rampouchy vídal docela často, nikdy nevěděl, že takhle zní. „Ooh,“ pronesl zaujatě a přiblížil se k rampouchům blíže. Blíže aby slyšel, ale hlavně aby si to taky vyzkoušel. Přehrál si Thyrčin pohyb, kdy do rampouchu zaťukala a snažil se to udělat úplně stejně. Packou se dotkl rampouchu a aniž by nikterak silně zatlačil, tak se rampouch odlomil a roztříštil o zem. Zůstal v póze pár sekund se zavřenými oči, než pohleděl na obě vlčice. „Za to ale nemůžu,“ řekl s vážným výrazem, i když mu stejně koutky trochu cukaly. Naštěstí tam rampouchů zůstalo pořád dost. Pak souhlasně kývl na nápad Juniper a společně šli zkoušet, jak jednotlivý rampouch zní, než začali tvořit nějakou píseň.

Prosinec 3/10 Thyra Nina

Vyrob si/najdi a ochutnej rybí nanuk.

„Musíme tomu dávat jméno?“ Zeptal se zvědavě Thyrky, která se ptala, jak tenhle První vlčí sport budou nazývat. Ale Kamíňák zněl vskutku zajímavě. „Hehe, nó to nezní špatně,“ souhlasil s takovým názvem a připravoval se na započnutí nového sportu.
„Ano ano,“ přikyvoval a hleděl na led pod ním. „Ten bude smolař!“ Zařval a koukal se přitom s úsměvem na Thyrku. Hry a soutěže byli Cornicovi blízké, ale takováto věc… byla spíše čistě jen pro zábavu. „Ták.. budu smolař?“ Pronesl, když se Thyra zeptala, co bude když ho porazí. Rozhlédl se kolem sebe a nic jako úkol prohry ho nenapadal. „A co skočit… pod led?“ Zeptal se a viděl o kousek vedle v ledu něco zajímavého. Nedával tomu příliš pozornosti a soustředil se nyní na jejich zápas.
Zápas započal a psina taky. Téměř vteřinu po začátku, dostal Cornic první gól. „Náhoda,“ řekl mladý vlk s neutrálním výrazem a šel pro kamínek za svou brankou. Mnoha smíchu a zábavy, jedna branka za druhou. Cornic ztratil kontrolu nad počtem branek hned po druhé brance a když se dohadovali po každém gólu, kolik bodů kdo má, Thyra vypadala, že to má taky ztracené. Pokaždé se hlasitě zasmáli, když jeden řekl nějaký počet a ten druhý třeba o dva body jinak. Kdyby je někdo z dálky sledoval, asi by si myslel, že je s nimi něco vážně špatně. Ale pro ně dva, to byla zábava, kterou si určitě budou pamatovat.
Zápas pro oba skončil poté co uznali remízu. Hlavním důvodem spíše bylo, že už oba byli totálně bez síly a tím že oba ztratili přehled gólů. Posadili se a pouze chvilku oddychovali. „Dobrá hra, hehe,“ pochválil jejich nový sport a sám si v hlavě řekl, že by to mohli zopakovat každý rok… od teď. Pak si vzpomněl, že předtím v ledě zahlédl něco zajímavého. Hnedka se zvedl a šel přímo k tomu, aby to prozkoumal. Bylo to vážně to, co si myslel. Rybí ocas, který trčel z ledu. Se zájmem na to koukal. „Pojď se podívat!“ Zavolal na Thyrku, aby tenhle jev prozkoumala s ním. Vypadalo to vtipně a jak Thyrka přiběhla, Cornic neváhal a olíznul to. Napadlo ho ocas rovnou ukousnout a okoštovat, ale nápad který ho napadl poté, zněl mnohem lépe. Bez jakýchkoliv slov začal drápy vyškrabávat okolí ryby. Netrvalo to zase tak dlouho, jelikož led nebyl zase tak tlustý. Ryba se začala nyní viditelně vznášet v ďolíku v ledě. Cornic ji čapnul za ocas a vytáhl ji na led. Chvilku jí oba očumovali, než Cornic začal olizovat led okolo ryby. „Mm,“ hlesnul zaujatě, než si při lehnutí čapnul ocas a dal si ji na stojáka mezi své přední nohy. „Dáš si na střídačku?“ Zeptal se Thyrky s úsměvem, mezitím co olizovat rybí nanuk. Jako taková svačinka po zápase to nebylo špatné. Třeba by se jim povedlo najít i nějaké další.

Pokus se připravit nápoj na zahřátí.

Chechtání ze tří stran a koule létající sem a tam. Každé ducnutí koule o strom Cornica potřísnilo trochou sněhu, nebyl zrovna na dobrém místě. Jejich pozice netvořili ani pravý trojúhelník. Vlastně… vůbec žádný trojúhelník. Cornic ležel vedle stromu skoro mezi dvěma soupeři. Ležení mu však pomohlo dostatečně, aby nebyl děrovaný koulemi. Po chvilce, kdy ustála palba, vyšla Thyrka jako první s tím, že už má dost. Mladý vlk se ohlédl po Juni a uznal, že už má taky dost. Pustil svou poslední kouli na zem a vstával ze země jako starý senior. „To bylo fájn.“ Pronesl když se blížil k ostatním. Tohle byla parádní zábava a na něm šlo vidět dostatečně, že si to dost užil.
‚Malá‘ Thyrka vymyslela další nápad. Nápad, na který mladý vlk pouze souhlasně kývl hlavou, jelikož něco teplého na pití, bodne snad každému. Vlčka rozdala úkoly, kdo co má dělat. Vypadala jako malý generál. Corni pohlédl směrem k ohni a přikývl znova, jelikož na tohle nebyla žádná námitka. Vykopat ďůlek, kde bude voda. Pro něj dostatečný úkol, který zvládne. Rozešli se každý svým směrem a mladý Cornic začal hloubit díru poblíž ohně. Hrabal a hrabal. V tom však uslyšel podivné syčení. Prvně pozvedl hlavu, ale zvuk po vteřině přestal. „Hmpf“ odfknul nad divným zvukem a pokračoval dále. Po dvou hrábnutí slyšel ale zvuk znova. Znovu tedy zvedl hlavu a rozhlédl se dokola. Cornic totiž celou spoušť z hrabání sypal přímo do ohně, který chtěli využít k přípravě nápojů. Vytřeštil oči a sledoval oheň. Nebyl zcela udušený, ale hořel výrazně méně, než předtím. Neváhal dlouho a rozhlížel se kolem po nějakým dřevě, kterým by mohl oheň podpořit. Přitom zkontroloval, jestli ho nikdo další přitom neviděl, Thyrku nezahlédl a Juni alespoň na pohled nevypadala, že by si toho všimla. Tedy aspoň doufal, že si toho nevšimla. Vyzkoumal v okolí pár větví, které by se mohli do ohně přihodit a rovnou z nich oklepal co nejvíce sněhu, než je do ohně vhodil. Zavrtěl hlavou nad jeho neschopností, zhluboka se nadechl a pak pomalu vydechl. Pokračoval dále ve hrabání, nyní už ve správném směru. Obě vlčice se po chvilce připojili téměř po sobě a Cornic doufal, že si ani jedna nevšimne, že se něco dělo s ohněm. V hlavě už tvořil výmluvu, kterou by mohl přednést. Snad se žádné otázky ani konat nebudou, jelikož po jejich příchodu vhodili ingredience do ďoury a nápoj byl zanedlouho hotový.

Prosinec 2/10 Thyra Nina

Zahraj si s druhým vlkem nějaký vlčí zimní sport.

Odpověděla mu s úsměvem na tváři, že si tuhle scenérie pamatuje. Nebylo vlastně pochyb, jelikož tu Cornic párkrát řachnul o zem a na to se špatně zapomíná. Pak mu sarkasticky pověděla, že určitě nespadne. Cornic tuhle narážku ihned pochopil, jelikož se ji začali koutky šířit do stran. Vlastně si to následné vyválení ve sněhu i zaslouží, jelikož pochybovala.
Ve sněhu to nebyl lehký boj. Při první příležitosti, kdy Cornic povolil, se Thyrka chopila šance a už s ním začala cloumat o sníh. Každý cuknutí mladý vlk nahradil zvukem. „A.. Aa… Aa“ a přitom se velice křenil. Asi si to taky zasloužil. Zůstal ležet i poté, co ho vlčka už propustila ze svých spárů a vítězně prohlásila vítězství. Cornic hlasitě vzdychal a koukal, jak se vlčka otřepává od sněhu. „Tak jo,“ hlesnul a koukal kolem sebe, co by mohl ještě vymyslet. Nic ho nenapadlo a začal se pomalu zvedat. Při zvedání ho však napadla jiná, možná až divná věc. Odkopnul při zvedání totiž malý kamínek, který přistál na ledě a kousek se klouzal. Hleděl na něj se zájmem a napadlo ho, že by z toho nemusela být špatný zábava. Nadšení ze hraní ho ještě neopustilo, přeci jenom sotva začali. Přiblížil se ke kamínku a poslal ho pomalu k Thyrce, která ho také sledovala. Vyměnili si pohledy a Cornicovi se pomalu rozšiřovali koutky do stran. Neváhal ani vteřinu a celkem vtipně se začal po ledě rozebíhat na místo, kde se otočil naproti Thyrce a vyčkával. Poslala ho směrem k němu a on zase zpět. Začali si tedy takhle pinkat, než Cornica napadl ještě jeden vylepšovák. „A co se takhle do něčeho trefovat?“ Optal se Thyrky a rozhlédl se kolem nich. Nebylo toho kolem moc, ale mezi stromy opodál se pár větví a malých větviček přeci jen válelo. Rozběhl se k nim a ještě za běhu čapnul pár větví a pádil zase zpět na led, aby si z větviček utvořil dvě hromádky kousek od sebe. Thyrka ho se zájmem sledovala. „Uděláme to takhle,“ začal vyprávět plán Thyrce. „Kamínkem se musíme tomu druhému trefit sem,“ dořekl a packou klepnul o led, mezi dvěma hromádkami. „Ten druhý tomu musí zabránit a zároveň se snažit trefit tomu druhému kamínkem taky tak jakože tak,“ dořekl a přitom se zarazil. Koukal na Thyrku jestli ho pochopila, ale vypadala že jo. Utvořili tedy spolu dva útvary i pro Thyrku a pak si každý stoupnul na svou stranu. Kamínek zůstal Thyrky a Cornic s mírným přikrčením na ni koukal. „Hehe, můžem?“ Optal se s širokým úsměvem a čekal na zahájení. Tohle bude prča.

Uspořádej s někým dalším koulovačku

„Ahá,“ řekl udiveně, když mu Thyrka řekla, kde se tu vzala. Byla to náhoda, že tady byl zrovna i Cornic? Spíše ne… možná jen cestuje více než Cornic samotný a tak na něj pouze náhodou natrefila. Ohlédl se po Zlatavé a Tomášovi. Sice to tady nebude jak v nějaké královské smečce, ale jedna další vlčka tu určitě vadit nebude. Ale i samotný Cornic si říkal, jestli tady nebude jenom na přítěž, pořád měl o tom smíšené pocity.
Sledoval, jak Thyrka předává pírko své náhradní mamči. Pokřivil tlamičku a pozorně to pírko zkoumal. Hlavou mu prolétly otázky. Proč jí to dává? Proč to nosila? K čemu to je? Na otázky se však nehodila situace a nebyla to zrovna Cornicova starost, takže se na žádnou z nich nezeptal. Uhnul pohledem od předávání a chvilku sledoval alfy, které byli poblíž. Thyrka pak zpozorovala, že jedna z těch alf, je vlastně Cornicova ‚bodyguardka‘. „Mhm,“ přikývl Cornic. „Je to nyní alfa téhle smečky. Smečky, do které už taky patřím,“ dodal, vyměnil si s oběma pohledy a krátce se pousmál, než zase vrátil pohled směrem k alfám. Snažil se na odchod z Mechu vůbec nemyslet. Naštěstí tu byli Thyrka s Juniper, který mu v tom určitě vypomohou. Vlčka totiž začala už něco tvořit na zemi ve sněhu, téměř ihned potom, co se zeptala, co budou dělat. Cornic ji vteřinku sledoval, dokud jeho směrem neletěla sněhová koule. Pohodil hlavou na místo, kam koule dopadla a s vytřeštěnýma očima pohlédl zpátky na Thyrku. Juni bez jakéhokoliv zaváhání začala sněhové koule tvořit taky. „Fajn,“ vyhrkl rychle a za prvním stromem klesl k zemi pro nabití sněhových koulí. Střídavě kontroloval strany, na kterých byli další vlčice a přitom se snažil upatlat nějaké koule. Začal těmi směry házet a pokaždé, když nějaká z nich vykoukla, cuknul Cornic zpátky za strom. Přitom se mu na tváři vykouzlil široký úsměv.